Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Americké základny v Evropě

V poslední době se opět objevily úvahy o možnosti přesunutí (či redukci) amerických vojenských základen ze západní Evropy, především z Německa, ve prospěch nových amerických spojenců v NATO, zemí střední a východní Evropy. Americké plány je třeba chápat především jako odraz nové politické reality a měnících se amerických zájmů. Druhou stránkou věci je pravděpodobný dopad přesunu základen na německou ekonomiku v době, kdy prochází stagnací. Spojené státy zde mohou základny poměrně efektivně využít k „potrestání“ Německa za jeho protiamerický postoj při válce v Iráku.

Prozatím ještě nebylo přijato žádné rozhodnutí ani zveřejněn americký oficiální postoj k věci, ale tento plán by sebou přinesl zásadní proměnu pozice amerických sil v západní Evropě, kde jsou umístěny od druhé světové války. Takový posun v americké strategii by přivítaly především země post-komunistické východní a střední Evropy, které se stále obávají o svou bezpečnost.

V současnosti čítají americké síly v západní Evropě necelých 120 000 mužů na téměř 500 stanovištích a základnách. Podle studie Pentagonu z roku 2002 je přitom nejméně 20 % z celkového počtu základen v Evropě zbytečných.

Většina z amerických vojáků je umístěna v Německu, především ve velkých základnách jako je Ramstein, Spangdahlem nebo Bitburg. Redukce počtu vojáků nebo úplný přesun základen by poškodila především místní ekonomiky. Příspěvek amerických základen dosahuje téměř 1,5 miliardy euro a americká armáda poskytuje práci 15 000 Němcům, přičemž nepřímo podporuje více než 25 000 pracovních míst. Ekonomických problémů se obávají především obyvatelé oblastí, kde jsou americké jednotky dislokovány. Podle celostátních průzkumů by přitom přibližně polovina Němců podporovala další redukci amerických sil v Německu.

Pentagon prozatím nařídil zmrazit všechny výdaje, které nejsou okamžitě nutné, pravděpodobně do doby, než bude jasné, jak se bude situace vojenských základen v Německu nadále vyvíjet. Použít přesun základen k potrestání Německa za jeho postoje v rámci irácké kampaně chtějí především lidé kolem ministra obrany Donalda Rumsfelda. Na jeho pokyn se v Pentagonu projednává plán, jak pomocí vojenských základen poškodit německou ekonomiku. Rumsfeld a jeho okolí se ani nesnaží skrývat nechuť, kterou v nich vyvolává německý kancléř Gerhard Schrőder a německý postoj při válce v Iráku. Americké ministerstvo obrany sice již dříve uvažovalo o jiném rozmístění amerických vojáků, ale současné plány a návrhy jdou mnohem dále, než kdykoliv předtím.

Tvrdé postoje Rumsfelda ale naráží na pozice amerického ministerstva zahraničí, které se obává, že obdobně tvrdý přístup spíše vyvolá další protiamerické postoje a popudí si tím proti sobě další evropské země. Každý spojenec je přitom pro Američany velmi cenný, neboť budou potřebovat všechnu dostupnou podporu pro prosazování svých rezolucí týkajících se Iráku v OSN. Proto úředníci a oficiální představitelé ministerstva zahraničí trvají na tom, že plány na přesun amerických základen jsou součástí nového strategického přístupu, který reaguje na změny po studené válce, a nikoliv potrestáním německého kancléře Schrődera za jeho jednání v případě Iráku. Tento postoj je v podstatě pravdivý a legitimní, nicméně role Německa v irácké kampani má zřejmě vliv na intenzitu, s jakou budou plány pro nové strategické rozmístění vojáků v Evropě připravovány.

Nová americká strategie by podle vyjádření generála Jamese Jonese, velitele sil NATO v Evropě (a zároveň vrchního velitele amerických jednotek v Evropě), měla spočívat především v proměně amerických jednotek ve flexibilnější útvary, schopné sloužit jako jednotky rychlého nasazení. To by mělo umožnit snížení počtů amerických vojáků v Německu na polovinu a otevřít nové základny v zemích střední a východní Evropy. Americké základny v Německu pozbyly části svého smyslu díky tomu, že zmizely hrozby pozemního útoku ze Sovětského svazu. Podle Jonese je sice pravděpodobné, že největší americké základny v Německu zůstanou, ale jejich síť bude doplněna menšími operačními základnami na východě. Menší základny mohou být použity jako nástupní pozice pro rychlé přesuny jednotek do Afriky nebo na Blízký východ, který je pro Spojené státy v současnosti rizikovým regionem číslo jedna.

Jasný rozdíl je vidět, co se týče zájmu vlád evropských zemí. Vlády v bývalém komunistickém bloku z valné části vyjádřily svou podporu americkému válečnému úsilí v Iráku a Američanům nabídly pomoc, zdroje či personál. Rumunsko a Bulharsko jako poslední nabídly Spojeným státům své letecké základny. K zemím, kde by bylo možné očekávat případné vytvoření nových amerických základen, je možné dále počítat Polsko, Českou republiku, Maďarsko, Slovensko a pobaltské státy. Podle Jonese je jen logické, že po rozšíření NATO na východ se budou americké jednotky a základny posouvat tímto směrem. Za skutečně nejpřijatelnější kandidáty pro nové základny zatím označil Bulharsko a Rumunsko. Ve hře jsou nicméně všechny výše zmíněné země, zkrátka s velkou pravděpodobností nepřijde Polsko, nejvýznamnější a klíčový americký spojenec ve východní Evropě.

Celý plán tak odráží dlouhodobou změnu amerických priorit a tvorbu nové vojenské strategie, odpovídající změny geopolitické situace po studené válce a po 11. září 2001. Americké vojenské síly se budou muset přizpůsobit novým hrozbám, zaměřit se na posílení boje proti terorismu a zároveň podporovat své nové spojence, rekrutující se především z východoevropských členů NATO.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
David Müller
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
13. 5. 2003