Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Slabina supervelmoci

Tak jako první světová válka přinesla nové zbraně a moderní způsob válčení pro dvacáté století, informační věk nyní revolučním způsobem mění válčení pro století dvacáté první. Informační technologie stále více pronikají do zbraňových systémů, obranných struktur i národních ekonomik po celém světě. Kyberprostor se tak stal novým mezinárodním bojištěm. Zatímco vojenských vítězství bývalo dosahováno pomocí fyzické konfrontace, informační války dnes, ať už v zájmu soukromém nebo státním, vedou hackeři pomocí počítačových sabotáží. Například nynější eskalace napětí mezi Izraelem a Palestinci měla i významný virtuální rozměr: od října 2000 do ledna 2001 na obou stranách padlo za oběť hackerů přes 250 webových stránek a útoky se rozšířily daleko za hranice Středního východu na počítačové sítě zahraničních společností a skupin, spojovaných s jednou ze znepřátelených stran.

Více než dekádu po skončení studené války je americká armáda nezpochybnitelným hegemonem v konvenčních i nukleárních zbraních. Její naprostá vojenská nadřazenost a vedení v oblasti informačních technologií však paradoxně činí Spojené státy i nejzranitelnější zemí vůči kyberútoku. Jiné země vědí, že zaostávají vojensky, a proto se již začaly ohlížet po jiných metodách zvýšení svých bojových a obranných možností – jmenovitě jde o tzv. asymetrické válčení, Pentagonem charakterizované jako „odpověď na protivníkovu sílu soustředěním se na jeho slabiny“.

Americká armáda se radikálně mění. „Revoluce ve vojenství“ se pokouší aplikovat nové, především digitálně informační technologie na operační a strategické koncepce. S plány sahajícími od výzkumných vojenských programů po šifrovací programy, od počítačově naváděných „chytrých bomb“ po orbitální obranné systémy, se americké vojenské síly dostávají do čím dál větší závislosti na počítačích a informačních sítích. Tyto dva faktory – nadvláda amerických konvenčních sil a rostoucí závislost armády na informačních technologiích – činí z kyberútoků stále zajímavější a efektivnější zbraň použitelnou proti Spojeným státům.

Leč americké obranné plány a bezpečnostní koncepce nezachytily nástup nového nebezpečí počítačového válčení. Nedávná varování naopak naznačují, že USA jsou velmi zranitelné. Washington musí nutně modernizovat své myšlení a opustit své zastaralé strategie odstrašování a národní bezpečnosti, které zůstaly nezměněny od dob studené války, od dob před-internetového svě­ta.

V březnu 1998 Ministerstvo obrany vystopovalo do té doby nejvytrvalejší a nejvážnější počítačový útok proti Spojeným státům. Ve stále pokračující operaci, kterou američtí vyšetřovatelé kódově nazvali Moonlight Maze, se skupina hackerů za využití velmi sofistikovaných nástrojů vloupala do stovek počítačových sítí NASA, Pentagonu a dalších vládních organizací, ale i soukromých univerzit a výzkumných laboratoří. Tito kybernarušitelé odcizili tisíce souborů, obsahujících technický výzkum, smlouvy, kódovací techniky a Pentagonem neutajená přesto zásadní data spojená se systémy válečného plánování.

Válka jinými prostředky

Americká vláda je přesvědčena, že více než 30 států vyvinulo útočné vojenské počítačové programy. Seznam obsahuje Rusko a Čínu, země s nestabilními vládami jako jsou Írán a Irák i americké spojence Francii nebo Izrael. Ambiciózní nováčci jako Indie či Brazílie se také snaží stát novými hráči ve světě virtuálního boje.

Američané oslavovali válku v Perském zálivu jako velké vítězství amerických sil a jako rehabilitaci svých obranných struktur. Celému světu tento konflikt udělil jednu lekci: přímý vojenský střet s USA by nutně znamenal porážku. Zatímco Spojené státy pokračovaly v posilování svých konvenčních sil (vojenský rozpočet Pentagonu je nyní vyšší než součet rozpočtů dvanácti dalších nejlidnatějších států), ostatní země se ohlížely jinde po asymetrické výhodě. „Zbytek světa si uvědomuje, že nemůžete vyhrát nad Spojenými státy na vojenském poli, ale můžete je pravděpodobně porazit nebo jim způsobit vážná zranění vážná zranění nějakým méně přímým způsobem,“ zdůraznil Art Money, asistent ministra obrany pro velení, kontrolu a výzvědné služby. „A v tom tkví zranitelnost Spojených států.“

Jednou ze zemí, bedlivě sledovaných americkými tajnými službami, je Čína, jež aktivně zkoumá možnosti nabízené touto americkou slabinou. Protože Peking vnímá Spojené státy jako svého předního konkurenta pro dvacáté první století, projevili čínští vojenští vůdci a politikové intenzivní snahu uplatnit to, co se naučili z ukázky americké vojenské moci v Perském zálivu. Ve vyhrocené debatě o tom, jak získat vojenskou výhodu nad Spojenými státy, přinesla částečnou odpověď kniha Neomezená válka, sepsaná důstojníky Lidově osvobozenecké armády Qiao Liangem a Wang Xiangsuim. Kniha jasně dokládá, proč Čína považuje válku v Zálivu posledním úspěchem válečníka ze staré školy.

„Věk technologické integrace a globalizace (…) změnil vztah války a zbraní.“ Znamená jeden hackerský útok nepřátelský akt? Může být využívání finančních nástrojů ke zničení národního hospodářství vnímáno jako válka? „(…) Když náhle zjistíme, že všechny tyto neválečné akce mohou být novými faktory, utvářejícími budoucí »umění války«, musíme najít nové jméno pro tento nový druh války: válka, která překračuje všechny hranice – neomezená válka.“

Autoři předpokládají, že Čína nikdy nebude schopna postavit se americké technologické nadvládě. Co víc, poté co Peking viděl Moskvu zklikvidovat za studené války svou ekonomiku ve snaze vyhrát závody ve zbrojení, bude se snažit vyhnout se stejné chybě. Digitální útok by naopak dal Číně významnou asymetrickou výhodu a dokonce přinesl možnost porážky Spojených států. Čína věří, že je sama pod kyberútokem USA. Každý kousek hardwaru či softwaru importovaný ze Spojených států nebo od jejich spojenců je již na hranicích předmětem důkladné inspekce. Čínští technici pak přebírají kontrolu nad zbožím a buď se staví na odpor nebo přinejmenším monitorují snahu západních expertů o instalaci těchto zařízení. Stejná opatření jsou uplatňována i v Rusku, jehož političtí a vojenští vůdci jsou přesvědčeni, že prohrávají svou kyberprostorovou válku se Spojenými státy. V posledních dvou letech Moskva tiše rozesílala mezi členy Rady bezpečnosti OSN návrhy možné dohody o kontrole zbraní v kyberprostoru. Spojené státy a jejich spojenci odmítli tyto návrhy jako zoufalé pokusy země s ubohou informační infrastrukturou, prohrávající kyberválku. Z pohledu USA jako velmoci v oblasti informačních technologií by pochopitelně smlouva, která by zvýhodňovala země zaostávající v informační válce, neměla žádný smysl.

Národní (ne)bezpečnost

Ačkoliv se představa Moskvy o nutnosti mezinárodní smlouvy omezující informační války může zdát přehnaná, koncepce efektivního odstrašujícího režimu pro kyberprostor získává na aktuálnosti i ve Washingtonu. Jak nabírá informační revoluce na rychlosti, zvyšuje se frekvence i úroveň útoků na americké počítačové a komunikační sítě. Tyto útoky jasně ukázaly dvě nebezpečné změny v amerických vojenských a národně-bezpečnostních strukturách.

Zaprvé během studené války kontroloval Washington technologický vývoj v USA přímým financováním asi 70 % výzkumu. Dnes toto číslo činí méně než 5 %. Technologický rozvoj je nyní poháněn soukromými zájmy, které odmítají závislost na archaickém akvizičním systému Washingtonu. Snaží se naopak neustále zvyšovat tempo změn. Na druhé straně došlo ke vzniku nového typu zbraně – osobního počítače. Střelivo pro tuto zbraň – hackerské nástroje – je zdarma k dostání na webu a je neustále vylepšováno. K tomu, aby se člověk stal informačním válečníkem, potřebuje pouze přístup k počítači, znalost práce s internetem a trochu technické zdatnosti. A na rozdíl od vojenských novinek dvacátého století, jejichž uvedení do praxe trvalo zhruba 15 let, jsou dnes nejnovější verze počítačů dostupné komukoliv a kdekoliv prakticky okamžitě.

Zadruhé bojová linie se také změnila. V minulém století bylo jako hlavní bitevní pole vnímáno místo, kde se v boji setkávali vojáci, letci a námořníci. Pro Spojené státy, zemi bez agresivních sousedů podél svých hranic, znamenala obrana vlasti použití moci v zámoří, kdykoli došlo k ohrožení amerických zájmů. Tato strategie úspěšně fungovala od okamžiku vzniku amerického národa. Narozdíl od většiny moderních velmocí nebyly USA takřka nikdy napadeny cizími vojsky.

Kybersvět toto paradigma změnil. Ve snaze vyvarovat se přímé vojenské konfrontace s USA, potenciální zahraniční agresoři se nyní snaží zaútočit na slabé americké místo – soukromý sektor. Většinou tak, aby vojenská odpověď byla velmi obtížná, ať už proto, že útočník je neznámý, či proto, že narušitelé sabotovali sítě civilního nebo vojenského velení. Soukromý a veřejný sektor tak nyní společně tvoří novou frontovou linii pro války dvacátého prvního století a civilní osoby jsou pravděpodobným prvním cílem.

I pokud Washington učiní kroky k vytvoření a provádění koherentní strategie pro boj s kyberhrozbami národní bezpečnosti, účinná obrana bude fungovat jen ve spolupráci se soukromým sektorem. Musí být vytvořeno nové partnerství mezi politiky a high-tech společnostmi, které mají obvykle lepší vědomosti o hrozbách vůči informačním sítím než vláda. Americká zranitelnost je společným problémem, a proto se musí hledat společné řešení.

Bushova administrativa má možnost redefinovat bezpečnostní priority. Možnost kyberútoku vyžaduje pevné vedení a kreativní myšlení, jež nalezne nová řešení. Pokud americká vláda neustoupí od zastaralých paradigmat konfliktu utvořených podle vzoru studené války, status USA jako vojenské supervelmoci bude ohrožen novými hráči kybersvěta.

Vypracováno na základě článku Adams, J.: Virtual defense, Foreign Affairs, May/June 2001.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Martin Hrabálek
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
23. 10. 2001