Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Východní rozšíření Evropské unie a otázka Kaliningradu

Nejzápadnější část Ruské federace, Kaliningradská oblast, je, nebo spíše donedávna byla jedním z největším problémů v úpravě vztahů Ruska a Evropské unie po plánovaném rozšíření na východ. Rozšířením Unie o Litvu a Polsko bude Kaliningrad zcela obklopen hranicemi Evropské unie. Zatím sice není zcela jasné, jestli zároveň s rozšířením Evropské unie na východ dojde i k posunutí Schengenských hranic nebo ne. Není zcela zřejmé, jestli bude Evropská unie po nových kandidátských zemích vyžadovat před posunutím Schengenské hranice nějaké přechodné období, či zda rovnou posune hranic na východ. Ať však toto jednání dopadne jakkoliv, je zřejmé, že situace obyvatel Kaliningradské oblasti uvnitř Evropské unie bude dosti problematická.

Kaliningrad je přitom pro Rusko jedna z nejdůležitějších oblastí, především díky svému umístění patří mezi nejvýznamnější přístavy a vojenské základny, kterými Ruská federace disponuje. V Kaliningradu je umístěno velitelství ruské baltské flotily.

Pohyb ruských občanů z Kaliningradu byl prozatím ošetřen speciálními dohodami Ruska se sousedícími státy a tyto tranzitní dohody umožňovaly pohyb obyvatel bez větších překážek. Tento postup nebude již možné aplikovat ve chvíli, kdy dojde k rozšíření Evropské unie o pobaltské země. Hranice Kaliningradské oblasti jsou obzvláště citlivé ze dvou důvodů: omezuje etnické komunity, které mají zájem nadále cestovat přes hranici a udržovat osobní kontakty a zároveň je zde poměrně důležitý příhraniční obchod, jehož provozování by zavedením klasických Schengenských víz bylo také značně ztíženo.

Situace Kaliningradské oblasti je také dosti komplikována jejím současným stavem. Místo ekonomického rozvoje, kterému by napomáhala výhodná poloha, celá oblast upadá. Počet obyvatel za posledních deset let poklesl o 500 tisíc na milion obyvatel. Podle údajů Světové banky sice do Kaliningradu putuje takový objem přímých zahraničních investic na obyvatele, že převyšuje objem z celé Ruské federace, ale stále je to mnohem méně než do okolních baltských států. Jediné, co v oblasti skutečně prosperuje, je organizovaný zločin. Právě z něj a z možnosti jeho rozšíření přes hranice na západ má Evropská unie velké obavy. Podle některých odhadů by organizovaný zločin a šedá ekonomika mohly tvořit více než polovinu celkových příjmů oblasti.

Před Ruskem a Evropskou unií tak s přibližujícím se rozšířením vyvstával stále zřetelněji problém transformace režimu na hranicích s Kaliningradskou oblastí. Řešení této otázky se stalo úkolem především pro Dánsko, v rámci jeho předsednictví Evropské unie v druhém pololetí roku 2002. Především v druhé polovině minulého roku se tak jednání značně zintenzivnila. EU předem avizovala, že chce být při jednáních flexibilní a rozhodně nechce vytvářet v Evropě nové hranice. Pro Rusko byla přitom otázka jednání o Kaliningradu poměrně důležitou, představovala pro ně test vztahů s Evropskou unií. Ruský prezident Putin napsal dokonce všem hlavám států patnáctky dopis, ve kterém vyjádřil svůj zvláštní zájem o řešení Kaliningradu.

Při vyjednávání v létě 2002 prohlásili zástupci Evropské komise, že budou po připojení Polska a Litvy do EU vyžadovat po obyvatelích Kaliningradu, kteří budou chtít cestovat do centrálního Ruska, aby získali evropská víza. Na druhou stranu guvernér Kaliningradské oblasti Jegorov prohlásil, že vízové požadavky by znamenaly porušování lidských práv občanů Kaliningradu, a že Rusko by nemělo v tomto bodě Evropské unii ustoupit. Postoj Evropské komise vycházel kromě jiného z faktu, že Evropská unie jako celek vyžaduje víza pro ruské občany a po očekávaném vstupu Polska a Litvy v roce 2004 nemohou tyto země očekávat žádnou výjimku. Evropská unie v současnosti požaduje víza pro přibližně 120–130 zemí. Jejich požadavky souvisí s obavami z importu organizovaného zločinu, pašování drog a ilegální imigrace.

Obě strany se snažily především dospět k nalezení řešení nebo alespoň pracovních návrhů do summitu Evropská unie – Rusko, který byl plánován na 11. listopad 2002 do Kodaně. Ruská strana pochopitelně žádala tak málo překážek v cestování z jedné části Ruska do druhé, jak jen to je možné. Některé ruské návrhy se ale pohybovaly spíše v oblasti nereálných představ, jako například návrh guvernéra kaliningradské oblasti Jegorova vytvořit skrze Litvu tranzitní koridor, který by umožňoval občanům Kaliningradu cestovat bez překážek.

Základním návrhem a současně i kompromisem Evropské unie bylo zavedením zvláštního typu víza pro Kaliningradskou oblast a pro cestování do centrálního Ruska. Rusové sice tento návrh nejprve odmítli, ale většina evropských diplomatů se rozhodla použít jej jako základ pro další návrhy. I Rusové byli postupně ochotni slevit z požadavku, aby obyvatelé Kaliningradu mohli volně cestovat mezi částmi Ruska.

Zásadní posun v jednáních pak znamenal návrh Evropské unie, podle kterého měli občané Kaliningradské oblasti získat tzv. „zjednodušené cestovaní dokumenty“, které jim umožní cestovat bez překážek přes Litvu do Ruska. Ruští diplomaté sice vyjádřili jisté pochybnosti o smysluplnosti návrhu, ale Evropská unie se snažila ruské námitky utlumit nabídkou dalšího zjednodušení procedury vydávání těchto dokumentů a prohloubením spolupráce v oblasti migrace a boje proti mezinárodnímu zločinu. Evropská unie také poukazovalo na to, že dohoda o tranzici otevře cestu dalšímu rozvoji Kaliningradské oblasti a zamezí dalšímu výraznému sociálnímu a ekonomickému zaostávání za zbytkem regionu. Tento návrh byl přijat všemi představiteli EU a připraven k předložení ruskému prezidentovi Putinovi na summitu 11. listopadu v Kodani. Další ústupkem EU byla ochota jednat o budoucím zrušení víz mezi Ruskem a Evropskou unií, i když je to dlouhodobá otázka a není přímo spojená s problémem Kaliningradu.

Konečné dohody bylo dosaženo na summitu EU – Rusko, který se konal 11. listopadu v Kodani. Podle dohody ruského prezidenta Putina a týmu vyjednávačů EU, vedenému dánským premiérem Rasmussenem, budou obyvatelé Kaliningradu používat speciální tranzitní dokumenty (podle předchozího návrhu), které bude možno poměrně snadno získat. Kromě možnosti cestovat do Ruska pomocí těchto dokumentů, které budou umožňovat vícenásobný vstup, je zvažováno vytvoření speciální vlakové rychlodráhy, která by projížděla územím Litvy bez zastávek a při jejím použití by Rusové nepotřebovali žádný cestovní pas. Ruská strana sice navrhovala, aby vlaky začaly fungovat tak brzy, jak by to bylo možné, nicméně Evropská unie odmítá poskytnout finance na tento projekt do té doby, než dojde k reálnému naplnění rozšíření v roce 2004. Dohodu musí pochopitelně schválit také Litva, přes jejíž území by měl tranzit probíhat a jež by měla od 1. června 2003 začít vydávat patřičné dokumenty. Litva si samozřejmě udrží právo odmítnout vstup jakéhokoliv ruského občana na své území.

Důležitost řešení tohoto problému, jež ztrpčoval vzájemné vztahy více než rok, je zjevná. Dánský premiér Rasmussen zahájil tiskovou konferenci po jednání s Putinem slovy „dohodli jsme se“ a dále zmínil, že dosažená dohoda odráží zájmy Evropské unie, Ruska i kandidátských zemí. Podle předsedy Evropské komise Prodiho kompromisní smlouva plně respektuje suverenitu Litvy, ale zároveň respektuje právo obyvatel Kaliningradské oblasti cestovat do Ruska bez překážek. Kaliningrad tak získává jistou naději na lepší budoucnost, kdy by se mohl stát zvláštní ekonomickou zónou s výhodnými podmínkami obchodu mezi Evropskou unií a Ruskem a mohl by tak naplnit naděje, které do něj Rusko vkládá.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
David Müller
Rubrika
Články
Témata
,
Publikováno
9. 1. 2003