Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Řecká těžba ropy a zemního plynu v Egejském moři: mnoho povyku pro nic?

Snad každý zná staré pořekadlo o kupování zajíce v pytli. A právě ve vztahu k egejské ropě snad ani není možné najít lepší přirovnání než právě toto. Už skoro čtyřicet let se Řecko a Turecko vytrvale přetahují o egejský pytel, ve kterém může a nemusí být schovaný tučný ropný zajíc. Spory obou zemí o vymezení kontinentálního šelfu v Egejském moři totiž dosud neumožnily provést důkladný geologický průzkum této oblasti. Je spor Řecka a Turecka o vymezení kontinentálního šelfu zápasem o strategicky důležitou oblast, nebo jde spíše o shakespearovské „mnoho povyku pro nic“?

V souboru článků Global Politics a energetická bezpečnost najdete další texty k otázkám spojeným s energetikou. Text Filipa Černocha z IIPS MU ke změnám v energetické politice EU po Lisabonu najdete zde.

 

1. Úvod

Snad každý z nás už někdy v životě slyšel staré pořekadlo o kupování zajíce v pytli. Zajímavé je, že ve vztahu k egejské ropě snad ani není možné najít lepší přirovnání než právě toto. Už skoro čtyřicet let se Řecko a Turecko vytrvale přetahují o egejský pytel – ve kterém může, ale také nemusí být schovaný tučný ropný zajíc. Spory obou zemí o vymezení kontinentálního šelfu v Egejském moři totiž dosud neumožnily provést důkladný geologický průzkum této oblasti. Hlavní výzkumná otázka této práce tedy zní takto: je spor Řecka a Turecka o vymezení kontinentálního šelfu, který je potencionálním reservoárem egejské ropy a zemního plynu, sporem o strategicky důležitou oblast, nebo jde spíše o shakespearovské „mnoho povyku pro nic“?

Struktura práce je zvolena tak, aby nám pomohla na tuto otázku co nejjasněji odpovědět. V první části stručně charakterizujeme řecko-turecké spory o kontinentální šelf. Náplní druhé části bude minulost těžby v Egejském moři. V části třetí se podrobně zaměříme na technické aspekty zdejší těžby (naleziště ropy a plynu, vrtné plošiny, plynovody, rafinérie) a konečně poslední část se bude věnovat budoucím perspektivám této oblasti z hlediska energetiky i politiky.

2. Egejské spory

Řecko má podobnou rozlohu jako Česká republika, morfologicky se ovšem od naší domoviny výrazně liší. Je to země přímořská s velmi dlouhou konturou pobřeží a třemi tisícovkami ostrovů. Kvůli geologické minulosti Řecka se mnoho geologů domnívalo, že oblast Egejského moře, které omývá řeckou pevninu z východu a ze severu a které zahrnuje většinu řeckých ostrovů, je příhodnou oblastí pro vytváření geologických kapes s ložisky ropy a zemního plynu (Proedros – Papaconstantinou 2004). Na začátku 20. století se předpokládalo, že zde mohou ležet ropná ložiska, která si velikostí nezadají například s ložisky v Iráku, či dokonce v Saúdské Arábii. Pro tehdejší těžební a průzkumnou techniku ovšem nebyla ropa z mořských šelfů dostupná (Eleftherotypi­a 2007).

Teprve v 60. letech začali Řekové spolu se zahraničními společnostmi provádět průzkumy mořského šelfu na severu Egejského moře. Když bylo v roce 1973 objeveno poměrně bohaté ropné ložisko u řeckého ostrova Thasos, vyvolalo to na straně sousedního Turecka obavu, že mu brzy za dveřmi vyroste ropný magnát, na jehož rozsáhlá ropná pole se bude přes skromný rozsah svých teritoriálních vod v Egeji jen dívat. Nalezení ropy v Egejském moři proto vyvolalo mezi oběma zeměmi celou řadu teritoriálních sporů,1 které dodnes nebyly vyřešeny. V této práci nás především zajímají spory o vymezení kontinentálního šelfu a exkluzivních ekonomických zón (EEZ), v rámci nichž má daný stát právo na těžbu nerostných surovin.

2.1 Události a argumenty Řecka a Turecka

V roce 1974 Turecko začalo poskytovat licence na podmořský průzkum oblasti východní Egeje, mimo řecké teritoriální vody, ale v oblastech kontinentálního šelfu řeckých ostrovů Samothraki, Limnos, Agios Efstratios, Lesvos, Chios, Psara a Antipsara (Acer 2003: 149–154). Řecko proti tomuto postupu protestovalo a odvolávalo se na ženevskou Konvenci o kontinentálním šelfu (Convention on the Continental Shelf) z roku 1958, kde je v článku 1, část b, přiznáno právo na kontinentální šelf i ostrovům. Co se hranic týče, v této konvenci se také píše, že pokud se dva státy na vymezení hranic svých šelfů nedohodnou, pak „bude hranice určena aplikací principu stejné vzdálenosti od nejbližších bodů základní linie, od nichž je měřena šíře teritoriálních vod každého státu“ (Convention on the Continental Shelf, čl. 6, odstavec 2). Pro Řecko tedy byla otázka vymezení kontinentálního šelfu jasná: jeho hranice probíhaly ve střední linii mezi východním pobřežím řeckých východoegejských ostrovů a západním pobřežím turecké Malé Asie. Problém však byl v tom, že Turecko tuto konvenci nikdy nepodepsalo (Acer 2003: 149–154).

Turci výslovně nezpochybnili právo ostrovů na svůj vlastní šelf, ale tvrdili, že šelf kontinentu je důležitější než šelfy ostrovní. A protože dno Egejského moře je pokračováním anatolského kontinentálního šelfu, měly by z turecké perspektivy hranice mezi řeckým a tureckým kontinentálním šelfem vést přibližně středem Egejského moře. Tato interpretace byla pro Řecko nepřijatelná, protože turecký šelf by v takovémto případě obsáhl i velkou část řeckých ostrovů a z pohledu Řeků by tak podlomil suverenitu řeckého státu v této oblasti (Acer 2003: 149–154).

Řecko doporučovalo, aby konečný verdikt o této záležitosti vyřkl Mezinárodní soud v Haagu,2 Turecko místo toho preferovalo cestu přímých bilaterálních jednání obou zemí. V roce 1976 Turci poslali do oblasti řeckého kontinentálního šelfu průzkumnou loď Hora a doprovodné vojenské plavidlo. Řekové na tento krok reagovali soustředěním válečných plavidel a bojových letounů do krizové oblasti (Eleftherotypia 2009). Válka mezi oběma zeměmi však byla nakonec zažehnána a znesvářené strany daly přednost diplomatickému řešení. Výsledkem jednání řeckých a tureckých specialistů ve švýcarském Bernu byla deklarace o základních principech postupu při delimitaci kontinentálního šelfu (dokončená 11. listopadu 1976). V deklaraci se nicméně obě země shodly jen na tom, že budou dále jednat (Hradečný 2004: 125).

V roce 1982 vznikla na půdě OSN Konvence o mořském právu (Convention on the Law of the Sea, UNCLOS), která ošetřuje problematiku vymezení jak kontinentálního šelfu, tak exkluzivních ekonomických zón.3 Sto dvacet zemí, včetně Řecka, hlasovalo pro přijetí konvence, pouze čtyři země, včetně Turecka, se postavily proti návrhu (Kariotis 2007).4 Konvence vstoupila v platnost v listopadu 1994, kdy ji ratifikovalo požadovaných 60 států. Turecko ovšem zůstává jednou ze zemí, které ji nepodepsaly,5 a nadále trvá na tom, že turecký kontinentální šelf končí v polovině Egejského moře.

V roce 1987 vypukla další egejská krize. Konsorcium zahraničních firem, které v Řecku působilo jako North Aegean Petroleum Company (NAPC), oznámilo, že hodlá uskutečnit nové vrty z mořského dna, 10 kilometrů východně od ostrova Thasos, na šelfu mimo oblast řeckých teritoriálních vod (Eleftherotypia 2009). V reakci na to poslalo Turecko do oblasti vlastní výzkumnou loď Sismik provázenou vojenskými plavidly. Obě strany vyhlásily bojovou pohotovost. Jen s pomocí zprostředkovatelů USA a NATO dospělo Řecko a Turecko alespoň k neoficiální dohodě a odvolalo výjimečná vojenská opatření.

Turecko se zavázalo k tomu, že nebude provádět žádné pokusné vrty za hranicemi svých výsostných vod v případě, že stejný závazek přijme i Řecko. Řečtí představitelé následně prohlásili, že se zdrží provádění geologických průzkumů ve sporných vodách (Hradečný 2000: 139–140). Od té doby uvázl spor obou zemí na mělčině, a rozpohyboval se jen ve chvílích, kdy některá ze stran projela s průzkumnou lodí Egejským mořem (Eleftherotypia 2009). Například když na začátku roku 2010 řecký ministr energetiky a životního prostředí Jannis Maniatis prohlásil, že Řecko se chystá do konce roku povolit geologický průzkum mořského dna na severu Egejského moře (uvnitř řeckých teritoriálních vod), protože by zde mohla existovat „poměrně bohatá“ ropná ložiska, Turecko zareagovalo tím, že do oblasti u řeckého ostrova Samothraki poslalo vlastní průzkumnou loď Cesme, doprovázenou dvěma vojenskými plavidly. Všechny tři lodě přitom pečlivě sledovala řecká válečná loď Polemistis (To Vima 2010a). K ostrému konfliktu (ale ani k nějaké okamžité průlomové dohodě) však opět nedošlo.

3. Minulost těžby v Egeji

Těžba ropy v Egejském moři má poměrně krátkou historii. V roce 1960 řecké ministerstvo průmyslu ve spolupráci s geologickým institutem začalo provádět rozsáhlé geologické průzkumy po celém Řecku. Teprve roku 1969 se tyto průzkumy začaly soustředit na moře (To Vima 1999). Na počátku 70. let získalo konsorcium zahraničních firem v čele s americkým Oceanicem povolení k průzkumu mořského šelfu na severu Egejského moře mezi poloostrovem Chalkidiki a hranicemi s Tureckem. V roce 1976 společnost Oceanic nahradila kanadská Denison Mines a zmíněné konsorcium začalo operovat pod názvem NAPC (Proedros 2010).

Průzkum odhalil ropná ložiska především v oblastech kolem ostrova Thasos, který se nachází blízko severořeckého města Kavala, asi 150 kilometrů východně od Soluně. V letech 1972–3 bylo objeveno ložisko zemního plynu „Jižní Kavala“, sedm kilometrů západně od Thasosu, a o rok později přibližně ve stejné oblasti našel NAPC ložisko ropy, které pojmenoval „Prinos“. Zkušební vrty Prinos I a Prinos II měly slibný testovací průtok 2 950, potažmo 3 600 barelů za den,6 a proto dále pokračoval podrobný průzkum naleziště a příprava na těžbu (Kavala Oil 2007). V roce 1979 byly na naleziště Prinos instalovány dvě vrtné ropné platformy. Následující rok přibyla do Jižní Kavaly plošina pro těžbu plynu a tentýž rok se začaly stavět i podmořské ropovody a onshore rafinerie.

Těžba ropy v oblasti Prinosu a zemního plynu v nalezišti Jižní Kavala byla oficiálně zahájena 24. května 1981. Skutečná produkce se nicméně rozjela až v červenci téhož roku, kdy byla postupně zprovozněna všechna offshore a onshore zařízení. O rok později, v srpnu 1982, produkce ropy v Prinosu dosáhla 26 tisíc barelů surové ropy za den (Kavala Oil 2007). S takovou výtěžností pokrývalo toto naleziště 10 % řecké spotřeby (Science Daily 2008). Produkce nicméně od roku 1984 konstantně klesala a v roce 1997 už Prinos mohl uspokojit jen 2,5 % řecké poptávky (U.S. Energy Information Administration 2010a).

V roce 1998 musela být kvůli nízkým cenám ropy těžba v oblasti Prinosu zastavena, protože se stala ztrátovou. NAPC potom prodalo naleziště řecké vládě. V roce 1999 těžbu obnovila nově vytvořená řecká společnost Kavala Oil, kterou v roce 2007 koupila společnost Aegean Energy (dnes ENERGEAN Oil & Gas) (Energypress 2010, Kavala Oil 2007, Proedros 2010).7 V sou­časnosti se zde vytěží pouze čtyři až pět tisíc barelů surové ropy denně, což představuje méně než 1 % řecké spotřeby (srov. Energean 2010b, Energean 2010c, U.S. Energy Information Administration 2010a).

obrázek

Vývoj těžby surové ropy v Řecku (Zdroj).

4. Řecká naleziště podrobně

4.1 Prinos

Prinos byl prvním produkujícím nalezištěm v Řecku. Nachází se v Kavalském zálivu, osm kilometrů západně od ostrova Thasos a asi 18 kilometrů jižně od pevniny. Má rozlohu asi čtyři a půl kilometrů čtverečních a je 2 500 – 2 800 metrů hluboko. Hloubka moře je zde jen 30 metrů. Zdejší ropa obsahuje velké množství rozpuštěného zemního plynu s vysokým podílem sirovodíku (cca 60 %) (Energean 2010d, Proedros 2010).

Naleziště je rozděleno do čtyř různých částí a dvanácti různých vrstev, které mají jiné složení ropy. Tlak ve vrtech je mezi 140 a 400 bary. Těžba je realizována především s použitím injektáží zemního plynu (gas lift) nebo mořské vody (Energean 2010d).

Na lokalitě od 80. let pracují dvě čtyřnohé dvanáctislotové pevně ukotvené vrtné plošiny Alfa a Beta a osminohá pracovní plošina Delta, jejímž hlavním úkolem je oddělování ropy, plynu a vody. Mezi další úkoly Delty patří kupříkladu pumpování ropy, injektáže plynu, nebo vody do naleziště a jiné podpůrné operace. Těžební plošiny Alfa a Beta mohou každá provádět dvanáct vrtů (Energean 2010d). Dnes je zde v provozu deset aktivních produkčních vrtů a jeden vrt pro injektáž (Energean 2010e). Vytěžená surová ropa putuje pomocí 18 kilometrů dlouhého 8” ropovodu na pevninu do rafinerie Sigma, kde se provádí například odsolování a dehydratace, nízkotlaká separace a stabilizace surové ropy (Energean 2010f, Proedros 2010).8

Celkem zde bylo vyvrtáno 44 vrtů. Na počátku těžby, v roce 1981, Prinos produkoval 8 až 10 tisíc barelů denně. Vrcholu dosáhl v roce 1985 s 27,5 tisíci barely. Od té doby produkce klesala a v roce 2009 bylo vytěženo jen 1 200 barelů denně (Energean 2010e). Prinos už dokázal vyprodukovat 110 miliónů barelů ropy, na vytěžení tu zbývá asi dalších pět miliónů barelů (Ta Nea 2009).

4.2 Prinos-sever a Epsilon

Úsilí identifikovat nová ropná ložiska v okolí Thasosu (ovšem jen v rámci řeckých teritoriálních vod, kvůli spornému geopolitickému statusu Egejského moře – viz další část práce) probíhají od 80. let do současnosti. U ostrova Thasos bylo nalezeno poměrně mnoho ropných kapes, ale většina z nich nebyla ekonomicky rentabilní (Proedros 2010). Výjimkou jsou dnes již produkující naleziště Prinos-sever a Epsilon.

Naleziště Prinos-sever bylo objeveno v roce 1994, asi tři kilometry severně od Prinosu. V roce 1996 zde byla zahájena těžba s pomocí horizontálních vrtů (Kavala Oil 2007). Naleziště leží v hloubce 4 400 metrů a skrývají se v něm cca tři milióny barelů ropy (Express 2009, Ta Nea 2009). Produkce tohoto naleziště se na celkovém podílu těžby ropy v okolí Prinosu podílí asi z dvaceti procent (Kavala Oil 2007).

V roce 2000 bylo objeveno naleziště Epsilon, asi čtyři kilometry severozápadně od Prinosu. Nachází se v hloubce 5 300 metrů (jde o vůbec nejhlubší vrt v Řecku) a zabírá plochu dva a půl kilometru čtverečního (Energean 2010g). Do naleziště jsou vkládány velké naděje, protože brzy bude nejbohatším aktivním nalezištěm v Řecku s odhadovanou výtěžností 20 milionů barelů (Ta Nea 2009).9 Začalo se zde těžit v lednu 2010, a očekává se, že vrt bude postupně produkovat až tři tisíce barelů ropy denně (Offshore-technology.com 2010).

4.3 Jižní Kavala

Naleziště plynu Jižní Kavala bylo objeveno na konci roku 1972, jedenáct kilometrů jihozápadně od Prinosu. Má rozlohu asi čtyři kilometry čtvereční a nachází v hloubce 1 700 – 2 000 metrů, přičemž hloubka moře v této oblasti dosahuje pouze 58 metrů. Těžil se zde takzvaný nekorozivní zemní plyn (sweet gas),10 který obsahoval malé množství sirovodíku a více než osmdesátiprocentní podíl metanu (Energean 2010d).

Komerční produkce plynu zde byla zahájena v roce 1981 a pohybovala se kolem 40 MNm3 (milióny metrů krychlových) ročně. Vrcholu produkce dosáhlo naleziště v roce 1989, kdy vyprodukovalo víc než 283 MNm3. Celkem se zde vytěžilo více než 850 miliónů MNm3 zemního plynu (Energean 2010h).

Těžba byla realizována pomocí čtyřnohé těžební plošiny Kappa, která byla vybavena zařízením pro separaci a dehydrataci plynu. Dehydrovaný plyn byl transportován s pomocí 6” podmořského plynovodu na plošinu Delta, kde se používal k injektáži do ropného naleziště (Energean 2010d). Dnes je toto naleziště téměř vyčerpané a uvažuje se o jeho přebudování na pohotovostní zásobník zemního plynu, který by byl schopen zajistit až 40 % spotřeby země po dobu 90 dní (Energean 2010b).

obrázek

Vývoj těžby zemního plynu v Řecku ve stopách krychlových (Zdroj).

5. Budoucnost egejské těžby

Podle americké Energetické informační agentury (Energy Information Administration, EIA) má Řecko v současnosti pouze 10 miliónů barelů ověřených ropných rezerv. Pro představu: to je o třetinu méně než Česká republika (15 miliónů barelů) a zároveň množství, které vytěží Nigérie za pět dní (srov. U. S. Energy Information Administration 2010b, U. S. Energy Information Administration 2010c). Současná řecká těžba navíc nepokrývá ani jedno procento domácí spotřeby, a Řecko proto musí prakticky všechnu ropu a zemní plyn dovážet. Nejvíce těchto komodit směřuje do Řecka ze Saúdské Arábie, Ruska, Íránu a Libye (Eleftherotypia 2007). Z tohoto pohledu se tedy zdají řecké zásoby fosilních paliv nevýznamné.

Je však nutno podotknout, že řecko-turecké přetahovaní, trvající posledních čtyřicet let, vedlo k tomu, že Egejské moře zatím není příliš důkladně geologicky prozkoumáno (Kathimerini 2009, To Vima 2010a). Podle zprávy řecké vládní Rady národní energetické strategie (Συµβουλίου Εθνικής Ενεργειακής Στρατηγικής) z roku 2008 je možné v severní Egeji najít ložiska, která budou produkovat 200 až 350 000 barelů denně, což by bylo množství dostatečné pro pokrytí téměř 50 % spotřeby země. Na tyto nové informace pohotově reagovala řecká těžební společnost Energean rozhodnutím investovat minimálně 200 milionů dolarů do uskutečnění průzkumných vrtů v oblastech, které mezi lety 1993–2009 vytipoval seizmický průzkum (srov. Energypress 2010, Express 2009, Science Daily 2008).

Tento odhad ukazuje, že se Řecko stále ještě nevzdalo naděje, že v jeho dosahu existují značná a rentabilní ropná ložiska, i když dosavadní realita průzkumů a těžby spíše ukazuje na opak.

6. Závěr

Jak bychom tedy mohli stručně zodpovědět otázku, kterou jsme formulovali na začátku práce? Řecko začalo ropu a zemní plyn těžit na počátku 80. let. Dosud objevená ložiska ale nebyla příliš bohatá a i během vrcholu produkce neumožňovala uspokojit více než deset procent domácí řecké poptávky. V současnosti toto číslo kleslo na méně než jedno procento. Dá se tedy říci, že králík (ropa) v pomyslném egejském pytli je, ale prozatím se zdá, že je tak hubený, že snad ani nestojí za řeč. Kauza ropných zásob v Egeji proto z tohoto pohledu vypadá jako typický příklad „povyku pro nic“.

Problémem ovšem je, že kvůli neexistujícímu důkladnému geologickému průzkumu oblasti zatím egejskému králíkovi z pytle koukají jen uši a stále existuje možnost, že jeho tělo by na tom nemuselo být zas až tak špatně. Dnes už sice jsou v tomto ohledu Řekové skeptičtější než na začátku století, kdy věřili, že by se řecké ropné zásoby mohly podobat zásobám Saúdské Arábie, ale přesto věří, že Egejské moře má potenciál produkovat množství ropy dostatečné k pokrytí skoro poloviny domácí spotřeby.

To je nezanedbatelné číslo, které sice nekatapultuje Řecko mezi ropné velmoci, ale rozhodně – i kvůli současným řeckým ekonomickým problémům – stojí za pozornost. Řecká ropná společnost Energean již také vyjádřila odhodlání do výzkumu (a případné následné těžby) investovat velké množství peněz. Nic z toho však nebude možné, pokud se Řecko a Turecko konečně nedohodnou na vymezení kontinentálního šelfu a na provedení geologického průzkumu Egejského moře.

Po zmíněné krizi z počátku roku 2010 (viz část 2.1) Řekové a Turci začali o této otázce opět jednat. Obě země se sice zatím nedohodly, ale podle řeckých novin rozhovory pokračují v přátelském duchu. Řecký premiér Jorgos Papandreu v říjnu 2010 řekl, že už brzy je možné očekávat konkrétní výsledek (To Vima 2010b, To Vima 2010c). Určitým kompromisním řešením sporu by mohlo být například ustanovení režimu společné kontroly nad spornou oblastí, jak navrhuje turecký profesor a odborník na egejskou otázku Yücel Acer (2006).

Případná dohoda by bezpochyby byla prospěšná pro obě země, a to jak ekonomicky, tak politicky. Byla by totiž velkým krokem vpřed v normalizaci zapeklitých vzájemných vztahů a zároveň by mohla být inspirací pro řešení podobných problémů v jiných částech světa.

7. Literatura

• knihy

  • Acer, Y.: The Aegean maritime disputes and international law. London. Ashgate Publishing Group 2003.
  • Hradečný, P. [et al.]: Dějiny Řecka. Praha. Nakladatelství Lidové noviny 2004.
  • Hradečný, P.: Řekové a Turci. Nepřátelé nebo spojenci? Praha. Nakladatelství Lidové noviny 2000.

• články v odborných časopisech

  • Acer, Y. (2006). A Proposal for a Joint Maritime Development Regime in the Aegean Sea. Journal of Maritime Law and Commerce, vol. 37, no. 1.
  • Coufoudakis, V. (1985). Greek-Turkish Relations, 1973–1983: The View from Athens. International Security, vol. 9, no. 4.
  • Kariotis, T. C. (2007). A Greek Exclusive Economic Zone in the Aegean Sea. Mediterranean Quarterly, vol. 18, no. 3.
  • Proedros, P. – Papaconstantinou, C. M. (2004): Prinos Basin – A Model for Oil Exploration. Bulletin of the Geological Society of Greece, vol. XXXVI.

• online texty

  • Convention on the Continental Shelf 1958 [online]. Dostupné zde. [cit. 14. listopadu 2010].
  • Oral, N. (2009): Non-Ratification of the 1982 Law of the Sea Convention: An Aegean Dilemma of Environmental and Global Consequence [online]. Dostupné zde. [cit. 17. listopadu 2010].
  • Proedros, P. (2010): Aνοιχτά του Πρίνου [online]. Dostupné zde. [cit. 10. listopadu 2010].
  • United Nations Convention on the Law of the Sea [online]. Dostupné zde. [cit. 14. listopadu 2010].

• internetové zdroje

Pokud není uvedeno jinak, internetové zdroje byly ověřeny k 11. listopa­du 2010.

  • Eleftherotypia (2007): Η μάχη για τον «μαύρο χρυσό» στη Μεσόγειο. [online]. Dostupné zde.
  • Eleftherotypia (2009): 34 χρόνια από το «βυθίσατε το Χόρα». [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010a): History. [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010b): Corporate Overview. [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010c): About Energean [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010d): Offshore Infrastructure [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010e): Prinos [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010f): Onshore Infrastructure [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010g): Epsilon [online]. Dostupné zde.
  • Energean (2010h): South Kavala [online]. Dostupné zde.
  • Εnergypress (2010): Μαθιός Ρήγας: Ο Έλληνας «πετρελαιάς» που έδωσε το φιλί της ζωής στα κοιτάσματα του Πρίνου. [online]. Dostupné zde.
  • Express (2009): Υπερδιπλασιάζεται η παραγωγή πετρελαίου από τον Πρίνο. [online]. Dostupné zde.
  • Vysoká škola báňská (2010): Využití ropy a zemního plynu. [online]. Dostupné zde.
  • Kavala Oil (2007): Ιστορικό. [online]. Dostupné zde.
  • Kathimerini (2009): Positive indications emerge on oil reserves in Aegean. [online]. Dostupné zde.
  • Offshore technology (2010): Epsilon Oil Field. [online]. Dostupné zde.
  • Science Daily (2008): Πετρέλαιο: Πηγή Ενέργειας. [online]. Dostupné zde.
  • Ta Nea (2009): Ψάχνουν επενδυτές για το ξεχασμένο πετρέλαιο. [online]. Dostupné zde.
  • To Vima (1999): Ο Πρίνος στέρεψε. [online]. Dostupné zde.
  • To Vima (2010a): Στο Αιγαίο για έρευνες το τουρκικό σκάφος Cesme. [online]. Dostupné zde.
  • To Vima (2010b): Μην περιμένετε λύση σύντομα. [online]. Dostupné zde.
  • To Vima (2010c): Το νέο κλίμα. [online]. Dostupné zde.
  • U. S. Energy Information Administration (2010a): Greece Energy Profile. [online]. Dostupné zde.
  • U. S. Energy Information Administration (2010b): Crude Oil Proved Reserves (Billion Barrels). [online]. Dostupné zde.
  • U. S. Energy Information Administration (2010c): Nigeria Energy Data – Oil. [online]. Dostupné zde.

Autoři studují mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě a jsou redaktory Global Politics.

Poznámky

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Jan Daniel a Martina Dočkalová
Rubrika
Články
Témata
, , , ,
Publikováno
8. 3. 2011