Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Čína – hrozba pro Spojené státy?

Budoucí strategické schopnosti Čínské lidové republiky se budou významně lišit od minulosti – je pravděpodobný jak velký kvantitativní vzestup, tak výrazný kvalitativní zlepšení.

Čínské vojenské možnosti

Nedostatek informací o Číně, zapříčiněný jejich důslednou kontrolou, omezuje možnost amerického pochopení růstu čínských jaderných a raketových kapacit, doktrinální modernizací a rozvíjení strategických cílů.

Přesto, že cíle USA a Číny jsou v mnohém podobné, je zde rovněž množství důležitých rozdílů. Status a budoucí zřízení Taiwanu jsou pravděpodobně jedním z možných katalyzátorů konfliktu v případě, kdy americké zastrašování, které má omezit čínské vojenské kroky, selže. Čína jako stále silnější země usiluje o post asijské velmocí. V čínských strategických plánech se počítá s dlouhodobou komplementaritou amerických a čínských zájmů.

V souvislosti s nejistotou ohledně čínského chování je potřeba, aby Spojené státy vyvinuly a rozvinuly zastrašovací a obranné kapacity, které přiměřeně zajistí národní zájmy. Některé argumenty odpůrců raketové obrany, že budoucí rozmístění raket vyvolá reakci čínské armády v podobě nárůstu systémů raket dlouhého a krátkého doletu, směřují k zaměnění příčiny a následku. Čína modernizuje a výrazně zvyšuje své raketové síly – raketová obrana je protiopatřením, nikoliv příčinou. Povaha, cíle a životnost strategických vztahů mezi Čínou a Spojenými státy se vyvinuly v jedno z hlavních témat americké bezpečnostní politiky. A to především z těchto důvodů: zjevného zvyšování čínského vojenského rozpočtu a modernizace armády, čínské rétoriky „hrozeb“ vůči Taiwanu, čínských domnělých špionážním aktivitám a sporů ohledně dalších bezpečnostních témat – například pokračujícímu čínskému rozvoji výzkumu zbraní hromadného ničení. Navíc pečlivé zabraňování úniku informací týkajících se strategických možností a modernizačních programů a snaha o jejich zamlžení výrazně ztěžují pokusy o jasnější předpověď budoucích čínských cílů. Nicméně strategická rozhodnutí přijatá dnes budou mít dalekosáhlý dopad v budoucnosti. Mezi vojenskými analytiky a specialisty se šíří pocit, že budoucí podoba čínských strategických sil může být té minulé podobná jen ve velmi malé míře. Při pohledu do budoucnosti si musí američtí stratégové položit především tři základní otázky: 1) jaký bude pravděpodobný stupeň čínské strategické modernizace 2) jaký bude stupeň komplementarity čínských a amerických regionálních a strategických zájmů 3) jaké budou důsledky pro americkou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Proměna vojenských kapacit

O čínském vojenském programu a strategických záměrech existuje pozoruhodně málo ověřitelných informací. Nedostatek průhlednosti čínské politiky spolu s významem klamání v čínské strategické tradici ukazuje na podstatné potíže spojené s důvěryhodným odhadem čínským strategických sil. Nedůvěryhodné nebo nekompletní zdroje informací vysvětlují rozdíly v odhadech stavu a možností čínských sil.

Přibližně 20 mezikontinen­tálních balistických střel typu Dong-Feng 5/5 A (DF) by mělo být páteří čínských jaderných sil. DF se zdají být schopné zasáhnout kterékoliv místo ve Spojených státech. Čína si také udržuje menší počet raket typu DF-4 středního doletu a větší množství raket středního a krátkého doletu. O obou se předpokládá, že jsou schopné nést jadernou střelu. Podle odtajněných předpovědí disponují Číňané 500–600 raketami krátkého doletu, které mohou být použity proti Taiwanu, spolu s rostoucím počtem dalších raket do roku 2005.

Většina analytiků věří, že Čína má již dlouho kapacity nutné k vývoji rakety nesoucí více střel. Přesto zdánlivý nedostatek těchto zbraní v čínské arzenálu naznačuje některým, že Čína přijala „minimální zastrašování“ jako strategickou doktrínu. Ostatní tvrdí, že nízký počet střel dlouhého doletu vzhledem ke zbraňovým systémům krátkého a středního doletu (rakety a bombardéry) ukazuje především na to, že Čína se více zajímala o Sovětský svaz než o Ameriku, a to až do konce 80. let. Složení čínských ozbrojených sil se však mění spolu s vývojem čínské bezpečnostní politiky. Velký nárůst počtu raket krátkého doletu použitelných proti Taiwanu představuje posun směrem k jejich větší vojenské použitelnosti a schopnosti zastrašování. Stejně tak u systémů dlouhého doletu – odtajněný odhad ze září 1999 hovoří o tom, že čínské rakety se budou do roku 2015 pravděpodobně pohybovat v desítkách kusů. Číně nic nebrání v tom, vybudovat si větší síly, většinu potřebné technologické infrastruktury již má. Víceméně vlastní také zdroje, potřebné pro jejich významný nárůst. Výbor pro americkou bezpečnost v roce 1999 usoudil, že do roku 2015 může mít Čína více než 1000 mezikonti­nentálních balistických jaderných střel.

Čína v současnosti provádí náročný program rozvoje armády, jehož hlavním cílem je výrazný nárůst kvality, ale pravděpodobně i kvantity zbraňových systémů. Ačkoliv charakteristiky některých aktivit jsou předmětem sporů, zdá se být zřejmé, že Peking zavádí množství technologických vylepšení. To zahrnuje mobilní systémy, pohony na pevná paliva, vyspělý naváděcí sytém, miniaturizaci bojových hlavic, průzkum z vesmíru a různá speciální zařízení (energetické zbraně, protidružicové zbraně, protiraketový obranný systém). Nádavkem k vylepšením jako přesnost, životnost a flexibilita raketových sil ještě Čína vyvíjí nové střely dlouhého doletu, především DF-31, které mají pohon na pevná paliva a jsou schopné unést až 700 kilogramů na vzdálenost zhruba 8000 km.

Proměna vojenských představ

Přesně vyložit proces čínského strategického myšlení je obtížné, ne-li nemožné. Analytici obecně tvrdí, že Peking byl původně motivován k vývoji jaderných zbraní ze dvou hlavních důvodů: eliminovat potenciální vydírání od zemí s nukleárními zbraněmi a zároveň dosáhnout jejich úrovně, získat silnější postavení. V červenci 1998 vydala Čína oznámení, že má „malé množství nukleárních zbraní, výhradně pro potřeby sebeobrany“. Ve stejnou dobu někteří vojenští představitelé Číny objevili zastrašovací moc systémů dlouhého doletu – Američané by pravděpodobně nechtěli „vyměnit“ Los Angeles, New York nebo San Francisco za Taipei.

Zdá se, že čínská strategická doktrína se mění ve třech směrech: nutná minimální ochrana před Spojenými státy, omezená nukleární kapacita sloužící jako obranná hrozba a držení útočných konvenčních zbraní. Protože zjevně existuje výrazný rozdíl mezi vývojem čínské strategie a současnou čínskou realitou, dají se očekávat významné změny.

Hlavní rozpory mezi USA a Čínou

Čína byla znepokojena americkou ukázkou síly, nejprve při válce v Zálivu, a později při válce v Kosovu. Čína se také zajímá o indické strategické možnosti, budoucí bezpečnostní politiku Japonska, ruský politický a vojenský vývoj a další témata, která se dotýkají čínské bezpečnosti. Někteří čínští představitelé také vyjádřili obavy z toho, co nazývají americkou hegemonií a chápou to jako snahu obklíčit a udržet v mezích rostoucí čínskou sílu.

Mnoho analytiků se domnívá, že Peking hledá možnost, jak posílit své politické a vojenské postavení v Asii. Pro to potřebuje Čína dosáhnout vyšší vojenské kapacity během několika dalších let. Zároveň ale potřebuje americkou pomoc při zapojení do globální ekonomiky. Většina odborníků předpokládá, že ačkoliv je v současnosti Čína vojensky poměrně slabá, za 10 až 20 let bude situace odlišná. Nárůst síly do té míry, aby Čína mohla nahradit Spojené státy jako vedoucí regionální mocnost, je klíčovým strategickým problémem.

Některé cíle Spojených států a Číny jsou sice podobné, ale některé – například znovusjednocení s Taiwanem, redukce amerických sil v pacifickém regionu a růst Číny jako hlavní regionální velmoci – jsou zásadně odlišné. Především otázka Taiwanu je pro čínské představitele klíčová. V prohlášení z února 2000 prohlásili, že řešení taiwanského konfliktu silou je „posledním možným řešením při nepřekonatelných rozporech“. Číňané by však v případě použití sil nemuseli jejich užití omezit jen na Taiwan, ale i na americké síly v oblasti a případně americké regionální spojence.

Důsledky pro Spojené státy

Čínská modernizace, její rostoucí regionální ambice a zjevné rozpory se Spojenými státy vytvářejí pro Američany nové problémy. Jak dlouho a jak rychle bude Čína modernizovat svůj zbrojní arzenál? Budou schopny Spojené státy udržet svou politiku odstrašení? Každopádně bude americká snaha udržet své bezpečnostní cíle v oblasti výrazně ovlivněna rostoucí čínskou silou, jak jadernou, tak konvenční. Americká diplomacie a obrana budou muset výrazně zvýšit svůj zájem o Čínu. Stejně tak se vztahy mezi Čínou a Spojenými státy mohou stát výrazně napjatějšími. Spojené státy by se měly vymanit z nynějšího nejistého stavu a změnit svou politiku vůči Číně. Zároveň se zvýšením regionální stability by měly být omezeny příležitosti pro budoucí konflikt. Zároveň by měl Washington realizovat hlavní zahraničněpolitický cíl – integraci Číny do mezinárodních institucí.

Američané by také měli změnit svou koncepci velkých pozemních armád, podporovaných námořnictvem a leteckými silami. Americké strategické plány byly připraveny pro boj na dvou hlavních frontách současně. Velká pozemní armáda je dnes pro Spojené státy zbytečná, na rozdíl od Číny, která rozsáhlé pozemní síly potřebuje k udržení současného režimu. Spojené státy potřebují větší pozemní síly jen tam, kde zasahuje OSN nebo NATO.

USA musí lépe chápat nové čínské možnosti a strategie. Američtí stratégové musí přehodnotit změny v konceptu zastrašování vůči Číně. Je třeba zvážit, zdali může zastrašování pracovat v čínském případě podobně jako v sovětském. V odpověď na čínský raketový rozvoj by měly Spojené státy pokračovat v rozvoji vlastního obranného systému ve spolupráci se spojenci. Američtí politikové by se také měli sjednotit v jednotném postupu vůči Taiwanu, neboť odlišné postoj různých frakcí nahrávají Číně.

Vypracováno na základě článku Ellis, J.D., Koca, T. M.: China Rising: New Challanges to the U.S. Security Postur, Strategic Forum, October 2000 a článku de Toledana, R.: Defense planners must confront China, Insight on the News, September 24, 2001.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
David Müller
Rubrika
Články
Témata
, , ,
Publikováno
23. 10. 2001