Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Bude Giscard d’Estaing druhým Benjaminem Franklinem?

Jedním z cílů zasedání Evropské rady v Laekenu 14. a 15. prosince 2001 bylo přijetí Deklarace o budoucnosti Evropské unie. Na jejím vytvoření pracovala tzv. Laekenská skupina ve složení Jacques Delors (bývalý předseda Komise EU), Jean-Luc Dehaene (bývalý belgický premiér), Giuliano Amato (bývalý italský premiér), Bronislaw Geremek (bývalý polský ministr zahraničí) a David Miliband (poslanec britského parlamentu). Výsledná Deklarace obsahuje i kapitolu o svolání Konventu o budoucnosti Evropské unie. Tento specifický orgán navazuje na dřívější Konvent vedený bývalým německým prezidentem Romanem Herzogem, který měl za cíl vytvoření Charty základních práv EU. Úkolem Konventu založeného v Laekenu je zvážit problémy vyvstávající v souvislosti s budoucím vývojem Unie a připravit příští mezivládní konferenci, která by se měla konat koncem roku 2003 nebo počátkem roku 2004.

V Konventu bude každý stát reprezentován jedním zástupcem exekutivy a dvěma zástupci legislativy. Dále se jednání bude účastnit šestnáct zástupců Evropského parlamentu a dva představitelé Komise. Ve stejné míře jako členské státy budou zastoupeny i státy kandidátské, aniž by „měly možnost blokovat jakýkoli konsensus, k němuž se může mezi členskými státy dospět,“ což znamená, že nebudou mít hlasovací právo. Jako pozorovatelé budou přizváni i zástupci dalších orgánů EU.

Předsednictvo Konventu se bude skládat z předsedy, dvou místopředsedů a devíti členů z řad Konventu (tři zástupci vlád, dva zástupci Komise, dva zástupci EP a dva zástupci národních parlamentů). Jeho zvolení na zahajovací schůzi už vyvolalo spory, neboť v předsednictvu nejsou zastoupeny kandidátské státy.

Tvrdé spory ovšem vznikly už před zahájením práce Konventu a týkaly se volby jeho předsedy. Z trojice hlavních kandidátů – Jean-Luc Dehaene, Giuliano Amato a Valery Giscard d’Estaing – vyhrál posledně jmenovaný, bývalý francouzský prezident. Bývalí premiéři Belgie a Itálie J.-L. Dehaene a G. Amato se stali místopředsedy Konventu. Ochotu zastávat předsednický post vyjádřil i Jacques Delors, který však nezískal podporu francouzských představitelů. Jedním z důvodů může být Delorsova přílišná podpora další integrace. J.-L. Dehaene nebyl oficiálním kandidátem. Předsedající Belgie s ním počítala jako s kompromisním kandidátem, pokud by nedošlo ke shodě na jednom z dvojice d’Estaing – Amato.

Složení Konventu je velmi podobné struktuře předcházejícího Konventu k Chartě základních práv EU. To však také znamená, že trpí podobnými nedostatky. Pozitivně lze hodnotit, že více jak polovina členů Konventu jsou poslanci EP nebo národních parlamentů. Jsou tedy voleni přímo a podtrhují tak demokratičnost Konventu. Z hlediska supranacionality ale není dobrá situace, kdy pouze osmnáct členů reprezentuje orgány EU. Naprostá většina zástupců tak zastává stanoviska členských a kandidátských států. To není pro orgán, který má v rukou spoluodpovědnost za budoucnost EU, dobrá vizitka.

Dalším sporným bodem byla otázka financování činnosti Konventu. Rozpočet bude spadat pod Sekretariát Rady EU, jehož zdroje na administrativu jsou však již vyčerpány. Nakonec se podařilo získat 4 miliony eur, které jsou nezbytně nutné na fungování Konventu. Pokud by byla tato suma nedostačující, budou požádány členské státy o přímou dotaci, jejíž velikost bude odstupňována podle výše jejich HDP. Velký nesouhlas vyvolal požadavek předsedy Konventu d’Estainga, který požadoval stejný plat jako předseda Komise, tedy 20 tisíc eur měsíčně. Tento požadavek však nebyl schválen a předseda i oba místopředsedové Konventu pracují bez nároku na honorář.

Paralelně s Konventem bude fungovat fórum pro zástupce občanské společnosti (sociální partnery, obchodní svět, nevládní organizace, akademickou obec atd.) Jeho smyslem je absorbovat nejrůznější myšlenky a pohledy na budoucnost EU, které se poté stanou součástí diskuse v Konventu. Zodpovědnost za koordinaci tohoto fóra dostal J.-L. Dehaene. Druhý místopředseda konventu G. Amato je zodpovědný za přípravu návrhu závěrečného dokumentu z jednání Konventu.

Na prvním zasedání Konventu, které proběhlo na začátku března, se projednává jednací řád Konventu. Ten se stal bodem sváru mezi jednotlivými orgány EU, které představily své vlastní návrhy. Návrh předložený předsedou Konventu sklidil kritiku hlavně ze strany poslanců EP. Ti se bojí, že činnost Konventu bude koncentrována hlavně v rukou předsednictva. Podle jeho původního návrhu se měl Konvent scházet na plenární schůzi pouze jedno odpoledne v měsíci. Po setkání s představiteli EP na počátku února bylo toto zasedání prodlouženo na tři dny v měsíci. S nesouhlasem se setkal i d’Estaingův plán práce v Konventu, který předpokládal její rozdělení do tří etap. První etapa měla být výměnou názorů, které by se ve druhé fázi analyzovaly a formovaly do jednotlivých návrhů, aby mohly být v závěru konfrontovány a z nich vytvořen návrh výsledného dokumentu. Představitelé EP chtějí tento návrh představit co nejdříve, aby diskuse měla pevný základ.

Otázkou zůstává, jak bude tento výsledný dokument vypadat. V původní deklaraci stojí, že dokument „může obsahovat buď varianty, přičemž se uvede, jaké podpory se jim dostalo, nebo doporučení, dospěje-li se ke konsensu.“

Na setkání s představiteli politických frakcí v EP dal d’Estaing najevo svoji touhu, aby výstupem z práce Konventu byla Ústava EU, která by mohla být schválena na mezivládní konferenci v roce 2003 nebo 2004. D’Estaing sám přirovnal Konvent o budoucnosti EU ke Konventu ve Philadelphii, který v roce 1787 připravil ústavu USA.

Při pohledu na složitost primárního práva EU je možnost jeho zjednodušení, vytvořením Ústavy EU, velice lákavá. Ale podobné ambice měla už smlouva z Nice. Je na členech Konventu, aby obhájili jeho existenci a naplnili vysoká očekávání, které jsou do něj, i jimi samými, vkládány.

Literatura

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Miroslav Bohdálek
Rubrika
Články
Témata
,
Publikováno
5. 3. 2002