Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Výzvy pro Americkou zónu volného obchodu

V roce 1989 řekl známý ekonom Lester Thurow, že „GATT je mrtvý“. Komunikace mezi státy nebyla schopna posunout jednání o likvidaci obchodních bariér dál a největší obchodní mocnosti, bránící si své domácí trhy, si to vlastně ani nepřály. Přesto si o čtyři roky později na Thurowovo proroctví nikdo nevzpomněl, když byly uruguayským kolem dohody úspěšně dokončeny.

Nyní, v roce 2002, si mnoho kritiků bere za cíl svých útoků ambiciózní projekt států Severní a Jižní Ameriky – vytvoření Americké volné obchodní zóny (Free Trade Area of Americas – FTAA). V roce 1994 se hlavy států na summitu v Miami dohodly na tom, že k vytvoření smlouvy o volném obchodu by mělo dojít do roku 2005. Po třech letech příprav byly na summitu v Santiagu formálně zahájeny jednání. Naposledy byly záměry vytvořit FTAA potvrzeny krátce po nástupu prezidenta Bushe na Summitu v Quebecu.

Iniciativa k vytvoření FTAA je tedy již osm let stará. Představitelé jednotlivých států se již mnohokrát sešli, aby diskutovali o eliminaci obchodních omezení, ale v praxi nebylo de facto dosaženo žádného pokroku. Pozornost mnoha vlád se upírá spíše k boji proti terorismu či k domácím politickým a ekonomickým problémům. I proto tu je stále otázka, zda jsou tyto vlády schopny naplnit sliby dané na summitech. Či spíše jestli je stále plnit chtějí.

Samotné summity byly nešťastně načasované. Po každém z nich následovala hluboká finanční krize v regionu, která zpochybnila životaschopnost jednání o FTAA. Summit v Miami se odehrál krátce předtím, než zkolabovalo mexické peso. Optimismus ze summitu v Santiagu vyprchal o pár měsíců později kvůli ekonomické krizi v Brazílii v letech 1998–99. A summit v Quebecu následovala krize v Argentině. Ve většině případů se státy přiklonily k posilování svých ekonomických reforem. Ale například Venezuela či Argentina sáhly ke zvýšení bariér a ostatní státy pozdržely své privatizační programy.

Je zřejmé, že současné ekonomické i politické problémy na západní hemisféře jsou komplexnější a více varující než tomu bylo u lokálních krizí v minulém desetiletí. Argentinská krize, ekonomická stagnace v regionu, politická nestabilita v andských státech, ozbrojený boj v Kolumbii a s drogami spojené násilí v karibské oblasti vyvolávají největší obavy o budoucnost FTAA. Ty se ještě zvyšují spolu se dvěma kroky USA – novými dotacemi do zemědělství a omezení importu oceli. Nabízí se tak otázka, co vlastně latinoamerické státy z paktu mohou získat. Pokud vlády nebudou schopny tyto problémy jasně formulovat a řešit je, mohly by ztratit na domácí půdě podporu pro pokračování v dohodách.

Jaké jsou tedy vyhlídky jednání? Další summit by se měl konat v říjnu 2002 v ekvádorském Quitu, ale přemíru optimismu ze summitu v Quebecu vystřídal naopak hluboký pesimismus. Současná nálada tak reflektuje tři základní problémy, které okolo vytváření volné obchodní zóny v současnosti jsou:

  • Bude ekonomický růst dostatečný na udržení podpory pro obchodování a provádění ekonomických reforem? Od relativního boomu v roce 2000, kdy byl ekonomický růst v latinoamerických zemích a v Karibiku na úrovni 4 %, trpěl region dvěma roky stagnace a zvyšující se nezaměstnanos­ti.Argentina čelí ekonomické krizi takového rozsahu, jaký jsme mohli doposud pozorovat pouze v tranzičních ekonomikách zemí bývalého Sovětského svazu. Přestože ceny ropy jsou vysoké, venezuelská ekonomika je v recesi a ztratí letos přibližně 5 %. Většina zemí se sice stále pohybuje v zelených číslech, ale růst je minimální – především ve dvou největších ekonomikách – v Brazílii a v Mexiku, jež byly postiženy úpadkem hospodářství svých sousedů.
  • Způsobí vyhrocená politická situace v Argentině a andských státech úbytek podpory pro nové reformy? Anebo ještě hůře, nepovede náhodou ke vzniku vlny „padlých států“, které se nebudou schopny podílet na FTAA? V devadesátých letech by se to zdálo nemožné. Politická krize v Argentině, časté střídání vlády v Ekvádoru, vojenský puč ve Venezuele, násilí v karibské oblasti a krach mírového procesu v Kolumbii však naznačuje, že pro ekonomickou integraci dnes není příznivý čas.
  • Jak moc jsou Spojené státy odhodlány rušit vlastní obchodní bariéry? Nový zemědělský zákon a opatření v oblasti importu oceli spolu s požadavkem Kongrsu na posílení antidumpingových zákonů vyvolává u států Latinské Ameriky vlnu skepticimu. Brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso upozornil, že FTAA „by byla vítána, pokud by byla krokem k přístupu k dynamičtějším trhům… jinak by však byla irelevatní, nebo ještě hůře, nechtěná.“

Současné ekonomické i politické problémy tedy vedou spousty komentátorů k tomu, aby se na FTAA dívali skrze černé brýle. Podobný stav zde byl již v roce 1995, kdy se „tequilový efekt“ mexické krize přelil do Argentiny a jiných latinoamerických států. Ty se však z krize velmi rychle dostaly a v druhé polovině dekády již prohlubovaly ekonomické reformy i integrační tendence. Ačkoli tedy současný stav vyvolává obavy, ze střednědobého hlediska se zdá být situace pozitivní z několika důvodů.

Zaprvé, ekonomické vyhlídky se zlepšují, ačkoli pouze ve srovnání se slabými léty 2001–02. Meziamerická rozvojová banka předpokládá v roce 2003 v latino­americké a karibské oblasti růst o 3 % (ve srovnání s poklesem 1,3 % v roce 2002). I předpověď pro Argentinu je příznivější, i když příjmy budou jistě hluboko pod devadesátými léty. Půjčky od MMF již posílily finanční rezervy Brazílie a Uruguaye a pravděpodobně pomohou i k restruktu­ralizaci zkrachovalého systému argentinského bankovnictví.

Nejdůležitější se pro vývoj FTAA zdá být situace v Brazílii. Pokud by se nové vládě podařilo vnést klid na finanční trhy a snížit úrokovou míru, země by se mohla dočkat růstu o více než 4 %. Na druhou stranu, vysoká zadluženost země by mohla vést k další krizi, která by jistě zdržela jednání o FTAA i další ekonomické iniciativy na západní hemisféře.

Jsou zde však i další důvody, které posilují optimismus ohledně budoucnosti FTAA:

  • Přes populistickou rétoriku mnoha zemí v regionu ubylo v poslední době zásahů vlády ve prospěch protekcionismu. Argentina sice zvýšila tarify na mnoho druhů zboží v době, kdy se snažila zachránit své nadhodnocené peso, po jeho pádu však padly i tyto bariéry. Fakt, že většina měn v regionu je znehodnocená, sám o sobě zdražuje import a nenutí tak národní vlády k užívání dovozních omezení. Druhou stranu mince však tvoří firmy, které pro svou výrobu nutně potřebují importované součástky. Tyto společnosti slabá měna poměrně silně brzdí.
  • Volný trh stále více přitahuje jihoamerické vlády. Nárůst obchodních dohod v regionu a především v silnějších ekonomikách Severní Ameriky dláždí cestu pro příchod FTAA.
  • Infrastruktura v regionu se stále zlepšuje, ačkoli nárůst je slabší než v devadesátých letech. Nové ropovody a elektrické sítě, ale i silnice a železnice, silně napomáhají integraci v regionu.

Zadruhé, v několika latinoamerických státech jsou sice neefektivní vlády, ale tento problém se zřejmě nevyvine tak daleko, aby se z těchto zemí staly „padlé státy“. Politické režimy sice mohou zůstat slabé, ale nemají de facto jinou možnost než se otevřít mezinárodnímu obchodu. V moderním, globalizovaném světě „zůstat mimo“ znamená pro ekonomiku ztráty. Země s relativně uzavřenou ekonomikou, jako jsou Brazílie či Argentina, navíc budou muset zvýšit své exporty, aby dosáhly potřebného růstu ekonomiky. A FTAA a WTO jim nabízejí cestu, jak se dostat k největším světovým trhům.

Za třetí, díky vývoji ve Spojených státech lze předpokládat, že zde bude v budoucnu větší vůle po liberalizaci obchodních bariér:

  • Kongres Spojených států po osmi letech konečně dal mandát k jednání o FTAA. Zástupci Spojených států tak budou moci jednat o všech obchodních omezeních bez výjimky. Tento krok, ačkoli se týká velmi citlivých otázek, byl nutný pro získání veřejné podpory pro jednání.
  • Jednání WTO v Doha v listopadu 2001 bylo klíčové také pro FTAA. Dohody mezi jednotlivými státy stanovily pro vytvoření FTAA termín leden 2005, po kterém budou v intervalu 5–10 let následovat smluvené reformy. Pro některé oblasti, jako jsou například dotace farmářům, je pokrok v jednání WTO nutný i pro FTAA, protože by mohlo být dodržování dohod složité, pokud se k němu nezaváží i státy Evropské unie a jiné.
  • V jednání WTO se USA zavázaly radikálně snížit dotace do zemědělství a dovozní bariéry. Pokud by jednání uvnitř WTO byly úspěšné, jsou Spojené státy připraveny změnit dotace, které přislíbily v zemědělském zákonu z roku 2002.

Celkově vzato, jednání o FTAA probíhají, i když v současnosti s nepříliš velkou dynamikou. Ale pozitivní vývoj v minulém roce a předpokládaná náprava ekonomik států Latinské Ameriky v roce příštím zavdávají příčinu k mírnému optimismu. Další vývoj závisí především na vývoji brazilského hospodářství a na vůli politických špiček amerického kontinentu účastnit se na FTAA. V listopadu 2002 se USA a Brazílie ujmou společného předsednictví v jednáních o FTAA. Tyto dvě země spolu v posledních několika letech úspěšně spolupracují – na jednání v Doha, na minimalizaci dopadu obchodních bariér USA na brazilský vývoz a na zajištění půjčky od MMF pro Brazílii. Pokud by v tomto společném postupu pokračovaly, mohly by dovést jednání o FTAA do úspěšného konce.

Vypracováno na základě článku Schott, J. J.: Challenges to the Free Trade Area of the Americas, Economic Perspectives, October 2002.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Martin Hrabálek
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
28. 10. 2002