Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Česko-gruzínské vztahy

Bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra vytyčil 6. září 2006 na svém prvním setkání s českými diplomatickými zástupci zahraniční politiku nové české vlády. Kromě tradičních směrů zahraniční politiky ČR (jako jsou Balkán, Bělorusko, Kuba, atd.) Vondra nově zmínil i širší zájem Černínského paláce o Gruzii. Bylo to poprvé, co takto vysoce postavený politický představitel ČR přišel s iniciativou navázaní těsnějších vztahů s touto Kavkazskou republikou.

To samozřejmě neznamená, že dříve mezi těmito státy neexistovaly žádné vztahy. Naopak, na základě četných materiálů lze říci, že ČR má právě s Gruzií, v porovnání s ostatními státy Zakavkazska, nejintenzivnější zahraničně politické, vojenské, ekonomické a kulturní vztahy. Popis a analýza české zahraniční politiky ve vztahu ke Gruzii bude tedy tématem tohoto článku.

Cílem článku bude obecně nastínit základní body česko-gruzínských vztahů. Pro přehlednější uspořádaní bude příspěvek rozdělen do několika tematických částí, a to na část politickou, vojenskou, dále ekonomickou a kulturní a vše bude uzavřeno pohledem na budoucí perspektivy spolupráce mezi ČR a Gruzií. Jako výchozí bod pro posuzování perspektiv české zahraniční politiky vůči Gruzii bude použito vládního dokumentu Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003–2006.1

Na základě již uskutečněných a rovněž i probíhajících vztahů mezi těmito republikami se autor pokusí najít místo Gruzie v současné i případné budoucí zahraniční politice České republiky.

Zahraniční politika ČR vůči Gruzii – obecná rovina

Dříve než začnu výklad o současných vztazích ČR a Gruzie, chtěl bych se zmínit o několika historických paralelách. Jak Československo, tak i Gruzie získaly poprvé svou nezávislost po dlouhém období (imperialistické) nadvlády v roce 1918. (I. Gruzínská republika 26. 5. 1918 až 25. 2. 1921). Následně, během dlouhého období socialistického přátelství, měly obě země těsné ekonomické a kulturní vztahy. V dubnu roku 1989 pak byla Gruzie jedním z prvních států, které protestovaly proti dalšímu trvání nedemokratického režimu a žádala o nezávislost, ve stejném roce ČSSR zažila „sametovou revoluci“. Po roce 1991 se prvním prezidentem Gruzie stal rovněž disident a bývalý politický vězeň Zviad Gamsachurdia, který byl často srovnáván s Václavem Havlem. V postsovětském prostoru šlo dokonce o jediný případ, kdy se bývalý disident dostal po revoluci do pozice hlavy státu. Ovšem nejdůležitějším společným prvkem byla pro oba státy „ruská zkušenost“, která je dodnes pro Gruzii velmi aktuální, a to vzhledem k její geopolitické poloze, energetické závislosti a separatistickým snahám některých regionů.

Multilaterální vztahy

Zahraniční politiku ČR vůči Gruzii lze rozdělit do dvou dimenzí. Tou první jsou vztahy na úrovni mezinárodních organizací a druhou dimenzi tvoří bilaterální vztahy.

Lze říci, že do roku 2000 se zahraničně politické vztahy ČR vůči Gruzii omezovaly spíše na kontakty na úrovni mezinárodních organizací. Gruzínská strana jako člen OSN, OBSE a Rady Evropy udržovala kontakt s českými představiteli především skrze tyto organizace. Je nutno zmínit fakt, že pro Gruzii byla velice důležitá otevřená podpora gruzínskému státu ze strany ČR při projednávání abchazského konfliktu v Radě bezpečnosti OSN v letech 1994–1995, kdy pražská diplomacie zastávala post nestálého člena Rady Bezpečnosti OSN. V projevech české delegace byla zcela jasně vyjádřena podpora územní celistvosti Gruzie, repatriace utečenců do Abcházie a vyslání mezinárodních mírových sil OSN do zóny konfliktu.2 Přes veškeré snahy nebyly tyto návrhy prosazeny, ale pocit vděčnosti vůči ČR rozhodně zůstal. Dodnes má ČR největší počet pozorovatelů právě v Gruzii (pět důstojníků České armády slouží v Pozorovatelské misí OSN v Gruzii – UNOMIG).3

Také vztah obou zemí v rámci NATO není vůbec zanedbatelný. Jak je známo, Gruzie se velice snaží, aby se v nejbližší době stala plnoprávným členem této organizace (právě na pražském Summitu NATO v listopadu 2002 Gruzie oficiálně vyjádřila svůj zájem o členství a podala přihlášku pro vstup do NATO).4 ČR podporuje tuto gruzínskou iniciativu, stejně jako gruzínskou snahu o evropskou integraci.5 V rám­ci EU se Gruzie úspěšně zařadila do Evropské politiky sousedství, kde se také otevírají nové možnosti a oblasti pro spolupráci mezi EU a Gruzií.6

Na základě výše uvedeného tedy nebylo překvapením, že ministr zahraničních věcí ČR zhodnotil česko-gruzínské vztahy na multilaterální úrovni jako „velmi dobré“.7

Bilaterální vztahy

Ve dvoustranných vztazích obou zemí lze pozorovat výrazné pokroky. Jistým mezníkem pro posílení česko-gruzínských vztahů bylo otevření nového zastupitelského úřadu České republiky v Tbilisi v květnu 2000. Velvyslancem byl jmenován bývalý náčelník generálního štábu ČR Jiří Nekvasil. Lze říci, že za působení generála Nekvasila se česko-gruzínské vztahy znatelně prohloubily. Například ještě v roce 2003 začaly přípravy na stavbu nové budovy české ambasády v centru Tbilisi. V září 2005 byla budova dokončena a v současnosti patří k nejmodernějším budovám v celé Gruzii.8 Tento zastupitelský úřad plní svoji funkci pro všechny státy jižního Kavkazu, což mu zajišťuje značnou důležitost. Současným velvyslancem ČR v Gruzii je kariérní diplomat, pan Josef Vrabec.

Gruzie se po dlouhodobých snahách rozhodla otevřít také vlastní zastupitelský úřad v ČR a na začátku roku 2006 byla tedy v Praze otevřena gruzínská ambasáda. Velvyslancem Gruzie v ČR je pan Kakhaber Sikharulidze, bývalý první náměstek ministerstva zahraničních věcí, zkušený a v Gruzii dobře známý diplomat. Jeho kandidatura svědčí o tom, že gruzínské vládě zaleží na těsných a intenzivních vztazích s Českou republikou.

Lze však také říct, ze mezi Gruzií a ČR nejsou mezistátní návštěvy na nejvyšší úrovni příliš časté. Před nástupem prezidenta Saakašviliho návštěva takového typu dokonce vůbec neproběhla. Příjezd bývalého prezidenta Gruzie E. Ševardnadzeho na pražský Summit NATO v listopadu 2002 lze z tohoto hlediska zařadit spíše do rámce mnohostranných kontaktů. Rok 2005 se však z tohoto pohledu ukázal jako jistá výjimka, když proběhla první oficiální návštěva na nejvyšší úrovni mezi Gruzií a ČR. V červnu minulého roku bývalý ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda přijal ministryni (v současností už bývalou) zahraničních věcí Gruzie Salome Zourabichvili. Ministryně se dále setkala s prezidentem Václavem Klausem, s bývalým prezidentem Václavem Havlem a s předsedou Senátu. Podle zprávy ministerstva zahraničních věcí ČR byla „jednání ministrů zahraničí (…) zaměřena na perspektivy rozvoje bilaterálních vztahů, podporu strategického euroatlantického směřování Gruzie a celkovou situaci v regionu Jižního Kavkazu“.9

Český ministr prohlásil, že mezi Gruzií a ČR neexistují problematická místa a vztahy obou zemí mohou být hodnoceny jako velmi dobré, přičemž zároveň uvítal demokratické reformy v Gruzii. Gruzínská ministryně ve svém projevu nastolila paralely mezi sametovou revolucí a „revolucí růží“ a vyjádřila naději, že Gruzie využije české zkušenosti v oblasti transatlantické a evropské integrace.10 Zá­roveň oznámila, že Gruzie od června 2005 ruší vízovou povinnost pro občany České Republiky.11

Na návštěvu gruzínské ministryně navázal i gruzínský ministr pro euroatlantickou integraci Giorgi Baramidze. V srpnu roku 2005 tak došlo k několika setkáním a konzultacím s představiteli české vlády. Podle zprávy ministerstva zahraničních věcí ČR byly „hlavním tématem konzultací (…) priority gruzínské vlády pro Akční plán, který je pro Gruzii připravován v rámci konceptu Evropské politiky sousedství a otázky integrace Gruzie do NATO.“12 Zdá se, že ČR opravdu podporuje gruzínské integrační iniciativy a je ochotná poskytnout své zkušenosti v této oblasti, čehož gruzínská strana velmi ráda a plně využívá.

V roce 2006 počet vzájemných návštěv dále narostl. V září gruzínský ministr pro euroatlantickou integraci Giorgi Baramidze zopakoval svou návštěvu z minulého roku a setkal se s představiteli českého Parlamentu a vlády. V říjnu 2006 do Prahy zavítala také předsedkyně gruzínského parlamentu Nino Burdzanadzeová a zúčastnila se zde významné mezinárodní konference Forum 2000. Poté byl v říjnu 2006 v Tbilisi přijat předseda českého Senátu Přemysl Sobotka, který v souvislosti s poslední krizí v rusko-gruzínských vztazích prohlásil, že „Česká republika by mohla pomoci zprostředkovat komunikaci mezi Gruzií a Ruskou federací“13, kterou podmínil souhlasem obou stran. Předseda Senátu se mimo jiné setkal i s gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim.

Na druhé straně však česko-gruzínským „dobrým vztahům“ neodpovídají jejích smluvní vztahy. Ve zprávě Ministerstva zahraničních věcí ČR čteme, že smluvní základna s Gruzií je nedostatečná. ČR má doposud s Gruzií uzavřenu pouze jedinou smlouvu o vzájemné vědeckotechnické spolupráci, která byla podepsána v roce 1992. V roce 1999 bylo sepsáno ujednaní o spolupráci ve vojenské oblasti mezi resorty obrany obou zemí, které ovšem ještě nevstoupilo v platnost. Již od roku 1994 se očekává stanovisko gruzínské strany k sukcesi do smluv mezi bývalým Československem a bývalým SSSR. V květnu tohoto roku byla konečně podepsána smlouva o zamezení dvojího zdanění, jejíž příprava probíhala od roku 2002.14 Zároveň pro prohloubení smluvních vztahů mezi ČR a Gruzií probíhá proces přípravy smlouvy o podpoře a ochraně investic, smlouvy o silniční a letecké dopravě a neadmisní smlouvy. Očekává se, že tyto přípravné procesy budou završeny podepsáním těchto smluv do roku 2007. Takový vývoj by velice pomohl investičním plánům českých podnikatelů, kteří chtějí svůj kapitál investovat právě na jižním Kavkazu (viz níže).

Vztahy ve vojenské oblasti

Tato oblast je patrně nejintenzivnější součástí vztahů mezi oběma státy. Je to způsobeno jednak zahraničněpoli­tickou orientací obou zemí, jednak zájmem gruzínské strany o zkušenosti české armády z reforem a přizpůsobování se standardům NATO.

Česká republika má jakožto člen NATO a spojenec USA zájem na posílení obranyschopnosti země, která je aktivně zapojena ve válce proti terorismu a má silnou prozápadní a protransatlantickou orientaci. Gruzie pak jako postsovětská země nutně potřebuje úspěšný příklad reformování armády sovětského typu a další zkušenosti s integrací do struktur NATO. Nicméně spolupráce ve vojenské oblasti nekončí jen sdílením zkušeností. Gruzie se jeví také jako jeden z hlavních odběratelů českých zbraní v postsovětském prostoru. Týká se to například i nepotřebného vojenského materiálu, který Česká republika vyřadila z výzbroje. Podle neoficiálních údajů15 Gruzie již od ČR zakoupila několik letounů L-159 a L-39, 120 tanků T-60, 14 artilerských16 systémů. Zároveň „Česká vláda schválila (po konzultaci s NATO) 31. srpna návrh ministerstva obrany darovat Gruzii tuny armádní munice v hodnotě 468 729 korun z nepotřebného majetku, kterou by jinak čekala likvidace. (…) Jde o několik tun nábojů do ručních střelných zbraní a granáty.“17 Takový krok není vůbec ojedinělý, již v minulosti Gruzie dostala několik dodávek munice a ručních zbraní. Podle některých zdrojů argumentuje česká vláda tím, že darování munice je levnější než její ekologická likvidace.18

Tato spolupráce však nezůstala bez negativních ohlasů. Na jedné straně s dodávkami nebylo spokojeno Rusko, které vyzbrojenou a silnou gruzínskou armádu pravděpodobně považuje za ohrožení svých zájmů na Kavkazu. Na tento ruský znepokojený postoj ministerstvo zahraničních věcí ČR oznámilo, že všechny transakce v souvislosti s předáváním zbraní gruzínské straně byly v souladu s Kodexem chování EU při vývozu zbraní.19

Určité obavy z dodávek zbraní měly také některé nevládní organizace. Konkrétně česká pobočka Amnesty International poukázala na rizikovost této česko-gruzínské dohody s tím, že dodávané zbraně by mohly skončit v „rukou různých povstaleckých skupin včetně Čečenců.“20 Takové obavy byly posilovány zkušenostmi z roku 2001, kdy česká policie vyšetřovala případy přepravy dodaných zbraní do třetích zemi, pro které platí zákaz dovozu vojenského materiálu.21

Lze očekávat, že vztahy v této oblasti se budou vyvíjet souměrně s rozšiřováním NATO na východ, tedy čím intenzivnější bude integrační proces Gruzie do NATO, tím těsnější budou vztahy mezi ČR a Gruzií ve vojensko-technické oblasti.

Vztahy v ekonomické a v humanitární oblasti

Ekonomické vztahy mezi ČR a Gruzií vzhledem k různým faktorům nedosahují velké intenzity. Velká vzdálenost, nákladnost cesty, neexistence smluvní základny, nedostatečná ochrana investic a politická nestabilita v regionu jsou odrazující faktory pro rozvoj těchto vztahů. Přesto při aktivní účasti českého zastupitelského úřadu v Tbilisi lze pozorovat pozitivní kroky směrem k zlepšení ekonomické spolupráce.

V roce 2004 v Gruzii pracovaly tři společné česko-gruzínské firmy. Firma Léčiva-GEO byla založena společností Léčiva Praha a zabývá se distribucí léků. V Tbilisi postavila v roce 1996 závod na výrobu a balení léčiv. Firma Léčiva Praha investovala v letech 1996–1998 3,5 mil. USD do výstavby závodu na výrobu a balení léků v Tbilisi. Firma Block-GEO, založená společností BLOCK Valašské Meziříčí, má jako jediná v Gruzii certifikát na výstavbu hal a místností s čistým prostředím. Kromě toho se zabývá dovozem stavebních materiálů a plynových kamen KARMA k vytápění domácností. A do třetice Firma LIBO PLUS, zabývající se stavební činností. V současnosti se počet firem s českým kapitálem zvýšil a pohybuje se kolem desítky.

Nutno zmínit, že v roce 2001 bylo obnoveno letecké spojení mezi ČR a Gruzií na lince Tbilisi–Praha–Tbilisi. V současné době pravidelnou linku mezi Prahou a Tbilisi uskutečňuje gruzínská letecká společnost Georgian National Airways. Obnovení leteckého provozu bylo vyvoláno zájmem obou stran na základě zlepšující se obchodní bilance.

S bilancí vzájemné obchodní výměny v době mezi roky 1998–2002 se můžeme seznámit v následující tabulce22, která je sestavena Ministerstvem zahraničích věcí ČR.

Vzájemné obchodní výměny v letech 1998–2002 [mil. USD]
Rok Vývoz Dovoz Saldo Obrat
1998 8,469 0,235 +8,234 8,704
1999 5,899 1,020 +4,879 6,919
2000 5,200 0,600 +4,600 5,800
2001 5,500 0,600 +4,900 6,100
2002 7,290 0,150 +7,140 7,440

V dovozu z Gruzie převažovaly potraviny (41,9 %), koberce a textil (33 %), elektrická zařízení, přístroje a spotřebiče (16,2 %). Ve vývozu z ČR převažovaly tržní výrobky tříděné (40,3 %), stroje a přepravní technika (17,5 %), osvětlovací technika (10 %), léčiva a farmaceutické výrobky (8,1 %), civilní zbraně (6 %).

Zpráva Ministerstva zahraničních věcí ČR z roku 2002 jako doporučení českým exportérům píše: „Nehledě na veškerá rizika i složitosti spojené s pojištěním investic bude Gruzie vzhledem ke své poloze na Kavkaze (spojnice mezi Asií a Evropou) stále více přitahovat zahraniční investice. Z tohoto pohledu je jasné, že nejperspektivnější jsou investice do ropovodů, plynovodů a dalších silničních a komunikačních sítí. Zájem z gruzínské strany je o české investice do zemědělství, zpracovatelského a potravinářského průmyslu. Značné možnosti jsou v oblasti energetiky. Po zklidnění situace za perspektivní odvětví bude možné považovat turistiku, protože Gruzie má veškeré podmínky pro rozvoj tohoto odvětví. V r. 2002 navštívilo Gruzii 298,5 tisíc turistů, pro které bylo postaveno 69 nových hotelů, vláda připravuje různé daňové úlevy pro ty, kteří chtějí v této oblasti investovat, protože si začíná uvědomovat (na příkladu ostatních post-sovětských republik), že turistika je odvětví, které je pro celkovou ekonomiku země velice výhodné. V současné Gruzii bude místní trh stále přitažlivější a velice perspektivní a bude dotován značnými prostředky ze strany EU, USA, Turecka, a to zejména do obnovy a modernizace infrastruktury, energetických dopravních tepen, dále do modernizace místních zdrojů energie, obnovy a výstavby domů a zemědělské výroby.“23

Během výše zmíněné návštěvy ministryně zahraničních věcí Gruzie se mluvilo také o ekonomických otázkách. Paní ministryně prohlásila, že v Gruzii probíhá rozsáhlý privatizační proces a pozvala české společnosti k účasti na tomto procesu. Zároveň vymezila turistiku jako perspektivní oblast pro české investory. Tehdejší český ministr zahraničí souhlasil se svou kolegyní a zmínil jako další možné sféry pro investici českého kapitálu energetiku, železnictví a obnovu mořských přístavů.24

Tyto pozitivní impulsy zřejmě motivovaly českou společnost Energo-Pro k účasti na rozsáhlém privatizačním procesu v gruzínské energetické sféře. Podle výsledku privatizačního tendru z června letošního roku jsou Češi „hlavními vítězi gruzínské privatizace vodních elektráren. Společnost Energo-Pro podnikatelů Jaromíra Tesaře a Jiřího Krušiny podala nejvyšší nabídku na koupi všech šesti hydroelektráren s celkovou kapacitou tři sta šedesát dva megawattů a dvou ze tří distributorů elektřiny. Dohromady za ně zaplatí 312,3 milionu dolarů (7,1 miliardy korun). Hodnotou se tato investice blíží částkám, za něž provádí zahraniční akvizice skupina ČEZ.“ Skutečně, tato investice je jednou z největších investic do gruzínské ekonomiky za celé období její nezávislé existence. Současně probíhá intenzivní příprava na akvizice privatizačních objektů a očekává se, že v nejbližší budoucnosti Energo-Pro podepíše konečnou smlouvu o nákupu s gruzínskou vládou.

Kladné mezistátní vztahy se odrazily i na obchodní bilanci posledních let. Podle statistického úřadu Gruzie přímé české investice do Gruzie v roce 2003 činily jen 0,2 milionu dolarů, v roce 2004 pak 0,28 milionu dolarů, kdežto v roce 2005 se tato částka zvýšila mnohonásobně a činila 1,28 milionu dolarů.25 Nicméně do absolutně jiných úrovní se dostáváme v roce 2007, když se plně uskuteční privatizační projekt společnosti Energo-Pro26 (statistické údaje za rok 2006 zatím nejsou k dispozici).

Statistický úřad dále uvádí, že obchodní obrat mezi oběma státy se citelně zvyšuje. Ve srovnaní s rokem 2004 se v roce 2005 obchodní bilance zdvojnásobila a dosáhla 27,1 milionu dolarů. Z této částky dovoz z ČR činí 20,5 milionu dolarů a dovoz z Gruzie do ČR jen 6,6 milionů amerických dolarů.27

Obecně lze říci, že v Gruzii panuje velmi pozitivní vztah k českým výrobkům. Ten pramení ještě z období bývalého SSSR, kdy bylo české zboží zárukou kvality. Tyto tendence přetrvávají dodnes. Proto si myslím, že ekonomická spolupráce mezi ČR a Gruzii má dobré perspektivy. K tomu také napomáhají výrazné reformní snahy gruzínské vlády o ekonomickou transformaci, což by mělo vyústit v přilákaní zahraničních investic do Gruzie.28

Humanitární oblast není silnou stránkou česko-gruzínských vztahů. V dnešní době ČR neposkytuje Gruzii rozvojovou pomoc. V roce 2000 však Gruzie dostala jednorázovou finanční pomoc ve výši 620 877 Kč na odstranění následků válečného konfliktu.29

Vztahy v kulturní oblasti

Kulturní vztahy s Gruzií jsou na dobré úrovni, s tím že stále zůstává značná rezerva pro další prohloubení vztahů v této oblasti. „Hybateli“ kulturních vztahů jsou hlavně české a gruzínské komunity. V Gruzii existuje nepříliš početná česká menšina a právě z její iniciativy funguje v Tbilisi Český krajanský spolek Zlatá Praha. Taktéž v Tbilisi pracuje Asociace gruzínsko-českých vzájemných vztahů a v jedné ze základních škol Tbilisi se vyučuje český jazyk a literatura. V gruzínském městě Gori najdeme dokonce muzeum československo-gruzínského přátelství, zřízené ještě v komunistické éře. Na druhé straně v Praze a v dalších větších městech ČR můžeme nalézt neformální spolky Gruzínců žijících v ČR. Jedna z takových organizací sídlící v Praze je považována za hlavní krajanskou organizaci Gruzínců v ČR, avšak kvůli slabé organizaci nedokázala vyvíjet žádné rozsáhlejší aktivity a tím sjednotit krajany v ČR. Rozhodně stojí za zmínku, že jedna z gruzínských krajanských organizací v roce 2005 začala vydávat první gruzínský časopis v ČR. Časopis se jmenuje Samšoblo (v českém překladu vlast) a vydává jej spolek přátel Gruzie. Samšoblo se zabývá hlavně životem gruzínské komunity v ČR a s tím souvisejícími otázkami. Časopis už má na kontě několik vydaných čísel a těší se podpoře ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí v rámci projektu IOM – Podpora integrace cizinců v České republice.30

Kromě toho existují těsné kontakty některých představitelů gruzínské kultury a inteligence s představiteli české inteligence, a to ještě z komunistických dob.

Jako zvláštní podkapitolu lze vydělit české-gruzínské vztahy v oblasti vzdělání. V současné době na základě vládních stipendií ČR studuje na různých vysokých školách v ČR přibližně 20 studentů z Gruzie. Díky nově otevřeným studijním programům v anglickém jazyce se na různých vysokých školách v poslední době počet gruzínských studentů výrazně zvýšil. Tento trend pak bude mít pravděpodobně vzestupný charakter, jelikož se v Gruzii české vzdělání těší pověsti jednoho z nejkvalitnějších v oblasti střední a východní Evropy.

Závěrem

Je zřejmé, že vztahy se Zakavkazskem nebyly pro zahraniční politiku ČR prioritou. Z určitého hlediska je to logické a má to své jednoduché zdůvodnění: na první místě stojí geografická vzdálenost, druhým důvodem je fakt, že ani jedna ze zemí Zakavkazska nepředstavuje regionální mocnost, alespoň ne v ekonomickém smyslu. Přesto je očividné, že ČR má o region zájem. Je to vidět zejména na příkladu Gruzie. Koncepci zahraniční politiky ČR, jako hlavní dokument pro českou zahraniční politiku na léta 2003–2006, lze považovat za vodítko pro posouzení dalších perspektiv česko-gruzínských vztahů. Do budoucna je pravděpodobné, že tyto vztahy nabudou na intenzitě a prohloubí se, zejména pak v hospodářské oblasti.

Jedním z principů české zahraniční politiky podle zmíněného dokumentu je respektování suverenity a územní celistvosti, což je pro Gruzii velice aktuální princip.31 Podle něj lze předpokládat, že ČR i nadále bude mít jasně formulované stanovisko ve vztahu k územní celistvosti Gruzie. Aktuálně stojí z tohoto hlediska za zmínku politická podpora ČR Gruzii v jejím potýkaní se s rozličnými tlaky ze strany Ruska. Podle předsedkyně gruzínského parlamentu Nino Burdzanadzeové: „Už nejsme [Gruzie] osamoceni. Vážně nás podporují evropské státy. Ale opravdu silnou podporu cítíme od takzvaných nových demokracií, jako je třeba Česká republika nebo pobaltské státy. Protože vy našim problémům někdy rozumíte lépe než západní země, jež jsou ve vztazích s Ruskou federací dále než my.“32

Další perspektivy se rýsují ve spolupráci na úrovni mezinárodních organizací, a to zejména těch evropských. Gruzie, jako prozápadně orientovaná členská země Rady Evropy a OBSE, by zde mohla být dobrým partnerem při spolupráci v různých otázkách. Dalším aspektem česko-gruzínských vztahů se může stát pomoc České republiky při zapojení Gruzie do dalších evropských a severoatlantických struktur. Jak již bylo řečeno výše, Gruzie už na Pražském Summitu NATO potvrdila svůj zájem o vstup do NATO. Stejně tak směřuje svou politiku k většímu zapojení do evropské integrace. V tomto ohledu může ČR sehrát velmi pozitivní roli a podělit se s ní o své bohaté zkušenosti. Takový prostor se už v současnosti nabízí v rámci programu Intenzivního dialogu mezi NATO a Gruzií a Evropské sousedské politiky v rámci Evropské Unie.

Důležitou prioritou zahraniční politiky ČR je také boj proti terorismu. Gruzie, jako do tohoto boje zapojený stát, může ve spolupráci s ČR a dalšími zeměmi uskutečnit společné kroky proti této hrozbě.

Rozhodně největší prostor pro rozvoj dvoustranných vztahů však nalezneme v ekonomické sféře. Pozitivní tendence jsou vidět už dnes. V Gruzii je možno nelézt prostor pro podnikání českých firem, a to v poměrně lukrativních odvětvích (viz výše). České podnikatelské subjekty by se podle názoru autora tohoto článku měly ve větší míře podílet na transportních projektech (ropovod Baku–Tbilisi–Caychan, tranzitní koridor TRACECA, železnice Kars–Akhalkalaki–Baku atd.) a privatizaci uskutečňované v Gruzii.

V kulturní oblasti, jak už bylo řečeno, jsou vztahy na dobré úrovni. Avšak spolupráci v této sféře by bylo vhodné prohloubit, a to i na vládní úrovni.

Závěrem se dá říci, že budoucnost nám nabízí slušnou perspektivu pro spolupráci České republiky a Gruzie. Při aktivnější politice euroatlantické a evropské společnosti a při klidném a demokratickém politickém vývoji v Gruzii a v regionu Zakavkazska jako celku má tento region velké šance stát se nedílnou součástí Evropy a přispět svým podílem k pokroku velké evropské rodiny.

Seznam literatury

  • Krátký, K. (ed.): Česká zahraniční politika, Česká republika v Radě bezpečnosti OSN 1994–1995. Ústav mezinárodních vztahů. Praha, 1997.
  • Pšeja, P. (ed.): Zahraniční politika České republiky vůči zemím Blízkého Východu, Zakavkazska a Střední Asie. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity. Brno, 2001.

Internetové zdroje

  • Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003–2006, oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Pozorovatelé, oficiální webová stránka České Armády.
  • NATO and Georgia switch to “intensive dialogue”. Zpráva ze dne 21. 09. 2006. Ruský internetový zpravodaj AI Regnum.
  • Společná tisková konference ministra zahraničních věcí ČR Cyrila Svobody a ministryni zahraničních věcí Gruzie Salome Zourabichvili ze 7. června 2005 v Praze. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Zpráva o zrušení vízové povinnosti. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Konzultace státního ministra Gruzie pro euroatlantickou integraci Giorgi Baramidzeho v ČR. Zpráva na oficiální webové stránce Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Projekt stavby velvyslanectví v Tbilisi. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Vostal, B.: Nino Burdžanadzeová: „Chceme opravdovou nezávislost a demokratickou společnost.“ Rozhovor s předsedkyní Poslanecké sněmovny Gruzie Nino Burdžanadzeovou ze dne 9. 10. 2006, on-line.
  • Česko by mohlo přispět k diskusi mezi Gruzií a Ruskem. Zpráva ze zpravodajského serveru www.ct24.cz ze dne 27. 10. 2006, on-line.
  • Zpráva o vztazích ČR a Gruzie z roku 2003. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Czech Republic and Georgia sing agreement on avoiding double taxation. Zpráva ze dne 23. 05. 2006, Sarke Information Agency.
  • Gruzína gotovitsja k krupnomaštabnoj vojne. Zpráva ze dne 30. 11. 2005, ruský internetový zpravodaj AI Retným.
  • Rusko znepokojeno českými dodávkami munice do Gruzie. Zpráva ze dne 14. 09. 2005, internetový deník Právo.
  • Rusko kritizuje ČR za dodávku munice do Gruzie. Zpráva ze dne 13. 09. 2005, internetový zpravodaj www.novinky.cz, on-line.
  • Vyjádření Ministerstva zahraničních věcí ČR k prohlášení Ministerstva zahraničí Ruské federace, oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Česko daruje Iráku samopaly, kulomety a vojenské stejnokroje. Zpráva ze dne 13. 09. 2005, Česká tisková agentura.
  • Šetření případu prodeje zbraní do Gruzie skončilo. Zpráva ze dne 12. 09. 2001, oficiální webová stránka Ministerstva vnitra ČR.
  • Komplexní zpráva Ministerstva zahraničích věcí ČR o česko-gruzínských vztazích z roku 2003. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  • Erbáková, J.: Energetická výprava na Kavkaz. Článek z internetového týdeníku www.tyden.cz z roku 2006, on-line.
  • Top 10 Reformer. Zpráva z oficiální webové stránky Světové banky www.doingbusiness.org, on-line.

Autor je postgraduálním studentem Právnické fakulty Masarykovy Univerzity.

Poznámky pod čarou

  1. Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003–2006, oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  2. Například projev K. Kovandy ze 31. 1. 1994 na zasedání Rady bezpečnosti OSN. In: Česká zahraniční politika, Česká republika v Radě bezpečnosti OSN 1994–1995. Ústav mezinárodních vztahů. Praha, 1997. str. 52.
  3. Pozorovatelé. Oficiální webová stránka České Armády.
  4. Gruzie ve své snaze o členství v NATO od roku 2002 velice pokročila. V současnosti mezi Gruzií a NATO probíhá tzv. Intenzivní dialog. NATO and Georgia switch to “intensive dialogue”. Zpráva ze dne 21. 09. 2006. Ruský internetový zpravodaj AI Regnum.
  5. Společná tisková konference ministra zahraničních věcí ČR Cyrila Svobody a ministryně zahraničních věcí Gruzie Salome Zourabichvili ze 7 června 2005 v Praze, oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  6. Viz webovou stránku věnovanou Evropské politice sousedství.
  7. Společná tisková konference ministra zahraničních věcí ČR Cyrila Svobody a ministryně zahraničních věcí Gruzie Salome Zourabichvili ze 7 června 2005 v Praze. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  8. Viz o budově českého zastupitelského úřadu v Gruzii ve zprávě Projekt stavby velvyslanectví v Tbilisi. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  9. Společná tisková konference ministra zahraničních věcí ČR Cyrila Svobody a ministryně zahraničních věcí Gruzie Salome Zourabichvili ze 7. června 2005 v Praze. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  10. Tamtéž.
  11. Zpráva o zrušení vízové povinnosti. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  12. Konzultace státního ministra Gruzie pro euroatlantickou integraci Giorgi Baramidzeho v ČR. Zpráva na oficiální webové stránce Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  13. Česko by mohlo přispět k diskusi mezi Gruzií a Ruskem. Zpráva ze zpravodajského serveru www.ct24.cz ze dne 27. 10. 2006, on-line.
  14. Czech Republic and Georgia sing agreement on avoiding double taxation. Zpráva ze dne 23. 05. 2006, Sarke Information Agency.
  15. Gruzína gotovitsja j krupnomaštabnoj vojne. Zpráva ze dne 30. 11. 2005, ruský internetový zpravodaj AI Retným.
  16. Tyto nákupy se realizovaly v roce 2004 v rámci programu ozbrojených sil Gruzie „Výuka a vybavení“, který byl financován vládou USA.
  17. Rusko znepokojeno českými dodávkami munice do Gruzie. Zpráva ze dne 14. 09. 2005, internetový deník Právo.
  18. Rusko kritizuje ČR za dodávku munice do Gruzie. Zpráva ze dne 13. 09. 2005, internetový zpravodaj www.novinky.cz, on-line.
  19. Vyjádření Ministerstva zahraničních věcí ČR k prohlášení Ministerstva zahraničí Ruské federace. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  20. Česko daruje Iráku samopaly, kulomety a vojenské stejnokroje. Zpráva ze dne 13. 09. 2005, Česká tisková agentura.
  21. Šetření případu prodeje zbraní do Gruzie skončilo. Zpráva ze dne 12. 09. 2001. Oficiální webová stránka Ministerstva vnitra ČR.
  22. Komplexní zpráva Ministerstva zahraničích věcí ČR o česko-gruzínských vztazích z roku 2003. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  23. Tamtéž.
  24. Společná tisková konference ministra zahraničních věcí ČR Cyrila Svobody a ministryně zahraničních věcí Gruzie Salome Zourabichvili ze 7. června 2005 v Praze. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  25. Údaje z oficiálních stránek Gruzínského statistického úřadu.
  26. Dne 24. ledna 2007 gruzínská vláda schválila nákup těchto privatizačních objektů českou společností Energo-Pro. Czech Energy Company, Georgia Close to Finalize Revised Deal – zpravodajský server www.civil.ge, 24. 01. 2007, on-line.
  27. Tamtéž.
  28. Podle údajů Světové banky Gruzie provedla nejrozsáhlejší reformy na světě pro usnadnění podnikání v této zemi v roce 2006 a je reformním státem číslo 1. Top 10 Reformer. Zpráva z oficiální webové stránky Světové banky doingbusiness­.org, která se tyká ekonomických statistik z celého světa.
  29. Údaje z oficiální webové stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  30. Oficiální webové stránky projektu IOM – Podpora integrace cizinců v České republice. Zpráva ze dne 3. 2. 2005, on-line.
  31. Koncepce zahraniční politiky ČR na léta 2003–2006. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí ČR.
  32. Vostal, B.: Nino Burdžanadzeová: „Chceme opravdovou nezávislost a demokratickou společnost.“ Rozhovor s předsedkyní Poslanecké sněmovny Gruzie Nino Burdžanadzeovou ze dne 9. 10. 2006. Zpravodajský server www.ct24.cz, on-line.
blog comments powered by Disqus
Autor
Vakhtang Darchiashvili
Rubrika
Články
Témata
, , , , , ,
Publikováno
16. 3. 2007