Zpráva o stavu Unie 2002
Miroslav Bohdálek - 4. Únor 2002, rubrika Články
Témata: bezpečnostní politika, Severní Amerika, vnitřní politika, zahraniční politika
Náš stát je ve válce, naše ekonomika je v recesi a civilizovaný svět čelí bezprecedentnímu nebezpečí. Přesto naše unie nebyla nikdy silnější.
Touto větou zahájil americký prezident George W. Bush svou první Zprávu o stavu unie. Dokázal v ní vystihnout jak styl, kterým je napsána, tak hlavní témata, kterými se zabývá. Naprostá většina Zprávy je věnována „válce proti teroru“. Amerika má podle Bushe v této spravedlivé válce velké úspěchy, ale její konec je v nedohlednu.
Přes hrdé zdůrazňování úspěchů amerických vojenských i zpravodajských sil Bush mnohokrát zdůraznil, že Spojené státy nejsou a nemohou být v boji osamoceny. Cílem nemá být mír jen pro Ameriku, ale i pro její spojence, se kterými společně tvoří koalici proti terorismu. Nepřímo se tak vrátil ke své zásadní myšlence, že svět se dělí na země podporující terorismus a země s terorismem bojující. Mezi spojence už dnes patří i osvobozený Afghánistán, který přímo v sále reprezentoval premiér Hamíd Karzáí a ministryně pro záležitosti žen dr. Sima Samar. Hold vzdal i pákistánskému premiérovi gen. Parvízu Mušarafovi a pochválil dobré vztahy s Ruskem, Čínou a Indií. Na opačnou stranu postavil státy jako Severní Korea, Írán a Irák, které podporují terorismus nebo přímo vyrábějí zbraně hromadného ničení. Jmenováním těchto států a jejich velice tvrdým odsouzením Bush rozšířil záběr toho, co bývá někdy označováno jako Bushova doktrína (boj proti mezinárodnímu terorismu a státům, které ho podporují). Amerika se musí proti této hrozbě bránit, ale prezident nenaznačil, jaké kroky budou použity a zda dojde k preemptivním vojenským opatřením. Podle Bushe existují výcvikové tábory teroristů minimálně ve dvanácti státech světa a do svého výčtu nepřátelských subjektů zahrnul i organizace bojující za práva Palesticů – Hamás, Hizbaláh a Islámský džihád. Dal tak najevo, že Afghánistán a Al-Kajdá nejsou jediným zdrojem zla ve světě. Už dnes americké jednotky bojují proti terorismu nejen v Afghánistánu, ale i na Filipínách (cvičí místní ozbrojené síly), v Bosně a v Somálsku. Boj s terorismem si vyžaduje dokonalé vybavení amerických vojáků a v souvislosti s tím i dokončení raketové obrany.
Bush ve Zprávě představil nový rozpočet, který podporuje tři cíle: vyhrát válku, ochránit zemi a oživit ekonomiku. Je to velmi odvážný cíl s ohledem na fakt, že rozpočet zahrnuje nejvyšší nárůst výdajů na obranu za posledních 20 let, téměř zdvojnásobuje výdaje na strategii domácí bezpečnosti (boj s bioterorismem, ochrana letišť a hranic, zpravodajská činnost) a zároveň chce snížit daňové zatížení. Řešením je deficit rozpočtu, který bude „malý a krátkodobý – pokud Kongres omezí výdaje a v otázce daní bude jednat zodpovědně.“
Plán na oživení americké politiky shrnul Bush do jediného slova – zaměstnání. Dostatek pracovních míst je hlavní faktor, který by měl vyvést zemi z recese. Krátce se Bush dotkl i ostatních témat domácí politiky, ale přesto sklidil kritiku za jejich přehlížení. Dick Gephardt, vůdce demokratické menšiny ve Sněmovně reprezentantů, odmítl marginalizaci těchto problémů. Zdá se zřejmé, že demokraté nebudou podporovat Bushovy kroky na domácí scéně jen proto, že má 80% podporu veřejnosti, na což Bush spoléhá. „Odmítám názor, že pokud stojíme ruku v ruce ve válce, budeme stát ruku v ruce i v ekonomice,“ řekl Gephardt. Příkladem je sociální zabezpečení, minimální mzda nebo těžba ropy (na Aljašce má být umožněna těžba na území Arctic National Wildlife Refuge).
Překvapivě ve Zprávě nepadl název nedávno zkrachovalé společnosti Enron. Jednou větou se však Bush problematiky Enronu dotkl: „Zaměstnancům, kteří celý život tvrdě pracovali, by neměla hrozit ztráta všeho, pokud jejich společnost zkrachuje.“
Nevyváženost Bushova projevu přesně vyjadřuje věta z internetové verze časopisu Time: „Američané začínají obracet svoji pozornost k ekonomice, ke svým důchodům, k novinovým článkům o Enronu a začíná je zajímat, jestli Bush udělá to stejné.“1
Při výčtu všech úspěchů své protiteroristické kampaně prezident vynechal některé negativní události. Vůbec nezmínil nejvyššího představitele organizace Al-Kajdá Usámu bin Ládina, který byl od počátku ztělesněním nepřítele, a jehož dopadení mělo být jedním z hlavních úkolů vojenské mise. Mimo Bushovu pozornost zůstali i vězni na základně Guantánamo, jejichž právní postavení a životní podmínky vyvolávají mnoho sporů na vnitropolitické i mezinárodní scéně.
Poznámky pod čarou
- Pellegrini, F.: State of the Union: Bush Hits All the Right Notes. Time, 29. 1. 2002.
Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy
S podporou International Institute of Political Science v Brně