Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Trest smrti ve Střední, Jižní, Jihovýchodní a Východní Asii

Článek se zabývá vývojem trestu smrti v geografickém areálu Střední, Jižní, Jihovýchodní a Východní Asie. Popsány jsou metody poprav, výčet sankcionovaných trestných činů, ale i historický vývoj trendu v jednotlivých státech. Zároveň jsou zde poskytnuty informace týkající se mezinárodního práva v rámci této problematiky. Celý článek pak analyzuje trendy, které se v této oblasti v průběhu let vytvořily.

Úvod

Trest smrti je velmi kontroverzní téma, které polarizuje společnost napříč nejrůznějšími státy. Evropa se může pyšnit tím, že až na pár výjimek (viz Bělorusko) zde trest smrti vykonáván není. Oproti tomu existují světadíly, kde je trest smrti praktikován ve velké míře. Kupříkladu v Africe existuje několik desítek států, které každoročně uskutečňují popravy trestanců. Největší množství států, které běžně praktikují trest smrti, se nachází v Asii. Prakticky celý Arabský poloostrov a velká část, Jižní, Jihovýchodní a i Východní Asie trest smrti běžně používá. Největší množství poprav se každoročně odehrává v Číně, která však informace o popravách tají. Odhady o počtech poprav v Číně se pohybují mezi stovkami až tisíci popravenými během jednoho roku v závislosti na organizaci.1 Sa­motné téma trestu smrti je velmi kontroverzní, jelikož v rámci mezinárodního společenství existuje celá řada států a organizací (včetně OSN) jež se striktně staví proti této formě trestu. V rámci OSN vznikl v roce 1966 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (MPOPP), jehož součástí je od roku 1989 i Druhý opční protokol, jehož cílem je zrušení trestu smrti ve světě (Amnesty International 2015: 72). Na druhou stranu existují státy, které trest smrti podporují a praktikují, a to i v případě nenásilných trestných činů, jako je homosexualita, korupční a daňové podvody, obchod s drogami aj. Mezi tyto státy patří například Saudská Arábie, Indonésie nebo již zmíněná Čína.

Existuje celá řada argumentů pro i proti podpoře trestu smrti. Jedním z argumentů pro podporu je ekonomické hledisko – uskutečnění popravy je pro stát výhodnější než několikaletý pobyt ve vězení. V některých případech však tento argument není platný, jelikož některé náklady na popravu jsou vysoké a existují státy, kde vězni čekají ve vězení na popravy i desítky let, což by mohlo představovat trest samotný. Dalším argumentem pro je ochrana společnosti – trestanec je usmrcen, což vylučuje páchání trestné činnosti v budoucnu. Na druhou stranu nikdy nelze vyloučit justiční omyl a může dojít k usmrcení nevinného člověka, což se již několikrát stalo např. v USA. V případech, kdy je trest smrti využíván jako sankce za zločiny terorismu, je trest smrti spíše naplněním přání pachatele – mučednická smrt, což motivuje další jedince k páchání teroristické činnosti.2 Od­půrci trestu smrti naopak velmi často zmiňují morální hledisko a povinnost státu zabezpečit ochranu života jedinců nikoliv naopak.

Jelikož Asie přestavuje světadíl s největším množstvím států, jež vykonávají trest smrti, zabývá se tato práce právě Asií, konkrétně se jedná o Střední, Jižní, Jihovýchodní a Východní Asii. Vynechána tak bude problematika trestu smrti v Západní Asii, Severní Asii a na Arabském poloostrově.

Teoretická část

Vymezení trestu smrti

Pokud jedinec poruší pravidla, jež jsou ve společnosti dána (zákon) dochází k jeho potrestání. Trest je jedním ze základních institutů trestního práva, jedná se tedy o sankcionizaci pachatele za spáchání trestného činu. Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný, a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (Zákon č. 40/2009 Sb.). Trest je závislý na mnoha okolnostech (čase, místě aj.) a zároveň je spjat s institucemi a konkrétními trestními systémy (Dziechciarzová 2011: 8). Každý stát sankcionuje vybrané trestné činy odlišným způsobem, odlišná je i definice trestných činů. To, co je v některých státech trestné, v jiných není a naopak.3 Extrémní formou trestu je trest smrti, který je velkou částí mezinárodní komunity odsuzován, jelikož každý jedinec má absolutní právo na život. Jedná se o základní lidské právo, jež by mělo být respektováno a zakotveno v právních normách každého států. Avšak u nedemokratických států tomu tak často nebývá. V rámci mezinárodního práva je podstatná Všeobecná deklarace lidských práv, která prosazuje právo na život.4 Deklarace se však konkrétně trestem smrti nezabývá a její právní závaznost je velmi často zpochybňována. Nejvýznamnějším mezinárodním dokumentem je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, který uvádí omezení a připouští trest smrti u některých zločinů s ohledem na vnitrostátní právo členských států (Diessl 2013: 42). Druhý opční protokol tohoto paktu (1989), však trest smrti zcela zakazuje. S ohledem na tuto skutečnost, členské státy OSN, ve kterých se trest smrti běžně provádí, tento opční protokol neratifikovaly.

Druhy trestu smrti

Státy, jež vykonávají trest smrti v praxi, používají nejrůznější způsoby provedení. V minulosti byly vynalezeny rozmanité techniky k usmrcování pachatelů, které zahrnovaly stažení z kůže, pohřbení zaživa či upálení. Dnes se ve většině států používá několik málo standartních technik, které jsou považovány za humánnější, i když o humánnosti některých z nich jsou často vedeny diskuze. Mezi jednu z nejznámějších, i když v menší míře využívaných technik, patří usmrcení elektrickým křeslem. Tato forma popravy byla poprvé využita v roce 1890 v USA (Rezová 2015: 22). Původní křeslo bylo modifikováno a dnes se používá v některých státech USA. Problémem této popravy je různé vnímání elektrických impulzů člověkem, což v praxi znamená, že usmrcení těch nejodolnějších může trvat i 17 minut (Lyons 2004 45–49). Další formou usmrcení je injekce. Jedná se o rychlou, levnou a bezbolestnou metodu usmrcení, která byla poprvé využita v roce 1982 v Texasu v USA (Lyons 2004: 54). Po podání injekce dojde nejdříve ke ztrátě vědomí, následuje ochabnutí svalů, paralyzace bránice – přerušení dýchání a zástava srdce. Tato injekce se běžně využívá např. v Thajsku. Další formou trestu, jež se běžně využívá v některých asijských a afrických zemích, je ukamenování. Tato forma trestu je uplatňována zejména ve státech, jejichž právní systém vychází z islámského práva. Praktikuje se např. v Somálsku, Íránu, v minulosti v Pákistánu. Tato metoda je stejně jako následující dvě formy trestu smrti odsuzována a považována za nehumánní. Velmi častou metodou usmrcení je zastřelení, které je hojně využíváno v Asii. Problémem je, že při špatném míření oběť trpí a někdy umírá i desítky minut. Méně frekventovanou, avšak i přesto stále využívanou formou popravy je oběšení. Výhodou takové popravy je lacinost, avšak stejně jako u zastřelení se oběť, může dusit i několik desítek minut. V některých státech je ještě dnes využíváno ubití. K ubití většinou dochází při trestech bičování, jejichž cílem nemá být usmrcení pachatele. Smrtelné případy bičování (ubití) byly zaznamenány např. v Singapuru nebo Malajsii (Monestier 1998: 222).

Geografické rozdělení Asie

V rámci této práce je popsána problematika trestu smrti ve Střední, Jižní, Jihovýchodní a Východní Asii. Jednotlivé oblasti jsou definovány na základě serveru National Geographic. Na základě tohoto serveru Střední Asie zahrnuje: Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Do Jižní Asie patří tyto státy: Bangladéš, Bhútán, Indie, Maledivy, Nepál, Pákistán a Srí Lanka. Jihovýchodní Asie zahrnuje: Brunej, Myanmar, Kambodžu, Východní Timur, Indonésii, Laos, Malajsii, Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam. Do oblasti Východní Asie spadají: Čína, Tchaj-wan, Japonsko, Severní Korea, Jižní Korea a Mongolsko – tato oblast je někdy též označována jako Severovýchodní Asie (National Geographic 2016).

Střední Asie

Kazachstán

V Kazachstánu trest smrti v praxi neprobíhá, jelikož Kazachstán přijal v roce 2003 moratorium na všechny popravy (IFFHR 2007: 2).5 Nový trestní zákoník byl přijat v roce 2013, zákoník zavedl povinnost trestat smrtí porušení válečných zákonů, tedy zločiny spáchané za speciálních okolností (válečný stav). Trest smrti je tedy trestem pro válečné zločiny a genocidu (Amnesty International 2015: 50). Na tyto zločiny moratorium neplatí, avšak v historii země, taková poprava nebyla nikdy provedena. Na civilní zločiny platí moratorium, avšak v celách smrti se nachází od roku 2003 cca 28 lidí, jejichž trest smrti byl odložen na neurčito.

Uzbekistán

V Uzbekistánu byl trest smrti postupně zrušen u všech trestných činů kromě dvou mezi lety 1998 – 2005. Mezi dvě zmíněné výjimky patřil trest smrti za vraždu a zločiny terorismu (IFFHR 2007: 4). Prezident Karimov podepsal dekret o úplném zrušení trestu smrti s platností k 1. lednu 2008. Trest smrti byl tedy zcela zrušen, avšak Uzbekistán je velmi často kritizován za vězeňské podmínky nesplňující mezinárodní standardy, jako je nedostatek prostoru, přístupu k potravinám či adekvátní lékařské péči. Uzbekistán navíc ratifikoval Druhý opční protokol MPOPP.

Turkmenistán

Trest smrti v Turkmenistánu byl definován jako trest za nejtěžší zločiny, kam spadala např. vražda. Prezident zcela zrušil trest smrti podpisem dekretu v prosinci 1999 s platností od roku 2000 (TRIPOD 2000). Všechny tresty smrti byly nahrazeny doživotním vězením. Turkmenistán stejně jako Uzbekistán ratifikoval Druhý opční protokol MPOPP.

Kyrgystán

V roce 1998 bylo poprvé přijato moratorium na popravy. Od tohoto roku žádná poprava nikdy neproběhla a moratorium bylo několikrát prodlouženo. V roce 2006 byla přijata nová ústava, která obsahovala ustanovení, že každý občan má právo na život a nikdo ho nemůže být zbaven (IFFHR 2007: 3). Oficiálně byl trest smrti zrušen až v roce 2008, zároveň byl ratifikován Druhý opční protokol MPOPP.

Tádžikistán

V roce 2004 bylo přijato moratorium na popravy. V následujícím roce došlo k úpravě trestního zákoníku, který nahradil všechny tresty smrti doživotním odnětím svobody. Trest smrti jako sankce byl tedy v roce 2005 oficiálně zrušen, avšak tajné popravy probíhají v Tádžikistánu i v současné době (Amnesty International 2015: 51). Stejně jako v Uzbekistánu i zde nesplňují věznice mezinárodní standardy, ve vězení není dostatek jídla (cukr a máslo zcela chybí), vězni si nemohou nic koupit a návštěvy jsou povoleny pouze jednou za měsíc na 45 minut. Tádžikistán neratifikoval Druhý opční protokol MPOPP.

Jižní Asie

Bangladéš

Bangladéš je jedním ze států, který každoročně provádí popravy. Trest smrti je sankcí za celou řadu zločinů: vraždu, usmrcení, trestné činy s následkem smrti (např. loupežné přepadení s následkem smrti), znásilnění, terorismus, únos, držení drog, pašování drog, vlastizradu, špionáž, vzpouru a ostatní přestupky s následkem smrti (DPWW 2016a). Avšak nejedná se o povinnou sankci, což znamená, že za tyto zločiny mohou být uloženy i jiné tresty v závislosti na rozhodnutí soudce. Metody usmrcení se používají dvě a to zastřelení nebo oběšení, avšak ve většina případů převládá metoda oběšení. Každoročně je k trestu smrti odsouzeno kolem 1000 lidí, popravy se pohybují v řádech stovek. V roce 2013 bylo popraveno celkem 220 lidí, z toho 152 bylo odsouzeno za hromadnou vzpouru. V roce 2014 bylo popraveno 175 lidí a v roce 2015 to bylo 197 lidí (Amnesty International 2015: 25).

Nejznámější případ je případ z roku 2009. Bangladesh Rifles (BDR), což jsou polovojenské militantní jednotky, rozpoutaly dvoudenní vzpouru v hlavním městě Dháka. Vzpoura a nepokoje se nakonec rozšířili i do dalších měst, celkem zemřelo 74 lidí. Vládní jednotky vzpouru potlačili a před soudem stanulo více jak 800 lidí obžalovaných ze vzpoury a vlastizrady. 152 z nich bylo odsouzeno k trestu smrti, který byl vykonán v roce 2013 (Ibtimes 2013).

Bhútán

Trest smrti byl v Bhútánu zrušen v roce 2004. Trest smrti byl určen pro zločiny vraždy, padělání vládních dokumentů a vlastizradu. Nová ústava z roku 2008 obsahuje odstavec týkající se práva všech občanů na život a zákaz provádění trestu smrti (BBC 2015). I přesto, že Bhútán zrušil trest smrti, neratifikoval Druhý opční protokol MPOPP (UNHR 2016).

Indie

Indie je jednou ze zemí, která běžně provádí popravy a to od roku 1860. Využívají se dvě metody usmrcení pachatele, a to oběšení nebo zastřelení v závislosti na provincii a druhu soudu, který rozsudek vynáší. Trest smrti je nepovinnou sankcí za tyto zločiny: vzpoura a ponoukání ke vzpouře, křivá přísaha, která vede ke smrti člověka, vražda, pokus o vraždu, únos a požadování výkupného, ponoukání osob k sebevraždě, znásilnění s následkem smrti, opakované znásilnění, terorismus, loupežná vražda, obchod s drogami, vlastizrada, špionáž, válečné zločiny a další přestupky a zločiny, jejichž následkem je usmrcení nějaké osoby (Government of India 2015: 130–140).

V indické historii byl trest smrti několikrát napaden jako neústavní a někteří politici i soudci se ho pokoušeli zrušit. To se nikdy nestalo, v roce 2001 nejvyšší soud vyhlásil moratorium na trest smrti a všechny rozsudky byly změněny na doživotí. Moratorium bylo zrušeno v roce 2004. V roce 2013 byla přijata novela zákona, která nově ukládá trest smrti i za znásilnění bez následku smrti a snižuje trestní zodpovědnost pachatele z 18 na 16 let. Ročně je v Indii odsouzeno k trestu smrti okolo 100 lidí viz příloha č. 1, poprav moc neprobíhá, oficiálně jedna nebo dvě ročně, avšak Amnesty International (2015) má podezření, že se v zemi uskutečňuje více poprav. Velkým problémem Indie je nejednotnost soudů, jelikož existují provincie např. Kašmír, Dillí a Karnataka, kde je trest smrti u stejných zločinů jako v ostatních provinciích uplatňován 6× častěji (Government of India 2015: 137).

obrázek

Maledivy

Maledivy de facto zrušily popravy, jelikož poslední poprava proběhla v roce 1954, v praxi tedy popravy neprobíhají, avšak k oficiálnímu zrušení nebo přijetí moratoria nikdy nedošlo (DPWW 2016b). Metodou popravy je injekce. Nepovinný trest smrti je ukládán za tři trestné činy: terorismus, vraždu a zradu. Celkem se v cele smrti nachází 20lidí (od roku 1954), poslední rozsudek odsuzující pachatele k trestu smrti byl vynesen v roce 2014 a jednalo se o 2 členy místního gangu, kteří byli obvinění z několika vražd (Amnesty International 2015: 36). Maledivy neratifikovaly Druhý opční protokol MPOPP.

Nepál

Nepál nejdříve přijal moratorium na popravy. Poslední známá poprava byla uskutečněna v roce 1979. K oficiálnímu zrušení trestu smrti došlo v roce 1990, kdy vláda vydala veřejné prohlášení, ve kterém znělo, že trest smrti je neslučitelný s pluralitním politickým systémem Nepálu, a proto je oficiálně zrušen (Government of India 2015: 78). Nepál rovněž ratifikoval Druhý opční protokol MPOPP a v rámci Asijsko-Pacifického regionu se angažuje v problematice zrušení trestu smrti, např. v roce 2012 byla uskutečněna v Káthmándú demonstrace a sběr podpisů proti popravám v této oblasti, do jejichž organizace se zapojila i nepálská vláda (Amnesty International 2016b).

Pákistán

Pákistán je jednou ze zemí, kde proběhlo v posledních dvou letech největší množství poprav. V roce 2008 přijala vláda moratorium na popravy a až do roku 2014 popravy neprobíhaly (HRW 2013). V roce 2014 několik ozbrojených mužů z hnutí Talibán zaútočilo na Armádní státní školu v Péšavaru. Zemřelo 141 lidí, z toho 132 dětí (BBC 2014). Jako odpověď na tyto útoky vláda zrušila moratorium a obnovila popravy, v následujícím roce byli popraveni zejména pachatelé, kteří spáchali teroristické činy.

Metodou poprav v Pákistánu je oběšení. Povinný trest smrti je v zemi za tyto zločiny: vražda, všechny činy, jejichž následkem je smrti nějaké osoby, terorismus, cizoložství a rouhání a špinění jména Mohameda. Existuje několik dalších zločinů, u kterých je trest smrti jednou z možných sankcí, jedná se o tyto zločiny: znásilnění, únos, pašování nebo držení drog, vlastizrada, válečné zločiny a opuštění víry Islámu. V současné době je v celách smrti 8 500 lidí, z toho od roku 2014 do března 2016 bylo popraveno celkem 353 lidí (DPWW 2016d). V Pákistánu velmi často dochází k tomu, že k trestu smrti jsou odsouzeni nezletilý pachatelé, dalším problémem je fakt, že u zločinů týkajících se víry popř. cizoložství bylo v zemi opakovaně využito ukamenování jako druh usmrcení pachatele.

Srí Lanka

Poslední poprava byla na Srí Lance provedena v roce 1976. Metoda provádění poprav je oběšení, avšak Srí Lanka přijala moratorium a popravy zde neprobíhají. I přesto však každý rok soudy odsoudí několik desítek lidí k trestu smrti. Je odhadováno, že v současné době je v celách smrti více jak 700 lidí (DPWW 2016c). Soudy mají povinnost ukládat trest smrti za vraždu a vojenské a válečné zločiny. U dalších trestných činů jako je pašování drog, držení drog, znásilnění, krádeže, loupeže, zrada a únos, je trest smrti jedním z možných trestů. Největším problémem Srí Lanky je skutečnost, že nedodržuje práva na ochranu nezletilých, kteří jsou velmi často odsouzeni k trestu smrti. Např. v roce 2014 Nejvyšší soud odsoudil k trestu smrti dvanáctiletého chlapce (Amnesty International 2015: 26).

Jihovýchodní Asie

Brunej

V Bruneji je zaveden trest smrti pro několik desítek zločinů, avšak poslední poprava byla provedena v roce 1957, což znamená, že zde trest smrti de facto neprobíhá. V roce 2013 byl přijat nový tzv. Syariah neboli Šaría trestní zákoník. Zákoník zavádí jako metodu popravy ukamenování a rozšiřuje škálu trestných činů za, které je možno ukládat trest smrti. Jedná se o tyto zločiny: loupež, znásilnění, cizoložství, sodomie, urážka veršů Koránu, rouhání, deklarování sebe sama nebo někoho jiného za proroka. Mimo tyto trestné činy je trest smrti platný i pro zločiny, pro které platil v minulosti. Jedná se o: vraždu, únos, pašování nebo držení drog a obchodování se zbraněmi (OHCHR 2015: 20). Není známo, kolik lidí se nachází v celách smrti, avšak několik rozsudků smrti bylo vysloveno v posledních 10 letech.

Filipíny

Na Filipínách byl trest smrti zrušen v roce 1987 v rámci nové ústavy, avšak již v roce 1993 ho nová Ramosova vláda obnovila. Trest smrti byl nepovinně ukládán za 13 druhů zločinů, mezi které patřilo např. úplatkářství a korupce, vražda, pirátství nebo třeba krádež (Tagayuna 2008: 12). Poprava se prováděla za pomoci injekce. Trest smrti byl velmi častým trestem, mezi roky 2001 a 2004 bylo k trestu smrti odsouzeno více jak 1000 lidí. Nakonec byl pod správou nové prezidentky Macapagal-Arroyo trest smrti zcela zrušen v roce 2006 a v roce 2007 Filipíny ratifikovaly Druhý opční protokol MPOPP.

Indonésie

Indonésie běžně používá trest smrti. Metodou popravy je zastřelení. V roce 2009 schválila provincie Aceh návrh na provádění poprav prostřednictvím ukamenování a rozšířila škálu trestných činů, za které byla smrt ukamenováním povinná. Na nátlak centrální vlády byl v roce 2013 tento zákon zrušen a ukamenování zakázáno v celé zemi (McRae 2012: 13). Celkem existuje v Indonésii 16 trestných činů, za které může být pachatel odsouzen k trestu smrti. Jedná se o: vraždu, další činy, jejichž následkem je smrt nějaké osoby, terorismus, úplatkářství, pašování drog a držení drog, loupež, krádež, vlastizrada, špionáž, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, genocida, pirátství a produkce a držení chemických zbraní. Indonésie přijala moratorium na popravy v roce 2009, avšak moratorium bylo zrušeno v roce 2013, důvodem byl zvyšující se počet pašeráků drog a reakce na narůstající terorismus. Proti moratoriu byla i veřejnost, v roce 2012 byl proveden průzkum napříč populací, ve kterém se 75% obyvatel vyslovilo pro podporu trestu smrti (McRae 2012: 4). Jako důvod obyvatelé nejčastěji uváděli, že zrušení trestu smrti se neslučuje s jejich náboženským přesvědčením (Islám).

Nejčastějším zločinem, za který je v Indonésii ukládán trest smrti, je pašování a držení drog. Velmi časté je, že lidé čekají v celách na popravy i 10 let. Ročně je odsouzeno k trestu smrti několik desítek lidí, avšak počet ročních poprav se pohybuje v řádech jednotek. Jedním z nejznámějších případů je případ tzv. Bali Nine. Jedná se o skupinu 9 Australanů, kteří přijeli na Bali v roce 2005 pašovat heroin. Australská policie dala tip Indonéské, ta je několik dní sledovala a následně zatkla. Policie neuvedla, jaké množství heroinu u sebe skupina měla, avšak většina prý neměla více než několik desítek gramů. Okresní soud odsoudil dva z této skupiny k trestu smrti. Australský prezident, velvyslanec i zástupci EU apelovali na Indonésii, aby Australany neodsuzovala k trestu smrti. Pachatelé se třikrát odvolali, v jednom momentě byli dokonce k smrti odsouzeni 4 z nich. Nakonec nejvyšší soud rozhodl o odsouzení 2 z nich k trestu smrti, 6 k doživotnímu vězení a jednoho k odnětí svobody na dobu 20 let (Lynch 2009: 4–14). Poprava byla provedena v roce 2015.

Kambodža

Kambodža zrušila trest smrti v roce 1989, nová ústava z roku 1993 navíc obsahuje odstavec o tom, že všichni občané mají právo na život, svobodu a bezpečnost (The PhonmPenh Post 2012). Země rovněž ratifikovala druhý opční protokol MPOPP.

Laos

Laos de facto zrušil trest smrti, jelikož žádné popravy nebyly vykonány od roku 1989. Trest smrti je však povinně ukládán za tři trestné činy a to držení drog, pašování drog a užití chemických zbrání proti osobám. U dalších zločinu je trest smrti možnou sankcí. Konkrétně u vraždy, činů způsobující smrt jiných osob, terorismu, krádeži, únosu, vlastizradě, špionáži, ekonomickým zločinům, jež narušují strukturu státní ekonomiky a pašování lidí. Metodou popravy je zastřelení. V Laoském vězení se nachází v celách smrti více jak 92 osob (OHCHR 2015: 20).

Malajsie

Malajsie relativně hojně využívá trest smrti, jelikož soudci mají povinnost ukládat trest smrti za některé zločiny. Tato povinnost se vztahuje na vraždu, terorismus, únos, násilné vloupání, pašování drog, vlastizradu a další činy způsobující smrt. Trest smrti může být sankcí i pro další zločiny jako je krádež, loupež, válečné zločiny a pašování zbraní. Metodou popravy je oběšení. V současné době se v celách smrti nachází více jak 1000 lidí a Malajsie provedla celkem 491 poprav od roku 1960 (Hood 2013: 13). Malajsie však provádí popravy i v tajnosti, takže čísla popravených mohou být mnohem vyšší (OCCHR 2013: 22). Malajsijská vláda se velmi často odvolává na veřejnost a tvrdí, že bez její podpory zrušit popravy nemůže. Oficiální hlasování nebo referendum však nikdy neproběhlo. V roce 2012 provedl Malajsijský profesor Dr. Mai Sato průzkum, kterého se zúčastnilo 1500 Malajsijců, kteří vykonávali nejrůznější postavení a zaujímali odlišná sociální postavení ve společnosti. Pro povinný trest smrti bylo 56% respondentů, ale jakmile se otázka týkala konkrétního druhu trestné činnosti, počty se zmenšovaly. Např. pro povinný trest smrti za pašování drog bylo pouze 34% respondentů (Hood 2013: 5–34).

Myanmar

Myanmar de facto zrušil popravy, jelikož v praxi popravy neprobíhají, poslední byla provedena v roce 1988. Metodou popravy je oběšení. Povinný trest smrti je sankcí za vraždu, pašování drog a držení drog. Dále existuje více jak 10 trestných činů, u kterých je trest smrti jednou z možných sankcí. V roce 2014 vláda zmírnila všechny tresty smrti na odnětí svobody s různou časovou škálou. Předpokládá se, že to bude dělat pravidelně i v budoucnu. V současné době se proto nenachází nikdo na celých smrti (OHCHR 2015: 25)

Singapur

Singapur přijal moratorium na popravy v roce 2012, avšak toto moratorium bylo v roce 2014 zrušeno. Parlament během tohoto období přezkoumával trest smrti a následně rozhodl, že se jedná o nutnost, která by neměla být zrušena (Amnesty International 2015: 25–26). Od roku 2014, tedy opět dochází k popravám, konkrétně však byly provedeny pouze 4 popravy od tohoto roku do současnosti. Metodou popravy je oběšení. Trest smrti je povinnou sankcí za vraždu, terorismus, pašování drog, vojenské zločiny, válečné zločiny a další činy způsobující smrt. U dalších činů jako je vlastizrada, únos, ekonomické zločiny, křivá přísaha a pirátství je trest smrti možnou sankcí.

Thajsko

Poslední poprava v Thajsku byla provedena v roce 2009. V současné době se v celách smrti nachází zhruba 650 lidí, z čehož 47% z nich bylo odsouzeno za trestný čin pašování drog. Metodou popravy je od roku 2003 podání smrtící injekce (OHCHR 2015: 22–23). Trest smrti je povinnou sankcí za vraždu, vlastizradu, válečné zločiny, pašování drog a další činy způsobující smrt. Celkem existuje dalších 30 činů, jejichž sankcí může být trest smrti. V roce 2014 provedl profesor Srisombat Chokprajakchat veřejný průzkum, podle kterého bylo pouze 41% respondentů pro zachování trestu smrti (Bangkok Post 2014). I přesto, že trest smrti od roku 2009 neprobíhá, thajský parlament neučinil žádnou změnu v rámci této problematiky a ani neratifikoval Druhý opční protokol MPOPP.

Vietnam

Trest smrti je ve Vietnamu běžně aplikován. Metodou popravy bylo do roku 2011 zastřelení, od roku 2011 je používána smrtící injekce. Odhaduje se, že v celách smrti se v současné době nachází více jak 700 lidí (Amnesty International 2015: 46). Vietnam popravy tají, a podle Amnesty International neuvádí skutečná čísla poprav. Oficiálně byly provedeny tři popravy v roce 2013, sedm poprav v roce 2014 a jedna v roce 2015 (OHCHR 2015: 36). Mezinárodní zdroje většinou vycházejí pouze z informací vietnamských médií, takže čísla mohou být diametrálně odlišná. Trest smrti je nepovinnou sankcí za vraždu, terorismus, znásilnění nezletilých, další činy způsobující smrt, krádež, pašování drog, ekonomické zločiny, vlastizradu, špionáž, válečné zločiny a padělání léků.

Východní Timor

Východní Timor zrušil trest smrti v roce 1999 (což je i oficiální datum uznání nezávislosti, samotný Timor vyhlásil nezávislost již v roce 1975). Zároveň ratifikoval Druhý opční protokol MPOPP (OHCHR 2015: 3).

Východní Asie

Čína

Čína používá trest srmti. Metodou provedení popravy je smrtící injekce nebo zastřelení, které je využíváno v menší míře. Počet poprav v Číně je státní tajemství, avšak Čínská vláda prohlašuje, že rok od roku dochází k rapidnímu snížení. Amnesty International přestala publikovat informace o popravách v Čině v roce 2009 a apelovala na čínskou vládu, aby poskytla čísla popravených v souladu s mezinárodními normami a prokázala tak, že se trest smrti v Číně skutečně používá méně. Čínská vláda tak neučinila. Pro získání informací o popravách v Číně využívají mezinárodní vládní i nevládní organizace informace z veřejných médií. Podle Dui Hua Foundation došlo v roce 2002 k popravě 12 tisíc lidí. V roce 2007 k popravě 6,5 tisíců lidí a v roce 2013 k popravě 2,5 tisíců lidí (Dui Hua 2016). Vývoj od roku 2002 je vidět v příloze č. 2. Oproti tomu Amnesty International (2015) tvrdí, že se čísla nesnižují a popravy se stále pochybují nejméně kolem 7 tisíc.

obrázek

V roce 2011 čínská vláda snížila počet trestný činů, za které může být uložen trest smrti z 68 na 55. Zároveň zakázala trest smrti pro pachatele starší 75 let (ICPS 2015: 2). Trest smrti může být např. sankcí za vraždu, únos, pašování a užívání drog, ale i za korupci či ekonomické podvody. V minulosti zároveň proběhlo několik veřejných poprav, poslední známá v roce 2011, kdy 55 lidí bylo popraveno na stadionu za přítomnosti několika tisíců diváků (Amnesty International 2015: 28). Amnesty International navíc uvádí, že Čína provedla několik poprav bez uskutečnění řádného soudního procesu. Příkladem je kampaň Strike Hard, při které bylo zatčeno několik desítek osob v severozápadní ujgurské oblasti Xinjiang a následně popraveno za terorismus (Amnesty International 2015: tamtéž). V minulosti proběhlo hned několik průzkumů veřejného mínění týkajícího se trestu smrti v Číně. Národní statistická kancelář v Číně provedla průzkum v roce 1995, podle kterého prý 95% respondentů podporovalo trest smrti. V roce 2005 provedl profesor Yu Jia průzkum mezi studenty čínských univerzity. Dotazováno bylo několik tisíc studentů. Bylo zjištěno, že 93% dotazovaných podporovalo trest smrti. Poslední průzkum provedl Oberwittler a Qi v roce 2008. Dotazováno bylo 4 500 lidí s nejrůznějším sociálním statutem, výsledkem bylo, že pouze 57% respondentů podporuje trest smrti (Oberwittler a Qi 2008: 5–45).

Japonsko

Moderní demokratická země, jakou Japonsko je rovněž vykonává trest smrti. Metodou popravy je oběšení a Japonsko se snaží provádět v tajnosti, aby nebyla narušena image laskavého a humánního státu (Yunhai 2012: 13). Statistické údaje jsou však veřejně přístupné. V současné době se v celách smrti nachází 128 vězňů a ročně je popraven zhruba 1–10 vězňů. Trest smrti je nepovinnou sankcí za vraždu, žhářství, další činy způsobující smrt, terorismus a vlastizradu. V roce 2010 provedla japonská vláda průzkum veřejného mínění, podle kterého 86% Japonců podporuje trest smrti (Yunhai 2012: 8).

Jižní Korea

V Jižní Koreji trest smrti de facto neprobíhá, poslední poprava byla uskutečněna v roce 1997. V současné době parlament Jižní Koreji projednává novou legislativu, která by trest smrti zrušila úplně (Amnesty International 2016a). Obecně je trest smrti nepovinnou formou trestu, která může být sankcí za několik desítek zločinů, např. vraždu, špionáž, terorismus, pašování drog, vlastizradu aj. V současné době se v celách smrti nachází 62 lidí.

Mongolsko

Trest smrti byl v Mongolsku omezen na závažné trestné činy přijetím ústavy v roce 1992. V roce 2010 přijal prezident Tsakhia Elbegdorj moratorium na trest smrti a předložil parlamentu návrh na jeho úplné zrušení. Trest smrti byl oficiálně zrušen v roce 2012. Ve stejném roce parlament ratifikoval Druhý opční protokol MPOPP (UNHR 2016).

Severní Korea

Severní Korea používá trest srmti v relativně velkém měřítku, avšak přesné informace o popravách chybí, jelikož většina poprav se odehrává v tajnosti. Metodou usmrcení je zastřelení nebo oběšení, ale existují i případy kdy byl pachatel usmrcen plamenometem nebo míchačkou na maltu ( DPWW 2016f). Trestní zákoník Severní Koreji ukládá trest smrti jako nepovinnou sankci za několik desítek zločinů. V zákonu je uvedeno, že trest smrti by měl být sankcí za nejzávažnější trestné činy, v praxi se však používá zcela běžně i pro pouhé přestupky. Trest smrti je prakticky uplatňován na většinu zločinů, jako je vražda, znásilnění, terorismus, krádež, únos, pašování nebo užívání drog, ekonomické zločiny, vojenské zločiny, vlastizrada, špionáž, prostituce, aj. Dále existuje celá řada tzv. zločinů, které jsou nenásilné povahy a u kterých aplikace trestu smrti není v jiných státech běžná. To zahrnuje šíření náboženství a náboženských materiálů, šíření „škodlivých“ informací, sledování zahraničních pořadů a filmů, korupci, ilegální telefonické spojení s cizinci, aj. (Amnesty International 2015: 28). V praxi je tedy trest smrti sankcí téměř za cokoliv. Některé popravy jsou uskutečňovány veřejně a mají sloužit k zastrašení společnosti. Institute for National Unification v Jižní Koreji uvádí, že během lety 2000 a 2013 se v Severní Koreji uskutečnilo celkem 1 382 poprav, avšak dodává, že reální čísla mohou být téměř desetkrát vyšší (DPWW 2016f). V Severní Koreji zároveň neexistuje možnost se proti rozsudku odvolat.

Tchaj-wan

Kvůli řadě omylů v devadesátých letech došlo v posledním desetiletí k snížení počtu poprav na Tchaj-wanu. I přesto však Tchaj-wan trest smrti stále vykonává. Podle zákona je metodou popravy zastřelení nebo smrtící injekce, avšak v praxi se používá v naprosté většině případů zastřelení. Trest smrti je povinou sankcí za vraždu a další činy, jež vedou ke smrti osob. U dalších zločinů jako je vlastizrada, pašování drog, držení drog, vojenské zločiny, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocida je trest smrti možnou sankcí. V celách smrti se nachází 120 vězňů. V roce 2015 bylo popraveno šest osob, v roce 2014 pět osob, v roce 2013 šest osob, v roce 2012 rovněž šest a v roce 2011 pět osob (DPWW 2016e). To v praxi znamená, že někteří lidé mohou čekat na popravy i desítky let.

Asi nejznámějším případem je případ Chiang Kuo-Chinga, který byl popraven v roce 1997. V tomtéž roce byl Kuo-Ching odsouzen k trestu smrti za znásilnění a smrt pětileté holčičky. Tchajwanské úřady v roce 2011 přiznaly, že Kuo-Ching byl k přiznání přinucen na základě vojenského mučení, které zahrnovalo 37 hodinový výslech při záření silných světel, využití elektrického proudu a zbavení spánku. Navíc kolují spekulace, že policie dopadla ve stejném roce skutečného pachatele činu. Vojenský soud formálně osvobodil Kuo-Chinga v říjnu 2011 a rozhodl, že jeho matce musí být náhradou za smrt vyplaceno 3,4 milionů USD (Taipei Times 2011).

Závěr

Trest smrti je velmi běžnou sankcí zejména v Jižní, Jihovýchodní a Východní Asii. Ve Střední Asii probíhá trest smrti pouze v Kazachstánu a to pro válečné zločiny a genocidu, což jsou mimořádné události, jež v historie země prozatím nenastaly. V Jižní Asii uskutečňuje největší množství poprav Bangladéš a Pákistán, naopak Nepál trest smrti zcela zrušil a další státy jako Srí Lanka nebo Maledivy přijaly moratorium na popravy. V Jihovýchodní Asii dochází k největšímu množství poprav v Malajsii a Vietnamu. Zcela zrušen byl trest smrti v Kambodži a na Filipínách. V rámci Východní Asie praktikuje nejvíce poprav Čína, která vede i v celosvětovém měříku. Stejně jako v Číně i v Severní Koreji jsou údaje o popravách státním tajemstvím, avšak odhady se pohybují okolo několika tisíců. Pozitivní vývoj proběhl v Mongolsku, které trest smrti zcela zrušilo v roce 2012. Z těchto závěrů lze usuzovat, že největší množství poprav provádí nedemokratické státy jako je Čína a Severní Korea, které tuto sankci využívají i jako jeden z druhů penalizace pro trestné činy, které by v demokratickém prostředí Evropy nebyly vůbec sankcionovány. Druhý trend, který lze v této oblasti vypozorovat je skutečnost, že státy s muslimskou populací využívají tuto metodu trestání častěji, nežli státy, kde převládá jiná forma víry. Příkladem je Pákistán, Bangladéš, Indonésie anebo Malajsie. Na druhou stranu existují muslimské státy, které trest smrti zrušily již před několika desítky let viz Filipíny.

Nejčastější metodou poprav v těchto čtyřech oblastech je metoda oběšení. Trest smrti je zároveň nejčastěji ukládán za vraždu a terorismu, avšak existují státy, kde je trest smrti sankcí za nenásilné zločiny konkrétně za pašování drog v Indonésii a Vietnamu, kde téměř 50% pachatelů bylo odsouzeno k trestu smrti právě za pašování drog (Amnesty International 2015: 12–29). Obecně lze říci, že až na pár výjimek (Bangladéš, Pákistán, Vietnam, nedostatečné informace ze Severní Koreji) se množství poprav i rozsudků smrti postupně snižuje. Negativním faktorem je skutečnost, že většina zemí, která přijala moratorium na popravy (viz Maledivy, Srí Lanka, nebo např. Thajsko) neratifikovala Druhý opční protokol MPOPP, ani nepřijal žádné zákonné změny, což znamená, že zde popravy mohou kdykoliv opět začít, jak tomu bylo v Indonésii anebo Pákistánu, kde rovněž probíhalo několikaleté moratorium.

Poznámky

  1. Např. Oberwittler a Qi (2008) uvádějí, že ročně může dojít až k 8000 popravám (Oberwittler a Qi 2008: 14). Oproti tomu Amnesty Inertnational hovoří zhruba o 500– 1000, avšak dodává, že informace nemusí být zcela přesné a počty se mohou lišit (Amnesty International 2015: 22).
  2. UNHRO uvádí, že tato motivace je velmi častá u pachatelů v Pákistánu (UNHRO 2014: 182–185).
  3. Příkladem je trestnost homosexuality v Saudské Arábie, za kterou hrozí pachateli i trest smrti.
  4. Deklarace byla přijata v rámci OSN v roce 1948 (VDLP 2015).
  5. Moratorium – odklad splatnosti závazku, v tomto případě odklad splatnosti trestu smrti na neurčito.

Literatura a internetové zdroje

Amnesty International. Death sentences and executions 2014. UK: London 2015.

Amnesty International. Trest smrti v roku 2015. [online]. 2016a [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.amnesty.sk/…-zle-spravy/.

Amnesty International. Nepal. [online]. 2016b [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.amnestynepal.org/…penalty.html.

Bangkok Post. No unity on Death Penalty. [online]. 2014 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.bangkokpost.com/…nalty/426078.

BBC. Peshawar school massacre. [online]. 2014 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.bbc.com/…sia-30532846.

BBC. Bhutan profile. [online]. 2015 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.bbc.com/…sia-12641778.

DIESSL, Š. Historie trestu smrti a současná situace ve světě. Praha. 2013. Diplomová práce. Bankovní institut vysoká škola Praha.

DPRP – Death Penalty Research Project. Death Penalty in India. [online]. 2015 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.deathpenaltyindia.com/…ty-in-india/.

DPWW – Death Penalty World Wide. Bangladesh. [online]. 2016a [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.deathpenaltyworldwide.org/…rch-post.cfm?….

DPWW – Death Penalty Wolrd Wide. Maledives. [online]. 2016b [cit. 2016–03–23]. Dostupný z:http://www.deathpenaltyworldwide.org/…rch-post.cfm?….

DPWW – Death Penalty World Wide. Sri Lanka. [online]. 2016c [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.deathpenaltyworldwide.org/…rch-post.cfm?….

DPWW – Death Penalty World Wide. Pakistan. [online]. 2016d [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.deathpenaltyworldwide.org/…rch-post.cfm?….

DPWW. Death Penalty World Wide. Taiwan. [online]. 2016e [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.deathpenaltyworldwide.org/…rch-post.cfm?….

DPWW – Death Penalty World Wide. Taiwan. [online]. 2016f [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.deathpenaltyworldwide.org/…rch-post.cfm?….

Dui Hua. Criminal Justice. [online]. 2016 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://duihua.org/wp/?….

DZIECHCIARZOVÁ, Z. Trest smrti a jeho historický vývoj. Brno. 2011. Diplomová práce. Masarykova univerzita.

Ibtimes – International Business Times. Mutiny, But No Bounty: Bangladesh Court Sentences 152 Soldiers To Death For 2009 Massacre. [online]. 2013 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.ibtimes.com/…acre-1455772.

ICPS –International Centre for Prison Studies. The Death Penalty in China – the road to reform. UK: Oxford University. 2015.

Government of India. The Death Penalty. New Dehli: Government of India – Law Commission of India. 2015.

HOOD, R. The Death Penalty in Malaysia. London: The Death Penalty Project. 2013.

HRW – Human Rights Watch. Joint Open Letter Regarding Resumption of Executions in Pakistan . [online]. 2013 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: https://www.hrw.org/…ons-pakistan.

IFFHR –International Federation for Human Rights. Central Asia, Closer To Becoming A Death Penalty-Free Region. Vienna: IFFHR. 2007.

LYNCH, C. Indonesia's use of Capital Punishment for Drug Trafficking crimes: Legal Obligations, extralegal Factors and the Bali Nine Case. USA: Columbia University. 2009.

LYONS, L. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha: Svojtka & Co. 2004.

McRAE, D. A Key Domino? Indonesia’s Death Penalty Politics. Sydney: Lowy Institute of International Policy. 2012.

MONESTIER, M. Historie trestu smrti: dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost [ve světě a českých zemích]. Praha: Rybka Publishers. 1998.

National Geographic. Asia – All Asian countries. [online]. 2016 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://travel.nationalgeographic.com/…inents/asia/.

OBERWITTLER, D. a Qi, S. Public Opinion on the Death Penalty in China. Lipsko: Max Planck Institute. 2008.

OHCHR – Office of the High Commissioner for Human Rights. Moving away from the Dearh Penalty: Lessons in the South-East Asia. Bangkok: OHCHR. 2015.

REZOVÁ, N. Trest smrti v českém a mezinárodním právu. Brno. 2015. Diplomová práce. Masarykova univerzita.

The PhonmPenh Post. Death penalty has no place. [online]. 2012 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.phnompenhpost.com/…has-no-place.

TAGAYUNA, A. Capital Punishment in the Philippines. USA: University of Hawai. 2008.

Taipei Times. Military court exonerates Chiang Kuo-ching. [online]. 2011 [cit. 2016–03– 23]. Dostupný z: http://www.taipeitimes.com/…4/2003513242.

TRIPOD. Saparmurat Niyazov Abolishes Death Penalty in Turkmenistan For Good. [online]. 2000 [cit. 2016–03–23]. Dostupné z: http://presidentniyazov.tripod.com/id55.html.

UNHR –United Nations Human Rights. Status of Ratification. [online]. 2016 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://indicators.ohchr.org/.

UNHRO – United Nations Human Rights Office. Moving away from the Death Penalty. New York: UNHRO. 2014.

VDLP – Všeobecná deklarace lidských práv. [online]. 2015 [cit. 2016–03–23]. Dostupný z: http://www.nssoud.cz/…ce_prava.pdf.

YUNHAI, W. The death Penalty and Society in East Asia – How to Understand and Compare the Death Penalty in China, Japan and South Korea. Japan: Hitotsubashi University. 2012.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník [online]. 2010 [cit. 2016–03–23]. Dostupné z: http://business.center.cz/…st1h2d1.aspx.

Lucie Konečná je studentkou doktorského programu oboru politologie. Během svého studia absolvovala několik stáží v nejrůznějších institucích (Národní centrum kybernetické bezpečnosti, Demagog, Strana zelených anebo Amnesty International).

blog comments powered by Disqus
Autor
Lucie Konečná
Rubrika
Články
Témata
, , , ,
Publikováno
10. 6. 2018