Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Česká republika a Švédsko – protipóly přispívání do společných evropských misí

Operace pod záštitou EU, konkrétně SBOP jsou a vždy byly velice zajímavým tématem k výzkumu. Rozdílné příspěvky členských států na mise a lišící se přístupy k samotné bezpečnostní a obranné politice, navzdory společnému závazku vytvořit z EU schopného a relevantního aktéra v oblasti řešení konfliktů, mají za následek situace, kdy je Evropská unie v procesu vytváření schopné a zároveň rychlé mise paralyzována – tedy v předpokladech, které jsou pro řešení konfliktů nezbytné, neboť právě rychlost zásahu často určuje, jakým směrem se bude konflikt nadále vyvíjet a k jakému řešení se dospěje. Jedním z možných způsobů jak poukázat na tento problém, je analýza české účasti v rámci SBOP ve srovnání se Švédským královstvím.

Úvodem

Od roku 2003 až do roku 2012 se v rámci SBOP (Společná bezpečnostní a obranná politika)1 uskutečnilo 24 operací2  – ať už vojenských, civilních či smíšených. Na jejich schválení vždy byla a stále je požadována jednomyslnost všech členských států EU3, a to i navzdory faktu, že ne všichni členové EU se vždy podílejí na finanční či personální podpoře konkrétní mise. Rozdílné příspěvky členských států na mise a lišící se přístupy k samotné bezpečnostní a obranné politice, navzdory společnému závazku vytvořit z EU schopného a relevantního aktéra v oblasti řešení konfliktů, mají za následek situace, kdy je Evropská unie v procesu vytváření schopné a zároveň rychlé mise paralyzována – tedy v předpokladech, které jsou pro řešení konfliktů nezbytné, neboť právě rychlost zásahu často určuje, jakým směrem se bude konflikt nadále vyvíjet a k jakému řešení se dospěje.

Právě otázka rozdílných příspěvků, ať už finančních či personálních, je předmětem této práce. Vzhledem k faktu, že Česká republika je od roku 2004 členem Evropské unie, schválila přijetí Lisabonské smlouvy a souhlasila s plněním požadavků SBOP vyplývajících z těchto závazků, hodlám se v práci zaměřit na analýzu faktorů ovlivňujících angažovanost či spíše neangažovanost České republiky v misích EU pořádaných v rámci SBOP. Jako komparace poslouží příklad Švédského království. Švédsko navzdory vyššímu HDP per capita je zemí velmi podobnou ČR a to jak počtem obyvatel, tak i významovou měrou v rámci globálního mezinárodního systému i EU. Jedná se o poměrně malý4 stát, který v rámci EU svým postavením příliš nedominuje, a stejně jako ČR se musí spoléhat na spolupráci s jinými státy za účelem prosazení svých zájmů. Dalším faktorem pro výběr Švédska jako státu pro komparaci je i fakt, že Švédsko je velmi aktivním donorem jak v personálním obsazení, tak i v oblasti finanční podpory evropských misí. Jedná se tedy o stát, který je ve výsledku protipólem České republiky, a mým záměrem je pokusit se nalézt ty faktory, které tento jev způsobují. Závislá proměnná této práce (participace na misích EU) tedy nabývá dvou základních hodnot – účast (Švédský případ) a neúčast (případ ČR).

Nezávislé proměnné, tedy faktory ovlivňující míru přispívání na společné mise, jsou následující: členství v NATO či PfP (Partnerství pro mír), strategické cíle zahraniční a obranné politiky a zájmy v rámci EU (v oblasti SBOP), procento HDP vydaného na obranu a zbrojení a v neposlední řadě např. i velikost jednotlivých armád. Tyto proměnné byly vybrány z toho důvodu, že se jedná o relativně dobře prokazatelné údaje a současně se velmi dobře doplňují. Nabízejí tak možnost vytvoření uceleného obrazu umožňujícího poznat příčiny slabé angažovanosti České republiky na misích. Podíváme-li se na jednotlivé faktory konkrétněji, tak členství v NATO, příp. PfP, slouží k zjištění, zda jsou jednotlivými státy preferovány struktury EU či NATO a tedy i to, ve které z organizací se stát raději angažuje prostřednictvím přítomnosti na misích. Dalším bodem zkoumání jsou strategické cíle zahraniční a obranné politiky a zájmy v rámci EU. Rozvedení této proměnné má za cíl více přiblížit zahraniční politiky obou zemí a zjistit, jaké jsou priority daných států, tj. vysvětlit dlouhodobější záměry a cíle, kterými se Švédsko a ČR řídí. Celkově se tedy jedná o proměnnou, jejímž cílem je analyzovat tendence a principy v rámci dlouhodobější perspektivy. Vzhledem k tomu, že Švédské království je ekonomicky silnější člen EU a disponuje tedy i většími finančními prostředky, je nasnadě otázka, zda právě ekonomická síla není tím důvodem, proč se Švédsko mnohem aktivněji podílí na zahraničních misích SBOP. Právě proto je poslední proměnnou ekonomický faktor – procento HDP vydaného na obranu a zbrojení. Cílem je potvrdit či vyvrátit, zda vyšší státní rozpočet a tedy i následné vyšší procento vydávaného HDP na obranu atp. má přímý vliv na výzkumnou otázku této práce. Jako doplnění této proměnné pak může sloužit i údaj poskytující informace o velikosti armády.

Vzhledem k faktu, že se jedná o velmi specifický případ, který je založený na analýze možných faktorů, které by mohly vést ke zjištění, co ovlivňuje a neovlivňuje účast a příspěvky ČR v rámci misí EU, zdroje poskytující mi informace nejsou příliš široké. Primárně tedy budu vycházet z oficiálních dokumentů obou států, EU, ale i databází institucí jako je např. SIPRI.

Účast na misích EU

Jelikož cílem této práce je pokusit se nalézt důvody vedoucí k tomu proč se ČR v rámci misí EU téměř neangažuje, je nezbytně nutné tyto mise představit a uvést základní údaje spojené s nimi, Švédskem a ČR.

Vzhledem k tomu, že Česká republika dříve působila a působí pouze v rámci těchto misí EU – Concordia, Althea, EUFOR Tchad a Atalanta, uvedu pro účely srovnání se Švédskem jako příklad zastoupení pouze v těchto misích – Althea, EUFOR Chad a Atalanta. To z toho důvodu, že právě tyto tři mise reprezentují ty, na kterých se podílely obě země a lze na nich tak pozorovat konkrétní příspěvky obou zemí v rámci té samé mise. Švédsko, které je starším členem EU, se pro doplnění např. podílelo i na misi EUNAVFOR v Adenském zálivu či je účastníkem operace EUTM Somalia, ale naopak se neúčastnilo mise Concordia v Bývalé Jugoslávské republice Makedonie – FYROM.

Vzhledem k tomu, že cílem práce není popisovat jednotlivé mise, uvedu jen stručný personální výčet, který může působit jako strohý, ovšem nejlépe tak poslouží svým cílům – tedy názorně uvést personální přispění obou zemí pro následné zkoumání faktorů, tato strohá čísla ovlivňující.

Na základě rozhodnutí Rady EU byla v roce 2004 zahájena vojenská mise Althea v Bosně a Hercegovině (BaH) s cílem pomoci této zemi přiblížit se integraci do EU a plnění Asociační a stabilizační dohody. Úsilí, jež evropští vojáci v rámci této mise podnikají, spočívá v zajišťování podpory Ozbrojeným silám BaH jak při budování a rozšiřování jejích schopností, tak i v případě výcviku. Současně mají přítomné evropské jednotky sloužit jako posílení při zajišťování a udržování bezpečnosti a pořádku v zemi.5 V rámci této mise vyslalo Švédské království původně patnáct vojáků s cílem podporovat a koordinovat výcvik bosenské armády, ale v současnosti je Švédsko v Bosně a Hercegovině zastoupeno pouze jedním štábním důstojníkem.6 Vzhle­dem k tomu, že misi Althea předcházely operace NATO v BiH, právě od kterých EU misi převzala, byla tato mise jednou z hlavních účastí ČR, neboť se v rámci ní zapojovala naše armáda již od jejího počátku a celkově se v rámci ní vystřídalo na čtyři sta příslušníku AČR.7 Česká republika je v současné době v rámci mise zastoupena dvěma vojáky v řídících a odborných funkcích na hlavním velitelství sil EUFOR v Sarajevu.

EUFOR Tchad – mise zahájená v roce 2008 (a ukončena v březnu 2009) ve východním Čadu a severovýchodní části Středoafrické republiky měla za cíl přispět k ochraně civilistů, a to zejména uprchlíků a vysídlených osob, usnadnit dodávky humanitární pomoci a s tím souvisejícím zajištěním bezpečnosti pro humanitární pracovníky, stejně tak jako pomoc při zajišťování bezpečnosti pracovníkům OSN atp. Současně se jednalo o do té doby největší operaci v Africe, jíž se účastnilo nejvíce členských států EU (23).8 Z celko­vých téměř 3 700 osob se mise v Čadu aktivně účastnilo přibližně sto dvacet švédských vojáků.9 Českou republiku na misi reprezentovali dva čeští vojáci.10

První námořní mise EU – EUNAVFOR Somalia, neboli Atalanta, byla v roce 2008 zahájena jako reakce na novodobé pirátství nejen v pobřežních vodách Somálska, ale i dalších zemí Afrického rohu a západní části Indického oceánu. Cílem této mise, jejíž mandát byl v roce 2012 prodloužen až do konce roku 2014, je mimo jiné ochrana plavidel Světového potravinového programu (WFP) dopravujících humanitární a potravinovou pomoc vysídleným osobám v Somálsku. Současně má rozmístnění EU v oblasti sloužit jako zastrašení a prevence proti pirátství.11 V rám­ci Atalanty pak Švédsko poskytlo v minulém rotačním období čtyři námořní plavidla12 a české zastoupení činí tři osoby na velitelství ve Velké Británii.13

Švédsko a Česká republika – evropské a atlantické zájmy

„Hlas Evropy je ve světě potřebným. A hlas Švédska je potřebným v Evropě. Evropská unie musí být silným hlasem svobody a pevnou silou míru. Švédsko – v kontextu evropské spolupráce, má odpovědnost přispět ke svobodě, míru, bezpečnosti a rozvoji v jeho blízkém okolí i světě“ (Bildt, 2011: 1). Právě těmito slovy začíná Prohlášení vlády v rámci parlamentní debaty o zahraniční politice a strategii Švédska.

Švédsko v průběhu posledních dvou století zastávalo v mezinárodní politice neutrální postavení, stejně tak jako se od roku 1815 neúčastnilo žádné války. I v průběhu bipolárního konfliktu prokazovalo jistou míru neutrality, ačkoli víceméně inklinovalo k západnímu bloku. O tom svědčí i fakt, že po skončení druhé světové války se Švédsko aktivně podílelo na utváření diplomatického aparátu OSN, v rámci něhož působilo zejména velké množství severských diplomatů orientujících se převážně na peacekeepingové operace a řešení konfliktů.14 Je tedy jasné, že Švédsko má dlouhodobou tradici v rámci řešení a mediace konfliktů (Hendrickson, 2007).

Naopak základní principy bezpečnostní politiky ČR jsou založeny na principech nedělitelnosti – tj. že bezpečnost nelze oddělovat od bezpečnosti v euroatlantickém prostoru a od globální bezpečnostní situace. Proto se tato politika řídí nejen specifickými českými zájmy, ale také solidaritou s ostatními členskými státy EU a NATO. Základním východiskem pak pro zajištění bezpečnosti a obrany ČR je v prvé řadě aktivní účast v rámci kolektivní obrany v NATO a dále rozvíjení schopností a spolupráce s partnerskými zeměmi EU (Bezpečnostní strategie ČR, 2011: 5).

Mezi strategické zájmy ČR patří zejména bezpečnost a stabilita v euroatlantické oblasti, prevence a zvládání místních regionálních konfliktů a redukce jejich následků, prohlubování a ulehčování spolupráce mezi EU a NATO, demokratizace či podpora lidských práv atd. (Bezpečnostní strategie ČR, 2011: 6).

Bezpečnostní strategie ČR z roku 2011 pak dále reaguje na trendy v globálním bezpečnostním systému. Vzhledem k neochotě států vytvořit z OSN efektivní nástroj pro řešení krizí většího a dalekosáhlejšího rozsahu, podporuje ČR zapojování regionálních bezpečnostních organizací – zejména NATO a „potenciálně i EU do operací a misí za hranicemi euroatlantického prostoru“ (Bezpečnostní strategie ČR, 2011: 8).

Z těchto informací vyplývá základní informace o zahraniční politice ČR v oblasti angažování se v zahraničních misích – a to taková, že ČR považuje za primární organizaci pro své angažování se skrze vojenské mise zejména NATO a EU s její SBOP je řazena až na druhou pozici. Toto je nutné zohlednit jako významný strategický a dá se říci i psychologický faktor našeho působení v rámci misí EU.

Výdaje na zbrojení

Celkové výdaje Evropské unie na obranu v roce 201015 činily 194 miliard eur – tedy 1,61 % celkového HDP. Při zhodnocení výdajů na obranu v HDP per capita se jedná průměrně o 390 eur na osobu. I přesto jsou však příspěvky na mise v rámci OSN či NATO stále vyšší než příspěvky v rámci misí EU. Příkladem může být, že koncem roku 2009 bylo rozmístěno odhadem 51 700 vojáků členských zemí EU – z toho 7 % v rámci misí SBOP, 15 % v rámci misí OSN a 78 % v rámci misí NATO. Evropská unie doposud řídila 8 vojenských misí, z nichž 2 byly podniknuty na Balkáně na území bývalé Jugoslávie – mise Concordia ve FYROMu a EUFOR Althea v Bosně a Hercegovině. Právě tyto mise patřily mezi členskými státy k těm nejpodporovanějším, neboť dle srovnání účasti a příspěvků se jich účastnily všechny členské a dokonce i část kandidátských zemí EU. Významným faktorem, tedy co se účasti na konfliktech týče, je geografická blízkost členským zemím (Soder, 2010: 3–4).16

Švédsko charakteristické svým zájmem o oblast konfliktního managementu a svou rolí mediátora musí disponovat kapacitami ať už personálními, či finančními, aby své zájmy na mezinárodním poli mohlo realizovat. Podíváme-li se však na výdaje na zbrojení, které Švédsko v posledních letech vynaložilo, můžeme pozorovat trend, že podobně jako u jiných evropských zemí tyto výdaje klesají. Oproti roku 2001, kdy Švédsko na obranu vynakládalo 1,8 % svého HDP, v roce 2010 na obranu poskytlo pouze 1,2 % – tedy 5 248 milionů dolarů činících při přepočtu okolo 98,4 miliardy korun (SIPRI, 2010). Z této částky pak byly hrazeny veškeré výdaje na obranu dle definice NATO, kterou pro své výpočty využívá i organizace SIPRI.

Pokud se podíváme na případ České republiky, pak je velmi zajímavé, že ČR na zbrojení vydává větší % ze svého HDP – konkrétně 1,4 %. Stejně jako ve Švédsku, i v ČR výdaje na zbrojení v průběhu posledních několika let víceméně klesaly z původních 1,9 % v roce 2001. Přesto ČR dlouhodobě investuje do výdajů na zbrojení procentuálně vyšší podíl HDP než je tomu v případě Švédska. Podíváme-li se pak na konkrétní částky příspěvků ze strany ČR, jsou čísla mnohonásobně nižší než u Švédska. 1,9 % HDP činí dle údajů SIPRI 2 529 milionu dolarů – tedy cca 47,4 miliard korun. Ačkoli tedy ČR poskytuje na zbrojení vyšší podíl svého HDP, ve výsledku se jedná téměř o poloviční částku, než jaká je investována švédskou stranou (SIPRI, 2010). Dalším významným faktorem v tomto případě je velikost armády. Ve Švédsku tvoří zaměstnanci armády 17 600 osob – tj. 0,4 % všech zaplněných pracovních míst Švédska.17 ČR disponuje téměř 27 000 osobami zaměstnanými v armádě, jejichž procentuální podíl činí 0,5 %.18 Lze tedy pozorovat, že navzdory nižšímu personálnímu obsazení je přesto Švédsko schopno ve větší míře působit v rámci misí a stejně tak poskytovat i kvalitnější technologické vybavení než je tomu v případě ČR. Stejně tak je třeba ale zohlednit i to, že Švédsko disponuje většími finančními zdroji a příjmy, je tedy poměrně logické, že ačkoli poskytuje nižší % HDP, poskytuje vyšší částky.

NATO

Domnívám se, že vliv na výši přispívání v rámci misí EU má členství v další vojensko-politické struktuře, kterou je NATO, neboť EU v rámci EBOP často působí ve stejných konfliktních oblastech jako NATO. Zároveň má EU dle svých strategických plánů vytvořit rychle nasaditelné jednotky schopné reagovat a působit v raných fázích konfliktů do doby, než NATO zmobilizuje své kapacity. Je tedy jasné, že v bodu vojenských i civilně-vojenských misí dochází ke krytí působnosti obou organizací a jejich úzké spolupráci.

Navzdory tomu, že Švédské království není členem NATO, je členem dvou jeho struktur, a to Partnerství pro mír (PfP) od roku 1994 a Euro-atlantické rady partnerství (EAPC) od roku 1997, jež poskytuje politický rámec pro vojenské zázemí v rámci PfP. Svou účastí v PfP a EAPC Švédsko posiluje svou účast na poli mezinárodního řešení konfliktů a díky vojenské neutralitě Švédska, jež je jádrem této spolupráce, disponuje tato země výraznými možnostmi právě v oblasti mediace.19

Podíváme-li se na členství České republiky, která je součástí aliance od roku 1999, musíme zkonstatovat, že se jedná o velmi důležitou oblast naší účasti a zájmů, jelikož i dle Bezpečnostní strategie ČR je primárním cílem našeho úsilí participovat na misích zejména skrze NATO, neboť transatlantický prostor je nedílnou součástí bezpečnosti ČR.20 Tyto poskytnuté informace tedy nutně vyvolávají otázku, jaká je účast Švédska a ČR v rámci misí NATO, a zda tato skutečnost má vliv na působení v misích EU.

V současnosti se Švédsko účastní dvou operací v rámci aliance, a to K-FOR v Kosovu a ISAF v Afghánistánu. Zároveň se angažovalo i v udržování bezletové zóny nad Libyí a v minulosti podporovalo operace v Bosně a Hercegovině.21 Mi­se K-FOR za udržení míru a bezpečnosti v Kosovu v současnosti čítá 450 osob zahrnujících složky jako „Posádka Bravo“, „Národní podpůrné jednotky“, logistické jednotky atp., z čehož vojenskou složku tvoří 67 osob, čímž se Švédsko řadí na 14. pozici ve vojenském přispění z celkových 5 790 vojáků (NATO, nedatováno: 2). V rámci mise ISAF v Afghánistánu pak působí 500 švédských vojáků v distriktu Mazar-e-Sharif.22

Lze tedy vidět, že personální obsazení na misích v rámci NATO není příliš vysoké ve srovnání se státy, jakými jsou např. Velká Británie, Německo či Francie. Na druhou stranu se jedná „pouze“ o člena PfP, pro které jsou mise spíše dobrovolné. V rámci evropských vojenských misí má Švédsko zastoupení ve všech probíhajících misích, a to i v misích již ukončených.

ČR se stejně jako Švédsko aktuálně účastní dvou misí NATO – KFOR a ISAF. V rámci mise K-FOR působí 7 českých vojáků, což Českou republiku řadí na 23. pozici v rámci personálních příspěvků do mise. Jedná se tedy o velice malé zastoupení, a to i ve srovnání se Švédskem (viz výše). Naopak v misi ISAF v Afghánistánu23 působí v současnosti 590 českých vojáků, tedy téměř o 100 více, než je tomu v případě Švédského království.24

Lze tedy pozorovat, že členství v NATO není navzdory mému původnímu předpokladu hlavní důvod rozdílných příspěvků na mise. Tedy že by ČR na základě svého členství v NATO, kterého je dlouhodobějším členem a jež dle strategických dokumentů tvoří její hlavní oblast zájmů, méně přispívala na mise EU a více na mise NATO. Ačkoli však Švédsko není plnohodnotným členem NATO, angažuje se i skrze PfP více než ČR jako plný člen aliance. Domnívám se tedy, že členství v NATO není tím rozhodujícím faktorem ovlivňujícím přispívání do misí pořádaných v rámci SBOP.

Švédsko a směr zahraniční politiky v rámci EU

Všechny výše uvedené informace spočívají více méně v tom, jakým směrem je formována švédská zahraniční politika. Právě ta ovlivňuje členství v organizacích, působení na misích či třeba v korespondenci s ostatními interními záměry i formování výdajů na zbrojení. Jak již několikrát bylo řečeno – Švédsko má dlouhodobou tradici v oblasti řešení konfliktů, v rámci čehož formuje i svou zahraniční politiku. Stejně tak má velký význam i povaha jeho bezpečnostní strategie spočívající v neutralitě, která v případě Švédska znamená podporu civilních a vojenských záležitostí v rámci komplexního přístupu řešení konfliktů. Za zmínku stojí, že to ve své podstatě při transformaci SBOP vylučuje vytvoření jednotné evropské armády, ve které by Švédsko bylo nuceno se vzdát svých neutrálních principů (Timola, 2010: 33). Jak však uvádí švédské ozbrojené síly, „účast Švédska na každé vojenské operaci EU… je důkazem, že má závazky vysílat své jednotky všude tam, kde se členské státy EU rozhodnout účastnit. Švédsko podporuje změny představené Lisabonskou smlouvou, aby se EU stala více efektivním aktérem s politickou mocí… to jsou důležité faktory proč Švédsko usiluje o rozvíjení SBOP“ (cit. dle Timola, 2010: 34).

Zájmy v oblasti řešení konfliktů a podpory evropských misí Švédsko prokázalo i v průběhu svých dvou předsedání Evropské unii v roce 2001 a 2009, kdy se Švédsko zasloužilo o vytvoření krizového managementu a zároveň tvorbou dokumentů týkajících se akceschopnosti civilních misí a rozvíjení schopností EU jako mezinárodního aktéra (Bailes a kol., 2006: 211).

Je tedy patrné, že švédská politika neutrálnosti není pro rozvíjení společné bezpečnostní a obranné politiky přítěží, ale naopak že se jedná o aktivní součást jeho zahraniční i evropské politiky navzdory nesouhlasu s konceptem jednotné armády. Jeho politika je založena na podpoře multilaterality a širokého vnímání bezpečnosti usilujícího o prohloubení a rozvíjení stávajícího regionálního úsilí v Evropě zahrnujícího jeho mezinárodní krizový management uvnitř rámce SBOP, OBSE, PfP či závazky spojené s členstvím v OSN.25

Spolupráce v rámci EU zaujímá velmi specifické postavení ve švédské zahraniční politice a je klíčovou platformou pro bezpečnostně-politické zájmy Švédska. Rostoucí možnosti unie mít stále větší vliv na světovou bezpečnostní situaci je také příležitostí pro prosazování švédských zájmů skrze jeho rozsáhlé účasti na všech operacích a misích v rámci SBOP (Bildt, 2011: 4).

Mezinárodní operace a mise jsou ve Švédsku vnímány jako integrální součásti jeho bezpečnostní, zahraniční a obranné politiky, a tak svou účastí na misích nejen že přispívá k bezpečnosti a rozvoji jiných, ale zároveň zlepšuje i bezpečnost svou a získává zkušenosti k rozvíjení národních schopností krizového managementu (Bildt, 2011: 5).

Je tak v zájmu švédské vlády rozvíjet EU v jejích schopnostech v oblasti konfliktů. Švédským cílem je pak aktivně přispívat v rozvíjení těchto schopností vést mírové operace na podporu mezinárodního míru a bezpečnosti pod záštitou SBOP. Toho je důkazem i švédská přítomnost v rámci konceptu „Nordic Battle Group“ či účast na misích SBOP (Bildt, 2011: 10).

Švédskou strategií v rámci SBOP tak je být jádrem či centrem evropské spolupráce a současně hnacím motorem v posilování role EU v této oblasti. Tento jev lze vysvětlit dlouhodobým vývojem Švédska v rámci Evropy a jeho specifickým znakem v podobě vynikajícího výzkumů konfliktů a míru. Nutné je podotknout i fakt, že tyto iniciativy nejsou jen vládní politikou, ale také společensky vítaným a přijímaným faktorem. Jedná se tedy o element, jež výrazným způsobem ovlivňuje participaci na operacích EU.

Česká republika a směr zahraniční politiky v rámci EU

Česká republika plně podporuje EU a její politiku společné bezpečnostní a obranné politiky. To dokazuje mimo jiné i svou účastí v rámci konceptu Battle Groups. Ovšem i tak tvorba této politiky v rámci EU znamenala pro ČR jistou míru problémů, neboť jak bylo avizováno výše, česká bezpečnostní politika byla orientována spíše v atlantickém směru a do vstupu naší země do EU, převládaly vůči společné bezpečnostní politice spíše skeptické názory (Střítecký, 2008: 99).

V koncepci české zahraniční pro období 2003–2006 můžeme pozorovat jakousi snahu o nové uchopení vztahu k NATO a bezpečnostní dimenzi EU (Vláda ČR, 2003: 6). Ovšem v bezpečnostní strategii z roku 2003 je stále jako strategický bezpečnostní partner ČR uvedeno NATO. K uvedení Evropské bezpečnostní strategie do české bezpečnostní koncepce v roce 2004 znamenala poměrně velký milník, neboť ČR si tak svou bezpečnost měla zajistit účastí na EBOP a dokončením integrace do struktur NATO (Baun – Marek, 2010: 8–10). Požadavek na strategické partnerství a spolupráci mezi EU a NATO se pak vyskytují ve všech strategických dokumentech ČR – nicméně spolupráce v NATO je v oblasti bezpečnosti považována vždy za prioritní.

Zásadním dokumentem pro analýzu zahraniční politiky České republiky je dokument reflektující jak prvních více než 20 let samostatné české existence, tak dlouhodobé strategické zájmy a cíle do budoucna. Koncepce zahraniční politiky ČR schválená vládou ČR je tedy dokument, jenž nám může osvětlit pokračující tendence v oblasti bezpečnosti a zahraniční politiky, a jak samotná koncepce uvádí, „svoji zahraniční politiku uskutečňuje Česká republika především v rámci evropského integračního procesu, pevného euroatlantického spojenectví a bilaterálních vztahů. Cílem zahraničněpoli­tických snah je vybudovat takovou úroveň politické a hospodářské spolupráce, která umožní mírový a udržitelný rozvoj“, a to vše na základě tradičních hodnot české politické a demokratické kultury (Vláda ČR, 2011: 3–4). Zásadní význam pak má členství právě v NATO a EU, neboť právě prostřednictví těchto organizací plní ČR své závazky v oblasti bezpečnosti a čelí společným hrozbám, mezi něž patří terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů, kybernetické útoky, nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí, organizovaný zločin a korupce, problémy s dodávkami strategických surovin atp. (Vláda ČR, 2011: 5–6). Jedná se tedy o hrozby, jež reflektují jak EU, tak i NATO a další organizace.

Ve vývoji konceptu zahraniční politiky ČR tak významně roste míra komplexního přístupu propojujícího vojenské i civilní nástroje za využití ekonomických, diplomatických a dalších multilaterálních mechanismů. Mezi hlavní nástroje této politiky tak patří aktivity vyplývající z členství v EU a NATO, posilující bezpečnost ČR a její ukotvení v euroatlantickém prostředí. Při pohledu na změny, jež přinesla Lisabonská smlouva, je pro ČR klíčovým, aby bezpečnostní a obranná politika zůstala založena na mezivládním principu, v rámci něhož by ČR mohla plně prosazovat své vlastní cíle a zájmy. Lze však říci, že pro ČR je zásadním i to, že tato politika je založena na obraně a prosazování společných hodnot celé EU (demokracie, vláda práva, svoboda, respekt k lidským právům atp.) a které se řadí i mezi základní hodnoty naší země (Vláda ČR, 2011: 6–7).

Přesto je však v zahraniční koncepci zdůrazněn význam spolupráce zejména v oblasti euroatlantického prostoru, kde jsou zásadními vztahy s USA. To je projektováno i do prioritizace NATO, neboť USA zde tvoří jednoho z předních aktérů. Proto je v dokumentu uvedeno, že ČR je zastáncem větší spolupráce mezi EU a NATO a hodlá se aktivně angažovat v rámci misí SBOP, ale pouze s ohledem na své závazky a zájmy v rámci NATO. Současně je pak uvedeno, že účast ČR na misích EU se bude odrážet v tom, zda se jedná o prioritní regiony české zahraniční politiky (Vláda ČR, 2011: 6 11).

Podíváme-li se na konkrétní kroky a příspěvky na mise EBOP ze strany ČR, pak lze konstatovat, že ČR bere svou roli při účasti na misích vážně. Hlavní oblastí, kam ČR vysílá své vojáky, je ze zcela pochopitelných důvodů Balkán – je to dáno geografickými faktory ovlivňujícími většinu evropských zemí, neboť se stále jedná o součást Evropy. Ovšem vojáci ČR často působí i v misích na Blízkém východě a v postsovětském prostoru. Jak již bylo uvedeno, je vysílání vojáků ovlivněno zcela pochopitelně strategickými zájmy ČR, které definují např. výroční zprávy o zahraniční politice (Baun – Marek, 2010: 7) či koncepce zahraniční politiky.

Je tedy patrné, že ČR se snaží nalézt rovnováhu mezi svými evropskými a atlantickými zájmy. Na NATO je stále pohlíženo jako na primární záruku bezpečnosti republiky a stejně tak se usiluje i to, aby EBOP zájmům v NATO nekonkurovala, ba naopak je v nejlepším případě doplňovala.

Závěrem

Na základě informací uvedených v této práci lze dospět k velmi zajímavému závěru. Navzdory mému původnímu předpokladu, že nejspíše největší vliv na to, proč se ČR účastní méně než Švédské království misí konaných pod záštitou SBOP, má členství v NATO, musím zkonstatovat, že tomu tak není. Jak jsem uvedla výše, Švédsko je navzdory členství ve strukturách NATO jen skrze Partnerství pro mír schopno zajistit svou účast na operacích konaných pod záštitou NATO i EU ve vyšší míře než je tomu v případě ČR.

Z uvedených údajů dle mého názoru vyplývá, že největší vliv na působení na misích tvoří základní koncepce zahraniční a obranné politiky země, jež vyplývají z politické a společenské kultury daného státu. Švédsko ve svých moderních dějinách vždy orientovalo svou zahraniční politiku směrem k využití svých diplomatických zkušeností a schopností v rámci mediace a řešení konfliktů. Jeho neutralita tento fakt pak jen posilovala, neboť díky ní si mohlo Švédsko vybudovat pověst kvalitního nestranného mediátora, což poskytlo ideální základy i pro jeho formování zahraničně politické role, a tedy i vlastní politiky. Účast na misích je pak jen derivátem směřování zahraniční politiky na základě kultury dané země.

Naopak podíváme-li se na ČR, lze soudit, že česká politická a společenská kultura nikdy neusilovala o podobnou evropskou, popř. světovou roli jako Švédsko. Z toho lze pak odvodit i to, že Česká republika na základě rozdílné politické kultury formuje i jinou zahraniční a bezpečnostní politiku, kde participace na misích nehraje prioritní roli, ba naopak se jedná spíše o plnění povinností.

Na druhou stranu je však nutno dodat, že nemalý vliv na přispívání mají finanční možnosti. Švédsko je zemí poměrně ekonomicky vyspělou a disponující surovinovými zdroji, čímž si zajišťuje vysoké příjmy do státního rozpočtu a i vysoké HDP. Jeho investice do armády a bezpečnostních složek jsou pak mnohem vyšší ve srovnání s ČR, což má nemalý vliv na to, že Švédsko je schopno zastávat své zájmy jak v misích skrze SBOP i skrze NATO, neboť na to má kapacity.

ČR je zemí, kde převládají názory, že armáda je zbytečná, nepotřebná a že není pro naši republiku nutné ani vhodné se angažovat v zahraničních misích, neboť tyto aktivity čerpají zdroje ze státního rozpočtu, který je už tak deficitní. Toto společenské vnímání výrazně ovlivňuje i politickou sféru, která vytváří rozhodnutí týkající se plnění našich závazků v zahraničí. Ačkoli se EU snaží vybudovat si i silnou roli mezinárodního bezpečnostního aktéra, je stále více méně vnímána jako spíše ekonomicky a politicky integrující organizace navzdory jejímu, dle mého názoru, bezpečnostnímu potenciálu v civilně-vojenských misích a mediačních procesech. Právě proto se i ČR angažuje více v rámci NATO, jež současně považuje za primárního bezpečnostního spojence a garanta.

Závěrem lze tedy říci, že (ne)účast České republiky na misích je výsledkem společenského vnímání těchto aktivit, stejně tak jako jejich dlouhodobého formování ovlivňujícího politickou elitu, jež utváří strategické bezpečnostní a zahraniční koncepce.

Proměnná Česká republika Švédské království
Základní princip zahraniční politiky a bezpečnosti Nedělitelnost bezpečnosti ČR od globální situace a euroatlantického prostoru Neutralita
Členství v organizacích EU, NATO EU, PfP, EAPC
Preferovaná oblast spolupráce NATO EU (SBOP)
% HDP na zbrojení 1, 4% (47, 4 mld. Kč) 1, 2% (98, 4 mld. Kč)
Velikost armády 0,5 % všech zaměstnanců (27 000 osob) 0, 4% všech zaměstnanců (17 600 osob)
Zastoupení mise: Althea 4 osoby (při celkové cirkulaci 400 osob) 1 osoba (původně 15 osob)
Zastoupení mise: EUFOR Tchad 2 osoby 120 osob
Zastoupení mise: Atalanta 3 osoby 4 plavidla s posádkou

Zdroje:

  • 7537/03: 2003. Rozhodnutí Rady EU k misi Concordia ze dne 18. 3. 2003, dostupné na: http://www.consilium.europa.eu/…3%20CFSP.pdf (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • Bailes, Alyson and kol.: 2006. The Nordic Countries and the European Security and Defence Policy. Solna: SIPRI.
  • Baun, Michael J. – Marek, Dan: 2010. Czech Foreign Policy and EU Integration: European and Domestic Sources. Perspectives on European Politics and Society, Vol. 11, No. 1, pp 2 – 21.
  • Bezpečnostní strategie ČR: 2011. Dostupné na: http://www.mzv.cz/…_CR_2011.pdf (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • Bildt, Carl: 2011. Statement of Government Policy in the Parliamentary Debate on Foreign Affairs, Wednesday, 16 February 2011, dostupné na: http://www.sweden.gov.se/content /1/c6/16/11/4­8/dc78c337.pdf (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • Hendrickson, Ryan: 2007. Sweden´s Par­tnership with NATO, dostupné na: http://www.nato.int/…history.html (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • NATO: (nedatováno). Key Facts and Figures NATO KFOR Kosovo, dostupné na: http://www.nato.int/…placemat.pdf (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • SIPRI: 2010. Military expenditure 1988–2010. SIPRI: Stockholm, dostupné na: http://milexdata.sipri.org/files/?… (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • Soder, Kirsten: 2010. EU military crisis management: an assessment of member states’ contributions and positions. Draft for the COST Action meeting, dostupné na: http://www.peacekeeping-costis0805.eu/…ES/Publicati ons/100331%20-%20+Article+So­der.pdf (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • Střítecký, Vít: 2008. Bezpečnostní rozměr české zahraniční politiky. In: Kořan, Michal (eds.). Česká zahraniční politika v roce 2007. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s. 95–110.
  • Timola, Anne: 2010. Do non-alignment, geography and size matter? The motives and effects behind participation in EU security and defence missions – the cases of Finland, Sweden and Ireland. Lund University: Lundt.
  • Vláda ČR: 2003. Koncepce zahraniční politiky České republiky na léta 2003 – 2006, dostupné na: http://www.stary.mepoforum.sk/index.php?… =43 (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).
  • Vláda ČR: 2011. Koncepce zahraniční politiky České republiky, dostupné na: https://www.mzv.cz/…_2011_cz.pdf (dostupnost ověřena 15. 2. 2014).

Internetové zdroje a odkazy:

Poznámky

  1. Do 2009 pod záštitou EBOP (Evropská bezpečnostní a obranná politika).
  2. Rada Evropské unie – EU Operations, dostupné na: http://www.consilium.europa.eu/…ecuritydefen ce/eu-operations?lang=en, 15. 2. 2014.
  3. Odchylku tvoří Dánsko – to si vyjednalo výjimku, že není povinno účastnit se misí EU – na základě toho mu není ani umožněno o misích hlasovat. Je nutno však poznamenat, že ačkoli se Dánsko neúčastní konfliktních misí, v procesech post-konfliktní rekonstrukce a konfliktní mediace tvoří vždy nedílnou a zároveň velmi aktivní součást EU (7537/03, 2003: 4).
  4. Myšleno vlivem, nikoliv rozlohou.
  5. European Union External Action – Operation Althea/ BiH, Operation Descritption, dostupné na: http://eeas.eu ropa.eu/csdp/mis­sions-and-operations/althea-bih/mission-description/in­dex_en.htm (15. 2. 2014).
  6. Swedish Armed Force – In the World, dostupné na: http://www.forsvarsmakten.se/…ina---EUFOR/ (15. 2. 2014).
  7. Ministerstvo obrany ČR – Mise Althea, dostupné na: http://www.mise.army.cz/…s/detail.php?… 91(15. 2. 2014).
  8. European Union External Action – Operation EUFOR Tchad/RC, Operation Descritption, dostupné na: http://eeas.europa.eu/…index_en.htm (15. 2. 2014).
  9. Swedish Armed Force – Operation Chad-EUFOR, dostupné na: http://www.forsvarsmakten.se/en/Force s-abroad/Completed-Operations/Chad/ (15. 2. 2014).
  10. Ministerstvo obrany ČR – Mise Chad-EUFOR, dostupné na: http://www.mise.army.cz/…s/detail.php id=13730 (15. 2. 2014).
  11. European Union External Action – Operation EU NAVFOR Somalia, Operation Descritption, dostupné na: http://eeas.europa.eu/…index_en.htm (15. 2. 2014).
  12. Swedish Armed Forces – Swedish Navy, dostupné na: http://www.forsvarsmakten.se/…rganisation/ The-Royal-Swedish-Navy/ (15. 2. 2014).
  13. Ministerstvo obrany ČR – Mise Atalanta EU-NAVFOR, dostupné na: http://www.mise.army.cz/aktualni mise/somalsko/so­malsko-eu-navfor---atalanta-48774/ (15. 2. 2014).
  14. Že se jednalo o velmi významnou oblast švédské politiky lze doložit i faktem, že druhým generálním tajemníkem OSN se stal právě Švéd – Dag Hammarskjöl, za jehož úřadu se formovaly základní koncepty peacekeepingu a peacebuldingu.
  15. Uvádím výdaje z roku 2010, neboť Evropská obranná agentura novější informace zatím neposkytuje.
  16. SIPRI – Multilateral Peace Operations Database, dostupné na: http://conflict.sipri.org/…rnet/index.p hp4 (15. 2. 2014).
  17. Trading economics – Armed Forces Personnel, Total in Sweden, dostupné na: http://www.tradingeconomics. com/sweden/armed-forces-personnel-total-wb-data.html (15. 2. 2014).
  18. Trading economics – Armed Forces Personnel, Total in The Czech Republic, dostupné na: http://www.tradin geconomics.com/czech-republic/armed-forces-personnel-percent-of-total-labor-force-wb-data.html (15. 2. 2014).
  19. Government Office sof Sweden – Sweden and NATO, dostupné na: http://www.sweden.gov.se/sb/d/11 725/a /122836 (15. 2. 2014).
  20. Viz část této práce věnující se obecnému směřování české zahraniční a bezpečnostní politiky.
  21. NATO – NATO´s relations with Sweden, dostupné na: http://www.nato.int/…e/topics_525 35.htm (15. 2. 2014).
  22. Sweden in Afghanistan – Military operations – Sweden’s role in ISAF, dostupné na: http://www.swedeni nafghanistan.se/Swe­densInvolvemen­t/MilitaryOpe­rations.aspx (15. 2. 2014).
  23. Co se týká finančního přispívání, tak základní informace lze nalézt na stránkách ISAF – Troops and Numbers Contributions, dostupné na: http://www.isaf.nato.int/…utions/index. php (15. 2. 2014).
  24. Ministerstvo obrany ČR – Úkolové uskupení AČR ISAF, dostupné na: http://www.mise.army.cz/aktualni -mise/ukolove-uskupeni-acr-isaf-42409/ (15. 2. 2014).
  25. Government Offices of Sweden – Sweden´s Security Policy, dostupné na: http://www.sweden.gov.se/sb/d/3 103/a/116839 (15. 2. 2014).

Bc. Eva Petrlová je studentkou magisterského oboru Bezpečnostní studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Mezi oblast jejího zájmu patří Evropská unie, Společná bezpečnostní a obranná politika, Balkán a kritická bezpečnostní studia. V rámci svých studií absolvovala také studijní pobyt na Department of Government a Department of Peace and Conflict Research na Uppsala Universitet ve Švédsku. K zastižení je na e-mailu PetrlovaEva(at)gma­il.com.

blog comments powered by Disqus
Autor
Eva Petrlová
Rubrika
Články
Témata
, , , , ,
Publikováno
4. 3. 2014