Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Africká jednota – budoucnost nebo utopie?

Kwame Nkrumah je mrtev, ale jeho představy o Africe jsou stále živé. Nkrumah, ghanský prezident z přelomu 50. a 60. let, africký socialista, ale především duchovní otec idejí panafrikanismu, byl tím, na jehož myšlenkách stála a stále částečně stojí idea sjednocení Afriky. Jeho heslo pro Afriku znělo: „vždy vpřed, nikdy zpět“.

Nkrumah byl jedním z iniciátorů založení Organizace africké jednoty (Organization for African Unity: OAU), která vznikla v roce 1963 na konferenci představitelů afrických zemí v Addis Abebě. Při svém slavném projevu v předvečer vzniku OAU představil jedenáctibodový návrh cesty k africké jednotě. Jeho jedenáct bodů obsahovalo návrhy jednotné vlády afrických států, společný ekonomický a průmyslový program, společný trh a společnou měnu, jednotnou měnovou zónu a centrální banku, africké občanství, společný komunikační systém, společnou zahraniční a obrannou politiku a společnou armádu s jednotným velením.

Vzhledem ke složité době při vzniku organizace se její cíle soustředily především na udržení a rozšíření politické samostatnosti kontinentu a jednotlivých zemí. Kvůli roztříštěnosti Afriky, a to jak hospodářské, tak politické, nedokázala organizace splnit své širší cíle, především zavést ekonomickou a politickou integraci, vedoucí až k jednotnému kontinentu. Vše, co byla OAU schopna udělat, již udělala a objevila se potřeba nových impulsů integrace. Sen Afričanů o nové, sjednocené Africe se může naplnit skrze Africkou Unii (African Union, AU). OAU zanikla bez lítosti a její nesplněné úkoly byly převedeny do Africké Unie. Před ní leží velké výzvy – bude schopná uspět tam, kde OAU selhala? Stane se dlouho hledaným cílem pro Afriku, nebo to bude jen OAU s novým jménem? Jejím minimálním cílem je prohloubení integrace kontinentu – sociálně, ekonomicky, vojensky, kulturně a politicky.

Je možné, že nyní dochází v Africe k historické změně. To nejlepší, co mohou současní afričtí vůdci učinit, je podpora integrace směrem k africké unii. Afrika potřebuje být integrována do světového společenství jako svobodný, jednotný a rovnoprávný kontinent. Jen tak se může Afrika zbavit své role utlačovaného kontinentu, kterou hrála po valnou část své historie. Afrika si potřebuje vybudovat svou vlastní identitu na základě vlastních historických tradic. Afričané dávali světu otroky, vojáky, sloužící, dělníky. Svět dával Africe objevitele, misionáře, ale i obchodníky s otroky, kolonialisty, osadníky, investory a nakonec turisty. Afrika byla ze svého vlastního pohledu vždy v pozici utlačovaného a poníženého kontinentu. Podle Afričanů se situace musí změnit s konceptem svobodné Afriky – africká integrace má být jejím klíčem i účelem.

Nová forma a náplň afrického procesu sjednocování byla vytvořena libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím. Dějištěm bylo konferenční centrum v zambijské Lusace a aktéry pětapadesát hlav afrických států, kteří rozhodli o přeměně OAU v Africkou Unii. Jejím cílem je dovést Afriku do budoucnosti jako silnou a schopnou postavit se novým výzvám 21. století. Afrika, tavící kotel kultur a jazyků, politiky a ekonomiky, podvolení a neústupnosti, má před sebou skutečnou výzvu. Vznik Africké Unie je výrazně spjat s jejím autorem Muammarem Kaddáfím. Kaddáfí má životní ambici nasměrovat Afriku k organizaci, kterou on vytvoří tak, aby dovedla kontinent k novému zapojení do globálního světa. Sám přiznává, že část svých plánů získal z evropských integračních struktur a procesů. Převzal z nich ty, které mohou být aplikovány v Africe, doplnil je částí své vlastní filozofie, připojil myšlenky obsažené v OAU, a vše předložil jako jednotný plán ostatním africkým vůdcům. Ne všichni reagovali se stejným nadšením. Ambiciózní plány na vznik panafrického parlamentu, soudu, centrální banky a společné měny byly některými zeměmi zpochybňovány kvůli obavám, že návrhy jako politická a měnová unie mohou vést k další destabilizaci kontinentu. Když se však neobjevily námitky u dvou největších afrických ekonomik, Jižní Afriky a Nigérie, Kaddáfímu se podařilo získat dvoutřetinovou většinu států nutnou pro vytvoření Africké Unie. Svými institucemi vychází Africká Unie především z Nkrumahových návrhů – unie bude mít Shromáždění hlav států, Radu zahraničních ministrů, Sekretariát a Stálý výbor zástupců. Dále by měl být zřízen Africký parlament, Africká centrální banka, společný africký soud a jednotná měna.

Hlavní otázkou je, jestli bude mít Africká Unie více úspěchů při řešení specificky afrických problémů než její předchůdkyně. Jak moc se OAU podařilo Afriku změnit za třicet osm let své existence? Africká Unie by se měla vzdát boje proti již neexistujícímu kolonialismu a zaměřit své úsilí především ke sjednocení různých ekonomických bloků na kontinentě a vytvoření velkého jednotného trhu. Podle Generálního tajemníka OSN Kofi Annana potřebuje Africká Unie především „schopné vůdce, odvahu a vůli oprostit se od minulosti“. Co je nyní potřeba, jsou lidé schopní zrealizovat velké africké plány, a zdroje, které jejich realizaci umožní.

Jižní Afrika a její dva strategičtí partneři – Nigérie a Alžírsko, byly západními a mezinárodními finančními institucemi označeny za státy schopné vést proces ekonomického zotavení kontinentu. Zotavení by mělo být postaveno především na základě vnitřních afrických reforem a také pomoci od jiných zemí. Základní reformy mají zahrnovat především stabilizaci a demokratizaci kontinentu, respektování lidských práv, investice do vzdělání a zdraví, diversifikace ekonomik a rozvoj obchodu s jinými africkými státy a kontinenty.

Podpora západního světa vedla prezidenta Jižní Afriky Thabo Mbekiho k vytvoření Plánu na zotavení Afriky v novém miléniu (MAP – Millenium African Recovery Plan). Současně byl senegalským prezidentem Abdoulayem Wadem vytvořen jiný ekonomický plán, nazvaný Plán Omega (Omega Plan). Oba programy byly spojeny v Nové africké iniciativě (NAI – New African Initiative), která byla přijata na prvním summitu Africké Unie jako základ pro „nové partnerství, které může vést k zisku všech Afričanů“. NAI je velmi dobře provedená fůze obou programů – Plán Omega je založen na interregionální spolupráci a rozvoji infrastruktury, zatímco MAP má více politické zaměření, zdůrazňující potřebu politické spolupráce. Pokud NAI bude fungovat jako jeden ze základních pilířů Africké unie, dává to kontinentu šanci na uskutečnění jeho plánů. Afrika se tak rozhodla, že její budoucnost leží v integraci.

Vypracováno především na základě článku Nevin, T.: Exit OAU, Enter AU, African Business, September 2001, a článku Muchie, M.: African Union – Forward Ever, Backward Never, New African, September 2001.

Zdroje

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
David Müller
Rubrika
Články
Témata
,
Publikováno
23. 10. 2001