Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Základní parametry, význam a hlavní sektory spolupráce německo-ruského obchodu

Předkládaná studie zpracovává téma německo-ruského zahraničního obchodu od roku 1990 až do současnosti. Práce se nicméně více zaměřuje na aktuálnější vývoj zejména po roce 2000 a analyzuje základní parametry vzájemného obchodu s cílem nastínit obecný kontext nutný pro pochopení problematiky, např. základní makroekonomická data nebo podíly vzájemného obchodu z pohledu celkového zahraničního obchodu. Tento pohled je prohlouben hodnocením významu vzájemného obchodu, např. analýzou struktury komodit, či bližším pohledem na angažovanost německých firem na ruském trhu. Praktická část zpracovává nejvýznamnější projekty spolupráce rozdělené podle hospodářských sektorů. Práci uzavírají dvě kapitoly pojednávající nejprve o politickém rámci a poté o právních aspektech vzájemných vztahů Německa a Ruska.

Úvod

Na německo-ruský zahraniční obchod bývá, zejména v bývalé východní Evropě, často nahlíženo bez zevrubné analýzy dat a často se zbytečnými emocemi. Tato studie tak nepotvrzuje ani nevyvrací určité hypotézy, ale zcela se soustřeďuje na kompilaci, předložení a interpretaci dat s cílem vytvořit analytickou základnu pro střízlivé hodnocení německo-ruského obchodu mezi lety 1990 až do současnosti. Přesto je zajímavé přistupovat k této studii jako k materiálu, který může sloužit jako podklad pro další analýzu vlivu např. vzájemného obchodu a firem na zahraniční politiku Německa, ať již v liberálním či geo-ekonomickém smyslu (Obecně Kundnani 2011).

Předkládaná studie zpracovává téma zahraničního obchodu Spolkové republiky Německo s Ruskou federací, resp. Sovětským Ruskem, od roku 1990 až do současnosti, záběr práce nicméně bude více koncentrován na aktuálnější vývoj zejména po roce 2000 a na nejaktuálnější události posledních 5 let. Práce nejprve předestře základní parametry vzájemného obchodu s cílem nastínit obecný kontext nutný pro uvedení do problematiky, např. základní makroekonomická data nebo podíly vzájemného obchodu z pohledu celkového zahraničního obchodu. Tento pohled bude poté prohlouben v následující kapitole, která bude hodnotit význam vzájemného obchodu více do podrobností, např. analýzou struktury komodit, či bližším pohledem na angažovanost německých firem na ruském trhu. Na tuto část logicky navazuje zpracování nejvýznamnějších projektů spolupráce rozdělených podle hospodářských sektorů. Práci budou uzavírat dvě kapitoly pojednávající nejprve o politickém rámci a poté o právních aspektech vzájemných vztahů Německa a Ruska.

1. Základní parametry zahraničního obchodu

Hlavním parametrem vzájemného obchodu je samozřejmě objem vzájemného obchodu, proto se následující řádky pokusí načrtnout jeho vývoj. Obecně se v německo-ruských obchodních vztazích v posledních necelých třiceti letech dají vysledovat tři časové periody.

První trvající od poloviny 80. let do rozpadu SSSR, kdy západní Německo tradičně patřilo k nejvýznamnějším obchodním partnerům ze Západu dodávajícím vyspělou technologii do SSSR, neboť od roku 1984 SSSR zásobovalo plynovodem západní Evropu (a SRN). Zároveň se ale objevil nový trend, a to politický rozměr ekonomické spolupráce, v rámci které mělo Německo skrze společně vlastněné obchodní společnosti participovat na perestrojce a také pomoci vytrénovat sovětské průmyslové manažery, nejdůležitější to závěr Kohlovy návštěvy v Moskvě v roce 1988. Tato návštěva také označila konec poklesu a počátek nárůstu vzájemného obchodu z let 1984–1988, kdy objem vzájemného obchodu tvořil pouze 2 % celého německého obchodu (Stent 2000: 62–65, 79). Objem plynu, který měla v roce 1990 SRN obdržet ze SSSR, byl již tehdy odhadován až na 30 % německých importů plynu (Zickel 1991). V roce 1990 tak SSSR zastávalo pozici 10. nejvýznam­nějšího obchodního partnera SRN s 4,1% podílem na celkovém exportu SRN a 3,2% na celkovém importu (Statistiches Bundesamt 2010: 7–9).

Druhou fází je smrštění vzájemného obchodu od rozpadu SSSR zhruba do roku 2000. Během této fáze si Ruská federace pohoršila v postavení obchodních partnerů SRN, např. v roce 1995 na 1,4 % německého exportu a 2 % importu, a spadla tak do poloviny druhé desítky nejvýznamnějších partnerů (1995 – 16. místo exportu, 13. místo importu SRN; 2000 – 19. místo exportu, 13. místo importu SRN). Z pohledu druhé strany je Německo v roce 19931 druhým největším ruským obchodním partnerem, neboť vzájemný obchod znamenal 7,4 % ruských exportů a 8,6 % ruských importů (Statistiches Bundesamt 2010: 9–10). Nutno podotknout, že tato fáze byla razantně poznamenána nejprve hospodářskou stagnací v Německu v první polovině 90. let, poté finanční krizí v Rusku v roce 1998 a nakonec v roce 1999 až 2000 rostoucími cenami ropy.

Tabulka 1: Vývoz a dovoz SRN a SSSR/Ruska v tisících euro mezi roky 1990–2000

obrázek

Ilustraci vývoje vzájemného obchodu lze naleznout v tabulce 1 (Genesis-Online Datenbank 2013). Kromě výrazných vrcholů v roce 1990 (24 mld. eur) a v roce 2000 (cca 21 mld. eur), kdy se celkové objemy vzájemné výměny zhruba rovnají, z ní lze odvodit zcela zásadní obrat ve struktuře vzájemného obchodu – v roce 1990 německé exporty překonávaly ruské importy, ale v roce 2000 nastala převaha ruských importu do SRN.

V návaznosti na tuto skutečnost je pak nárůst vzájemného obchodu po roce 2000 o to markantnější vzhledem k tomu, že mezi roky 1995 až 2008 patřil německo-ruský obchod k průměrně nejrychleji meziročně rostoucím hned po německo-čínském (export 15% a import 13,7% růst) (Statistiches Bundesamt 2010: 13). Tím se dostáváme do třetí, expanzivní fáze vzájemných obchodních vztahů, která trvá i s výpadkem během hospodářské krize v roce 2008–9 v podstatě až do současnosti. Hodnota vzájemného obchodu tak vzrostla z 15,1 miliard eur v roce 1998 až na 80 miliard eur v roce 2012 a ruský podíl na německém zahraničním obchodu se tak zdvojnásobil na zhruba 3,5 %. (Informationen zur Deutschen Außenpolitik 2013). Základním faktorem tohoto růstu byla zvýšená poptávka v Rusku po německých autech a strojích (z 0,5% na 3,3% podílu na celkovém automobilovém exportu mezi v letech 1997 a 2008 – srovnatelný nárůst jako zažila v tomto sektoru pouze Čína; a z 2,2 % v 1997 na 5 % v roce 2008 v sektoru strojírenství). (Statistiches Bundesamt 2010: 21,22). V roce 2008 tak Rusko (10. místo, 80,5 mld. euro) poprvé přeskočilo Polsko (11. místo, 75,6 mld. euro) na pozici nejvýznamnějšího německého obchodního partnera ve střední a východní Evropě (Anghel 2011: 115), ale pouze díky importu ropy a plynu. V perspektivě států V4, jejichž obchod se SRN v roce 2012 dosáhl hodnoty 187 mld. euro, je nicméně význam německo-ruského obchodu zastíněn (Statistisches Bundesamt 2013: 37).

Z pohledu ruské strany je Německo v roce 2006 nejvýznam­nějším importérem s 16 % celkového ruského importu a třetím nejvýznamnější destinací ruských exportů s 9,4 % (po Nizozemsku a Itálii). Německo tak bylo v tomto období největším obchodním partnerem Ruska (Götz 2007) až do roku 2010, kdy tuto pozici převzala Čína. Pozice Číny jako nejvýznamnějšího partnera co do objemu je ovšem vrtkavá, neboť např. v první polovině roku 2012 byl rozdíl mezi objemem obchodu Ruska s Čínou, Nizozemskem a Německem pouze zhruba 1% okolo 50 mld. dolarů (Chinadaily.com.cn 2012). V tabulce 2 (Genesis-Online Datenbank 2013) lze opět nalézt příslušná data, nyní již kompletní od roku 1992 až do roku 2012. S výjimkou v roce 2009, kdy se projevily následky hospodářské krize, potvrzuje tato tabulka naše základní rozdělení do tří fází, přičemž také potvrzuje dlouhodobé obchodní saldo SRN vůči Rusku.

Tabulka 2: Dovoz a vývoz SRN a Ruska v tisících euro mezi roky 1992–2012

obrázek

Vzájemný obchod se dá popsat tak, že základní charakteristikou vzájemného obchodu je výměna energetických surovin za moderní stroje a další techniku a německé „know how“ s důrazem na uplatnění německých „Mittelstand“ firem (International Trade News: Journal of Economics).

Důležitým faktorem je také poměr německo-ruského obchodu v porovnání s obchodem EU-Rusko, kde podíl SRN tvoří asi ¼ celkového vzájemného obchodu EU s Ruskem. Druhým zajímavým faktem je, že Německo má v porovnání se zbytkem EU disproporčně méně záporné saldo s Ruskem, viz následující ilustrační tabulka vývoje za poslední léta od Germany Trade and Invest (Germany Trade & Invest 2012).

Tabulka 3: Obchodní bilance EU-Rusko, SRN-Rusko

obrázek

2. Význam německo-ruského obchodu

Za základní převodní jednotkou pro domácí politický význam zahraničního obchodu lze považovat počet pracovních míst, který tento export doma vytvoří. Vzhledem k silné závislosti německého hospodářství na exportu narůstá i význam Ruska, neboť export do Ruska vytvořil v SRN nejméně 180 tisíc pracovních míst (k roku 2009, 45,8 mld. eur). (Baden-Württemberg Wirtschaftsmi­nisterium 2009). V roce 2011 tento počet vzrostl na 300 tisíc pracovních míst (Ost-Ausschuss der Deutschen Wirstchaft 2013). Pro absenci aktuálních dat jednoduchým propočtem zjistíme, že v roce 2012 (80 mld. eur) je na export do Ruské federace navázáno přibližně až 315–320 tisíc pracovních míst v různých hospodářských sektorech, pro hrubé srovnání např. automobilový průmysl v Německu zaměstnává okolo 834 tisíc lidí (Eurofound 2009: 1). Další perspektivou pro analýzu významu vzájemného obchodu může být i rozsah penetrace německých firem na ruský trh, a to jak numericky, tak teritoriálně. Na ruském trhu je k roku 2012 aktivních zhruba 6300 firem (Ost-Ausschuss der Deutschen Wirstchaft 2013), přičemž v roce 2008 to bylo pouze 4600 (Russland.ru 2012). Vliv německých firem na ruském pracovním trhu je tak velký, že Eckhard Cordes, předseda Ost-Ausschuss der Deutschen Wirtschaft, 15. května 2013 prohlásil, že německé „Mittelstand“ firmy vytvoří v Rusku až 70 % pracovních míst, zatímco ruské nejvýše 25 % (Sumlenny 2013).

Ekonomickou spolupráci nelze označit ani za projektově či regionální omezenou, naopak, německé firmy rozšířily svou aktivitu z 63 ruských regionů v roce 2008 (Belov 2008), až na 81 z 83 ruských regionů v březnu 2013 (Auswertiges Amt 2013). Také jednotlivé spolkové země vyvíjejí značnou aktivitu při zakládání svých oficiálních zastoupení v Rusku – 8 v roce 2007, 11 v roce 2013.2 14 Spolkových zemí také uzavřelo kooperační dohody s různými ruskými regiony (Informationsportal der deutsch-russischen Städtepartner­schaften und regionalen Kooperation).

Na druhou stranu ruské firmy v Německu jsou většinově koncentrovány v Severním Porýní-Vestfálsku a Berlíně, nicméně mezi roky 2003 a 2011 byl zaznamenán přesun ruských investic i do Bavorska a Hesenska. V SRN tak v roce 2010 působilo zhruba 950 ruských firem, přičemž největší z nich samozřejmě pocházely z energetického sektoru, např. Gazprom Germania, Lukoil Hamburg a Windgas (společný podnik Gazpromu a Wintershallu). Většinu ruských firem ovšem tvořily střední a malé firmy. (Markets Germany 2012). Význam německo-ruského obchodu se také zrcadlí ve významu Hamburského přístavu, pro který jsou ruské zásilky druhé (za Čínou) největší co do objemu, navíc zhruba 120 ruských firem se v Hamburgu usídlilo. Tento vývoj bude navíc podpořen ruským přístupem do WTO (Markets Germany – Special Edition 2012).

Jasným signálem je také nárůst objemu ruských investic v Německu mezi roky 2005 a 2008, který vzrost pětinásobně. V roce 2013 už počet ruských firem v SRN překročil tisícovku, přičemž zhruba 30 % z nich má sídlit v bývalém východním Německu (Germany Trade & Invest 22. 4. 2013).

Jak již bylo předestřeno v předchozí kapitole, německý vývoz do Ruska byl v posledních letech stimulován rostoucí poptávkou po německých produktech v automobilovém a strojírenském sektoru, tomu odpovídá i struktura komodit vzájemného obchodu. V roce 2011 exportovalo3 Německo do Ruska nejvíce strojní výrobky (23,3 % z celkového exportu), motorová vozidla a jejich díly (20 %), chemické produkty (14,2 %), elektrotechniku (7,4 %), léčiva (4,7 %) a elektroniku (4,5 %) a jiné průmyslové výrobky4 (26 %).

Srovnání se složením celkového ruského dovozu v roce 2011 jasně demonstruje dominanci strojírenského a automobilového sektoru ve vzájemném obchodu (23,3 % SRN, ale jen 16,1 % celkového importu Ruska; a 20 % SRN, ale jen 13,2 % celkového importu Ruska) (Germany Trade & Invest 2012).

Tabulka 4: Podíly německého vývozu do Ruska, 2011

obrázek

Na druhou stranu, z Ruska do Německa putuje zejména ropa (55,5 %), vzácné neželezné kovy (8,5 %), železo a ocel (1,9 %), chemické produkty (1,6 %) a další suroviny (1,5 %). Pokud tato data jako partikulární německý příklad srovnáme s podíly komodit celkového ruského vývozu, nejeví se postavení ropy jako dominantní komodity v německo-ruském obchodu jedinečně, i celkově tvoří 55 % celkových ruských vývozů. Na podobné úrovni se pohybují i železo a ocel (4,5 % vůči 1,9 %) ale také chemické produkty (1,6 % vůči 1,6 %). Pouze vzácné neželezné kovy (3,8 % vůči 8,5 %) jsou v ruských exportech do Německa zastoupeny nadproporčně (Germany Trade & Invest 2012). Pokud se na tato data podíváme zevrubněji a spočteme společný podíl ropy a plynu na celkovém importu, dostaneme cifru zhruba 75 % podílu (v roce 2008). Pokud přidáme i ocel a další nerostné suroviny, získáme tak 93 % (Anghel 2011: 116). Potvrzuje se tak tradiční charakteristika německo-ruského obchodu.

Ve srovnání s ostatními obchodními partnery se ovšem pozice Německa ukazuje jako značně nevyvážená, neboť jeho podíl na celkovém ruském dovozu je zhruba 12,3 % v roce 2011 (druhé místo za Čínou s 16,9 %), zatímco podíl na celkovém objemu ruských exportů je pouze 4,8 % (4. místo za Nizozemskem, Čínou a Itálií) (Germany Trade & Invest 2012). Tento údaj pouze potvrzuje závěry předešlého odstavce o tradiční a dlouhotrvající struktuře vzájemného obchodu. V součtu proto Německu v současnosti patří v celkové bilanci zahraničního obchodu Ruska až pozice třetího (po Číně a Nizozemsku)5 nejvýznamnějšího obchodního partnera s 8,7 % (Auswärtiges Amt 2013).

Význam německo-ruského obchodu pro ruskou stranu nicméně není měřen pouze celkovým objemem vyměněného zboží, ale také významem a objemem německých investic v Rusku, které jsou po investicích z Kypru (sic!), Nizozemsku a Lucembursku tradičně jedny z největších s akumulovanou výší v hodnotě 28,7 mld. dolarů (Bespalov 2013).

3. Nejvýznamnější projekty spolupráce

Následující část této práce se zaměří na sumarizaci nejvýznamnějších obchodních projektů německých firem v Rusku rozdělených podle hospodářských sektorů. Další sektory, kde je spolupráce znatelná, ale vzhledem k rozsahu této práce nejsou zpracovány, jsou např. chemický, letecký průmysl nebo oblast digitalizace (Zverev 2012: 59–61).

Následující podkapitoly stojí z hlediska analýzy víceméně mimo rámec nastíněný v předchozích kapitolách ze dvou důvodu. Spolupráci v těchto odvětvích nelze výlučně přisoudit do typů zboží dle mezinárodního třídníku zboží, dle kterého je kategorizován mezinárodní obchod, a také hodnoty těchto projektů jsou zpravidla rozloženy do více let. Proto jednoduchá srovnání velikostí těchto projektů s daty předloženými v předchozích kapitolách nelze považovat za přínosná. Níže rozebrané sektory tak lze považovat za jakýsi krátký exkurz do nejviditelnějších oblastí dle dostupných zdrojů a v rámci možností, které jsou logicky omezené vysokým počtem středních a malých německých firem působících na ruském trhu. Jedná se tak o odvětví, která odpovídají tradiční struktuře německo-ruského obchodu.

3.1. Energetika

Zcela legitimně zastává pozici nejvýznamnějšího sektoru energetika, jednak protože Rusko samozřejmě dodává do Německa obrovské podíly z celkových spotřeb ropy (38,3 %, 2012) i plynu (35 %, 2012), a to přestože německo-ruská energetická agenda byla do značné míry upozaděna a již nehraje zvláštní roli v německé diskuzi o zajištění dodávek energie. Druhým rozměrem je tradiční integrace energetických sektorů, neboť ruské společnosti posilují svoji přítomnost na německém trhu a německé společnosti naopak získávají přístup k dalším zásobám zemního plynu v Rusku (Ehler 2013).

Důležitost energetického sektoru také podtrhují tzv. majákové projekty německo-ruské spolupráce. Zaprvé jde především plynovod Nord Stream, na kterém se společně podílí ruský Gazprom 51 %, německý E.ON Ruhrgas AG 15,5 % a BASF/Wintershall také 15,5%, ale i nizozemská společnost Gasunie 9 % a také francouzská společnost GDF Suez 9 %, přičemž celková hodnota tohoto projektu z roku 2005 je zhruba 9 miliard eur. Druhým majákovým projektem z roku 2004 je spolupráce německých firem BASF/Wintershall (35 %) a E.ON Ruhrgas (25 %) v ruské společnosti Severneftegazprom, která těží plyn pro Nord Stream na poli Južno-Ruskoje. Třetím majákovým projektem je spolupráce na rozvoji těžby na plynovém poli Urengoj (Achimgaz) v rámci společnosti ZAO Achimgaz, ve které od roku 2011 vlastní poloviční podíly BASD/Wintershall a Gazprom (Zverev 2012: 53–54).

Navíc E.ON jako jediný zahraniční koncern vlastnil od roku 2002 3,5 % akcií ruského Gazpromu (Handl a Ehler 2009: 11), v roce 2010 však tento svůj podíl společnost prodala. Uzavřela se tak jedna kapitola německé energetické politiky, neboť v roce 2002 tehdejší kancléř Schröder zvrátil zamítavé rozhodnutí německého antimonopolního úřadu a povolil tak převzetí společnosti Ruhrgas, které v té době vlastnila podíl v Gazpromu, společností E.ON (Wiesmann a Gorst 2010). Dlouhotrvajícím problémem ovšem zůstává ruské odmítání ratifikace Energetické charty (Rahr 2007: 141).

Na druhou stranu se objevují náznaky, že německo-ruské energetické vztahy narážejí na své limity, neboť těžba břidlicového plynu, diverzifikace a rozvoj evropského energetického trhu srazily ceny zemního plynu na spotovém trhu, a proto dlouhodobé kontrakty na dodávky plynu s indexovanými cenami na cenu ropy uzavírané německými společnostmi s Gazpromem přinesly německým dovozcům značné ztráty, což vedlo k dlouhým vyjednáváním a arbitrážím mezi RWE, společností E.ON a Gazpromem (Ehler 2013).

3.1.1. Nukleární energetika

Spolupráci na poli nukleární energetiky navázala v roce 2009 společnost Siemens AG a Rosatom. Hlavním cílem je společný vývoj a propagace ruského reaktoru typu VVER (Zverev 2012: 54). Po havárii v japonské Fukušimě ovšem Siemens (vzhledem k německému Atomausstiegu a bledým vyhlídkám atomové energie v Německu) od této dohody v září 2011 tiše odstoupil – stále nicméně nejen do jaderných elektráren dodává turbíny a samotná spolupráce s Rosatomem měla přejít na sektor nukleární medicíny (Bryant 2011).

3.2. Automobilový průmysl

Nezastupitelnou roli ve vzájemných obchodních vztazích hraje také automobilový průmysl, neboť jak již bylo předestřeno v předchozích kapitolách, tento sektor byl jedním z motorů nárůstu vzájemné obchodní výměny. Symptomatickou je expanze koncernu Volkswagen na ruském trhu v hodnotě 774 milionů eur a výstavba továrenského komplexu v Kaluze z roku 2009 – jedná se o společnou investici se Škodou auto (Zverev 2012: 54–55). Pravděpodobným cílem této investice není pouze přesun za levnějšími výrobními náklady, ale také získání výhod z tzv. zákona 166, který je základem ruské automobilové politiky a motivuje zahraniční společnosti, aby v Rusku vyrobily lokálně nejméně 60 % dílů a aby nejméně 30 % vozidel bylo vybaveno motory vyrobenými v Rusku (Homola 2012). Výrobce, který splní tyto podmínky a vyrobí v Rusku od roku 2016 alespoň 300 tisíc vozidel ročně, získá na dovoz dalších automobilů snížené importní sazby. Lze pouze poznamenat, že Rusko pravděpodobně brzy nahradí Německo na pozici největšího automobilového trhu v Evropě (Spiegel.de 2013). Německý Volkswagen také bude, podle dohody podepsané v roce 2009, oficiálním automobilem pro olympijské hry v ruském Sochi v roce 2014 (Zverev 2012: 55).

3.3. Dopravní/lo­gistický a hutnický sektor

Význam dopravního a logistického sektoru samozřejmě odráží význam strojírenských dovozů z Německa. Mezi nejvýznamnější projekty v této oblasti patří například dodávka 8 vysokorychlos­tních vlaků pro spojení mezi Moskvou a Petrohradem od firmy Siemens za 632 mil. eur v roce 2008. V roce 2011 také Siemens podepsal smlouvu v hodnotě 2 miliard eur na mamutí dodávku 1 200 elektrických lokomotiv ve společné režii ruských drah a ZAO Sinara. Tato smlouva je dalším pilířem expanze Siemensu na ruský dopravní trh, neboť již v roce 2009 podepsala společnost kontrakt na údržbu ruských lokomotiv na dalších 40 let za 500 mil. euro (Zverev 2012: 56–57).

Posledním z nejvýznamnějších a tradičních odvětví vzájemného obchodu je spolupráce v hutnickém sektoru, zde se od roku 2009 primárně angažuje SMS Group6 a to na rozvoji továrny Magnitogorsk Metallurgical Plant, přičemž hodnota investice se pohybuje okolo 400 mil. euro (Zverev 2012: 58).

4. Politický a právní rámec vzájemného obchodu

Základním východiskem rámce vzájemného obchodu je samozřejmě skutečnost, že hospodářské vztahy SRN se SSSR byly pragmaticky orientované již během studené války. Obří zakázky pro německý ocelářský průmysl v 70. letech v duchu „plyn za potrubí“ vlastně předznamenaly tradici svébytnosti proti tlaku USA v oblastech, kde se zahraniční politika potkává s obchodem (Handl a Ehler 2009). Druhým rozměrem pak je přirozená snaha Německa zapojit Rusko do evropských struktur v období let 1991 – 2005 (Rahr 2007), která je motivována především historickým kalkulem v trojúhelníku Francie – Německo – Rusko, s cílem integrovat Rusko do evropského bezpečnostního systému či Rusko alespoň přesvědčit, aby ho neodbourávalo (Friedman 2010).

Německá strana také vyvíjela intenzivní úsilí kodifikovat vzájemné vztahy Ruska na evropské úrovni, proto EU podepsala s Ruskem v prosinci 1997 partnerskou a kooperační dohodu (Götz 2007). Nicméně za kancléře Schrödera se demonstrativní přátelství vůči Rusku založené na společných zájmech, ale také na absenci kritiky ruského nedemokratického vývoje, ocitlo mimo hlavní evropský proud politik vůči Rusku. Po roce 2005 ovšem nová kancléřka zaujala k výjimečnosti německo-ruských vztahů v energetice rezervovaný postoj (Ehler 2013). To reflektuje snahu CDU/CSU a FDP založit vzájemné partnerství jak na zájmech, tak na hodnotách.

Dalším diskursivním pojmenováním pro vzájemné vztahy je strategické partnerství z roku 2006, které je založené na zásadě „sbližování skrze propojování“ („Annäherung durch Verflechtung“). Ovšem ochlazování vztahů v druhé polovině prvního desetiletí 21. století přineslo i dnes dominující označení vzájemných vztahů modernizační partnerství („Modernisierun­gspartnerschaf­t“) (Stehenmüller 2009).

Nejaktuálnější vývoj v roce 2013 pak přinesl další zhoršení vztahů kvůli zasahování ruského státu do činností ze zahraničí financovaných nevládních organizací, což zásadním způsobem nabourává jeden z tradičních pilířů německé kulturní diplomacie a způsobu partnerství založeného na hodnotách. Vliv kvality politických vztahů na ekonomické vztahy je ve vztahu k Rusku nicméně v poslední době považován za minimální. Libront v této souvislosti celkem přesně pojmenovává německý neúspěch vyprodukovat jakékoliv výsledky ze spolupráce s Ruskem na úrovní bezpečnostní a zahraniční politiky. Hovoří totiž o nahrazení politizace ekonomických vazeb (tak jak si toto přiblížení představovali Němci) ekonomizací německé bezpečnostní politiky. Rusko tak může spoléhat na zachování vzájemného obchodu díky významu, jaký představuje pro německé exportéry lukrativní ruský trh bez ohledu na kvalitu politických vztahů. Zároveň také roste důležitost zachování exportů pro Spolkovou vládu z důvodu výběru daní (Libront 2013).

Základem právního rámce německo-ruského obchodu je několik smluv ukotvujících vzájemné vztahy. Jednak se jedná o dohodu o ochraně investic uzavřenou 13. 6. 1989, která je platná od 5. 8. 1991. Za druhé lze zmínit dohodu o dvojím zdanění podepsanou 29. 5. 1996, ke které 15. 10. 2007 přibyl doplňující protokol (Germany Trade & Invest 2012).

Pilířem vzájemných vztahů bude do budoucna ruské členství ve Světové obchodní organizaci, kam Rusko vstoupilo 22. 8. 2012 po 19 letech od podání přihlášky. Z této skutečnosti pro Německo plynou zásadní dopady – dá se očekávat plynulé snižování celních i necelních bariér chránících ruský trh, z kterých by měli profitovat zejména automobiloví výrobci. Nicméně aktuálně z toho mohou těžit němečtí exportéři ruského dřeva, neboť exportní kvóty budou od letošního roku pro vývoz borovice a smrku ztrojnásobeny (Germany Trade & Invest 19. 3. 2013).

5. Závěr

Tato práce diskutovala hlavní etapy vývoje zahraničního obchodu mezi Německem a Ruskem od roku 1990 až do současnosti. Byly představeny tři hlavní fáze novodobých hospodářských vztahů těchto dvou subjektů rozdělené podle významu objemu vzájemného obchodu. Byly charakterizovány průvodní jevy expanze vzájemného obchodu po roce 2000 a rostoucí význam německého exportu do Ruska pro tvorbu pracovních míst v SRN. Analyzována byla role a úroveň penetrace německých firem na ruský trh s cílem potvrdit základní charakteristiku vzájemného obchodu– výměna energetických surovin za moderní stroje a další techniku a německé „know how“ s důrazem na uplatnění německých „Mittelstand“ firem. Stejně tak bylo popsáno komoditní složení vzájemného obchodu a následně byly hodnoceno, jestli sledují obecné trendy v exportu těchto zemí. Další část práce se zaměřila na analýzu vybraných významných odvětví vzájemné obchodní spolupráce od energetiky přes automobilový průmysl, dopravní a logistický sektor, až po hutnictví. Poslední část práce zhodnotila politický a právní rámec vzájemného obchodu.

V průběhu sledovaného období došlo k výrazné proměně německo-ruského obchodu z hlediska velkosti objemů vzájemné výměny, nicméně tradiční struktura komodit byla v zásadě zachována. Počátek pro současnou charakteristiku německo-ruského obchodu byl položen již před pádem SSSR v podobě dodávek ruského plynu do SRN od roku 1984. Tento vývoj pak byl umocněn i díky dění na politické rovině – Kohlova návštěva v Moskvě v roce 1988 otevřela dveře intenzivnější spolupráci obou zemí a i díky tomu byl SSSR v roce 1990 desátým největším obchodním partnerem SRN, přičemž německé exporty překonávaly ruské importy. Německo také patřilo k nejvýznamnějším obchodním partnerům SSSR ze Západu.

Po rozpadu SSSR následovala fáze stagnace vzájemného obchodu, která trvala zhruba do roku 2000. Během tohoto období došlo k obratu v bilanci vzájemné výměny – ruské importy do Německa v tomto období překonávají německé exporty do Ruska (nejmarkantnější je samotný rok 2000), přičemž tento trend je nyní možné sledovat až do současnosti. Rusko jako německý obchodní partner se v tomto období propadá až do druhé desítky nejvýznamnějších zemí, nicméně pozice SRN jako obchodního partnera pro Rusko zůstává víceméně zachována. V absolutních hodnotách se ale objem obchodu v roce 2000 jen mírně přibližuje hodnotám obchodu z roku 1990. V návaznosti na tuto skutečnost je pak nárůst vzájemného obchodu po roce 2000 o to markantnější vzhledem k tomu, že mezi roky 1995 až 2008 patřil německo-ruský obchod k průměrně nejrychleji meziročně rostoucím hned po německo-čínském.

Význam politického rozměru vzájemných vztahů jako faktoru, který měl velký význam pro nastartování vzájemného obchodu, se potvrdil i v třetím období vzájemné obchodní spolupráce, která se překrývá s obdobím úřadování dua Schröder-Putin (tzv. majákové projekty v energetickém sektoru). V tomto období se z Německa stává nejvýznamnější obchodní partner Ruska a to se také opět vrací na pozici desátého největšího obchodního partnera SRN. Až v roce 2010 Německo ztrácí v tomto ohledu primát vůči Číně. Pozice tří nejvýznamnějších partnerů Ruska (Čína, SRN, Nizozemsko) je však velice vyrovnaná.

Přesto se význam vzájemného obchodu, vzhledem k charakteru obou hospodářství, měří zejména ve významu energetického partnerství a důležitosti strojírenského a automobilového odvětví pro SRN, pro což jasně hovoří obrovský a disproporční narůst v objemu německého exportu do Ruska právě v tomto odvětví mezi lety 1997 až 2008. Německý vývoz do Ruska byl stimulován rostoucí poptávkou po německých produktech v automobilovém a strojírenském sektoru, čemuž odpovídá i struktura komodit vzájemného obchodu. Německo exportovalo do Ruska nejvíce strojní výrobky (23,3 % z celkového exportu), motorová vozidla a jejich díly (20 %), chemické produkty (14,2 %), elektrotechniku (7,4 %), léčiva (4,7 %) a elektroniku (4,5 %) a jiné průmyslové výrobky (26 %). Přičemž německé strojní výrobky a motorová vozidla a jejich díly jsou ve vzájemném obchodu v celkovém srovnání ruských dovozů velice nadproporčně zastoupeny. Z druhé strany spočteme-li společný podíl ropy a plynu na ruském exportu do SRN, dostaneme cifru zhruba 75 %, a přidáme-li i ocel a další nerostné suroviny, získáme tak 93 % celku. Tato fakta potvrzují základní a dlouhodobou charakteristiku vzájemného obchodu.

V dnešní době již obchodní výměna těchto dvou zemí není tak silně navázána na velké politické projekty, spíše naopak dochází k „ekonomizaci“ vzájemných politických vztahů. Kromě strategické provázanosti energetického sektoru, která ovšem také v poslední době vykazuje známky, že narazila na svůj pomyslný vrchol (ať už jde o prodej vlastnického podílu v Gazpromu společností E.ON v roce 2010 nebo o rozvázání spolupráce Siemensu s Rosatomem v oblasti jaderné energetiky v roce 2011),7 vykazují ostatní sektory vzájemného obchodu znaky silné decentralizace a diverzifikace firem, což jasně dokládá obrovský počet německých firem (přes 6 tisíc) působících na ruském trhu a teritoriální šíře jejich angažovanosti. Na druhou stranu v Německu je aktivních zhruba pouze 950 ruských firem, které jsou navíc relativně více teritoriálně (Severní Porýní-Vestfálsko, Berlín, Hamburg) i sektorově (energetika) koncentrovány.

Z těchto předpokladů se pak rýsuje tradiční schéma vzájemného obchodu označované jako modernizační partnerství, které se jeví spíše jako pragmatická shoda okolností než cílená volba. Dá se říci, že tato hospodářská kompatibilita posiluje význam vzájemného obchodu pro obě země nad rámec odpovídajících podílu zahraničního obchodu (tedy zhruba 3,5 % celkového německého exportu).

Seznam použitých zdrojů a literatury

  • Anghel, Ghenadie (2011). Doomed to Internationali­zation and Modernization of Corporate Culture: The Russian Experience of German Firms. Gabler Verlag, str. 261.
  • Auswärtiges Amt (březen 2013). „Beziehungen zu Deutschland“. (http://www.auswaertiges-amt.de/…al_node.html), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Baden-Württemberg Wirtschaftsmi­nisterium (2009). Wirtschaftliche Zusammenarbeit Baden-Württemberg und Russische Föderation: Basisdaten und ausgewähle Aktivitäten. Stuttgart: Wirtschaftsmi­nisterium Baden-Württemberg (http://www.hik-russland.de/…izuru-bw.pdf), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Belov, Vladislav (2008). Deutsch-russische Wirtschaftsko­operation. Zentrum für Deutschlandfor­schungen am Europa-Institut der RAdW.
  • Bespalov, Vladimir (20.3.2013). „Vladimir Bespalov: Germany Shall Maintain Neutrality about Presence of Russia in Arab States“. European Dialogue (http://eurodialogue.org/…-Arab-States), dostupné k 26. 9. 2013.
  • Bryant, Chris (23. 10. 2011). „Siemens handles Rosatom exit with care“. Financial Times (http://www.ft.com/…feabdc0.html#…), dostupné k 30. 6. 2013.
  • Ehler, Tomáš (27. 3. 2013). „Německo-ruské energetické vztahy“. In: Mezinárodní politika, vydání 3 (2013), (http://www.ustavmezinarodnichvztahu.cz/…ticke-vztahy), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Eurofound (24. 6. 2009). Recent restructuring trends and policies in the automotive sector – Background paper. Dublin (http://www.eurofound.europa.eu/…EF0941EN.pdf), dostupné k 30. 6. 2013.
  • Friedman, George (22. 6. 2010). „Germany and Russia Move Closer“. Geopolitical Weekly – Stratfor (http://www.stratfor.com/…_move_closer), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Genesis-Online Datenbank (2013).Wiesbaden : Statistisches Bundesamt (https://www-genesis.destatis.de/genesis/online), dostupné k 26. 9. 2013.
  • Germany & Invest (22. 4. 2013). „Deutschland und Russland: Mehr als nur Handelspartner“. Pressemitteilung, (http://www.gtai.de/…=801196.html), dostupné k 26. 9. 2013.
  • Germany Trade & Invest (2012). Wirtschaftsdaten kompakt: Russland. Bonn: Gesellschaft zur Außenwirtschafts-förderung der Bundesrepublik Deutschland (http://www.schwaben.ihk.de/…674583.repl1), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Götz, Roland (2007). „Germany and Russia – strategic partners?“. In: Geopolitical Affairs, 4/2007.
  • Handl, Vladimír a Ehler, Tomáš (2009). „Německá politika vůči Rusku – význam kontextu Evropské unie“. Policy Paper ÚMV, srpen 2009.
  • Homola, Peter (30. 1. 2012). „Volkswagen rozšiřuje kapacitu ruské továrny“. Autoweek.cz (http://www.autoweek.cz/…tovarny-1813), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Chinadaily.com.cn (26. 9. 2012). „China becomes Russia's top trade partner“. (http://www.chinadaily.com.cn/…15784444.htm), dostupné k 26. 9. 2013.
  • „Investing in Russia is not ‚witchcraft‘“ (nedatováno). International Trade News: Journal of Economics, Interview with Michael Harms, Chairman of the German-Russian Chamber of Commerce in Moscow (http://www.internationaltradenews.com/…chcraft.html), dostupné k 27. 5. 2013.
  • Kundnani, Hans (2011). „Germany as a Geo-economic Power“. In: The Washington Quarterly, vol. 34, iss. 3 (Summer 2011), pp. 31–45.
  • Libront, Karolina (2013). „Economization of German security policy. The case of German-Russian relations“. Working paper, 17th Annual International Conference on Economics and Security. SIPRI, Stockholm, 14– 15 June 2013.
  • Markets Germany – Special Edition 2012 (2012). „Hamburg : Russia's Gateway to the European Union“. In: Markets Germany – Special Edition 2012, (http://www.gtai.de/…=691114.html), dostupné k 26. 9. 2013.
  • Markets Germany (2012). „A Close Working Relationship: Joint Russia-Germany ventures encourage innovation“. In: Markets Germany volume 02/2012, (http://www.gtai.de/…=600162.html), dostupné k 26. 9. 2013.
  • „Nordrhein-Westfalen eröffnet Vertretung in Russland“ (3. 10. 2012). Russland.ru (http://russland.ru/…morenews.php?…), dostupné k 27. 5. 2013.
  • „Partner der Bundesländer“ (nedatováno). Informationsportal der deutsch-russischen Städtepartner­schaften und regionalen Kooperation (http://www.russlandpartner.de/…laender.html), k 27. 5. 2013.
  • „Partner Nation Russia“ (8.4.2013). Report from Informationen zur Deutschen Außenpolitik (http://www.german-foreign-policy.com/…lltext/58521), dostupné k 27. 5. 2013.
  • Rahr, Alexander. (2007). „Germany and Russia: A Special Relationship“. In: The Washington Quarterly, vol. 30, no. 2, spring 2007.
  • „Russian Federation“ (březen 2013). Auswertiges Amt (http://www.auswaertiges-amt.de/…on_node.html), dostupné k 27. 5. 2013.
  • „Russische Föderation“ (březen 2013). Ost-Ausschuss der Deutschen Wirstchaft (http://www.ost-ausschuss.de/russland#…), dostupné k 25. 5. 2013.
  • „Russlands WTO-Beitritt – Fahrplan zu mehr Freihandel?“ (19. 3. 2013) Germany Trade & Invest (http://www.gtai.de/…=780946.html), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Spiegel Staff (3. 4. 2013). „Promising but Perilous: German Firms Put Off by Russian Corruption“. Spiegel.de (http://www.spiegel.de/…-892043.html), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Statistiches Bundesamt (2010). Export, Import, Globalisierung: Deutscher Außenhandel und Welthandel 1990 bis 2008. Wiesbaden: Statistisches Bundesamt (https://www.destatis.de/…06099004.pdf?…), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Statistiches Bundesamt (2013). Außenhandel: Zusammenfassende Übersichten für den Außenhandel (vorläufige Ergebnisse). Wiesbaden: Statistisches Bundesamt.
  • Stehenmüller, Constanze (2009). „Germany’s Russia Question“. Foreign Affairs, Mar/Apr 2009.
  • Sumlenny, Sergej (15.5.2013). „Deutsch-russische Wirtschaftsko­operation: Unternehmer sind optimistisch“. Russland Heute (http://russland-heute.de/…t_23693.html), dostupné k 25. 5. 2013.
  • Wiesmann, Gerrit a Gorst, Isabel (1.12.2010). „Eon offloads its 3.5% stake in Gazprom“. Financial Times (http://www.ft.com/…feab49a.html#…), dostupné k 26. 5. 2013.
  • Zickel, R. (1991). „Soviet Union : a country study“. Federal Research Division, Library of Congress, Washington, D.C.
  • Zverev, A. (2012). „Economic Cooperation Between Russia and Germany”. In: Problems of Economic Transition, vol. 55, no. 1, May 2012, str. 51–62.

Poznámky

  1. Data za celé období 1992 – 2000 se nepodařilo nalézt. Analogická je situace i v období 2000 – 2013.
  2. Mimo Brémy, Braniborsko, Sársko, Bádensko-Württembersko, Sasko-Anhaltsko.
  3. Podle jednotného mezinárodního třídníku zboží (SITC).
  4. SITC Sekce 6 a 8. Heterogenní skupina od polotovarů jako kůže, dřevo, textilie, kovy, až po výrobky typu oblečení, bot, hodinek, vědeckých přístrojů.
  5. „Dutch imports and therefore the trade deficit are over-estimated because of the “Rotterdam effect” where goods destined for the rest of the EU arrive, and are therefore recorded in harmonised EU external trade statistics, in Dutch ports.“ Citováno z Eurostat 2012, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/…12-BP-EN.PDF, dostupné k 26.5.2013.
  6. Jeden z největších globálních hráčů v hutnickém sektoru a německá tradiční rodinná firma.
  7. Jakkoliv byla tato rozhodnutí motivována nikoliv politickými důvody ale přísně pragmatickými, což v případě společnosti E.ON představovala snaha získat zpět finanční likviditu a v případě Siemensu rozhodnutí přeorientovat se na jiný energetický sektor.

Autor je studentem dvou magisterských programů Německých a rakouských studií a Bezpečnostních studií na FSV UK. V roce 2013 je také účastníkem ročního programu Robinson-Martin Security Scholars Program na Pražském institutu bezpečnostních studií (PSSI).

blog comments powered by Disqus
Autor
Jakub Kufcak
Rubrika
Články
Témata
, ,
Publikováno
23. 10. 2013