Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Co znamená Lula pro Brazílii?

27. října zvítězil v brazilských prezidentských volbách Luis Inacio Lula da Silva, kterému Brazilci neřeknou jinak než Lula. Byl zvolen ve spravedlivých, demokratických volbách, což vzhledem k míře demokracie v latinskoamerickém regionu, která je častěji pouze prohlašovaná než reálná, lze považovat za výrazně pozitivní. Co však Lulovo zvolení pro Brazílii znamená? Podnikatelské kruhy se ho vzhledem k jeho levicovým názorům a příslušnosti k Dělnické straně děsily již před volbou. Nyní, kdy je zřejmé, že Lula povede zemi po dalších několik let, je otázkou, zda se jejich panika ještě prohloubí a Lula nastolí tvrdou socialistickou politiku.

Odpověď na otázku, proč Lula získal rozsáhlou podporu, i když proti němu stáli mocní protivníci z řad nejbohatších Brazilců, je velmi snadná. Brazilská ekonomika je sice devátá největší na světě, ale také se nachází na čtvrtém místě v pořadí států podle rozdílu mezi bohatými a chudými.1 V této velmi nelichotivé statistice se před ni dostaly pouze tři země afrického kontinentu – Sierra Leone, Středoafrická republika a Svazijsko. Není proto s podivem, že chudí Brazilci se snadno ztotožnili s Lulovými názory. Je totiž jedním z nich, vyrostl v bídě a chudobě.

A ze stejných důvodů se ho hrozili podnikatelé. Lula po prezidentu Cardosovi nepřebírá zemi v příliš dobrém stavu. Brazilské ekonomické problémy v devadesátých letech státní pokladnu silně zadlužily, výraznou měrou se na současném stavu projevila i krize v sousední Argentině, kvůli které ztratil loni real 40 %. A právě neklid na burzách problémy ještě prohlubuje. Za půl roku před zvolením Luly klesl index největší brazilské burzy v Sao Paolu o celou třetinu.

Očekávání a panika jsou tedy dvěma pocity, které Lula svým zvolením na nejvyšší post v zemi vzbudil. Obavy hned tak nezaplaší, otázkou je, zda dokáže naplnit očekávání. Čeká ho rozhodně nesnadný úkol. „Každý ví, že změny budou pomalé a složité,“ řekl Lula v prezidentské kampani. Zoufalá situace většiny Brazilců však naznačuje, že se nebudou ochotni spokojit jen s marginálními změnami.

Zřejmě největší problém bude vyřešit otázku zadluženosti státní pokladny. Již nyní je zřejmé, že celkové vyřešení je nereálné, neboť míra zadlužení je příliš vysoká. Lula bude muset v první řadě bojovat s tím, aby zemi nepostihla podobná krize jako sousední Argentinu. Lula má poměrně dobré vyhlídky, aby toho dosáhl, ale bude muset použít svůj vliv na obnovení důvěryhodnosti brazilské ekonomiky a také počítat s tím, že bude muset obětovat některé ze svých volebních slibů. Například to, že brazilská ekonomika bude v druhých dvou letech jeho vlády růst o 5 % ročně. Bude také zřejmě třeba sáhnout k určitým nepopulárním rozpočtovým škrtům. Jiná cesta však zemi jistotu přinese jen těžko.

Dalším problémem bude přesvědčit domácí obchodníky o tom, že jeho vláda nebude natolik socialistická, jako byla jeho kampaň. Na brazilské burzy se nutně musí vrátit peníze, pokles hospodářského růstu by už tak špatnou situaci pouze zhoršil. Je jen na Lulovi, aby se o získání důvěry pokusil. Brazilský ekonomický růst je poměrně vysoký, takže propad burz má z převážné části souvislost s jeho osobou.

Zajímavé bude také sledovat, jak bude Brazílie vystupovat na mezinárodní scéně, především na západní hemisféře. Lula je zarytým kritikem Americké zóny volného obchodu (FTAA) v současné podobě, považuje jej za „anexi“ Latinské Ameriky Spojenými státy a dovolává se Mercosuru. Je si vědom toho, že Brazílie je klíčovým hráčem v regionu a má velký vliv na ostatní latinskoamerické země. Lulovi vadí především fakt, že Spojené státy by z dohody získaly daleko více, než jsou do ní ochotny vložit. Typickým příkladem je obchodní bilance Brazílie se Spojenými státy, která je z brazilského pohledu hluboce záporná, což je dáno tím, že na brazilské strategické suroviny, kterými jsou především ocel a zemědělské produkty, jsou nasazeny minimální dovozní kvóty.

Po nástupu k moci se však Lulovo stanovisko poněkud změnilo. Nyní je ochoten akceptovat dohodu, která by byla prospěšná pro všechny zúčastněné strany. Chvíli se dokonce zdálo, že by dohoda z Doha mohla situaci částečně vyřešit. Spojené státy by se dostaly na evropský a japonský trh, čímž by doma uvolnily místo pro část zemědělské produkce Brazílie a Argentiny. Pak ale Francie společně s Německem zablokovaly minimálně do roku 2006 Společnou zemědělskou politiku EU, což pochopitelně vše změnilo. Není tak pravděpodobné, že by k ratifikaci FTAA v dohledné době došlo, protože stále obsahuje příliš třecích ploch.

Vztahy s Washingtonem rozhodně nezlepšuje ani brazilský postoj k možné válce v Iráku. Lula patří k nejhlasitějším kritikům amerických plánů, což má své racionální vysvětlení. V okamžiku, kdy se snaží brazilskou ekonomiku vyvést z hrozby krize zpět do klidnějších vod, je to poslední, co k tomu potřebuje, zvýšení světových cen ropy. Brazílie je totiž velkým exportérem této strategické suroviny.

Lula ve volbách získal v Brazílii nevídanou podporu. Ve druhém kole získal šedesát procent hlasů, to však již proti němu stála silná podnikatelská lobby. Důležité je, že takřka 50 % Brazilců by ho volilo už v první volbě. To mu dává silný mandát a rozsáhlou podporu u obyvatelstva, které nalákal především na program slibující zvýšení zoufalé životní úrovně. Bude zajímavé sledovat, jak se dokáže popasovat s problémy, které současná Brazílie má. A těch rozhodně není málo.

Poznámky pod čarou

  1. Situaci nejlépe ilustruje následující statistika – zatímco průměrný důchodce dříve pracující v soukromém sektoru pobírá 100 dolarů měsíčně, vojenský důstojník bere již 1000 dolarů a federální soudce 4200 dolarů.
blog comments powered by Disqus
Autor
Martin Hrabálek
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
11. 3. 2003