Velká hra o stíhačky
David Müller - 18. Březen 2004, rubrika Články
Témata: bezpečnostní politika, Evropa/Rusko
Už před vstupem České republiky do NATO bylo zřejmé, že obranu vzdušného prostoru země bude nutné zajistit efektivněji než starými ruskými stroji. Vstup do NATO v roce 1999 byl dalším impulsem k tomu, aby se začal hledat způsob nahrazení letky zastaralých stíhaček Mig-21.
Bylo jasné, že pořízení stíhaček bude pro zahraniční výrobce letadel představovat velkou a lákavou zakázku. V roce 2001 se do soutěže na nabídku nových stíhaček vypsané českou vládou přihlásily společnosti Eurofighter International a Dassault Aviation, dále Švédsko nabídlo stíhačky Gripen Jas-39 a Spojené státy nabídly stíhačky F-16. Vláda ovšem nastavila podmínky tendru tak, že bylo nutné dodat nabídku na 18–36 stíhaček v českém jazyce a cenu bylo třeba vyčíslit v korunách. Tyto podmínky se nelíbily především Američanům, kteří svůj návrh ze soutěže z těchto důvodů stáhli, posléze tak učinily i společnosti Eurofighter International a Dassault Aviation. Jedinou společností, která tak v soutěži zůstala, byl Gripen International, společná firma švédského Saabu a britské společnosti BAE Systems. Švédská nabídka tak byla jedinou, která splnila formální požadavky kladené na nabídku stíhaček, a vláda předběžně schválila nákup Gripenů. Situace se ovšem zásadně změnila v roce 2002: vzhledem ke špatné ekonomické situaci a především kvůli stoletým povodním, které napáchaly značné škody, se ukázalo, že by bylo obtížné 24 strojů Gripen Jas-39 za 1,8 miliardy dolarů zaplatit. Zvláště když Poslanecká sněmovna odmítla schválit vládní balíček obsahující finanční návrh splácení Gripenů.
Nový tendr na stíhačky byl tak vypsán až v roce 2003. Česká republika vyhlásila svůj zájem nikoliv na koupi, ale na pronájmu stíhaček a stanovila sumu, již je schopná splácet – ve výši 1,5 miliardy korun ročně. Celkem se sešlo pět nabídek – Nizozemí, Belgie a USA nabídly za různých podmínek (školení, offsety, logistická podpora) použité, ale nově vybavené a vylepšené stíhačky americké výroby F-16. Kanada nabídla pronájem použitých stíhaček F-18, taktéž americké provenience. Švédsko nabídlo, stejně jako při předchozím tendru, nové stroje společnosti Gripen International, stíhačky Gripen Jas-39.
Vláda vytvořila na podzim 2003 odbornou komisi, jež více než měsíc studovala všechny nabídky a nakonec po jejich zhodnocení doporučila české vládě pronájem letounů Gripen Jas-39. Z pohledu komise tak dostaly švédské stíhačky přednost před americkými stroji – z konkurenčních nabídek byla nejvážnějším soupeřem pravděpodobně Belgie, jež podle vyjádření různých představitelů ministerstva obrany skončila v hodnocení velmi těsně za Švédskem. Komise se rozhodla doporučit Gripeny jednomyslně. Vláda sice již předem avizovala, že se bude řídit doporučením odborné komise, ale schválení návrhu komise na pronájem čtrnácti strojů Gripen Jas-39 na zasedání kabinetu ve středu 17. 12. 2003 bylo přece jen jistým překvapením.
Samotný proces výběru byl předmětem pravděpodobně největšího lobbystického působení, jaký Česká republika zažila. Ještě po rozhodnutí odborné komise se představitelé společnosti Lockheed Martin snažili přesvědčit českou vládu, ať vypíše druhé kolo pro nejlepší nabídky. Američané kritizovali především fakt, že při hodnocení komise vzala v úvahu švédský návrh offsetových programů, který byl přislíben ve výši 150 % zakázky, zatímco Spojené státy byly informovány, že offsety sice budou součástí hodnocení, ale nikterak důležitou a klíčovou. Podle názoru USA by česká vláda neměla offsety brát v potaz, ale měla by se soustředit především na kvalitu strojů (ale i zde Gripen vítězí) a na dlouhodobé strategické zájmy České republiky. Američané se pokusili na poslední chvíli o efektivní osobní lobbying – ministr obrany Colin Powell zavolal premiérovi Vladimíru Špidlovi, náměstek vedení Pentagonu Paul Wolfowitz se obrátil na ministra obrany Vladimíra Kostelku, americký ministr obchodu Donald Evans si při své cestě po Evropě našel čas i na Českou republiku, kde navštívil prezidenta Václava Klause, kterého se snažil přesvědčit o výhodách amerických letadel. Atraktivitu amerických letadel podpořila i Bushova administrativa, na základě jejíhož návrhu schválil Kongres případnou nízkoúročnou půjčku ve výši 550 miliónu dolarů. Je nutné zmínit, že Spojené státy primárně podporovaly nikoliv svoji nabídku, ale americká letadla. Je možné říci, že Američanům nezáleželo tolik na tom, od koho si Česká republika letadla koupí, nýbrž na tom, aby letadla byla americká. Proto by se výše zmíněná půjčka dala použít i v případě, že by se ČR rozhodla pro belgickou, nizozemskou či kanadskou nabídku.
Švédská nabídka pronájmu zahrnovala čtrnáct nových letadel, z nich 12 jednomístných a 2 dvoumístná plus trénink českých pilotů a logistickou podporu. Hlavní rozdíl mezi švédskou a ostatními nabídkami byl v tom, že všichni kromě Švédska nabídli použité stroje, Švédsko ale nabídlo stroje nové za cenu použitých. Podle hodnocení komise také Gripeny Jas-39 (které jsou kompatibilní se standardy a požadavky NATO) technicky převyšují starší stíhačky F-16 a F-18. Jedinou zřejmou nevýhodou je fakt, že na rozdíl od amerických stíhaček nejsou Gripeny odzkoušeny ve skutečném boji.
Již v souvislosti s vyhlášením doporučení komise se objevily obavy z možného zhoršení vztahů mezi USA a Českou republikou. Ministr zahraničí Cyril Svoboda varoval, že nákup Gripenů by mohl zhoršit vztahy mezi oběma zeměmi, obdobně se vyjádřil tehdejší americký velvyslanec Craig Stapleton, podle něhož by výhra švédských stíhaček v tendru mohla ovlivnit česko-americké vztahy. Stapleton se také nechal slyšet, že Česká republika je členem NATO a v NATO se s Gripeny nelétá (v současné době je 10 z 19 členských zemí NATO vyzbrojeno stíhačkami F-16). Zástupci americké ambasády prohlásili, že nejsou spokojeni s vysvětlením důvodů, proč byla Gripenům dána přednost před letadly F-16. I nový americký velvyslanec William Cabaniss se nechal slyšet, že obchod ještě stále není uzavřen a Spojené státy se budou snažit, aby česká vláda své rozhodnutí ještě změnila (mluvčí vlády již po vyhlášení rozhodnutí v prosinci prohlásil, že není možné očekávat, že by vláda své rozhodnutí změnila, vypsala nový tendr a tak jednoznačně porušila podmínky, jež si sama stanovila).
Ještě před prvním tendrem v roce 2001 se předpokládalo, že soutěže se jako největší favorité budou účastnit americká letadla a že bez problémů vyhrají. Švédská nabídka stíhaček přišla velmi nečekaně a ještě překvapivější bylo, když si Gripeny v roce 2001 jako první členská země NATO objednalo Maďarsko. Již v prosinci 2001 Spojené státy kritizovaly Maďarsko a Českou republiku kvůli výběru Gripenů. Závažný problém pro USA nepředstavuje fakt, že si Česká republika pořídí 14 strojů od Gripenu a nikoliv letadel americké výroby. Zakázka je to sice zajímavá, ale nikoliv klíčová. Hlavním důvodem amerických obav je fakt, že česká koupě Gripenů je staví do role alternativy k americkým letadlům F-16. V současnosti používá tyto letadla 24 zemí světa – Gripeny disponuje jen švédská armáda, Jihoafrická republika a vyhrály tendr v Maďarsku a České republice. Pro společnost Gripen International tak bylo získání zakázky v ČR nesmírně důležité – znamená potvrzení toho, že Maďarsko není jen ojedinělou výjimkou a že Gripeny představují novou alternativu na světovém trhu. Gripen International tak může snáze proniknout na nové trhy. Letadla představují bitevní pole pro jednotlivé vlády, lobbystické skupiny a výrobce letadel. Američané zvítězili na rozdíl od České republiky a Maďarska v Polsku, největší zemi v regionu, které si objednalo (díky silné americké lobby) 48 stíhaček F-16. Pokud se podíváme na výhradně obchodní hledisko, tak se pronájem Gripenů jeví jako nejlepší varianta – ale je třeba také zvážit hledisko politické a diplomatické. Česká republika jako postkomunistická země má úzké vztahy s Washingtonem a má zájem si je udržet. Nákup Gripenů by i přes své obchodní výhody mohl ovlivnit dlouhodobé strategické zájmy země a její vztah k USA. Česká republika by tak měla, v případě pronájmu švédských letadel, hledat jiné cesty, jak vztah se Spojenými státy vylepšit, například svou pomocí v Afghánistánu či Iráku.
Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy
S podporou International Institute of Political Science v Brně