Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Aktuální situace na palestinských územích – Ramalláh a Gaza

Rád bych napsal několik informací o tom, jak vypadá v současnosti situace na Palestinských územích, kam jsem měl možnost se spolu s českými diplomaty podívat. Konkrétně mám na mysli Ramalláh na Západním břehu a pásmo Gazy, kde jsem navštívil její stejnojmenné hlavní město. Naskytla se mi navíc možnost určitého srovnání, neboť jsem na stejných místech byl už v roce 1998 a 1999.

Viděno z České republiky se může zdát, že palestinská území žijí pouze potyčkami s Izraelci a na každém kroku narazíte na teroristu. Skutečnost je však dosti odlišná. Upozorňuji však zároveň na fakt, že se zdejší situace velmi často mění, a to hlavně v souvislosti s charakterem izraelsko-palestinských vztahů. Není proto mým cílem podávat nějaký vyčerpávající výklad či prognózu, ale jen nastínit a přiblížit některé svoje dojmy, které jsem při svých krátkých návštěvách zde nabyl. Rovněž bych rád poukázal na fakt, že i v oblastech, které můžou být na dálku vnímány jako „válečná zóna“, může probíhat normální život.

Co se týče Ramalláhu, ten jsem navštívil 16. 10. 2001, tedy jen dva dny před tím, než byl obsazen izraelskou armádou (tzn. i v oblastech, které spadají pod plnou palestinskou samosprávu). Město samotné je od Jeruzaléma vzdáleno jen několik kilometrů, ale jelikož je hlavní silnice do něj často ucpaná kvůli četným izraelským checkpointům, jeli jsme po silnici delší, jež je určena hlavně pro potřeby židovských osadníků. Kvůli zostřené situaci mezi Palestinci a Židy narazíte i na této vedlejší trase minimálně na čtyři checkpointy. Ze silnice můžete zahlédnout četné vedlejší palestinské komunikace, které jsou přehrazené, a to buď z „bezpečnostních důvodů“ Izraelci, nebo i Palestinci (např. přímo uvnitř Ramalláhu na exponovaných místech a poblíž židovských osad). Jsou tam různé protitankové překážky jako ježci a různé betonové bloky, ostnatý drát, pytle s pískem, které jsem před dvěma lety rozhodně v takovém počtu neviděl. Také atmosféra ve městě samotném mě připadla horší, než tomu bylo dříve.

V Ramalláhu samotném jsem měl možnost shlédnout styčný úřad České republiky. Styčný úřad ČR při Palestinské národní samosprávě (PNS) má podobnou náplň činnosti jako ambasáda, ale podle mírových dohod z roku 1993 se tak nemůže nazývat a velvyslanectvím v pravém slova smyslu také není. Precedent styčných úřadů existuje v PNS už od podepsání dohod Styčný úřad otevřela ČR jako první ze zemí střední a východní Evropy. Tento krok výrazně pozvedl úrovně vzájemných vztahů. De facto všechny země Evropské unie, které nemají generální konzuláty v Jeruzalémě, postupem času takové styčné úřady zakládaly. Jejich sídlo je rovněž v Ramalláhu, kde tak můžete narazit na styčné úřady Holandska, Rakouska, Itálie, Německa, Maďarska, Norska, Austrálie, Kanady, JAR, Irska ale i např. Chile (USA mají konzulát ve Východním Jeruzalémě).

Konkrétně je styčný úřad ČR umístěn ve třetím patře budovy Bajt Asia, který je v blízkosti vysílačů, na které byl izraelskou armádou (dále IDF – Israel Defence Forces) podniknut první útok po začátku intifády na podzim roku 2000.

Samotný Ramalláh (spojený dohromady s městem Al Bíra) je město poměrně moderní, a nebýt tradičního arabského nepořádku, i velmi pěkné. Má dost zajímavou polohu v pahorcích Judeje, něco o málo výše než Jeruzalém. Na jedné straně města se tyčí na návrší židovská osada Psagot, v okolí i přímo na okrajích města, která nejsou pod palestinskou správou, je mnoho stanovišť IDF. Ve městě samotném pokračuje i za zostřeného izraelsko-palestinského napětí život běžným způsobem. Ve městě se mi podařilo spatřit dům, kde před časem izraelská raketa takřka chirurgicky zasáhla palestinského politika Abú Alího Mustafu (podobné útoky jsou na palestinských územích prakticky na denním pořádku). Měl jsem možnost prohlédnout si i křižovatku poblíž Beit El, která tak smutně proslavila Ramalláh ve světě díky svým zuřivými střetnutími mezi palestinskými demonstranty a vrhači kamenů na straně jedné a vojáky IDF na straně druhé. Vypadá to tu opravdu pochmurně – od ohně zčernalá země, ohořelé vraky aut a autobusů, všude kamení a bojovné arabské nápisy po zdech. Když přichází partička výrostků s praky, nemám zrovna nejlepší pocit. Zcela na závěr mé návštěvy mám možnost na vlastní oči spatřit smutnou ale zcela typickou scenérii, která často bývá u začátku zdejších krvavých střetnutí – když čekáme u izraelského postu na vojáka, aby odklidil ostnatý drát a pustil nás zpět, vyrojí se na pahorku nad stanovištěm partička teenagerů s praky a již začíná tradiční vrhání kamenů z praků. Jen co nás voják pustí, stačím se ještě otočit a uvidět, jak po zmíněných vrhačích vypálil ze samopalu. Gumové či ostré? Kdož ví. Otázkou zůstává, zda si tito hoši zaslouží skutečně smrt, či spíše pořádný výprask nebo jiný trest.

Dva dny po návštěvě v Ramalláhu byl v hotelu Hyatt poblíž hebrejské univerzity zastřelen izraelský ministr turismu Rechavam „Gandhi“ Ze’evi. K atentátu se přihlásila Lidová fronta pro osvobození Palestiny, a jakés takés příměří, které v posledních dnech zavládlo, přišlo vniveč. Do Ramalláhu, Džanínu a Betléma vjely izraelské tanky (v Ramalláhu prý přímo stály i před budovou našeho styčného úřadu). Sám Ze’evi byl vcelku temnou postavou izraelské politiky, jelikož se proslavil svými extrémně pravicovými názory na „odsun“ Arabů z Izraele. O nepřátele v palestinských řadách tak zajisté nikdy neměl nouzi, a ani v Izraeli se (obzvláště mezi příznivci mírového procesu) příliš velké popularitě netěšil – měl však mnoho stoupenců z řad izraelských osadníků a radikální pravice. I přesto vše byl jeho oficiální státní pohřeb s vojenskými poctami poznamenán velkou účastí izraelské veřejnosti. Stal se taktéž obhajobou současné značně tvrdé politické linie premiéra Šarona vůči Palestincům. Načasování atentátu vzhledem k mírovému procesu se tak jeví jako více než nešťastné (nehledě na fakt, že Ze’evimu bylo přes 75 let a ze své funkce ministra právě odstoupil).

V den útoku na Ramalláh a Džanín, den po atentátu, jsem měl možnost navštívit pásmo Gazy a její hlavní město. Tam se paradoxně nic dramatického nedělo i přesto, že v uplynulých dnech zde došlo k pro-binládinovským demonstracím, potyčkám mezi Palestinci a židovskými osadníky a sebevražedným útokům. Toho dne nebylo ani příliš komplikované dostat se do ní, na hraničním přechodu v Erezu býváte často vystaveni zdlouhavé proceduře ze strany vojáků IDF (pro zajímavost: ti zde sedí i při práci u počítače se samopalem v pohotovosti na klíně). Při přejezdu do samotného pásma musíte velmi pomalu projet několika řadami bariér a checkpointů hlídaných kulometnými hnízdy jak izraelskými, tak na druhé straně palestinskými. Nezbytný ostnatý drát a pytlíky s pískem jsou všude. Jakmile projedete přechodem, otevře se vám napravo pohled na židovskou osadu Nitzanit. O pár kilometrů dál po jediné silnici už ale přijíždíte k hlavnímu městu Gaza. To se vcelku odlišuje od měst na Západním břehu a má spíše charakter egyptský. Jelikož jsem také zde před dvěma lety byl, měl jsem možnost srovnání a velice mě překvapilo, jak se tu zvedla životní úroveň. Místo dřívějších prašných cest tu teď jsou silnice a chodníky, je tu mnoho nových firem a filiálku tu má třeba i naše Škodovka. O napjaté situaci tak hlavně vypovídají popsané zdi s vyobrazeními Chrámové hory, Arafata, a nejrůznějších „mučedníků“ z řad místních obyvatel. Zdejší lidé také nepůsobí dojmem, že by každý druhý měl na sobě připevněnou bombu, či se chystali zasypat návštěvníka sprškou kamení. Takoví lidé se rekrutují hlavně z množství uprchlických táborů jižněji od hlavního města.

Gaza částečně vděčí za svou obnovu návštěvě Billa Clintona před necelými dvěma lety. Jediným příznakem dramatických okolností poslední doby, se kterými jsem se setkal, byla střelba, která, jak jsem v zápětí zjistil, byla střelbou do vzduchu. Patřila totiž pohřebnímu průvodu, který na poslední cestě doprovázel včerejšího sebevražedného (a naštěstí nepříliš úspěšného) atentátníka…

Jak již jsem naznačil v úvodu, situace se na palestinských územích velice často mění – v posledních několika dnech hlavně k horšímu. Pokusím se Vás informovat v dalších příspěvcích o aktuálním vývoji.

Autor studuje doktorandský cyklus na Katedře politologie FSS MU v
Brně. V současné době je na studijní stáži na Hebrejské univerzitě v
Jeruzalémě.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Marek Čejka
Rubrika
Články
Témata
,
Publikováno
23. 10. 2001