Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

USA a Saúdská Arábie – stále spojenci?

Zdá se, že Američané i Saúdové dospěli k názoru, že politická cena přítomnosti amerických jednotek v Saúdské Arábii převyšuje její vojenský význam. Odchod amerických jednotek může však znamenat i radikálnější změnu vztahů mezi USA a jeho arabským spojencem. Například blízkovýchodní analytik BBC Roger Hardy uvedl, že se může jednat o „krok mimořádné politické i vojenské důležitosti“.

„Historické spojenectví“

Od války v Zálivu v roce 1991 přitom měli Američané v Saúdské Arábii rozmístěno nejméně 5000 vojáků. Tento počet při nedávné válce proti Iráku stoupl až na deset tisíc mužů. Spojenectví USA se Saúdskou Arábií má však podstatně hlubší kořeny než vojensko-ekonomická spolupráce v posledním desetiletí. Američané jsou ve značně těsném vztahu se Saúdskou Arábií prakticky od počátku vzniku této islámské monarchie.

Vzápětí poté, co byly rozsáhlé pouštní oblasti v roce 1932 prohlášeny za Saúdskou Arábii pod nezávislou vládou krále Abd Al-Azíze Ibn Saúda (řečeného „Lva z Nadždu“), začalo americké angažování v oblasti. Ve stejné době totiž došlo na zdejším území k objevení rozsáhlých ropných nalezišť. Již v roce 1933 byla americké firmě Standard Oil of California udělena ropná koncese, ale až v roce 1938 byla zdejší ropa poprvé vyvezena. Z obrovské, ale chudé země, jejímž hlavním příjmem byl prakticky jen „náboženský turismus“ na islámská svatá místa (Mekka, Medína), se ve spolupráci s Američany stala jedna z nejbohatších zemí vůbec.

V roce 1944 se ropná společnost přeměnila na arabsko-americkou ropnou společnost ARAMCO (Arabia American Oil Company) a americko-saúdské ekonomické spojenectví nadále pokračovalo.

Díky úzkým kontaktům s USA během studené války byla Saúdská Arábie spíše na straně západu. To i přes fakt, že režim v Saúdské Arábii patří k nejvíce konzervativně-teokratickým a nejméně demokratickým režimům v islámském světě vůbec. Organizace zabývající se monitorováním lidských práv jsou také na adresu Saúdské Arábie často velmi kritické.

Pozdější spojenectví USA s Izraelem Saúdové celkem logicky nesdíleli. Po izraelsko-arabské válce na Jom Kippur v roce 1973 se Saúdské Arábii spolu s dalšími členy OPECu podařilo přiškrcením ropných kohoutků značně zkomplikovat hospodářskou situaci USA. Přes tyto rozpory ale pragmatické a oboustranně výhodné spojenectví USA a Saúdské Arábie přetrvalo do dnešních dnů.

Během 80. let zažila Saúdská Arábie řadu teroristických útoků. Ty sice souvisely hlavně se spory s Íránem a Šíity, ale spojenectví Saúdské Arábie s USA v nich rovněž hrálo důležitou roli. V první válce v Zálivu v roce 1991 souhlasil saúdský král Fahd s přítomností amerických jednotek v zemi, což ještě více přiblížilo pouštní monarchii USA.

Současnost a perspektivy

Sám Usáma bin Ládin narozený v Saúdské Arábii (a saúdskými orgány vyhoštěný) byl často na adresu současného saúdského vedení a jeho politiky vůči USA více než kritický. Nejen extrémisté jako on však vidí v americké přítomnosti v Saúdské Arábii a arabském světě symbol podřízenosti Spojeným státům a Západu. O odchod amerických jednotek se delší dobu zasazuje i saúdský korunní princ Abdulláh, známý např. svojí blízkovýchodní mírovou iniciativou z roku 2001. Tento muž je v současnosti de facto vládcem v Saúdské Arábii, neboť jeho nevlastní bratr, král Fahd, prodělal v 90. letech řadu srdečních infarktů.

V roce 1995 při útoku na americké výcvikové středisko v Rijádu zemřelo pět Američanů a dva Indové. O rok později atentátníci použili bombu v nákladním automobilu s pohonnými hmotami. V obytném komplexu v Zahránu přišlo o život 19 Američanů a 400 lidí bylo zraněno. Následovaly menší atentáty, jejichž oběťmi byli nejen Američané, ale také Britové či Němci pracující v království.

11. září 2001 a následný vývoj se projevil i na americko-saúdských vztazích. Mezi Rijádem a Washingtonem od té doby nejednou zavládlo zvýšené napětí – např. v souvislosti s oblečením amerických vojaček, s Bushovou podporou izraelskému premiérovi Šaronovi či s nedávnými výhružkami USA na stranu Sýrie. Američané zase Saúdskou Arábii nejednou podezřívaly z podpory islámského radikalismu.

Případný odchod amerických vojáků z této země může být známkou ochlazení vzájemných pragmatických vztahů, nikoliv však jejich konce. Co se týká jejich budoucnosti je třeba brát ohled na fakt, že USA budou i v budoucnu potřebovat vojenské základny v oblasti Perského zálivu. Také zdejší naleziště ropy pro ně jen stěží ztratí svůj strategický význam. Rovněž Saúdové budou mít i v budoucnu zájem na silném hospodářském partnerovi (jakým USA jsou a budou) a není vyloučeno, že i na americké vojenské ochraně.

Aktuální doplnění: 13. května 2003 došlo v Rijádu k sérii čtyř sebevražedných pumových útoků. Zahynulo při nich minimálně 20 lidí a daleko větší počet bylo zraněno (mezi nimi mnoho Američanů). Akce je pravděpodobně dílem teroristické organizace Al-Kajda.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Marek Čejka
Rubrika
Články
Témata
, , ,
Publikováno
13. 5. 2003