Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Integrační paradigma – Multi-Level Governance

Druhá polovina 20. století byla na evropském kontinentu provázena dvěma protichůdnými procesy. Na jedné straně dochází k decentralizaci a regionalizaci, kdy vlády čím dál tím více přenášejí pravomoci na nižší územně-správní úroveň. K tomuto procesu dochází nezávisle na evropské integraci, s nástupem Maastrichtské smlouvy získávají regiony možnost rozhodování o evropských záležitostech, jejich podíl na rozhodovacím procesu v EU se institucionalizuje prostřednictvím Výboru regionů. Na druhé straně dochází postupně k přenášení rozhodování z úrovně národních vlád na nadnárodní orgány Evropských společenství. Rozsah přenesených pravomocí se postupně od Římské smlouvy rozšiřuje z výhradně ekonomické oblasti do celé škály aktivit tradičně náležejících státu.

Pojem víceúrovňového vládnutí

Nezávisle na teoriích intergovernmen­talismu (dále také IG) a neofunkcionalismu (dále také NF) se objevuje nový přístup k procesu evropské integrace vymezený Gary Marksem jako systém průběžného vyjednávání na několika úrovních – nadnárodní, národní, regionální, lokální.1 Více­úrovňové vládnutí (Multi-level Governance, dále také MLG), jak se tento koncept jmenuje, lze definovat několika principy:

  • Na rozhodování se nepodílejí jenom národní vlády, ale i další aktéři na různých úrovních – jednak nadnárodní instituce (mj. Komise, Evropský parlament, Evropský soudní dvůr), jednak subnárodní orgány (regionální a lokální orgány). Na těchto úrovních se odehrává rozhodování nezávislé na pokynech národních vlád, přičemž rozsah těchto oblastí se postupně, samovolně rozšiřuje. Je otázkou, nakolik byl tento proces nevyhnutelný, nebo jej vlády dobrovolně umožnily, nebo se jim dokonce vymkl z rukou, nicméně faktem zůstává, že dochází k omezení národní suverenity. Toto omezení nemusí stát nutně vnímat jako hrozbu, v některých případech pro něj může být podle MLG dokonce výhodné ve formě delegace provádění nepopulárních opatření.
  • Model MLG odmítá striktní dělení mezi domácí a mezinárodní politikou. Vlády se scházejí nejen na úrovni vrcholných představitelů, ale i na úrovních jednotlivých odborů ministerstev. K podobným mezistátním setkáním dochází i na úrovni nevládních aktérů jako jsou odbory, obchodní komory a sdružení spotřebitelů, které vytvářejí přeshraniční sítě. Aktivity některých nevládních subjektů jsou dokonce financovány Komisí.
  • K setkáním dochází nejen v této horizontální rovině, různé úrovně rozhodování se propojují i vertikálně (např. lobbování průmyslových svazů u Evropského parlamentu). Zájmové skupiny přitom působí jak na evropské instituce shora, tak zdola, v členských zemích na národní zástupce v těchto institucích.
  • Koncept MLG není definován jenom svou mnohoúrovňovostí, ale i pojmem „governance“, který je širší než pojem politika, zahrnuje i správní oblast a oblast implementace rozhodnutí.

MLG v rámci integračních paradigmat

Při srovnávání MLG s IG a NF spatřujeme v konceptu MLG prvky obou těchto přístupů. S IG má MLG příbuzný pohled na stát jako důležitého aktéra v rozhodovacím procesu EU, na rozdíl od IG ale za státem nevidí jen hlavy států a vlád, ale např. i územní správy ve Výboru regionů. Stát už není pro MLG výlučný nositel rozhodovací pravomoci, nýbrž jeden z více rozhodujících aktérů. Nemá proto kontrolu nad všemi rozhodnutími, jež se tak mohou vyvíjet z jeho pohledu neplánovaným směrem. Tím se MLG blíží k NF.

Nedá se ale říci, že by MLG byl aritmetickým součtem IG a NF nebo „zlatou střední cestou“ mezi nimi. Na rozdíl od IG nepovažuje stát za výlučného aktéra a na rozdíl od NF nepovažuje nadnárodní rovinu za výlučnou, ale jen za jednu z více rovin, kde jsou přijímána rozhodnutí.

MLG jako reflexe dnešní podoby EU

Nakolik odpovídá koncept MLG dnešní podobě institucionální struktury a především rozhodovacímu procesu Evropské unie? Koncept MLG byl formulován zejména v 90. letech, kdy přinesl odpověď na nedostatky IG a NF při vysvětlování nové podoby EU po přijetí Maastrichtské smlouvy.

Evropská rada sice poskytuje Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry 2 a Rada ministrů schvaluje většinu legislativních aktů ES, ale význam států je čím dál tím menší. Každá novelizace primárního práva přináší rozšiřování okruhu témat schvalovaných kvalifikovanou většinou, Evropský parlament může především pomocí spolurozhodovací pravomoci efektivně zasáhnout do rozhodnutí přijatých národními státy ovládané Rady. Evropský soudní dvůr může zažalovat národní stát za nečinnost či za porušení povinnosti. Zájmové skupiny disponují rozpočty a znalostmi umožňujícími úspěšně ovlivňovat státy přijatá rozhodnutí a evropské instituce jako celek.

Závěr

MLG patří k současným teoriím evropské integrace, její vznik je přímo podmíněn vývojem ES, ke kterému došlo v průběhu 80. a 90. let. Z tohoto důvodu v základních rysech odpovídá současnému stavu evropské integrace, kdy prolínání jednotlivých úrovní rozhodování je přímo zakotveno v primárním právu evropských společenství.

Jak se však ukazuje v odborné literatuře, MLG se nedá bez výhrad aplikovat na všechny aspekty evropské integrace.3

Literatura

  • Císař, O. (2002): Teorie mezinárodních vztahů a evropská studia, Politologický časopis, 1/2002, s. 50–67.
  • Fiala, P.–Pitrová, M. (2003): Evropská unie, CDK, Brno.
  • George, S. (1996): Politics and Policy in the European Union, Oxford University Press, Oxford.
  • Boland, P. (1999): Contested Multi-level Governance: Merseyside and the European Structural Funds, European Planning Studies, Oct 1999, Vol. 7, pp. 647.
  • Boras, S. (1998): EU Multi-Level Governance Patterns and the Cohesion Fund, European Planning Studies, Abingdon, Apr. 1998 . Vol. 6, Iss. 2.
  • Public policy analysis 8: Multi-Level Governance
  • Module 5: State-Centric vs. Multi-Level Governance
  • Amsterodamská smlouva, Ministerstvo zahraničních věcí.

Poznámky pod čarou

  1. George, S. : Politics and Policy in the European Union, pp. 52.
  2. Čl. 4 SEU
  3. Boras, S.: EU multi-level governance patterns and the Cohesion Fund, European Planning Studies, Abingdon, Apr. 1998. Vol. 6, Iss. 2.
blog comments powered by Disqus
Autor
Vlastimil Havlík
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
27. 10. 2003