Iniciativa čtyř – konkurence sil NATO?
Alžběta Jařinová - 13. Květen 2003, rubrika Články
Témata: bezpečnostní politika, Evropa/Rusko, NATO
29. dubna se v Bruselu setkali představitelé čtyř evropských zemí, aby se dohodli na posílení spolupráce v oblasti obrany. Toto čtyřstranné setkání Belgie, Francie, Lucemburska a Německa si kladlo za cíl „dát politický impuls ke kvalitativnímu skoku v obranné politice Evropské unie“. Zarážející na tomto minisummitu je, že účastníci schůzky o tak důležitých záležitostech Unie jednají bez přítomnosti ostatních členů EU, především Velké Británie, Španělska a Itálie, a také bez účasti předsednické země EU Řecka či šéfa společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie Javiera Solany.
S myšlenkou vytvořit armádu Unie jednající nezávisle na Severoatlantické alianci přišla právě Belgie, kde paradoxně Aliance sídlí. Všechny čtyři zúčastněné země navíc patřily v rámci EU mezi vůdce iráckého odporu proti Američany vedenému útoku na irácký režim Saddáma Husajna.
Účastníci belgického minisummitu ujišťovali o otevřenosti směrem ke zbytku Evropy a zároveň uvedli, že nemají v úmyslu nikterak poškodit transatlantickou spolupráci, naopak má tato iniciativa vést k posílení transatlantického partnerství a k prohloubení obranné spolupráce v EU. Přesto všechno se však tato iniciativa jeví jako snaha o vytvoření vojenského pólu, který by sice byl se Spojenými státy ve spojeneckém vztahu, ale byl by na nich nezávislý.
Ve zbytku Evropy rozšířený názor je vůči iniciativě čtyř spíše odmítavý. Budování evropské obrany bez Londýna zdá být naprosto nemyslitelné, neboť Británie je vedle Francie jediná evropská země, která na obranu vynakládá odpovídající prostředky. Koncem 90. let Velká Británie sdílela francouzské představy o užitečnosti společné evropské obrany, ale ani tehdy nesouhlasila s tím, aby evropské síly alianci konkurovaly. Nicméně ani britské síly nemají neomezené možnosti, neboť v porovnání s USA vydávají na obranu pouhých 15 procent toho co Washington. Britové jsou tedy zcela jistě přesvědčeni, že nemohou přijmout jakoukoli dohodu, která by podkopávala roli NATO.
Washington je pochopitelně také proti návrhům čtyřky. Spojeným státům se nelíbí zejména vytváření duplicity center světové moci. Pokládají za nesmyslné vytvářet další velitelské struktury, když naopak pro posílení bezpečnosti jé potřebné zhodnocení existujících struktur a sil, zvýšení kapacit a vybavení.
Proti setkání čtyř se postavila i německá opozice, kde se pravicová Křesťanskodemokratická unie (CDU) obává, že oddělené jednání čtyř vybraných evropských států může vést k novému rozdělení Evropy, a právě Německo nesmí patřit k těm, kteří takové rozdělení zapříčiní.
Minisummitem v Bruselu bylo přijato závěrečné usnesení, ve kterém belgický premiér Guy Verhofstadt, francouzský prezident Jacques Chirac, lucemburský předseda vlády Jean-Claude Juncker a německý kancléř Gerhard Schröder uvedli: „V zájmu zlepšení velení a schopnosti Unie jednat jako NATO přijmou do budoucna zúčastněné státy kroky, jež umožní, aby nejpozději do roku 2004 vznikly společné ozbrojené jednotky schopné v případě nutnosti ihned zasáhnout.“ Základem budoucích jednotek Unie se mají stát vyčleněné francouzsko-německé ozbrojené síly doplněné belgickými elitními výsadkáři a lucemburskými průzkumníky. Počítá se také se vznikem jednotného velitelství koordinujícího veškerou činnost jednotek. Projekt by měl být otevřen všem členským zemím EU, které by měly zájem se do užší evropské spolupráce v oblasti obrany zapojit.
Pochyby o záměrech zúčastněných států minisummitu vyvolává mimo jiné fakt, že tři z jejích členů patří k zemím, které na obranu vydávají v EU nejméně finančních prostředků.1 Mimo to je Francie známa svými ambicemi o vytvoření vojensko-politické alternativy k Američany dominovanému NATO, navíc při neúčasti Velké Británie jako armádně nejsilnějšího státu EU postrádá iniciativa čtyř elementární vojenskou přesvědčivost. Iniciativa se objevila ve špatnou chvíli a trpí nedostatkem věrohodnosti. Evropa by neměla hledat alternativy k Severoatlantické alianci. Navíc na základě rozhodnutí summitu v Nice z roku 2000 by měla mít EU již brzy společnou obranu v rámci celé rozšířené Unie, která by využívala infrastrukturu NATO.
Poznámky pod čarou
- Podle The Financial Times pokračuje Německo ve snižování vojenského rozpočtu a Belgie a Lucembursko zatím nepodnikly nic v restrukturalizaci svých armád. The Guardian uvedl, že Německo utrácí na obranu 1,5 procenta svého hrubého domácího produktu, Belgie 1,3 procenta a Lucembursko 0,8 procenta. Británie a Francie utrácejí asi 2,5 procenta, USA 3,0.
Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy
S podporou International Institute of Political Science v Brně