Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Rusko-americký vztah vznikl náhodou, ale může dále sílit

Západ by neměl být překvapen ruskou spoluprací ve válce proti terorismu, ale neměl by ji považovat za ruskou slabost. Ruská politika po 11. září a navázání přátelských vztahů se Západem nejsou takovou novinkou, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. Upozornila na to Nicole Jacksonová, odbornice na vojenské záležitosti Ruska a Střední Asie, nyní post-doktorátní členka fakulty Normana Patersona pro mezinárodní vztahy na Carletonské univerzitě v Ottawě.

Rusko projevilo souhlas s americkou přítomností ve Střední Asii nikoliv proto, že by už nemělo v bývalých sovětských republikách žádný vliv (i když je dnes menší než dříve), ale proto, že američtí vojáci a jejich akce v Afganistánu podporují základní ruské zájmy – ochranu velice zranitelné hranice mezi Tadžikistánem a Afghánistánem.

Ruské reakce jsou také v souladu s poznáním, které nabývá na významu v ruských vojenských a politických elitních kruzích od r. 1996, že totiž Rusko potřebuje pomoc při ochraně svých jižních hranic. S výjimkou krátkodobé pomoci OSN v Tadžikistánu a nominálního příspěvku od Společenství nezávislých států (který už ale nepřichází), nese samotné Rusko veškeré náklady.

Vytrvale po dobu téměř 10 roků žádá Rusko Spojené státy o pomoc v boji proti terorismu a také o to, aby si Spojené státy uvědomily hrozbu islámského fundamentalismu ve Střední Asii a na území bývalého Sovětského svazu. Tyto požadavky byly kladeny ještě před článkem prezidenta Vladimíra Putina uveřejněném v listě The New York Times v r. 1999, v němž varoval Spojené státy s děsivou přesností před terorismem a Osamem bin Ladenem.

Napsal: „Žádám vás, abyste na chvíli odhlédli od dramatických zpráv, které dostáváte z Kavkazu a abyste si představili něco klidnějšího: obyčejné obyvatele New Yorku a Washingtonu spící ve svých domovech. A potom najednou jich v okamžiku hynou stovky při explozích Watergate nebo obytného bloku ve West Side na Manhattanu. Tisíce dalších lidí jsou strašlivě znetvořeny. Panika zachvacuje okolí a šíří se na celý národ.“

Po 11. září se dostal najednou nově projevený americký zájem o potlačení terorismu a rozdrcení organizace al-Qaeda do souladu s ruskými zájmy. Nyní se snaží Rusko využít této shody okolností a americké přítomnosti v neklidné oblasti, aby potlačilo islámský fundamentalismus na svých hranicích a aby získalo podporu ve své snaze nastolit v oblasti politickou stabilitu. Sovětské zkušenosti z Afganistánu ukazují, že jsou si Rusové vědomi obrovského rozsahu tohoto úkolu a také rizika, kdyby nebylo úsilí korunováno úspěchem. Jenže nemají na vybranou a musejí pokračovat v ochraně svých jižních hranic jak to už ostatně dělají od r. 1991.

Rusko má mnoho významných zájmů v sousedním Tadžikistánu. Jedním je zabránit islámskému fundamentalismu v šíření po Střední Asii a do Ruska (kde žije kolem 20 milionů muslimů). Jiným zájmem je ochrana hranic s Afganistánem. Tadžikistán nemá finanční zdroje, zařízení ani organizaci k ochraně hranic, které jsou velice zranitelné, protože jsou ohrožovány islámským extremismem, terorismem, ilegální migrací obyvatelstva a obchodem se zbraněmi. Dalším zájmem je, co by se stalo, kdyby se Rusko stáhlo z této oblasti. Vzplanula by historická rivalita? Ruská vojenská přítomnost v Tadžikistánu by poskytovala určitou hospodářskou a politickou stabilitu a bránila by možnému rozvoji anarchie, která by mohla poškozovat další středoasijské stá­ty.

Podpora rusky mluvící diaspory v Tadžikistánu je dalším, ale mnohem méně významným důvodem pro ruské zájmy. Rusové, kteří se poměrně nedávno usadili v Tadžikistánu, nemají k zemi vztah sounáležitosti a jejich počet rychle klesá. Rusko má celkem málo hospodářských zájmů v Tadžikistánu, přestože je v této zemi velké minerální bohatství, zejména zde bylo nalezeno zlato, hliník a uran a vodní toky dávají možnost k výstavbě hydroelektráren. Nic z toho se zatím nevyužívá pro občanskou válku. v Dilema pro Rusko spočívá v tom, že americká vojenská přítomnost je nyní ve Střední Asii skutečností. Na jedné straně si Rusové nepřejí, aby tam Američané zůstávali příliš dlouho – a zejména si nepřejí, aby byla na jejich zranitelné jižní hranici vytvořena velká základna NATO. To by ještě více ohrozilo klesající vliv Ruska ve Střední Asii, tj. v oblasti geopolitického, strategického, hospodářského a historického významu. Na druhé straně si ale ruští vedoucí politici nepřejí, aby Američané zcela odešli po skončení války s terorismem v Afganistánu. To by zanechalo Rusko napospas ještě větší nestabilitě a extremismu.

Přes ochlazení ve vztazích k NATO následkem amerických vojenských akcí na Balkáně neopustilo Rusko zájem navázat úzkou spolupráci s Američany. Využívá toho, že oba státy mají shodné zájmy a bude chtít, aby spolupráce společné zájmy obou států vyjadřovala.

Článek byl napsán pro Britské listy.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Miloš Kaláb
Rubrika
Články
Témata
, , ,
Publikováno
4. 2. 2002