Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Současný konflikt v deltě Nigeru

Nigérie zaujímá i desáté místo na světě v žebříčku produkce ropy (CIA 2006a; CIA 2006b). S ropou tedy logicky souvisí i slabost Nigérie – její jednostranná hospodářská orientace na ropu (95 % exportu, 20 % HDP a 65 % rozpočtových příjmů jsou odvislé od produkce a vývozu ropy [CIA 2006c]) ji činí zranitelnou. Cílem tohoto článku je zevrubná deskripce konfliktu, se zaměřením na povstalecké skupiny coby klíčového aktéra ozbrojeného zápasu.

Článek je koncipován jako případová studie konfliktu v nigerijské Deltě. Nejdříve je třeba si určitým způsobem konflikt vymezit – co do časové osy zde bude věnován prostor děním v Deltě od roku 1990 (kdy bylo založeno politické hnutí zaměřující se na práva obyvatel Delty, přičemž násilné ukončení jeho aktivit považuje autor za symbolický počátek konfliktu) až do aktuálního data. Teritoriálně bude konflikt vymezován následujícími státy Nigerijské federace, přestože je to poněkud zjednodušující, především díky nelegálnímu obchodu se zbraněmi a ropou, který je napojen do globálních sítí.

Analýza konfliktu obsahuje stručnou historii konfliktu, důvody vzniku a eskalace, popis hlavních aktérů zapojených do boje v regionu Delty a jejich politické a ekonomické cíle, respektive prostředky. Článek uzavře pojednání o vlivu mezinárodního společenství.

Stručná historie

V roce 1990 bylo založeno Hnutí za přežití Ogonského lidu (Movement for Survival of Ogoni People, dále jen MOSOP). Toto hnutí, v jehož čele stanul Ken Saro-Wiwa, mělo za cíl dosáhnout podílu na ropném bohatství a zlepšení ekologické situace v regionu. V roce 1993 začaly být používány násilné prostředky na straně vlády i hnutí a MOSOP se podařilo dosáhnout přerušení těžby ropy v daném regionu, na což vláda odpověděla zatknutím představenstva hnutí. Následoval soud, ve kterém devět čelních představitelů MOSOP, včetně Ken Saro-Wiwa, bylo odsouzeno k smrti a 10. 11. 1995 popraveno. Připomeňme, že až do roku 1998 je u moci vojenská diktatura vedená generálem Sani Abachou. MOSOP tím sice nezaniká, ale jeho činnost a vliv jsou silně marginalizovány (Crisis Group 2006b: 4–5).

V roce 1997 se prudce zvýšila intenzita konfliktu, stejně jako nelegálního obchodu s ropou a zbraněmi. Zesílení konfliktu spočívá především v „rozšíření počtu aktérů a jejich strategií. Do konfliktu se zapojuje více prominentních vůdců z etnik a komunit, dále mladí příslušníci etnik se radikalizují a stávají se víc aktivními ve vedení komunit a etnik“ (Ikelegbe 2005: 215–216). Od roku 1998 se hlavním nástrojem nátlaku a zároveň příjmu pro místní ozbrojené skupiny stávají únosy, za které je vybíráno výkupné v hotovosti (ibid.: 218). S větším počtem aktérů a peněz jimi vymáhaných se stávají častějšími a prudšími potyčky mezi komunitami a etniky. V roce 1999 se konají prezidentské volby, ve kterých se k moci dostává Olusegun Obasanjo, který je znovu zvolen v roce 2003, oboje volby doprovází malá účast, machinace s volebními urnami a další nestandardní postupy (Crisis Group 2006a: 14–15). V roce 2002 probíhal impeachment osoby Obasanja, který však ustal po jeho znovuzvolení (ibid.: 21).

V polovině roku 2003 dochází k výraznému zhoršení situace. Oblast u Port Harcourt se stala svědkem střetů mezi gangy (Crisis Group 2006c: 3), v roce 2004 vyhlásila Lidová Dobrovolná Síla Delty Nigeru (dále jen NDPVF) totální válku Nigerijské federaci (ibid.: 3) V některých obdobích tohoto roku se těmto ozbrojencům ve spolupráci se Svazovým Společenstvím Iljaw Delty Nigeru (dále jen FNDIC) podařilo snížit produkci ropy v Nigérii až o 40 %, což je zatím největší „úspěch“ ozbrojenců (Crisis Group 2006b: 11).

V roce 2004 se značně mění situace v regionu. Prezident Obasanjo se pokusil vyřešit situaci tím, že nabídl povstalcům amnestii, pokud složí a odevzdají zbraně, které od nich vláda odkoupí. Představitel NDPVF, Abuko Asari, na to přistoupil, ovšem za necelý rok poté je zatčen. Na scéně se objevuje nová organizace Hnutí za Emancipaci Nigerijské Delty (dále jen MEND). Naopak FNDIC je „zpacifikována“ podílem na vládě a podílem na ropných licencích (Crisis Group 2006c: 2).

Důvody vzniku a eskalace konfliktu

V místních etnikách (přičemž zřejmě nejaktivnější v tomto směru jsou etnika Ogoni, Ijlaw a Itsekiri) počala růst nespokojenost s dosavadním stavem věcí. Nespokojenost může být interpretována ve dvou rovinách – nespokojenost vůči vládě, především vůči nízké politické participaci na vládě, ale také snížení příjmů z podílu na těžbě ropy,1 a nespokojenost vůči ropným společnostem, které viní z masivního znečišťování prostředí (srovnej MOSOP 1990) a nestejnoměrného přístupu TNC k různým etnikům (Crisis Group 2006b: 20–21). Za nápravou těchto pochybení, jak vlády, tak TNC, bylo ustanoveno hnutí MOSOP, které sice směřovalo především ke zlepšení situace pro ogonské etnikum, ale svou činností inspirovalo další komunity k činnosti. Po násilné reakci vlády na toto hnutí se etnika radikalizovala a ozbrojila, což roztočilo spirálu bezpečnostního dilematu v regionu.

K dalšímu prohlubování konfliktu vedlo ovšem více faktorů, než často krvavé represálie nigerijských ozbrojených složek.2 Tím že ozbrojenci začali napadat či poškozovat těžební zařízení TNC, rozhodla se TNC vyplácet ozbrojencům výpalné (Ikelegbe 2005: 225) a zakládat rozvojové projekty místního charakteru (Isaacs 2006), tím však do regionu začalo proudit více financí, za které se mimo jiné nakupovaly přes černý trh zbraně, vyrobené především v zemích bývalého východního bloku (BBC 2006c). Tím se zvětšil nátlakový potenciál na společnosti a následně vyvstala nutnost platit si ochranu od místních obyvatel či výkupné za své zaměstnance, čímž opět došlo k intenzifikaci konfliktu. Současně začalo přibývat skupin, které chtěly participovat na tomto výhodném způsobu obživy, a zvětšil se počet skupin či lépe řečeno vyděračských gangů. Tyto gangy byly často napojeny na zločinecké syndikáty, které útoky, vydírání a krádeže ropy systematizují a zefektivňují (Ikelegbe 2005: 216–220).

Dalším problémem byly vzrůstající střety mezi etniky, komunitami a gangy. Pomyslným průsečíkem zájmů zmíněných aktérů byl přístup ke společnostem, právo na držení půdy, za jejíž užívání platí TNC pravidelné poplatky (Ikelegbe 2005: 219), a kontrola nad ropovody, z nichž bývá často nelegálně odčerpávána ropa, která je prodávána dále na černý trh, či v malém množství zpracovávána a prodávána. Což opět zvyšuje objem financí v držení místních ozbrojeneckých hnutí či syndikátů, které v konečném důsledku jsou často lépe vybaveny a vycvičeny než pravidelná armáda.

Situaci rozhodně nepřispívá tradiční rivalita mezi některými etniky a nedostatek respektu k vládě a místní správě, způsobená krom jiných faktorů přebujelou korupcí.3 Naopak politika prezidenta Obasanja v roce 2004 a v případě FNDIC i v roce 2006 částečně přispěla k deeskalaci konfliktu v nigerijské Deltě.

Aktéři konfliktu

Pro zpřehlednění situace, motivů a aktivit v konfliktu v nigerijské Deltě se pokusíme rozlišit a kategorizovat aktéry. Prvním je exekutiva Nigérie, kterou můžeme poněkud zjednodušit na prezidenta Obasajna, protože prezident je v Nigérii, podobně například jako v USA, hlavou státu i vlády, respektive Federální výkonné rady (CIA 2006c). Jako další aktér exekutivy budou řazeny ozbrojené složky, protože ne vždy jsou jejich cíle identické s vládou. Do exekutivní složky by ještě mohly patřit vlády států v Nigerijské federaci, nicméně jejich vliv v konfliktu není příliš velký a omezuje se na drobnou podporu či deklarované zavrhování činnosti militantů (Crisis Group 2006b: 21). Velmi důležitým hráčem v konfliktu jsou TNC, které není účelné dále typologizovat například dle velikosti či těžby, protože to v konfliktu nehraje dle autora roli.4 Konečně poslední skupinou jsou místní komunity a etnika, v nichž hlavní roli hrají povstalecké skupiny, gangy a syndikáty. Hranice mezi nimi je velmi tenká, ale my se ji pokusíme rozlišit. Rozdíl mezi nimi spočívá v cíli, který sledují, a nástrojích, které používají. První skupina sleduje především politické cíle a ekonomické nástroje používá spíše v omezené míře – především k financování politického boje. Naopak gangy napojené na syndikáty používají povstaleckou rétoriku jen deklaratorně a hlavním zájmem jsou cíle ekonomické. Velmi sporným je autorovo zařazení NDPVF mezi gangy, protože mezi částí místních obyvatel je Asari (vůdce NDPVF) uznávanou autoritou i hrdinou. Po amnestii a finanční kompenzaci se ovšem vzdal boje, aniž by dosáhl svých politických cílů. Dalším přitěžujícím faktorem je ozbrojený boj, který Asari vedl s další skupinou Bdějící nigerijské Delty (Nigerian Delta Vigilante dále jen NDV) o moc nad městy poblíž hlavního města regionu Port Harcourt, a tedy o lepší přístup k penězům TNC.5

Dále je třeba zmínit, že není možné vypsat všechny povstalecké skupiny a už vůbec ne gangy či konspirované syndikáty, proto se soustředíme jen na hlavní a tedy i nejznámější. Otázkou zůstává zda za přímé aktéry konfliktu považovat i etnika. Autor se domnívá, že ne, i přes občasné střety mezi etniky. Tyto střety totiž nejsou mezi etniky jako takovými, ale spíše mezi gangy či povstaleckými skupinami k etnikům náležejícími.

Prezident Obasanjo

Olesegun Obasanjo stanul v čele Nigérie již v r. 1976, na prezidentský post se dostal opět v roce 1999 a po znovuzvolení v roce 2003 má mandát vládnout až do jmenování nového prezidenta po volbách v dubnu 2007. Pochází z etnika Yoruba, ale dle vlastních slov se považuje za „detribalizovaného Nigérijce“ (Crisis Group 2006a: 14). Mezi obyvatelstvem se netěší velké přízni, na rozdíl od okolních států a mezinárodních institucí (například Mezinárodního měnového fondu), které jej považují za záruku pokračování nastolených ekonomických reforem (Cohen 2006).

Ozbrojené složky

V konfliktu jsou aktivní především následující složky: nigerijské námořnictvo,6 ni­gerijská mobilní policie (dále jen MOPOL), Spojená Speciální Jednotka (Joint Task Force, dále jen JTF) a Státní bezpečnostní služba (dále jen SSS).

Nigerijské námořnictvo bylo založeno v roce 1914 a v roce 1991 bylo nejpočetnějším námořnictvem v Západní Africe. Ve spojitosti s konfliktem v nigerijské Deltě plní především následující úkoly: boj proti pašování a pirátství, ochrana těžebních stanic na volném moři, pobřežní záchranné akce, dohled a zpravodajská činnost. (PHOTIUS 1991)

MOPOL je paramilitární složka federální policie, původně založená k represivním účelům vojenskou juntou, místními obyvateli nazývaná „kill and go“, pro velký počet excesů v chování vůči civilistům. V dnešní době se zvažuje vyzbrojení gumovými projektily, aby se zabránilo dalším incidentům při rozhánění demonstrací (Davis 1998, Olukoya 2006).

Operace k obnovení naděje (Operation Restore Hope), tak je také vládou nazývána JTK, která byla ustanovena v roce 2003, právě pro účely obnovení pořádku v nigerijské Deltě. Skládá se z několika tisíců příslušníků nigerijské armády, námořnictva a MOSOP (Crisis Group 2006b: 9).

SSS je činná především ve dvou směrech – poskytování informacím výše uvedeným bojovým jednotkám a odhalováním a rozbíjením syndikátů, které obchodují s ropou a často stojí za násilnostmi. Například v srpnu tohoto toku se SSS podařilo dekonspirovat a dovést ke spravedlnosti dva syndikáty, které se zaměřovaly na komerční unášení pracovníků TNC (Amaize 2006).

TNC

V roce 1991 podepsalo šest těžařských společností Společnou operační dohodu (Joint Operation Agreement, dále jen JOA). Tato smlouva se týkala limitů a technických detailů těžby7 a práv a povinností vlády a TNC. Díky tomu mohly společnosti i nadále operovat v Nigérii v zastoupení jejich nigerijských poboček s majoritním vlastnictvím Nigerijské Národní Ropné Korporace (Nigerian Nation Petroleum Corporation – dále jen NNPC). Těmito pobočkami jsou: Shell (Nigérie), Mobil Producing Nigeria Unlimited, Chevron Nigeria Limited, Nigeria Agip Oil Company, Elf Petroleum Nigeria Limited, Texaco Overseas Petroleum, později došlo ke sloučení Chevron – Texaco (Jere 2004).

Gangy a syndikáty

V konfliktu je možné sledovat jen gangy, protože syndikáty jsou již kvůli povaze své práce silně konspirované. Specializují se na obchod s ropou či se zaměřují na zajímání rukojmích a následné vybírání výkupného. Menší gangy jsou využívány k plnění úkolů syndikátů, jako je třeba ochrana při krádežích ropy. Žádné konkrétní názvy syndikátů či jména osob v nich figurujících se nepodařilo autorovi zjistit.

NDPVF je dle některých zdrojů činná již od roku 1990, nicméně výrazně aktivní se stala až na přelomu roků 2003 a 2004, kdy se jejího velení ujal politicky aktivní Aljahi Mujahid Dokubo-Asari.8 Tento islámský konvertita však v roce 2005 de facto způsobil ukončení činnosti NDPVF, poté co on a tedy i NDPVF přijali Obasanjovu amnestii v roce 2005. Skupina byla tvořena jen etnickými Iljaw (Crisis Group 2006c: 4).

NDV, gang v porovnání s NDPVF menšího významu, vedený Ateke Tom, z našeho pohledu důležitý především ozbrojeným střetnutím právě s NDPVF v polovině roku 2003 až do konce roku 2004, kdy došlo ke sloučení obou gangů, pod názvem a velení silnější z nich. Členové se opět rekrutovali z řad nespokojených a převážně mladých Iljaw (Crisis Group 2006c: 4).

Povstalecké skupiny

Povstalecké skupiny jsou dle autora klíčovým aktérem v konfliktu, a proto jim bude věnováno nejvíce prostoru. Pro analýzu konfliktu je nutné si představit povstalecké skupiny FNDIC a MEND, pro zajímavý charakter uvádíme i JRC a COMA.

FNDIC, povstalecká skupina operující již od počátku konfliktu, byla hlavní silou za útoky na těžební zařízení a vládní ozbrojené složky v letech 1997, 1999 a 2003 (Crisis Group 2006c: 2). Mezi roky 2003 a 2004 probíhal mezi Iljaw, reprezentovanou právě především FNDIC, a Itsekiri ozbrojený konflikt,9 který byl způsoben tím, že vláda a ropné společnosti uznávaly jako reprezentanty místního obyvatelstva ve státech Delta a Ondo především etnikum Itsekiri. Tímto bylo etnikum Iljaw odříznuto od politické participace a finančních darů ze strany TNC. V roce 2006 prezident Obasanjo udělil společnosti napojené na členy FNDIC licenci na těžbu ropy, ten samý rok dosáhla FNDIC zastoupení v lokální vládě a zároveň dostala od státu několik pracovních míst pro své příslušníky, čímž dosáhla části svých politických cílů, tedy podílu na vládě. Zároveň tím ukončila svou násilnou činnost. I etnikum Itsekiri dosáhlo zachování části své politické participace (Crisis Group 2006b: 11).

V dnešní době je nejvlivnější povstaleckou skupinou v konfliktu MEND. Objevila se až v prosinci 2005 a její náhlý vznik se přičítá spojitosti se zatčením Dokubo-Asariho (viz PINR 2006). Je pravděpodobné, že mnoho bývalých příslušníků NDPVF se stalo členy MEND (např. BBC 2006d), respektive že se MEND pokouší stát jakousi střechovou organizací pro povstalce dříve činné v ostatních povstaleckých skupinách – především FNDIC a NDPVF (Crisis Group 2006c: 2–5), navíc mluvčí NDPVF ohlásil znovu obnovení aktivit skupiny s tím, že její členové se přidají k bojovným skupinám (PINR 2006).

Zdá se, že jsme svědky zrodu kvalitativně jiné povstalecké skupiny než doposud, což zvyšuje potřebu konflikt nějakým způsobem řešit, vše totiž nasvědčuje tomu, že útoky budou čím dál tím intenzivnější a boje prudší. Tato skupina se od ostatních liší tím, že vůdci MEND chtějí zůstat v utajení a komunikují s médii zásadně přes e-mail, což je zřejmě reakce na zkušenost se zatčením Dobuko-Asariho (BBC 2006d). Na rozdíl od ostatních separatistických hnutí vykazuje MEND disciplínu, která zřejmě byla získána měsíci výcviku, což by odpovídalo proklamaci jednoho z mluvčích MEND, který pod pseudonymem Jomo Gomba vypověděl, že v MEND je dost bývalých či propuštěných vojáků. Dalším rozdílem je užívání únosů coby formy politického nátlaku u světové veřejnosti, což je diametrálně rozdílné od taktik skupin, které braní rukojmí provádí za účelem finančního obohacení (Kurti 2006). Někteří analytici zabývající se konfliktem v Deltě tvrdí, že MEND se těší větší podpoře než ostatní ozbrojené skupiny a hnutí. Zároveň jsou toho názoru, že jejich útoky na ropovody jsou promyšlenější a cílenější, díky dobré znalosti geografie spojené s ropovody (BBC 2006d). Dále MEND rozšířilo válčiště – dříve se bojovalo především v bažinách, řekách a zátokách nigerijské Delty, ovšem MEND přepadl ropný vrt 70 km od moře, což se stalo poprvé v historii konfliktu a až do této doby byly vrty na volném moři považovány za zcela bezpečné. MEND byla dokonce i odpálena bomba v autě ve městě Port Harcourt, což je opět nový způsob boje (Crisis Group 2006b: i). Má se za to, že MEND operuje v malý buňkách, čímž znemožňuje infiltraci a sledování. Buňky mezi sebou komunikují GSM mobilními telefony (Crisis Group 2006c: 7), což je opět novum v historii konfliktu. I zde se jedná o skupinu etnických Iljaw, patřících k nejodbojnějším etnikům v Nigérii. Počet příslušníků MEND se odhaduje na několik tisíc (Crisis Group 2006b: i).

V poslední době se objevila nová skupina – Rada společné revoluce (Joint Revolution Council – dále jen JRC), která prohlašuje, že je společným mluvčím MEND, NDPVF a Brigády mučedníků. Za svůj hlavní cíl pokládá osvobození Dokubo-Asariho. Zřejmě se jedná o účelové spojení v oblasti shody zájmů. Zpráv ohledně JRC je zatím malé množství, opravdový charakter JRC zatím nelze odhadnout (Amaize 2006; Osagie 2006).

Za zmínku stojí i povstalecká skupina Koalice pro vojenské akce (Coalition for military action – COMA), která se prohlašuje za islámské radikály napojené na al-Kajdá, ovšem ostatní skupiny se od nich distancují (Crisis Group 2006c: 7).

Politické a ekonomické cíle a nástroje aktérů

Prezident Obasanjo

Prezident se snaží v konfliktu především dosáhnout zastavení bojů v Deltě, které narušují přísun financí do státní kasy. Jak již bylo zmiňováno, 65 % rozpočtových příjmů je tvořeno ropným průmyslem (CIA 2006c), přičemž se odhaduje v dnešní době snížení produkce ropy činností gangů a povstalců o 25 až 30 % (BBC 2006c; Osagie 2006). Zároveň se pokouší konflikt vyřešit, aby upevnil vlastní pozici v nadcházejících volbách v dubnu 2007, ve kterých dle ústavy již nemůže kandidovat. Obasanjo ovšem vyvíjí velké úsilí, aby prosadil příslušný dodatek dovolující i třetí znovuzvolení. Jeho návrh přijetí dodatku o počtu zvolení neprošel Senátem Nigérie, především kvůli obavám ohledně ambicím Obasanja vládnout doživotně (Cohen 2006). Dále se Obasanjo snaží vysílat pozitivní signály do mezinárodního prostředí, aby neodradil případné investory. Zdůrazňuje, že nepřičítá velkou důležitost konfliktu v Deltě a že celá záležitost je méně důležitá, než ji místní lidé prezentují (Kurti 2006).

Obasanjo má k dispozici značný počet nástrojů k prosazení svých cílů. Mezi jeho nejdůležitější kroky můžeme zařadit založení společného projektu Komise pro rozvoj nigerijské Delty (Nigerian Delta Developement Commision – dále jen NDDC) ustanovené v roce 2000 se spolufinancováním ze strany TNC, která se má zaměřovat na sociální a enviromentální rozvoj v oblasti (Nigeria-Law 2006) – faktický účinek této iniciativy je však mizivý (IRIN 2001). Mezi další výrazné kroky patří přehodnocení smlouvy JOA ve smyslu větší výhodnosti pro nigerijskou vládu (Jere 2004), vyjednávání s povstaleckými skupinami, které bylo úspěšné v případě FNDIC, poměrně úspěšné u NDPVF, ale neúspěšné co do návrhu Obasanja zřídit 20 tisíc pracovních míst v regionu Delty – tento návrh byl odmítnut MEND coby nedostačující (ISN 2006a).

Ozbrojené složky

Cíle ozbrojených složek jsou různé, nemusí být tak zřejmé, jak se zdají. Část příslušníků ozbrojených složek má zájem na trvání konfliktu, především kvůli napojení části velení na syndikáty obchodující s ropou (BBC 2006e). Část policejních příslušníků se zase nechává najímat jako ochrana ropných vrtů před útoky povstalců a gangů, což je pro ně několika- násobně výnosnější než standardní žold ve službách nigerijské vlády. Nevyřešenou otázkou pak zůstává, kdo je za činnost těchto policistů, jejichž často jediná spojitost s policií je několika týdenní výcvik, zodpovědný, ani TNC ani policie nechtějí přijmout zodpovědnost za násilí těmito strážci občas páchané (Crisis Group 2006b: 8–9).Ovšem stále větší část příslušníků ozbrojených sil je loajální vládě, která je úkoluje likvidací povstalců a gangů. Jejich pozornost se ale často obrací spíše na místní obyvatelstvo, které je mnohem snadnějším cílem. Běžné jsou například odplaty za padlé druhy (Human Rights Watch 2006). Jen za rok 2003 uvedly samy ozbrojené složky 3100 nezákonných, respektive mimosoudních zabití (Crisis Group 2006b: 5, cit. z Human Rights Watch 2005). Zda je násilí na civilistech spontánní či zamýšlené za účelem odrazování příslušníků místních komunit a zmenšení podpory komunit daným gangům či povstaleckým skupinám, nemůžeme s určitostí tvrdit, nicméně v rozhovoru pro Crisis Group tři důstojníci uvedli, že se jedná o cílenou činnost (Crisis Group 2006b: 8).

TNC

Orientace na zisk je u jakékoliv komerční společnosti samozřejmostí. Hlavní je snaha TNC zklidnit situaci v regionu, například pomocí zlepšení sociální úrovně, aby mohla těžba ropy pokračovat. Zda považovat tento cíl spíše za ekonomický či politický, nelze jednoznačně určit.

Zajistit si nerušenou těžbu se TNC pokouší pomocí rozvíjení sociálních a ekologických projektů na zajištění podpory místních obyvatel. Tyto projekty jsou často nerealistické a končí kontraproduktivně. Odhaduje se, že například Shell poskytuje 80 milionů USD ročně na rozvojové projekty (Isaacs 2006). Dále připomeňme NDDC projekt, na kterém se podílejí všechny společnosti ročně třemi procenty svého rozpočtu (Nigerian-Law 2006). Po zhoršení situace přistoupili TNC k najímání soukromých vojenských společností10 za účelem bezpečnostního poradenství, ale také ochrany výrobních zařízení (PrivateForces 2006). TNC začínají preferovat dražší vrty ve větší vzdálenosti od břehu, protože většinou (porušeno útokem MEND) poskytují větší ochranu vůči militantům než vrty poblíž bažin a zátok, které jsou častým cílem gangů a povstalců (Jones 2006). TNC také často najímají místní firmy napojené na povstalce ve snaze zajistit si jejich náklonnost (ISN 2006b). Nejkontroverznějším krokem TNC byla snaha zajistit si bezpečnost najímáním místních mladíků, již se však brzy vymkli kontrole a založili vlastní vyděračské gangy, a již zmiňované neoficiální kontraktování příslušníků ozbrojených složek, kterým navíc zajišťují TNC dopravu na místo (Goodman–Scahill 1998) a někdy i výzbroj (Crisis Group 2006b: 7).

Gangy a syndikáty

Již povaha naší kategorizace implikuje, že gangy a syndikáty jsou zaměřené na zisk. Pro potvrzení citujeme: „prostředí konfliktu, násilí a války v regionech bohatých na suroviny, zahrnující místní vládce, warlordy a obchodníky (a gangy a syndikáty – pozn. autora), se může stát formou obchodu samotného spíše než nástrojem pro prosazování ideologických nebo etnických zájmů.“ (zdůraznění autora) (Ikelegbe 2005: 210). Zároveň je jejich cílem trvání konfliktu, protože „situace nepokojů produkuje nové příležitosti a je funkční z hlediska ekonomického profitování. Pro milice se skýtá příležitost dosáhnout finančního prospěchu a pro jejich velitele možnost přístupu k surovinám.“ (ibid.: 210). Odkloňme se od obecné roviny a zaměřme se na nejvlivnější gang a jeho cíle a nástroje – NDPVF.

Ekonomické cíle NDPVF jsou zmíněny výše, za jejich politické cíle lze pokládat: podíl na surovinovém bohatství a právo na sebeurčení ve formě secese, což je cíl spolčený většině skupin (Amungo 2006). Není jasné, nakolik jsou politické cíle pouze deklaratorní. Skupina získávala finance především pomocí krádeží ropy11 a jejich prodávání na černý trh a druhý hlavní přísun finančního zajištění bylo vybírání peněz od ropných TNC za vlastnická práva půdy, ale také za poskytování ochrany (Crisis Group 2006c: 8). Pro zajímavost uvádíme, že denně se v Nigérii ukradne asi 100 000 barelů ropy (Ikelegbe 2005: 209, cit. Subahir–Adesanni 2003). Není známo, že by NDPVF podnikala útoky na ropná zařízení za účelem vyplacení výkupného za zadržované rukojmí, jak je časté u jiných gangů samostatných či napojených na syndikáty. Další nástroje jsou poměrně zajímavé – skupina nejenže kradla ropu, ale v malých množstvích ji i rafinovala a za třetinovou cenu vůči standardní ji prodávala místnímu obyvatelstvu12 (Ikelegbe 2005: 226), tímto se zřejmě snažila – a dlužno podotknout, že poměrně úspěšně – zajistit si přízeň obyvatel. Dokubo-Asari ještě před svým zatčením prováděl propagandistickou kampaň zaměřenou k aktivizování místní populace pro boj proti vládě, zároveň medializoval svou osobu interview s novináři, čímž se stylizoval do vůdčí osoby osvobozeneckého hnutí (Crisis Group 2006c: 3–4). Je třeba znovu zdůraznit nepříliš jasnou hranici v tomto případě mezi gangy a povstaleckými skupinami.

Povstalecké skupiny

Cíle povstaleckých skupin lze obecně vytyčit například pomocí programu MOSOP. Jde především o zlepšení ekologické situace Delty13, podíl na surovinovém bohatství a určitou míru autonomie (MOSOP 1990). V některých případech se jedná až o přímou secesi. Nástroje prosazování cílů můžeme charakterizovat pořádáním protestních akcí až po nátlakovou a násilnou činnost. Opět pro lepší představu přiblížíme politiku nejdůležitější skupiny v dnešní době – MEND.

Její cíle jsou velmi explicitně definovány, což naznačuje důležitost jim přikládanou. Jedná se o propuštění dvou vůdců – Dokubo Asariho a Diepreye Alamieyeseigha,14 po­žadavek na Royal Dutch Shell zaplatit jednorázovou kompenzaci za škody na životním prostředí (podpořeno legislativním systémem Nigérie) 1,5 miliardy USD, větší kontrolu nad příjmy z ropného bohatství a zároveň navýšení podílu z příjmů pro lokální vlády na 50 % (Kurti 2006). MEND nemá secesionistické požadavky, ale mluvčí MEND vyzval k zastavení vykořisťování surovinového bohatství zahraničními společnostmi a přikázal jim odejít společně s Nigerijci, jejichž kořeny neleží v Deltě (BBC 2006d). Tohle poukazuje na určité nedostatky v koherenci politiky MEND jako celku. Můžeme to přičítat jeho decentralizovanému organizačnímu systému.

Mezi hlavní politické nástroje skupiny patří přepady ropných zařízení a zajímání zahraničních pracovníků a jejich následné propouštění bez újmy na zdraví za záruky nigerijské vlády k vyjednávání (Crisis Group 2006b: 29). Důležitým aspektem je i přilákání pozornosti zahraniční veřejnosti k problému Delty. Mluvčí MEND v dubnu 2006 prohlásil, že skupina se odklání od braní rukojmích a že bude kladen větší důraz na útoky na ropná zařízení (ibid.: 29). Svá stanoviska přes e-mail rozesílá jak vládě, tak zahraničním médiím (BBC 2006d). MEND začalo používat bombových útoků coby prostředku nátlaku. Na druhou stranu je samozřejmé, že i MEND potřebuje finanční prostředky pro své působení. Braní rukojmích pro komerční účely je spíše výjimkou, ale pravděpodobně se podílí na krádežích a obchodování s ropou; zda se přímo podílí na výběru poplatků od TNC, se autorovi nepodařilo zjistit, ovšem nepřímé vybírání přes prostředníky je velmi pravděpodobné.

Mezinárodní společenství a konflikt

Konflikt v deltě Nigeru je především domácí záležitostí Nigérie a vliv ostatních aktérů není velký, přesto si zde krátce naznačíme, jakým způsobem jej ovlivňují. Užijeme zde rozdělení, které nabízí Ikelegbe (Ikelegbe 2005: 227–228).

Základem je nepřímá pomoc zainteresovaných států, která spočívá především v poradenství a nápomoci ozbrojeným složkám při únosu pracovníků TNC s občanstvím daných států (Ikelgebe 2005: 227). Podílí se na něm USA, Francie, Velká Británie, ale také Itálie. Čína již delší dobu projevuje zájem o africké ropné bohatství, v poslední době například demonstrované na Sino-Africkém summitu v Pekingu 3.–5. 11. 2006. Ekonomická pomoc do Nigérie směřující není zatím přímo zaměřena na oblast Delty.

Přímého zásahu v konfliktu se neodvážil žádný stát, nicméně USA již dodaly v malém množství vojenskou techniku pro nigerijské námořnictvo (Ikelegbe 2005: 228). Zajímavější je navýšení vojenské přítomnosti USA v Guinejském zálivu, ke kterému došlo v listopadu 2006 po návrhu Washingtonu, který byl schválen na regionálním summitu zabývajícím se námořní bezpečností (Afrol News 2006).

Třetí způsob ovlivňování konfliktu je informování o jeho průběhu nevládními skupinami, především se zaměřením na enviromentální a lidskoprávní rovinu. V tomto směru je zřejmě nejaktivnější Human Rights Watch, které ostře kritizuje postup vlády (Human Rigths Watch 2005; Human Rights Watch 2006).

Závěr

Vše jednoznačně nasvědčuje tomu, že konflikt v nigerijské Deltě se s postupem času radikalizuje. Zhoršení situace je patrno na nástrojích používaných gangy a povstaleckými skupinami, čehož jsou aktivity MEND nejlepším důkazem. Obavy vzbuzuje čas nadcházejících prezidentských voleb – 21. květen 2007, což je ideální čas jak pro stupňování tlaku povstalců, tak pro radikální kroky ze strany stávajícího prezidenta Obasanja, který by si tím mohl vymoci nutnost prodloužení svého mandátu, což by v nejhorším případě mohlo vést k návratu vojenské junty, jíž byl Obasanjo členem. Svou kandidaturu zatím ohlásili generál Mohammed Buhari, bývalý diktátor v období 1983–85, generál Ibrahim Babangida, taktéž bývalý vojenský diktátor z let 1976–1979, Peter Odili, současný guvernér státu Rivers a současný viceprezident Atiku Abubakar, se kterým v nynější době probíhá impeachement pro defraudaci. Jedině osoba P. Odiliho nabízí pozitivní výhled na urovnání konfliktu v Deltě.

Ohledně budoucího vývoje také varuje zpráva soukromého analytického think tanku WAC Global Services, který na zakázku Royal Shell Dutch zpracoval otázku budoucího vývoje v Deltě a konstatoval, že je velmi pravděpodobné, že do roku 2008 nebude Shell schopna provádět vrty na pevnině kvůli intenzitě násilí ze strany místních gangů a povstalců (Crisis Group 2006b: 12, cit. WAC 2003).

Je nasnadě otázka, jak probíhající konflikt řešit, než se již zcela vymkne kontrole. Možným řešením je započetí vážně míněných rozhovorů s MEND a přijetí dostatečných ústupků především v oblasti příjmů z ropné produkce. Tyto příjmy by se následně měly přímo investovat do konkrétních projektů, čímž by se do určité míry zamezilo korupci a defraudaci. Podobná jednání byla úspěšná s FNDIC a NDPVF, ovšem jen z určitého hlediska, protože neuspokojila společenskou deprivaci a nevoli, zrod další povstalecké skupiny byl tedy jen otázkou času. Konflikt by měl být řešen, než dojde k jeho větší eskalaci a zároveň vyšší decentralizaci organizace povstaleckých skupin, při které budou jednání ještě obtížnější.

Literatura a prameny

Autor je studentem mezinárodních vztahů a bezpečnostních studií na
Masarykově universitě.

Poznámky pod čarou

  1. Přičemž se jedná o opravdu markantní snížení, z 50 % příjmů z těžby alokovaných do rozpočtu daných regionů, respektive států, v roce 1967, přes 1,5 % v roce 1984 na 3 % v roce 1999 (Ikelegbe 2005), v dnešní době by to již mělo být 13 % (Kurti 2006).
  2. Například vůči Ogonskému etniku kvůli jeho politické aktivitě byly vedeny přísné represálie v květnu 2004 (Crisis Group 2006b).
  3. Ohledně korupce viz např. Aluko 2002, Adebowale, Ojeifo 2006, Amsterdam News 2003, BBC 2006a, BBC 2006b.
  4. Povstalci a gangy útočí jak na „velké“, tak na „malé TNC“ bez rozdílu. Je sice pravda, že větší TNC mají více prostředků prosazovat své cíle, ale díky tomu, že se zde budeme zabývat jen šesti TNC (bude vysvětleno později), toto rozdělení odpadá, jelikož se mezi nimi žádné „malé TNC“ nevyskytují.
  5. Do určité míry přesnější by bylo označení Asariho za warlorda, na druhou stranu se nepokoušel o kontrolu nad obyvatelstvem a v oblasti měl stát stále relativně efektivní kontrolu, Asarimu šlo především o finanční zisk, i proto se v naší typologii podržíme výše zmiňované kategorizace.
  6. Připomeňme, že se jedná o region Delty Nigeru a přepravuje se zde především pomocí lodí, což je jedním z faktorů znesnadňujících ozbrojeným složkám práci – ozbrojenci se mohou rychleji přesouvat.
  7. Pro podrobnější prozkoumání dokumentu viz EITI 2004.
  8. Viz opakované pokusy o zvolení do lokálních vlád, předsednictví v YIC atd. (viz Crisis Group 2006c), (viz Amungo 2006).
  9. Předchozí vlna tohoto konfliktu se odehrála v roce 1997, kde se důvodem stala změna správního města, a tedy i části politického vlivu z oblasti obydlené Iljaw do oblasti pod kontrolou Itsekiri (Crisis Group 2006b). Zde ještě nemělo FNDIC hlavní roli, proto není výše zmiňováno.
  10. Jedná se především o společnosti ArmorGroup, Control Risks, Geos, Mars Omega, Sigma (PrivateForces 2006), ale také Erynis International, Halliburton, Schlumberger Ltd. (Mahtani 2006).
  11. Tento podnik může být nebezpečný – jsou známy případy explozí ropovodů zřejmě způsobené neodbornou machinací s těkavými látkami při krádežích ropy, v jednom neštěstí zahynulo 700 místních obyvatel (Goodman, Scahill 1998).
  12. Paradoxem Nigérie je i přes velké ropné bohatství ne až tak nízká cena zpracované ropy, protože v Nigérii jsou čtyři státem vlastněné rafinérie, které jsou však zastaralé a ve špatném stavu a produkují zpracovanou ropu jen na 30 % svého potenciálu (Amsterdam News 2003).
  13. Přes 50 let ropného průmyslu, spolu s častými úniky ropy a spalováním paliv při těžbě, se podepsalo na stavu Delty, tento region je řazen mezi 5 nejznečiště­nějších míst na Zemi (Igbikiowubo 2006). Velmi problematickým pro místní komunity je velký úhyn ryb v důsledku ropných skvrn, které dále znečišťují pitnou vodu (Isaacs 2006). Ryby tvoří tradiční zdroje potravy místních etnik.
  14. Bývalý guvernér, také obviněný a zadržený vládou.
blog comments powered by Disqus
Autor
Petr Zelinka
Rubrika
Články
Témata
, , , , ,
Publikováno
11. 2. 2007