Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Německá sociální demokracie na rozcestí

Článek ukazuje současnou vnitřní debatu v německé SPD (Sociálnědemo­kratická strana Německa), zda opustit prostor levého středu, jehož obsazení zajistil Gerhard Schröder, nebo zda se opět stát čistě levicovou stranou. V této souvislosti článek představuje jednotlivé možnosti vývoje a snaží se je zhodnotit, a to z hlediska koaličního potenciálu vůči CDU/CSU (Křesťansko-demokratická unie / Křesťansko-sociální unie) nebo silně levicové straně Die Linke. Celou vnitřní diskuzi v SPD text ilustruje na „hesenském problému“, tedy na otázce spolupráce SPD s Die Linke v západních částech Německa.

 

Německou SPD čeká před spolkovými volbami v roce 2009 významná vnitrostranická diskuze o dalším ideologickém směřování strany, které nabídnou v předvolební kampani svým voličům. Strana se bude muset vypořádat zejména s novým fenoménem – silně levicovou Die Linke, která sbírá četné politické „body“ právě na úkor SPD. Skutečnost, že vyřešení otázky (spolupráce s Die Linke) nebude lehkým úkolem, nasvědčuje problematičnost spolupráce SPD s Die Linke na zemské úrovni v Hesensku a následná reakce voličů, členů SPD a vedení strany.

Pro SPD je v současnosti základní otázkou, zda zůstat spíše středo-levicovou nežli levicovou stranou, nebo ji vrátit do směru v období před předsednictvím Gerharda Schrödera. Před působením Gerharda Schrödera akcentovala SPD levicovější témata, než je tomu dnes (Strmiska, Hloušek, Kopeček, Chytilek 2005: 303). Argumenty shrnující obě možnosti rozebírám níže.

V článku se budu věnovat dvěma jevům současné německé politiky. První z nich je skutečnost, že SPD prochází v současné době vnitřní krizí, která se týká ideové orientace v německé politice. Druhým jevem je zvyšování preferencí Die Linke na úkor SPD.

Od roku 2004, kdy se na německé politické scéně důrazněji prosazuje silně levicová strana (Die Linke), se nabízí otázka, zda dokáže SPD oslovit i své levicověji zaměřené voliče. Sociální demokraté se pod bývalým předsedou Gerhardem Schröderem stali středo-levou politickou stranou. Tento posun značnou mírou přispěl k tomu, že SPD vyhrála v roce 1998 a 2002 parlamentní volby. Je nutné zmínit značný vliv charismatické postavy G. Schrödera, který byl hlavním propagátorem nového směru SPD a díky své oblibě dokázal získat pro SPD nejvíce hlasů, ačkoli předvolební průzkumy v roce 2002 hovořily ve prospěch CDU/CSU (Pytelka 2006: 11). Dopady, které znamenal ideologický posun SPD, se nejvíce projevily po odchodu Schrödera z aktivní politiky v roce 2005. Již před parlamentními volbami v roce 2005 se začala Die Linke prosazovat v celoněmeckém měřítku. Po volbách a odchodu Schrödera z čela sociální demokracie nedokázala SPD najít svou novou a jasnou identitu. Na jedné straně se strana potýká s dědictvím let 1998 až 2005, kdy dvakrát vyhrála volby, ale na druhé straně volební výsledek znamenal pro SPD prohru. Sociální demokracie se od roku 2005 snaží najít nový směr, ve kterém by se výrazně profilovala jako protipól CDU/CSU. Po roce 2005, kdy byl jejím předsedou Kurt Beck, se v sociální demokracii silně diskutuje nová ideová pozice. Levicová část SPD mimo jiné prosazuje, aby SPD mohla spolupracovat s Die Linke i ve spolkových zemích západního Německa. Důsledky tohoto rozhodnutí je možné ukázat na snaze hesenské předsedkyně SPD A. Ypsilantiové, která prosazovala menšinovou vládu s podporou Die Linke. Neúspěch této vlády se posléze projevil ve výsledku předčasných zemských voleb, které proběhly v lednu 2009. V těchto volbách SPD zaznamenala citelné ztráty ve srovnání s výsledkem řádných voleb v lednu 2008. Volby do Spolkového sněmu, které proběhnou v září 2009, budou pro SPD klíčové: do jaké míry se projeví neujasněnost ideové orientace a nakolik se bude snažit Die Linke vyžít volného prostoru v levé části poltického spektra? Die Linke úspěšně zvyšuje své preference, které na konci roku 2008 podle některých průzkumů dosahovaly až 11 %. Die Linke využívá uvolněného levicového spektra a je třeba zmínit fakt, že za současné situace není SPD schopna tento prostor zaplnit. Při absenci jasné profilace SPD může Die Linke bez větších obtíží působit ve zmíněném prostoru. Předčasné zemské volby v lednu 2009 ukázaly, jak voliči SPD reagují na současnou situaci sociální demokracie. Otázkou zůstává, zda tyto volby jsou dostatečným impulsem pro vedení strany.

Současná situace

Německá Die Linke1 zažívá za poslední rok velmi úspěšné období a vývoj v následujících měsících bude k Die Linke zřejmě ještě vstřícnější. Ve středu 12. listopadu 2008 zkrachoval plán hesenské zemské předsedkyně SPD Andrey Ypsilantiové k vytvoření rudo-zelené menšinové koalice s podporou postkomunistické levice (Frankfurter Rundschau 1. 12. 2008).

Zemské volby v Hesensku se uskutečnily již v lednu 2008. Ve volbách velmi těsně zvítězila CDU Rollanda Kocha, druhá byla SPD následovaná FDP, Zelenými a Die Linke, která se tak poprvé dostala do zemského sněmu v západní spolkové zemi.2 Během kampaně se Ypsilantiová vyjadřovala vůči CDU a zejména vůči jejímu zemskému předsedovi Rollandu Kochovi velmi negativně a považovala za nemožné vytvoření velké koalice CDU a SPD.3 Povolební rozložení sil ovšem nedávalo SPD příliš možností, jak sestavit většinovou koalici. Strana FDP odmítla koalici se Zelenými a SPD a CDU společně s FPD neměla dostatek hlasů pro obnovení své dřívější koalice bez podpory jiného celku. Zelení odmítli vytvoření „jamajka“ koalice (CDU, FPD, Zelení) zejména kvůli postavě zemského předsedy CDU Kocha (Gathmann 2008). Poslední možností se stalo vytvoření menšinové koalice SPD a Zelených (Bündnis 90/Die Grünen) s podporou Die Linke. Souhlasné hlasování těchto stran by znamenalo pouze těsnou většinu dvou hlasů. Avšak již v průběhu léta avizovali dva zemští poslanci svůj nesouhlas se záměrem své předsedkyně, což vedlo k neustálé nejistotě a nutnosti dalšího vyjednávání. Po dlouhých jednáních oznámili další dva členové SPD, že nepodpoří menšinovou koalici kvůli nutnosti podpory Die Linke. Koalice SPD a Zelených se stala neuskutečnitelnou a zejména SPD se dostala v Hesensku do velmi svízelné situace, která směřuje k předčasným volbám (Die Welt 15. 11. 2008). Je pravděpodobné, že pro předsedkyni Andreu Ypsilantiovou tímto končí možnost vést kandidátku SPD v lednových předčasných volbách.

Hesenská předzvěst

Hesenská SPD vstupovala do zemských voleb ve velmi nevýhodné pozici díky neúspěšnému vyjednávání. Představitelé ostatních stran avizovali, že nebudou výrazně měnit své kandidáty, a hesenský předseda zelených Tarek Al-Wazir prohlásil, že i po lednových volbách je spolupráce s CDU v Hesensku vyloučena kvůli jejímu předsedovi Kochovi, který bude vést CDU i v těchto volbách (Kappusová 2008). Za současné situace je ve volbách favorizována CDU a bude důležité, jakým směrem se SPD vydá – zda bude pokračovat levicová orientace (reprezentovaná Ypsilantiovou), čímž by pravděpodobně ztratila středové voliče ve prospěch CDU a FPD, nebo se SPD vrátí ke středové orientaci, čímž by přenechala Die Linke nemalou část politického spektra, a umožnila by tak ještě větší volební zisk Die Linke. V případě, že ideová orientace bude jednou z hlavních témat, která budou v rámci předvolební kampaně v souvislosti s SPD diskutována, pak lze předpokládat, že volební výsledek v Hesensku v mnohém předznamená úspěšnost SPD ve spolkových volbách taktéž v roce 2009 – ovšem v případě, že budou i nadále přetrvávat neshody o směřování strany. Současná situace v hesenské SPD není nikterak příznivá pro blížící se volby. Některé městské organizace SPD volají po odstoupení Yspilantiové, neboť považují směr, který zvolila, za špatný. Organizace SPD v Darmstadtu slovy svého tamějšího předsedy Waltera Hoffmanna prohlásila, že je potřeba nastolit nový kurs SPD. K této výzvě se přihlásili i bývalí čelní představitelé hesenské SPD (Frankfurter Rundschau 15. 11. 2008). Při pohledu na současné předvolební odhady preferencí je zřejmé, že je potřeba vyjádřit stanovisko o dalším směřování SPD. Jednotícím prvkem strany stále zůstává cíl odstavit hesenskou CDU od vlády – zejména jejího zemského předsedu Kocha.

Problém, se kterým se SPD potýká v Hesensku, signalizuje její neujasněnost dalšího směřování. Domnívám se, že v sociální demokracii musí proběhnout zásadní debata o další politické orientaci. Dle prohlášení představitelů strany (např. ze Šlesvicka a předsedy Franze Münteferinga) lze usuzovat, že vůle vedení strany je větší směřování doleva. Nebo se jedná o politický pragmatismus bez nejasného zdůvodnění?

Dalším problémem, který strana v současné době vnitřně řeší, je zachování se k „odpadlíkům“ – těm, kteří nepodpořili Ypsilantiovou. Reakce na jejich čin byly, jak se dalo očekávat, velmi rozdílné. Prohlášení předsedy vyznělo jako odsuzující, ale z nižších stranických jednotek se ozýval souhlas (Tjong 2008). Je tedy důležitější zásadovost či vládnutí? V tomto případě se jedná o nevyjasněnost orientace a nedostatečné zdůvodnění, proč by k podpoře ze strany Die Linke mělo dojít.

Faktem, který může ovlivnit nejen zemské volby, je současný ekonomický pokles Německa, což silně pociťuje zejména automobilový průmysl. V Hesensku tvoří důležitou složku hospodářství automobilová firma VW, která je zde taktéž vyznamným zaměstnavatelem. Tento fakt lze vztáhnout na celé Německo, neboť automobilový průmysl je jedním z pilířů německé ekonomiky a při výrazném propouštění se právě na tuto oblast může snadno zaměřit Die Linke se svou kritikou ve snaze zvýšit svůj volební zisk.

Postoj vedení SPD

Zajímavé bylo sledovat, jak se k celé problematice postavilo spolkové vedení SPD, mohlo totiž načrtnout další směřování na celostátní úrovni. Ve východní části Německa SPD a Die Linke spolupracují na zemské úrovni již několik let (Berlín a Pomořansko), ale v západní části si dosud SPD podobnou spolupráci zakazovala. S touto pozicí jednal dnes již bývalý předseda SPD Kurt Beck vůči Ypsilantiové – tedy nespolupracovat s Die Linke na zemské úrovni v západní části Německa (Volkery 2008).

Kurt Beck zastával podobnou středově levicovou orientaci jako dlouholetý předseda Gerhard Schröder (středové křídlo SPD). Za jeho předsednictví letech 1998 až 2005 dominovaly v sociální demokracii liberální sociálnědemokra­tické názory (Binder 2004: 8). Důsledkem tohoto kroku byla větší přístupnost pro středové voliče nejen levicové,4 ale i středové voliče (Kitschelt 2003: 136–137). Důsledkem tohoto směru byl v roce 2005 odchod sárského ministerského předsedy Oskara Lafontaina z SPD k nově vytvořené formaci Die Linke, která vznikla sloučením PDS (v zemích bývalé NDR) a WASG (toto uskupení působilo v západních zemích Německa).5 Tímto krokem získala PDS v západní části Německa odnětí nálepky „komunistické strany z NDR“ a nová formace se orientovala jako silně levicová.6
Zpočátku se Beck kategoricky stavěl proti spolupráci s Die Linke v Hesensku. Později se vyjádřil, že by bylo možné učinit výjimku a povolit spolupráci. Tato názorová změna ovšem přinesla negativní ohlas od některých členů SPD a zejména prolomila tabu v SPD – aktivní spolupráce s postkomunistickou stranou v západních spolkových zemích. Pro Becka bylo toto rozhodnutí klíčové, neboť jeho ne příliš pevný postoj v této otázce ještě více podlomil jeho slabou předsednickou pozici a na začátku září 2008 odstoupil z pozice předsedy SPD.

Do čela SPD byli následně zvoleni Frank Walter Steinmeier jako kandidát na kancléře a Franz Müntefering, který se vyslovil kladně k návrhu Ypsilantiové. Po vystoupení čtyř členů hesenské SPD dokonce vyjádřil politování nad nastalou skutečností. Negativní ohlasy představitelů SPD na krach menšinové koalice v Hesensku a vůči čtveřici, která odmítla souhlasně hlasovat s Die Linke, mohou předznamenávat reflexi za období od roku 1998. Bývalá předsedkyně SPD ve Šlesvicku Heide Simonisová prohlásila, že je pobouřena jednáním „odpadlíků“, kteří odmítli být loajální předsedkyni Ypsilantiové (Hebelová 2008).

Odvrácení od politického středu?

Jak již bylo zmíněno, orientace hesenské SPD může napovědět o směřování SPD na spolkové úrovni. Prakticky existují pouze dvě možnosti: zachování SPD jako středo-levicové strany nebo orientace zpět doleva.

Pro zachování současné pozice SPD hovoří možnost navázání na poslední výsledky voleb v roce 1998 a 2002, kdy SPD pod vedením Gerharda Schrödera zvítězila a oslabila zejména CDU/CSU. Dalším argumentem je výhodnější vyjednávací pozice budoucí koalice – blízkost jak se Zelenými, tak FDP a s CDU/CSU. Proti zachování současného kurzu hovoří následující skutečnosti: SPD nedokáže oslovit větší množství středových voličů, zároveň SPD nedokáže vyplnit prostor nalevo od své současné pozice, absence výrazného předsedy, který by dokázal mimo jiné přesvědčit nerozhodnuté voliče.

Die Linke využívá uvolněného prostoru nalevo a získává nezanedbatelné množství hlasů i v západních částech Německa a současná „vyprázdněnost“ středo-levicového programu SPD poskytuje Die Linke prostor pro získávání politických „bodů“.

Při zachování současné orientace bude SPD velmi těžce dotahovat náskok CDU/CSU, neboť podpora křesťanských demokratů se v celoněmeckém měřítku pohybuje na vysokých úrovních. Při neúspěchu této orientace strana také riskuje, že své levicové voliče bude ztrácet na úkor Die Linke. Tato varianta je pro SPD bezesporu nejrizikovější. V případě levicové orientace bude muset SPD překonat taktéž relativně těžké překážky – současný hospodářský pokles Německa může přispět k větší podpoře Die Linke z důvodu, že SPD nebude i tak „dost levicová“ a další skutečností je, že v levicovém prostoru se již etablovala právě Die Linke, která si získala svůj okruh voličů. V západních částech Německa lze v určitých oblastech pozorovat zvětšující se společenskou polarizaci – např. aktivity odborového svazu IG Metal.7

Politický pragmatismus?

Další možností, jak vysvětlit prohlášení předsedy SPD na adresu odpadlíků, která byla výrazně odsuzující, je ta, že SPD tratí u voličů více svou nejednotností, než spoluprací s Die Linke. Z předcházejících prohlášení předsedy Münteferinga jasně nevyplývá nutnost jiné orientace SPD. Nový předseda se sice jasně odmítavě vyjádřil k „odpadlíkům“, ale nevyjádřil se ke druhé a důležitější otázce – směřování SPD. Jde tedy předsedovi a zachování ne příliš jasného postoje až do doby, kdy bude nutné seznámit voliče s (ne)chystanou změnou? V každém případě má styl, kterým prezentuje současný předseda Müntefering svůj postoj ke spolupráci s Die Linke, stejný dopad jako působení Becka – absence jasného vyjádření.

Situace před spolkovými volbami

Současná nejasná pozice hesenské SPD (zda spolupracovat s Die Linke nebo se snažit o kompromis s ostatními stranami) není příliš atraktivní pro voliče SPD, kteří se od ní od voleb v lednu 2008 odvrátili. Jak průzkumy naznačují, od SPD se odvrátili voliči k Zeleným a částečně k FPD, ale preference Die Linke vzrostly pouze o jedno procento. Domnívám se, že SPD musí výrazně zvážit, s jakou pragmatikou bude vystupovat před volbami do Spolkového sněmu, neboť přílišná levicová orientace může být velmi nebezpečná z důvodu ztráty středových voličů a současně nemusí být úspěšná v „přetáhnutí“ levicových voličů Die Linke. Dalším faktem je, že přílišná levicová orientace by mohla o to více posílit pozici CDU/CSU. Neméně důležitým prvkem budou zelení a to, jak se projeví u liberálně orientovaných voličů zvolení „německého Obamy“ Cema Özdemira do čela strany. Je možné, že tento vnitřní problém bude zastíněn nějakým ad hoc tématem předvolební kampaně, což může být současná finanční krize a hospodářský pokles Německa. Nelze opomenout jeden důležitý otazník, který souvisí s volbami do Spolkového sněmu – bude Die Linke hypoteticky přizvána k vládnutí na celoněmecké úrovni nebo zůstane i nadále izolovanou stranou v rámci Spolkového sněmu? Současný odhad preferencí přisuzuje Die Linke téměř 12 % hlasů a bude záležet zejména na SPD, zda prolomí toto tabu a přizve v rámci „hesenské koalice“ Die Linke do vlády nebo si zajistí jejich podporu, jak tomu bylo v případě Hesenska.

Lednové volby ukáží, jak velkou cenu zaplatila za své „koketování“ s Die Linke. V současné době si SPD v Hesensku pohoršila přibližně o 10 %. Domnívám se, že reorientace strany zpět doleva by stranu stálo větší ztrátu hlasů, než při zachování současného směru. Je nutno ale uvážit i fakt, že současná síla Die Linke na celoněmecké úrovni taktéž oslabuje SPD a zároveň se tím naskýtá možnost pro CDU/CSU pro upevnění své pozice jako nejsilnější německé politické strany.

Výsledek zemských voleb v Hesensku (leden 2009)

Jasným vítězem se stala CDU v čele s Rollandem Kochem, která získala stejný počet hlasů jako v řádných volbách v roce 2008. O 10 procent hlasů méně získala SPD, kterou lze zařadit mezi poražené ve volbách. Překvapivě dobrý výsledek zaznamenala FPD a Zelení. Die Linke získala téměř shodný počet hlasů jako v roce 2008, tedy 5,4 % (Kirschstein, Sturm 2009).

Výsledek voleb ovlivnily zejména následující faktory: lídrem kandidátky zůstala i po nevydařeném vyjednávání Andrea Ypsilantiová, která pro mnohé voliče SPD symbolizovala možnou spolupráci s Die Linke, neústupnost SPD vůči jednání s CDU – pro mnohé voliče nebyla osoba Rollanda Kocha natolik kontroverzní, aby bylo znemožněno koaliční vyjednávání. Dalšími méně důležitými faktory volebního neúspěchu mohou být: nejasná pozice vedení SPD vůči spolupráci s Die Linke a celkově oslabená pozice SPD v rámci celého Německa (viz předvolební výzkum preferencí k volbám do Bundestagu v září 2009).

Závěr

Současná německá sociální demokracie od roku 2005 hledá svou jasnou ideologickou orientaci. Povolební situace v Hesensku pouze katalyzovala problematičnost budoucího vývoje SPD. Při pohledu na „hesenský problém“ z širší perspektivy je zřejmé, že i za cenu výrazného volebního neúspěchu v zemských volbách, se SPD vydala na cestu jasnějšího definování své ideologické pozice v německém stranickém systému. Nejasné vyjádření postoje ze strany Kurta Becka, rozdílný cíl A. Ypsilantiové a vedení SPD, změna na místě předsedy SPD, všechny tyto aspekty ovlivnily nejen výsledek předčasných voleb, ale i podporu sociální demokracie v celostátním měřítku. Všechny tyto aspekty vyvolávají nutnost konzistentního postoje sociální demokracie.

Soudě dle reakce předsedy SPD po volbách v Hesensku se domnívám, že sociální demokraté zůstanou pravděpodobně v levém středu politického spektra a budou se snažit vystupovat zejména jako konkurence pro CDU/CSU. Zároveň však probíhá uvnitř SPD velmi intenzivní diskuze o směřování sociální demokracie.8 Levá část politického spektra bude přisouzena Die Linke, která má nyní relativně velký prostor pro působení a možnost využití hospodářského poklesu pro získání většího počtu preferencí.

Domnívám se, že v souvislosti s výsledkem předčasných voleb v Hesensku dojde k jasné profilaci jak možné spolupráce SPD s Die Linke na spolkové a zemské úrovni, tak k jasnější vizi sociálních demokratů v německém stranickém systému. Otázkou ale zůstává, jak velkou cenu musela SPD zaplatit za dlouhotrvající nevyjasněný postoj ke spolupráci s Die Linke v západních zemích Německa a k celkové ideové orientaci SPD. V případě, že chtějí sociální demokraté zvítězit ve volbách do Spolkového sněmu v září 2009, budou muset velmi jasně vyprofilovat svůj program zejména proti CDU/CSU. Vzhledem k vývoji situace pro zemských předčasných volbách (zejména reakce předsedy SPD)9 usuzuji, že SPD učinila první krok k jasné ideové profilaci. Na základě vyjádření předsedy SDP a špatného výsledku sociálních demokratů v předčasných volbách v Hesensku se domnívám, že SPD zůstane i nadále středo-levou politickou stranou.

Ideové „rozkročení“ sociálních demokratů lze považovat ze jeden z důvodů, proč Die Linke disponuje 11 % preferenčních hlasů (Süddeutsche Zeitung 2009) a i v západních spolkových zemích Německa dosahuje výsledků nad 5 %. Tato levicová strana využila nejen uvolněného prostoru na levé straně politického spektra, ale i nepředvídatelný postoj SPD v otázce orientace směrem k levicovým voličům. Domnívám se, že tyto dva faktory lze považovat za hlavní důvody růstu významu Die Linke. V tomto případě je vhodné si položit otázku, zda současných 11 % podpory je mezní hranice či zda existuje ještě prostor pro navyšování preferencí Die Linke.

Primární zdroje

  • Berliner Zeitung (25. 1. 2009): Müntefering: Linkspartei macht „nationale soziale Politik“, on-line text.
  • Buchta Marek (2008): Zemské volby v Německu, CEVROREVUE 2/2008, on-line text.
  • Der Spiegel (18. 1. 2009): FDP beschert Koch den Wahlsieg – Ypsilanti tritt nach SPD-Fiasko zurück, on-line text.
  • Die Welt (15. 11. 2008): SPD-Rebellin Everts geißelt die eigene Partei, on-line text.
  • Frankfurter Rundschau (1. 12. 2008): Das Ende zeichnet sich ab, on-line text.
  • Gathmann Florian (4. 11. 2008): Hessens SPD ergeht sich in Verschwörungsthe­orien , on-line text.
  • Hebelová Christina (15. 11. 2008): Ortsvereinschef will Parteiausschluss von Ypsilanti beantragen, on-line text .
  • Kappusová Monika (15. 11. 2008): „Keine gemeinsame Sache mit Koch“, on-line text.
  • Kirschstein G. – Sturm D. (11. 1. 2009): Das ganz große Desaster von Ypsilantis SPD, on-line text.
  • Süddeutsche Zeitung (23. 1. 2009): „Manche sehnen sich nach Opposition“, on-line text.
  • Süddeutsche Zeitung (23. 1. 2009): Wähler wollen Schwarz-Gelb, on-line text.
  • Tjong (3. 11. 2008): Müntefering beschwört Neuanfang, on-line text.
  • Volkery, Carstev (22. 12. 2008): Aufstand in der SPD – Kurt Beck in Not, on-line text.

Použitá literatura

  • Binder, Roman (2004): Naplnění vládního programu SPD a B90/Zelených v letech 1998–2002, bakalářská práce, Brno, FSS MU, 54 s.
  • Kitschelt, Herbert (2003): Political-Economic Context and Partisan Strategies in the German Federal Elections, 1990–2002. West European Politics, roč. 26, č. 4, s. 125–152.
  • Olsen, Jonathan (2007): The Merger of the PDS and WAGS: From Eastern German Regional Party to National radical Left Party? German Politics. Vol.16., str. 205–221.
  • Patton, David F. (2006): Germany’s Left Party. Journal of Communist Studies and Transition Politics. Roč. 22, č. 2, s. 206–227.
  • Pytelka Jiří (2006): Stranický systém Německa a volby do Spolkového sněmu 2005, bakalářská práce, Brno, FSS MU, 42 s.
  • Strmiska, Maxmilián – Hloušek, Vít – Kopeček, Lubomír – Chytilek, Roman. (2005): Politické strany moderní Evropy, Praha, Portál.

Autor studuje mezinárodní vztahy a evropská studia na Masarykově univerzitě a je místopředsedou Studentské sekce Mezinárodního politologického ústavu v Brně.

Poznámky pod čarou

  1. Strana Die Linke se vymezuje jako silně levicová strana, která odmítá jak německé, tak evropské neoliberální pojetí ekonomiky a projevuje se v bezpečnostních a zahraničněpoli­tických otázkách jako silně pacifistická – např. je pro vystoupení Německa z NATO. Velmi kriticky se vyjadřuje ke sjednocení Německa a značný úspěch sklízí hlavně ve východní části Německa, bývalé NDR (Strmiska, Hloušek, Kopeček, Chytilek 2005: 302–303).
  2. CDU získala 36,8 % hlasů (42 křesel), SPD 36,7 % (42), FDP 9,4 % (11), Zelení 7,5 % (9) a Levice (Die Linke) 5,1 % (6) (Buchta 2008).
  3. Ypsilantiová zdůvodňovala nechuť k vytvoření koalice s CDU zejména populistickou kampaní (v kampani obsažené otázky přistěhovalectví, kriminalita mládeže…) ze strany Rollanda Kocha a také skutečností, že Koch je zemským předsedou již více než 10 let (Der Spiegel 18. 1. 2009).
  4. Tuto skutečnost lze nazvat „vakuovým prázdnem“ – tedy odklon SPD z pozice levicové strany a uvolnění prostoru v levé části politického spektra. Důležitou skutečností je, že za doby vládnutí Gerharda Schrödera se SPD potýká s problémem, jak oslovit levicové voliče, kteří dříve volili SPD. Na základě tohoto odklonu se ve straně utvořila levicová frakce vedené Oskarem Lafontainem, který silně kritizoval středo-levicový směr SPD. Spory se vyhrotily zejména v roce 2003, kdy Schröder vyhlásil Agendu 2010 – neoliberální ekonomický směr Německa, větší podpora podnikání, omezování sociálních výhod (Patton 2006: 206–209).
  5. Die Linke, která sloučila radikální levici v západních částech Německa, umožnila zejména etablování postkomunistické PDS z bývalé NDR v celoněmeckém měřítku. Pod vedením Oskara Lafontaina (od roku 2005) se podařilo vytvořit stranu, která jasně definovala oblast svého působení – radikální levice. Při pohledu na personální obsazení Die Linke lze nalézt spjatá dědictví s NDR – i prostřednictvím stejného personálního obsazení (Georg Gysi). Sloučení dvou silně levicových stran lze z pohledu Die Linke vnímat jako velmi úspěšný krok (Patton 2006: 210–214).
  6. Důvody, proč se PDS v západním Německu neprosadila dříve, lze shrnout do následujících tří bodů: PDS neměla „na západě“ dostatečné ekonomické zázemí, byla řízena zejména ideologickým směrem bez politického pragmatismu a PDS měla nálepku komunistické strany z NDR (Olsen 2007: 206–207).
  7. Odborový svaz IG Metal pořádá sérii přednášek na téma Bohatství a chudoba v Německu, které je silně levicově laděno a mimo jiné útočí na současnou vládu a obviňuje ji z nečinnosti. Navíc zde panuje podezření z napojení na Die Linke.
  8. Problematičnost diskuze nastiňuje rozhovor s poslancem za SPD Michaelem Müllerem (Süddeutsche Zeitung 2009).
  9. Předseda Franz Müntefering prohlásil, že spolupráce s Die Linke na celostátní úrovni je nepředstavitelná (Berliner Zeitung 2009).
blog comments powered by Disqus
Autor
Michal Vit
Rubrika
Články
Témata
, , ,
Publikováno
22. 5. 2009