Autor: Michal Nešpor (10) , email

Střídání stráží aneb čínské předání moci potřetí

Čínské střídání stráží je u konce. Proces generační výměny elit v čele
nejlidnatější země světa, započatý v roce 2002 nástupem Hu Jing Taa do vedení
Komunistické strany Číny, byl uzavřen, když tento politik, který loni usedl i do
prezidentského křesla, převzal před necelými dvěma týdny od svého předchůdce
Tiang-Ce-Mina i poslední z trojice klíčových úřadů, předsednictví Ústřední
vojenské komise (ÚVK). Spolu s exprezidentem odchází z vedení orgánu, sloužícího
jako nástroj politické kontroly armády, i velká část generace sedmdesátníků a
osmdesátníků, kteří dominovali čínské politice posledních patnáct let.

Michal Nešpor - 3. Říjen 2004, rubrika Články

Tchajwanské referendum: konec jednoho přátelství

20. března se má podle plánu presidenta Čena konat na Tchajwanu referendum, jehož
výstupem bude (ne)odsouzení současného čínského vyzbrojování raketami nové
generace a odmítnutí Pekingu vzdát se možnosti vojenského řešení tchajwanského
„problému“. Ačkoliv by na první pohled mohla tato událost vzbuzovat spíše údiv nad
podivnou formulací otázky referenda než obavy, ve skutečnosti se může jednat o
zlomový moment v krátké historii čínsko–tchajwanských vztahů.

Michal Nešpor - 16. Březen 2004, rubrika Články

Krize legitimity – začátek konce hegemona?

Formálně od konce studené války, de facto již od poloviny
osmdesátých let, jsou Spojené státy americké vnímány jako jediná
světová supervelmoc. Jejich nezpochybnitelný ekonomický a vojenský
potenciál, ale především schopnost projekce moci kdekoliv ve světě
jim v devadesátých letech zajistila pozici, v níž mohly ovlivňovat
dění takřka kdekoliv ve světě v prakticky bezkonkurenčním prostředí.
Poprvé v historické řadě nastupujících a hroutících se říší tak
vystoupil do popředí státní celek, jehož moc se nezdá být omezena
konkrétním územím či kontinentem a který je tak možné označit za
globálního hegemona i podle přísných měřítek teorie mezinárodních
vztahů.

Michal Nešpor - 24. Listopad 2003, rubrika Články

Čínská „Čtvrtá generace“ čelí první výzvě

Velice brzy po nástupu do čela komunistické Číny jsou její noví
vůdci nuceni podstoupit první zkoušku zahraničněpolitické
obratnosti. Generační výměna, jež byla odstartována na podzim
loňského roku ve vedení Komunistické strany a do velké míry završena
personální rekonstrukcí vlády v březnu a dubnu, již sama o sobě
vyvolala směs nadějí a obav o dopadu těchto změn na další
vystupování Číny na mezinárodním poli. Zatímco na domácí scéně
vrcholí drama, spojené s infekcí SARS, politicky celému regionu
dominuje nukleární krize v hlavní roli se Severní Koreou. Pro nového
prezidenta Hu Jing Taa je to krutý zatěžkávací úkol, pro Čínu však
zároveň možná největší příležitost k výraznému posílení své
mezinárodní pozice za poslední čtvrtstoletí.

Michal Nešpor - 13. Květen 2003, rubrika Články

Král je mrtev – ať žije král!

Nadcházející XVI. sjezd Komunistické strany Číny (KSČ) je událostí,
na niž se v očekávání listopadového summitu NATO v Praze nejen v
našich médiích poněkud zapomíná. Ač spojitost mezi těmito dvěma
konferencemi nemusí být na první pohled zřejmá, do velké míry spolu
souvisí. Od obou z nich totiž svět očekává především další posun od
klimatu studené války k něčemu, co budou pravděpodobně schopni
výstižně pojmenovat až historikové mezinárodních vztahů za několik
desítek let.

Michal Nešpor - 28. Říjen 2002, rubrika Články

Globalistická výzva paradigmatu „střetu civilizací“

Kniha S. Huntingtona Střet civilizací je bezpochyby jedním z
nejvlivnějších děl poslední doby, a to nejen na poli teorie
mezinárodních vztahů. Ze souboru více než deset let starých
přednášek amerického politologa se stal bestseller, citovaný v
médiích a známý široké veřejnosti. 11. září 2001 a události po něm
následující jako by potvrzovaly prorockou povahu Huntingtonových
tezí o blížícím se konfliktu hlavních kulturně-historických entit.
Islámský svět se krvavě střetl se světem západním – existuje lepší
důkaz toho, že nás místo Fukuyamova idylického „konce historie“ a
nástupu globální nadvlády principů liberální demokracie čeká
Huntingtonovo „nebezpečné století“? Významný americký politolog
P.Sederberg se ve svém článku „Hledání 21.století“ pokusil o
polemiku s hlavními myšlenkami Huntingtonova díla z pozice
globalistického paradigmatu a došel k podivuhodným závěrům.

Michal Nešpor - 28. Říjen 2002, rubrika Články

Břemeno globální dominance: potřeba nové strategie?

Po více než padesát let se americká zahraniční politika snažila
zabránit vzniku nových velmocí. Tato strategie se ukázala jako
obtížná, zbytečná a stále riskantnější. Spojené státy budou
bezpečnější a svět stabilnější, pokud se nyní Amerika rozhodne
zbavit se tohoto břemene a dovolí ostatním zemím pečovat samy o
sebe.

Michal Nešpor - 6. Květen 2002, rubrika Články

Americký mýtus o boji proti terorismu

Bývalý důstojník CIA vysvětluje, proč se terorista Usáma bin Ládin nemá ze
strany americké tajné služby čeho bát.

Michal Nešpor - 5. Březen 2002, rubrika Články

Přinese islám demokracii na Střední Východ?

Islám je dnes vnímán především na základě videozáznamu letadla,
narážejícího do Světového obchodního centra. Nejrůznější „odborníci“ v
mediích ostře odsuzují anti-muslimský fanatismus a spěšně upozorňují
veřejnost, že islám je navzdory činům extrémistů náboženstvím míru a
tolerance. Mnozí z nich však jedním dechem varují před „střetem
civilizací“, jenž uvrhne moderní, sekularizovaný Západ do války s částí
světa, topící se ve věčné nenávisti a zuřivém fundamentalismu.

Michal Nešpor - 26. Listopad 2001, rubrika Články

Evropské Rusko?

Ve světle společného summitu Ruska a Evropské unie, konaného na
přelomu září a října v Bruselu, je zřejmě konečně třeba přehodnotit
dojem, který dlouho vzbuzovala ruská zahraniční politika vůči zemím
západní Evropy. Obě strany se shodly, že je nutné otupit některé
ostré hrany ve vzájemných vztazích Ruska a EU. Pod dojmem Putinova
příslibu větší pružnosti ruské zahraniční politiky v citlivých
otázkách rozšiřování EU a NATO souhlasil Vysoký představitel pro
Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU Javier Solana se
zintenzivněním summitů a vytvořením komunikačních kanálů, jež by
umožňovaly hlubší spolupráci obou těchto nejvýznamnějších evropských
politických hráčů. Nakolik však můžeme mluvit o změně tempa a
skutečném přibližování Ruska západním strukturám? A jak dlouho po
pádu ruské Evropy budeme čekat na vznik evropského Ruska?

Michal Nešpor - 23. Říjen 2001, rubrika Články