Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Pohled USA na evropskou obranu a návrh Ústavy EU

Spojené státy by měly členským státům Unie jasně říci, že EBOP budou podporovat jen v případě, že NATO zůstane základním stavebním kamenem transatlantické bezpečnosti. NATO si přitom musí podržet právo odmítnout či přijmout jakoukoliv vojenskou misi, dříve než bude jakákoliv mise spuštěna v rámci EBOP. EBOP také nesmí vést ke zdvojování zdrojů EBOP a NATO a nesmí mít ambice soutěžit s NATO o strategické prvenství. Tím, že jasně vyjádří svou pozici, mohou Spojené státy předejít tomu, aby spory ohledně některá ustanovení Ústavy EU narušily současný transatlantický status quo.

Konstituční proces EU v této oblasti představuje další budoucnost Společné bezpečnostní a zahraničí politiky (SZBP), do jejíhož rámce spadá i Evropská bezpečnostní a obranná politika. Není příliš pravděpodobné, že ústavní vývoj směřuje k vytvoření společné a jednotné zahraniční politiky – což je stav, který Spojeným státům beze zbytku vyhovuje, neboť jim umožňuje jednat s větším množstvím nezávislých aktérů. Samozřejmě není možné se domnívat, že členské státy EU jsou příliš ochotné vzdát se svých národních zájmů a plně se shodnout například na tom, že o věcech zahraniční politiky se bude hlasovat většinově, nikoliv konsensem.

John Hulsman uvádí několik bodů, které by Bushova administrativa měla splnit, pokud chce ochránit americké zájmy:

1) Jasně říci, že Spojené státy vidí evropský ústavní proces jako významnější aktivitu, než pouhé doplnění stávajících smluv, a to především v oblasti bezpečnostních té­mat.

Prezident by měl dát členům Evropské unie jasně najevo, že výsledky a přijetí Ústavy je plně záležitostí Unie, ale že také změní politické prostředí a vztahy, a to jak v rámci Evropské unie samotné, tak mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Spojené státy by například každý pokus vytvořit z EBOP protiváhu či rivala NATO nebo obdobnou činnost vyjádřenou například vetem některých členských států v oblasti zahraniční politiky považovaly za velmi nebezpečnou a škodlivou pro transatlantické vztahy.

2) Spojené státy by měly přijmout kompromisní vztah mezi EBOP a NATO vytvořený během evropského ústavního procesu, ale jen v případě, že jasně vyjádří operační vztahy a možnosti kontroly operací.

Stejně tak jako v případě dohody Berlín+ může být evropská ústava v bodech týkajících se bezpečnosti akceptována Spojenými státy jen za předpokladu, že bude splněno několik podmínek. Zaprvé, slovy amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda „Věřím, že situace bude vyřešena tak, že budou vytvořena ustanovení zajišťující neexistence duplicity nebo soutěže EBOP s NATO“. Bývalý generální tajemník NATO lord George Robertson také poukázal na to, že „tisíc operačních plánovačů již máme k dispozici na ředitelství“ (Vrchní ředitelství ozbrojených sil NATO v Evropě). Od Evropy se neočekávají další snahy o strukturální změny obranné části transatlantické aliance, ale zvýšení schopnosti a možností Evropy především skrze větší důraz na moderní, počítačem řízené zbraně, komunikační technologie, dopravu, logistiku a zpravodajství.

Pokud se podíváme na 19 členských států NATO (tj. bez Spojených států a na konci roku 2003), mají v zahraničí rozmístěno jen 55 tisíc vojáků z celkových 1,4 miliónu členů armád. V Evropě existuje příliš mnoho vedoucích důstojníků, kteří nikdy nevedli jednotku a příliš málo vojáků, které je možné nasadit do vojenské operace. Duplikace zdrojů s NATO by tento problém neřešila, jen by ho zhoršovala.

Zadruhé musí být Spojené státy, po neúspěchu dohody Berlín+, schopny získat od evropských spojenců konkrétní a jasné ujištění, že NATO zůstává hlavní a nejdůležitější transatlantickou bezpečnostní organizací. V případě konkrétních vojenských operací je situace taková, že Spojené státy se mohou rozhodnout, jestli se budou angažovat díky tomu, že si NATO udržuje právo odmítnout účast na jakékoliv evropské krizi.

Zatřetí musí USA jasně vyjádřit svůj setrvalý nesouhlas s vytvořením odděleného velitelství Evropské unie, které by existovalo především jako protiváha NATO. Podle vyjádření Donalda Rumsfelda tak Spojené státy jednoznačně podporují NATO jako primární organizaci pro transatlantickou obranu. Podporují i EBOP, které je přátelsky nakloněné NATO. Tato jednoduchá myšlenka musí být základním stavebním kamenem všech amerických postojů ke všem konstitučním snahám Evropské unie týkajících se obranných iniciativ.

3) Bushova administrativa musí jasně říci, že v případě amerického souhlasu s plánem EBOP považuje toto téma za uzavřené.

Spojené státy musí jednat opatrně, aby se nedostaly do opakujícího se vzorce příjímání dalších a dalších dohod ohledně EBOP. Nemohou přitom jen sledovat další pokusy svých evropských spojenců o oslabování NATO tak, aby mohlo být EBOP vytvořena jako soupeř NATO. USA musí jasně říci, že odlišné přístupy by mohly mít ničivé důsledky pro fungování Aliance.

Z pohledu Spojených států mohla evropská integrace, řízená funkcionalistickým proudem, uspět v oblasti ekonomické, ale není možné použít stejný postup jako v ekonomice pro oblast bezpečnostní a zahraniční politiky. Celá bezpečnostní oblast si žádá při vytváření politik mnohem jednoznačnější politické postoje, které jsou zcela odlišné od jednání o ekonomických otázkách.

Spojené státy proto musí jasně vyjádřit svou pozici na ustanovení Evropské ústavy, které se týkají zahraniční a bezpečnostní politiky – jinak by mohly být poškozeny zájmy NATO a tím i primární strategické zájmy USA. Členské státy EU mají plné právo řešit své záležitosti podle svého, ale USA musí zdůraznit, že každé jednání má své důsledky a více federalizovaná a centralizovaná evropská obrana by mohla vést k oslabení pozice NATO. Což by, ve svých důsledcích, zásadním způsobem ovlivnilo transatlantické vztahy směrem k horšímu.

Text vychází především z článku Hulsman, J. C.: Laying Down Clear Markers: Protecting American Interests from a Confusing European Constitution, Backgrounder, č. 1712, 2003. Viz The Heritage Foundation.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
David Müller
Rubrika
Články
Témata
, , ,
Publikováno
5. 5. 2004