Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Současní političtí aktéři podílející se na vývoji balistických střel Korejské lidově demokratické republiky

Korejská lidově demokratická republika disponuje rozsáhlým a variabilním arsenálem balistických střel, které čas od času využívá k provokaci a vytváření napětí ve vztazích se sousedními státy, zejména pak Jižní Koreou. Cílem této práce je soustředit se na institucionální a individuální politické aktéry uvnitř severokorejského režimu, kteří mají výzkum, vývoj a produkci těchto střel na starosti. Právě tito aktéři představují jednu z hlavních politických sil, která má moc ovlivňovat dění v KLDR a proto je důležité sledovat vývoj tohoto konkrétního segmentu severokorejské politické elity, která je za raketový program zodpovědná.

Úvod

Severní Korea a její rozsáhlý dělostřelecký arsenál nedává spát mnohým jihokorejským politikům a generálům, jejichž hlavní město Soul se nachází jen pár desítek kilometrů od demilitarizované zóny, a díky neustále se zvyšujícím kapacitám severokorejského raketového programu má důvod k obavám i Japonsko, jehož území je v efektivním dostřelu hned několika severokorejských balistických řízených střel. Znepokojení projevují i Spojené státy, které jsou v Korejské lidově demokratické republice (KLDR) vnímány jako arcinepřítel a jejichž vojenské základny v Pacifiku představují rovněž velmi příhodné cíle. Vyvinout a vyrobit balistickou řízenou střelu představuje velkou technickou i ekonomickou výzvu, o kterou zdaleka ne všechny státy stojí a ještě méně si to může dovolit. Kdo jsou hlavní strůjci stojící za raketovým programem KLDR?

Většina prací na téma severokorejského raketového programu se zabývá jeho mezinárodní dimenzí či technickými aspekty a jen velmi málo prací se věnuje problematice domácích aktérů, kteří mají v oblasti balistického výzkumu, vývoje a posléze produkce hlavní slovo. Právě této problematice se věnuje následující text. V práci jsou představena nejprve základní fakta a milníky severokorejského programu balistických řízených střel a poté je pozornost věnována samotným aktérům, kteří jsou rozčleněni na institucionální a individuální. Na závěr se zabývám vyhlídkami na budoucí strukturální a personální změny v oblasti vývoje balistických střel.

S přihlédnutím k tristnímu nedostatku aktuálních či věrohodných informací (dostupných z otevřených zdrojů) týkajících se žárlivě střeženého severokorejského raketového programu (a s ním spojených politických, vojenských a ekonomických subjektů) je nemožné provést plnohodnotnou a spolehlivou analýzu aktéru, ve které by byl zhodnocen dopad jednotlivých aktérů, jejich přínos v projektu a další náležitosti. Pokud bych se o takovou analýzu pokusil, výsledky by byly přinejmenším neprůkazné, neověřitelné a zcela určitě pouze omezené. Proto bude mít většina práce spíše popisný charakter s analytickými prvky.

Zároveň si uvědomuji, že i tak je velmi pravděpodobné, že některé z uváděných faktů mohou být zavádějící, či přímo chybné, nicméně to už záleží na věrohodnosti už i tak relativně skromných zdrojů, ze kterých je v práci čerpáno. Takové riziko sebou ovšem nese každá práce, která se zabývá režimem, s takovou mírou uzavřenosti, jako je KLDR.

Vzhledem k tomu, že naprostá většina použitých zdrojů je v anglickém jazyce bez českého ekvivalentu, bylo nutné přeložit některé názvy institucí, organizací a dalších uskupení do češtiny a proto zcela nevylučuji, že v průběhu překladu mohlo dojít k jazykovým nepřesnostem a proto jsou, v rámci přehlednosti, v seznamu zkratek uvedeny i názvy v angličtině (které pochází z použité zdrojové literatury). Transkripce korejských jmen je v práci řešena podle vzoru analytické stránky NK News, což znamená, že severokorejská jména jsou psána bez pomlčky (Kim Čong Un) a jihokorejská s pomlčkou (Yuk Duk-min). Jména jsou zde v zájmu srozumitelnosti a jednotnosti uváděna v anglickém přepise, kromě již počeštělých jmen (Kim Ir Sen, Kim Čong Il, Kim Čong Un).

1. Severokorejský raketový program

První kroky směrem k nezávislému severokorejskému programu výzkumu a vývoje balistických střel byly učiněny na začátku 60. let, kdy Severní Korea (KLDR) získala své první dělostřelecké raketové systémy od Sovětského svazu (SSSR), který byl v té době severokorejským hlavním dodavatelem (i když jen do konce 60. let ). Díky dodávkám ze SSSR měli severokorejští inženýři a technici ideální příležitost seznámit se s technologií raketových systémů. Za první opravdový krok ke vzniku vlastního programu se považuje založení Hamhungské vojenské akademie v roce 1965 ,jejíž úkolem byl vývoj a výzkum raketových technologií, nejprve se sovětskou asistencí, posléze s čínskou (Scobell, Sanford 2007: 111)

Důvodů k zahájení vlastního programu balistických střel je několik, přičemž ten hlavní je třeba hledat v nestabilitě vztahů se SSSR, který byl v té době jedním z hlavních producentů těchto střel. Dalším, spíše domácím důvodem, je severokorejská ideologie Čučche. Tento koncept, vytvořený Kim Ir Senem, spočívá mimo jiné v soběstačnosti KLDR a její nezávislosti na okolních státech, což se týkalo také balistických střel.

Přesto, že zpočátku na vývoji KLDR spolupracovala s jinými státy, trvalým cílem byl vývoj vlastní balistické střely.

S Čínou KLDR začala spolupracovat v roce 1971, kdy se balistický program stává jednou ze severokorejských priorit a kdy spolu Peking a Pchjongjang podepsali smlouvu o vojenské spolupráci , která zahrnovala i kooperaci v oblasti výzkumu a vývoje balistických střel. Hlavním společným programem v tomto sektoru byl vývoj balistické střely s krátkým dosahem, DF-61 . Vývoj této střely byl Čínou v roce 1978 z politických důvodů zrušen, nicméně KLDR tak alespoň získala první praktické zkušenosti, návrhy střel a příbuzné technologie, které posléze využila ve svém vlastním vývoji v následujících letech (Yuk Duk-min 2004: 20).

Po čínském odmítnutí se Pchjongjang obrátil na Blízký a Střední východ, kde se s Káhirou podařilo uzavřít dohodu o prodeji střel SCUD-B. Tato akvizice pro severokorejský raketový program znamenala zásadní zlom a díky kombinaci přechozích zkušeností a zpětného inženýrství KLDR v roce 1984 vyvinula a úspěšně otestovala vlastní balistickou střelu- Hwasong-5 (o pár let později Hwasong-6, založenou na systému SCUD-C). Rok předtím byla podepsána smlouva s Iránem o spolupráci v oblasti raketových technologií, dle které Teherán poskytne finanční prostředky na vývoj raket a Pchjongjang dodá finální produkt , včetně know-how, které Iránu pomůže s vlastní produkcí. Podobnou dohodu o spolupráci KLDR podepsala i s Pákistánem (Yuk Duk-min 2004: 21–22).

Střely Hwasong byly vytvořeny na základě střel krátkého dosahu SCUD-B/C, nicméně Severní Korea měla v úmyslu získat i střelu kratšího středního dosahu, která by značně zvýšila její ofenzivní kapacity a umožnila konečně zasáhnout japonskou pevninu, včetně amerických základen. Vývoj této nové střely proběhl poměrně rychle a už v roce 1990 došlo k prvnímu úspěšnému testu rakety Rodong (také Nodong) a o tři roky později došlo k jejímu nasazení.

KLDR začala také s vývojem rodiny střel Taepodong (TD) ve verzi 1 a 2. V roce 1998 svět šokovala zpráva o severokorejském pokusu dostat satelit na oběžnou dráhu, přičemž roli nosiče hrála právě střela TD-1 (s označením Pektusan). O tom, že ve skutečnosti šlo o test upravené balistické střely středního dosahu, nepochyboval nikdo a znepokojení pro mnohé státy představovala i rychlost, s níž byl TD-1 vyvinut. Souběžně s vývojem rodiny střel TD KLDR usilovala i o získání střely středního dosahu, což se jí později podařilo a výsledkem byla balistická řízená střela Musudan (Yuk Duk-min 2004:21).

V červenci roku 2006 byl svět opět zaskočen, tentokrát rozsahem severokorejských testů. Během jednoho dne bylo odpáleno sedm balistických střel , včetně TD-2, která však po 40 vteřinách selhala (Scobell, Sanford 2007: 119–120). Pokusů o dobytí oběžné dráhy se KLDR ani poté nevzdala a v letech 2009 a 2012 s pokusy o vynesení satelitu na nízký orbit pokračovala a v prosinci 2012 se modifikované střele TD-2 s názvem Unha-3 (2. verze ) podařilo dosáhnout oběžné dráhy a vypustit satelit (NCNK 2013).

Od té doby došlo k několika odpalům střel kratšího, až středního dosahu, povětšinou do Japonského moře a od začátku roku 2014 byla ze satelitních snímků zjevná zvýšená aktivita v raketovém testovacím zařízení Sohae (38north 2014a, 38north 2014b, 38north 2014c), kde probíhaly předchozí odpaly střel TD.

Spekuluje se také o vývoji nové mezikontinentální balistické střely na tuhé palivo, kterou by bylo možno odpalovat z mobilních platforem. Mělo by jít o střelu KN-08 , která byla k vidění na vojenské přehlídce v Pchjongjangu v roce 2013 (Lewis, Schilling 2013).

2. Hlavní aktéři raketového programu KLDR

Nejvýznamnější role ve výzkumu a vývoji řízených balistických střel patří Korejské straně pracujících (KSP), která v KLDR kontroluje všechny aspekty života běžných lidí i elit a která má hlavní slovo také ve vojenských záležitostech, především skrze Ústřední výbor pro vojenské záležitosti (ÚVVZ) a Komisi národní obrany (KNO), která fakticky není stranickým orgánem, ale všichni její členové jsou zároveň těmi nejvyššími představiteli Strany. V následujících podkapitolách budou popsáni a analyzováni čtyři hlavní institucionální aktéři, kterými jsou Sekretariát ÚV KSP, Oddělení strojního průmyslu, Druhý ekonomický výbor, Ministerstvo strojního průmyslu a šest individuálních aktérů, kteří mají významný podíl na severokorejském programu vývoje balistických řízených střel. Aktéři jsou seřazeni podle hierarchického uspořádání a nikoli podle míry zapojení do programu vývoje balistických střel.

Práce se soustřeďuje na velmi úzký okruh aktérů, kteří mají na starost výzkum, vývoj a výrobu raketových (a dalších příbuzných) technologií a v důsledku toho se text primárně nezabývá aktéry strategického významu, jako jsou Komise národní obrany, Ústřední výbor pro vojenské záležitosti, nebo Ministerstvo lidových ozbrojených sil.

Relevantní aktéři byli identifikováni na základě zdrojové literatury a k získání co nejaktuálnějších dat byl užit jak anglicky psaný jihokorejský denní tisk, tak anglicky psaná severokorejská státní média.

2.1 Sekretariát Ústředního výboru KSP

Sekretariát je hlavním spojovacím prvkem KSP se zbrojním průmyslem, přičemž je zodpovědný za implementaci a prosazování rozhodnutí strany, skrze 20–25 oddělení a kanceláří, které mají na starosti širokou škálu oblastí, od vzdělání a propagandu, přes vojenské záležitosti až po průmysl, včetně toho zbrojního (v rámci kterého funguje i výzkum a vývoj balistických střel). Sekretariátu předsedá generální tajemník, nyní Kim Čong Un, který má pod sebou šest až devět tajemníků, přičemž každý z nich se zaměřuje na jinou oblast státní správy (NKLW 2012).

Během vlády Kim Čong Ila byl sekretariát, spolu s Politbyrem, jeho hlavními mocenskými platformami uvnitř strany, které využíval ke kontrole stranické agendy a nařízení (Pinkston 2003), o kterých měl oficiálně rozhodovat Ústřední výbor Korejské strany pracujících (ÚV KSP). V každém případě jde o zásadní hierarchický článek v KSP.

V rámci zbrojního průmyslu (a tedy i výzkumu a vývoje balistických stře) má sekretariát zajišťovat průběh a provádění stranických rozhodnutí, která přicházejí z ÚV KSP, či KNO. Současným tajemníkem pro strojírenský průmysl (právě pod tímto zvláštním názvem se skrývá severokorejský zbrojení průmysl) je Pak To Chun.

2.1.1 Pak To Chun

Funkce tajemníka pro strojírenský průmysl a skutečnost, že jde v současnosti zřejmě o jediného zástupce zbrojního průmyslu v Politbyru a jednoho ze dvou v KNO , dělá z Pak To Chuna hierarchicky nejvýznamnějšího představitele zbrojního průmyslu v rámci KSP. V této pozici nahradil předchozího dlouholetého šéfa zbrojního průmyslu, Jon Pyong Hoa.

Jeho hlavní zodpovědností je testování balistických střel a jaderných zbraní a v minulosti působil také jako prezident Druhé akademie přírodních věd (DAPV). Svou funkci náměstka získal v září 2010 (KCNA 2010, NKLW 2013a) a křesla v Politbyru a KNO o rok později (NKLW 2013a).

Důkaz o jeho pozici uvnitř režimu značí i jeho usazení po Kimově pravici, během setkání Národního bezpečnostního výboru, který se sešel v lednu 2013. V souvislosti s tímto náznakem a Kimovým důrazem na testy zásadních zbraňových systémů, během začátku jeho vlády, lze usuzovat, že Pak disponoval pravidelným přístupem ke Kim Čong Unovi (Gausse 2013: 120). Otázky ovšem vyvolalo jeho zmizení v květnu 2013, přičemž od té doby nebyl viděn během žádné z důležitých událostí, jako bylo výročí Kim Ir Sena nebo vojenská přehlídka na Kim Ir Senově náměstí, které se účastnilo všech 8 dalších tajemníků Sekretariátu ÚV KSP. Někteří analytici jeho zmizení považovali za trest, za nepodařený test střely Musudan v dubnu 2013 (Yonhap News 2013). 9. září téhož roku se ovšem opět objevil po boku severokorejských elit při oslavách 65. výročí založení KLDR (Gausse 2013: 120).

Vzhledem k jeho znovuzvolení do KNO a Nejvyššího lidového shromáždění (NLS) v dubnu 2014 (38north 2014b) lze předpokládat, že jeho pozice je v současnosti pevná a v krátkodobém časovém horizontu lze změny očekávat pouze v případě, že dojde k zásadním problémům během raketového, či jaderného testu.

Pokud bude Kim Čong Un pokračovat v generační obměně stranických špiček, je možné, že Pak To Chun časem ztratí svůj vliv a bude nahrazen mladším kádrem, zřejmě Cho Chun Ryongem, nicméně do té doby Pak představuje nejvýznamnější osobu zbrojního průmyslu KLDR, a tedy i raketového programu.

2.2 Oddělení strojírenského průmyslu

Dalším institucionálním aktérem, který ve zbrojním průmyslu KLDR hraje důležitou roli, je Oddělení strojírenského průmyslu (OSP), které je podřízené Sekretariátu ÚV KSP, konkrétně pak tajemníkovi pro zbrojní průmysl, Pak To Chunovi. OSP má na starosti programy konvenčních i pokročilých zbraňových systémů, včetně jaderných zbraní a balistických střel. Funkce OSP spočívá především v administraci, dohledu a kontrole Druhého ekonomického výboru, který pod oddělení zdánlivě spadá a které má na starosti naprostou většinu výzkumu, vývoje a výroby balistických řízených střel. OSP by se dalo označit za hlavní spojovací uzel mezi Stranou a Druhým ekonomickým oddělením.

2.2.1 Ju Kyu Chang

Současný status Ju Kyu Changa není znám, jelikož po schůzce nově zvoleného NLS, 9. dubna 2014, Ju nebyl znovuzvolen do KNO, ve které spolu se dvěma dalšími stranickými kádry zastupoval zbrojní průmysl . Je možné, že se ztrátou pozice v KNO souběžně ztratil i své funkce v ÚVVZ, Politbyru a dokonce i v OSP, v jehož čele jako ředitel stál.

Vzhledem k pokročilému věku (86 ) není vyloučeno, že je další vedoucím funkcionářem ve zbrojním průmyslu, který padl za oběť Kim Čong Unově generační obměně. Tento scénář naznačuje i skutečnost, že Ju se těšil přízně Kim Čong Ila (Gausse 2013: 60), nebo snad dokonce i Jang Sung Taeka. Tato úvaha vyplývá z toho, že Ju se do nejvyššího vedení dostal v roce 2010 (NKLW 2014), kdy byl Kim Čong Il po těžké mrtvici a všeobecně se věří, že zemi v tomto období více či méně řídil Jang Sung Taek. Spojení s Jangem by Juovu pozici značně zkompromitovalo a mohlo způsobit jeho pád. Na druhou stranu byl znovuzvolen v posledních volbách do NLS (38north 2014b), takže jeho odchod z vrcholné politiky může být pozvolný a nikterak drastický, přičemž jeho původem mohou dost dobře být zdravotní důvody.

Jde o člověka s dlouholetou zkušeností v oblasti zbrojního průmyslu , ale míra jeho zapojení v programu vývoje balistických střel není příliš jasná, nicméně vzhledem ke své minulosti ve zbrojním průmyslu je pravděpodobné, že se na programu podílel.

2.2.2 Hong Sung Mu

Hong v OSP plní funkci náměstka ředitele a na rozdíl od svých dvou přímých nadřízených, Ju Kyu Changa a Pak To Chuna, kteří pocházejí z oblasti výzkumu a vývoje, Hong je člověk z výrobního segmentu zbrojního průmyslu. Hong byl také jedním z klíčových aktérů podílejících se na přípravě odpalů balistických střel TD-2 v roce 2012 pod označením Unha-3, které na oběžnou dráhu měly vynést severokorejský satelit. Po prosincovém úspěšném odpálení druhé verze rakety Unha-3 státní média zveřejnila fotku z Kim Čong Unovy návštěvy vesmírného střediska Sohae, na které Hong Sung Mu stojí přímo po Kimově pravici (NKLW 2013b), což Hongovu zásadní úlohu potvrzuje a lze z toho vyvodit, že měl na starosti praktické provedení celého projektu.

Ve státních médiích se po boku Kima začal opakovaně objevovat od ledna 2013, což by potvrzovalo i domněnky, že Hong hrál klíčovou úlohu také v posledním jaderném testu v únoru 2013 (NKLW 2013b). Že jde o člověka, s kterým Kim Čong Un počítá jako s potenciální náhradou Ju Kyu Changa může naznačovat Hongovo zastupování Jua na setkání Národního bezpečnostního výboru v lednu 2013.

Hong je také delegátem NLS, členem ÚV KSP a o tom, že nejde o žádného nováčka v Pchjongjangu, svědčí i jeho umístění na seznamu členů Kim Čong Ilova pohřebního výboru , kde se Hong nacházel na 126. místě (NKLW 2011).

2.2.3 Hong Yong Chil

Další vycházející hvězdou pchjongjangské elity je Hong Yong Chil, náměstek ředitele OSP, který se ve státních médiích po boku Kim Čong Una začal objevovat od února 2013 , většinou na inspekcích továren. O jeho možném zapojení do programu vývoje balistických střel se začalo spekulovat po jeho účasti na setkání Rady funkcionářů muničního průmyslu v březnu 2013 a také poté, co Kima doprovázel do několika továren, které jsou podezřívány z účasti na výrobě balistických střel (Madden 2013). .= Dle dostupných informací se zdá, že Hong dohlíží na produkci balistických střel a jejich komponentů. Jeho návštěva (jako doprovod Kim Čong Una) rezidenčního komplexu pro výzkumníky a techniky, kteří se podílejí na vesmírném a raketovém programu KLDR, může naznačovat i Hongovu participaci v oblasti výzkumu a vývoje nových raketových systémů (které probíhá v rámci Druhé akademie přírodních věd, která je podřízena pod Druhý ekonomický výbor, jehož je Hong možná členem). .= Na svou funkci je Hong velmi mladý (kolem padesáti let), ale přesto se zdá, že je „vychováván“ pro vyšší pozice v rámci zbrojního průmyslu. Dle analytika Michaela Maddena (2013) není vyloučeno, že Hong skončí jako ředitel OSP, člen KNO, nebo jako zástupce zbrojního průmyslu v sekretariátu Strany.

2.3 Druhý ekonomický výbor

Hlavním institucionálním výkonným aktérem zodpovědným za výzkum, vývoj a produkci balistických střel (a ostatních konvenčních i nekonvenčních zbraňových systémů) je Druhý ekonomický výbor (DEV). Zatímco DEV samotný se stará o výrobu, výzkumem a vývojem se zabývá Druhá Akademie přírodních věd (DAPV), která pod DEV oficiálně spadá. Historie výboru sahá až do října 1966 , kdy vzniklo Druhé oddělení strojírenského průmyslu, které bylo na začátku 70. let přejmenováno na DEV (Pinkston 2008: 41).

V rámci institucionální struktury DEV představuje jakýsi kvazi-nezávislý orgán nacházející se organizačně na pomezí Strany a KNO, přičemž oběma aktérům je DEV podřízen. Je důležité zmínit, že DEV funguje zcela nezávisle na Ministerstvu lidových ozbrojených sil, nebo armádě. Zaměstnanci DEV jsou z naprosté většiny civilisté a vojenský personál podléhá přísné kontrole ze strany stranických orgánů, či KNO. Hlavním smyslem toho, že DEV podléhá výhradně nejvyšším stranickým orgánům (ÚVVZ ) a KNO, je omezení mocenského i fyzického přístupu k severokorejským nejcennějším strategickým prostředkům KLDR jako jsou balistické střely nebo jaderné zbraně (NKLW 2009).

V rámci zbrojního průmyslu má DEV na starosti financování, plánování, výzkum, vývoj, výrobu, produkci a také export vojenských technologií . Organizačně je výbor rozdělen na 8. kanceláří. Hlavním řídícím orgánem je Generální kancelář, která má na starosti plánování, rozpočet, získávání a distribuci materiálu. Dále následují kanceláře a útvary zaměřující se každý na jiný segment zbrojního průmyslu: .= • První kancelář (lehké palné zbraně, munice a granáty)

• Druhá kancelář (tanky a obrněná vozidla)

• Třetí kancelář (dělostřelecké a protiletadlové systémy)

• Čtvrtá kancelář (balistické střely)

• Pátá kancelář (zbraně hromadného ničení)

• Šestá kancelář (námořní plavidla, ponorky)

• Sedmá kancelář (komunikační systémy a letadla)

• Druhá akademie přírodních věd (výzkum a vývoj)

• Kancelář č. 99 (export a akvizice) (Worden Robert. L 2008: 271, Pinkston 2008: 42)

Zodpovědnost za balistické střely má tedy Čtvrtá kancelář, která spravuje vývoj a výrobu balistických střel. Většina zařízení vyrábějící balistické střely, či jejich komponenty se nachází přímo v Pchjongjangu, nebo v provincii Čagang, poblíž čínských hranic (Pinkston 2003: 8). Mezi ty známé patří např. největší podzemní výrobní zařízení v KLDR, Továrna č. 26, dále Továrna č. 118, Obranná továrna č. 7, která vyrábí střely TD-1 a vybavení na testy (Yuk Duk-min 2004: 26) a identifikována byla také Továrna č. 125, známá jako „Pchjongjangská prasečí továrna“ (Lewis 2011).

DEV jako celek provozuje zhruba 130 muničních továren, 60 továren pro produkci součástek a komponentů pro údržbu a opravy a udržuje dohled na více než stovkou továren vyrábějících produkty dvojího užití pro civilní i vojenské účely (Pinkston 2008: 41). Továrny jsou většinou umístěny pod zemí, v zájmu jejich ochrany před potenciálními vojenskými údery.

DAPV vznikla na začátku 60. let jako Národní akademie obranných studií a v 70. letech byla přejmenována na dnešní DAPV. Má na starosti veškerý aplikovaný vojenský výzkum a vývoj všech severokorejských zbraňových systémů a podle defektora Yi Chong Yona, který z KLDR uprchl v roce 1997, má DAPV přes 50 institutů po celé Severní Koreji, přičemž pobočka zabývající se výzkumem a vývojem balistických střel se nachází v Hamhungu (což je místo, které je shodou okolností spojováno se samým počátkem severokorejského raketového programu) (Pinkston 2008: 38). Současným prezidentem DAPV je Choe Chun Sik (World Tribune 2012).

DEV a DAPV v získávání zahraničních technologií a komponentů využívají množství krycích firem.

2.3.1 Cho Chun Ryong

Předsedou DEV a druhým nejvlivnějším mužem zbrojního průmyslu je Cho Rhun Ryong, který v této pozici v DEV nahradil Paek Se Bonga. Jde o dosud poměrně neznámou postavu, nicméně analytici usuzují, že před svým jmenováním do vedení DEV vykonával funkci místopředsedy a jeho specializací byl vývoj balistických střel. Po prvním zasedání NLS 9. dubna 2014 byl také jmenován do KNO, kde nyní působí na dřívějším místě Ju Kyu Changa a Paek Se Bonga, což z něj defacto učinilo muže číslo dvě zbrojního průmyslu. Nově jde také o delegáta NLS, kam kandidoval za 76. volební okrsek, který je hlavním sídlem DEV.

Co stojí za tak prudkým vzestupem, není zatím příliš patrné, nicméně pokud budeme předpokládat, že se Cho stále výrazně participuje v programu vývoje balistických střel, není vyloučeno, že je to právě on, kdo stojí za střelou KN-08 a že právě práce na tomto programu ho vynesla na výsluní. Z toho vyplývá, že se možná v blízké budoucnosti dočkáme testu této nové rakety. Možná půjde o další pokus vynést satelit na oběžnou dráhu, možná půjde o klasický test, to je nyní těžké posoudit. Náznaky tohoto vývoje ovšem existují a jedním z nich je aktivita na testovacím zařízení Sohae, která byla některými analytiky považována za test první fáze výše zmíněné KN-08 (38north 2014d).

2.4 Ministerstvo strojírenského průmyslu

Role ministerstva strojírenského průmyslu (MSP) není příliš jasná. Jde o orgán podřízený NLS a jeho presidiu a podle logiky mocenské dynamiky KLDR by ve zbrojním průmyslu nemělo mít významnější roli. Jeho funkce může být čistě symbolická, administrativní, nebo podpůrná, což by mohlo spočívat v určité (ale rozhodně ne úplné) kontrole nad civilními továrnami vyrábějící produkty dvojího užití.

2.4.1 Ri Jong Guk

Pokud bylo o nějakém funkcionáři výše napsáno, že jde o neznámou postavu, o ministrovi strojírenského průmyslu to platí dvojnásob a dostupné informace o něm jsou přinejlepším kusé. Do své funkce byl jmenován v březnu 2012 a nahradil Jo Byung Jua (Yonhap News 2012a). 9. dubna byl také znovuzvolen jako delegát NLS (38north 2014b). V minulosti sloužil jako vedoucí oddělení na Ministerstvu pro kovy a strojírenství, které je předchůdcem současného MSP (Yonhap News 2012a).

V médiích se nevyskytuje příliš často. Jedno z jeho veřejných vystoupení se událo v srpnu 2012, kdy se Ri účastnil zahajovacího ceremoniálu Pchjongjangské výstavy strojních zařízení (Yonhap News 2012b).

3. Hierarchie aktérů

Obranný průmysl jako takový (včetně oblasti vývoje balistických střel) je podřízen jak stranickým, tak státním institucím. Ještě před rokem 2010 celý mechanismus fungoval následujícím způsobem: Ministerstvo lidových ozbrojených sil zpracuje zprávu o požadavcích na obranu a tuto zprávu předloží KNO, která ve spolupráci s ÚVVZ určí priority obranného průmyslu a vydá příslušné pokyny, které jsou zprostředkovány skrze kabinet a ÚVVZ a zatímco kabinet zadá úkoly příslušným agenturám, ÚVVZ skrze OSP zaúkoluje DEV, který má na starost vývoj, výzkum a produkci. Na to vše tehdy dohlížel náměstek pro zbrojní průmysl, tehdy Jon Pyong Ho, a dnes Pak To Chun.

Situace se změnila v roce 2010, kdy Kim Čong Il změnil stranické směrnice a učinil hlavním orgánem zodpovědným za zbrojní průmysl ÚVVZ , namísto KNO (Collins 2013: 87–88). Dá se předpokládat, že poté, co byl Kim Čong Un zvolen do čela KNO v dubnu 2012 se kontrola nad zbrojním průmyslem přesunula zpět KNO, která má nyní nad celým zbrojním průmyslem bezprostřední kontrolu (včetně vývoje balistických střel pod dohledem DEV).

Role OSP a MSP je tedy spíše podpůrná a administrativní a i když oficiálně nad DEV, které za severokorejským raketovým programem stojí, mohou mít kontrolu, jde spíše o iluzorní institucionální zastřešení. V případě OSP lze o nějakém vlivu mluvit zejména díky některým zaměstnancům, kteří zároveň pracují pro DEV (což v zásadě není nic neobvyklého, vzhledem k tomu, že DEV pod OSP oficiálně spadá), ale jde spíše o omezený přesah.

Hlavním individuálním aktérem je Pak To Chun, který je díky své funkci náměstka pro zbrojní průmysl a zároveň skrze své členství v KNO přítomen v obou hlavních institucionálních segmentech, Straně i KNO, a dá se předpokládat, že získává instrukce přímo od Kim Čong Una.

Kompletní schéma hierarchického schématu zbrojního průmyslu lze najít v příloze č. 1.

3.1 Jaderný a vesmírný program

I když se text věnuje čistě balistických střelám, nelze zcela ignorovat ani souvislost se severokorejským jaderným programem, který byl v roce 2013 označen, spolu s budováním hospodářství, za absolutní prioritu Kim Čong Unova režimu (KCNA 2013a). Skutečnost, že právě balistické střely představují jediné logické východisko při hledání masově použitelných nosičů, nepochybně hrála značnou roli v provázání institucionálních (a posléze individuálních) aktérů obou programů. Stejně jako balistické střely, i jaderné zbraně má na starosti OSP a jemu oficiálně podřízený DEV (konkrétně by mělo jít o 5. kancelář). V případě individuálních aktérů je identifikace těch, kteří se podílejí (nebo podíleli) na obou programech, poněkud složitější, jelikož až na výjimky je severokorejská komunita odborníků na ZHN z větší části neznámá.

Přesto lze najít jisté spojitosti minimálně se třemi vysoce postavenými funkcionáři z tohoto texu. Prvním z nich je Hong Sung Mu, který se ve státních médiích objevil v souvislosti s úspěšným vynesením družice na oběžnou dráhu v roce 2012 a o rok později v souvislosti s jaderným testem (Madden 20124). Druhým je další činovník z OSP, Hong Yong Chil, kterého s jaderným programem spojuje návštěva továrny Kanggye, kde se mají kromě traktorů vyrábět i centrifugy na obohacování uranu (KCNA 2013b, Madden 2014). Cho Chun Ryonga lze s jaderným programem spojovat už z povahy jeho čerstvé pozice v KNO a jako hlavu DEV, který se na vývoji jaderných zbraní neznámou měrou podílí.

Samostatnou kapitolu by také mohl představovat severokorejských vesmírný program, který je od samého počátku závislý na vojenském programu vývoje balistických střel, jelikož ozbrojené síly jsou primárním odběratelem těchto střel. Zjednodušeně lze severokorejský vesmírný program označit spíše za vedlejší produkt vývoje balistických střel, který režimu poskytuje určitou legitimizaci testů střel dlouhého dosahu a zdroj nezanedbatelné propagandistické hodnoty.

4. Budoucí vývoj

Budoucí hierarchická struktura institucionálních aktérů se pravděpodobně v dohledné době měnit nebude, jelikož k tomu není žádný důvod. Poté, co se Kim Čong Un stal předsedou KNO se hlavní role ve zbrojním průmyslu přenesla z ÚVVZ zpět na KNO a pokud nenastane nějaká výjimečná situace, jako je pokus o převrat, či rozsáhlejší mocenský souboj, není důvod přesunovat pravomoc na jiný orgán.

Negativní vliv může mít na vývoj balistických střel i jaderný program, který může být časem výrazně upřednostňován, což by mohlo způsobit nedostatek zdrojů na adekvátní vývoj nových balistických střel. Otázka budoucnosti individuálních aktérů podílejících se na zbrojním průmyslu je ovšem něco zcela jiného. Na jejich budoucí strukturu budou mít největší vliv dva faktory: generační obměna a podávané výsledky.

Proces generační obměny můžeme sledovat už nyní, kdy se do popředí derou mladší funkcionáři tzv. 3. generace revolučního vedení (také Kim Čong Unova generace), jejichž věk se pohybuje mezi 30 až 50 lety. Nejen že jsou relativně netknutí mocenským boji v Pchjongjangu (jelikož často pochází z nižších funkcí), ale většinou ani nejsou zatíženi loajalitou vůči stranickým veteránům, takže nyní jsou zavázáni především tomu, kdo jim umožnil prudký vzestup, ať to bude Kim Čong Un, nebo některý z jeho blízkých spolupracovníků. Tyto mladé a nadějné kádry jsou připravovány na mnohem vyšší pozice v KNO nebo ÚV KSP, kde budou Kima loajálně podporovat. Ideálním příkladem je Hong Yong Chil, jenž je horkým kandidátem na pozici Ju Kyu Changa, který se již nachází v hodně pokročilém věku.

Podávané výsledky hrají také poměrně důležitou roli, jelikož neúspěch v tak zásadních oblastech obrany, jako jsou testy balistických střel (ať už jde o regulérní testy, nebo pokus dostat na oběžnou dráhu satelit) může snadno ukončit, nebo vážně poškodit kariéru. Na druhou stranu na příkladu Cho Chun Ryonga vidíme, že úspěch může naopak znamenat povýšení a zisk funkcí na vrcholu mocenské pyramidy.

Vzhledem k uzavřenosti KLDR je velmi těžké předvídat, kdo bude mít úspěch a kdo nejspíš navždy zmizí ze scény, ale minimálně Hong a Cho budou v budoucnu pravděpodobně představovat vedoucí funkcionáře zbrojního průmyslu a programu vývoje balistických střel.

Závěr

Mým cílem v této studii byla identifikace, popis a analýza institucionálních a individuálních aktérů, kteří mají podíl na výzkumu, vývoji a produkci balistických řízených střel v KLDR.

Na začátku byla uvedena stručná historie severokorejského programu vývoje balistických střel od šedesátých let do současnosti, aby byl studii práci dodán kontext, a posléze jsem pokračoval na hlavní téma práce, tedy popis a analýzu samotných aktérů.

I přes relativní nedostatek aktuálních a přesných informací (s čímž jsem počítal již v úvodu práce) jsem popsal, a pokud to data dovolily, tak i analyzoval, hlavní institucionální aktéry: Sekretariát ÚV KSP, Oddělení strojírenského průmyslu, Druhý ekonomický výbor a Ministerstvo strojního průmyslu. Stejná pozornost byla věnována i individuálním aktérům: Pak To Chun, Ju Kyu Chang, Hong Sung Mu, Hong Yong Chil, Cho Chun Ryong, Ri Jong Guk.

V další části práce se zabývám hierarchickou strukturou institucionálních aktérů, která se na první pohled může zdát poměrně matoucí, obzvlášť pro neznalé pchjongjangských mocenských poměrů, nicméně pro lepší orientaci byl vytvořen graf, který znázorňuje nejdůležitější vztahy mezi relevantními aktéry ve stranické i státní sféře. Zde jsem došel k závěru, že kontrolu nad programem vývoje balistických střel má po krátké přestávce Komise národní obrany, v níž zasedají nejmocnější postavy KLDR. Nejvyšším funkcionářem zbrojního průmyslu jako takového (v jehož rámci vývoj balistických střel funguje) je Pak To Chun, nicméně v kapitole věnované jeho osobě nevylučuji jeho odchod ze scény v několika následujících letech.

Ve čtvrté kapitole, kde rozebírám budoucí vývoj, tvrdím, že změna hierarchické struktury institucionálních aktérů s největší pravděpodobností nehrozí, ale v oblasti individuálních aktérů už jde o něco jiného. V souvislosti s nimi identifikuji dva hlavní faktory, které v budoucnu ovlivní personální složení mnou zmíněných institucí (ale i všech ostatních napříč KLDR): generační obměnu a podávané výsledky. To znamená, že pravděpodobně dojde k celoplošnému omlazení středně vysokého managementu, což už lze sledovat na příkladu Ju Kyu Changa a Hong Yong Chila. Důležitou roli hrají také pracovní výsledky, zejména v oblasti vývoje a testů nových balistických střel. K tomuto uvádím příklad Cho Chun Ryonga, který se na svou pozici nejspíš dostal za svou práci na střele KN-08.

Závěrem lze říci, že problematiku severokorejského vývoje balistických střel (a dalších pokročilých zbraňových systémů) je potřeba pečlivě a důkladně sledovat a analyzovat, jelikož podobné programy patří mezi prioritu režimu a zainteresovaní političtí subjekty představují v rámci vládnoucí elity velmi mocné a vlivné aktéry.

Poznámky

1. V roce 1962–63 šlo o systém SA-2S Guideline a v druhé polovině šedesátých let SSSR poskytl také systémy SSC-2B Samlet, SS-N-2 Styx a FROG 5 (první systém FROG 5 do KLDR dorazil v roce 1968). (Bermudez 1999: 2–3)

2. SSSR byl sice hlavním dodavatelem, nicméně značně nespolehlivým. To bylo dáno politickými turbulencemi způsobených čínsko-ruskou roztržkou v roce 1962, po které SSSR přerušil diplomatické vztahy s KLDR následkem severokorejské podpory Číny. Po Chruščovově odchodu z vedení SSSR následovalo zlepšení vztahů a podepsání dvou dohod – v roce 1965 a 1967. Po dodávce prvních systémů FROG 5 došlo opět k ochlazení severokorejsko-sovětských vztahů a ukončení spolupráce. (Bermudez 1999: 2–3)

3. Při ceremoniálu Kim Ir Sen prohlásil, že další válka se bude týkat i Spojených států a Japonska, a aby se zabránilo jejich intervenci, bude nutné vyvinout rakety, které doletí právě až k Japonsku. (NCNK 2013)

4. Smlouva zahrnovala dohody o akvizici čínských balistických systémů, technologický transfr a výcvik severokorejského personálu jejich čínskými protějšky. (Bermudez 1999: 3, Yuk Duk-min 2004: 20)

5. Někteří autoři (Yuk Duk-min 2004: 20, NCNK 2013) vývoj střely považují za spolupráci, nicméně Pinkston (1999:5) tvrdí, že KLDR se na vývoji DF-61 podílela jen velmi okrajově a šlo o téměř výhradně čínský projekt, jehož výsledkem měla být exportní verze střely (pro KLDR) s dosahem 600 km a verze pro čínskou armádu s nižším dosahem.

6. Vývoj střely měla na svědomí Divize řízených střel Akademie obranných věd a 4. kancelář. Obě instituce spadající pod Druhý ekonomický výbor. Vývoj TEL (Transport Elector Launcher) jednotek měla na starosti 2. kancelář Druhého ekonomického oddělení a továrna Sungni General Automotive. (Bermudez 1999: 10)

7. Šlo v podstatě o vylepšené střely SCUD-B s větším dosahem pohybujícím se kolem 320–340 km (čehož bylo dosaženo zlehčením rakety – ať už rámů, či hlavice). (Yuk Duk-min 2004:21)

8. Severokorejské střely Irán nutně potřeboval kvůli vleklému ozbrojenému konfliktu s Irákem. Na rozdíl od Iránu Irák disponoval arzenálem balistických střel, které také ochotně využíval.

9. Důvodem rychlosti, se kterou byl Rodong vyvinut, může být zapojení sovětských vědců. (NCNK 2013)

10. KLDR se o své poznatky z vývoje a výroby střely podělila s Iránem a Pákistánem a výsledkem této spolupráce je Iránská střela Shabab-3 a Pákistánská Ghauri. Obě střely jsou kopií Rodongu a i v dalších etapách vývoje balistických střel obě země používají technologii střel Rodong jako základ. Kooperace mezi KLDR, Iránem a Pákistánem pokračovala i nadále a k oběma zemím se dostaly i komponenty využívané u střel Taepodong. (Bermudez 1999: 23)

11. Kromě TD-2 byly odpáleny i 4 střely středního dosahu a dvě střely kratšího dosahu. (Scobell, Sanford 2007: 119–120).

12. Poté, co jihokorejské námořnictvo vylovilo první stupeň rakety, se tým expertů shodl na tom, že většina komponentů je původem z KLDR (NCNK (2013), což vyvolalo diskuzi o účinnosti sankcí, které na Severní Koreu byly uvalovány.

13. První verze byla vypuštěna v dubnu 2012 k oslavě stého výročí narození Kim Ir-sena, nicméně sama státní média přiznala neúspěšný odpal (NCNK 2013).

14. Není příliš jasné, jaké vlastnosti a schopnosti střela má, jelikož na přehlídce šlo s velkou pravděpodobností jen o maketu, ale již nyní se spekuluje o tom, že jde o střelu na tuhé palivo, mezikontinentální či středního dosahu, odpalovanou z mobilní platformy. O kvalitě střely rozhodně to, na jaké technologii bude založena, přičemž pokud je jejím základem technologie střely SS-N-6, půjde o mnohem rafinovanější systém, než v případě, že základem bude Rodong (Schiller, Schmucker 2012: 8)

15. Počty se mohou měnit. Podle zdrojů z roku 2009 mělo jít o 25 oddělení (FAS 2009), zatímco v roce 2012 (Ministry of Unification 2012) to už bylo o pět méně. Kvůli netransparentnosti severokorejského režimu není znalost přesného počtu existujících oddělení ničím příliš překvapivým.

16. Vzhledem k tomu, že během posledního setkání Nejvyššího lidového shromáždění (které proběhlo 9. dubna) do KNO nebyl znovuzvolen Ju Kyu Chang (Madden 2014), ředitel Oddělení strojírenského průmyslu, je možné, že Ju upadl v nemilost a bude zbaven i své dosavadní funkce v Politbyru, ÚVVZ a možná i v Oddělení strojírenského průmyslu ÚV KSP. Jeho současný status v každém případě není znám.

17. Spolu s nově zvoleným Cho Chung Ryongem, předsedou Druhého ekonomického oddělení (Madden 2014).

18. Podle všeho zodpovídal za neúspěšný start střely Unha-2 v roce 2012, úspěšný odpal druhé střely Unha-3 a také za přípravu a organizaci třetího jaderného testu v únoru 2013 (NKLW 2013a).

19. Dříve známé jako Oddělení muničního průmyslu.

20. Těmi ostatními jsou Pak To Chun a Paek Se Bong, který byl v roce 2013 odstraněn ze svých funkcí.

21. Přesný věk většiny severokorejských kádrů nelze přesně určit, vzhledem k nedostupnosti dokumentů, a Ju Kyu Chang není výjimkou. Zatímco Gausse (2013:60) uvádí, že Ju je starý 73 let (v roce 2013), podle amerického ministerstva zahraničí (2013) se Ju narodil v roce 1928, což by znamenalo, že mu je 86 let. Správně ovšem nemusí být ani jedna z těchto možností.

22. Právě tehdy získal všechny své funkce v nejvyšším vedení (KNO, ÚVVZ, politbyro i místo ředitele OSP). (NKLW 2014)

23. V minulosti zastával funkci místopředsedy DEV, prezidenta DAPV a několik dalších funkcí v rámci zbrojního průmyslu (NKLW 2014).

24. Členství v pohřebních výborech zesnulých vysokých představitelů režimu je velice prestižní záležitostí, dle které si lze částečně vytvořit představu o mocenské struktuře v Pchjongjangu.

25. Poprvé na sebe Hong upozornil v únoru 2011, kdy získal ocenění Hrdina práce (nejvyšší civilní státní vyznamenání) za svou práci, jako šéf Unsan Tools Factory (Lim 2014: 5).

26. V roce 2013 se Hong ve státních médiích ukázal celkem 24 krát (Madden 2013) a zahlédnout ho šlo i v roce 2014. Jen v březnu se po boku Kim Čong Una vyskytl minimálně pětkrát (KFAUSA 2014, DailyNK 2014, KCNA 2014, NKLW 2014b, NKLW 2014c).

27. V září 2013 (NKLW 2013c)

28. Po stranickém projevu Kim Ir Sena, ve kterém prohlásil, že v zájmu úspěchu socialistické revoluce musí být cíle obranného průmyslu v souladu s cíli národní ekonomiky. (Pinkston 2008:41)

29. To ovšem nevylučuje, že mají vojenskou hodnost. V KLDR není neobvyklé, že se z civilistů přes noc stávají generálové a maršálové. Přesto to ani v nejmenším neznamená, že má některý z těchto „civilních generálů“ jakékoli významnější vazby na ozbrojené síly, které by ovlivnily jeho loajalitu Straně.

30. Tuto činnost organizuje málo známý útvar jménem Kancelář č. 99. fungující v rámci DEV (WSJ 2010).
31. Zde se podle všeho vyrábějí rakety Hwasong, Rodong a protilodní střely KN-1 (původně čínské střely s NATO označením Silkworm). (Chosun Ilbo 2001)

32. Například Tangun Trading Company, Changgwang Sinyong Corp. (aka KOMID), Mokong Trading Company, Maebong Trading Company, Yongkanson Trading Company, Puhung Trading Company, Yonhap Trading Company (Pinkston 2008: 44, Yuk Duk-min 2004:27, Bermudez 1999:23)

33. Důvodem tohoto kroku bylo zabezpečení plynulého převzetí moci Kim Čong Unem, který v té době nebyl členem KNO, ale disponoval funkcí v ÚVVZ. Kim Čong Il ÚVVZ zaplnil nejspolehlivějšími a nejvlivnějšími vojenskými kádry, které měly zabezpečit nástupnictví mladého Kima v případě smrti Kim Čong Ila, což se také stalo (Collins 2012: 88).

34. Poměrně paradoxním se jeví změna ústavy z roku 2009, která KNO postavila na absolutní hierarchický vrchol celého severokorejského režimu. To bylo uskutečněno sloučením funkcí Nejvyššího vůdce a Vrchního velitele ozbrojených sil s předsednictvím KNO, které nyní drží Kim Čong Un. Dle starého výkladu ústavy z roku 1989 byl Nejvyšším velitelem ozbrojených sil předseda ÚVVZ (Collins 2012: 88).

Přílohy

Příloha č. 1

Příloha č. 1

Zdroje

Knihy, příspěvky ve sborníku, články v časopisech a elektronické dokumenty

Bermudez, Joseph S. JR.1999. A History of Ballistic Missile Development in the DPRK. Center for Nonproliferation Studies. Dostupné z: http://cns.miis.edu/…/op2/op2.pdf

Collins, Robert. 2012. Political Dimensions of North Korea’s Third-Generation Succession and the Potential for Crisis. International Journal of Korean Studies. Jaro, vol. XVI, no. 1. Dostupné z: http://www.icks.org/…SUMMER/5.pdf

Gausse, Ken E. 2013. North Korean Leadership Dynamics and Decision-making under Kim Čong-un: A First Year Assessment. CNA. Dostupné z: http://www.cna.org/…Dynamics.pdf.

Lewis, Jeffrey. 2011. Pyongyang Pig Factory. Arms Control Wonk. Dostupné z: http://lewis.armscontrolwonk.com/…-pig-factory

Lim, Andy. 2014. Kim Čong-un´s New Entourage. CSIS. Dostupné z: https://csis.org/…ntrouage.pdf

Madden, Michael. 2013. Hong Yong Chil: Third generation munitions industry leader. NK News. Dostupné z: https://www.nknews.org/…stry-leader/

Madden, Michael. 2014. Meet Kim Jong Un´s New Nuclear Warriors. Dostupné z: http://www.foreignpolicy.com/…r_generation

NCNK. 2013. An Overview of North Korea´s Ballistic Missile Program. Dostupné z: http://www.ncnk.org/…ue_Brief.pdf

Pinkston, Daniel A. 2003. Domestic Politics and Stakeholders in the North Korean Missile Development Program. The Nonproliferation Review. vol. 10, issue 2, pp. 51–65. DOI: http://dx.doi.org/…700308436930. Dostupné z: http://cns.miis.edu/…/102pink.pdf

Pinkston, Daniel A. 2008.. The North Korean Ballistic Missile Program. Strategic Studies Institute. Dostupné z: http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/…s/pub842.pdf

Schiller, Markus, Schmucker, Robert H. 2012. The Assumed KN-08 Technology. Arms Control Wonk. Dostupné z: http://lewis.armscontrolwonk.com/…chmucker.pdf

Scobell, Andrew, Sanford, John M. 2007. North Korea´s Military Threat: Pyongyang´s Con­ventional Forces, Weapons of Mass Destruction, and Ballistic Missiles. Strategic Studies Institute http://www.strategicstudiesinstitute.army.mil/…s/pub771.pdf

Worden, Robert L. 2008. North Korean: A Country Study. Federal Research Division. Dostupné z: http://lcweb2.loc.gov/…th-Korea.pdf

Yuk, Duk-min. 2004. North Korean Long-Range Missiles: Development,De­ployment, and Proliferation. East Asian Review. vol. 16, no. 3, pp. 17–40. Dostupné z: http://www.ieas.or.kr/…3/16_3_2.pdf

38north 38 North. 2014a. Significant Developments at Noth Korea´s Sohae Test Facility. Dostupné z: http://38north.org/…sohae012914/

38 North. 2014b. Deputies of the 13th Supreme People´s Assembly. Dostupné z: http://38north.org/…30314_MM.pdf

38 North. 2014c. Nort Korea´s Nuclear and Rocket Test Sites: Activity Continues but No Sign of Test Preparations. Dostupné z: http://38north.org/…sites031914/

38 North. 2014d. New Developments at North Korea´s Sohae Complex. Dostupné z: http://38north.org/…sohae050114/

Lewis, Jeffrey, Schilling, John. 2013. Real Fake Missiles: North Korea´s ICBM Mockups Are Getting Scary Good. Dostupné z: http://38north.org/…lling110513/

Madden, Michael. 2014. The DPRK Political Season: Two Post-Mortems. Dostupné z: http://38north.org/…adden042314/

North Korea Leadership Watch NKLW. 2009. The Second Economic Committee. Dostupné z: http://nkleadershipwatch.files.wordpress.com/…ommittee.pdf

NKLW. 2011. Kim Čong Ill Funeral Committee. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.wordpress.com/…cember-2011/

NKLW. 2012. Party Secretaria. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.wordpress.com/…mmittee-kwp/

NKLW. 2013a. Pak To Chun. Dostupné z: http://nkleadershipwatch.wordpress.com/…pak-to-chun/

NKLW. 2013b. Hong Sung Mu. Dostupné z: http://nkleadershipwatch.wordpress.com/…ong-sung-mu/

NKLW. 2013c. Kim Čong Un Visits Scientists Residential Area. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.wordpress.com/…ential-area/

NKLW. 2014a. Ju Kyu chang. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.wordpress.com/…u-kyu-chang/

NKLW. 2014b. Kim Čong Un Visits Pyongyang Weak-curent Apparatus Factory. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.wordpress.com/…tus-factory/

NKLW. 2014c. Kim Čong Un Attends KPA Air Force Drill. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.wordpress.com/…force-drill/

Novinové články

Daily NK. 18.3.2013. Kim Siblings View Moranbong Performance. Dostupné z: http://www.dailynk.com/…ad_photo.php?…

Chosun Ilbo. 12.2.2001. „Pyongyang Pig Factory“ Produces Missiles. Dostupné z: http://web.archive.org/…2120194.html KFAUSA. 21.3.2014. Kim Čong Un Provides Field Guidence to Machine Plant. Dostupné z: http://www.kfausa.org/…chine-plant/

KCNA. 29.9.2010. Profiles of Presidium and Members of Political Bureau. Dostupné z: http://www.kcna.co.jp/…29-07ee.html

KCNA 31.3.2013a. Report on Plenary Meeting of WPK Central Committee. Dostupné z: http://www.kcna.co.jp/…31-24ee.html

KCNA 21.6.2013b. Kim Jong Un Gives Field Guidance to Kanggye General Tractor Plant. Dostupné z: http://www.kcna.co.jp/…21-25ee.html

KCNA. 17.3.2014. Kim Čong Un Guides Flight Exercise. Dostupné z: http://www.kcna.co.jp/…17-03ee.html

Wall Street Journal. 31.8. 2010. North Korean Pair Viewed as Key to Secret Arms Trade. Dostupné z: http://online.wsj.com/…940288714852

World Tribune. 30. 12. 2012. N. Korean Missile Expert Emerging as Kim Čong-Un´s New Aide. Dostupné z: http://www.worldtribune.com/…ns-new-aide/

Yonhap News Agency. 15.3.2012a. North Korea Newsletter No. 201. Dostupné z: http://english.yonhapnews.co.kr/…800325F.HTML

Yonhap News Agency. 9.8.2012b. North Korea Newsletter No. 222. Dostupné z: http://english.yonhapnews.co.kr/…800325F.HTML

Yonhap News Agency. 5.8.2013. Top NK Official Might Have Been Punished for Problem in Missile Program: U.S. Scholar. Dostupné z: http://english.yonhapnews.co.kr/…100315F.HTML

Ostatní

U.S. Department of State. 2013. Designation of DPRK Entities Pursuant to Executive Order 13382. Dostupné z: http://www.state.gov/…3/205953.htm

Fotografie

Chosun Ilbo. Cho Chun Ryong. Fotografie. Dostupné z: http://english.chosun.com/…100887_0.jpg

NKLW. Hong Sung Mu. Fotografie. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.files.wordpress.com/…_210213h.jpg

NKLW. Ju Kyu Chang. Fotografie. Dostupné z: https://nkleadershipwatch.files.wordpress.com/…/jukyuch.jpg

NKLW. Pak To Chun. Fotografie. Dostupné z: http://nkleadershipwatch.files.wordpress.com/…ochun3pc.jpg

NK News. Hong Yong Chil. Fotografie. Dostupné z: https://www.nknews.org/…timthumb.php?…

Yonhap News Agency. Cho Chun Sik. Fotografie. Dostupné z: http://img.yonhapnews.co.kr/…34100_P2.jpg

Zdroje k příloze č. 1

Ministry of Unification. 2012. Organiza­tional Chart of North Korean Leadership. Graf. Dostupné z: http://eng.unikorea.go.kr/…adRfcFile.do?… Source Center. 2009. 2009

Democratir People´s Republic of Korea Leadership Chart. Graf. Dostupné z: http://www.fas.org/…-leaders.pdf

Seznam zkratek

DAPV – Druhá akademie přírodních věd (Second Academy of Natural Sciences)

DEV- Druhý ekonomický výbor (Second Economic Committee/Second Economic Commission)

KNO – Komise národní obrany (National Defense Commision)

KSP – Korejská strana pracujících (Korean Workers Party)

MSP – Ministerstvo strojírenského průmyslu (Ministry of Machine-Building Industry)

OSP – Oddělení strojírenského průmyslu (Machine-Building Industry Department)

TD – Taepodong

ÚV KSP- Ústřední výbor Korejské strany pracujících (Koreans Workers Party Central Committee)

ÚVVZ – Ústřední výbor pro vojenské záležitosti (Central Military Commision)

Michael Myklín studuje pátým semestrem v bakalářském programu mezinárodní vztahy a bezpečnostní a strategická studia na Masarykově univerzitě. Zároveň působí jako zástupce šéfredaktora pro bezpečnostně zaměřený studentský portál Sekuritaci.cz.

blog comments powered by Disqus
Autor
Michael Myklín
Rubrika
Články
Témata
, , , ,
Publikováno
18. 11. 2014