Jak se žije v Bosně a Kosovu
Martina D. - 5. Březen 2002, rubrika Články
Témata: bezpečnostní politika, Evropa/Rusko, NATO
Ráda bych připojila pár svých úvah nad článkem o americkém angažmá v Bosně a Kosovu a srovnala jej se svými poznatky získanými během dvou týdenních pobytů v Sarajevu, v Bosně, v květnu 2001 a lednu 2002.
Autor článku se příliš soustřeďuje na problém Ameriky, jak se vhodně stáhnout z oblasti při zachování důležitosti své zahraniční politiky s co nejmenšími náklady. Přitom se ale nezabývá blíže postupem, jak by se situace v Bosně dala zlepšit, aby přestala být problémovou oblastí.
Situace v Kosovu je asi odlišná, proto bych se vyjádřila pouze ke stavu v Bosně.
Odpovědnost za nedávnou minulost a současnou podobu země mají z nemalé části také Evropa a Amerika. Svým postojem na počátku devadesátých let nahrály vyhrocení situace, která přerostla v občanskou válku. Její skutečné důvody je těžké zjistit a prvotní rozpory dodnes nejsou překonány.
Již šestý rok po podepsání Daytonské dohody je země stále označována za nefunkční, s nejistými vyhlídkami do budoucnosti.
K obnově země je potřeba vrátit se ke zdravým principům spolupráce v oblastech politiky a ekonomiky (veřejného života) a na druhé straně obnovit mezilidské vazby a důvěru mezi dvěma entitami. V každé oblasti by se mělo postupovat zvlášť, ale koordinovaně, s pochopením místní situace a pomocí zvenčí, protože ponechání této země svému osudu by opět nic dobrého nepřineslo.
Základem nového uspořádání Bosny je Daytonská smlouva, přijata jako široký kompromis s hlavním cílem uklidnit situaci. Jako mírotvůrci byli oslavování zainteresovaní politici jako A. Izetbegovic, F. Tudjman a S. Milosevic (pohled na ně byl samozřejmě v souvislosti s dalším vývojem přehodnocen). Aby byla umožněna stejná práva všem třem entitám, byl přesně stanoven procentuální podíl rozdělení území a dohodnuta kolektivní správa společných státních orgánů, což v praxi není při výkonu moci použitelné a efektivní.
Jak bylo výše uvedeno, Bosna se skládá s unitární Republiky srbské a Muslimsko-chorvatské federace, která je ještě správně rozdělena na 10 kantonů (s pravomocemi podle švýcarského vzoru), takže všechny rozhodovací procesy probíhají na třech úrovních.
V určitých případech se projevuje nerespektování ani základních principů právního státu, např. nezávislost soudní moci. Velkou událostí poslední doby bylo zadržení skupiny 7 muslimských extremistů původem z Alžírska podezřelých z přípravy atentátu na americké velvyslanectví. Pro nedostatek důkazů byli po osvobozujícím rozsudku Nejvyššího soudu Bosny propuštěni a Komisí pro lidská práva (zvláštní orgán na nejvyšší úrovni federace) bylo rozhodnuto, že nebudou vydáni do třetích zemí. To ale nerespektovala vláda a za nátlaku mezinárodních sil povolila transport těchto osob na základnu Guantanamo na Kubě. Což bylo nevládními organizacemi posuzováno jako nezákonné. I když to odpovídá novému pohledu na světovou bezpečnost po 11. 9. 2001.
Vztah entit vypadá na první pohled klidně. Postoj Muslimů k srbskému obyvatelstvu se řídí široce rozšířeným heslem „Odpustíme, ale nezapomeneme!“ (We will forgive but not forget!). Ale periodicky dochází k pouličním nepokojům, zvláště při návratu muslimských rodin do srbských oblastí. Například minulý rok na jaře se ještě muslimové vraceli do svých původních obydlí v okrajové části Sarajeva. Město je rozděleno mezi obě entity a čekaly se nepokoje. Jednotky SFOR zvládly situaci uklidnit, ale ke konečnému řešení byl přizván uznávaný nezávislý soudce až ze Skandinávie, který po dlouhém zkoumání všech historických dokumentů posunul oficiální dělící čáru o dvě ulice.
Překrývání a rozpory v pravomocích, které se na vysoké úrovni projevují mezi OSN a NATO (operující jednotky SFOR jsou zřizovány podle mandátu OSN a působí v nich její členské státy, ale podléhají velení představitelů NATO) se v praxi projevují v oblasti udržování pořádku. Při vážnější situaci je přivolána místní policie (početnější a lépe placená než ta naše), kvůli dohledu nad zájmy obyvatelstva spolupracují s Mezinárodní policií IPT a pro speciální úkoly jim záda kryjí jednotky SFOR (jejich mandát je prodlužován vždy na dalších 6 měsíců, země je rozdělena do oblasti pod dohledem Francouzů, Němců a Američanů).
Je pravdou, že přítomné jednoty SFOR se nyní zabývají spíše činnostmi, které by zvládly i jiné neozbrojené mezinárodní organizace (např podpora spolupráce mezi entitami, úklid zničených míst, kontrola situace v oblasti). Ale pořád vystupují jako záruka okamžitého zásahu, pokud by došlo k vyhrocení situace. Jak dlouho budou muset toto roli zastávat zůstává neujasněno.
Dobrou práci v oblasti rozvoje odvádí pobočka OBSE a jiné mezinárodní organizace, jejichž zastoupení je především v Sarajevu velké.
Hospodářská obnova země vázne především na nedostatečné infrastruktuře. V celé zemi je asi jen 20 km dálnice, ústřední topení v domcích kolem Sarajeva nenajdete. I přes občasné zahraniční investice není ekonomická situace země růžová. Problémy způsobuje stále významná nezaměstnanost a nejasnost monetární politiky spojená s platidlem „konvertibilní marka“ (platná stále i při přechodu Evropy na Euro).
Dvěma největšími problémy země je bující korupce a minová pole.
Překážkou normálního fungování země ale přece jen zůstává určitá pociťovaná provizornost situace. Podle uspořádání na základech Daytonské dohody tato země nemůže samostatně fungovat (na tom se shoduji s autorem výše uvedeného článku), ale v jiném uspořádání se západní státy angažovat nechtějí. Bez větších výsledků proběhla konference o další budoucnosti Bosny. Republika srbská má vytvořenou poměrně nezávislou strukturu, vlastní radia a televizi, cestou zemí míjíte cedule „Vítejte v Republice srbské“ a rozdíl podtrhuje rozdílná abeceda (používají cyrilici). Zatím se sice neozývají hlasy po úplném odtržení (a případném opětovném přičlenění k Srbsku), ale situace na Balkáně ještě zdaleka není definitivně uspořádána.
Pokud by byl klid narušen po referendu o nezávislosti Černé Hory, proč by chtěli Srbové dál zůstávat v Bosně? Proč by tam pak zůstávali i Chorvaté? A co s osamoceným muslimským obyvatelstvem? Asi by se opět museli dělit o hlavní město! A o tom, jak bylo úspěšné odzbrojování, ví své ti, kteří mají v předsíni svého bytu na zdi pověšen minomet!
Z tohoto pohledu bych byla za zachování vojenské přítomnosti mezinárodních sil na Balkáně, třeba ve sníženém počtu a bez zasahování do vnitřní politiky země. Ale Bosna sama svou cestu k prosperující budoucnosti v blízké době nenajde a proto by se i okolní evropské země měly zamyslet ne jak z oblasti co nejlépe zmizet, ale jak ji otevřít a přiblížit demokratizaci a právním zásadám.
Zatím v poslední době slaví Bosna úspěchy na poli kinematografie, když film No man’s land získal ocenění Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film. Viděla jsem ho v kině v Sarajevu, s lidmi, co si válku prožili. Už se nesmí nikdy opakovat.
Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy
S podporou International Institute of Political Science v Brně