Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Aspekty úspěšného brandu- případová studie TOP 09 v letech 2009–2011

Tématem práce je posouzení úspěšnosti brandu politické strany TOP 09. Politický marketing se v posledních několika desetiletích dostává do popředí nejen v praktické politice, ale i v akademickém výzkumu. Počáteční důraz na problematiku volebních kampaní se postupně vytrácí a odborníci si všímají toho, že strany nevedou kampaň pouze v období před volbami, ale snaží se udržet si loajalitu voličů v dlouhodobém časovém rámci.

Ať už danou perspektivu přijmeme, či nikoliv, je jasné, že politické strany v některých aspektech svého fungování přejímají moderní marketingové postupy z komerční sféry, a některé, jak lze ukázat na příkladu Labour Party pod Tony Blairem, si to plně uvědomují (Needham 2005: 349). Koncept budování značky a péče o ni, čili brandingu,1 se tak stává v praktické i akademické sféře stále důležitějším a užívanějším pojmem.

V České republice došlo v poslední době k velkým změnám v marketingovém fungování politických stran. Po přelomových volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006, kdy marketingové techniky ve větší míře užívala pouze ČSSD (Matušková 2010a: 149–155), se nyní můžeme setkat s daleko rozsáhlejším užitím marketingových technik téměř u všech politických stran (Matušková 2010b). Jedním ze zajímavých rysů voleb 2010 byl vzestup dvou nových stran, TOP 09 a Věci veřejných. Jen jedna z nich si ale dokázala udržet podporu voličů i v následujících měsících. Cílem této práce je na základě teoretických předpokladů o brandingu pomoci vysvětlit úspěch TOP 09.

Práce je psána formou případové studie. Nejprve bude stručně vysvětleno, jaké je postavení brandingu v rámci disciplíny politického marketingu. Poté bude představena teorie Catherine Needham (2005: 349–355; 2006: 179–181), která připisuje úspěšným politickým brandům šest aspektů, a to jednoduchost, unikátnost, ujištění, aspirace, hodnoty a důvěryhodnost. Následně bude představena politická strana TOP 09, na jejíž vývoj bude teorie aplikována.

Práce si vzhledem k velkému množství intervenujících proměnných (politická situace, konkurenční politické strany, ekonomická situace, atd.) neklade za cíl kauzálně vysvětlit politický úspěch TOP 09. Přesto je vzhledem k rychlému vzestupu TOP 09 a jejímu udržení si příznivců v delším časovém období možné předpokládat, že strana úspěšně vybudovala značku. Cílem práce je odpovědět na otázku, které z šesti aspektů úspěšného brandu mohly být příčinou úspěchu brandu TOP 09.

1. BRANDING A POLITICKÉ STRANY

1. 1. Koncept brandingu v politickém marketingu

Počátky moderního teoretického i empirického výzkumu politického marketingu lze vidět již v 60. a 70. letech minulého století, kdy si Kotler a Levy všimli toho, že marketingové techniky, které byly v té době připisovány výhradně komerční sféře, využívají i jiné organizace, včetně politických stran a kandidátů (Kotler a Levy 1969: 10–15; Kotler 1975: 761–768). Na tyto počátky akademického výzkumu navázalo velké množství studií, v nichž se autoři pokoušeli komplexně uchopit disciplínu politického marketingu (viz například Shama 1976, Lees-Marshment 2001). Z hlediska této práce je nejdůležitějším kritickým poznatkem vůči předchozím teoriím to, že se autoři až příliš soustředili na volební kampaně a opomínali komunikaci stran v období mimo kampaň. Od 80. let se různí autoři začali zabývat i těmito v praxi stále patrnějšími jevy.

Prvním konceptem, který se spíše než na volební kampaň soustředil na komplexní relationship marketing strany, byl koncept permanentní kampaně, který vznikl v osmdesátých letech v souvislosti s knihou Sidneyho Blumenthala The Permanent Campaign. Blumenthal v knize popisuje kampaň jako nikdy nekončící proces, v jehož rámci neexistuje velký rozdíl mezi kampaní a vládnutím (Blumenthal 1980). Na Blumenthala a výzkum permanentní kampaně navázali i další autoři (viz např. Heclo 2000), problémem však zůstala omezená možnost aplikace konceptu pouze na vládní strany nebo politiky.

Koncept brandingu nabízí širší možnosti uplatnění pro analýzu chování politických stran a kandidátů jak v období volební kampaně, tak mezi volbami, a umožňuje pochopení komplexního budování vztahů mezi politickou stranou a veřejností. Jelikož se voliči při volbách rozhodují nikoliv na základě zhodnocení informací o nabídkách jednotlivých politických stran (Savigny 2008: 29–45), ale na základě emocionálních zkratek a image politických stran a kandidátů, je pro strany mimořádně důležité budovat image a dlouhodobý vztah s příznivci strany i potencionálními voliči. To se děje právě skrze budování značky, které v sobě spojuje jak politiku strany, její hodnoty a programové cíle, tak emocionální apely a vnější přitažlivost strany (Scammell 2007: 190).

Cílem budování značky v politickém procesu je v dlouhodobé perspektivě vybudovat dobré jméno politické straně nebo kandidátovi skrze zkušenost občanů se stranou a její dosavadní prezentaci. To může straně pomoci udržet si loajalitu stávajících voličů, případně získat voliče nové. Jelikož se „na vyspělých trzích, kde mnoho produktů splňuje základní podmínky funkčnosti a akceptovatelné ceny, zákazníci většinou rozhodují podle nehmotných atributů rozdílů ve značce,“ (Scammell 2007: 180) je pro strany velmi důležité vybudovat úspěšný brand, který u voličů vyvolá pozitivní emocionální odezvu. To, jak by měl úspěšný brand vypadat, je popsáno v následující kapitole.

1. 2. Aspekty úspěšného brandu podle Catherine Needham

Catherine Needham (2005: 349–355; 2006: 179–181) připisuje úspěšným značkám šest atributů, které by měly splňovat, pokud chtějí u veřejnosti vyvolat žádaný pozitivní efekt.

Za prvé by brand měl být jednoduchý. Jelikož se voliči rozhodují podle zkratek, měl by jim brand poskytnout jasnou jednoduchou informaci o tom, proč volit zrovna danou politickou stranu. V politice tak kandidáti a politické strany činí skrze politická sdělení (message), která by měla v několik málo slovech sdělit voličům klíčové argumenty, proč upřednostnit stranu před její konkurencí. Message by měla být krátká, zapamatovatelná a měla by symbolizovat politiku dané strany nebo kandidáta.

Brand by měl být také unikátní. Měl by voliči umožnit na první pohled rozeznat stranu od jejich konkurentů. To se týká jak vizuální prezentace, tak programových a politických otázek. Strana by měla umět dát najevo, že je jiná a lepší než konkurence.

Za třetí by značka měla poskytnout voliči ujištění. Strana by se měla chovat tak, aby splnila to, co od ní voliči očekávali. Měla by neustále, ať už svou politikou nebo vnější prezentaci, ujišťovat voliče o tom, že jejich volba byla správná. Cílem je přesvědčit voliče, aby v příštích volbách opět volili danou stranu. Právě skrze ujištění se buduje dlouhodobý vztah důvěry mezi politickou stranou a voliči.

Brand dále musí vzbuzovat u voličů aspirace, měl by voličům nabídnout vizi lepšího života. Volič by měl uvěřit, že pokud stranu zvolí, bude z toho něco mít a bude se mít lépe.

I když se dnes často píše o ideologickém vyprázdnění politiky, úspěšný brand by měl být založen na hodnotách. Strana sice může uspět i bez hodnotového ukotvení, k vybudování dlouhodobého vztahu mezi voliči a stranou je ale potřeba, aby voliči znali ideologický základ strany. Hodnoty zvyšují důvěryhodnost strany a minimálně v očích voličů dávají politice strany hlubší smysl.

Posledním aspektem úspěšného brandu je důvěryhodnost. Strana by měla být schopna splnit sliby, kvůli kterým ji voliči zvolili. Splnit sliby ale nestačí. Aby strana působila jako důvěryhodná, je naprosto klíčové to, aby splnění slibů dokázala adekvátně s veřejností komunikovat.

Brand politické strany samozřejmě nemusí splňovat všechny tyto podmínky, aby byl úspěšný. Catherine Needham aplikuje svůj koncept na úspěšné značky Billa Clintona a Tonyho Blaira, i u nich ale shledává některé nedostatky (Needham 2005: 353–355). Přesto lze očekávat, že u úspěšných politických stran by měla být většina těchto předpokladů úspěšné značky naplněná.

2. POSTAVENÍ TOP 09 VE STRANICKÉM SYSTÉMU ČR

TOP 09 byla založena v roce 2009 Miroslavem Kalouskem, bývalým předsedou KDU-ČSL, a skupinou dalších politiků převážně z této strany. Na podzim tohoto roku byla strana připravena zúčastnit se předčasných voleb do Poslanecké sněmovny. Již v tuto dobu měla TOP 09 poměrně stabilní voličskou podporu, když jí například volební model CVVM z října 2009 předpověděl zisk 14 % hlasů.2 Základy programu TOP09 se v těchto volbách příliš nelišily od politiky, kterou strana prosazovala v rámci kampaně v roce 2010 (Volební program 2009). Následné zrušení předčasných voleb (viz Balík 2010: 39–68) poskytlo straně důležitý čas na personální i programovou přípravu před volbami v roce 2010. Předsedou strany byl zvolen Karel Schwarzenberg, čímž Miroslav Kalousek získal do své strany jednoho z dlouhodobě nejoblíbenějších politiků (Havlík 2010: 22–23). TOP 09 také uzavřela volební spolupráci se stranou Starostové a nezávislí (Smlouva o dlouhodobé spolupráci 2009).

Do voleb v roce 2010 vstupovala TOP09 v pozici strany, která podle předvolebních průzkumů měla bez problémů překročit 5% uzavírací klauzuli. TOP09 nakonec získala 16,7 % hlasů voličů, což bylo výrazně více, než jí předpovídala většina předvolebních průzkumů veřejného mínění (Chytilek 2010: 155). TOP09 získala ve volbách 41 mandátů a stala se třetí nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně.

obrázek

Ihned po volbách začala vyjednání o sestavení vládní koalice, která v červenci 2010 vedla k utvoření středo-pravicové koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Od té doby se vláda potýkala s několika vážnými krizemi, které se ale většinou přímo netýkali TOP09, ale spíše dvou zbývajících koaličních partnerů. TOP09 z těchto krizí vzešla mnohem méně poškozena než druhý z menších koaličních partnerů, Věci veřejné. Stejně tak se v žebříčku popularity stále držel vysoko předseda strany Karel Schwarzenberg (Důvěra vrcholným politikům 2011).

TOP09 zažila ihned po založení strany strmý vzestup preferencí a velký úspěch ve volbách v roce 2010. Na rozdíl od druhé z nových stran, Věcí veřejných, dokázala TOP09 pozici na politickém trhu stabilizovat a udržet si podporu voličů i s odstupem 18 měsíců od voleb. TOP09 můžeme považovat za stabilního účastníka politického trhu a zároveň za velmi úspěšný příklad prosazení nové značky a udržení její pozice na trhu.

obrázek

3. BRAND TOP 09 PODLE TEORIE CATHERINE NEEDHAM

3. 1. Jednoduchost

Z hlediska jednoduchosti brandu se TOP09 podařilo předložit občanům jasnou a jednoduchou message, když se soustředila na tři hlavní témata. Prvním tématem byl boj proti státnímu dluhu. V době problémů eurozóny a krize v Řecku byl důraz na odpovědné hospodaření ze strany TOP 09 dobrým tahem, jelikož se toto téma stalo pro voliče jedním z nejdůležitějších (Veřejné mínění 2010). Druhým tématem byla protikorupční politika, která byla pro voliče také velmi palčivým tématem (Hodnocení stavu 2009). Třetím komunikovaným tématem TOP09 byl sám její lídr Karel Schwarzenberg, který jakožto populární politik doplnil a propojil dvě hlavní sdělení (viz kampaň „Předseda má být transparentní“).

Po volbách a vstupu do vládní koalice pokračovala TOP09 v propagaci tří hlavních message, a to role lídra, boje proti korupci a odpovědného hospodaření. Už v koaliční smlouvě se píše o „vládě rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci“ (Koaliční smlouva 2010) a ve stejné rétorice pokračovala TOP09 i nadále. Mediální vystoupení hlavních představitelů strany, zejména Miroslava Kalouska, se soustředila na zdůrazňování rozpočtové odpovědnosti. I na oficiálních internetových stránkách a facebookovém profilu strany převládali příspěvky o fiskálních reformách, úsporách a snížení zadlužování. Straně se podařilo přivlastnit si tato témata a stát se jejich hlavním hlasatelem mezi politickými stranami. Z hlediska jednoduchosti můžeme hodnotit brand TOP09 jako úspěšný.

3. 2. Unikátnost

Druhým aspektem úspěšného brandu je jeho unikátnost. V tomto případě byla TOP09 po svém vzniku v obtížné situaci. Většinu vrcholných politiků včetně zakladatele Miroslava Kalouska tvořili bývalí politici KDU-ČSL, programově byla TOP09 blízká ODS. Strana se potřebovala odlišit od těchto dvou stran a nabídnout voličům něco, proč by měli volit právě TOP09 a nikoliv ODS nebo KDU-ČSL.

Odlišení od KDU-ČSL proběhlo především na programové bázi. Miroslav Kalousek už při svém odchodu z KDU-ČSL řekl, že „zásadní problém není personální, ale programový“ (Kalousek zřejmě brzy… 2009). TOP09 se od KDU-ČSL odlišila například podporou zvýšení spoluúčasti ve zdravotnictví, odmítnutím progresivního zdanění nebo podporou zavedení školného (Programová východiska 2009).

Větším problémem bylo odlišení se od pravicové konkurence, zejména od ODS. TOP09 se nezaměřila na programové otázky, v nichž se od ODS příliš nelišila, ale na zdůrazňování negativních jevů spojených s ODS, tedy korupce, klientelismu, atd. V předvolebním spotu TOP 09 byla ODS představena jako strana modrých tunelářů (Volby 2010), ve stejném duchu byly vedeny i některé výroky představitelů TOP09. Strana od podobné rétoriky neupustila ani po volbách a neustále kritizovala praktiky uvnitř ODS.

TOP09 měla složitou počáteční pozici, kdy se musela odlišit jak od ODS, tak od KDU-ČSL. Ačkoliv byla i v tomto případě TOP09 úspěšná, do budoucna může být problém, jak se nadále odlišit od ODS. Strany mají podobný program a podobné voliče, TOP09 tedy prozatím sází na zdůrazňování skandálů ODS. V budoucnu se s největší pravděpodobností různé kauzy nevyhnou ani TOP09, otázkou pak zůstává, do jaké míry se TOP09 podaří odlišit od ODS na jiném základě. Dosavadní zkušenosti ODA, US a Strany zelených ukazují, že by to mohl být v dlouhodobější perspektivě pro TOP09 problém.

3. 3. Ujištění

Necelé dva roky po volbách je těžké hodnotit, zda se TOP09 podařilo ujistit voliče o tom, že jejich volba byla správná a že TOP09 plní sliby, které voličům dala. Před volbami TOP09 slibovala rozpočtovou odpovědnost a boj proti korupci. Oba tyto body se podařilo prosadit do Koaliční smlouvy a oba tyto body jsou neustále zdůrazňovány představiteli strany při výstupech v médiích. Důležité v tomto směru je, že se TOP09 s výjimkou problémů ministra kultury Jiřího Bessera (Ministr kultury 2011) podařilo do konce roku 2011 vyhnout korupčním skandálům, které se naopak neustále objevují u koaličních partnerů Věcí veřejných a ODS.

V případě ujištění by k adekvátnímu posouzení úspěšnosti brandu bylo potřeba delší časové období. Je jasné, že se TOP09 snaží komunikovat své úspěchy a snaží se voličům vysvětlit, že jejich volba nebyla zbytečná a že TOP09 plní to, co před volbami slíbila.

3. 4. Aspirace

Jedním ze znaků úspěšné značky je i to, že dokáže nabídnout voličům vizi lepšího života. V tomto případě může být brand TOP 09 ukázkovým příkladem. TOP09 od počátku svého vzniku operovala s programem proti zadlužování státu, což spojuje zejména s dlouhodobým prospěchem pro příští generace. TOP09 se snažila přivlastnit si téma boje proti státnímu dluhu, když upozorňovala na situaci v Řecku a na rostoucí státní dluh České republiky. Nejvýraznějším momentem této kampaně byla fiktivní složenka na zaplacení části státního dluhu, kterou TOP09 rozeslala občanům České republiky. Složenku doplňoval text podepsaný Miroslavem Kalouskem, kde se psalo „nebo se pokusme společnými silami tuto částku minimalizovat. V případě jiné volby může Vaše dlužná částka velice rychle přesáhnout 200 tisíc korun na každého občana, včetně kojenců a dětí!“ (Zaplaťte státní dluh 2010). Ani po volbách nepřestala TOP09 představovat svoje řešení ekonomické situace jako to, které jediné nabídne příštím generacím důstojné životní podmínky a České republice budoucnost bez státního bankrotu.

Prosazení tématu zadlužování státu a krize v Řecku bylo před volbami 2010 velkým úspěchem TOP09 a ODS. TOP09 se velmi dobře podařilo přesvědčit část voličů o tom, že její řešení je do budoucna to nejlepší a že jedině její řešení dokáže Českou republiku zbavit dluhů a zajistí tak lepší budoucnost současným mladým lidem a budoucím generacím. V oblasti aspirace brandu tak můžeme TOP09 opět hodnotit velmi úspěšně.

3. 5. Hodnoty

Hodnotové ukotvení je jedním z problematických aspektů brandu TOP09. TOP 09 se definuje jako „konzervativní politická strana, jejíž ideový program vychází z evropských tradic křesťansko-judaistické kultury“ (Hodnotové desatero 2009). Kromě určité nejasnosti toho, co tato definice znamená, je problémem i podobnost s hodnotovou orientací ODS. Ta o sobě tvrdí, že „ODS je liberálně konzervativní stranou navazující na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratický odkaz 1. republiky a na zkušenosti západních demokracií“ (Základní informace 2012). Ačkoliv se strana snaží prezentovat jako konzervativní, je otázkou, zda voliči tuto vizi předkládanou stranou přijmou, zvláště když strana vystupuje převážně s ekonomickými otázkami, a to ze značně liberálních pozic.

V současné době nemusí být absence hodnotové základny pro TOP09 velkým problémem. V době krize strany, jakou zažívají Věci veřejné, by ale chybějící základní hodnoty spojující stranu a voliče mohly být závažným nedostatkem.

3. 6. Důvěryhodnost

Právě v důvěryhodnosti brandu můžeme vidět největší rozdíly mezi TOP 09 a Věcmi veřejnými. Věcem veřejným se podařilo prosadit jen velmi málo z volebního programu (Desatero VV 2010), strana navíc doplatila na vnitřní situaci, když byli její poslanci obviněni a dokonce i odsouzeni kvůli korupci.

TOP09 se ve svých předvolebních slibech naopak snažila držet toho, že navrhuje sice nepopulární, ale realistická opatření. Většinu z nich se TOP09 podařilo aspoň částečně prosadit, jako tomu bylo například u zdravotnické nebo důchodové reformy. U zbylých opatření se minimálně podařilo vzbudit dojem, že o zavedení těchto opatření strana stojí, není to ale možné kvůli koaličním partnerům, jako se tomu stalo například u školného. Strana se také pokouší cíleně komunikovat úspěchy, kterých ve vládě dosáhla, na svých internetových stránkách v sekci Reformy a my a také na Facebooku.

TOP09 od počátku vsadila na to, že bude slibovat program, který bude splnitelný. Strana si dokázala vybudovat u voličů důvěryhodnou image. Ačkoliv všechna opatření, která strana prosazuje, nejsou vnímána pozitivně, většina z nich je v souladu s programem a s tím, co strana před volbami slibovala.

ZÁVĚR

V práci byl nejprve představen koncept politického marketingu, který se postupně od důrazu na volební kampaně přiklání k pojetí marketingu jako dlouhodobého procesu vytváření a udržování vztahů s voliči. Toto zaměření vyústilo v koncepty permanentní kampaně a brandingu. V současné době je pro pochopení fungování komunikace politických stran stále častěji využíván koncept brandingu, který vychází z marketingu v komerční sféře.

Na základě teorie Catherine Needham, která na příkladu vlád Billa Clintona a Tonyho Blaira objasňuje šest aspektů úspěšného brandu, byla následně zkoumána péče o značku strany TOP09. Bylo sledováno, jak si TOP09 v období od svého vzniku v roce 2009 do prosince 2011 poradila s jednoduchostí brandu, jeho unikátností, ujištěním voličů, vzbuzováním aspirací u voličů, hodnotami a důvěryhodností.

Na základě analýzy jednotlivých aspektů můžeme napsat, že TOP09 byla při budování značky úspěšná. Strana se dokázala rychle prosadit na politickém trhu a dokázala si vybudovat silnou pozici, kterou potvrdila ve volbách v roce 2010, kdy se stala třetí nejsilnější politickou stranou. Důležité je, že si i díky dobré péči o značku dokázala uchovat podporu voličů i po volbách. Velmi dobře zvládla jednoduchost, ujištění, aspirace a důvěryhodnost brandu. Ačkoliv se TOP09 podařilo odlišit svou značku od konkurence, do budoucna je možné vzhledem k dosavadní zkušenosti v české politice očekávat problémy s unikátností brandu. Problémem může být i nedostatečné hodnotové ukotvení, které se kryje s ODS.

Úspěch TOP09 nelze přičíst jen péči o značku, ale i jiným politickým, ekonomickým a sociálním jevům. Na druhou stranu je nesporné, že dobrá a cílená péče o značku pomohla TOP09 udržet si svou pozici na politickém trhu i po úspěšných volbách v roce 2010.

POUŽITÁ LITERATURA

PRAMENY

LITERATURA

  • Balík, Stanislav. 2010. „Neuskutečněné předčasné volby 2009.” In: Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Ed. Balík, Stanislav. Brno: CDK, s. 39–68.
  • Blumenthal, Sidney. 1980. The Permanent Campaign. Boston: Beacon Press.
  • Havlík, Vlastimil. 2010. „Politické strany a jejich systém v letech 2006–2010.” In: Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Ed. Balík, Stanislav. Brno: CDK, s. 11–38.
  • Heclo, Hugh. 2000. „Campaigning and Governing: A Conspectus.” In: The Permanent Campaign and Its Future. Eds. Mann, Thomas a Ornstein, Norman. Washington: American Enterprise Institute and The Brookings Institution, s. 1–37.
  • Chytilek, Roman. 2010. „Volební průzkumy.” In: Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Ed. Balík, Stanislav. Brno: CDK, s. 135–158.
  • Kotler, Philip. 1975. „Overview of political candidate marketing.” Advances in Consumer Research 2, č. 1, s. 761–769.
  • Kotler, Philip a Levy, Sidney J. 1969. „Broadening the Concept of Marketing.” Journal of Marketing 33, č. 1, s. 10–15.
  • Lees-Marshment, Jennifer. 2001. „The product, sales and market-oriented party. How Labour learnt to market the product, not just the presentation.“ European Journal of Marketing 35, č. 9–10, s. 1074–1084.
  • Matušková, Anna. 2010a. Politický marketing a české politické strany. Volební kampaně v roce 2006. Brno: Mezinárodní politologický ús­tav.
  • Matušková, Anna. 2010b. „Volební kampaně.” In: Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Ed. Balík, Stanislav. Brno: CDK, s. 97–116.
  • Needham, Catherine. 2005. „Brand Leaders: Clinton, Blair and the Limitations of the Permanent Campaign.“ Political Studies 53, č. 6, s. 343–361.
  • Needham, Catherine. 2006. „Brands and political loyalty.“ Brand Management 3, č. 13, s. 178–187.
  • Savigny, Heather. 2008. The Problem of Political Marketing. London: Continuum.
  • Scammell, Margaret. 2007. „Political Brands and Consumer Citizens.“ The ANNALS of the American Academy of Political and Social Science 611, č. 1, s. 176–192.
  • Shama, Avraham. 1976. „The Marketing of Political Candidates.” Journal of the Academy of Marketing Science 4, č. 4, s. 764–777.

Poznámky pod čarou

  1. V práci jsou jako synonyma používána slova „brand“ a „značka.“ Analogicky k tomu jsou místo slova „branding“ někdy používána označení „budování značky,“ „péče o značku,“ a podobně.
  2. Veškeré údaje o stranických preferencích nebo výpočtech volebních modelů jsou čerpány z internetových stránek agentury CVVM, viz Politické tiskové zprávy 2012.
blog comments powered by Disqus
Autor
Jan_Hejtmanek
Rubrika
Články
Témata
, , ,
Publikováno
12. 2. 2013