Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Rekrutace foreign fighters a mladých džihádistů, případová studie Iráku a Sýrie

Tato studie popisuje, jak dochází k rekrutaci zahraničních bojovníků a mladých džihádistů bojujících dnes za Islámský stát na Blízkém východě. Provedený výzkum ukazuje roli ideologie Islámského státu, některé vlastnosti a charakteristiky společné drtivé většině potenciálních rekrutů a konečně také vysoce sofistikovanou globální rekrutační síť využívající sociálních sítí. Bylo zjištěno také několik poměrně zajímavých faktů – masivní rekrutací mladých žen začínaje a nechtěnou propagandistickou rolí západních médií konče.

Úvod

Studie se zabývá tématem rekrutování zahraničních bojovníků a mladých džihádistů organizací Islámský stát působící dnes v oblastech Sýrie a Iráku. Metodologicky je ukotvená jako interpretativní případová vzhledem k tomu, že v ní „jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti“ (Hendl 2008: 102, Lijphart 1971: 691).

Téma zahraničních bojovníků je v rámci české akademické obce poměrně málo zmapované, ve světové je tomu dosti podobně. Zdálo by se tedy, že se jedná o fenomén vycházející z moderní doby, přičemž opak je ale pravdou. Působení zahraničních bojovníků v rámci ozbrojených konfliktů bylo zjištěno už minimálně před dvěma stovkami let, vždyť i anglický básník George Gordon Byron se dá považovat za jednoho z nich.

Knížkou, ze které bude studie primárně vycházet v teoreticko-metodologické části práce, bude studie Davida Maleta Foreign Fighters: Transnational identity in civil conflicts. Aktuální data pak budou sesbírána ze zahraničních novinových článků renomovaných zpravodajských agentur. Možnou překážkou může být fakt, že na toto téma ještě nebyl proveden dostatek relevantních studií, tudíž předkládaná data nemusí být ze své podstaty kompletní. Cílem této práce však není předložit celistvý a detailní náhled na danou problematiku, poněvadž to by vyžadovalo longitudinální terénní výzkum a práci na samotném Blízkém východě. Výstupem studie tedy bude spíše sumarizovaný pohled analyticko-deskriptivního charakteru na tento fenomén.

Struktura práce je následující – nejdříve jsou vysvětleny jednotlivé použité termíny, poté je v krátkosti shrnuta historie samotné organizace Islámský stát, ve stručnosti jsou představeny aktuální informace o stavu zahraničních bojovníků podle zpravodajství vybraných zemí a následuje hlavní meritum studie – způsoby a metody rekrutování mladých muslimů Islámským státem. Zde je analyzován profil potenciálního rekruta a také je tu místo věnované rolím sociálních sítí při získávání rekrutů. Samotný závěr pak představuje shrnutí zjištěných poznatků.

1 Teoretické vymezení jednotlivých používaných pojmů

1.1 Foreign fighter, zahraniční bojovník

Oblast bezpečnostních studií se dlouhodobě potýká s absencí všeobecně uznávaných a přijímaných definic těch nejdůležitějších termínů, mezi které lze zařadit terorismus, organizovaný zločin či právě termín „foreign fighter“. V rámci této studie bude využita Maletova definice zahraničního bojovníka, tedy že se jedná o ne-občana konfliktních států, který se připojí k povstalcům během občanské války (Malet 2013: 9). Pro potřeby této studie budou zahraniční bojovníci primárně občané jiných států, než jsou Sýrie a Irák. Mohou to tedy být i příslušníci jiných států ležících v oblasti Blízkého východu (např. Saúdské Arábie, jak bude dále postulováno).

Je nutné si uvědomit, že zahraniční bojovník je jednou stranou konfliktu vnímaný jako terorista, ale tou druhou jako bojovník za svobodu. Tuto dichotomii je třeba mít na paměti.

1.2 Blízký východ

Jako Blízký východ bude označována oblast, kterou tak rozpoznává Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. To do ní řadí Bahrajn, Irák, Írán, Izrael, Jemen, Jordánsko, Katar, Kuvajt, Libanon, Omán, Palestinu, Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Sýrii (MZV 2014). Studie se primárně zaměřuje na regiony Sýrie a Iráku, kde dnes působí organizace Islámský stát.

1.3 Mladí džihádisté

V rámci této studie budou mladí džihádisté chápáni jako zvláštní část zahraničních bojovníků na Blízkém východě. Pro naše potřeby pro ně bude platit stejná definice jako pro zahraniční bojovníky, avšak budeme je chápat jako děti, mladistvé a dospívající chlapce a dívky do věku 20 let. Podle některých poznatků se navíc ukazuje, že právě členové této věkové skupiny tvoří největší procento přijatých rekrutů (Bustle 2014).

2 Historie organizace Islámský stát

„Islámský stát v Iráku a Sýrii je ozbrojená skupina, která vznikla zhruba na přelomu 20. a 21. století na území Iráku,“ říká český politolog Tomáš Šmíd ve svém článku Základní fakta o Islámském státu v Iráku a Sýrii (ISIS) (Šmíd 2014).

Organizaci založil někdy po roce 2003 známý džihádista Abú Músab Zarkáví jako sunnitskou odnož al-Káidy operující v Iráku. Skupina tehdy známá pod jménem Jama’at al Tawhid w’al Jihad (Skupina monoteismu a džihádu, dále jen JTJ) však postupem času začala zastávat silně protišíitské názory a proti iráckým šíitům podnikala i útoky, což vedení al- Káidy kritizovalo a následně to i vedlo ke konci vzájemné spolupráce (AntiWar 2014).

Důležitým milníkem nejen pro tuto skupinu, ale i pro celkové dění v oblasti Blízkého východu, byl rok 2011. V tomto roce začalo masivní stahování amerických vojsk z Iráku, přičemž se také v plné síle projevila série událostí známá pod souhrnným označením Arabské jaro. V rámci něho došlo ke svržení režimu Muammara Kaddáfího, čehož využily místní militantní skupiny k získání velkého množství kvalitních zbraní ze zásob zdecimované libyjské armády. Ve stejném čase se také rozhořela syrská občanská válka mezi vládními jednotkami a protiasadovskou koalicí. V této době už také organizace nesla nové jméno, z al- Káidy v Iráku, kterou se stala po přejmenování z JTJ, se stal Islámský stát v Iráku (dále jen ISI), přičemž ovládala část Iráku bezprostředně sousedící se Sýrií. Proto ISI dostal za úkol přepravit se přes irácko-syrské hranice a začít bojovat i na území této země pod hlavičkou uskupení Džabhat al-Nusra. Skupina si velice rychle vydobyla své jméno jak na bojišti, tak v mezinárodním prostředí. Ukázalo se, že jde asi o nejbrutálněji jednající organizaci působící na syrské frontě, v jejíchž řadách stálo velké množství povstalců-veteránů z války proti USA v Iráku, ale i z dalších oblastí (Čečenska, Libye, Afghánistánu). Džabhat al-Nusra se však nakonec kvůli vnitřním sporům rozpadla, což dalo vzniknout skupině Islámský stát v Iráku a Levantě [1], jinými nazývané Islámský stát v Iráku a Sýrii (dále jen ISIS), kterážto začala hrát v oblasti Blízkého východu prim. Následoval již výše avizovaný rozkol s centrální al-Káidou a moment, kdy ISIS převzal vůdčí roli v rámci protiasadovské koalice (AntiWar 2014).

Do čela ISIS se postavil do té doby málo známý Abú Bakr Bagdádí [2] (WP 2014a). ISIS se také od momentu svého vzniku odlišoval od ostatních bojůvek působících v této oblasti tím, že hlásal myšlenku vytvoření islámského státu, kdežto oněm ostatním bojujícím skupinám šlo pouze a jenom o poražení Lva z Damašku a jeho armády. Od samého začátku pak v rámci organizace ISIS působila na vysokých pozicích celá řada cizinců, namátkou lze jmenovat Abú Omara al-Šíšáního, polního velitele ISIS původem z Čečenska, čemuž napovídá i jeho jméno [3] (AntiWar 2014, NBC 2014).

Zlomovým okamžikem v krátkých dějinách ISIS pak bylo léto letošního roku, konkrétně pak červen, kdy byla spuštěna masivní a blesková útočná akce na severu Iráku. Během několika málo dní dokázali členové této radikální organizace oblehnout a dobýt druhé největší irácké město Mosul. Zisk tohoto města pro islamisty znamenal jednak možnost kontrolovat ropná pole v jeho těsné blízkosti (a profitovat tak z prodeje ropy), a také vyloupit mosulské banky, díky čemuž přišli džihádisté během několika málo hodin k přímo pohádkovému bohatství, jehož hodnota se odhadovala na více jak 400 miliónů dolarů ve zlatě a bankovkách (hlavně iráckých dinárech a amerických dolarech). Díky tomuto kroku se z ISIS stala nejbohatší teroristická organizace na světě [4] (AntiWar 2014, WP 2014b).

29. června 2014 došlo k historické události, když byl jednostranným aktem na území Sýrie a Iráku ovládaném ISIS vyhlášen Islámský stát (chalífát) v čele s chalífou Abú Bakrem Bagdádím, který pro tuto příležitost přijal jméno Ibrahim. Za hlavní baštu této organizace se dlouhodobě považuje severosyrské město Rakka (BBC 2014a, Šmíd 2014).

Po dobytí Mosulu, ovládnutí severního Iráku a severovýchodní Sýrie a vyhlášení chalífátu se naplno rozhořel boj mezi islamisty bojujícími pod černou vlajkou s bílou šahádou a kurdskými ozbrojenými oddíly pešmergů, poněvadž právě na Kurdy a další náboženské menšiny žijící v blízkosti islamisty ovládaných oblastí se ISIS zaměřil ve svém dalším džihádistickém tažení. V této chvíli se do konfliktu aktivně zapojily i Spojené státy americké, které se rozhodly začít s cílenými nálety svých bezpilotních letounů (dronů) na pozice islamistů. Zůstává však minimálně sporné, zda má tento postup reálnou šanci změnit průběh konfliktu. Pravděpodobně by bylo mnohem účinnější, kdyby se Američané domluvili s kurdskými pešmergy a iráckou armádou a začali proti islamistům bojovat společně, jak naznačuje americký žurnalista indického původu Fareed Zakaria (AntiWar 2014, WP 2014c).

3 Aktuální situace zahraničních bojovníků

Řady islamistů bojujících v Sýrii a Iráku pod vlajkou Islámského státu a ve jménu chalífátu se každým dnem rozšiřují. Podle informací zpravodajských služeb západních států už počet džihádistů přesáhl 30 tisíc, přičemž více než třetinu, podle studií OSN až polovinu [5], z tohoto množství tvoří zahraniční bojovníci ze skoro 90 různých zemí světa [6] (BBC 2014b, CFR 2014). Podle slov protiteroristického koordinátora EU Gillese de Kerchoveho byly v polovině září 2014 zapojeny do bojů na straně islamistů více jak 3 tisíce Evropanů, zatímco jejich počet neustále narůstá (BBC 2014c). Zpravodajské služby jednotlivých států se shodují na tom, že měsíčně posílí ISIS zhruba tisícovka nových zahraničních bojovníků (WP 2014e).

Tato situace je znepokojující i z jiného hlediska. Jednou tito bojovníci (a nejsou to pouze muži, bojuje zde i nezanedbatelné množství žen) dobojují a rozhodnou se vrátit zpátky do své vlasti – ať už z vlastního popudu, či k tomu budou vybídnuti a jejich úkolem bude založení teroristické buňky s nějakým specifickým úkolem (např. sebevražedný atentát). Tento potenciální návrat představuje bezpečnostní hrozbu pro dané evropské i světové státy, jejichž občané se přidali na Blízkém východě k islamistům. Je pravda, že vlády jednotlivých (evropských) zemí byly v reakci na tuto situaci přistiženy „v nedbalkách“ a reagovaly až ex post, jejich kroky – zákazy veřejné propagace a symbolů Islámského státu, zákazy návratu džihádistů domů pod trestem odnětí svobody – ale lze vesměs hodnotit poměrně pozitivně. Opět však můžeme polemizovat o tom, zda by nebylo vhodné zavést případnou amnestii pro ty džihádisty, co by se sami při svém návratu nahlásili, poněvadž takovýmto způsobem by země mohly jak ochránit své občany, tak získat cenné informace o fungování, struktuře, organizaci a lidech spojených s Islámským státem. Celkově je navíc sporné, zda džihádisté vůbec touží po návratu domů – někteří zahynou v boji, jiní se zapojí do nových vojenských kampaní a další se sice vrátit mohou, ale naprosto rozčarováni a připraveni o iluze (FA 2014). Právě u této poslední skupiny lidí by mohlo být uvažováno o jakési formě amnestie. Nad touto otázkou by však měli hloubat politici a ne sociální vědci.

Sociální vědec i politik by se však měl zamyslet nad tímto – pokud je ve většině zemí uzákoněno, že její občané nesmí bojovat v barvách jiného státu, což platí i v České republice díky tzv. brannému zákonu (č. 585/2004 Sb.), mohlo by tímto způsobem dojít k implicitnímu uznání Islámského státu ze stran evropských i světových vlád jako státu v pravém slova smyslu?

4 Ideologie Islámského státu

Ideologie Islámského státu, díky které dosahuje takových úspěchů při rekrutaci zahraničních bojovníků, je poměrně prostá a snadno pochopitelná.

Ideologický rámec organizace je rýsován ve dvou variantách – dobré a špatné, bílé a černé, my a oni. Jako nepřátelé jsou prezentováni všichni nevěřící, kteří nežijí a ani nebudou žít v chalífátu: šíité, křesťané, Kurdové a příslušníci dalších náboženských minorit žijících na území Blízkého východu. Naopak jako hrdinové a ti dobří jsou představováni sunnitští radikální džihádisté bojující ve jménu chalífy Ibrahima a proroka Mohameda za vytvoření a udržení islámského chalífátu (Mashable 2014). Ideologie ISIS je tedy založena na nadvládě a nadřazenosti nad ostatními lidmi i náboženstvími a to díky ozbrojenému džihádu. Bojovníci hájící barvy chalífátu tomuto věří a považují to za neměnnou pravdu (FOX 2014a).

Sunnitští radikálové často prezentují realitu tak, že sunnitští civilisté z Iráku, Afghánistánu, Sýrie, Gazy i z Balkánu byli a i nadále jsou vražděni, mučeni, znásilňováni a zotročováni, přičemž svět proti tomu nic nedělá (Mashable 2014), což z aktivit Islámského státu činí podle jejich rétoriky jakési „humanitární mise“ na podporu těchto trpících sunnitských muslimů (Time 2014a).

5 Rekrutace

Malet ve své knize Foreign Fighters píše, že využívání internetu k rekrutování zahraničních bojovníků bylo zaznamenáno po přelomu tisíciletí v konfliktech v Iráku, v Afghánistánu, v Pákistánu a v Somálsku (Malet 2013: 3). Proč však mnohdy finančně zajištění lidé ze Západu odcházejí do míst, se kterými je většinou nic (nebo něco velice málo) pojí? Malet nabízí pohled modelu greed v ozbrojených konfliktech – lidé zkrátka touží po finančním polepšení a možnost loupit a získat kořist je v tomto ohledu lákavá (Malet 2013: 3). Zde je možné mu dát částečně za pravdu, protože potenciálním rekrutům jsou skutečně mnohdy nabízeny peníze v hotovosti, drahé mobily a zbraně, pokud se přidají k ISIS.

Zajímavým Maletovým postulátem pak zůstává jeho prohlášení, kdy říká, že už není moc pravděpodobné, že by se v konfliktech na Blízkém východě ještě v budoucnosti vyskytovali zahraniční bojovníci, což ukazuje, že předpovídání budoucího vývoje událostí v sociálních studiích nemusí dopadnout podle představ (Malet 2013: 11).
Jak tedy v současnosti probíhá rekrutování mladých džihádistů a zahraničních bojovníků náboráři Islámského státu? Celý proces se dá shrnout do bodů, jimiž se budu detailněji věnovat v další části studie – jde o navození pocitu identity a náboženské sounáležitosti, sofistikovanou internetovou propagandu umně využívající sociálních sítí a v poslední době poměrně překvapivé zacílení na rekrutaci mladých žen (CSM 2014). Mladým dívkám a slečnám je představován džihád v pojetí ISIS a jsou jim slibovány krásné domy a hodní manželé čekající na ně na Blízkém východě. Po svatbě s nimi jim pak budou zaplaceny líbánky, avšak musí si vybrat některou z destinací nacházejících se na území chalífátu (BI 2014, Bustle 2014). ženy v tomto ohledu nejsou brány jako bojovnice do první linie, ze začátku byly vybízeny pouze k finančnímu sponzorování Islámského státu. Dnes je tomu však již jinak – ženy mají za úkol vytvořit svému manželovi pohodlný domov a podporovat ho v džihádu, přičemž se mají řídit heslem, že „nejlepší ženy samy muže nevidí, ani nejsou samy muži viděny“ (Time 2014b).

5.1 Profil potenciálního rekruta

Neexistuje žádná univerzální šablona, podle které by se dal rozpoznat potenciální rekrut Islámského státu, respektive potenciální zahraniční bojovník jako takový. Mnohá zjištění jsou však navzájem kompatibilní a vhodně se doplňují, čehož já využiji a pokusím se vytvořit přehled, který může napomoct při vyhledávání pravděpodobných cílů muslimských náborářů a jejich následné ochraně před nimi s ohledem na body zmíněné výše.

Mnoha dosavadními studiemi jsou zdokumentovány základní charakteristiky, jež jsou shodné u většiny mladých evropských džihádistů naverbovaných ISIS. Tito mladí lidé pocházejí ze druhé nebo třetí generace migrantů (ne nutně muslimského původu), tudíž se již narodili na půdě Evropské unie. Většina z nich pochází z poměrně dobře finančně zajištěných rodin, které jsou přiměřeně nábožensky aktivní a nenacházejí se u pomyslného dna společnosti (Bustle 2014, Mashable 2014). Rekruti pocházející z muslimských rodin neumějí v drtivé většině případů arabsky, čehož náboráři zneužívají, poněvadž tito mladí lidé neznají muslimské náboženské texty a nedokáží tak rozeznat pravdu od lži, respektive skutečné islámské učení od radikální propagandy (FOX 2014a).

ISIS je také otevřený všem cizincům, všechny bere jako navzájem si rovné, čehož by se zahraniční bojovníci u jiných bojůvek nedočkali. Jak již bylo uvedeno výše, v nejvyšším vedení Islámského státu se nacházejí právě i cizinci, takže by organizace byla sama proti sobě, kdyby se jejich přívalu bránila a odmítala je (Time 2014a).

Náboráři často používají vytříbenou rétoriku. Tvrdí, že je někým zvenčí ohrožena komunita, k níž náleží jak náborář, tak právě i rekrut (= navození pocitu identity a náboženské sounáležitosti). Malet tvrdí, že v tomto případě etnicita a náboženství nemusejí hrát stěžejní roli, ale někdy jsou na nich tyto argumenty naopak postaveny. Malet také usuzuje, že potenciální rekruti jsou více zapojeni do komunálního života muslimské minority v dané evropské zemi než do širší celonárodní společnosti (Malet 2013: 4–5).

Dalším lákadlem pro mladé lidi je důkaz, že ISIS dokázal v oblasti, kde se již po několik let neustále válčí, nastolit pořádek a stabilitu. Islámský stát je pro tyto chlapce a dívky bez silně ukotvené identity tím, co jim do té doby v jejich životě scházelo. ISIS totiž nabízí jednoduché odpovědi na těžké otázky a prostá řešení složitých problémů. Podle Matthewa Levitta, ředitele protiteroristické a zpravodajské části thinktanku Washington Institute for Near East Policy, se Islámský stát a jeho příslušníci navenek prezentují jako nejvíce „sexy“ džihádisté na světě (Time 2014a).

Al Fadi, zakladatel amerického thinktanku Center for Islamic Research & Awareness, rozděluje následovatele ISIS do tří kategorií – na muslimy narozené v muslimských rodinách, kterým bylo od narození rodiči vštěpováno, že chalífát bylo to nejlepší období v muslimské historii, proto je nutné jeho znovunastolení; na rezidenty bydlící v Sýrii a Iráku, kteří jsou dlouhodobě utlačováni tamními režimy a bojují proti nim; a na konvertity a zahraniční bojovníky, kteří mohou pocházet z muslimských rodin, které se plně nesemkly s danou polečností, do které emigrovaly (FOX 2014b).

Mubin Šajch, dřívější náborář Tálibánu a dnešní kanadský bezpečnostní expert, ve svém rozhovoru pro International Business Times uvedl, že rekruti bývají ve většině případů teenageři nebo mladí muži bez předchozího bližšího vztahu k Sýrii nebo Iráku, přičemž jsou to často zároveň „náboženští nováčkové“ (= konvertité). Podle kanadského imáma Syeda Soharwardyho je jisté, že Islámský stát má svou náborářskou síť rozprostřenou po celé Evropě i v USA. Tento duchovní také tvrdí, že si potenciální rekrut musí sám vyhledat mentora-džihádistu, čehož může dosáhnout buď online, nebo v rámci místní muslimské komunity. Nábor je podle něj prováděn i na univerzitách v rámci studentských spolků, případně i v některých mešitách, kde duchovní nabízejí mladým lidem přivedení na správnou cestu k tomu pravému islámu, jaký byl za života proroka Mohameda.

Takto jsou mladí lidé indoktrinováni fundamentálním myšlením (IB Times 2014, Mashable 2014). V rámci muslimských komunit mohou tedy jako náboráři působit duchovní, navrátivší se džihádisté a také sympatizanti Islámského státu. Domů se vracející džihádisté jsou problémem zejména ve Velké Británii, kam se k dnešnímu dni podle odhadů zpravodajských služeb vrátilo již přes 250 zahraničních bojovníků, kteří si prošli přímými boji v Sýrii nebo Iráku (Guardian 2014b). Je však otázkou, kolik z nich představuje bezpečnostní hrozbu pro stát a kolik z nich se vrátilo kvůli zničení ideálů a zboření iluzí o „ráji na zemi“ v podobě chalífátu.

Na tomto místě se nabízí další otázka, a to zda už západní země využily těchto existujících rekrutačních kanálů a zda takto vyslaly nějaké své agenty či zpravodajce na Blízký východ, aby zjistily, jak to na místě ve skutečnosti funguje. Pokud se tomu tak ještě nestalo, je vhodné se zamyslet nad tím, proč ne, protože tak širokým sítem uchazečů by někdo takový mohl (a měl) velice snadno proklouznout.

5.2 Sociální sítě

Kapitola sama o sobě je využívání sociálních sítí pro nábor potenciálních rekrutů.
Náboráři využívají vícejazyčné komunikace (v angličtině i v arabštině) na větším počtu sociálních sítí (Facebook, Twitter, YouTube, ask.fm, Instagram – každý takový účet mívá řádově tisíce fanoušků). Tímto způsobem se dostávají do kontaktu hlavně s mladší generací, která je dnes nemyslitelně svázaná se sociálními sítěmi a životem v rámci nich. Na své videokanály umisťují lákavá videa, kdy například potenciálním rekrutům nabízejí nocleh ve čtyřhvězdičkovém hotelu zadarmo, když se nechají naverbovat. Je také zdokumentováno, že během letošního brazilského mistrovství světa ve fotbale islamističtí náboráři používali oficiální hashtag #WorldCup2014, aby zvýšili sledovanost svých účtů (Guardian 2014a, Time 2014a). Takováto indoktrinace jedince fundamentálním myšlením skrze sociální sítě pak probíhá většinou samostatně a pozvolna.

Velkého úspěchu dosahují hlavně propagační videa buď přímo vyzývající k připojení se k Islámskému státu, nebo ukazující hromadné popravy zajatců. Nedávno se potom potvrdilo, že Islámský stát má vlastní mediální oddělení – Al Hayat Media Center, které se mu stará o veřejnou propagaci, natáčí tato videa a vymýšlí kampaně na Twitter (Bustle 2014; Vice 2014a, 2014b). Videa cíleně ukazují skvělý život mladých lidí v chalífátu, kde jim nic nechybí a jsou spokojeni (ZeeNews 2014). Toto mediální centrum pravděpodobně stálo i za poněkud bizarní kampaní, která zobrazovala usmívající se mrtvoly muslimských mučedníků, kteří hrdinně položili své životy v boji ve jménu Alláha, přičemž tyto obrázky měly vzburcovat další muslimy, aby se přidali pod křídla ISIS a i oni vedli džihád (WP 2013).

Islamisté se v poslední době přesunuli i na server ask.fm, který umožňuje klást a následně i odpovídat na přímé otázky. Na této i na ostatních sociálních sítích se mladí džihádisté prezentují jako normální teenageři, kteří jsou však šťastní a dosáhli svého cíle, přičemž se o toto své štěstí chtějí podělit s ostatními a nabízejí jim tak možnost připojit se k nim na Blízkém východě. Džihádisté také využívají vlastních šifrovaných fór na webu, kde se s ostatními dělí o rady typu jak přejít hranice do Sýrie, co všechno si vzít s sebou, či jak vypadá normální den příslušníka ISIS (CNN 2014).

Islámský stát v tomto ohledu přišel s momentálně nejsofistikova­nějším a nejpropracovanějším náborovým systémem, se kterým máme možnost se setkat.

5.3 Vliv západních médií

Nezanedbatelnou, i když nechtěnou roli v tomto ohledu hrají západní média, poněvadž neustále upozorňují na nebezpečí ze strany radikálních džihádistů a ukazují záběry z demonstrativních poprav zahraničních novinářů a z dalších jejich brutálních zločinů páchaných na obyvatelstvu Sýrie a Iráku (DB 2014). Z tohoto pohledu je jasné, že samotná média se obrovským způsobem podílejí na propagaci Islámského státu, jenž za to nezaplatí ani korunu (respektive dolar). Zde je nutné si připomenout, že ISIS si tuto image pěstuje cíleně, poněvadž je zapotřebí si vzpomenout na rok 2005 a roztržku mezi tehdejším šéfem al-Káidy v Iráku Zarkávím a druhým mužem al-Káidy Ajmánem Zavahrím, kdy Zavahrí Zarkávímu vyčítal přílišnou brutalitu, která podle všeho snižuje společenskou podporu džihádismu (LWJ 2014a). Tento incident je zajímavé následně porovnat s tím, co se píše v Kodexu mudžahedína (láiha al mudžáhid), jenž vydal v roce 2009 mulla Muhammad Umar – v praxi šlo o regulaci činnosti mudžahedína na místní úrovni, o jakési „islámské ženevské konvence“ (al-Jazeera 2009, OnWar 2009). Al-Káida se tedy nadále pokouší držet nějakou úroveň (alespoň navenek), ISIS se o nic podobného ani nesnaží.

Islámský stát dovolil americké televizi Vice News natočit dokument o životě v chalífátu, který odhaluje běžný život lidí v něm. Je otázkou, co přesně si od tohoto kroku islamisté slibovali, nicméně je jisté, že to nadále pomůže budovat jejich značku ve světě (Vice 2014c).

Pozitivem je, že se podařilo zmapovat, kudy a kam vede nejčastější cesta mladých džihádistů směřujících z Evropy na Blízký východ. Tyto mnohdy ještě děti odcházejí z domova s pevným přesvědčením, že jdou bojovat za správnou věc. Letadlem nebo autobusem se přepraví do Turecka, kde se pak přemístí k jeho východní hranici. Tady si nakoupí potřebné vybavení (maskáčové oblečení, levný mobilní telefon, tureckou SIM kartu a další) a následně přecházejí přes turecko-syrskou hranici v místě zvaném „Brána“ nacházejícím se v hornaté oblasti asi deset kilometrů severně od oficiálního hraničního přechodu Bab el-Hawa. Oblast „Brány“ je velice špatně střežitelná i střežená a touto cestou prochází velké množství džihádistů do Sýrie. Po překročení hranice už na ně čekají jejich kontakty, které je odvezou do vnitrozemských výcvikových táborů (Mashable 2014). Těch bylo zatím identifikováno v Sýrii (36) a Iráku (12) celkem 46, z nichž 25 patří Islámskému státu.

Právě výcvikové tábory nových džihádistů se stávají jedním z cílů náletů amerických dronů, ale je sporné, zda to má požadovaný účinek – odradit potenciální rekruty od cesty na Blízký východ (LWJ 2014b).

6 Možné způsoby řešení

Je otázkou, nakolik je současný postoj evropských i světových vlád vůči Islámskému státu účinný a zda to není pouze směsice symbolických kroků, které nemají valného významu. Každopádně je třeba počítat s tím, že existence tohoto uskupení je z geopolitického hlediska silným narušením teritoriálního vnímání Blízkého východu jako celku a bude potřeba to v blízké budoucnosti nějakým způsobem razantně vyřešit (Stratfor 2014). Na tomto by se podle všeho měly podílet jak Spojené státy americké, tak místní státy v čele se Sýrií i Irákem. Zde ovšem vyvstává onen problém, totiž že USA dlouhodobě usilují o změnu syrského režimu, avšak právě kvůli hrozbě ze strany Islámského státu jsou de facto nuceny spolupracovat s Bašárem Asadem. Jako další nutnost se jeví pokračující spolupráce s Kurdy, avšak pouze budoucnost nám odhalí, co se s nimi stane.

Vzhledem k tomu, jakým způsobem dopadla predikce Davida Maleta z roku 2013 ani ne po roce od svého vyřčení, se ani já v rámci této podkapitoly nepustím do žádných předpovědí budoucnosti.

Závěr

Z výše uvedených poznatků a argumentů je očividné, že Islámský stát dovedl rekrutaci zahraničních bojovníků k pomyslné dokonalosti. Je také nesporné, že minimálně do nejbližší budoucnosti představuje tento kvazistátní celek bezpečnostní hrozbu.

Citlivým tématem nadále zůstávají sociální sítě a jejich masové využití pro nábor potenciálních rekrutů. Řešením tohoto není jejich jednostranné omezení, to by spíše signalizovalo jistou míru cenzury. Spíše by v tomto ohledu měli provozovatelé sociálních sítí zabezpečit jejich větší spolehlivost a spolu s tím i vyšší bezpečnost cílových uživatelů.

Jak je vidět, proti fenoménu rekrutace mladých džihádistů je potřeba začít bojovat co nejdříve, přičemž by každá země měla začít u sebe doma – ideálně pak spuštěním vhodných komunálních programů, které by svým způsobem donutily mladé muslimy (a teoreticky i nemuslimy) více se integrovat do většinové společnosti. Nechci tvrdit, že dosavadní zákonné úpravy v jednotlivých evropských zemích umožňující jim trestní stíhání a tvrdší postihy lidí podezřelých z terorismu nebo jeho propagace (v podobě podpory Islámského státu), jsou nedostatečné a ze své podstaty i kontraproduk­tivní, ale člověk, sociální vědec nebo politik si musí uvědomit, že se tím neřeší podstata problému, nýbrž jen jeho důsledek, což rozhodně není šťastné řešení. Do budoucna by tedy bylo ideální předělat tento systém a nehasit pouze následky, ale přistupovat k těmto záležitostem preventivně.

Tato problematika rekrutace mladých džihádistů, respektive zahraničních bojovníků má celou řadu dílčích podaspektů, které spolu úzce souvisejí – ať jde o faktory socioekonomické, edukativní, etnické či náboženské. Hned na první pohled je však patrné, že vyřešení problémů tohoto rázu není na pořadu dne žádného evropského či světového politika. Proto se s tím budeme muset potýkat i nadále a nezbývá nám než doufat, že pokud se mladí džihádisté na Blízký východ dostanou, rychle se vrátí zase zpátky domů se zničenými iluzemi.
Není cílem této práce, aby vyjadřovala nějaká očekávání do budoucna, poněvadž to ani není v praxi možné. Spíše jde o jakási přání.

Samotný závěr této případové studie věnuji jedné ze zajímavých poznámek Davida Maleta, které dokreslují, jakým způsobem se zahraniční bojovníci chovají a jakým způsobem jsou indoktrinováni: v průběhu konfliktu v Iráku bylo zahraničních bojovníků méně jak 10 % z celkového počtu povstalců, měli však na svědomí více jak 90 % sebevražedných bombových atentátů (Malet 2013: 6).

Vojtěch Kyselý studuje bakalářský program Bezpečnostní a strategická studia a Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

UŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

Hendl, J. (2008): Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. 3. vydání. ISBN 978–80–262–0219–6

Malet, D. (2013): Foreign fighters: transnational identity in civil wars. New York: Oxford University Press. ISBN 9780199939459

Elektronické zdroje (všechny citovány ke dni 27. 11. 2014)

al-Jazeera (2009): Taliban issues code of conduct. Dostupné z http://www.aljazeera.com/…8124813.html

AntiWar (2014): The History of the Islamic State. Dostupné z http://original.antiwar.com/…lamic-state/

BBC (2014a): Abu Bakr al-Baghdadi: Islamic State's Driving Force. Dostupné z http://www.bbc.com/…ast-28560449

BBC (2014b): Battle for Syria and Iraq in maps. Dostupné z http://www.bbc.com/…ast-27838034

BBC (2014c): Islamic State crisis: ‚3,000 European jihadists join fight‘. Dostupné z http://www.bbc.com/…ast-29372494

Business Insider (2014): ISIS Recruits American Teenage Girls Online With Promises Of Husbands And Houses. Dostupné z http://www.businessinsider.com/…call-2014-10

Bustle (2014): How does ISIS recruit, exactly? Its techniques are ruthless, terrifying, and efficient. Dostupné z http://www.bustle.com/…nd-efficient

CNN (2014): ISIC recruiting tactics: Apple pie and video games. Dostupné z http://money.cnn.com/…-recruiting/

Council on Foreign Relations (2014): ISIS and Foreign Fighters: Cutting off the Global Pipeline. Dostupné z http://blogs.cfr.org/…al-pipeline/

Foreign Affairs (2014): Homeward Bound? Don't Hype the Threat of Returning Jihadists. Dostupné z http://www.foreignaffairs.com/…meward-bound

FOX News (2014a): ISIS using sophisticated network to attract foreign fighters. Dostupné z http://www.foxnews.com/…gn-fighters/

FOX News (2014b): ISIS use sophisticated web to attract foreign fighters. Dostupné z http://video.foxnews.com/…-fighters--/?…

International Business Times (2014): ISIS Recruiting Westerners: How The ‚Islamic State‘ Goes After Non-Muslims And Recent Converts In The West. Dostupné z http://www.ibtimes.com/…west-1680076

Lijphart, A. (1971): Comparative Politics and the Comparative Method. Dostupné z http://dcpis.upf.edu/…Lijhardt.pdf

Mashable (2014): My Childhood Friend, the ISIS Jihadist. Dostupné z http://mashable.com/…is-jihadist/

Ministerstvo zahraničních věcí ČR (2014): Blízký východ. Dostupné z http://www.mzv.cz/…d/index.html

NBC News (2014): Rising Star of ISIS Has Chechen Background and Fierce Reputation. Dostupné z http://www.nbcnews.com/…tion-n146466

On War, On Peace (2009): Nový kodex chování naznačuje problémy Talibanu. Dostupné z http://www.onwar.eu/…emytalibanu/

Stratfor (2014): The Islamic State Reshapes the Middle East. Dostupné z http://www.stratfor.com/…s-middleeast#…

Šmíd, T. (2014): Základní fakta o Islámském státu v Iráku a Sýrii (ISIS). Dostupné z http://polit.fss.muni.cz/…-syrii-isis/

The Daily Beast (2014): Murder Vids Help ISIS Lure More Monsters. Dostupné z http://www.thedailybeast.com/…or-isis.html

The Guardian (2014a): Foreign jihadis flocking to Iraq and Syria on ‚unprecedented scale‘ – UN. Dostupné z http://www.theguardian.com/…nted-un-isis

The Guardian (2014b): Isis recruitment moves from online networks to British mosques. Dostupné z http://www.theguardian.com/…-and-mosques

The Christian Science Monitor (2014): ISIS excels at recruiting American teens: Here are four reasons why. Dostupné z http://www.csmonitor.com/…ns-why-video

The Long War Journal (2014a): Ansar Jerusalem beheads 4 Egyptians accused of being Israeli ‚spies‘. Dostupné z http://www.longwarjournal.org/…lem_behe.php

The Long War Journal (2014b): More jihadist training camps identified in Iraq and Syria. Dostupné z http://www.longwarjournal.org/…t_traini.php

The Washington Post (2013): Islamist rebels in Syria use faces of the dead to lure the living. Dostupné z http://www.washingtonpost.com/…d_story.html

The Washington Post (2014a): How ISIS leader Abu Bakr al-Baghdadi became the world’s most powerful jihadist leader. Dostupné z http://www.washingtonpost.com/…hadi-leader/

The Washington Post (2014b): ISIS just stole $425 million, Iraqi governor says, and became the ‘world’s richest terrorist group’. Dostupné z http://www.washingtonpost.com/…orist-group/

The Washington Post (2014c): Can we defeat the Islamic state? Dostupné z http://www.washingtonpost.com/…7_story.html

The Washington Post (2014d): The world's largest Muslim country bans support for the Islamic State. Dostupné z http://www.washingtonpost.com/…lamic-state/

The Washington Post (2014e): Airstrikes against Islamic State do not seen to have affected flow of fighters to Syria. Dostupné z http://www.washingtonpost.com/…1_story.html

Time (2014a): Why Westerners Are Fighting For ISIS. Dostupné z http://time.com/…rn-fighters/

Time (2014b): How ISIS Is Recruiting Women From Around the World. Dostupné z http://time.com/…d-the-world/

Vice News (2014a): ISIS Has a Really Slick and Sophisticated Media Department. Dostupné z https://news.vice.com/…iadepartment

Vice News (2014b): Pro-ISIS Recruitment Video Encourages Foreign Fighters to Join Jihad. Dostupné z https://news.vice.com/…o-join-jihad

Vice News (2014c): The Islamic State. Dostupné z https://news.vice.com/…-full-length

ZeeNews India (2014): ISIS recruiting Indian Muslim youths to fight in Iraq, Syria? Dostupné z http://zeenews.india.com/…1460644.html

Poznámky

[1] Levanta – historické označení části blízkovýchodního regionu táhnoucí se od Středozemního moře až do oblasti Mezopotámie. Z velké části je území Levanty tvořeno právě dnešní Sýrií.

[2] Jeho postava je od prvních chvil zahalena rouškou tajemství, poněvadž na veřejnosti skoro vůbec nevystupuje a zprávy o jeho předchozím životě jsou pouze útržkovité. Ví se o něm hlavně díky tomu, že byl v roce 2005 zadržen a následně na čtyři roky uvězněn americkými vojáky na jihu Iráku. Jeho pravděpodobný životopis sestavili žurnalisté z The Washington Post (viz WP 2014a).

[3] al-Šíšání v překladu do češtiny znamená „Čečenec“.

[4] Momentálně odhadovaný denní příjem ISIS činí 1 milión dolarů (Guardian 2014a).

[5] Viz Guardian 2014a.

[6] Následují odhady vybraných evropských a světových vlád, kolik jejich občanů se vydalo bojovat za rozšíření chalífátu na Blízký východ – Saúdská Arábie 2 500, Maroko 1 500, Ruská federace 800, Francie 700+, Velká Británie 500+, Německo 400+, Turecko 400, Rakousko 150, Kanada 130+, Dánsko 100+, USA 100+, Indonésie 30+ (BBC 2014b, FOX 2014a, IB Times 2014, Mashable 2014, WP 2014d). Velké „kontingenty“ sem vyslaly i Belgie, Nizozemsko a Austrálie (CFR 2014). Podle informací OSN se zde vyskytují i občané Norska, Chile nebo Malediv (Guardian 2014a).

blog comments powered by Disqus
Autor
Vojtěch Kyselý
Rubrika
Články, Studie
Témata
, , , , , , ,
Publikováno
23. 2. 2015