Evropa v dnešním světě
Zdeněk Havlíček - 6. Květen 2002, rubrika Články
Témata: bezpečnostní politika, Evropa/Rusko, Evropská unie, zahraniční politika
Přestože myšlenky na integraci evropských států se objevují již několik století, první smlouva, která se týkala uhlí a oceli, byla podepsána teprve před 51 lety. Za tu dobu vzrostl počet členských států, ze sektorově zaměřené integrace byl vytvořen široký otevřený prostor zahrnující aktivity ekonomické, obchodní, finanční a sociální. Z formování vnitřního trhu se integrační úsilí poté přesunulo k vytvoření společné zahraniční a bezpečností politiky a ke spolupráci v oblasti justice a vnitra. Za klíčové dokumenty lze považovat tři revize primárního práva, tedy smlouvy z Maastrichtu, Amsterodamu a Nice. Díky nim se EU stala prostorem s institucionální bází, která tlačí na harmonizaci všech pravidel a struktur týkající se volného trhu. Z historického hlediska jsou všechny základní smlouvy zaměřeny na dva společné cíle: na eliminaci možnosti konfliktu mezi členskými státy a na vytvoření moderního fungujícího trhu. Přestože je možné považovat dosavadní výsledky integračního úsilí za pozoruhodné, pokusme se zamyslet nad postavením Evropy v dnešním světě.
Vytvoření společné zahraniční a bezpečnostní politiky byl krok od společného trhu směrem k vyššímu stupni integrace. Třebaže jsou za zahraniční politiku dodnes zodpovědné především vlády členských států, lze najít příklady postupné harmonizace postupu zejména vůči zemím Blízkého východu východu a bývalé Jugoslávii. Z institucionálního hlediska je zapotřebí vnímat vytvoření úřadu Vysokého zmocněnce pro SZBP či schvalování společných akcí a společných postojů. Nakonec i rozhodnutí o vytvoření vlastních vojenských sil o počtu 60 000 mužů (přestože úkoly takto vytvořené jednotky jsou čistě humanitárního charakteru) svědčí o proměně EU.
I přes tuto snahu není SZBP dosud odpovídajícím způsobem schopna čelit vyhroceným situacím, a prohlášení o politické unii tak zůstávají především v rovině přání čelních představitelů patnáctky. 11. září 2001 navíc drasticky zasáhlo do vývoje debat o budoucnosti SZBP. Tento nihilistický čin zaměřený proti euro-americké civilizaci tak odhalil zřejmě největší slabinu SZBP, totiž jak čelit mezinárodnímu terorismu. Vyvstala tak řada otázek, například, jaké postoje a činy zaujmout, aby nedošlo k dalšímu porušování platných mezinárodních smluv a ke zhoršení vztahů s islámským světem či jak ochránit vlastní obyvatelstvo, aniž by bylo nutné prolomit některé zásady týkající se čtyř základních svobod. Boj s terorismem bude proto vyžadovat vytvoření souboru právních opatření, která zajistí jeho účinnost při zachování zásad uvedených ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Navíc je nutno zajistit skutečně efektivní mezinárodní spolupráci, která je často blokována časově náročnou ratifikací společných akcí či otázkami prestiže a suverenity mnohých států.
To vše staví EU před dvojí problém: jak harmonizovat legislativu a vytvořit efektivní systém rozhodování a jak sjednotit diplomacii, aby EU vystupovala na mezinárodní scéně jednotně a mohla tak maximálně využít svůj politický, ekonomický a mocenský potenciál. Bin Ladinův teroristický čin není ničím jiným než útokem na euro-americkou civilizaci. Proto by základním cílem SZBP měla být obnova respektu této civilizace v očích ostatních kultur světa, především islámu. Toho lze dosáhnout jedině pomocí přehodnocení vztahu k zemím třetího světa a reformou multilaterálních vztahů. Svět 21. století bude multipolární a multikulturní. Je proto třeba bojovat proti nerovnostem, je třeba zasazovat se o přijetí univerzálních práv a zásad a konečně je zapotřebí i reformovat OSN a posílit pravomoci Rady bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že EU má v těchto oblastech bohaté zkušenosti, může podnítit ostatní země a regiony světa k těmto nezbytným krokům.
Zpracováno podle článku Rocard, M. et al, 2002: L’Europe dans le monde d’aujourd’hui.
Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy
S podporou International Institute of Political Science v Brně