Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Kreml trolling jako nástroj ruské propagandy na Ukrajině a v Pobaltí

Práce diskutuje problematiku propagandistického nástroje s označením kreml trolling, který se objevil v počátku ukrajinské krize. S ohledem na podobné geopolitické znaky, identitární pozadí a potvrzení výskytu fenoménu budou porovnány některé aspekty trollingu na Ukrajině a v Pobaltí. Zároveň bude demonstrováno, jakým způsobem státy přistupují k problému a jaká zaujímají protiopatření. Ze srovnání vyplývá, že na trolling nacházíme reakce odporu ze strany občanů i státu u obou aktérů. Efektivita protiopatření je však závislá na širší škále faktorů než je regulace kybernetického bojiště.

Úvod

Ruská propaganda namířená na země ležící na ruských západních hranicích se od roku 2014, kdy začala ukrajinská krize, stala velmi skloňovaným tématem v médiích, akademické sféře i na státní úrovni. Diskutované jsou zejména nové nástroje propagandy, jež jsou typické spojením s informačními a komunikačními technologiemi. Jedním z takových nástrojů je i tzv. kreml trolling; koordinované vytváření komentářů či názorů s konkrétním politickým pozadím, a to hlavně na internetových diskuzích.

Během ukrajinské krize byl tento fenomén poprvé rozsáhle popsán investigativními novináři. Od té doby jsou trollové odhalováni i v dalších zemích a regionech, nevyjímaje USA. Jedná se hlavně o státy na západ od Ruské federace, které vykazují podobné vztahové vzorce k Rusku, kterými disponuje i Ukrajina. Pobaltské země jsou typickým příkladem; jejich poloha, historie, současná politika a členství v EU, jakož i Rusku, jsou znaky, které se v určitých ohledech podobají těm ukrajinským. Zároveň se stále více potvrzují teorie o ruském expanzionismu, který byl demonstrován anexí Krymu a postoji k zemím ležícím u Baltského moře. Kreml trolling, jako nový propagandistický nástroj, má být součástí této strategie a jeho funkcí je hlavně psychologický tlak na mentalitu internetových uživatelů.

Cílem předkládané práce je představení fenoménu internetového trollingu v kontextu ruské vojenské strategie a geopolitických vztahů východní Evropy, a to konkrétně na příkladu Ukrajiny a Pobaltí. Bude představena zkušenost těchto dvou regionů s trollingem, jakož i přístup samotných aktérů k protiopatření vůči této formě zahraniční propagandy. Zároveň bude diskutován koncept hybridní války, jejíž znaky nacházíme u operací Ruské federace. Mezi tyto operace řadíme i internetový trolling.

Teoretické vymezení

Propaganda, tak jak ji vnímá současný diskurz, je chápána pejorativně, neboť se pojí s nedemokratickými režimy a jejich strategiemi k ovládnutí myšlení veřejnosti. Dle B. L. Smithe termín odkazuje k rozšiřování informací – faktů, argumentů, fám, polopravd nebo lží k ovlivnění veřejného mínění. V autoritativních režimech vláda monopolizuje veškeré možnosti, které se s propagandou pojí. V posledních letech jsou praktickou ukázkou informační operace Putinova režimu, kde v jeho podpoře hraje propaganda, zejm. prostřednictvím moderních technologií, významnou roli.

Samotný pojem trolling, tak jak je chápán internetovou komunitou, má původně málo společného s nástrojem propagandy. Je více spojen s diskurzem uživatelů, jejichž primárním cílem je pobavení. Novodobá forma se pojí s kulturou tzv. „memes“, oblíbeným fenoménem, který je šířen internetem, zejména na sociálních sítích a populárních webových platformách jako je 9gag, 4chan nebo Reddit. Weby se zaměřují zejména na zveřejňování zábavných obrázků, videí, počítačových her, filmů a dalších fenoménů oblíbených mezi mladými uživateli internetu. Komunita těchto uživatelů často používá trolling jako způsob komunikace. Mezi uživateli těchto internetových platforem je pak trollem anonymní účastník diskuzí, který zveřejňuje záměrně provokativní, urážlivé, irelevantní nebo nepravdivé informace s cílem vyvolat emotivní odezvu nebo narušit věcnou diskuzi.

Pro tento text je však směrodatná politická či propagandistická forma trollingu. Výše popsaný internetový troll vytváří obsah pro zábavu („troll for the lulz“), zatímco politický je podporován či najímán politickým aktérem.

V souvislosti se současnými fenomény propagandy jsou často skloňovány aktivity tzv. kremelských trollů; osob, které za úplatu vytváří internetový obsah pro účely informačních operací ruského režimu. NATO Stratcom používá pro ruským státem najímané osoby, jež komunikují v rámci určité ideologie, označení hybridní troll.

Obsah je vytvářen prostřednictvím vlastních blogů, ale zejména přidáváním komentářů k příspěvkům na zpravodajských webech nebo sociálních sítích. Fenomén je praktickou ukázkou Webu 2.0, jenž je charakterizován komunikačním modelem many-to-many. Uživatelé se stávají tzv. prozumenty, neboť obsah zároveň přijímají i vytvářejí. Web 2.0 se tak vyznačuje funkcí interaktivní, mobilizační, organizační a participační. Tato forma komunikačních kanálů v kombinaci s propagandis­tickými snahami může představovat zatím nepříliš reflektovaná bezpečnostní rizika.

Důkazy o aktivitách kremelských trollů byly odhaleny v roce 2015 investiga­tivním novinářem Andrejem Sošnikovem. V médiu Moj Rajon popsal budovu v Petrohradě, kde každý den prostřednictvím státem placených zaměstnanců vzniká propagandistický obsah. Tvorba trollů je velmi koordinovaná, řídí se podle jasně daných pravidel, využívá kamufláž pomocí tvoření fiktivních identit, přičemž jeden troll může disponovat až desítkami, které jsou zosobňovány uživatelskými profily na sociálních sítích. Vznik kreml trollingu v tomto rozsahu se váže k volbám do ruského parlamentu v roce 2011, kdy se objevily důkazy o podvodech ve sčítání hlasů. To způsobilo rozsáhlou kampaň proti establishmentu, kterou vedl zejména aktivista a bloger Alexej Navalný, jenž vystupuje jako zástupce ruské neparlamentní protirežimní opozice. Jako reakce na vlnu protestů, které probíhaly hlavně na internetu, se začaly formovat strategie státních protiopatření, které můžeme označit jako nástroje ruské informační války. Jedním z nich se stal také trolling.

Kremelští trollové jsou motivování finančním ohodnocením či šířením politické myšlenky. Míra obou aspektů se může u jednotlivých trollů lišit. Ideální typ by tak tvořila kombinace obou, nicméně například reportáž o kremelských trollech z Petrohradu od Andreje Sošnikova popisuje zaměstnance jako z velké části osoby o politiku se vůbec nezajímající. Dle analýzy NATO Stratcom je cílem klasického trolla jednoduše vyvolat emocionální reakci bez vazby na nějakou ideologii. Trollové placeni Kremlem mají v kontextu ukrajinské krize za cíl šíření politických zájmů a prezentaci Ruska jako pozitivní síly bojující proti zkaženému Západu. Nicméně pozitivní prezentace Ruska rozhodně není primárním cílem internetové propagandy. Cílem je spíše zmatení, generování neslučitelných informací, které mají zmást jejich příjemce, vytvořit atmosféru nedůvěry, chaosu a nakonec apatie, která je velmi striktním komponentem nefunkční společnosti.

Témata trollů se zaměřují na aktuální politické diskuze ať už na Ukrajině, v Rusku, EU nebo NATO. Po vraždě ruského politika Borise Němcova byla přirozeně hlavním tématem jeho smrt, viníci, konspirace. Stejně tak ovlivňovaly témata trollů události jako pád MH17, protiruské sankce nebo zprávy z bojiště. Tato podoba trollingu je typická pro počáteční fáze konfliktu. Finská investigativní novinářka Jessíkka Aro popisuje současná témata trollů jako mnohem sofistikovanější a zaměřené na konkrétní publikum. Hlavním příjemcem a následně i šiřitelem informací od kremelských trollů jsou tzv. rozzlobení bílí muži nad 45 let, kteří většinou nejsou spokojeni se svým sociálním statusem, mají nižší vzdělaní a ventilují svoji nespokojenost na sociálních sítích. Právě tito příjemci a jejich následná replikace informací způsobují, že se rozmělňují hranice mezi trollem a skutečnou osobou. Analýza či zjištění přibližného počtu trollů či identifikace skutečného kremelského trolla je pak téměř nemožná, což významně limituje budoucí vědecké výzkumy fenoménu, které by si kladly za cíl významnější analýzu a porozumění.

Teorie hybridní války

Pojem hybridní válka se v souvislosti s ukrajinským konfliktem objevuje zejména v západních médiích, ale i v projevech představitelů NATO. Prostřednictvím konceptu hybridní války je možné lépe ilustrovat taktiku přístupu Ruska k Ukrajině a pobaltským zemím. K této taktice řadíme také popisované informační operace trollů.

Vojenští teoretici považují současné války za nerovné a kombinující konvenční boj a elementy neregulérního boje. Russel Glenn popisuje toto kombinování jako užívání hybridních hrozeb. Lanoszka označuje hybridní válku spíše za strategii než novou formu války. Při hybridní strategii agresor operuje s hrozbami vojenské eskalace k znejistění cíle, kdy cíl tuší, že při přímé konfrontaci by byl agresorem poražen.

Tzv. “přijatelnou míru popření” (v originále “plausible deniability”) agresor využije, aby se vyhnul přímé vojenské konfrontaci. Termín můžeme vysvětlit na praktickém příkladu ruské invaze na Krym. Namísto tradičního útoku s cílem získat krymský poloostrov se Rusko zaměřilo na podporu proruských demonstrací, okupaci vládních budov prostřednictvím nasazení neoznačených militantních skupin, dohled nad místním referendem a propagandu. Zároveň Moskva popírala přímé zapojení do vojenských operací a logistickou podporu východní Ukrajiny. Přijatelná míra popření tak odkazuje na nepřímé a nepotvrzené operace, které protivníka znejistí a dezorientují. Agresor získává výhodu, neboť tak úspěšně popírá svoje přímé záměry.

V červnu 2015 se kvůli událostem na Krymu stupňovaly obavy baltských států, a to zejména po objevení se informací, že Rusko přezkoumává legitimitu nezávislosti, kterou země získaly v letech 1990 – 1992. Tyto tři země dohromady čelí výrazné disbalanci vojenské síly oproti Rusku. Lotyšský ministr obrany označuje Rusko za existenční hrozbu, neboť se pobaltské země nacházejí v teritoriu, které je téměř nemožné ubránit proti silnějšímu agresorovi. Tato skutečnost je velmi problematická pro případnou aplikaci Článku 5 Washingtonské smlouvy. Pokud Rusko využije taktiku přijatelné míry popření, je možná invaze do Pobaltí těžko prokazatelná, a tím pádem se stává nejistou případná pomoc od Severoatlantické aliance. Obsazení Krymu je předzvěstí takového útoku. Dle Putinova poradce Vladislava Surkova je ukrajinský konflikt válkou totální, ale vedenou velmi diskrétně.

Z důvodu širokého a mezi akademiky nejednotného vymezení konceptu hybridní války bude práce operovat s identitárním či obecněji sociálně konstruktivistickým pojetím hybridní strategie, kterou předkládá Alexandr Lanoszka. Argumentem užití hybridní strategie Ruskem je soubor reálií, které nacházíme právě v kontextu zemí ležících na západ od Ruské federace. Je to například etnická heterogenita, která je typická pro bývalý sovětský svaz, a to v tom smyslu, kdy se na jeho území kromě etnických Rusů nachází etnika jiná. Zároveň je v zemích dnes již bývalého Sovětského svazu stále podstatné procento etnických Rusů. Dále jsou to latentní historické křivdy, které jsou spojeny se vznikem nacionalismu v 19. století a tehdejším imperialismem. Na těchto základech vznikly animozity mezi Litevci a Poláky, Ukrajinci, Poláky a Rusy a později mezi různými evropskými národy proti Sovětskému svazu či nacistické dominanci. Historická zkušenost s dominancí jiného národa může vytvořit citlivost určitého národa k externím hrozbám, neboť konstruuje emocionální symboly, jež může nepřítel využít k rozdělení nebo dobytí cílových společností a zabránit jim tvořit aliance mezi sebou. Dle Lanoszky není náhodou, že v případě událostí na euro-majdanu a post-janukovyčského režimu Rusko operovalo s historickým vlivem Bandery, lídra OUN, která měla na svědomí masové vraždění polského národa ve Volyni a sympatizovala s nacistickým Německem. Posledním argumentem je slabá občanská společnost v bývalých sovětských zemích, nedostatečně vyvinutá meziskupinová spolupráce a komunitní participace či nerovnováha mezi mocí státu a jednotlivců. Dle Lanoszky je hybridní strategie výhodné využívat právě za těchto okolností.

Podmínky, za nichž lze využít hybridní strategii

Eskalační potenciál je často zmiňován autoritami Západu právě v souvislosti s Ruskem a jeho vojenskou převahou. V kombinaci s teorií Lanoszky vypadá současná diskuze přibližně takto:

snimek-obrazovky-2017–05–27-v-20–03–24

Cíle a metodologie

Cílem textu je prostřednictvím dvou případových studií popsat specifickou formu internetové propagandy. Aktivity trollů budou představeny v kontextu Ukrajiny a Pobaltí, zároveň dojde k porovnání přístupů a protiopatření k fenoménu. Kreml trolling se výrazně projevuje v obou regionech v posledních dvou letech. Je diskutován jako součást ruské hybridní strategie, která se ve více aspektech projevila při ukrajinské krizi, zejména při událostech během obsazení krymského poloostrova. Skutečnost, že se trolling projevuje i v Pobaltí, které sdílí s Ukrajinou podobné historické, kulturní a mentální vzorce, otevírá prostor pro aplikaci teorie Alexandra Lanoszky. Práce tak diskutuje, jak jím zmíněné zranitelnosti ovlivňují vztah aktérů k politickému trollingu a jaká je jejich schopnost se s ním vypořádat.

Výzkumné otázky zní takto:

Jaké jsou hlavní formy, kterými se tento propagandistický nástroj ve studovaných regionech projevuje?

Jakým způsobem jednotlivé regiony (Ukrajina a Pobaltí) reagují na ruskou hybridní strategii na příkladu kreml trollingu?

Následující text je rozdělen za prvé na část popisující aktivity kremelských trollů a za druhé na protiopatření ve studovaných regionech. V prvním případě budou využívány zejména žurnalistické texty, výjimečně výsledky odborné analýzy. Protiopatření budou diskutována na základě dostupných dat o aktivitách občanů, vedle toho budou nastíněny některé oficiální politiky vybraných zemí. Z důvodu nedostatku odborné literatury věnující se fenoménu kremelských trollů (první dostupnou odbornou analýzou je studie Stratcom „Internet trolling as a Hybrid Warfare Tool: the Case of Latvia: Results of Study“) je v faktografické části operováno s žurnalistickými texty věnujícími se aktivitám trollů. Absence většího počtu odborných zdrojů je limitem práce, nicméně použité zdroje byly triangulovány a jejich věrohodnost byla ověřována.

Text je tak sumarizací dostupných dat o aktivitách trollů na Ukrajině a v Pobaltí, a zároveň diskutuje přístupy vybraných aktérů k fenoménu. Jedná se tak o přehledový text.

Faktická část

Ukrajina

Ukrajina a témata spojená s ukrajinskou krizí jsou od začátku jejich působení jedním z hlavních cílů kremelských trollů. Trollové započali na Ukrajině svoji činnost již několik měsíců před anexí Krymu, čímž měli připravovat mentalitu ukrajinského obyvatelstva na následné politické události. Trolling je zde tak některými analytiky chápán jako první logický krok, po kterém následuje územní dobývání a snaha o diskreditaci ukrajinské vlády v očích místního a mezinárodního publika.

Na aktivitě trollů byla vždy viditelná reflexe nejaktuálnějších témat souvisejících bezprostředně s Ukrajinou a Ruskem (např. ukrajinský konflikt byl po smrti Borise Němcova nahrazen konspiracemi o jeho smrti). Kremelští trollové vedle přímé účasti v diskuzích reflektují politické události prostřednictvím blogů, které dokreslují jejich novou identitu. Ty se většinou externě jeví jako běžné účty dospívajících nebo dvacetiletých Ukrajinců s běžnými zájmy, ale rovněž jasným postojem k ukrajinskému konfliktu, Putinovi a politice Západu.

Boj proti kreml trollingu

V roce 2016 podepsal ukrajinský prezident novou Strategii o kybernetické bezpečnosti Ukrajiny. Strategie se ve své rétorice přímo váže na Ruskou federaci, zmiňuje nedovolené manipulování s informacemi, špionáž v kyberprostoru a další podvratné činnosti. Strategie zmiňuje též spolupráci s EU a NATO. O rok dříve byla vytvořena Koncepce informační bezpečnosti Ukrajiny, která rovněž reaguje na vztah s Ruskou federací, ovšem více zohledňuje samotné informace. V souvislosti s propagandou a informační bezpečností je již konkrétnější. Zmiňuje integritu informací, psychologické operace, které ji narušují, či harmonizaci práva s právem EU. Dokument představuje rovněž tzv. „externí informační nepříznivé účinky na lidskou mysl prostřednictvím internetu, které mohou ohrozit svobodu volby“. Koncepce byla diskutována s odborníky z OBSE, kteří vyjádřili obavu, že řada bodů může omezovat svobodu projevu. Ministr informací poté slíbil, že bude revidována. Dokument je příliš zmatečný, nereflektující zásady moderní politiky, v mnoha místech ztrácející integritu a některé definované hrozby lze vykládat i jako nedemokratickou rétoriku.

Na začátku roku 2016 přednesl svoje stanovisko k ukrajinskému postupu ve věci boje proti proruským trollům americký velvyslanec na Ukrajině Geoffrey Pyatt. Zřejmě i v souvislosti se zmíněnou Koncepcí informační bezpečnosti či organizacemi, jako jsou Informační vojska Ukrajiny, varuje před efektem zrcadlení, kdy začneme napodobovat svého nepřítele. Pyatt považuje případný vznik anti-propagandistických pracovišť či jakýchsi “Ministerstev pravdy”, která produkují alternativní příběhy v kontrastu k informacím kremelských trollů, za jedno z největších rizik pro Ukrajinu. Takový postup není vhodným způsobem boje proti informační válce. Pyattem zmíněná Informační vojska Ukrajiny si kladou za cíl bojovat proti ruským trollům. Vojska se označují za produkt ukrajinského Ministerstva informací a jejich oficiálním cílem je vyhrát informační válku s Ruskem. Vůdcem skupiny má být známý ukrajinský bloger a vloger Oleksandr Babanošo, jenž pracuje jako poradce na ministerstvu informací. Babanošo prohlásil, že skupina má již přes 20 tisíc členů. Tito přihlášení členové dostávají průběžně informace, jak mají ve svém boji co nejadekvátněji postupovat. Jsou instruováni k oslovování dalších potenciálních členů, komentování příspěvků na internetu a zároveň dostávají rady, jak konfrontovat kremelské trolly.

Na Ukrajině lze nalézt několik dobrovolnických organizací, které nejsou napojené na vládu a samostatně se angažují v boji proti kremelským trollům. V březnu roku 2015 byla z dobrovolnické iniciativy založena služba TrolleyBust zaměřená na vytvoření databáze ruských trollů vyjadřujících se protiukrajinsky. Tvůrci služby po analýze podají sociální síti podnět k blokaci. V době spuštění služby se objevilo více než 30 milionů upozornění od 6 milionů uživatelů. Služba poskytuje i několik pokročilejších funkcí, například vystopování konkrétního trolla a síťovou analýzu. Nahlašování a následná blokace trollů skrze iniciativu uživatelů může být však snadno samotnou stranou kremelských trollů zneužita, jak popisují případy z jara 2015. Stovky nezávadných uživatelských účtů, které zahrnovaly i veřejně známé osoby, byly zablokovány na základě koordinovaných iniciativ trollů vydávajících se za běžné uživatele. Postup se tak dá označit jako taktika kremelských trollů proti internetovému disentu. Skutečnost byla spouštěčem kampaně ukrajinských uživatelů Facebooku, kteří apelovali na zakladatele sociální sítě Marca Zuckerberga, aby zastavil vypínání účtů pod udáváním kremelských trollů.

Ukrajinskými občany jsou postupy státu ve věci boje proti ruské propagandě vnímány rozporuplně. Některé subjekty, které se boji věnují, v proklamacích o svém vzniku přímo hovoří o nedostatečnosti protiopatření od ukrajinské vlády. Příkladem může být tzv. Ukrajinská kybernetická armáda, jež chce reagovat na stovky trollů a ruských hackerů, kteří zaplavují ukrajinský internet. Kybernetická armáda považuje přístup ukrajinské vlády k informačnímu boji za neuspokojivý. Ta podle ní do protipatření investuje málo financí, ačkoliv je evidentní, v jakém rozsahu na Ukrajině informační boj probíhá. Vůdce skupiny Dokunin na svém facebokovém profilu veřejně apeluje na své následovatele, aby se připomínali autoritám, informovali je o událostech v kyberprostoru a nutili je k akcím ve prospěch Ukrajiny.

Pobaltí

O kremelských trollech působících v Estonsku, Litvě a Lotyšsku se začalo diskutovat již v roce 2014. Tématem těchto trollů má být vedle moskevské propagandy také podkopávání vlády pobaltských zemí. Dle Indulise Berzinse (NATO) je největší hrozbou od kremelských trollů snaha vnutit občanům Pobaltí, že nepotřebují svůj vlastní stát. Berzins dodává, že trollové jsou rozzlobení dospívající, kteří vystupují proti všem a proti všemu. V tomto ohledu je však nutné podotknout, že je nesmírně složité rozeznat skutečného trolla placeného Kremlem od obyčejného rozzlobeného uživatele internetu, ať už je členem nějaké aktivistické skupiny nebo projevuje pouze svoje vlastní názory.

Zároveň se v poslední době objevila skupina nová, kterou tvoří vzdělaní a schopní trollové, kteří používají velmi sofistikované komentáře vytvářející dojem, že se jedná o inteligentní osoby, které se v problematice dobře orientují. Tito trollové se staví negativně k americké vojenské přítomnosti v pobaltském regionu a přání pobaltských občanů stát se součástí západní Evropy. Příspěvky trollů se vedle velebení Ruska, Vladimíra Putina a negativního postoje k USA obrací k euro-atlantické institucionální soustavě jako k velmi problematické. Členství pobaltských států v těchto strukturách má země v prvé řadě poškodit. Elina Lange-Ionatamišvili zabývající se ruskou propagandou poznamenává, že ač neexistuje větší množství analýz na téma kreml trollingu v Pobaltí, je zjevné, že se zde aktivně vyskytují. Stačí být aktivním uživatelem sociálních sítí a vidíme mnoho příspěvků, které mohou být klasifikovány jako proruský trolling. Ruští trollové používají stejné pracovní schéma jak na Ukrajině, tak ve zbytku Evropy.

Estonsko je často ve spojitosti s kybernetickými útoky v roce 2007 označováno za průkopníka, co se týče konfrontace s ruskou informační válkou. Již v souvislosti se zmíněným útokem a přesunem bronzové sochy sovětského vojáka se země stala terčem koordinované desinformační kampaně. Začátkem roku 2014, tedy v období vypuknutí ukrajinské krize, byla situace v estonském kyberprostoru relativně klidná. Zaznamenána byla kyberšpionáž, v menším měřítku kybernetické útoky, propaganda a právě trolling. Estonci vnímali tehdejší situaci jako pronikání škodlivých informací do estonského kyberprostoru s cílem prohloubit propast mezi Estonci a etnickými Rusy. Podobná situace je diskutována i v Lotyšsku. Jānis Kažociņš, bývalý ředitel Úřadu pro ochrnu ústavy, vnímá ruskou informační válku proti Lotyšsku jako snahu o rozdělení společnosti. 30 % manželství je tvořeno občanem Lotyšska a etnickým Rusem. To znamená, že lotyšská komunita není úplně rozdělená, ovšem trollové mohou situaci vykreslit jako konfrontaci dvou znepřátelených skupin s cílem vytvořit dojem rozpolcené společnosti.

Dle analýzy NATO Stratcom (2016) je charakteristickým znakem kremelských trollů působících na lotyšském internetu špatná jazyková znalost, inklinace k politickým tématům a využívání sdílených IP adres a přezdívek. V roce 2014 byla provedena analýza více než 200 000 komentářů na třech litevských serverech – apollo.lv, delfi.lv a tvnet.lv. Výstup ukázal, že 1,45 % komentářů bylo od subjektů podezřelých z trollingu. Z toho se 37 % věnovalo ukrajinskému konfliktu, pádu MH17 či proruským sankcím. Analýza také ukázala, že největší dopad mají komentáře, které vypadají nenápadně a umírněně. Ty s extremistickým, xenofobním nebo jinak kontroverzním tématem byly spíše od trollů jiného druhu, neboť jejich agresivní diskurz není pro příjemce atraktivní.

I na litevských zpravodajských serverech zanechávají kremelští trollové denně stovky komentářů. Nejčastěji se ptají, zdali je skutečně Litva evropskou zemí a jejich vztah či důvěru chtějí svými komentáři zpochybnit. Příkladem může být aféra kolem norského Barnevernetu (sociálního úřadu na ochranu dětí), který v roce 2014 odebral litevské dítě rodičům žijícím v Norsku. Kremelští trollové a jejich spojenci v litevské blogosféře spustili hysterickou kampaň, jejímž hlavním tématem bylo, že Norsko krade litevské děti. Ač jsou pobaltské státy v základním tématu trollingu podobné (zmatení obyvatelstva, nedůvěra ve vlastní vládu ad.), mají i svá specifika související s aktuální politikou či historií. Nicméně, jejich používáním dochází v konečném důsledku k podpoře témat základních.

Trollové v litevském kyberprostoru například rádi operují se spojením Litevci – fašisti. Tento model má poukazovat na fašistické kolaborace Litevců za druhé světové války a oblíbený diskurz užívaný při ukrajinském konfliktu. Společné s Poláky jsou Litevci obviňováni, že pomáhají s výcvikem ukrajinských vojsk a jsou tedy sami fašisty a separatisty. Na evropském poli patří Litva mezi největší podporovatele ukrajinské asociace s Evropou.

Boj proti kreml trollingu

Estonsko je považováno za pionýra v modelu demokratické transparentní společnosti 21. století (v médiích je oblíbené označení e-demokracie). Chápe se jako opozitum Putinovy virtuální reality show, kde má každý poznávací digitální značku. Estonský prezident Toomas Henrik Ilves nazývá tento typ společnosti jako „Lockovskou smlouvu“ mezi občany v digitálním světě a vládou. Podstatná je zde jakási garance ve formě datové integrity, kdy vláda nemůže operovat s daty občanů bez jejich vědomí, občan na druhé straně ztrácí účastí v tomto systému veškerou anonymitu. Prezident vidí tento systém jako velmi zodpovědný, na rozdíl od systému popisovaného Vladislavem Surkovem, jenž je dle něj ve skutečnosti ruskou reality show. Estonský systém má svou transparentností dovést občany k zodpovědnosti a celospolečenské důvěře, čímž mohou být snáze odraženy propagandistické nástroje jako například politický trolling. Ač však systém zabraňuje negativním projevům občanů v kyberprostoru, nemá takový rozsah schopný ovlivnit události v Moskvě. Podstaty této „virtuální společenské smlouvy“ zmiňuje estonský dokument Digital Agenda 2020. Prezident Ilves je aktivní osobností v bezpečnostní politice NATO, zejména té, jež se týká kybernetické bezpečnosti. V případě možné agrese ze strany Ruska prostřednictvím kyberprostoru spoléhá stejně jako při konvenčním útoku na Článek 5. Estonsko v obrané a bezpečnostní politice těží zejména z NATO Cooperative Cyber Defence Centre of Excellence se sídlem právě v Estonsku. Centrum vzniklo jako reakce na kybernetické útoky v roce 2007. V roce 2013 vznikl dokument zvaný Tallinnský manuál, který upravuje právo v kyberprostoru a zabývá se možnými incidenty, kterými jsou či mohou být země NATO ohroženy. Tallinnský manuál nicméně otázky propagandy příliš nerozpracovává, diskutuje nejasný konsenzus kolem přístupu k tomuto nástroji jakožto válečnému aktu.

Litevská společnost nese několik znaků podobných Estonsku, a to zejména v používání tzv. služeb e-governmentu. Je také jednou ze zakládajících zemí NATO CCDCOE a ve věcech spojených s informační a kybernetickou bezpečností spolupracuje jak s Estonskem, tak s Lotyšskem. Ke konkrétním projevům kremelských trollů se snaží přistupovat razantně, ale zároveň nezacházet do situací, kdy by byly narušovány základní demokratické svobody. Preferovanou strategií, která vyvažuje regulaci a zásady svobody projevu, je dle litevské vlády zakazování informačních kanálů šířících desinformace a podněcujících násilí na maximálně 3 měsíce. Považují tento postup za efektivnější než dlouhodobé zákazy.

Lotyšsko se internetové propagandy dotýká v kybernetické strategii platící pro léta 2014–2018. Dokument rozebírá součinnost všech vrstev společnosti, které se tím tak podílejí na bezpečnosti využívání informačních systémů. Jeden celek tvoří vláda, instituce a občané, čímž přispívají k pevné občanské společnosti, která zajišťuje odolnost proti cizí propagandě. Již vícekrát zmíněná analýza NATO Stratcom v druhé analytické části operuje s focus group rozhovory. Z nich vyplynulo, že je lotyšská společnost vůči trollům silně resistentní pouze mimo několik segmentů.

Nejnáchylnější má být skupina starších uživatelů, kteří si nedostatečně uvědomují rizika internetu. Z výstupů je viditelné, že aktivity kremelských trollů nejsou nijak významnou hrozbou pro společnost. Síla proruských trollů neleží ve schopnosti působit na úzkou skupinu lidí náchylných k desinformacím, ale spíše v posilování ruského narativu, který byl komunikován prostřednictvím médií jako je například televize, blogy, prokremelské weby nebo rádiové stanice. Kreml trolling v kombinaci s dalšími informačními zdroji disponuje potenciálem k ovlivnění některých hodnot a postojů. Nemůže být však oddělen od činnosti ostatních médií a jejich dopadu na společnost.

Co se týče linie samostatného občanského zapojení do boje proti kremelským trollům, výrazné jsou zejména aktivity občanské dobrovolnické skupiny nazývající se Elfové, která působí hlavně na litevském internetu a zaměřuje se právě na boj s proruskými trolly. Název Elfové je záměrný – právě oni totiž ve fantasy světě stojí proti nepřátelským trollům. Skupina vznikla v malém počtu 20–30 osob, v současnosti jsou jich však už stovky. Ze začátku se nezaměřovala explicitně na kremelské trolly, útočila i na samotnou litevskou vládu, NATO, EU nebo i USA, a to i individuálně či jako členové jiných skupin. Podle rozmanitosti aktivit se tedy jedná o aktivistickou skupinu často kritizující establishment, čímž se podobá skupině Anonymous, která má globální působnost.

Elfové se organizují přes Google Group, kde může každý sdílet informace o cílech, tedy identifikovaných trollech. Ke komentářům trollů se pak elfové koordinovaně vyjadřují a vyvracejí jejich desinformace. Elfové odhalili například rozsáhlý útok trollů na 4 roky starý článek o litevských speciálních silách nasazených v Afganistánu. Ze dne na den se u článku začaly objevovat nenávistné komentáře útočící proti „okupantům“. Mezi elfy jsou např. IT specialisti či psychologové.

Komparace a diskuze

Téma ukrajinské krize či obecně témata spojená s Ukrajinou jsou jedním z nejčastěji skloňovaných témat kremelskými trolly. Trollové se zaměřují na ukrajinskou vládu, její vojenské operace, odkazují k historickým křivdám a vztahu k Západu. Významný rozdíl spočívá v reakci na míru spojení, kterou mají regiony k západním zemím a institucím. Zatímco na Ukrajině je vztah se Západem na stupni podpisu Asociační smlouvy, Pobaltské země jsou členy NATO, Evropské unie a zároveň jsou zakládajícími členy významných institucí v kooperaci s evropskými zeměmi reprezentujícími tzv. Západ. To rámuje i tematické zaměření trollingu, kdy je poukazováno na západní spojenectví jako na špatnou volbu na rozdíl od toho s Ruskem, které bude pro pobaltské země výhodnější a přirozenější. Snaha vytvořit nedůvěru v západní instituce je tak pro oba regiony společná, nicméně současná ukrajinská politická realita je složitější, občanská společnost je slabá a trolling tak může snáze nalézt své posluchače v této roztříštěné společnosti a volit tak širší a kontroverznější škálu témat. Pobaltské země jsou méně náchylné k internetovému obsahu kremelských trollů. Tomu odpovídá i malá občanská angažovanost v aktivitách proti této formě propagandy, neboť není vnímána jako potřebná. Občanská společnost je v těchto zemích silná, čímž zabraňuje vlivu zahraniční propagandy. Na Ukrajině se naopak objevují iniciativy občanů žádající vládu, aby proti trollingu efektivněji zakročila. Současné koncepční dokumenty reagující na ruskou informační válku jsou kritizovány jako nedostatečné a v mnoha věcech zavádějící. „Efekt zrcadlení“ zmiňován G. Pyattem je však možné nalézt jak v aktivitách skupin podporovaných vládou, tak iniciativami občanů. V kontrastu s teorií Lanoszky tak můžeme nedostatky postupu společnosti proti aktivitám trollů vztáhnout na potřebu strukturálních změn, nikoliv k neefektivitě aktivismu skupin v ukrajinském kyberprostoru.

U obou regionů tedy nacházíme v konfrontaci s kremelskými trolly faktory, jež je mohou ohrozit. Dle výše uvedeného schématu Lanoszky regiony disponují etnickou heterogenitou a historickými křivdami, které otevírají operační pole propagandistickým snahám. Pobaltské země se dokáží s touto skutečností prozatím vyrovnávat, a to zejména díky zdravé míře demokratického liberalismu a z toho proudící silné občanské společnosti. V případě Ukrajiny je však slabá, čímž se rizika násobí. Na rozdíl od Pobaltkých zemí nemůže spoléhat na pomoc od mezinárodních spojenců, která je druhému regionu zaručována, ač je důvěra v pomoc spojenců je v souvislosti s hybridními hrozbami stále nedokonalá. Ukrajina se snadno nedočká úspěchu fackt-checkingem prostřednictvím internetového disentu, dokud nevyřeší svoje strukturální zranitelnosti ve společnosti a pochopitelně také neusměrní na svém území probíhající konflikt.

Závěr

Cílem překládané studie bylo diskutovat propagandistický nástroj trollingu používaný Ruskou federací, a to na příkladu Ukrajiny a tří pobaltských zemí – Estonska, Litvy a Lotyšska. Úvodem byla představena problematika trollingu a účely, které pomáhá Rusku plnit. Zároveň byly diskutovány geopolitické vztahy analyzovaných zemí s Ruskem a Západem. Analytická část představila aktivity kremelských trollů a jejich témata. Následovala protiopatření státních aktérů, jakož i přístup aktérů nestátních. Ze srovnání vyplynulo, že dochází k tematickému prolínání – tedy témata, se kterými trollové operují, jsou podobně zaměřená. Každý region však disponuje také tématy specifickými, která souvisí s jeho kulturou, historií či současnou politikou. V přístupech boje proti trollům je ukrajinská vláda vnímána jako nedostatečně reagující, zatímco v Pobaltí je ohrožení redukováno fungujícím liberálním státem, avšak také značně závislým na ochotě NATO aktivně participovat na obraně zemí. Je vytvářen jakýsi cyklus, kdy nejistota znovu nahrává ruským trollům či obecně nástrojům informační války, které využívají tato témata k zvyšování nedůvěry v západní instituce.

Poznámky

  1. SMITH, L., Bruce. Propaganda. Britannica [online]. 3. 3. 2017. [cit. 2017–04–09]. Dostupné https://www.britannica.com/…c/propaganda
  2. GILES, Kier. The Next Phase of Russian Information Warfare. Strategic Communications Centre of Excellence Riga: Latvia 2016.
  3. Slovo meme se poprvé objevilo v knize Richarda Dawkinse z roku 1976 The Selfish Gene, kde je vysvětlováno jako forma šíření kulturních informací. DARWIN, Richard. The Selfish Gene (2 ed.), Oxford University Press. ISBN 0–19–286092–5.

4. Know your meme: Trolling. [online]. 2015. [cit. 2016–06–24]. Dostupné http://goo.gl/W26Ad.

5. NATO Stratcom Centre. Internet trolling as a Hybrid Warfare Tool: the Case of Latvia: Results of Study. Riga: Latvia, 2015.

6. Více ke spojení “troll for the lulz” např. BROWN, Kirsten. V. From LOL to LULZ, the evolution of the internet troll over 24 years. Fusion. [online]. 18. 3. 2016. [cit. 2016–09–27]. Dostupné http://fusion.net/…of-trolling/

7. NATO Stratcom Centre, ref. 7, s. 10–11 nazývá tajného proruského trolla pojmem hybridní troll. Pro hybridního trolla je typické šíření desinformací, konspiračních teorií a kontroverzí.

8. Finanční motivace se ovšem může týkat i varianty klasické, a to v zejména v souvislosti s internetovými měnami, které mohou být používány jako úplata za trolling.

9. NATO Stratcom Centre, ref. 5

10. MACKOVÁ, Alena. Nové komunikační nástroje. In: CHYTILEK, R. (et al.). Teorie a metody politického marketingu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2012. ISBN 978–80–7325–281–6; PAVLÍČEK, Antonín. Nová média a web 2.0. Oeconomica. 2007. ISBN 978–80–245–1272–3.

11. Zprávy naznačující podobně zaměřené aktivity se objevily již v roce 2014 v souvislosti s mládežnickou na Kreml napojenou skupinou Nashi. ELDER, Miriam. Emails give insight into Kremlin youth group's priorities, means and concerns. The Guardian [online]. 7. 2. 2012. [cit. 2016–06–09]. Dostupné http://goo.gl/Lf7u52; PAVLÍKOVÁ, Miroslava. Kybernetický boj mezi Ruskem a Ukrajinou v rámci ukrajinské krize. [online]. Brno, 2016 [cit. 2016–06–23]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií.

12. CHEN, Adrian. The Agency. The New York Times [online]. 2. 6. 2015. [cit. 2016–06–14] Dostupné http://goo.gl/qfjird; SOŠNIKOV, Andrej. Столица политического троллинга (Hlavní město politického trollingu). Moj rajon [online]. 11. 4. 2015. [cit. 2016–06–23]. Dostupné http://goo.gl/CWoL92ů; SVETOKA, Sandra a LANGE-IONATAMISHVILI, Elina. Strategic Communications and Social Media in the Russia Ukraine Conflict. In: Geers, Kenneth. (ed.). Cyber war in perspective: Russian aggression against Ukraine. CCDCOE. 2015. ISBN 978–9949–9544–4–5.

13. Příkladem je soustava několika tzv. regulačních zákonů, jež se zaměřují na internetový obsah. Jedním z nejdiskutova­nějších zákonů je zákonné opatření 89417–6 2012 (federální zákon N 139-ФЗ) na ochranu dětí před škodlivým obsahem. Zákon má primárně cílit na regulaci obsahu, který se dotýká např. pornografie, sebevražd a jiných pro děti nevhodných témat. Nicméně legislativa je natolik ohebná, že je používána i v jiných případech, zejm. pro politické účely. PAVLÍKOVÁ, Miroslava. Kybernetický boj mezi Ruskem a Ukrajinou v rámci ukrajinské krize. [online]. Brno, 2016 [cit. 2016–06–23]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií.

14. SOŠNIKOV, ref. 3.

15. NATO Strategic Communications Centre of Excellence Riga, Latvia.

16. NATO Stratcom Centre, ref. 7, s. 10–11.

17. NICHOLS, Thomas. The Current Influence of Russian in Centra Europe. Přednáška. Moravská zemská knihovna. 25. 10. 2016; GILES, ref. 1.

18. ARO, Jessíkka. Rozhovor o ruském trollingu. Události, komentáře. Česká televize. 19. 10. 2016

19. Ač Rusko vždy usilovalo o jednotný stát s Ukrajinou, nikdy se nepodařilo vytvořit celek jednotný identitárně. Příčinou je odlišná kulturně politická historie, která se začala formovat v období nadvlády Mongolů. Zatímco Rusko zůstalo po několik století pod mongolským kulturním vlivem, Ukrajina se stala na podstatnou část středověké historie součástí Evropy v rámci jednotného státního útvaru s Litvou a poté s Polskem. Pozdější spojení s Ruskem a jeho setrvání až do konce sovětské éry nikdy nespojilo identity obou zemí a naopak podnítilo konflikty. FEDOROV, Yury. “Hybrid” War Á La Russe. Russia's Aggression Against Ukraine. Center for Army, Conversions, and Disarmament Studies. 2016.

20. GURR, Robert E. People Versus States: Minorties at Risk in the New Century. United States Institute of Peace. 2000. ISBN 978–1929223022.

21. PAVLÍKOVÁ, ref. 2

22. O rok později se několik desítek kilometrů před ruskými hranicemi s Estonskem objevily americké tanky, které tak reagovaly na strach místních z ruského expanzionismu na západ. BIRNBAUM, Michael. Fearing Russian expansion, Baltic nations step up military exercises. The Washington Post. [online] 16. 5. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné https://goo.gl/oSN63E; Baltské země jako členové NATO mohou spoléhat na pomoc Aliance zejména v případě událostí, které by spustily článek 5 Washingtonské smlouvy. Proti ruské specifické taktice však není zatím v členských zemích NATO jednotná a jasná protistrategie. LANOSZKA, Alexander. Russian hybrid warfare and extended deterrence in eastern Europe. International Affairs. [online]. 2016. No. 1, Vol. 92, s. 175–195. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://www.alexlanoszka.com/…IAHybrid.pdf

23. CONNEL. Mary E. a EVANS, Ryan. Russia’s “Ambiguous Warfare” and Implications for the U. S. Marine Corps. Washington Boulevard, Arlington:CNA Analysis and Solutions. 2015.

24. ROJEK, Pawel. Rusko: prokletí impéria: zdroje ruského politického chování. Praha: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2015. ISBN 978–80–7325–373–8.

25. GLENN, Russell W. Throughts on „Hybrid” Conflict. Small Wars Journal. [online] 2009.

26. LANOSZKA, ref. 18, s. 178.

27. LANOSZKA, ref. 18, s. 175.

28. BIRNBAUM, ref. 14.

29. LANOSZKA, ref. 14, s. 189.

30. GURR, ref. 11; LANOSZKA, ref. 14, s. 180–183.

31. LANOSZKA, ref. 14, s. 183.

32. Ibid.

33. Vlastní zpracování dle LANOSZKA ref. 14.

34. NATO Stratcom Centre. ref. 7, s. 17; SOŠNIKOV ref. 3.

35. CHAČATRJAN, Diana. “Как стать тролльхантером”. Novaya Gazeta. [online] 24. 3. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://www.novayagazeta.ru/…s/67574.html; SOŠNIKOV, ref. 3.

36. SOŠNIKOV, ref. 3.

37. Prezident Ukrajiny. “Президент утвердил Стратегию кибербезопасности Украины”. [online] 16. 3. 2016. [cit. 2016–11–12] Dostupné http://www.president.gov.ua/…rayini-36856

38. Vlastní překlad z orig. “Концепція інформаційної безпеки України”; Ministerstvo informační bezpečnosti Ukrajiny (vlastní překlad z orig. “Міністepcбo інформаційної політики України”). Koncepce informační bezpečnosti Ukrajiny. 2015. Dostupné http://mip.gov.ua/…08_06_15.pdf

39. ŠUTOV, Roman. Глиняний фундамент інформаційної безпеки (Hlavní fundament informační politiky). Media Sapiens. [online] 26. 8. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/YU2IBz

40. PYATT, Geoffrey R. Remarks by Ambassador Pyatt at the “Countering Information War in Ukraine” Conference. Embassy of the United States. [online] 29. 1. 2016. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/cD1UkY

41. LOKOT, Tetyana. Ministry of Truth´Recruits Ukrainians for „Internet Army“. Global Voices. [online] 25. 2. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné https://goo.gl/CO9e8y; Ukrainian Information Army. Facebook. [online] 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné (https://www.facebook.com/…41306191207/).

42. Dostupné https://trolleybust.com/

43. MINČENKO, Olga. В Україні запустили сервіс блокування антиукраїнської пропаганди TrolleyBust (Na Ukrajině spustili službu blokující anti-ukrajinskou propagandu TrolleyBust). Watcher. [online] 25. 3. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/YjhR0Q; TrolleyBust. [online] 2016 Dostupné http://trolleybust.com/

44. VOLČEK, Dmitry. Activists Ask Facebook For Protection Against Pro-Kremlin Attacks. Radio Free Europe, Radio Liberty. [online] 16. 6. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/SoatCd

45. MAHESHWARI, Vijai. Ukraine´s Lonely Cyberwarriors vs. Russia. Stop Fake. [online] 20. 2. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://www.stopfake.org/…r-vs-russia/

46. ŠEVČENKO, Vitalij. Конфлікт в Україні: хакери ведуть віртуальну війну. BBC Ukraina. [online] 22. 12. 2014 [cit. 2016–11–12] Dostupné: http://www.bbc.com/…ckers_war_it

47. Facebook. Uživatelský profil Eugena Dokunina. Facebook [online] 2016. https://goo.gl/jZfkhs

48. Delfi. Text: Latvia Overrun by Kremlin Financed Internet Trolls. Delfi by The Lithuania Tribune [online] 4. 12. 2014. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/C07yOV

49. The Baltic Times. Text: Ambassador to NATO: Biggest threat from Kremlin trolls is convincing Latvians they do not need their own state. The Baltic Times. [online] 3. 8. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/QqJDc7

50. LANGE-IONATAMIŠVILI ref. 3.

51. Baltic News Network. Text: SP: Kremlin-financed internet trolls operate in Latvia. Baltic News Network. [online] 1. 12. 2014 [cit. 2016–06–23] Dostupné http://bnn-news.com/…atvia-122404

52. LIMNÉL, Jarno. Nothern European Cyber Security in Light of the Ukraine War. In: Geers, Kenneth (ed.): Cyber War in Perspective: Russian Agression Against Ukraine. Tallinn: NATO CCDCOE Publications. 2015. s. 145–151. ISBN 978–9949–9544–4–5.

53. Vlastní překlad z orig. “Head of Constitution Protection Bureau”

54. Baltic News Network ref. 47.

55. Výzvu představuje případné porovnání s případem Evy Michalákové z České republiky a mediální hysterií kolem jejích odebraných dětí stejným norským orgánem.

56. MCCARTHY, Deborah A. Defending the Tower in the Age of Twitter: Lithuanian Lessons on Russian Disinformation. Council of American Ambassadors. [online] 1/2015. Dostupné https://goo.gl/jM1ha9

57. Kremlin Trolls. How Russian Propaganda Machine Works. Kremlin Trolls. [online] 10. 2. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/nQtHlA

58. MCCARTHY ref. 53.

59. Poznámka směřuje k ruskému systému regulace internetu, který prakticky popírá anonymitu uživatelů, a to zejména těch, kteří by mohli mít na veřejné mínění vliv (blogeři, internetoví aktivisté).

60. KEEN, Andrew. E-stonia: the country using tech to rebrand itself as the anti-Russia. The Guardian. [online] 21. 4. 2016. [cit. 2016–06–23] Dostupné https://goo.gl/FNEdYV

61. LIMNÉL, ref. 51, s. 149; Článek 5 Washingtonské smlouvy ustanovuje, že ozbrojený útok proti jedné nebo vícero zemím v Evropě nebo severní Americe bude považován za útok proti všem. Dojde-li k takovému útoku, každá ze zemí pomůže napadeným zemím tak, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou. Natoaktual.cz. Washingtonská smlouva, Plné změní zakládajícího dokumentu EU. [online] 1. 1. 2000. [cit. 2016–11–24] Dostupné https://goo.gl/pG7pNk

62. V únoru 2017, tedy po dokončení tohoto textu, vyšlo 2. vydání Tallinského manuálu.

63. SCHMITT, Michael N. (ed.). Tallinn Manual on the Internetional Law Applicable on Cyber Warfare. Cambridge: Cambridge University Press. 2013. ISBN 9781107024434

64. BUTRIMAS, Vytaustas. National Cyber Security Organisation: Lithuania. Tallin: CCDCOE. 2015.

65. MCCARTHY ref. 53.

66. NATO Stratcom Centre, ref. 7.

67. Ibid.

68. WEISS, Michael. The Baltic Elves Taking on Pro-Russian Trolls. The Daily Beast. [online] 29. 4. 2016. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/V8IASW

69. LANOSZKA, ref. 14

Použitá literatura a zdroje

  • ARO, Jessíkka. Rozhovor o ruském trollingu. Události, komentáře. Česká televize. 19. 10. 2016
  • Baltic News Network. Text: SP: Kremlin-financed internet trolls operate in Latvia. Baltic News Network. [online] 1. 12. 2014 [cit. 2016–06–23] Dostupné http://bnn-news.com/…atvia-122404
  • BROWN, Kirsten. V. From LOL to LULZ, the evolution of the internet troll over 24 years. Fusion. [online]. 18. 3. 2016. [cit. 2016–09–27]. Dostupné http://fusion.net/…of-trolling/
  • BIRNBAUM, Michael. Fearing Russian expansion, Baltic nations step up military exercises. The Washington Post. [online] 16. 5. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné https://goo.gl/oSN63E
  • BUTRIMAS, Vytaustas. National Cyber Security Organisation: Lithuania. Tallin: CCDCOE. 2015.
  • CHAČATRJAN, Diana. “Как стать тролльхантером”. Novaya Gazeta. [online] 24. 3. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://www.novayagazeta.ru/…s/67574.html
  • CHEN, Adrian. The Agency. The New York Times [online]. 2. 6. 2015. [cit. 2016–06–14] Dostupné http://goo.gl/qfjird
  • CONNEL. Mary E. a EVANS, Ryan. Russia’s “Ambiguous Warfare” and Implications for the U. S. Marine Corps. Washington Boulevard, Arlington: CNA Analysis and Solutions. 2015.
  • Delfi. Text: Latvia Overrun by Kremlin Financed Internet Trolls. Delfi by The Lithuania Tribune [online] 4. 12. 2014. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/C07yOV
  • Facebook. Uživatelský profil Eugena Dokunina. Facebook [online] 2016. Dostupné https://goo.gl/jZfkhs
  • FEDOROV, Yury. “Hybrid” War Á La Russe. Russia's Aggression Against Ukraine. Center for Army, Conversions, and Disarmament Studies. 2016.
  • GLENN, Russell W. Throughts on „Hybrid” Conflict. Small Wars Journal. [online] 2009.
  • GILES, Kier. The Next Phase of Russian Information Warfare. Strategic Communications Centre of Excellence Riga: Latvia 2016.
  • GURR, Robert E. People Versus States: Minorties at Risk in the New Century. United States Institute of Peace. 2000. ISBN 978–1929223022.
  • Know your meme: Trolling. [online]. 2015. [cit. 2016–06–24]. Dostupné http://goo.gl/W26Ad
  • KEEN, Andrew. E-stonia: the country using tech to rebrand itself as the anti-Russia. The Guardian. [online] 21. 4. 2016. [cit. 2016–06–23] Dostupné https://goo.gl/FNEdYV
  • Kremlin Trolls. How Russian Propaganda Machine Works. Kremlin Trolls. [online] 10. 2. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/nQtHlA
  • LANOSZKA, Alexander. Russian hybrid warfare and extended deterrence in eastern Europe. International Affairs. [online]. 2016. No. 1, Vol. 92, s. 175–195. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://www.alexlanoszka.com/…IAHybrid.pdf
  • LIMNÉL, Jarno. Nothern European Cyber Security in Light of the Ukraine War. In: Geers, Kenneth (ed.): Cyber War in Perspective: Russian Agression Against Ukraine. Tallinn: NATO CCDCOE Publications. 2015. s. 145–151. ISBN 978–9949–9544–4–5.
  • LOKOT, Tetyana. Ministry of Truth´Recruits Ukrainians for „Internet Army“. Global Voices. [online] 25. 2. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné https://goo.gl/CO9e8y
  • MCCARTHY, Deborah A. Defending the Tower in the Age of Twitter: Lithuanian Lessons on Russian Disinformation. Council of American Ambassadors. [online] 1/2015. Dostupné https://goo.gl/jM1ha9
  • MACKOVÁ, Alena. Nové komunikační nástroje. In: CHYTILEK, R. (et al.). Teorie a metody politického marketingu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2012.
  • MAHESHWARI, Vijai. Ukraine´s Lonely Cyberwarriors vs. Russia. Stop Fake. [online] 20. 2. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://www.stopfake.org/…r-vs-russia/
  • MINČENKO, Olga. В Україні запустили сервіс блокування антиукраїнської пропаганди TrolleyBust (Na Ukrajině spustili službu blokující anti-ukrajinskou propagandu TrolleyBust). Watcher. [online] 25. 3. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/YjhR0Q
  • Natoaktual.cz. Washingtonská smlouva, Plné změní zakládajícího dokumentu EU. [online] 1. 2000. [cit. 2016–11–24] Dostupné https://goo.gl/pG7pNk
  • NATO Stratcom Centre. Internet trolling as a Hybrid Warfare Tool: the Case of Latvia: Results of Study. Riga: Latvia, 2015.
  • NICHOLS, Thomas. The Current Influence of Russian in Centra Europe. Přednáška. Moravská zemská knihovna. 25. 10. 2016; GILES, ref. 1.
  • PAVLÍKOVÁ, Miroslava. Kybernetický boj mezi Ruskem a Ukrajinou v rámci ukrajinské krize. [online]. Brno, 2016 [cit. 2016–06–23]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií.
  • Prezident Ukrajiny. “Президент утвердил Стратегию кибербезопасности Украины”. [online] 16. 3. 2016. [cit. 2016–11–12] Dostupné http://www.president.gov.ua/…rayini-36856
  • PYATT, Geoffrey R. Remarks by Ambassador Pyatt at the “Countering Information War in Ukraine” Conference. Embassy of the United States. [online] 29. 1. 2016. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/cD1UkY
  • ROJEK, Pawel. Rusko: prokletí impéria: zdroje ruského politického chování. Praha: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2015. ISBN 978–80–7325–373–8.
  • SCHMITT, Michael N. (ed.). Tallinn Manual on the Internetional Law Applicable on Cyber Warfare. Cambridge: Cambridge University Press. 2013. ISBN 9781107024434
  • SMITH, L., Bruce. Propaganda. Britannica [online]. 3. 3. 2017. [cit. 2017–04–09]. Dostupné https://www.britannica.com/…c/propaganda)
  • SOŠNIKOV, Andrej. Столица политического троллинга (Hlavní město politického trollingu). Moj rajon [online]. 11. 4. 2015. [cit. 2016–06–23]. Dostupné http://goo.gl/CWoL92ů
  • SVETOKA, Sandra a LANGE-IONATAMISHVILI, Elina. Strategic Communications and Social Media in the Russia Ukraine Conflict. In: Geers, Kenneth. (ed.). Cyber war in perspective: Russian aggression against Ukraine. CCDCOE. 2015. ISBN 978–9949–9544–4
  • ŠUTOV, Roman. Глиняний фундамент інформаційної безпеки (Hlavní fundament informační politiky). Media Sapiens. [online] 26. 8. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/YU2IBz
  • ŠEVČENKO, Vitalij. Конфлікт в Україні: хакери ведуть віртуальну війну. BBC Ukraina. [online] 22. 12. 2014 [cit. 2016–11–12] Dostupné http://www.bbc.com/…ckers_war_it
  • The Baltic Times. Text: Ambassador to NATO: Biggest threat from Kremlin trolls is convincing Latvians they do not need their own state. The Baltic Times. [online] 3. 8. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/QqJDc7

TrolleyBust. [online] 2016 Dostupné http://trolleybust.com/

  • Ukrainian Information Army. Facebook. [online] 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné https://www.facebook.com/…41306191207/
  • VOLČEK, Dmitry. Activists Ask Facebook For Protection Against Pro-Kremlin Attacks. Radio Free Europe, Radio Liberty. [online] 16. 6. 2015. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/SoatCd
  • WEISS, Michael. The Baltic Elves Taking on Pro-Russian Trolls. The Daily Beast. [online] 29. 4. 2016. [cit. 2016–06–23] Dostupné http://goo.gl/V8IASW
blog comments powered by Disqus
Autor
Miroslava Pavlikova
Rubrika
Články
Témata
, , , , , ,
Publikováno
27. 5. 2017