Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Integrace vs. národní stát: cleavage 21. století?

Vědecké práce Steina Rokkana, které byly koncipovány pro dobu do poloviny 20. století, sice představovaly jedinečnou komplexní a systémovou teoretickou bázi vysvětlující proces formování států a jejich stranických systémů, nicméně přesto (možná právě proto) jsou v dnešní době politickými vědci přehodnocovány.

Cílem této studie není podrobit teorii Steina Rokkana vyčerpávající kritické analýze a modifikovat její závěry pro současnou situaci, ambicí této práce je pokusit se zformulovat aktuální možné cleavage, jež může determinovat budoucí podobu stranicko-politických systémů evropských států.

Zatímco se některé současné studie, věnující se teorii Steina Rokkana, snaží spíše přehodnotit a meritorně pozměnit dosah a charakteristiky jednotlivých (již dříve platných cleavages), tato práce se snaží předložit cleavage nové, a to integrace vs. národní stát.1

Výzkumný prostor a předmět výzkumu leží převážně v politických systémech některých k EU přistupujících zemí a zemí kandidátských. Zde je nejvíce patrná profilace stranicko-politického systému v evropských otázkách. Je to proto, že tyto země teprve rozhodují o tom, zda-li se „evropského projektu“ účastnit, či nikoliv. V těchto zemích pak cleavage integrace vs. národní stát nabývá i té nejostřejší podoby, tedy pro-EU vs. proti EU (proti EU v jakékoliv podobě).

V členských státech nabývá cleavage integrace vs. národní stát méně radikální povahu, spíše se jedná o pro-EU nadnárodní vs. pro-EU mezivládní. Cleavage integrace vs. národní stát tak v sobě zahrnuje obě tyto profilační možnosti.

Fakt, že se může jednat o budoucí štěpnou linii potvrzuje do jisté míry i to, že přívrženci jedné či druhé strany konfliktu reprezentují mnohdy zcela různorodé politické tábory. Není možno danou otázku zjednodušit pouze na problém sekulární vs. religiózní, konzervativní vs. liberální. V proti-evropské profilaci cleavage integrace vs. národní stát, figurují stranické subjekty ze socialistického, nacionálního i konzervativního tábora. Cleavage tak prostupuje napříč celým stranickým spektrem. Obdobná různorodost je patrná i v pro-evropské profilaci cleavage integrace vs. národní stát.

Přistupující země

V letošním roce (březen–červen 2003) proběhla série referend, kterým mělo deset kandidátských zemích potvrdit svůj zájem přistoupit k Evropské unii.2 Byť dosahovala v referendu podpora Evropské unii v průměru okolo 70 %, účast byla naopak relativně nízká (v průměru pod 60 % oprávněných voličů). Číslo procentuální účasti při hlasování v referendu sice v sobě zahrnuje i počet voličů (ne-voličů), kteří nejen o Evropskou unii, ale o politiku obecně nejeví žádný zájem, většina absentujících, nicméně, mohla své rozhodnutí nevolit chápat jako vyjádření nesouhlasu s Evropskou unií.

Obzvláště na Slovensku byla k platnému referendu potřebná alespoň 50 % oprávněných voličů. Odpůrci Evropské unie tak v této klauzuli viděli jedinou možnost, jak proces přistoupení zvrátit. Volební účast nakonec dosáhla 52,15 % a referendum na Slovensku platné bylo. O účelovém bojkotu slovenského referenda vypovídá i extrémně vysoká podpora Evropské unie – 92,46 % voličů hlasovalo pro. Je zajímavé, že pokud by se taktika bojkotu uplatnila důsledně a i těch necelých 8 % voličů, co se vyslovilo proti, by nešlo k volbě, volební účast by zřejmě nedosáhla potřebné účasti 50 % oprávněných voličů.

Podobný případ bylo Polsko. Volební účast menší než 50 % oprávněných voličů by znamenala, že referendum by nebylo závazné. Potvrzení přistoupení k Evropské unii v polském Sejmu by se tak mohlo, vzhledem k rozložení sil, zkomplikovat.3

Velmi problematické se ukázalo referendum v Maďarsku a na Maltě. V Maďarsku volební účast dosáhla pouze 45,6 %. Na Maltě pak přívrženci Evropské unie zvítězili jen těsnou většinou.4

Jak již bylo výše naznačeno pomyslný rozpor ve společnosti (integrace vs. národní stát) může být pouze důsledkem obecného nezájmu o Evropskou unii. Po více jak deseti letech nenaplněného očekávání se veřejný interest o evropské záležitosti mohl vyčerpat. Ve fázi samotné realizace přistoupení pak již společnost nemusí chápat Evropskou unii jako prioritu a už vůbec ne jako nezbytnou nutnost. Aby byl „pomyslný rozpor“ reálněji uchopen, je nutno analyzovat reprezentaci cleavage ve stranicko-politických systémech daných zemích.

Na Slovensku, kde byla otázka kolem evropského referenda nejspornější je možno mezi vysloveně protievropské zařadit tyto subjekty: Pravá slovenská národná strana (PSNS) a Slovenská národná strana. Dle P. Kuchyňkové je k těmto subjektům možno přiřadit ještě Komunistickou stranu Slovenska (KSS), která je dle této autorky „tacitně negativní“.5

Mimo tyto subjekty, které se nachází na nejzazším konci protievropské profilace cleavage integrace vs. národní stát je možno zařadit k této skupině i subjekty, které Evropskou unii podporují s výhradami, resp. za určitých podmínek nepodporují. Méně ostrá podoba cleavage (pro-EU nadnárodní vs. pro-EU mezivládní) je patrná u těchto subjektů: Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS) a SMER.6

Celková voličská podpora subjektů, ať už výslovně protievropských či pro evropských s výhradami, se dle výsledků voleb 2002 pohybuje na Slovensku kolem 45 % hlasů voličů.7 Tento procentuální poměr odpovídá i výsledkům slovenského referenda o přistoupení k Evropské unii.

V České republice je vyrovnanost obou stran konfliktu integrace vs. národní stát ještě patrnější. Do výslovně proevpropského tábora je možno zařadit Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD) a Koalici, celkem 44,47 % hlasů voličů. Do opoziční skupiny je možno řadit Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) a Občanskou demokratickou stranu (ODS). Tyto subjekty tvoří 42,98.8 Vztah volební účasti v referendu o Evropské unii a poměr kladných a záporných hlasů by podobnému rozložení stranicko-poltického systému též odpovídal.

Situace v Polsku se jeví jako nejproblematič­tější. Kromě Občanské platformy Polské republiky (PO) není možno ani jednu stranu označit jako vysloveně proevropskou. Hlavní vládní strana Svaz demokratické levice – Unie práce (SLD-UP) sice podporuje vstup do Evropské unie, ale nepodporuje její hlubší integraci. Nekompromisní polský postoj na nedávné konferenci v Bruselu (12.–14.12.2003), která měla prohloubit nadnárodní charakter Evropské unie, ukázal, že polská vláda zaujímá stanovisko spíše protievropského pólu cleavage integrace vs. národní stát. Vysloveně protievropská je pak např. Sebeobrana či Liga polských rodin. Za podobného rozložení sil v Sejmu pak otázku závaznosti případně nezávaznosti polského referenda o přistoupení k Evropské unii značně dramatizuje.

Uvedené příklady měly za cíl zachytit možný rozkol ve společnosti, na základě kterého dochází k profilaci sociálního i politického systému. Nicméně je zřejmé, že vyhraněná podoba konfliktu integrace vs. národní stát, která v sociopolitických systémech přistupujících zemí dosahuje nejzazšího možného vyhranění – celkové odmítnutí evropské otázky, je ovlivněna očekáváním velké společenské změny. V momentě uskutečnění plánovaného přistoupení těchto zemí do Evropské unie, je pravděpodobné, že podobné vyhranění nebude již tolik ostré a že se konfliktní osa cleavage integrace vs. národní stát ustálí na podobě pro-EU nadnárodní vs. pro-EU mezivládní. Je možno očekávat, že současná vysloveně protievropská profilace u nečlenských zemí bude po vstupu do Evropské unie spíše efemerická.

Členské země

Pokud bylo u přistupujících zemí ostré vyhranění cleavage integrace vs. národní stát interpretováno jako důsledek nedokončené dalekosáhlé společenské změny a tím pádem i jako pomyslné konfliktní provizorium, pak relevantní analýzu cleavage integrace vs. národní stát může přinést výzkum sociopolitického systému zemí v Evropské unii již členských.

Samozřejmě, ani u členským zemí nelze předpokládat, že by byla sociopolitická změna, v souvislosti se získáním členství v Evropské unii, již dokončena. I tyto země se musí potýkat se stále dotvářející profilací společnosti, na kterou pak navazuje profilace stranicko-politického systému. Nepřímo tento vnitrozemský proces ovlivňuje i rozšiřování Evropské unie o nové členy, obzvláště pokud jsou přistupující státy geopoliticky blízké, ne-li dokonce sousedící.

Typickým příkladem je Rakousko. Tato země svou geopolitickou lokací (sousedí se čtyřmi z deseti přistupujících zemí), obecným upřednostňováním vnitro-politických otázek (obzvláště sociálních) nad evropskými a nedořešenými zahraničněpoli­tickými problémy (např. tzv. Benešovy dekrety) se tradičně umisťuje mezi státy s nejmenší veřejnou podporou Evropské unii.9 Specifické okolnosti rakouského případu tak mají jeden konvergenční základ. Sbíhají se do vznikajícího průsečíku „euroskepse“. Profilace společnosti má nové definiční kritérium: postoj k Evropské unii. Dle něho veškerý vnitropolitický i zahraničněpo­litický problém nějakým způsobem souvisí s Evropskou unii („Temelín“, „Benešovy dekrety“, imigrace do země, nezaměstnanost, sociální dávky atd.). Nutno podotknout, že rakouské stranické subjekty stále vnímají evropskou otázku jako druhořadou, nicméně postoj k Evropské unie může být, z výše uvedených důvodů, pro voliče vodítkem a pro politické strany nutným programovým prvkem.

Pokud se budeme blížeji věnovat rakouskému stranicko-politickému systému, zjistíme, že v Rakousku převládá spíše proti-evropská profilace. Nelze ale vystopovat natolik ostrý postoj, který by usiloval o vystoupení z Evropské unie.10 Nejos­třeji se vymezuje Svobodomyslná strana Rakouska (FPÖ). Její vyhranění vůči Evropské unii je natolik razantní, že realizace jejího programu by zablokovala jakoukoliv další integraci, včetně východního rozšíření. Nicméně ani FPÖ neprosazuje vystoupení Rakouska z Evropské unie. FPÖ získala v posledních volbách 10 %, svým proti-evropským postojem však může oslovit i více. Proti Evropské unii se staví 13 % obyvatel Rakouska.11 E­vropskou unii podporuje 46 % obyvatel. Velká část stále není rozhodnuta, což může být také tím, že profilace zdaleka není dokončena. Sociálnědemokra­tická strana Rakouska je subjekt v evropských otázkách problematický, spíše se ovšem přiklání k zdrženlivému postupu. Jediným otevřeně proevpropským subjektem (podporující prohlubování integrace) je tedy Rakouská lidová strana (ÖVP). Podporuje ji 42,3 % voličů. Její proevpropský postoj nicméně zpochybňují opoziční strany, které nevěří v upřímnost pozitivních vyjádření ÖVP ve věci Evropské unie.12

Samozřejmě pro účely této studie je nemožné analyzovat všechny stranicko-politické systémy členských zemí Evropské unie. Rakouský příklad byl jen nástin možného přístupu zkoumání. Zajímavým vědeckým materiálem může být však analýza odrazu cleavage integrace vs. národní stát přímo v politických frakcích Evropského parlamentu.

Politolog Paul Taggart rozeznává v Evropském parlamentu čtyři druhy euroskeptických stran13:

  • euroskeptické „single issue“ strany
  • protestní strany
  • etablované strany s euroskeptickou pozicí
  • euroskeptické frakce v jednotlivých stranách

Mezi euroskeptické strany pak politolog Miroslav Mareš řadí například dánskou Folkebevaegelsen Med EF, francouzskou Majorité pour l’Autré Europe či Front National, anglickou Independence Party či některé nizozemské fundamentalistické strany.14

Euroskeptické strany reprezentují své zájmy v politických frakcích Evropského parlamentu. Nejčastěji využívají Unii pro Evropu národů, Evropu demokracií a rozdílů či Konfederální frakci sjednocené evropské levice/Severská zelená levice. Zastoupení těchto frakcí v Evropském parlamentu tvoří necelých 13 %, pokud připočteme ještě single issue Frakci zelených, pak zastoupení vzroste na 20 %.

Pro-evropské strany (více či méně podporující prohlubování evropské integrace) pak nachází svou reprezentaci převážně v těchto frakcích: Frakce Evropské lidové strany-Evropští demokraté, Frakce Strany evropských socialistů, případně Frakce Evropské liberální, demokratické a reformní strany. Celkem téměř 75 % hlasů v Evropském parlamentu.

Převaha proevropských stran v Evropském parlamentu nicméně neodpovídá obecnému poměru obou pólů konfliktní linie integrace vs. národní stát. Jak bylo zkoumáno v sociopolitických systémech přistupujících a členských zemí, vzájemný poměr obou skupin je v zásadě vyrovnaný. Dominance zástupců proevpropské profilace v Evropském parlamentu může souviset s teprve pomalu vzrůstajícím zájmem protievropských stran o Evropský parlament. Evropský parlament byl protievropskými subjekty vnímán jako instituce EU a priori nepřijatelná. Tento trend se ovšem postupně mění a souvisí též i se „změkčováním“ původně ostře protievropsky vyhraněného stanoviska daných zemí.15 Proces určitého přibližování obou pólů cleavage integrace vs. národní stát je zřejmě průvodním jevem přistupování k Evropské unii a postupným získávání zkušeností s evropským projektem se postoj vyloženě protievropský dostává do umírněnější podoby pro-EU mezivládní vs. pro-EU nadnárodní.

Závěr

Cílem studie bylo představit potenciální cleavage 21. století, a to integrace vs. národní stát. Za metodologické nástroje sloužila analýza stranicko-politických systémů některých k Evropské unii přistupujících zemí a vybrané členské země. Určitou vědeckou výzvou stále zůstává problematika politických frakcí v Evropském parlamentu, které, paradoxně, ještě nepřijaly etablovaný postoj vůči vlastnímu charakteru Evropské unie.

Ve vztahu k mu cleavage je patrné, že k profilaci společnosti dochází a je i adekvátně reprezentováno na stranické úrovni. Nicméně není stále jasné, zda-li se cleavage integrace vs. národní stát natolik ve společnosti konsoliduje, že vytvoří základní štěpnou linii, která bude rozhodující pro stranickou profilaci v následujícím období.

Literatura

  • Fiala, P. – Mareš, M.(eds.): Evropské politické strany, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Brno 2001.
  • Flora, P.(ed.): State Formation Nation-Building and Mass Politics in Europe. The Theory of Stein Rokkan, Oxford, Oxford University Press 1999.
  • Frank.L.: Pojmy centrum a periferie v teorii Steina Rokkana a relevance jejich vymezení ve věku informačních technologií, Středoevropské politické studie, IV., č. 2–3, 2002, http://www.cepsr.cz.
  • Hloušek, Vít. Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, č. 4, Brno 2002, s. 398–414.
  • Hloušek, Vít. Koncept konfliktních linií ve střední a jihovýchodní Evropě: Tři roviny analýzy. Středoevropské politické studie,IV., č. 2–3, Mezinárodní politologický ústav MU Brno 2002, http://www.cepsr.cz.
  • Hloušek, Vít. Konfliktní linie v „postkomunistic­kých“ systémech politických stran. Politologický časopis, VII., č. 4, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, Brno 2000, s. 373–395.
  • Šedo, J.(ed.): Evropská otázka ve volebních kampaních, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity Brno, Brno 2003.
  • Šimíček, V.(ed.): Ústavní soudnictví ve vybraných postkomunistických zemích, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity Brno, Brno 1999.
  • Taggart, P.: A Touchstone of Disent: Euroskepticism in contemporary Western European party systéme, European Journal of Politic Research, No. 33 1998, s. 363–388.
  • Standard Eurobarometr č.43–58.1: http://europa.eu.int/…blic_opinion

Poznámky pod čarou

  1. O reformulaci cleavage centrum–periferie pro období moderních informačních technologií viz např. Frank. L.: Pojmy centrum a periferie v teorii Steina Rokkana a relevance jejich vymezení ve věku informačních technologií, Středoevropské politické studie, IV. 2002 (http://www.cepsr.cz). O modifikaci teorie konfliktních linií na postkomunistické země více viz Hloušek, Vít. Koncept konfliktních linií v západní politické vědě a jeho proměny. Politologický časopis, Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, IX, 2002, s. 398–414. Hloušek, Vít. Koncept konfliktních linií ve střední a jihovýchodní Evropě: Tři roviny analýzy. Středoevropské politické studie, Brno: Mezinárodní politologický ústav MU Brno, IV, 2–3., 2002. Hloušek, Vít. Konfliktní linie v „postkomunistic­kých“ systémech politických stran. Politologický časopis, Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, VII, 2000, s. 373–395.
  2. Na Kypru se referendum nekonalo. Na Maltě bylo nezávazné.
  3. Polsko nakonec překonalo potřebnou 50 % volební účast o 8,85 %. Volební účast tak dosáhla 58,85 % oprávněných voličů. O polském ústavním systému více viz: Šimíček, V. (ed.): Ústavní soudnictví ve vybraných postkomunistických zemích, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity Brno, Brno 1999.
  4. Na Maltě bylo 54,6 % pro 46,4 % proti přistoupení k Evropské unii.
  5. Kuchyňková, P.: Volby 2002 a jejich historicko-politické souvislosti z hlediska integrace Slovenska do EU, s. 38–83, in. Šedo, J.(ed.): Evropská otázka ve volebních kampaních, MPÚ MU Brno, Brno 2003.
  6. Viz. Šedo, J.: Role Evropské unie a jejího rozšíření ve volebních kampaních, s. 127, in. Šedo, J.(ed.): Evropská otázka ve volebních kampaních, MPÚ MU Brno, Brno 2003.
  7. Viz Kuchyňková, P.: Volby 2002 a jejich historicko-politické souvislosti z hlediska integrace Slovenska do EU, s. 78.
  8. Zbylá procenta tvoří efemérní útvary. Více viz. Šedo, J.: Role Evropské unie a jejího rozšíření ve volebních kampaních, s. 127.
  9. Určitým překvapením bylo rakouské referendum o vstupu do Evropské unie. Celkem 66,4 % Rakušanů volilo při účasti 82,4 % pro Evropskou unii. Proti bylo 33,6 %. Tato skutečnost je vysvětlována masivní propagační kampaní za vstup do Evropské unie a vysokou volatilitou rakouských voličů, více viz: Luther, K.R.-Ogilve, I(eds.): Austria and the European Union presidenty: Background and Perspectives. Keele, Keele University 1998.
  10. Jak již bylo výše uvedeno, vysloveně anti-evropská profilace je u členských zemí spíše efemerická, relevantní příklad tohoto typu je Velká Británie v roce 1975, kdy vypsala referendum na setrvání země v Evropském společenství. I přes značné hospodářské problémy, kterými Velká Británie trpěla, však profilace společnosti nezašla tak daleko, že by to vedlo k vystoupení z Evropského společenství.
  11. Standard Eurobarometr č.43–58.1
  12. Více viz. Šedo, J.: Role Evropské unie a jejího rozšíření ve volebních kampaních, s. 134.
  13. Taggart, P.: A Touchstone of Disent: Euroskepticism in contemporary Western European party systems, in. European Journal of Politic Research, No. 33 1998, s. 363–388.
  14. Více viz Fiala, P. – Mareš, M.(eds.): Evropské politické strany, Brno, MPÚ 2001.
  15. Více viz Fiala, P. – Mareš. M.: Evropský systém politických stran a volby do evropského parlamentu, s. 138–155.
blog comments powered by Disqus
Autor
Vít Dočkal
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
18. 1. 2004