Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Strategické dopady teroru v informačním věku

Války a revoluce bývají hybnou silou strategické změny. Zářijové události nás nutí přehodnotit obranné priority, analyzovat možná složení aliancí a koalic proti novým ohrožením a revidovat postupy, jakými se budou vést budoucí války. Musíme při tom brát ohled na to, že válka v globalizovaném světě má hluboký dopad na politické a ekonomické vztahy. Životnost „staré“ geopolitiky a dnes již zastaralé formy mezinárodního násilí ukázaly, že nežijeme jenom v jednom globalizovaném světě, ale v několika globálních geopolitických časových zónách. Na politicích a stratézích teď je, aby rozlišili požadavky na zahraniční politiku vůči těmto různým okruhům.

Vedle sebe existuje postmoderní svět propojené společnosti a globalizace. V tomto světě je důraz kladen na transparentnost, sdílení informací a komunikaci tak, aby všichni mohli těžit z ekonomických příležitostí nabízených informačním věkem. Odbourávání mezinárodních bariér zabraňuje konfliktům mezi zúčastněnými aktéry. Mezinárodní společenství je ale také charakterizovatelné staromódními pojmy jako jsou rovnováha moci, aliance, utajení. Jak stratégové upozorňují, konflikty na Blízkém východě či v Asii nemohou být zcela vyřešeny pomocí metod postmoderní diplomacie. Hrozba silou a její potenciální použití mají stále své místo.

Vedle toho exisutje premoderní svět obydlený Talibanem či Hizballáhem. Politiku zde ovládají náboženství a mysticismus, málo produktivní ekonomice dominuje zemědělství. To však nebrání vůdcům premoderního světa, aby využívali nástroje světa postmoderního – finance, možnosti okamžité komunikace a zbraně hromadného ničení.

Konkrétní dopady zářijových událostí

Skutečností je, že staré americké metody zastrašení teroristů neuspěly, ale nový režim odstrašení může být vybudován na základech úspěšné války proti terorismu. Tato válka bude muset být vedena jak diplomatickými, tak vojenskými prostředky. Vůli k boji bude nezbytné udržet po velmi dlouhou dobu bez ohledu na rizika. V krátkodobém horizontu je potřeba zabránit dalšímu útoku a zlikvidovat síť teroristů. Dlouhodobý horizont vyžaduje diplomatické úsilí směrem k zemím, které terorismus podporují.

Amerika se ukázala být zranitelná na vlastním území, v sázce je její vedoucí role ve světě. USA si mohou jako reakci zvolit izolacionismus nebo naopak větší angažovanost. Novým kritériem Spojených států pro vytváření aliancí je odpověď zemí na potřeby vyplývající z teroristické­ho útoku.

Této příležitosti se rychle chopilo Rusko. Od skončení studené války nemělo nikdy tak blízké zájmy s Amerikou. Prvotní součinnost ve zpravodajské oblasti vytváří základ pro budoucí těsnější spolupráci. Rusko může hrát také důležitou politickou roli v jednání se sousedními a spřízněnými zeměmi na Středním a Blízkém východě.

Vztahy s Evropou jsou převráceny. Tím, kdo nyní hledá podporu, je Amerika. Pro evropské spojence je tato situace výzvou, aby začali brát bezpečnostní otázky vážně a věnovali jim finanční prostředky. Hrozí však, že se Evropa vrátí ke svým vnitřní záležitostem dříve, než bude potřeba.

Koaliční partneři

Vytváření koalic by se měla přizpůsobit i „nálepka“, pod kterou bude boj veden. Pojmy jako civilizace nebo západní společnost v sobě nesou riziko a měly by být odmítnuty. Pro mnoho důležitých spojenců nejsou nijak dojemné ani pojmy demokracie a svoboda. „Válka proti terorismu“ je nejvhodnější popis, z geopolitického hlediska vystihuje účel „boj o zachování pravidel mezinárodního systému“.

Vybudování silné a trvalé koalice bez institucionálního zázemí nebude jednoduché. USA musí vyvinout hodně úsilí, aby udržely angažovanost NATO, širší koalice bude vyžadovat ještě intenzivnější diplomacii a spolupráci s kulturně odlišnými zeměmi, jaká ještě nebyla v tomto rozsahu nikdy rozvinuta.

Jiným problémem týkajícím se široké koalice je nasazení speciálních jednotek. Jejich role v konfliktu je nezastupitelná. Avšak vzhledem k jejich masivnímu nasazení se zřejmě nepovede zopakovat situaci z Perského zálivu, kdy panovala rovnováha mezi politickým a vojenským zapojením spojenců. Rozpor mezi širokou politickou koalicí a jejím úzkým vojenským zaangažováním může způsobit napětí při zajištění diplomatické podpory po celou dobu kampaně.

Média se dnes také podílejí na získávání podpory a v prvních dnech po útoku se opravdu zdálo, že je téměř globální shoda ve prospěch války proti terorismu. Ale jak dlouho může titulek deníku Le Mond: „Všichni jsme teď Američané“ sloužit jako přirozený tmelící prvek ke sjednocení a mobilizování různorodé sítě států? Zachování koalice proti nepříteli závisí na udržení stálého pocitu všudypřítomné hrozby, proti které se musí bojovat. Studená válka měla Kreml a jeho arzenál jaderných zbraní. Koalice proti Iráku byla udržitelná, dokud byl Irák v Kuvajtu a dokud byla hrozba použití zbraní hromadného ničení reálná. Obrazy etnických čistek a uprchlíků posilovaly alianci proti Miloševičovi. Ale jak může být v informačním a televizním věku posilována koalice proti terorismu, proti anonymnímu nepříteli bez tváře? A pokud má nepřítel tvář například Usámy bin Ládina, může být koalice zachována, zmizí-li jeho tvář ze scény nebo je zabit, ale teroristická síť zůstává aktivní? V této válce bude těžké formulovat definici vítězství a veřejnost ho může vnímat daleko dřív než bude doopravdy dosaženo.

Nástrahy spojené s tažením

Při provádění vojenského i diplomatického tažení je důležité se vyhnout mnoha nástrahám. Vojenská odpověď nesmí vést k dalšímu rozšíření terorismu. Naopak ho musí izolovat a ukázat, že se nevyplácí. Někdy se například zdá, že Izrael ve válce proti terorismu vítězí technicky, avšak politicky v ní prohrává a ztrácí podporu. Dále je nutné uvážlivě definovat nepřítele. Moc úzká definice může způsobit dojem falešného vítězství po několika málo týdnech akce, příliš široká definice vytyčí nedosažitelný cíl. Pokus o bojování se všemi „terorismy“ je návodem k prohře. Druhá světová válka byla vyhrána díky tomu, že se nikdo nesnažil bojovat s Hitlerem i se Stalinem. Z tohoto hlediska je tedy vhodným cílem bojovat s terorismem, který má globální dosah. Oslabení těchto sítí omezí i snahy lokálnějších skupin.

Ve válce proti terorismu bude hrát rozhodující roli zpravodajská činnost. Poučením ze zářijového útoku by mělo být lepší propojení různých složek podílejících se na vyšetřování a sběru informací týkajících se terorismu. Užší spolupráci by měla navázat policie a zpravodajské složky, vnitřní a zahraniční sekce zpravodajských služeb, jejich domácí a zahraniční sekce. Tento proces vzájemného sdílení informací je samozřejmě nevyhnutelný v mezinárodním měřítku. Celosvětový dopad terorismu vyžaduje nové a tvůrčí přístupy, nové dohody v rámci NATO, EU či G-8 nebo úplně nové platformy, které by zapojily i země mimo tyto struktury. Odhalení zdrojů a metod nemusí být překážkou, relevantní data mohou být vyměňovány i bez prozrazení citlivých informací.

Stejně naléhavé úsilí platí i pro ochranu důležité infrastruktury. Kyberútok je přední celosvětovou hrozbou. Napadení počítače je svou povahou anonymní a může vycházet ze vzdálených pozic. Počítačové viry jsou podobné těm biologickým v tom, že nemusí být na první pohled zřejmé. Oběti nemusí vědět, že jsou napadeny do doby, než je příliš pozdě.

Změna obranných priorit po teroristickém útoku

Jak se změnily po zářijovém útoku obranné priority? Zaprvé se hranice mezi vojenskou a civilní obranou ještě více stírají. Jak pro Ameriku, tak pro její spojence platí to samé – zlepšení koordinace řady orgánů (soudních orgánů, finančního dohledu, zdravotnických zařízení, krizových štábů). Zadruhé není pochyb o tom, jak tato katastrofa ovlivní kompromisy mezi ochranou síly a mezi její efektivností. Zatřetí debata o protiraketové obraně (NMD) vstoupila na novou půdu. I když bylo už bylo zmíněno, že jedině její nerozmístění zabránilo, aby se stala novou Maginotovou linií, zdá se pravděpodobnější, že apokalyptické výjevy z jižního Manhattanu posílí argumenty v její prospěch. Začtvrté nesmyslnou se stala deset let trvající diskuse o mandátu NATO zasáhnout mimo své území.

Ekonomické důsledky

Útok na světové finanční centrum a jeho lidský kapitál může mít vážný dopad na globální ekonomické prostředí. Přichází v době zpomalení světového hospodářského růstu a ztráty důvěry investorů. Ani Evropa, ani Japonsko nejsou ve stavu, kdy by si mohly dovolit čelit americké recesi. Rozsah těžkostí vyžaduje koordinovaný postup centrálních bank po celém světě. Integrace a propojení finančních a kapitálových trhů vyvolává nebývalou rychlost, jakou se šíří ekonomické šoky po světě. Politikové proto nyní hledají odpověď na otázku, zda podporovat svobodu pohybu zboží a jednotlivců nebo podniknout opatření, která by tyto svobody omezila ve prospěch bezpečí.

Revoluce v informačních technologiích způsobuje nové formy rozdělení světa. Je otázkou, zda jsou bretton-woodské organizace usilující o světovou ekonomickou stabilitu stavěné na toto nové prostředí.

Závěr

Amerika se svolením mezinárodního společenství na sebe bere úlohu potlačit globálně propojený terorismus. Mnozí v tom vidí právo USA na sebeobranu, pro jiné je to přímo povinnost USA jako strážníka v mezinárodním systému. Udržení priority tohoto cíle bude o to těžší, že je na něj napojena řada jiných, kontroverzních problémů. Stejně obtížné bude udržení jednoty koalice, obzvláště v dalších fázích konfliktu a v době po něm. Zajištění stability Pákistánu a umírněných arabských států vyžaduje nejenom ekonomickou, ale i fyzickou a technickou pomoc všeho druhu. Tyto požadavky budou kladeny i na americké spojence. Je náročnou výzvou pro Ameriku, aby koordinovala svá jednání s NATO a EU.

Jiné otázky americké zahraniční politiky s problémem terorismu do pozadí neustupují. Účast USA v mírovém procesu na Blízkém východě dostává v tomto kontextu nový význam. Vztahy s Ruskem pokročily do nového stadia na základě nových možností spolupráce. A konečně je zde přetrvávající strategická potřeba podat rozvojovému světu pomocnou ruku při přechodu do moderního a postmoderního světa. Problémy Ameriky jsou nyní problémy celého Západu. Včerejší smysl pro solidaritu je dnešní politická nutnost. Doufejme, že bude zvládnuta ve vyváženém spojení ekonomické spolupráce, politického důvtipu a morálního odhodlání

Vypracováno na základě shrnutí Výroční konference Mezinárodního institutu pro strategická studia (The International Institute for Strategic Studies) konané v Ženevě 12.–15. září 2001.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Ľubomír Majerčík
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
23. 10. 2001