Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Rada pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu

Rada pro spolupráci zemí v oblasti Perského zálivu (Gulf Cooperation Council, GCC) je regionální organizací založenou v květnu roku 1981 Bahrajnem, Kuvajtem, Katarem, Saudskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. GCC byla vytvořena především z iniciativy Saudské Arábie, které se podařilo přimět ostatní země ke spolupráci. Většina států v Perském zálivu velmi dobře vnímala a vnímá svou relativní slabost, neboť i když disponují obrovskými zásobami ropy, jejich skutečná síla je sporná vzhledem k malé a roztříštěné populaci (pouhých 28 miliónů) a obrovskému území (2,6 milionu km čtverečních). Další problém, kterému malé země Zálivu musí čelit, je trvalá politická nestabilita v oblasti. Samotná Rada byla vytvořena v roce 1981 do jisté míry jako reakce na vypuknutí války mezi Irákem a Iránem, dalšími velkými producenty ropy. Při založení bylo poukazováno na to, že jednotlivé státy jsou pevně spojeny náboženstvím a kulturou a mezi jejich občany jsou velmi dobré vztahy. Při svém vzniku tak GCC měla být odpovědí na ekonomické a bezpečnostní výzvy a zároveň povzbuzením pro arabský svět – jako předzvěst arabské regionální integrace. Budoucnosti integrace mohl nahrávat i fakt, že šest zemí spojených v integračním projektu dohromady představuje 45 procent světových zásob ropy a produkuje přibližně 20 % roční světové výroby. Právě těžba ropy v posledních třiceti letech bylo to, co umožnilo ekonomikám a infrastrukturám těchto zemí projít velice rychlou modernizací.

Jak bývá u některých regionálních integračních pokusů obdobného typu časté, integrace sice začala velkými záměry a plány, ale když v 80. letech procházel celý region ekonomickou krizí, celý proces ekonomické integrace se do značné míry zpomalil.

Rada pro spolupráci se soustředí především na ekonomickou integraci v oblastech zemědělství, průmyslu, těžby ropy, investic či obchodu. Mezi možnými oblastmi spolupráce byla zmiňována i bezpečnostní otázka, ale vzhledem k mnoha rozdílným zájmům v regionu je spolupráce v bezpečnostní oblasti minimálně velmi obtížná. Během 80. a 90. let nebyly postup a prohlubování integrace zvlášť rychlé a zájem GCC byl zaměřen především na postupné snižování tarifů ve vzájemném obchodě, vytváření různých obchodních standardů a certifikační činnost, k čemuž postupně přibyla i ochrana duševního vlastnictví.

Ať už je skutečný efekt ekonomické integrace jakýkoliv, země GCC byly v posledních dvaceti letech jedním z nejdůležitějších zdrojů financí pro některé země v blízkovýchodním regionu a to buď přímo skrze granty a různé půjčky, nebo nepřímo formou příspěvků do různých arabských organizací a rozvojových institucí.

Některé země v oblasti se domnívaly, že je třeba postoupit dále v integraci, a tak především Spojené arabské emiráty, nejotevřenější ekonomika v regionu, ve spolupráci se Saudskou Arábií, dokázaly prosadit myšlenku projektu celní unie a objevily se i úvahy o jednotné měně. Na výročním summitu zemí Rady pro spolupráci na konci roku 2001v Dohá se jednotlivé členské země dohodly na vytvoření celní unie během dvou let. Původní plán byl spustit celní unii od 1. ledna roku 2003. Kromě toho bylo také odsouhlaseno, že bude vytvořen společný celní sazebník s platností od 1. ledna 2003. Podle tohoto sazebníku je na většinu zboží uvaleno dovozní clo ve výši 5 %. Vybrané zboží pak může být importováno do zemí GCC volně, například vojenské vybavení. Společný vnější sazebník funguje na podobném principu jako u Evropské unie. Zboží prochází celní procedurou při svém prvním vstupu do jedné z členských zemí GCC a následně se může pohybovat v oblasti GCC bez jakýchkoliv celních omezení. Je třeba také zmínit, že při zakládání celní unie GCC hledala své vzory u Evropské unie. Evropská unie je jedním z hlavních a základních obchodních partnerů zemí GCC (30 % dovozu do zemí GCC pochází z EU) a právě celní unie by měla být základem pro další prohloubení spolupráce mezi těmito dvěma stranami, která by měla skončit dohodou o volném obchodu. Právě přijetí dohody o volném obchodu EU podmiňovala vytvořením celní unie mezi zeměmi GCC. EU má také vzhledem k ropnému potenciálu zemí GCC velký zájem o posilování spolupráce s nimi.

Podle rozhodnutí přijatých na summitu v Dohá se nakonec podařilo k 1. 1. 2003 spustit celní unii. Někteří ekonomové očekávají, že vznik celní unie může významným způsobem přispět k posílení ekonomik zemí GCC a zároveň podpořit liberalizaci obchodu v oblasti, což by mělo přitáhnout další zahraniční investice. Celní unie by měla být zcela dokončena do roku 2005 (i když členské státy budou pravděpodobně usilovat o další urychlení) a na její úspěšnou implementaci bude navazovat projekt jednotné měny. Společné arabské platidlo by mělo být zavedeno v roce 2010 právě jako součást společné obchodní oblasti. Členské státy GCC již požádaly Evropskou centrální banku, aby jim vypracovala studii, jak nejlépe k jednotné měně postupovat. GCC nastolila dobrý směr, ale ještě ji očekává mnoho problémů. Bude především potřeba řešit otázku, s jakou měnou bude budoucí jednotná měna v oblasti spojena – vzhledem k úzké spolupráci s EU prosazují některé země euro, jiné dolar. Rozhodnutí, jak dále postupovat, tak bude dané především politickými zájmy jednotlivých členů.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
David Müller
Rubrika
Články
Témata
,
Publikováno
11. 3. 2003