The role of human rights in EU foreign policy may be observed in the development policy of this ‘post-modern entity’, which is aimed at promoting the observance of human rights and democracy. Moreover, all agreements that the EU has concluded with third countries after the end of the Cold War include a clause on human rights. In cases where such an agreement does not exist, the EU is engaged in dialogue with such countries on human rights. For example, all agreements with countries included in the European Neighbourhood Policy (ENP) contain a human rights clause, while the EU is pursuing dialogue on human rights with such countries as China, Iran, Turkmenistan, among others.

It goes without saying that the EU is backed by both significant moral weight and the power to pursue foreign policy aimed at reinforcing human rights. All EU member states are democracies, albeit to varying degrees, that maintain the same Treaty-based principles in their domestic and foreign policies. At the same time, the EU also has a lot of foreign policy tools it uses to promote human rights. For instance, the EU is the biggest donor in the world in terms of financial assistance directed at relieving human suffering, as well as promoting human rights and the process of democratisation.

It is also noteworthy that the human rights domain is one of the few areas where it is possible to speak about the common foreign policy of the EU. In other areas of foreign policy, the EU constantly suffers from the inability to achieve a unified stance among its individual members.

Thus, empirical data shows that the EU allocates a lot of money and efforts in this regard, as well as applying a broad range of instruments to democratise countries on all continents, with particular attention to its immediate neighbours. However, the reasons behind the EU’s human rights policy provide fertile ground for contention among scholars. In this regard, the aim of this paper is to define why the EU actually pursues human rights and promotes democracy as part of its foreign policy.

In order to answer this question, the paper begins by tracing the evolution of the EU as an advocate of democracy. The next sections put forward the main arguments as to why the EU pursues the advancement of democracy. In the second section, this paper argues that the promotion of democracy is rooted in the ‘civilian power’ nature of the EU itself. The third section sheds light on the reasons of human rights policy through the prism of realist assumptions before offering the conclusion.

Evolution of the EU as an advocate of democracy

The process of forming the EU’s image as an advocate of democracy has followed the same path of development of the existing international human rights regime.

The emergence of the international human rights regime can be traced back to the end of World War II. In 1948, the United Nations drafted and approved the Universal Declaration of Human Rights, which has been defined as a “decisive step in codifying the emerging view that the way in which states treat their own citizens is not only a legitimate international concern but subject to international standards”.¹

Nevertheless, until the 1992 Maastricht Treaty, the protection and promotion of human rights within the European Community (EC) had not officially been included as a part of the treaties and “neither fundamental rights nor the concept of EC citizenship had been recognised”.² The reason that human rights went virtually unheeded for 50 years may be explained by the marginal role that human rights occupied during the Cold War period. Firstly, such considerations were often undermined by ideological and strategic interests. The second reason is that the concept of human rights clashed with an even more fundamental concept in international relations – sovereignty.³

Thus, it was namely the end of the Cold War that paved the way for the EC to turn its attention towards raising the profile of human rights, both with respect to its internal and external affairs. Several factors stemming from the end of the Cold War accelerated the process of the formation of the EU’s identity as an advocate of democracy. These factors are as follows:

• The reestablishment and consolidation of democracy in Central and Eastern Europe after the end of the Cold War;
• The success of the EU enlargement processes, bringing new waves of expertise and experience on democratic transition to the EU;
• The disintegration of Yugoslavia and the continuing challenge for the EU to try build peace in the Balkans;
• The political and institutional development of the EU.

As a result of the above-mentioned factors, the Treaty on European Union, signed in Maastricht on February 7, 1992, embraced two references to democracy, which have not been amended by the subsequent Amsterdam and Nice Treaties. The first one is in the framework of the provisions on a Common Foreign and Security Policy (CFSP): according to Article J.1, one of the objectives of the CFSP “shall be to develop and consolidate democracy and the rule of law, and respect for human rights and fundamental freedoms”.⁴ The second one is within the framework of the provisions on developing cooperation: according to Article 130 (u), “community policy in this area shall contribute to the general objective of developing and consolidating democracy and the rule of law, and to that of respecting human rights and fundamental freedoms”.⁵ The treaty, however, did not establish instruments to translate these principles into actual policies and this legislative void has been filled by the Commission’s com­munications and Council resolutions, which have subsequently pushed for the inclusion of these principles in three distinct policy areas: the enlargement process, external relations and trade relations. The Treaty of Amsterdam went a step further as it gave the EU a stronger role to promote human rights by stating that the Union is founded on the principles of liberty, democracy, respect for human rights and fundamental freedoms, and the rule of law.⁶

Encouraged by the positive results of the enlargement process in the 1990s, but still facing strong criticism for its lack of a strategic approach to the issue, in 2001, the Commission eventually issued a communication on EU Role in Promoting Human Rights and Democratisation in Third Countries. This document proposed a strategic approach to these principles in the EU’s external relations, keeping in mind the coherence of EU institutions’ actions, their consistency and coordination with member states.⁷

Last but not least, in 2009, the EU adopted the Charter of Fundamental Rights, which sets out a whole range of civil, political and social rights enjoyed by the citizens and residents of the EU. One of the reasons for adopting this document was the EU’s policy on promoting democracy. It is difficult to be a ‘normative power’ when your own basic institutions are also lacking in the sphere of human rights. E. Eriksen argues that “the Charter promises to make the EU’s external policy on human rights consistent with internal practice. It provides the legal basis for such undertakings and sets the same standards for internal affairs as for external affairs”.⁸

All the above-mentioned developments and current practice led to the EU being viewed as one of the leading advocates of democracy. Today the EU applies a broad range of tools and instruments to promote democracy. These include offering advice, engaging in political dialogue, providing financial aid or loans, realising economic cooperation, observing elections, participating in peace-keeping operations, as well as the threat and application of financial sanctions in the case of non-compliance, to name only few. For example, all EU agreements that have been concluded with third countries since the mid-1990s include a clause on human rights.⁹ The EU is engaged in dialogue on human rights issues with those countries with which it has not concluded an agreement or where existing agreements do not otherwise contain a human rights clause.¹⁰ During the period 1994–2006, the European Initiative for Democracy and Human Rights (EIDHR) allocated an average of some 120 million euros annually towards financing projects aimed at improving the situation with respect to the observance of human rights and democracy in third countries around the world.¹¹

In sum, this section has shown how the EU has gradually defined itself as an adherent of democracy in the period after the Cold War, because this process has followed the path of developing an international human rights regime. At the same time, this paper is far from downplaying the fact that all EU member states, to varying extents, are democracies and that this fact has also played a role in the process of the formation of the EU’s image as a promoter of democracy.

The EU as a ‘civilian power’

This section sheds light on the argument that the EU’s promotion of democracy is rooted in its very nature as a ‘civilian power’.

In enumerating the internal factors that have prompted the European Union to resort to pushing the democratisation of countries and regions, L. Morlino emphasises the EU’s identity as a ‘civilian power’. In his view, the EU’s military weakness spurred it to become a ‘civilian superpower’ that seeks to promote stability in neighbouring countries and regions by means of economic and trade development, democracy, good governance and the rule of law.¹²

The concept of ‘civilian power’ is a Cold War relic.¹³ It has been attributed to Françoise Duchêne, who believed that the EU’s strength lies in its ability to act as a ‘civilian power’ and in its ability to promote and encourage stability through the use of economic and political instruments. Because the European Community is essentially a group of countries that is rich in terms of economic power and relatively lacking in terms of armed forces, it maintains an interest in trying to “domesticate” relations between states. Duchêne essentially urged the Community, in dealing with international issues, to apply its sense of common responsibility and structures of contractual politics, which have, in the past “been associated almost exclusively with “home” and not foreign, that is alien affairs”.¹⁴

It should be noted that, within the discourse surrounding the concept ‘civilian power’, there are two ‘camps’. One group draws a clear line between ‘civilian’ and ‘military’ by excluding anything of a military nature from the definition of civilian. For example, Karen Smith underlines four elements defining ‘civilian power’: non-military means, civilian ends, the use of persuasion, and civilian control over foreign policy-making.¹⁵ Another group takes a more realist-inclined approach, arguing that the possession of military power does not necessarily contradict the concept of ‘civilian power’ and that the objective of achieving civilian ends justifies even the use of military means. In fact, the definition of ‘civilian power’ by the second group is much more common in international relations and this paper employs the definition put forward by the second group. In Hanns Maull’s view, being a civilian power implies:

1. acceptance of the necessity of cooperation with others in the pursuit of international objectives;
2. concentration on non-military, primarily economic means to secure national goals, with military power left as a residual instrument, essentially serving to safeguard other means of international interaction;
3. willingness to develop supranational structures to address critical issues of international management.¹⁶

Looking through the history of the EU’s foreign policy, we can observe that the EU’s actions in the international arena correspond to the above-mentioned points. Firstly, a distinct aspect of EU external relations in general is its commitment to multilateralism. For example, the EU cooperates with UN bodies and regional organisations, such as the OSCE, the Council of Europe, and the African Union, and it has developed strategic partnerships with them.¹⁷ As well, the EU always seeks to act in strict accordance with UN Security Council resolutions.¹⁸ It actively coordinates its donor activities with like-minded third countries on different issues (e.g. with Canada on conflict prevention and joint funding of a justice reform project in Haiti; with Australia and New Zealand regarding cooperation in the Pacific and joint funding with Australia of a rule of law project in Indonesia; and with the US on promoting human rights in Belarus).¹⁹

The European Security Strategy contains a clause that sums up arguments in favour of the multilateral nature of the EU: “As things stand now, neither the Union nor any Member State is alone capable of addressing the threats we are faced with. Multilateral cooperation and bilateral partnerships with key actors are a priority and a necessity. The transatlantic relationship is irreplaceable. However, the EU must also work for closer relations with partners such as Russia, Japan, China, Canada and India.”²⁰

The second argument supporting the idea that the EU’s actions in the international arena correspond to the above-mentioned points is apparent upon reviewing the EU’s foreign activities, which clearly demonstrate that this international actor primarily applies non-military means. For example, according to the European Commission, the EU has been developing relations with the rest of the world primarily through a common policy on trade, development assistance and formal trade and cooperation agreements with individual countries or regional groups.²¹ This may be explained by the fact that NATO’s umbrella has protected Europe and exempted it from the necessity of concentrating on the development of its military forces. Thus, the EU has turned its attention to the development of non-military, e.g. ‘civilian means’, of achieving its foreign policy objectives.

Thirdly, one of the aspects of the EU’s multilateral approach to international relations is its strong commitment to strengthening international supranational institutions. The European Security Strategy states, “Our security and prosperity increasingly depend on an effective multilateral system. The Union aims to develop a stronger international society, well-functioning international institutions – such as the United Nations, whose Charter constitutes the fundamental framework for international relations – and a rule-based international order”.²² This clause, as well as patterns of EU behaviour – for instance, its struggle to establish an International Criminal Court – attests to the fact that the EU’s actions correspond to the third point identified by Maull’s definition of ‘civilian power’.

Thus, as can be seen from the arguments put forward above, the basic features of the ‘civilian power’ concept are inherent to the EU. In the 1980s, Hedley Bull suggested that the EC’s development to attain civilian power status was merely a reflection of the systemic constraints upon the autonomy of Western Europe, as bipolarity and the centrality of Europe to the balance of the superpowers meant limited room for manoeuvring.²³ In­deed, due to the structure of the international system, the EU has had little choice but to grasp at this ‘civilian power’ identity and focus on developing ‘civilian means’ for pursuing its foreign policy.

According to Karen Smith, “civilian is non-military, and includes economic, diplomatic and cultural policy instruments”.²⁴ Ni­colaidis goes deeper into the meaning of the means available to a civilian power and identifies four guiding principles for taking external action, which can also translate into civilian tools: integration, prevention, mediation and persuasion.²⁵ K. Smith also refers to Joseph Nye’s concept of ‘soft power’ in order to elucidate how civilian power employs the foreign policy instruments at its disposal. In Nye’s words, “A country may obtain the outcomes it wants in world politics because other countries – admiring its values, emulating its example, aspiring to its level of prosperity and openness – want to follow it.”²⁶ It essentially boils down to the power of attraction, and Nye explicitly differentiates this from coercion or inducement, which he refers to as command power.²⁷

So, the promotion of democracy is one of the ‘civilian means’ available for a ‘civilian power’ such as the EU. In this regard, the question arises as to why the EU is so concentrated on pushing the democracy agenda while the pool of ‘civilian means’ also includes other, no less effective tools. The next section addresses this particular issue.

The EU as a ‘rational actor’

To answer the above-mentioned question, both rational and constructivist theories may be applied. At the most fundamental level, rationalism and constructivism are based on different social ontologies (individualism and materialism in rationalism and a social and notional ontology in constructivism) and assume different logics of action – a rationalist logic of consequentiality that is opposed to the constructivist logic of appropriatenes­s.²⁸

Constructivists argue that shared values and norms are the sources of the EU’s foreign policy objectives, including democratisation. For example, Federica Bicchi suggests that the EU’s foreign policy can “be seen as unreflexive behaviour mirroring the deeply engrained belief that Europe’s history is a lesson for everybody”.²⁹ Re­gional economic integration and liberal democracy are thus representative of strong beliefs and universally valid ideas about a good political order, which is promoted regardless of calculations as to benefit and feasibility.³⁰

In his study of the normative dimension of the EU’s enlargement process, Frank Schimmelfennig has aptly pointed out that such a process cannot be wholly explained by rationalism. He holds that it is necessary to refer to the EU as being based on a European and liberal collective identity, for which “the belief in and adherence to liberal human rights are the fundamental beliefs and practices”.³¹ He further argues that “in such an environment ‘rhetorical action’, based on the justification of interests on the grounds of the community’s stan­dards of legitimacy, has changed the preferences of those member states that were initially against enlargement, mostly Southern EU member states, which became “rhetorically entrapped”.³²

In the same vein, Ulrich Sedelmeier has listed a number of cases, such as military intervention in Kosovo, EU policy for the abolition of the death penalty, and EU criticism of Russian policy in Chechnya, where the limits of the explanatory power of inter-governmental bargaining are clearly evident. Sedelmeier maintains that these cases demand an explanation that takes into consideration the norms characterising the EU’s identity and the behavioural obligations entailed therein. In the presence of such norms and obligations, communicative actions, such as the logic of arguing and rhetorical action, may be seen as having determined the foreign policy outcome.³³

Nevertheless, it seems that identity and shared values might not be the driving forces of the EU’s foreign policy, especially when it comes to promoting democracy. The author of this paper sees the logic of consequences as being rooted in EU’s external affairs in this regard, according to which the EU is a ‘utility maximiser’ and, as such, through the policy of promoting democracy, it actually intends to achieve political, security, and economic goals.

Under the logic of consequences, the thesis of ‘domestic analogy’ could be used to explain the EU’s policy of democracy promotion. According to this thesis, polities prefer to have an international environment that is ordered according to their own specific principles and procedures. The substantive goals, as well as the instruments, thus mirror the fundamental principles of the EU and of European integration. It is an environment that they know well and also know to use to their benefit. This reduces the costs related to adaptation and information and also puts them at an advantage over non-EU actors that are not as familiar with such an environment.³⁴

The argument that the EU promotes democracy because of rational interests, rather than constructivist ideas is supported, first of all, by the instrumental value attached to advancing democracy. Such instrumentality seems to presuppose that, behind human rights promotion, the EU is also pursuing other hidden agendas.

Gordon Crawford asserts that the EU promotes a rather limited agenda in terms of advancing democracy, which is “oriented at challenging state power and sustaining economic liberalisation rather than extending popular participation and control” and is thus “consistent with the maintenance of neo-liberal hegemony”.³⁵ Schim­melfennig argues that, despite the pervasive political and legal rhetoric of democracy and human rights promotion, actual EU policy seems to match rhetoric only when consistency is cheap; otherwise, it is driven by a host of other geopolitical, economically-related or security-based interests.³⁶ The overriding interest in cooperation in the energy sphere and the ‘war on terror’ is also cited among the main reasons that promoting democracy was not made a priority in Central Asia, despite the dismal political record of this region.³⁷

At the same time, the rationalist nature of the EU’s measures for promoting democracy can be seen in the double standards it applies to this area of foreign policy. For instance, double standards have repeatedly been considered in the context of the EU’s promotion of human rights. Different authors have noted the tendency for the EU to treat countries differently despite the fact that their human rights records are similar to one another.

One instance where this has been witnessed was in the fact that while in “the Balkans human rights and democracy were perceived as integral to a strategy aiming at stabilising the region from potential latent conflict, in the Mediterranean, the EU’s security discourse left human rights and democracy relegated to the field of assistance and scarcely present in political and diplomatic relations”.³⁸ Ac­cording to Karen Smith, “poor, marginal states (often in Africa) of little importance to the EU or one of its member states tend to be subjected to negative conditionality; these are the cases where it is easiest to show that you are doing something about human rights. In other cases like Nigeria or Russia, member states block suspension or termination because this would harm their commercial interests, because the country is strategically or politically too important, or because they have doubts about the effectiveness of negative measures”.³⁹ In general, Richard Youngs also finds that the overall distribution of EU trade and aid provisions did not, to any significant extent, correlate with democratic criteria and punishment. He also points to the fact that rewards have been adopted on an ad hoc basis and that they are not pursued with any coherence or vigour.⁴⁰ Hade­wych Hazelzet came to the conclusion that the degree of respect for human rights or type of regime was not significant in terms of the EU’s initiation of development cooperation.⁴¹ She also finds that sanctions against former French or British colonies were less severe than the former colonies of other EU member states, thereby indicating the protective influence of these particular member states.⁴²

Thus, both the instrumentality of and the double standards applied in democracy promotion lead to the conclusion that the EU as a ‘rational actor’ pursues this policy in order to gain benefits in other vital foreign policy areas. Democratisation is not an end in and of itself. It is simply a tool in the hands of a ‘rational actor’, i.e. the EU, which is limited to ‘civilian means’.

Conclusion

The evolution of the EU’s identity as a promoter of human rights reflects the very path that has been taken in developing an international human rights regime. Having fallen under the shadow of the principle of sovereignty and the strategic and ideological concerns that persisted during the Cold War period, human rights and democracy gained prominence only in the 1990s. Thus, the EU, encouraged by international developments, including the consolidation of democracy in Central and Eastern Europe, adopted human rights as one of the key aspects of its foreign policy. At the same time, it has developed a normative basis and a broad range of instruments for advancing democracy.

Being under NATO’s umbrella effectively exempted the EU from having to develop its military capability. Instead, systemic constraints pushed the EU to develop itself as a ‘civilian power’. This was the main internal factor that spurred the EU to grasp democracy and human rights promotion as a focus of its foreign policy. Thus, the promotion of democracy is a ‘civilian means’ for the ‘civilian power’ EU.

The EU’s policy on promoting democracy best fits with the rationalist logic of consequences, rather than the constructivist logic of appropriateness. Both the instrumentality of (i.e. the hidden agenda behind human rights’ promotion) and the existence of double standards (i.e. different attitudes towards third countries, depending on their strategic, economic and political importance) in its advancement of the human rights’ agenda leads to the conclusion that, by promoting democracy, the EU as a ‘rational actor’ seeks to benefit in strategic terms, as well as economically and politically.
 

Bibliography

• Jack Donnelly, “Social Construction of International Human Rights”, in Human Rights in Global Politics, ed. Tim Dunne and Niholas J. Wheeler, (Cambridge 1999)
• Giuseppe Balducci, The Study of the EU Promotion of Human Rights: the Importance of International and Internal Factors, GARNETT Working Paper, No: 61/08 (October 2008)
• Erik Oddvar Eriksen, Why a Charter of Fundamental Human Rights in the EU?, ARENA Working Papers WP 02/36
• The European Union: Furthering Human Rights and Democracy Across the Globe, (Luxembourg: Office of Official Publications of the European Communities, 2007)
• Leonardo Morlino, Democrazie e Democratizzazioni (Bologna: il Mulino, 2003)
• Mitchell A. Belfer, “Right Makes Might: ‘Civilian Power’ and EU Priorities in the Israel-Lebanon Conflict”, in The Middle East and the European Union – Prospect for Peace in the Middle East, ed. Béatrice Malouf (Pilsen: Ales Cenek Press 2007)
• Karen E. Smith, “Beyond the Civilian Power Debate”, Politique Europeenne, 1:17 (2005)
• Hanns W. Maull, “Germany and Japan: The New Civilian Powers”, Foreign Affairs 69:5 (Winter 1990/1991), 91–106
• Hedley Bull, “Civilian Power Europe: A Contradiction in Terms?”, Journal of Common Market Studies, Volume 21, Issue 2 (September-December 1982), 149–70
• Karen Smith, “Still Civilian Power EU?”, LSE European Foreign Policy Unit Working Paper 2005/1
• Kalypso Nicolaidis, “The Power of the Superpowerless”, in Beyond Paradise and Power: Europeans, Americans and the Future of a Troubled Partnership, ed. Tod Lindberg (Routledge, 2004), 93–121
• Joseph S. Nye, Jr., Soft Power: The Means to Success in World Politics (New York: Public Affairs, 2004)
• Frank Schimmelfennig and Ulrich Sedelmeier, “Theorizing EU Enlargement: Research Focus, Hypotheses and the State of Research”, Journal of European Public Policy 9:4 (August 2002), 500–28
• Federica Bicchi, “ ‘Our size fits all’: Normative Power Europe and the Mediterranean”, Journal of European Public Policy, 13:2 (2006), 286–303
• Frank Schimmelfennig, “Europeanization Beyond Europe”, Living Reviews in European Governance, 4:3 (2009)
• Frank Schimmelfennig, “The Community Trap: Liberal Norms, Rhetorical Action, and the Eastern Enlargement of the European Union”, International Organizations, Vol. 55, No.1 (2001), 47–80
• Gordon Crawford, “The European Union and Democracy Promotion in Africa: The Case of Ghana”, European Journal of Development Research, 17:4 (2005), 571–600
• Richard Youngs, “Is European Democracy Promotion on the Wane?”, CEPS Working Document No. 292 (May 2008)
• Hazelzet Hadewych, “Suspension of Development Cooperation: An Instrument to Promote Human Rights and Democracy?”, ECDPM Discussion Paper, 64B (2005)
• Treaty on European Union, on-line text.
• European Security Strategy: A Secure Europe in a Better World, (Brussels 12 December 2003), on-line text.
• Information from official website of the EU, on-line text.
• Information from official website of the EU, on-line text.

Autor je stuentem Metropolitan University Prague.

Z těchto důvodů se časopis Global Politics rozhodl věnovat geopolitice samostatný prostor a publikovat sérii příspěvků studentů Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU, které se geopolitikou zabývají.
 

Jen málokterý společenskovědní pojem je spojen s tolika kontroverzemi jako geopolitika. Ačkoli geopolitické uvažování bylo a je zpochybňováno, ať už protože dle některých nenaplňuje kritéria definující vědecký přístup jako takový, nebo protože se jedná v současné době již o irelevantní koncept neschopný reflektovat, natož vysvětlovat, fenomény formující mezinárodní systém, geopolitika je i nadále přítomna ve veřejném diskurzu, v decizní i akademické sféře. Jedním z důvodů této “trvanlivosti“ geopolitiky coby analytického přístupu je její schopnost přizpůsobovat se interpretačním rámcům, v nichž je s ní nakládáno; což je ostatně i důvod, proč se její jednotlivé definice významně různí. Geopolitika je slučitelná se všemi třemi velkými pozitivistickými paradigmaty mezinárodních vztahů a s jistými výhradami (často se sama stává předmětem studia) i s postpoziti­vismem. Geopolitický přístup je možné uplatňovat za účelem vytváření zahraničněpoli­tických strategií s globálním dosahem (geostrategií) i při studiu vnitrostátních (teritoriálních) konfliktů, migrace, nebo voleb. Stejně tak normativní apely obsažené v geopolitických koncepcích se mohou velmi lišit, počínaje světovou hegemonií a konče emancipací post-koloniálních zemí či sociálních skupin postižených urbánním plánováním.

Existuje tedy pluralita geopolitik; jednotícími pojmy jsou přitom geografický prostor a (politická) moc. Zatímco představitelé neoklasické geopolitiky navazují na “otce zakladatele“, předpokládající, že po vzoru přírodních věd je možno na základě empirických generalizací odvodit zákonitosti platné ve světě sociálním a geopolitiku chápou jako analýzu interakce geografických podmínek a politických procesů. Zastánci kritické geopolitiky naopak poukazují na bytostnou kulturní podmíněnost geopolitického uvažování a geopolitikou rozumí soubor diskursivních praktik, jejichž prostřednictvím je geografickému prostoru přikládán jistý význam. Přestože, jak bylo zmíněno, lze v akademické sféře nalézt i další geopolitické přístupy, debata o legitimitě a užitečnosti (neoklasické) geopolitiky se odvíjí především od tohoto střetu. Nabízí se tedy otázky jako, do jaké míry by geopolitické aspekty měly být součástí zahraniční politiky, přijmeme-li jejich diskursivní povahu? Jakou mají tato zjištění praktickou hodnotu? Či kontrafaktuální, jak by absence geopolitiky změnila mezinárodní politiku? Apod. Tento spor o geopolitiku tak možná nejvýrazněji, nejnápadněji reprezentuje širší diskusi o reflexivní povaze společenských věd.

Dodejme, že v české odborné literatuře je geopolitika opomíjeným tématem. Snad proto, že Česká republika je v neoklasickém pojetí spíše geopolitických objektem, nežli subjektem; rovněž se nezdá, že by česká národní identita byla významněji geopoliticky profilována. Následující série příspěvků studentů Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS (texty byly psány jako seminární práce do kurzu Geopolitika: teorie a případové studie) má ambici, alespoň v základních rysech, přiblížit práci s oběma zmíněnými pohledy na geopolitiku. 

Geopolitika v 21. století

1. Geopolitika Arktidy (Chřásťanský, Jenne)
2. Geopolitické diskursy Haushofera a Spykmana (Kalous, Kolmaš)
3. Geopolitika rozšiřování NATO (Dokulilová, Klimková)
4. Vzťah medzi rozvojom SZBP EU a geopolitikou (Benčová, Piteľová)

Tento text je součástí projektu Geopolitika v 21. století: soubor textů o geopolitice, v jehož rámci časopis Global Politics publikuje sérii příspěvků studentů Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU, které se geopolitikou zabývají.
 

1. Úvod

Arktida je znovu v centru mezinárodní politiky. A to jak z důvodu globálních klimatických změn, tak z důvodu konfliktního potenciálu regionu nebo stále většího významu energetických zdrojů a energetické bezpečnosti v mezinárodních vztazích.

Cílem této práce bude popsat význam Arktidy ve světle konceptů „pivotální oblast“ a „oblast rozhodnutí“. Pozornost věnujeme vymezení regionu, které je klíčové pro další analýzu oblasti. Následně popisujeme pohled na Arktidu v teoriích klasiků anglosaské geopolitiky (Mackinder, Spykman, Cohen) i méně známých osobností (de Seversky, Renner). Poté je analyzován význam Arktidy v průběhu 20. století a v současnosti. V závěru práce se snažíme nalézt odpověď na otázku, zda má Arktida do budoucna potenciál stát se „pivotální oblastí“ světa, nebo alespoň „oblastí rozhodnutí“?

2. Vymezení regionu

Základem každé vědecké práce by mělo být jasné vymezení užívaných pojmů. To platí dvojnásob v případě Arktidy. V literatuře totiž neexistuje jednoznačná shoda ohledně používaných pojmů ani vymezení samotného regionu. Jinými slovy: tuto úvodní část by bylo možné u jiného – „známějšího“ – regionu vynechat. V případě Arktidy je ale jasné vymezení daného regionu nezbytností pro následnou bližší analýzu zkoumané problematiky. V následující kapitole se proto nejprve zaměříme na pojmové vymezení zkoumané oblasti. Následně dojde k základní charakteristice regionu z geopolitické perspektivy.

2.1 Pojmové vymezení

V literatuře se setkáme s mnoha různými termíny referujícími o oblasti kolem severního pólu. Základem těchto pojmů většinou bývá slovo Arctic, North nebo Polar. Konkrétně se pak jedná o slovní spojení jako např. The North, Far North, High North, Polar Regions, the Arctic atp. Na první pohled se může jednat o synonyma, kterými autoři vždy odkazují ke stejně vymezené oblasti. V mnoha případech tomu tak ale není. Čtenář článku zabývajícího se oblastmi kolem severního pólu proto musí vždy obezřetně zkoumat, o jaké konkrétní oblasti na severu daný autor pojednává.¹

I proto vzniká potřeba jasně vymezit užívané termíny. V této práci budou termíny jako Arktida či Sever používány jako synonymní výrazy odkazující k celému regionu. Jeho jednotlivé části budou pojmenovávány geograficky (např. Barentsovo moře).

2.2 Geopolitické vymezení

Jako „arktické“ můžeme jednoznačně označit pětici států: USA, Kanadu, Grónsko/Dánsko, Norsko a Rusko. V druhém gardu půjde o další členy Arktické rady:² Island, Finsko a Švédsko. Jako relevantní však můžeme uvažovat i další aktéry, kteří k regionu obrací pozornost až v poslední době (jednotlivé státy v čele s Čínou nebo státy sdružené v rámci EU či NATO). Vzhledem k tomu, že region z velké části pokrývá oceán, může v oblasti teoreticky dojít k projekci síly jakéhokoliv aktéra mezinárodních vztahů disponujícího adekvátními silovými prostředky.

Jak potom Arktidu jako region vymezit geograficky? Všichni podvědomě tušíme, že se jedná o oblasti kolem severního pólu. Kde ale končí jižní hranice Arktidy? Nejčastěji se setkáme se třemi druhy definic: Arktida jako region ohraničený polárním kruhem; Arktida jako oblast ležící severně od určitého podnebného pásu (např. severně od 10°C izotermy pro měsíc červenec); a konečně Arktida vymezena na základě správních oblastí arktických států (např. definice užívané Arctic Human Development Report (AHDR) nebo Arktickou radou) (Hoel 2009: 81). Jaké vymezení se jeví pro potřeby geopolitiky jako nejvhodnější?
 

Obr 1. Vymezení Arktidy dle AHDR (červená linka) (zdroj: AHDR 2004)
 

V této práci bude pracováno s definicí Arktidy ve smyslu území za hranicí polárního kruhu (tj. 66°32´ s. š.). Důvodem je relativní neměnnost takto použité formulace a skutečnost,³ že v případě použití širší definice dle Arktické rady a AHDR by docházelo k významnému překrytí s dalšími oblastmi (severní Pacifik a severní Atlantik). Region by navíc ztrácel své typické geografické vlastnosti (podnebí, atp.).

Většinu takto definované oblasti zabírá Severní ledový oceán (dále SLO), který lze do jisté míry připodobnit k uzavřeným vodním plochám, jakými jsou Baltské a Středozemní moře. Se světovým oceánem jej totiž spojuje relativně nízký počet úžin. V případě Pacifiku se jedná o Beringovu úžinu. V případě Atlantiku pak o Naresův průliv, o další úžiny mezi Kanadou a Grónskem a o území na ose Norsko-Špicberky-Grónsko. SLO je specifický nejen svou každoročně se obnovující vrstvou ledu, ale i nebývale malou průměrnou hloubkou. Celá jedna třetina arktického regionu je tvořena šelfovým mořem, kde hloubka nepřekročí 500m (Gautier a spol. 2009: 1175). V regionu se přes jasnou dominanci oceánu nachází i celá řada ostrovů. Jako politicky nejvýznamnější lze jmenovat Grónsko a Svalbard (souostroví Špicberky a Medvědí ostrov). Dále se jedná o pás ostrovů podél euroasijského pobřeží a o seskupení ostrovů v oblasti severně od kanadského pobřeží. S vnitrozemím SLO spojuje hned několik významných řek (stejnou úlohu plní i Hudsonův záliv). Jde zejména o severoamerickou Mackenzie a ruskou Lenu, Jenisej a Ob, na kterých funguje i sezónní námořní doprava.

Je třeba upozornit, že hovoříme o oblastech nesmírné rozlohy. Pouze SLO zabírá plochu převyšující 14 miliónů km2. Celý region pak reprezentuje 6 % zemského povrchu (Gautier a spol. 2009: 1175). Přičteme-li k obrovské ploše faktory jako extrémní klimatické podmínky a značnou odlehlost od centrálních oblastí jednotlivých států, nemůžeme se divit velice řídkému osídlení. Většina obyvatelstva je koncentrována v oblasti evropské Arktidy (pevnina omývaná Barentsovým mořem). Na území Ruské federace se pak nachází drtivá většina větších měst (Murmansk, Norilsk, Archandelsk, Dudinka). Důležitá sídla za polárním kruhem najdeme i v Norsku (Tromsø, Bodø). Ruská a norská sídla s desetitisíci obyvateli a rozvinutou infrastrukturou ostře kontrastují se situací na severoamerickém kontinentě, kde se – pomineme-li několik málo osídlených oblastí ve vnitrozemí Aljašky a v Aljašském zálivu – nachází pouze několik osad většího významu (Barrow ani Iqualuit nemají více než 6 500 tisíce obyvatel). V případě Grónska pak žije většina z cca 60 tis. obyvatel na jihozápadě ostrova.

Rusko a Norsko proto logicky vedou i co se objemu ekonomických aktivit v regionu týče. Ekonomice celého regionu přitom vévodí exploatace přírodního bohatství (zejména těžba ropy, zemního plynu a dalších nerostů a minerálů) a rybolov. Lidské aktivity se však stále omezují spíše na hraniční oblasti regionu.⁴

3. Anglosaská geopolitika: koncept pivotální oblasti a Arktida

V této kapitole se budeme zabývat dílem třech klasiků anglosaské geopolitiky: Halforda J. Mackindera (1861 – 1947), Nicholase J. Spykmana (1893 – 1943) a Saula B. Cohena (nar. 1928). Bude popsán základ jejich teorie a to zejména ve vztahu k termínu pivotální oblast a k území Arktidy. Tito tvoří spolu s Haushoferovým dílem⁵ čtyři základní geopolitické teorie (Hnízdo 1995). Následně věnujeme prostor i dvěma méně známým autorům – Alexandru P. de Severskému (1894 – 1974) a Georgi T. Rennerovi (1900 – 1955), kteří nabízejí alternativu jak k tradičnímu chápání konceptu pivotální oblast, tak Arktidy.

3.1 Halford Mackinder: pivotální oblast a Heartland

V Mackinderově pohledu představuje „pivotální oblast“ (resp. Heartland) region centrální Eurasie bez přístupu k nezamrzajícím přístavům sahající od pobřeží Arktidy až k Černému moři, Baltu a horním tokům velkých indických a čínských řek (Romancov 2007: 439, Mackinder 1943: 597–598). Klíčovou vlastností dané oblasti je v Mackinderově teorii její nesmírný ekonomický potenciál – nevyčerpatelné zásoby nerostných surovin a potravin. Technologický pokrok (ať už v podobě rozšíření železnice nebo rozvoje bojového letectva) podle Mackindera zvýhodňuje mocnosti opírající se o pevninské masy (nikoli námořní moc).

Mackinder dělí svět dále na „vnitřní okruh“ (půlměsíc, který zabírá zbytek Eurasie (bez Británie a Japonska) a poté „vnější okruh“ (půlměsíc zahrnující zbytek světa). Klíčový axiom Mackinderovy teorie zní: „Kdo ovládá Východní Evropu, ten vládne Heartlandu; kdo ovládá Heartland, ten vládne světovému ostrovu (Euroasie a Afrika); kdo ovládá světový ostrov, ten vládne světu.“ (Romancov 2007: 440) Z tohoto důvodu je (z pohledu Mackindera) důležité, aby nedošlo ke spojení Německa a Ruska, které by mohly světový ostrov efektivně ovládnout.

K Arktidě se v kontextu definice pojmu pivotální oblast Mackinder vymezuje „negativně“, tzn. jako k zamrzlé oblasti, přes kterou nelze využít potenciálu námořní moci vůči světovému ostrovu. Je to oblast, která blokuje přístup k Heartlandu (pivotální zóně) a tím určuje jeho význam a svébytný charakter.

Heartland je tudíž přírodní pevností, která je na severu chráněna masou zamrzlého oceánu. Role Arktidy se nemění ani v poslední revizi Mackinderovy teorie z roku 1943, kdy vyzdvihuje význam tzv. Středního oceánu, který je vymezen Severním Atlantikem (Mackinder 1943).
 

Obr 2. Mackinderova pivotální oblast, vnitřní a vnější půlměsíc. Zdroj: on-line [ver. 30.11.2009].
 

3.2 Nicholas Spykman: Rimland

Spykman na rozdíl od Mackindera nevidí jako klíčovou oblast světa „Heartland“, nýbrž „Rimland“, bývalý Mackinderův vnitřní okruh (půlměsíc). Právě kontrola Rimlandu může vést k ovládnutí Eurasie, nebo alespoň izolaci (zadržování) mocnosti ovládající Heartland. Axiomem Spykmanovy teorie tak je: „Kdo kontroluje Rimland, ovládá Eurasii; kdo ovládá Eurasii, kontroluje osudy světa.“ (Romancov 2007: 441)

Ani tento koncept s Arktidou aktivně nepočítá a nezahrnuje ji jako místo střetávání námořní a pozemní moci (maximálně jako součást evropského pobřeží – např. Norsko). V americké politice zadržování během studené války, která odrážela Spykmanův teoretický koncept, se projevuje snaha zadržovat Sovětský svaz právě v mořích mezi Norskem a Svalbardem a na linii takzvaného „GIUK gap“,⁶ které představují jediné místo, kudy se mohla dostat sovětská severní flotila do Atlantiku (Atlant – Pedersen 2009: 3).
 

Obr. 3. Spykmanův Rimland. Zdroj: on-line [ver. 30.11.2009].
 

3.3 Cohen: multipolární vidění světa a pásma otřesu

Cohen opouští rigidní bipolární vidění světa. V jeho koncepci jsou dva globálně působící geostrategické regiony (na obchodě závislý přímořský svět a euroasijský kontinentální svět), které jsou nadřazené pěti geopolitickým regionům (Angloamerika a Karibik, Jižní Amerika, Přímořská Evropa a Maghreb, Subsaharská Afrika a Ostrovní Asie a Oceánie). Pokud bychom definovali pivotální oblast jako místo střetu, tak ji lze v Cohenově uvažování připodobnit k jeho „pásmům otřesu“. Ty definuje Cohen tři: Střední východ, Jihovýchodní Asie a prostor Subsaharské Afriky. Arktida v tomto vymezení opět chybí. Nejde ani o pásmo otřesu a podíváme-li se na mapu, je rozkouskována mezi tři jeho geopolitické regiony.

3.4 Arktida jako pivotální oblast: de Seversky a Renner

De Seversky reflektuje svět z pozice letecké moci, kterou považuje za nadřazenou moci pozemní i námořní. Toto tvrzení podpírá do té doby neobvyklým zobrazením světa, kde do středu mapy klade Severní pól (jádro Arktidy), které ukazuje, že USA a SSSR jsou ve skutečnosti blízkými sousedy (což z klasického zobrazení není zřejmé).

Akrtida je pro de Severského součástí (jádrem) jeho „oblasti rozhodnutí“ (area of decision), kterou je třeba ovládnout, aby bylo možné provést, resp. zabránit leteckému útoku na protivníka. Tato koncepce pochopitelně předpokládá bipolární rozdělení světa, nebo alespoň konfliktní zájmy arktických států.⁷ De Seversky svým konceptem „oblasti rozhodnutí“ a upozorněním na hodnotu Arktidy vybočuje z tradice anglosaské geopolitiky.
 

Obr 4. De Severského oblast rozhodnutí jako překryv americké a sovětské vzdušné moci. Zdroj: on-line [ver. 30.11.2009].
 

Renner podobný koncept postuloval ještě několik let před de Severským. Rovněž akcentuje význam letecké moci a tvrdí, že letecké trasy přes Arktidu sjednocují eurasijský Heartland s druhým, poněkud menším anglo-americkým. Tato oblast se pak stává novým, rozšířeným Heartlandem v rámci Severní polokoule (Cohen 2003: 23). Primárním znakem nového Heartlandu je vzájemná zranitelnost anglo-americké a eurasijské části. Je hlavním centrem světové moci a Arktida, jako jeho jádro, přes které probíhají dopravní cesty, je tak klíčem k Heartlandu a kontrole světa (Cohen 2003: 23).

3.5 Shrnutí

Obecně lze pivotální oblast definovat jako zónu, jejíž kontrola představuje klíč k ovládnutí světa. Na regionální úrovni potom jde o oblast klíčovou pro dominanci v regionu. Pokud uvažujeme o termínech jako je pivotální oblast nebo oblast rozhodnutí, za dnešního uspořádání mezinárodních vztahů se dostáváme spíše k představě menších oblastí ve smyslu Cohenových pásem otřesu.

V konceptech třech klasiků anglosaské geopolitiky ve vztahu k Arktidě můžeme najít zásadní společný bod, kterým je fakt, že Arktida je jako aktivní pole pro geostrategické uvažování opomíjena. Mackinder ji chápe negativně jako bariéru, která zamezuje přístupu k pivotální oblasti. Z něho vychází i Spykman. Cohen nepovažuje Arktidu za pásmo otřesu, kterému by bylo třeba věnovat pozornost.

Z uvedených map č. 2 a 3 je patrné, že autoři zahrnovali region pobřeží Norska a přilehlých moří (Barentsovo moře) spíše do jiných oblastí, než do věčně zamrzlé Arktidy. Arktidu tudíž nejspíše definovali úžeji než jako oblast za polárním kruhem.

Opomíjení Arktidy může být způsobeno i běžně užívanými mapami (Mercatorovo zobrazení), které tento region zkreslují. Zamrzlá Arktida také nemá co nabídnout. Je tak mimo mentální mapu zmiňovaných autorů (a pravděpodobně i jejich současníků), neboť byla zobrazována a představována vždy na okrajové pozici.⁸ Naopak de Seversky a Renner přikládají Arktidě mimořádnou důležitost, protože je jádrem jejich oblasti rozhodnutí, která je definována s ohledem na nástup aviatiky.

4. Arktida v historické perspektivě

Přestože státy kontinuálně usilovaly o územní zisky v regionu Arktidy již od počátku 20. století, ke skutečnému docenění strategického významu regionu docházelo velice pozvolna. První projevy rivality o teritorium v rámci Arktidy lze spojovat se sporem států o Svalbard, který nabízel slibné zásoby nerostného bohatství. Konflikt vyřešila unikátní smlouva z roku 1920 přisuzující souostroví norské jurisdikci za současného zachování rovného přístupu na ostrov pro všechny signatáře (Miller 1925: 48).

Ve stejné době státy usilovaly také o Grónsko, které se v představách vojenských stratégů mělo stát klíčovým bodem na transatlantické magistrále. Tento největší ostrov, který chtělo ovládnout Dánsko, Norsko, USA i Kanada s Británií nakonec na základě rozhodnutí haagského Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti připadlo Dánsku (blíže viz Fogelson 1989). Význam spojnice mezi Severní Amerikou a Euroasií se plně prokázal během druhé světové války. Zejména šlo o období mezi roky 1941 až 1945, kdy to byly právě konvoje směřující do Murmansku přes severní Atlantik a Norské, Grónské a Barentsovo moře, které zajišťovaly spojení SSSR se západními spojenci. Německé protiakce vedené ze Skandinávie pak poukázaly na strategickou důležitost oblasti mezi Svalbardem a norským pobřežím. Právě tato oblast je totiž jako jediná navigačně zvládnutelná, pokouší-li se loď o plavbu ze severního Atlantiku do nezamrzajících přístavů severního pobřeží Ruska (Hnízdo 1995). Není proto divu, že se kontrola této oblasti stala jednou z nejdůležitějších otázek Studené války. Strategický význam regionu Barentsova moře pak souvisel i se sovětskými vojenskými silami na poloostrově Kola, který se stal domovem Severní flotily i řady vzdušných sil a reprezentoval jednu z nejvíce militarizovaných oblastí Studené války a základ sovětského jaderného deterentu (Zyśk 2009: 108).

Strategická důležitost Arktidy pro vojenskou i komerční mořeplavbu se však týkala pouze oblasti na samé hranici Arktidy. Samotná jádrová oblast Arktidy – tj. oblast SLO a severního pólu – zůstávala i díky své nepřístupnosti opomíjena. Postupnou změnu ale přináší masivní rozvoj aviatiky, který vyvrcholil konstrukcí strategických bombardérů druhé světové války. Z věčně zamrzlé oblasti s extrémním podnebím, která byla pro běžné pozemní a námořní aktivity bezcenná se rázem stává vysoce exponovaný region a nejkratší spojnice mezi průmyslovými a politickými centry západního a východního bloku. To ve svých pracích reflektoval i Renner s de Severským. Tato strategická důležitost jádra regionu jenom roste s nástupem ICBMs⁹ a zejména příchodem SSBNs,¹⁰ kterým SLO nabízel nejen důležitou tranzitní cestu mezi Pacifikem a Atlantikem, ale i velice výhodné podmínky ztěžující jejich vystopovatelnost (vrstva ledu, proměnlivá salinita vody, malá hloubka a členitost mořského dna) (Børresen 2008: 12). Strategická ponorka schopná vynořit se u břehů protivníka a vypálit jadernou střelu pak významně zkracovala reakční dobu na obranu a případnou odpověď.

Logickým důsledkem technologického pokroku a souvisejících změn vojenské doktríny byla militarizace dosud opomíjených severních regionů. Jednalo se jednak o zřizování vojenských základen a se zvyšujícím se doletem balistických střel a bombardérů o budování sítě včasného varování. Příkladem sítě radarů, systémů včasného varování a společného řízení byl kanadsko-americký DEW a NORAD doplněný sítí základen na ose Aljaška, Grónsko, Island, Velká Británie a Norsko (blíže viz Cohen 2003). Ruské síly byly koncentrovány v oblasti Murmansk, což nesouviselo pouze s relativní pozicí oblasti (blízkost vstupu do Atlantiku i případné fronty), ale i se skutečností, že většina severních moří na většinu roku zamrzá a možnosti umístění námořních sil byly proto omezené. Podobná koncentrace vojenských sil na straně západního bloku neexistovala.

Přes uvedenou militarizaci a strategické docenění však Arktida reprezentovala spíše tranzitní oblast než arénu, ve které by mělo dojít k přímému střetu vojenských sil. Důvodem byla (a je) skutečnost, že značnou část regionu tvoří oceán, který je povětšinou pokryt silnou vrstvou trvalého nebo sezónního ledu. I proto zůstaly významně omezeny i nevojenské aktivity v regionu.

Největší vzestup aktivit probíhal na území SSSR, kde docházelo k sezónnímu rozmrzání rozsáhlejších oblastí oceánu a kde byl rozvoj infrastruktury, osídlení a produkce mohutně podporován direktivním centrálním plánováním Moskvy. Díky odlišnému politickému a ekonomickému systému byl SSSR v rozvoji aktivit v regionu vždy o krok napřed (blíže viz Lloyd 1964: 299–301). Na severoamerickém kontinentě dochází k budování základní infrastruktury až během druhé světové války a skutečný rozvoj nevojenských činností souvisí až s objevením a následnou těžbou ropy v oblasti Prudhoe Bay na severním pobřeží Aljašky (Cohen 2003: 99).

Byly to právě objevy ropy, zemního plynu a dalších nerostů, které významně zvýšily geoekonomickou důležitost regionu. Většímu rozvoji však bránilo extrémní klima a odlehlost nalezišť, což komplikovalo dopravu surovin do centra a na světové trhy. Ropné společnosti například již v 60. letech testovaly dopravu ropy z oblasti Prudhoe Bay na východní pobřeží USA za pomoci ropného tankeru SS Manhattan. Přestože loď plavbu úspěšně dokončila, z důvodu ekonomické nerentability, komplikované navigace a rizika ekologické katastrofy, společnosti variantu dopravy ropy po tzv. Severozápadní cestě (NWP) zamítly. Připojily se tak k zástupu předchozích generací mořeplavců neúspěšně hledajících využitelnou severní námořní cestu spojující Atlantik a Pacifik (Borgerson 2008). O něco úspěšnější byly jejich protějšky v euroasijské části Arktidy, kde se místní komerční námořní doprava mezi Murmanskem, Karskou úžinou jižně od Nové Země a přístavem Dudinka u ústí Jeniseje ve větší míře sezónně uskutečňuje již od konce 70. let (Christensen 2009: 4). Jedná se však pouze o rozvoj části tzv. Severovýchodní cesty (NEP), která vede podél celého severního pobřeží Ruska.

Klimatické podmínky, odlehlost regionu a související závratné náklady rozvoje jakýchkoliv lidských aktivit proto stále představují základní překážku k dalšímu rozvoji Arktidy, který proto probíhá pouze pozvolně v souvislosti s technologickým pokrokem.

5. Arktida současnosti

S rozpadem bipolarity dochází i k relativnímu poklesu vojensko-strategické důležitosti Arktidy. Přestože si Arktida nadále uchovala nezastupitelné místo v úvahách a plánech týkajících se nukleárního deterentu, systému včasného varování a protiraketové obrany, státy svou vojenskou pozornost přesunuly spíše do jiných oblastí a regionů. Stručně řečeno, pro 90. léta platilo, že byly „důležitější věci na práci“.

Novinové titulky z posledních let však nemohou nikoho nechat na pochybách, že Arktida je opět v kurzu. Nejde přitom v žádném případě o mediální bublinu. Většina z důležitých (nejen) regionálních aktérů totiž v posledních letech znovu obrací pozornost na Sever. Výrazem tohoto může být i série oficiálních prohlášení a strategických dokumentů. Není náhoda, že se prezident Bush jr. ve své poslední vydané direktivě NSDP-66 z 9. ledna 2009 věnoval právě Arktidě. Svou pozornost vyjádřila v průběhu roku 2008 i EU, a to hned ve třech různých dokumentech (společné prohlášení Vysokého zmocněnce pro SZBP a Komise, vyjádření Evropského parlamentu a zpráva Parlamentního shromáždění ZEU) (Holtsmark a Smith-Windsor 2009: 23). Oficiální výstupy věnované strategii v oblasti Arktidy vydalo i Rusko, Dánsko a Norsko (IFS 2009). Své zájmy pak prezentovaly také pro Arktidu „exotičtí“ aktéři v čele s Čínou (blíže viz Spears 2009: 10 – 13). Ve všech uvedených dokumentech se píše o Arktidě jako o strategicky vysoce významném regionu, ve kterém jsou v sázce bezpečnostní i ekonomické zájmy značného významu. Jaké jsou důvody pro tuto novou dynamiku?
 

Obr 5. Možný scénář ústupu zalednění dle Mezivládního panelu pro změny klimatu IPCC. Zdroj: on-line text [ver. 30.11.2009].
 

5.1 Klimatické změny Historicky jakékoliv aktivity v regionu omezovalo zejména extrémní klima. Arktida nebyla po většinu roku ničím jiným než souvisle zamrzlou plochou, což vylučovalo jakékoliv úvahy o konvenční mořeplavbě a rozvoji ekonomických nebo vojenských aktivit. V současnosti jsme ale v regionu svědky rapidních klimatických změn. Dlouhodobá měření prokazují významné změny v zalednění, které souvisí s růstem průměrných teplot.

V uplynulých letech došlo poprvé k úplnému ústupu ledu na trase NWP, která probíhá podél severoamerického pobřeží a spojuje Pacifik a Atlantikem. Na podzim roku 2007 pak byla poprvé úspěšně uskutečněna plavba po tzv. Arktickém mostu z Ruska do kanadského Churchillu (Friesen 2007). Jinými slovy, již za současného stavu lze reálně uvažovat o rozvoji činností, které byly až donedávna těžko představitelné. Takovým úvahám pak jenom nahrávají existující predikce budoucího vývoje, podle kterých není nereálná vize letní nezaledněné Arktidy (Borgerson 2008). Jisté je, že i v následujících letech bude docházet ke kontinuálnímu ústupu zalednění.

To by znamenalo vymizení základní překážky rozvoje lidských aktivit v regionu. Stále častěji se proto vyskytují úvahy o nástupu nových SLOCs, na kterých by lodě napodobovaly strategické ponorky při cestách mezi Atlantikem a Pacifikem. Potenciál je značný. Splavná NWP, NEP nebo rovnou cesta vedoucí napříč SLO znamená významnou redukci vzdálenosti mezi některými centry světového obchodu. Pokud dnes dochází k přepravě materiálu mezi Londýnem a Jokohamou, kapitán lodi může využít SLOC vedoucí skrz Panamský průplav (23 300km) nebo plout přes Malacký a Suezský průliv (21 200km). V případě splavné NEP, by se ale cesta zkrátila na 13 841 km, tj. úspora 1/3 vzdálenosti.¹¹
 

Obr 6. NWP a NEP. Zdroj: on-line [ver. 30.11.2009].
 

5.2 Přírodní zdroje a energetická bezpečnost

Otevírání bran Arktidy nezajímá pouze mořeplavce. Celý region je podle všeho značně bohatý na přírodní zdroje. Nejedná se přitom pouze o zásoby minerálů na pobřeží Ruska, Kanady a Grónska, nebo o bohaté rybolovné lokality, ale zejména o rezervy ropy a zemního plynu. Právě tyto komodity přitom v současnosti představují jedny z nejvíce ceněných surovin. Pro státy jako Kanada, Norsko nebo Rusko pak příjmy z „petrodolarů“ reprezentují nepostradatelný zdroj prostředků. V éře energeticky vysoce náročných průmyslových odvětví a tzv. uhlovodíkových ekonomik (hydrocarbon economy) je pak stabilní přísun dostatečných dodávek ropy a zemního plynu vnímán jako jedna ze základních otázek národní bezpečnosti.

Stručně řečeno, ropa ani zemní plyn nejsou „běžnou“ surovinou a státy proto velice vítají jakoukoliv informaci o nových nalezištích. Zprávy z Arktidy jsou přitom více než příznivé. Již několik desetiletí dochází k rozvoji těžby ropy a zemního plynu v periferních oblastech Arktidy (Prudhoe Bay u Aljašky, pobřeží Norska a Ruska v Barentsově moři). Jen do roku 2007 byly v Arktidě uvedeny do provozu suchozemské těžební lokality, které úhrnem nabídnou cca 40 miliard barelů (bbo) ropy, 1136 bilionů kubických stop (tcf) zemního plynu a 1272 miliónů kubických metrů kapalného zemního plynu (LNG) (Gautier a spol. 2009). Poslední průzkumy však ukazují, že tyto oblasti představují pouze zlomek polárního potenciálu.
 

Obr 7. Odhad dosud neobjevených zásob ropy (zelená) a zemního plynu (červená). Naznačuje, že největší zásoby jsou při pobřeží, tj. na periferii Arktidy. Zdroj: Gautier a spol. (2009).
 

Konkrétní data týkající se celého regionu – a nikoliv omezených oblastí u pobřeží Aljašky nebo v Barentsově moři – přinesla až měření a výzkumy uskutečněné v poslední dekádě. Za nejvýznamnější (minimálně co se citací i pozornosti médií a širší veřejnosti týče) lze označit odhady poskytnuté americkým USGS (United States Geological Survey), které po korekci z roku 2009 hovoří o 22 % světových dosud neobjevených zásobách ropy a zemního plynu. Zpráva USGC z roku 2009 konkrétně uvádí, že region může nabídnout zhruba 30 % dosud neobjevených světových zásob zemního plynu (770 tcf) a 13 % (618 bbo) zásob ropy (blíže viz Gautier a spol. 2009). Největší očekávání souvisejí se zásobami mimo pevninu, tj. na kontinentálních šelfech přilehlých pevnin.

5.3 Rostoucí globální pozornost

Klimatické změny, bohatství Arktidy a imperativ energetické bezpečnosti zapříčiňují vpravdě globální vzestup zájmu o region. Arktida již není vnímána jako věčně zamrzlá oblast „někde na severu“, která nemá co nabídnout, ale jako region s novými možnostmi, které jen čekají na využití. Tento zájem přitom neprojevuje pouze specifický okruh osob (vědci, vojenští stratégové, rybáři apod.) nebo států (arktická pětka), ale vpravdě komplexní spektrum aktérů mezinárodních vztahů včetně „nearktických“ světových mocností.

Projevem této dynamiky přitom nejsou jen nově vydávané strategické dokumenty států a mezinárodních organizací, ale i jejich konkrétní kroky. Již od devadesátých let dochází kontinuálně k rozvoji spolupráce na bilaterální i multilaterální úrovni (AHDR 2004). Vzestup důležitosti však zapříčiňuje i opětovný nárůst rivality a konfliktních interakcí. Jmenovitě se jedná o obnovení staré hry, ve které státy soupeří o dosud nerozdělená území.¹² Studená válka a skutečnost, že přímá kontrola nerozdělených území (de facto pouze plochy zaledněného oceánu) neměla co nabídnout, způsobily, že nedošlo k dořešení všech teritoriálních nároků. V současnosti jsme proto v Arktidě svědky nového mocenského soupeření, ve kterém státy – jmenovitě USA, Kanada, Norsko, Dánsko a Rusko – usilují o dosud nerozdělená území.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, které proměňují charakter Arktidy, se proto spolu se státy můžeme ptát, co vše je v sázce. Jak Arktidu posoudit z geopolitického hlediska? Lze hovořit o tom, že ovládnutí regionu přinese významné změny do světové mocenské rovnováhy?

6. Arktida: pivotální oblast budoucnosti?

V této kapitole nabídneme možné odpovědi na to, zda se může Arktida stát „pivotální oblastí budoucnosti“. Tzn., pokud si přizpůsobíme slavnou geopolitickou maximu, tak zda platí nebo může v budoucnu platit, že „kdo vládne Arktidě, vládne světu“. V následujícím textu se nicméně nebudeme omezovat pouze na takto položenou otázku, ale pokusíme se ověřit platnost i „méně ambiciózní“ teze: zda se Arktida může stát oblastí, kde je v sázce regionální dominance a kde se střetávají světové či regionální mocnosti. Tj. zda Arktida představuje „oblast rozhodnutí“ (de Seversky), resp. „pásmo otřesu“ (Cohen).

6.1 Argumenty pro

Význam Arktidy a míra pravděpodobnosti, že se stane klíčovým regionem, jehož kontrola zajistí danému státu významné navýšení moci, jsou přímo úměrné výši pravděpodobnosti, že se vyplní prognózy o globálním oteplování, resp. tání jejího ledového příkrovu. Lze se domnívat, že čím více bude Arktida bez ledu, tím více vzroste její strategická hodnota.

V případě významného oteplení navíc přestává dávat smysl Mackinderův koncept Heartland, neboť ten přijde o svou severní ledovou ochranu a bude ve větší míře nebo zcela otevřen námořní moci. Význam SLO jako dopravní cesty pro projekci moci tedy významně vzroste (dosud je tato trasa vhodná víceméně pouze pro leteckou moc včetně ICBMs a v případě mořské moci pouze pro ponorky). Vzroste díky tomu význam Spykmanovy teorie o Rimlandu? V době Studené války byl klíčovou oblastí ve Spykmanově pojetí pro zadržování mocnosti ovládající Heartland vnitřní půlměsíc, který ovšem nezahrnoval SLO na břehu Eurasie. V případě zpřístupnění této cesty má smysl do oblasti Rimladnu Arktidu zařadit. Její relativní význam oproti jiným oblastem tedy bezpochyby vzroste.

Vidíme dvě zásadní změny v geopolitické realitě, které může přinést odlednění Arktidy. Za prvé, vzniknou možnosti pro vytvoření nových SLOC. Za druhé, zpřístupní se surovinové zdroje uložené na dně Severního ledového oceánu. Tyto změny s sebou přinesou další důsledky. Obecnou konsekvencí je, že nové možnosti rozdmýchávají konfliktní potenciál dané oblasti. Soupeření arktických států, ale i dalších, které mají zásadní, až takřka životní zájem např. o strategické nerostné suroviny (Čína) vytvoří z oblasti pole, kde se více než kdykoli předtím budou střetávat světové mocnosti. Region se tak může jednoznačně stát pásmem otřesu ve smyslu Cohenovy definice. Mezinárodněprávní kodifikace kontroly nebo ustavení rovnováhy sil, které by vedly k vytvoření relativně stabilního statusu quo, mohou chvíli trvat (srov. Borgerson 2008). Do té doby se mohou angažované mocnosti v oblasti volně střetávat, což s sebou přinese krátkodobou nestabilitu. Z Arktidy se tedy stane aktivní oblast zájmu, ve které by mohlo dojít k přímému střetu nebo místem, o jehož ovládnutí aktéři usilují jinými způsoby.

Ve světle potenciální nové geopolitické reality je také otázkou relevance konceptu „oblast rozhodnutí“. Není sporu o tom, že letecká moc se bude moci nad arktickou oblastí střetávat nadále. Lze se domnívat, že ve světle nově přístupných surovinových nalezišť může její obecný význam i vzrůst (ochrana ropných plošin, apod.). Mimo to bude možné do oblasti vysílat letadlové lodě. De Severského teorie jednoznačně vychází z bipolárního rozdělení světa, kdy se nad zamrzlou Arktidou střetávají vzdušné síly dvou supervelmocí. Zvýšená pozornost ostatních aktérů o Arktidu v posledních letech naznačuje, že se do hry mohou zapojit i další hráči (zejména bezprostředně sousedící státy Evropské unie ať už ve formě vlastního nasazení, tak příp. společně, podaří-li se dále unifikovat zahraniční a bezpečnostní politiku EU).

Obecně platí, že vzrůst významu v jedné oblasti může posílit v souvislosti s Arktidou i v dalších sférách (spill-over efekt). Dalo by se říci, že otázka střetávání letecké moci nezávisí na klimatických změnách, tedy tání arktického ledového příkrovu. Opak je pravdou – možnost projekce moci v podobě vyslání letadlové lodi nebo zpřístupnění oblastí, o které lze hrát (surovinová naleziště) druhotně posílí i význam letecké moci v oblasti.

6.2 Argumenty proti

Současná dynamika v regionu Arktidy jednoznačně nahrává úvahám o vzestupu geopolitické důležitosti regionu. V důsledku tak dochází k proměně percepce regionu z opomíjené oblasti na oblast mimořádného strategického významu. Dřívější marginalizace regionu přitom nesouvisela jenom s faktickým stavem (omezení daná technologickou vyspělostí a místním klimatem), ale i s pokřiveným vnímáním a nedostatkem informací o regionu. I dnes bychom se ovšem měli vyvarovat zjednodušujících soudů hovořících o mimořádném potenciálu regionu, které by spočívaly na nedostatku informací, povrchní analýze a pokřivené percepci.

Předně si musíme uvědomit, že hovoříme o regionu mimořádné rozlohy. Je proto otázkou, do jaké míry má smysl uvažovat o potenciálu regionu jako celku. Např. oblast Barentsova moře se svými bohatými nalezišti ropy a zemního plynu, klíčovým námořním uzlem, souostrovím Svalbard a relativní blízkostí k existujícím centrům civilizace bude mít i do budoucna mnohonásobně vyšší geopolitickou hodnotu než např. oblast kolem pólu, která je od nejbližších center vzdálena tisíce kilometrů a která v hmotné rovině nemá příliš co nabídnout. V této souvislosti je potřeba upozornit na riziko přílišné generalizace. Ta se týká jak závěrů ohledně klimatických změn, tak souvisejících úvah ohledně rozvoje využití přírodního bohatství a vzniku nových SLOCs světového významu.

Je pravdou, že v současnosti probíhající klimatické změny nejspíše způsobí relativní pokles zalednění. S úplným celoročním ústupem ledu ale počítají v horizontu desítek let pouze nejextrémnější scénáře.¹³ Jinými slovy, v Arktidě bude i nadále docházet ke každoročnímu tání a zamrzání rozsáhlých ploch. O ústupu ledu, který by usnadnil rozvoj námořní dopravy a těžby, lze proto reálně uvažovat pouze na dobu několika málo měsíců v roce. Konkrétní rozsah zalednění přitom nejde dopředu odhadovat. To způsobuje, že jakékoliv aktivity, které vyžadují dlouhodobé plánování (např. vojenské námořní operace nebo komerční námořní doprava zboží) musí počítat s vysokým stupněm nejistoty. K ústupu zalednění navíc nebude docházet v celém regionu ve stejném rozsahu. Již dnes je zřejmé, že k největší redukci ledu dojde v oblasti Čukotského, Východosibiřského a Beaufortova moře. Proměny klimatu ale nezpůsobí významnější změny zalednění např. v oblasti kanadských ostrovů a Baffinova zálivu nebo v oblasti severně od Grónska (Overalnd a Wang 2007). V neposlední řadě je nutné zmínit, že jakékoliv predikce ohledně ústupu zalednění jsou za dnešního stavu poznání značně nejisté (Richter-Menge 2009: 437).

Otázka zalednění přitom představuje pouze jeden z mnoha faktorů, který značně komplikuje jakýkoliv rozvoj lidských činností v regionu. Plovoucí led, riziko srážky s ledovcem, riziko blokování úžiny kousky ledu ze dne na den, absence adekvátních map, nutnost speciálního vybavení pro navigaci během polární noci, omezená hloubka a šířka některých úžin na NWP a NEP (často jen několik desítek metrů) – to vše jsou jen příklady faktorů, kterým budou muset lodě plující v arktických vodách i do budoucna čelit. Samozřejmostí místní mořeplavby proto i nadále bude speciální třída lodí a rizika a finanční náklady polární mořeplavby tak zůstanou stále vysoká (blíže viz Ragner 2008). Je proto otázkou, do jaké míry jsou na místě prohlášení o operacích letadlových lodí nebo o využití nových námořních cest ke komerčním plavbám největších dopravních plavidel.

Podobně problematické jsou i úvahy o exploataci přírodního bohatství, které se týkají zejména zásob ropy a zemního plynu na kontinentálním šelfu. Právě těžba mimo pevninu představuje ze všech možných způsobů získávání ropy a zemního plynu finančně, časově i technologicky nejnáročnější proceduru. To platí dvojnásob v případě Arktidy, kde panují extrémní klimatické podmínky a kde často chybí adekvátní infrastruktura podmiňující započetí rentabilní těžby (problematika přepravy nezpracovaných surovin, rafinování, atd.) (Budzik 2009). I z toho důvodu dochází k rozvoji těžby v regionu pouze velice pozvolna. První zařízení na těžbu zemního plynu v evropské části Arktidy vůbec bylo zprovozněno norskou společností StatoilHydro teprve na podzim 2007 v lokalitě Snøhvit v Barentsově moři, a to i přesto, že se nachází v bezprostřední blízkosti pevniny a objevili jej již roku 1984 (Offerdal 2009: 162). Úvahy o těžbě ropy v oblasti kolem pólu jsou proto spíše z říše snů. Většina z potenciálních energetických lokalit se navíc koncentruje do omezeného počtu arktických subregionů. Mezi státy bude v tomto ohledu nejvíce získávat Rusko (blíže viz Gautier a kol. 2009).

Poslední poznámka se týká obav z eskalace napětí v regionu v souvislosti se soupeřením o zdroje a nerozdělená teritoria. Předně je třeba zdůraznit, že většina nejslibnějších nalezišť se nachází v oblastech, nad jejichž jurisdikcí již dnes neexistují pochyby. Pokud jde o dosud nerozdělená území, státy si mohou nárokovat jen taková teritoria, na která mají nárok podle příslušných ustanovení Úmluvy OSN o mořském právu. V současnosti je totiž s výjimkou sporů o status Svalbardu a konfliktu o ostrov Hans v sázce výhradně kontrola částí moří a nikoliv pevniny. Všechny regionální státy včetně Ruska v současnosti postupují plně v souladu s Úmluvou a svůj zájem na smírném řešení sporů vyjádřily i v průlomové Ilulissatské deklaraci (viz plné znění dokumentu).

7. Závěr

Geopolitickou hodnotu Arktidy jako svébytného regionu mezinárodních vztahů dlouhodobě omezovaly tři základní limity: klimatické podmínky, dobový stav technologického pokroku a percepce regionu. Arktida byla v důsledku vnímána jako periferní region, pro který je typické trvalé zalednění a který nemá z ekonomického ani ze strategického úhlu pohledu co nabídnout. To se plně projevuje i v pracích klasiků anglosaské geopolitiky. Formulace Mackinderovy teorie Heartlandu, ale byla umožněna právě díky trvalému zalednění arktických oblastí. Se stejným předpokladem pak počítá i Spykmanův koncept Rimlandu. Určitý posun je patrný u Cohena. Ten sice Arktidu ve svém výčtu geopolitických regionů a pásem střetu vynechal, zároveň ale diskutovanou oblast rozdělil mezi jednotlivé přilehlé regiony. Přesto je třeba upozornit, že již výše zmiňovaní autoři rozeznali strategickou důležitost oblasti Barentsova moře.

S technologickým rozvojem a konkrétními událostmi (světové války a studená válka) ale postupně dochází k vzestupu důležitosti regionu. To je jasně patrné i z prací de Severského a Rennera. Ti pod vlivem nástupu aviatiky upozornili na dlouho opomíjený význam Arktidy a umístili region do samého jádra oblasti rozhodnutí jako nově definovaného konceptu. Oba autoři v důsledku významně přispěli k proměně percepce regionu, kterou stvrdil následný rozvoj jaderných arzenálů (ICBMs a SSBNs). Arktida přesto i nadále zůstávala spíše nepřístupným regionem, jehož „hodnota“ se omezovala na oblast, přes kterou by došlo k případnému jadernému útoku.

V současnosti jsme ale dospěli do fáze, kdy dochází ke značné relativizaci váhy všech výše uvedených limit. Klimatické změny a technologický pokrok způsobují, že lze reálně uvažovat o rozvoji takových lidských aktivit, které byly až donedávna jen těžko představitelné. Toto otevírání dveří Arktidy do značné míry relativizuje dlouho přetrvávající předpoklady výše uvedených teorií (otázka zalednění). V důsledku pak dochází k proměně percepce regionu, kdy se dlouho opomíjená oblast naopak stává předmětem živých diskusí žurnalistické, akademické i politické obce. Samotné státy pak podnikají kroky, jejichž cílem je zvýšení jejich vlivu v oblasti.

Jak tyto změny proměňují geopolitickou hodnotu regionu? Na nejobecnější rovině je třeba konstatovat, že důležitost Arktidy bezesporu vzrostla a do budoucna nejspíš dále poroste. Je ale na místě hovořit o Arktidě jako o pivotální oblasti?

Rozhodně nelze předpokládat, že by se z Arktidy v budoucnu stalo geopoliticky nejdůležitější místo světa. Toto tvrzení samozřejmě není nijak objevné. To platí i z toho důvodu, že vypovídací hodnota Mackinderovských úvah stavících na binárním dělení světa nepoměrně klesla. Zajímavější je proto hodnota Arktidy jako pivotální oblasti ve smyslu oblasti rozhodnutí a pásma otřesu – tj. ve smyslu chápání Arktidy jako regionu, ve kterém může dojít k takovému mocenskému střetu, který by významně ovlivnil minimálně regionální rozložení sil. Není pochyb o tom, že hodnota Arktidy z pohledu letecké moci a jaderného deterentu nadále trvá. Existují ale i další nové kvality?

V současnosti je zmiňován zejména geoekonomický potenciál regionu. V tomto ohledu musíme upozornit zejména na značné zásoby ropy a zemního plynu (a dalšího přírodního bohatství), které se v oblasti nacházejí. Tyto zásoby jsou ale koncentrovány v omezeném množství lokalit, které se nacházejí spíše v periferních částech regionu (viz nejslibnější lokality na obr. 7), a které již dnes kontrolují přítomné státy. K významnému neočekávanému vychýlení mocenské rovnováhy by proto nemělo dojít. Na druhou stranu není pochyb, že potenciální zdroje přispějí k utvrzení/vzestupu mocenského postavení států, které dokáží tyto zásoby zužitkovat. Podobné závěry lze vyslovit v souvislosti s rozvojem nových SLOCs. Arktida bezesporu nabízí vysoký potenciál pro rozvoj mořeplavby. SLO je ale uzavřeným mořem a dopravu lze proto efektivně kontrolovat v několika málo námořních uzlech, jejichž strategická hodnota byla plně doceněna již v minulosti. Zároveň nesmíme zapomenout, že rozvoj aktivit bude i nadále významně omezovat arktické klima, jehož extrémní podobu nelze redukovat na pouhou otázku míry zalednění.

Probíhající změny tudíž jednoznačně přispívají k vzestupu důležitosti regionu. Současná dynamika ale souvisí se změnou percepce regionu a důležitostí, kterou státy oblasti přikládají. Na místě je navíc spíše diskuse o důležitosti určitých oblastí v rámci Arktidy, než o důležitosti Arktidy jako takové. V tomto smyslu budou i do budoucna dominovat periferní části regionu nad SLO a oblastí kolem pólu. Právě kolem polárního kruhu (a nikoliv kolem pólu) totiž dojde k největšímu vzestupu lidských aktivit. Je proto otázkou, zda má smysl v geopolitice pracovat s Arktidou jako se svébytným regionem. Důležitost hraničních částí Arktidy totiž může být plně doceněna jejich zahrnutím do jednotlivých sousedících regionů (např. Cohenův přístup).

 

8. Seznam použitých zdrojů a literatury

• AHDR (2004): Arctic Human Development Report, Reykjavik, Stefansson Arctic Institute.
• Atlant, Kristian – Pedersen, Torbjorn (2009): Russia's Svalbard Policies: Securitization Still in Fashion?, Paper prepared for the 50th Annual Convention of the International Studies Association, New York, February 15–18, 2009.
• Borgerson, Scott G. (2008): Arctic Meltdown, Forreign Affairs, March/April 2008, vol. 87, no. 2., pp. 63–77.
• Børresen, Jacob (2008): The Great Arctic Game, in Heartland – Eurasian Review of Geo-politics (Special Issue: Polar Game), no. 2, 2008, pp. 18 – 28.
• Budzik, Philip (2009): Arctic Oil and Natural Gas Potential, EIA – Office of Integrated Analysis and Forecasting – Oil and Gas Division – October, 2009, [online, ver. 24.11.2009].
• Cohen, Saul Bernard (2003): Geopolitics of the World System, Lanham, Rowman & Littlefield Publishers, Inc..
• Duhaime, Gérard a Caron, Andrée (2006): The Economy of the Circumpolar Arctic, in Glomsrød, Solveig a Aslaksen, Iulie (eds.): The Economy of the North, Statistics Norway, Oslo, pp. 16–25.
• Fogelson, Nancy (1989): Greenland: Strategic Base on a Northern Defensive Line, The Journal of Military History, vol. 53, no. 1, pp. 51 – 63.
• Friesen, John (2007): Russian ship crosses Arctis bridge to Mantitoba, Globe and Mail – October 18, 2007, [online. 22.11.2009]
• Gautier, Donald L. a kol. (2009): Assessment of Undiscovered Oil and Gas in the Arctic, Science, vol. 324, pp. 1175 – 1178.
• Hnízdo, Bořek (1995): Mezinárodní perspektivy politických regionů, Praha, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku.
• Hoel, Alf H. (2009): The High North Legal-Political Regime, in: Holtsmark, Sven G. a Smith-Windsor, Brooke A. (eds.): Security prospects in the High North: geostrategic thaw or freeze?, Rome, NATO Defence College – Research Division, pp. 81–101.
• Christensen, Svend Aage (2009): Are the northern sea routes really the shortest?, DIIS Brief – March 2009, [online, ver. 24.11.2009].
• IFS (2009): Arctic strategy documents, IFS – Geopolitics in the High North, [online, ver. 24.11.2009].
• Ilulissatská deklarace (přijata 28. května 2008 v Ilulissatu).
• Lloyd, Trevor (1964): New Perspective on the North, Foreign Affairs, vol. 42, no. 2, pp. 293–308.
• Mackinder, Halford J. (1943): The Round World and the Winning of the Peace, Foreign Affairs, vol. 21, no. 4, July, pp. 595 – 605.
• Miller, David Hunter (1925): Political Rights in the Arctic, Foreign Affairs, vol. 4, no. 1, pp. 47–60.
• Romancov, Michael (2007): Politická geografie a geopolitika, in: Cabada, Ladislav – Kubát, Michal a kol. (2007): Úvod do studia politické vědy, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, pp. 407 – 454.
• Offerdal, Kristine (2009): High North Energy: Myths and Realities, in: Holtsmark, Sven G. a Smith-Windsor, Brooke A. (eds.): Security prospects in the High North: geostrategic thaw or freeze?, Rome, NATO Defence College – Research Division, pp. 151 – 178.
• Overland, James E., Wang, Muyin (2007): Future regional Arctic sea ice declines, Geophysical Research Letters, vol. 34, [online, ver. 24.11.2009].
• Perovich, Donald K. a Richter-Menge, Jacqueline A. (2009): Loss of Sea Ice in the Arctic, Annual Review of Marine Science, vol. 1, pp. 417–441.
• Ragner, Claes Lykke (2008): The Northern Sea Route, the English translation of a chapter originally published in Swedish in the Norden Association’s Y­earbook, [online, ver. 24.11.2009].
• Spears, Joseph K. (2009): China and the Arctic: the Awakening snow dragon, China Brief – The James Foundation – March 18, 2009, vol. 9, no. 6, [online, ver. 24.11.2009].
• Zyśk, Katarzyna (2009): Russia and the High-North: Security and Defence Perspectives, in: Holtsmark, Sven G. a Smith-Windsor, Brooke A. (eds.): Security prospects in the High North: geostrategic thaw or freeze?, Rome, NATO Defence College – Research Division, pp. 102–150.

Filip Chrášťanský je studentem oboru Mezinárodní vztahy a oboru Právo na Masarykově univerzitě.

Dalibor Jenne je studentem oboru Mezinárodní vztahy a Hospodářská politika na Masarykově univerzitě.

Tento text je součástí projektu Geopolitika v 21. století: soubor textů o geopolitice, v jehož rámci časopis Global Politics publikuje sérii příspěvků studentů Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU, které se geopolitikou zabývají.
 

Úvod¹

Mahanova koncepce námořní moci. Mackinderův heartland. Spykmanův rimland. Stát jako živočich v podání prvních německých geopolitiků. Haushoferovy panregiony. Tak vypadá neúplný výčet klasických konceptů a teorií otců-zakladatelů (pod)oboru geopolitiky, které nemohou chybět v žádném „stručném úvodu“, prvním čtivu nového studenta vztahu geografických reálií a politiky (např. Dodds 2007, Flint 2006). Všechny tyto koncepce se dožily již pokročilého věku: více než 60 let. Přestože vzhlédnutí se německé geopolitické školy v nacistickém režimu po 2. světové válce na čas utlumilo rozvoj tohoto oboru, uplynulo dost času a klasické koncepty již byly podrobeny kritice.

Přesto i tato studie chce některé z nich kritizovat. Konkrétně jde o učení Karla Haushofera a Nicholase Spykmana, jedněch z nejdůležitějších autorů druhé generace otců-zakladatelů geopolitiky. Pokud bychom chtěli opakovat jednou vyřčené, zaměřili bychom se na kritiku vnitřní konzistence jednotlivých konceptů nebo na kritiku jejich schopnosti vysvětlit a pochopit mezinárodní politiku tehdejší nebo dnešní doby. Opakovat vyřčené nechceme. Studie se zabývá zmíněnými klasiky, avšak vstupuje na dosud nepříliš zmapované území. Nepřistupuje k tématu tak, že by se snažila zkoumat schopnost teorií vysvětlit světové události, naopak ptá se, jak tyto teorie běh světa formovaly a formují.

Za pomoci rozdělení teorií podle Roberta Coxe (1986: 208–211) můžeme říci, že kritizujeme problem-solving theories, tzn. teorie, které jsou schopné odhalit zákonitosti nebo pravidelnosti určitého sociálního jevu díky tomu, že nezpochybňují sociální a mocenské vztahy, jež tento jev rámují. Jinak vyjádřeno, problem-solving theory „akceptuje převládající definici určitě situace a pokouší se vyřešit problémy, které tato definice generuje“; oproti tomu kritická teorie „zpochybňuje konvenční pojetí“ (Brown, Ainley 2005: 53). V nejobecnější rovině studii nezajímá, nakolik účinné jsou klasické geopolitické teorie při problem-solving; zajímá nás, jaké důsledky má skutečnost, že tyto teorie nezpochybňují mocenské vztahy, resp. ještě více to, jak se tyto teorie podílely na (re)produkci těchto vztahů.

Geopolitiku proto nechápeme jako „nevinný“ vědní obor, ale v prvé řadě jako politiku samu; ostatně geo-politika tuto svojí funkci nezastírá ani ve svém názvu. Jak píše průkopník kritického přístupu ke geopolitice Gearóid Ó Tuathail: „[G]eopolitika se nezabývá mocenskou politikou: je to mocenská politika!“ (1999: 108). Podobně pojetí geografie v podání kritické geopolitiky neodpovídá jejímu častému a mylnému zaměňování za „přírodu“. I geografie je zbavena aury nevinnosti a je chápána jako sociální a politický proces, který vytváří významy o prostoru ve světě, jde o kreslení světa (earth writing). Proto můžeme říci, že geopolitika je vytvářením geografických významů a politiky států (Ibid.: 109). Jinými slovy, zatímco klasická geopolitika se chápe jako „objektivní záznam faktů týkajících se moci ve světě“, z pohledu kritické teorie jde o „interpretativní kulturní praktiku“ (Ó Tuathail 2004: 75).

Vycházejíc z těchto předpokladů o povaze geografie a geopolitiky, zabývá se kritická geopolitika (nejen, avšak obzvláště) analýzou „map významů“ a také analýzou „procesu, při němž jsou vymezovány hranice“. To jest zkoumá, jak se určité prostorové konceptualizace „identity, národa a hrozeb projevují na území států a jak určité politické, sociální a fyzické geografie rámují a vyvolávají určité konceptuální, morální a/nebo estetická pojetí self a other, bezpečnosti a nebezpečí, blízkosti a vzdálenosti, lhostejnosti a zodpovědnosti“ (Dalby, Ó Tuathail 1998: 4).

Následují dvě teoretické kapitoly. První lokalizuje geopolitické teorie Karla Haushofera a Nicholase Spykmana v diskursivním poli, druhá představuje konkrétní postup a koncepty, které budou při empirické analýze použity. Analýzu Haushoferova a Spykmanova diskursu najde čtenář v třetí a čtvrté kapitole (v odpovídajícím pořadí). Závěrečná kapitola nabízí komparativní pohled na základní zjištění empirických kapitol.

Struktura geopolitického diskursivního pole

Tato práce staví na dílčích konceptech teorie kritické geopolitiky, kterou téměř 20 let buduje Gearóid Ó Tuathail. Zejména pak z příspěvku do sborníku, jenž se (příspěvek) jmenuje Geopolitical Structures and Cultures: Towards Conceptual Clarity in the Critical Study of Geopolitics (2004). V něm se autor dosud nejvýrazněji pokusil doložit své tvrzení, že kritické studium geopolitiky nabízí oproti klasickému bohatší pochopení a lepší konceptuální uchopení problematiky (1999: 109).

Než se dostaneme k popsání konkrétních konceptů použitých v empirické části práce, je na místě je alespoň v krátkosti zasadit do širšího rámce teorie. Její koncepty autor člení do dvou velkých rodin, které jsou odlišené na základě dvou pojetí geopolitiky: jako struktury a jako kultury (Ó Tuathail 2004: 76). První se zabývá existujícími strukturami, které vytvořily a charakterizují moderní svět jako globální politickou ekonomiku a mezistátní společenství. Studium geopolitických kultur se zaměřuje na ideje (diskursy), které ovlivňovaly a ovlivňují podobu geopolitických struktur.

Jelikož jsme si vzali do hledáčku druhou generaci zakladatelů geopolitiky jako intelektuálního pole, zajímají nás geopolitické kultury (proč je tomu tak, to se ozřejmí níže). Mezi ty patří: geopolitické imaginace, geopolitická kultura (sic!), geopolitické tradice, geopolitické vize a subjekty, geopolitické diskursy a diskursivní politické procesy, geostrategické diskursy (Ibid.: 82–97). Tyto kultury nejsou odlišné, nesouvisející, právě naopak. Ve výčtu následující kultura obvykle staví na předcházející, tj. jedná se o odlišné úrovně (makro, meso, mikro) diskursivního pole; situaci vizualizuje přiložená tabulka, převzatá z článku zmíněného v úvodu (Ibid.: 98). Vnitřní typologie těchto kultur, pro tuto práci významná (viz níže), odlišuje jejich manifestace jako populární, praktické a formální.


 

Diskurs jako předmět analýzy

Studie se zabývá druhou generací zakladatelů geopolitiky jako vědního oboru, a tudíž ji zajímají projevy formální geopolitické kultury na úrovni diskursu. Tato kapitola si klade za cíl představit konkrétní koncepty, které budou v empirické části použity. Ó Tuathail v jednom z pozdějších článků (2002) předložil konkrétní metodologický aparát k analýze praktického geopolitického diskursu.

Tento aparát umožňuje uchopit syntaxi geopolitického diskursu (představuje „gramatiku geopolitiky“): zkoumá co (popis situace), kde (specifikace lokace), kdo (definice protagonistů), proč (přisuzování kauzality a viny), a co z toho (deklarace zájmů) (Ó Tuathail 2004: 93). Využití aparátu pro jiný typ kultury, než pro jaký je zamýšlen, vychází z předpokladu autorů této studie, že zmíněná „gramatika“ je stejná pro geopolitika-vědce i geopolitika-politika. Geopolitik-politik i geopolitik-vědec musí organizovat své myšlení a vědění a zároveň ho prezentovat a získat pro něj legitimitu (od populace, resp. vědecké obce); proto se v této rovině „praktické geopolitické odůvodňování [reasoning]“ (Ibid.) neliší od toho formálního. Rozdíl nastává v tom, jak a v jaké formě je s těmito představami dále nakládáno, proto pokročilejší koncepty tohoto Ó Tuathailova aparátu již použít nemůžeme.

Otázky co, kde a kdo jsou v kritice geopolitického učení běžné a není je zde nutné dále rozebírat. Otázka proč se vztahuje ke kauzálním vztahům a vysvětlení událostí v rámci určité události/problému, a může být hrubě nazíráno jako přisuzování nebo odnímání viny. (Příkladem může být jedna fáze veřejné debaty v USA ohledně situace na Balkáně v počátku 90. let [Hansen 2006]: proč došlo po rozpadu Jugoslávie k válkám? → Z důvodů prastaré nesnášenlivosti mezi jednolivými etnickými skupinami.) Odpovědi na tyto otázky vyústí v odpověď na otázku poslední, která říká, co je třeba dělat, jak je na situaci/problém třeba reagovat. (Příklad pokračuje: jak se má v této situaci zachovat vláda USA? → Nechat obyvatele Balkánu svému osudu).

Může se zdát, že zejména poslední otázku je třeba postulovat u rozboru zahraniční politiky státu, ne však při zkoumání teorií, protože teorie, jako produkt snahy vědce, existuje proto, aby vysvětlila. Kritické teorie však toto vidí jinak, v duchu známého výroku Roberta Coxe „teorie existuje vždy pro někoho a pro nějaký účel“ (Cox 1986: 207) . Tento „účel“ lze sledovat na více propojených rovinách: explicitní nebo implicitní hlavní motivace autora, normativní zázemí autora nebo normativní zázemí celého oboru/společnosti. My se zaměříme na první rovinu. Ilustračním příkladem budiž motivace, které kritická teorie odhalila v učení jiných zakladatelů geopolitiky – Mahan zkoumal, kudy vede cesta k (americké) národní velikosti; Ratzel, jaký je ideální vztah státu a teritoria a jak může (německý) stát růst; Mackinder, jak může být (britský) stát reformován tak, aby posílil své impérium (Dalby, Ó Tuathail 1998: 6).

Empirická část je rozdělena na dvě základní části: první přísluší Haushoferovi, druhá Spykmanovi. Analýza geopolitického diskursu každého autora začíná pátráním po jeho hlavní motivaci. Diskursivní optikou této motivace jsou následně extrahovány odpovědi na otázky kde, co, kdo, proč a co z toho v geopolitickém učení autora. Zbývá dodat, že analýza nepředstavuje diskursivní analýzu v takové formě, jaké je její dnešní převažující chápání. Nejde o analýzu primárních textů; to hlavně z praktických důvodů: nemožnosti dostat se k jiným textům než základním dílům, u Haushofera trpí práce tím, že ani jeden z autorů dostatečně neovládá němčinu. V Spykmanově případě jsou však jeho texty vyžity. Analýza tedy staví především na sekundárních zdrojích, které představují myšlení a skutky zkoumaných geopolitiků (ve výzkumu diskursu mají místo i skutky, tj. diskursivní praktiky, viz Müller 2008).

Geopolitický diskurs Karla Haushofera

Normativní motivace Karla Haushofera

Karl Haushofer se narodil v roce 1869, dva roky před sjednocením Německa, do rodiny profesora ekonomie a dlouholetého předsedy národně-liberální strany. Od raného mládí tak byl vystaven vlivu nacionalistických a liberálních idejí (McGaha 2002: 35). V 18 letech vstupuje do armády, kterou opustí o 32 let později v hodnosti generálmajora. Začíná horečně publikovat, rozvíjet akademickou kariéru i geopolitiku jako samostatný obor.

Přestože Haushofer v 50 letech opouští armádu, až do konce života zůstal v sepětí se státními strukturami, a to nejen institucionálně. Jak ukazuje Henning Heske (1987), Haushoferova intelektuální práce na poli geopolitiky byla vždy orientovaná na potřeby zahraniční politiky německého státu, spíše než na budování teoretických základů nového oboru. Nikdy nepředložil dostatečně jasnou definici geopolitiky, čímž zajistil svému vědění dostatečnou flexibilitu ve vztahu k moci (Ibid.: 136).

Sám se do politiky nepustil, o moc takto přímo neusiloval, vnímal se jako ten, kým byl: profesor. Základní motto, které velmi vypovídá o jeho vztahu k mocenskému aparátu, bylo anglické rčení „nechte nás vzdělávat naše pány“ (Norton 1968: 87). To bylo Haushoferovým primárním úkolem; hlavním prostředkem jeho plnění byl časopis Zeitschrift für Geopolitik, jenž si mezi aktivními politiky získal solidní čtenářskou obec.²

O Haushoferově vztahu k nacistické ideologii a hnutí bylo napsáno dost. Dnes je jasné, že Haushofer sám nikdy nepropadl nacistickému fanatismu ani mu tato ideologie sama o sobě nepřipadala přitažlivá (Bassin 1987, Bassin 1983). Přesto se přátelil s Rudolfem Hessem, kterého v duchu zmíněného motta považoval za jednoho z „pánů“. Jejich vztah byl charakteru učitel-žák (jak je mj. patrno ze svědectví, jež Haushofer složil v roce 1946 při vyšetřování americkou rozvědkou; McGaha 2002: 43). Přesto Haushofer přivítal jedno z vítězství nacismu, Mnichovskou dohodu, a to slovy: jde o „šťastný den v historii geopolitiky“ (Herwig 1999: 233). Z výroku je zřejmé, že Haushofer neoslavuje nacismus. Pozitivní aspekt onoho dne dává do vztahu k „historii geopolitiky“. Základní otázka a téma této podkapitoly zní, co pro Haushofera byla geopolitika a čemu měla sloužit.

Co pro něj znamenala, bylo ukázáno výše: aplikovanou vědu, která má usnadnit a vylepšit zahraničněpolitické rozhodování státu. Čemu měla sloužit? Nikoli nacismu, nýbrž něčemu trvalejšímu: německému státu. Haushofer vyrůstal ve světě, kdy se Německo sjednotilo a začala narůstat jeho síla a význam ve světové politice. V té době se Haushofer na tomto procesu aktivně podílel službou v armádě. Výsledek první světové války tento rozvoj zbrzdil, ale jen dočasně, protože z pohledu celé německé geopolitické školy byl německý stát k rozvoji předurčen.

To, že hlavní ideologií Haushoferova života byla ideologie nacionalismu, dokazuje i jeho působení po opuštění armády. Dle Donalda Nortona pro Haushofera porážka jeho „otčiny“ ve světové válce a související oslabení vojenské moci znamenaly nutnost rozvíjet sílu a vliv státu jinak: stál proto u zrodu Deutsche Akademie (Norton 1968). Tato instituce si kladla za cíl řídit všechny neoficiální vztahy s Němci v zahraničí, zejména v kulturní sféře. Haushofer tehdy napsal svému známému: „Jak víš, momentálně jsem úplně zabraný do Německé akademie, pomáhám vytvořit centrum němectví.“ (c. d. Norton 1968: 82, kurzíva přidána autory)

Základní motivací, stojící v pozadí Haushoferovy práce, byl rozvoj německého státu. Ten vnímal jako německý národní stát, což nepřekvapí, uvědomíme-li si situaci v Evropě v letech, v nichž generálmajor vyrůstal (vzestup nacionalistických ideologií a emancipace národů). „Otčinu“ vnímal jako stát mladý, avšak nebývale silný; proto jeho rozvoj, kulturní i teritoriální, byl nevyhnutelný. Na rozdíl od řady soukmenovců nepropadl nacistické ideologii, avšak také se od jejích představitelů a jejich činů nedistancoval – to by nutně znamenalo zříci se vlastního životního cíle. Proto neopustil svůj vytyčený úkol vzdělávat vládce a snažil se přispívat nacistickým vítězstvím v souladu se svým dalším mottem, citátem Benjamina Disraeliho: „Nakonec vyhraje ten nejlépe informovaný.“ (Weigert 1942) Zajat Gestapem, napsal ve vězení jeho syn Albert několik sonetů, v nichž se objevuje i tento verš: „But my father broke away the seal… He let the demon soar into the world.“ (McGaha 2002: 1)
 

Kde, co, kdo, proč a co z toho v diskursu Karla Haushofera

Kde a jaká jsou teritoria, která Haushofera zajímají? Nejznámější mapa, která se pojí s Haushoferovým jménem, je mapa světa rozdělená na čtyři části čtyřmi svislicemi. Každá z částí představuje jeden pan-region (Panameriku, Euroafriku, Panrusko a Dálněvýchodní sféru), v němž si vždy drží rozhodující vliv jeden stát (USA, Německo, Rusko, Japonsko). Při interpretaci Haushoferova diskursu skrze optiku jeho hlavní motivace (rozvoje německého národního státu) nepřekvapí, že v jeho pojetí je Německo klíčovým státem Euroafrického regionu.³

Kdo obývá toto území (svět)? Haushofer přemýšlel v kategoriích národních států; ty pro něj byly nejdůležitější i přesto, že pracoval také s konceptem regionů. Ze států jsou nejdůležitější čtyři výše zmíněné, celé Haushoferovo dílo pak ukazuje na Německo jako klíčový výchozí bod v jeho konceptech. Zvláštní zájem Haushofer také jevil o Japonsko, které shledával svou situací podobné Německu, tj. viděl je jako mladý národní stát, jemuž narůstají svaly a nechybí ambice (Weigert 1942).

Při přemýšlení, co se z pohledu geografie a politiky děje ve světě, extrapoloval Haushofer svou představu o vývoji a postavení Německa a projektoval ji na celý svět. Zároveň ji v návaznosti na dřívější německé geopolitiky, zejména Ratzela (jehož znal od mládí, McGaha 2002: 35–36), zabudoval do teorie, tj. pokusil zbavit normativní konotace (viz dále). Řeč je o jeho rozlišení národů ve vztahu k životnímu prostoru. Existují národy statické, které se buď nerozvíjejí, popř. jsou na hranici úpadku, a národy dynamické, které potřebují k životu větší životní prostor (teritorium), než jaký v danou chvíli mají. Haushoferovo Německo patří do druhé kategorie, stejně jako Japonsko a další vůdčí státy panregionů. Z tohoto pojetí životního prostoru (Lebensraum) také vyplývá Haushoferova základní premisa o povaze mezinárodní politiky: její charakter je nevyhnutelně konfliktní.

Předchozí popis životních podmínek a stavů států zároveň odpovídá na otázku proč, která obvykle přináší teze o kauzálních vztazích politických dějů (na analytické úrovni) a také přisuzuje nebo odnímá vinu (na úrovni normativní). Haushofer svým pojetím životního prostoru, stejně jako jeho předchůdci, vysvětlil příčiny konfliktů, pohlcení jednoho státu druhým, ale také tisíce náhrobků na armádních hřbitovech a vypálené vesnice. Zároveň Haushofer ospravedlnil toto počínání na straně Německa, a sejmul tak z něj vinu. Jeho teorie přirozeného zákona souboje států o životní prostor (k níž neodmyslitelně patří identifikování Německa jako státu dynamického) postuluje nevyhnutelnost dějů budoucích. Je-li expanze Německa (mrtví na bitevních polích, popravy partyzánů, vnucení vlády cizím národům a vlaky plné kořisti směřující do říše) nevyhnutelná, ztrácí morální výtky vůči ní na významu. Je člověk natolik bláhový, aby se snažil vyhnout nevyhnutelnému? Má smysl bránit se přirozenosti?

Co Haushoferovi vyplývá z vlastních geopolitických konstrukcí, jaké národní (strategické) zájmy musí prosazovat Německo? V nejobecnější rovině toužil Haushofer po uzavření strategické aliance mezi Německem, Ruskem a Japonskem. Adolf Hitler zcela jistě četl pasáže, v nichž Haushofer tuto alianci obhajuje (zejména kapitolu XV své knihy Dai Nihon; Haushofer sám vypověděl – vyslýchán americkou rozvědkou –, že to byl výsledek jeho snahy, viz Herwig 1999: 225, 239). Teritoriální expanze Německa měla dojít uskutečnění v rámci panregionu Euroafriky, nebyl proto důvod soupeřit se zbývajícími mocnostmi. USA nebyly jako člen aliance navrženy jen proto, že jejich případný zájem se zdál nereálný.

Geopolitický diskurs Nicholase Spykmana

Normativní motivace Nicholase Spykmana

Nicholas J. Spykman byl holandský emigrant do Spojených států, který podobně jako Ratzel začal svou kariéru jako zahraniční dopisovatel, i když tedy v jeho případě šlo o Blízký východ (1913–6), Střední východ (1916–9) a Dálný východ (1919–20). V roce 1923 obdržel doktorát na Kalifornské univerzitě, předmětem jeho rigorózní práce byl Georg Simmel (Ó Tuathail 1996: 50). Krátce nato už Spykman vyučoval na Yaleské univerzitě, kde v roce 1935 založil Institut pro mezinárodní studia a působil jako profesor až do předčasné smrti v roce 1943 (Teggart 1943: 60).

Nicholas Spykman zasvětil svůj život studiu geopolitiky a závěry, k nimž ho toto studium dovedlo, vztahoval primárně ke státu, jenž se stal jeho domovem a jehož občanem byl. Jak napsal jeho kolega z Yalu Frederick S. Dunne ve své předmluvě k Spykmanově knize The Geography of the Peace z roku 1944, Spykman až do konce 30. let kritizoval americkou zahraniční politiku za to, že naprosto „ignoruje geografický faktor“: „čím více studoval polohu tohoto státu oproti ostatním, tím více začínal být přesvědčen, že americká zahraniční politika je neadekvátní a nerealistická“ (1944: 9).

Tato Spykmanova pozice vyvstávala z jeho bazální poučky, že „geografie neargumentuje, geografie prostě je“. Právě tento postoj byl v Spykmanových teoriích velmi výrazný, jak napsal v dvoudílné eseji z roku 1938 s názvem Geography and Foreign Policy.⁴ Uvádí v ní, že geografie je „nejdůležitější podmiňovací faktor ve formování národní politiky, protože je nejstálejší. Ministři přijdou, ministři odejdou, i diktátoři umírají, ale hory a pohoří zůstávají nezměněné“ (Spykman 1938: 29, 1942: 41).

Je ale nutné si uvědomit, že právě jeho eseje Geography and Foreign Policy byly velmi ovlivněné dobou, ve které vznikaly. Japonsko ve třicátých letech válčilo už nejen na Korejském poloostrově, Německo a sovětské Rusko se angažovaly ve španělské občanské válce, a německý a italský expansionismus se nejen na evropském území, ale i v Africe právě střetával s neefektivní politikou appeasementu ostatních západních národů. Proto, jak napsal Francis P. Sempa (2006) ve svém článku Spykman’s world, „Spykman vycítil, že svět se žene k další velké válce, a v těchto článcích se snažil vysvětlit ty nejzákladnější faktory, které ovlivňují a limitují státní politiky v mezinárodní aréně“.

Edgar S. Furnis v roce 1952 napsal: „Základem Spykmanovy vize mezinárodní politiky bylo jeho přesvědčení, že vztahy mezi státy jsou vztahy na základě moci.“ (1952: 383) Dále Furnis cituje Spykmanovu knihu America’s Strategy in World Politics s dovětkem „samostatné státy musí zajistit zachování a zlepšení jejich mocenského umístění; to má být prvotní a základní cíl jejich zahraniční politiky“ (c.d. Furnis 1952: 383–4).

Je toto ovšem základní normativní postoj, který Spykman zastával? A jak byl tento názor formován? Jak už jsme zmínili výše, prvopočátek veškerých Spykmanových teorií stojí na předpokladu, že „geografie prostě je“. Tím pádem i všechny jeho realistické názory na mocenskou politiku, na politické chápání světa vycházejí z jeho chápání prostoru.

Spykmanův diskurs nahlíží geografii jako permanentní, samozřejmou říši nezbytnosti, která je přítomna sama sobě; je to imanentní síla v mezinárodních vztazích. Geografie je nezávislá na našem přesvědčení a názorech na ni. Je to součást nezbytnosti s názvem Příroda, která se odlišuje od říše svobody, která je světem člověka. Geografie, ve zkratce, je právě pod tímto světem člověka, světem společnosti, politiky, ideologií, rétoriky a argumentace. Je to podmiňující svět, který dává požadavky na lidskou historii (Ó Tuathail 1996: 51).

Spykmanovým dílům nelze porozumět bez ohledu na dobu (30. léta 20. století) a prostředí (život v tehdejších Spojených státech amerických), ve které tvořil převážnou většinu svých teorií. Spykman se snažil přenést vlastní vnímání důležitosti geografie pro politiku do hlav představitelů USA. Ukázat jim i širší veřejnosti, jak musí být – na základě chápání vlivu geografie na politiku – pozměněna zahraniční politika státu. Příkladem může být Spykmanova kritika americké politiky izolacionismu, která dle jeho soudu tyto geografické faktory naprosto ignorovala.

Nakonec sám o sobě výmluvný je název Spykmanova stěžejního díla America’s Strategy in World Politics. Spykman sám jej chápe jako „analýz[u] pozice našeho státu v rovinách geografie a power-politics“ (1942: 8, kurzíva přidána autory). To, že je pro Spykmana rozvoj chápání geopolitiky národním úkolem, ukazuje i deklarovaný cíl studie: ta vznikla, aby usnadnila „vyvinout grand strategy pro období války i míru, založenou na implikacích postavení Spojených států ve světě“ (Ibid.).
 

Kde, co, kdo, proč a co z toho v diskursu Nicholase Spykmana

Odpověď na otázku kde se u Spykmana pregnantně objevuje v teorii rimlandu, která „otočila“ regionální důležitost propagovanou Sirem Halfordem Mackinderem. Mackinderův heartland se rozkládá na severní polokouli. Jeho rámcová poloha je většinou identifikována ve velké části Ruska a části východní Evropy a je ohraničená pohořími (Ural, Himaláje) a zamrzajícím mořem na severu. Mělo to být dokonalé chráněné území, jehož ovládnutí by ve výsledku vedlo k ovládnutí celého světa. Spykman tuto teorii otočil a za nejdůležitější označil právě teritoria heartland ohraničující, pásmo které ho izoluje od nezamrzajících vod. Jeho rimland měl sloužit jako „nárazníková zóna pro konfrontaci mořské a pevninské síly“ (Spykman 1944: 41). Z pohledu Spykmanovy hlavní motivace (vytvoření adekvátní zahraniční politiky USA na základě pochopení geografických skutečností) je pro Spojené státy nejdůležitější zabránit, aby toto území bylo ovládáno jednou mocností.⁶

Na otázku, kdo vládne a obývá tento svět, odpovídal Spykman na úrovni států (a priori počítal se státy jako jedinými a základními aktéry). Nejdůležitější státy světa ze Spykmanovy americké perspektivy jsou státy zasahující do teritoria rimlandu; největší pozornost věnoval například Německu, Japonsku, Velké Británii, Číně; „válečné zóny Druhé světové války – území rimlandu v Evropě, na Blízkém a Dálném východě – budou i nadále nejdůležitější strategická území v poválečném světě“ (Sempa 2006).

Co se odehrává ve světě? Spykman nahlížel existenci jako konfliktní soužití států. Konfliktní proto, že všechny státy mají tendenci k rozpínavosti a současně jejich základním cílem je kumulace moci, resp. posílení šancí na přežití. Jelikož Spykman pracuje i s konceptem rovnováhy moci, jeho učení lze bezpochyby označit jako realistické.

Zásadní chybou by pro Spykmana bylo nevidět svět takový, jaký ve současnosti je. Je konfliktní povahy, existuje v něm bezpočet států usilujících o bezpečnost a tendujících k rozpínavosti, a proto musí USA činit opatření, kterým zajistí svou existenci dnes i v budoucnu. Tato opatření přitom neznamenají pro Spykmana pouze nutně vojenské kroky (rozšiřování teritoria), pro bezpečnost USA může být v určitých momentech důležitější udržovat mír a rozvíjet obchodní aktivity (Ibid.).

Ze Spykmanova učení tedy nakonec vyplývá, že USA musí správně pochopit povahu světa (konfliktní povahu vztahů mezi státy), odtud postavit na první místo cílů zahraniční politiky zajišťování bezpečnosti. To je nemožné bez správného pochopení role geografie. To nabádá USA zabránit dosažení nerovnováhy moci ve prospěch jedné z velmocí v rimlandu. Je to právě ona několikrát zmíněná percepce prostoru, sahající daleko za americké hranice, která je asi nejlépe obsažená v dovětku Spykmanovy posmrtně vydané knihy The Geography of the Peace (1944: 60): „Spojené státy musí opět a navždy rozpoznat, že konstelace moci v Evropě a v Asii je v jejím věčném zájmu; jak v dobách míru, tak v době války.“

Srovnání diskursů obou autorů

Na základě analýzy diskursů obou autorů je možné říci, že jejich intelektuální práce na poli geopolitiky sloužila národnímu projektu, tj. potřebám u Haushofera německého, u Spykmana amerického národa. Příspěvek této práce je pak možné chápat jako další dva dílky ve skládačce, stavěné kritickými geopolitiky. Ta „usvědčuje“ bez rozdílu všechny nejdůležitější zakladatele oboru z primárního zaujetí „svým“ národním státem. Kromě zde zmíněných autorů jde o Mahana (a USA), Mackindera (a Británii), Ratzela (a Německo). Ukazuje se tak, že geopolitika – anglosaské autory nevyjímaje – se v letech svého zrodu nedokázala vymanit z úzkého a nekritického sepětí s politickým kontextem, v němž vznikala (vzestupu nacionalistických ideologií a ustavování mezinárodního systémů národních států, sklonku kolonialismu). O nakolik úzký a nekritický vztah se jednalo, to částečně na příkladu dvou autorů ukazuje i empirická část této práce.

Přínos kritické geopolitiky by měl jít za tato základní zjištění a odhalit nuance normativního zázemí jednotlivých autorů. Jak zbylo zmíněno výše, Mahan i Ratzel prahli po rozvoji státu a dosažení národní velikosti, Mackinder ve více defenzivní roli o zachování dosavadního impéria. Empirická část ukazuje, že nikoli náhodou se Spykmanovo, resp. Haushoferovo učení podobá Mahanovi a Ratzelovi, oba autoři (oproti Mackinderovi) psali z pozice mladého a sílícího národního státu. Nicméně diskursy obou autorů se do značné míry liší. Rozdílným odpovědím na otázku proč, která má pro kritickou geopolitiku největší užitek a umožňuje jít za rámec problem-solving teorií jednotlivých autorů, se věnuje zbytek této kapitoly.

Odpověď na otázku proč ukázala, o kolik silnější byl diskurs Haushoferův ve srovnání se Spykmanovým v procesu přisuzování/snímání viny. Haushofer pracuje s koncepcí životního prostoru a nevyhnutelnou rozpínavostí států a současně s rozdělením států na dynamické a statické. To, že „objektivně“ zařazuje Německo do první kategorie, má obrovské konsekvence. Jakákoli expanze je tím pro Německo omluvitelná, stejně tak jako prostředek. Teorie v roli sudičky přisuzuje Německu budoucnost plnou válek a rozšiřování teritoria (na úkor majetků a životů jiných, sluší se dodat).

Spkyman pracuje s klasickými realistickými koncepty a sdílí tak s Haushoferem představu o konfliktní povaze světa. Tento předpoklad – „stále se opakující konfliktní vzorce“ – však prezentuje jako výsledek studia historie, nikoli jako výsledek studia živočišné říše. Jeho teorie je tak méně agresivní, zatímco pro sociálním darwinismem ovlivněného Haushofera platí „přežije nejsilnější“, Spykmanovo vidění dává větší prostor k existenci malým, resp. jakýmkoli státům. Je tomu tak proto, že v konceptuální rovině je pro Spykmana důležitý pojem bezpečnosti, nejen (jako u Haushofera) představa o puzení k získávání a uplatňování moci.⁷

S tím souvisí fakt, že Spykmanovy teorie postrádají obdobu Haushoferova konceptu dynamických a statických států. Haushofer vidí ve světě dynamické národy, které budou nevyhnutelně expandovat. Spykman mluví o obecné tendenci států k expanzi. V konkrétní rovině se zahraniční politika USA z této perspektivy musí více a častěji zodpovídat z jednotlivých kroků: reagovat na otázky typu „přispěla tato válka zajištění bezpečnosti?“.

Analýza diskursu obou autorů ukazuje, že předpoklad o konfliktní povaze světa, který stojí v pozadí odpovědí na otázku proč, může mít rozdílné kvality. To, jaké kvality je tento předpoklad, má přitom důležitý vliv na to, jakou politiku může teorie obhájit v morální rovině. Není rozdílu mezi dvěma zkoumanými geopolitiky-zakladateli v tom, že obhajovali (racionalizovali) zahraniční politiku svých národních států. Teorie, které vytvořili, jsou však rozdílné v tom, kam až tato obhajoba mohla zajít.
 

Zdroje

• Bassin, M. (1983): Review: Hans-Adolf Jacobsen, Karl Haushofer: Leben und Werk. Journal of Historical Geography, vol. 9, no. 2 (April 1983), pp. 224–225.
• Bassin, M. (1987): Race contra Space: the Conflict Between German Geopolitik and National Socialism. Political Geography Quarterly, vol. 6, no. 2 (April 1987), pp. 115–134.
• Brown, C., Ainley, K. (2005): Understanding International Relations. New York: Palgrave Macmillan.
• Cox, R. (1986): Social Forces, States and World Orders: Beyond International Relations Theory. In Keohane, R. O. (ed.): Neorealism and its Critics. Columbia University Press.
• Dalby, S., Ó Tuathail, G. (1998): Rethinking Geopolitics. New York: Routledge.
• Dodds, K. (2007): Geopolitics: A Very Short Introduction. New York: Oxford.
• Flint, C. (2006): Introduction to Geopolitics. New York: Routledge.
• Furniss, Edgar. S. Jr. (1952): The Contribution of Nicholas John Spykman to the Study of International Politics. In: World Politics, Vol. 4, No. 3 (April 1952), pp. 382–401.
• Hansen, L. (2006): Security as Practice: Discourse Analysis and the Bosnian War. New York: Routledge.
• Herwig, H. (1999): Geopolitik: Haushofer, Hitler and Lebensraum. Journal of Strategic Studies, vol. 22 (1999), no. 2., pp. 218–241.
• Heske, H. (1987): Karl Haushofer: His Role in German Geopolitics and in Nazi Politics. Political Geography Quarterly, vol. 6, no. 2 (April 1987), pp. 135–144.
• Hobson, J. M. (2007): Reconstructing International Relations Through World History: Oriental Globalization and the Global-Dialogic Conception of Inter-Civilizational Relations. International Politics, vol. 44, no. 4., pp. 414–430.
• Maddison, A. (2008): Historical Statistics for the World Economy: 1–2003 AD. The Groningen Growth and Development Centre, online text, ověřený k 28. 11. 2009, dostupný zde.
• McGaha, R. (2002): Setting the Demon Free. A thesis submitted to the Faculty of Graduate Studies. Alberta: University of Calgary.
• Müller, M. (2008): Reconsidering the Concept of Discourse for the Field of Critical Geopolitics. Political Geography, vol. 27 (2008), no. 3, pp. 322–338.
• Norton, H. D. (1968): Karl Haushofer and the German Academy, 1925–1945. Central European History, vol. 1, no. 1 (March 1968), pp. 80–99.
• Ó Tuathail, G. (1996): Critical Geopolitics, London: Routledge.
• Ó Tuathail, G. (1999): Understanding Critical Geopolitics: Geopolitics and Risk Security. In: Gray, S. C. – Sloan, G. (eds.): Geopolitics, Geography and Strategy. London, Portland: Frank Cass, str. 107–124.
• Ó Tuathail, G. (2002): Theorizing Practical Geopolitical Reasoning: the Case of the United States’ Response to the War in Bosnia. Political Geography, vol. 22 (2002), pp. 601–628.
• Ó Tuathail, G. (2004): Geopolitical Structures and Cultures: Towards Conceptual Clarity in the Critical Study of Geopolitics. In: Tchantouridze, L. (ed.): Geopolitics: Global Problems and Regional Concerns. Winnipeg, Canada: Centre for Defence and Security Studies, str. 75–103.
• Sempa, Francis. P. (2006): Spykman’s World. AmericanDiplo­macy.org, online text, ověřený k 28. 11. 2009, dostupný zde.
• Spykman, Nicholas, J. (1938): Geography and Foreign Policy, I. In: The American Political Science Review, Vol. 32, No. 1 (February 1938), pp. 28–50.
• Spykman, Nicholas, J. (1938): Geography and Foreign Policy, II. In: The American Political Science Review, Vol. 32, No. 2 (April 1938), pp. 213–236.
• Spykman, Nicholas, J. (1942): America’s Strategy in World Politics: The United States and the Balance of Power. New York: Harcourt, Brace and Company.
• Spykman, Nicholas, J. (1944): The Geography of the Peace. New York: Harcourt, Brace and Company.
• Teggart, Frederick, J. (1943): In Memoriam, Nicholas J. Spykman (1893–1943) In: The American Journal of Sociology, Vol. 49, No. 1 (July 1943), p. 60.
• Weigert, W. H. (1942): Review: Haushofer and the Pacific. Forreign Affairs, vol. 20 (1942), no. 732–742.

Oba autoři studují navazující magisterské studium Mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií MU.

Tento text je součástí projektu Geopolitika v 21. století: soubor textů o geopolitice, v jehož rámci časopis Global Politics publikuje sérii příspěvků studentů Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU, které se geopolitikou zabývají.
 

V úvodních kapitolách této práce jsou představeny základní geopolitické koncepty Halforda Mackindera a Nicholase Spykmana. V první polovině devatenáctého století přichází Halford Mackinder konceptem Heartlandu na nějž pak navazuje Nicholas Spykman s konceptem Rimlandu. Oba geopolitikové pracují s myšlenkou existence klíčového území, jež je strategicky natolik významné, že jeho ovládnutí poskytuje potenciál k ovládnutí celého světa.

Po druhé světové válce se postupně začínají formovat bloky Západu a Východu a geopolitika získává díky rozšiřování sfér vlivu obou bloků významné postavení nejen ve výkladu ale i praxi mezinárodní politiky. V roce 1949 je nejdříve podoba těchto bloků institucionali­zována skrze vznik Organizace Severoatlantické smlouvy – bezpečnostního i politického nástroje států Západu. V roce 1955 pak vzniká Varšavský pakt, který formálně sdružuje státy Východu.

Cílem této práce je představit geopolitické implikace a následky postupného rozšiřování NATO v období studené války i v období po pádu železné opony. Při posuzování geopolitiky rozšiřování NATO bude využita především deskriptivní analýza přistupujících států, jejich významné vnitřní geografické charakteristiky a bude použita interpretace vztahů mezi státy/bloky. V rámci této práce bude posuzován geopolitický přínos jednotlivých přístupových kol NATO, přičemž v závěru bude zjištěno, nakolik je geopolitika výchozím bodem pro rozšiřování Aliance v minulosti i budoucnosti.

Zároveň si tato práce klade za cíl přezkoumání rozšiřování NATO z hlediska Mackinderova a Spykmanova konceptu. V tomto ohledu je zamýšleným výstupem práce snaha identifikovat v průběhu rozšiřování NATO body, kdy dochází k souladu či nesouladu s koncepcemi obou zmíněných geopolitiků.

1. Mackinderovo vidění světa a koncepce Heartlandu

Základním stavebním kamenem Mackinderovy geopolitiky je binární vidění světa. Mackinder nahlížel svět jako uzavřený a ucelený systém, v němž existuje rovnováha moci mezi tzv. pozemními a mořskými mocnostmi. Mackinder konstatoval, že na počátku 20. století vstupuje svět do éry, kdy se pozemní moc stává klíčovou. Zároveň upozorňoval, že existuje možnost pozemní stát/aliance dosáhne dominance světa. Geograficky se mackinderovský svět skládal ze Světového ostrova (Evropa, Asie, Afrika) a Světového oceánu (Amerika, Austrálie, Velká Británie, Japonsko a další).²

V rámci Světového ostrova Mackinder geograficky vymezuje specifickou oblast Heartlandu, který v sobě skýtá potenciál vládnout celému světu.³ Tuto oblast Mackinder stanovuje jako území Baltického moře, střední a dolní Dunaj, Černé moře, Anatolie, Arménie, Persie, Tibet, Mongolsko, Rakousko-Uhersko, a Rusko (Hagan 1942: 280). Heartland je jádro Světového ostrova a jeho význam tkví v nepřístupnosti mořské moci. Zároveň je to nejrozsáhlejší rovinaté území na Zemi, které je dokonale chráněno horskými masivy z mnoha stran a působí proto jako tzv. kontinentální pevnost. V oblasti Heartlandu se nachází též obrovské nerostné i lidské zdroje, které umožňují budování silné a dobře mobilní pozemní armády, ale také dobrou podporu námořní schopnosti Heartlandu.

Za významnou pozemní oblast považoval Mackinder také Východní Evropu,⁴ kterou chápal jako bránu k ovládnutí Heartlandu a poté světového ostrova. Východní Evropu považoval Mackinder za oblast bezpečnostního vakua mezi dvěma hegemony (Rusko a Německo) a epicentrum vzniku mocenského soupeření o Heartland/Světový ostrov. Proto navrhoval vznik pásma nezávislých států (podporovaných Velkou Británií a USA), jež by tvořily nárazníkovou zónu mezi Ruskem a Německem (Sempa 2000).

1.1. Mackinder a státy aspirující na ovládnutí Heartlandu

Dle Mackindera docházelo na počátku 20 století k narušení rovnováhy mezi pozemními a mořskými mocnostmi, přičemž pozemní mocnosti byly oproti těm mořským ve výhodě. Mackinder varoval před tím, aby byla oblast Eurasie ovládnuta jednou mocností, nebo aliancí států. Jako pozemní stát, jenž by mohl aspirovat na ovládnutí Heartlandu (tudíž ovládnutí světa) označil Mackinder Rusko, nicméně jako hrozbu rovnováze moci považoval i Německo. Stanovení konkrétního nepřítele kontinentu byla dle Mackindera otevřená záležitost, což lze sledovat na příkladech uvedených v jeho knihách postupem času.⁵ Případná aliance Ruska a Německa byla Mackinderem chápána jako největší hrozba ovládnutí Heartlandu, přičemž tato hrozba měla být zadržována Velkou Británií. Kromě zadržování hrozby ovládnutí Heartlandu ze strany Velké Británie se zadržování měly účastnit i Spojené státy, jež Mackinder považoval za ideově spřízněné s Velkou Británií skrz Anglo-saskou civilizaci (Venier 2004: 330–336).

Zajímavým konceptem, jenž souvisí s náplní této práce je Mackinderův další geografický koncept – tzv. „ Vnitrozemský oceán“ (Midland Ocean), jež se rozkládá na východní polovině Kanady a Spojených států, Británii, Francii, Severoatlantické zátoce a jejích čtyřech vedlejších mořích (Středozemní, Baltské, Arktické a Karibské). Státy této oblasti by měly spolu s Ruskem vytvořit systém kolektivní bezpečnosti, jež by v budoucnosti zamezil možné německé agresi (Sempa 2000). Fakt, že ve svém konceptu kolektivní bezpečnosti Mackinder označuje Rusko za spojence a Německo za nepřítele, je však dle Graye vedlejší, neboť důležitá geostrategická myšlenka tkví hlavně ve třech Mackinderem stanovených elementech – předmostí ve Francii, chráněná i izolovaná letiště ve Velké Británii a rezerva vycvičené lidské síly, zemědělství a průmyslu na východě USA a Kanady (Gray 2004: 20). Rovnováhu moci mezi Vnitrozemským oceánem a Heartlandem považoval Mackinder za klíčovou pro geografickou stabilitu světa (Taylor 2002: 332–352).

2. Spykman a jeho geopolitická teorie

Spykmanovo geopolitické pojetí klade velký důraz na moc a mocenské vztahy mezi jednotlivými státy. Podle něj mají politické ideály a vize, které nejsou podpírány mocí, nižší hodnotu životaschopnosti. Geografii viděl jako nejzákladnější faktor podmiňující zahraniční politiku země, jelikož byla ze všech možných faktorů nejméně proměnlivá a také permanentní. Je to právě zeměpisná oblast státu, která je územní základnou ze které stát operuje v době války a strategickou pozicí, kterou udržuje během období míru. Navíc však upozorňuje, že přestože se geografická fakta nemění, jejich význam pro zahraniční politiku ano a geografie je faktorem spíše podmiňujícím než určujícím. Mezi další patří faktory rasové, etnické, ekonomické, sociální, politické a ideologické (Furniss 1952: 383–387).

V návaznosti na geopolitickou teorii Heartlandu Halforda Mackindera přichází Nicholas Spykman s vlastním vymezením strategicky důležité oblasti – Rimlandu. Ten byl klíčovým regionem ve světových záležitostech a nacházel se v oblasti Mackinderova vnějšího půlměsíce. Zároveň se Spykman inspiroval také u Mahana a jeho binárního vidění světa – vztah námořních a pozemních mocností.

„Na rimland eurasijské pozemní masy se musí nahlížet jako na prostřední region, situovaný mezi heartlandem a vnějšími moři. Slouží jako rozsáhlá nárazníková zóna konfliktu mezi námořními a pozemními mocnostmi. Dívajíce se do obou směrů musí fungovat obojživelně a bránit se na suchu i na moři. V minulosti musel bojovat proti pozemním mocnostem heartlandu a proti námořním mocnostem přilehlých ostrovů jako Velká Británie a Japonsko. V jeho obojživelné podstatě tkví základ jeho bezpečnostních problémů.“ (Blouet 2001: 121)

Spykmanův systém analýzy ho nakonec přivedl ke třem širokým a vzájemně propojeným závěrům. Zaprvé, americký izolacionismus nadále nebyl praktickým nástrojem pro udržení bezpečnosti. S tím souvisel druhý závěr, kdy Spojené státy americké měly naopak participovat na světovém dění za účelem vytvoření a udržení rovnováhy moci. A v neposlední řadě upozorňoval, že jakékoliv mezinárodní řízení či vláda nemůže nahradit onu delikátní a dynamickou rovnováhu mezi národními státy. Spykman zde zdůrazňuje důležitost rovnováhy moci pro mezinárodní systém, která je založená na nezávislých státech, podporuje spolupráci, usmíření či posilování práva, což v konečném důsledku vede k udržení míru a spravedlnosti (Furniss 1952: 388–391).

3. Vznik a rozšiřování NATO (1949)

Severoatlantická aliance vznikla 4. dubna roku 1949, jako obranný pakt založený na systému kolektivní bezpečnosti. Alianci založilo podpisem Washingtonské smlouvy celkem dvanáct států – Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Velká Británie a Spojené státy americké. Hlavní myšlenkou vzniku Aliance bylo politické spojenectví států Západu a společná obrana pro hrozbě vycházející z existence a povahy Sovětského svazu. Státy NATO se tedy snažily vyvážit geopolitický potenciál SSSR.

3.1. První kolo rozšiřování (1952)

Pouhé tři roky od vzniku Aliance došlo k jejímu prvnímu rozšíření o dva státy – Řecko a Turecko. Vstup Turecka a Řecka do NATO měl jednak stabilizovat tuto oblast a napomoci urovnání vzájemných historických animozit, zároveň však sloužil i k posílení geopolitické pozice Aliance.

Během studené války bylo Turecko považováno za životně důležité pro ochranu jižního kraje Aliance a kvalifikováno jako jeden z jejích strategicky nejvýznamnějších států (Moustakis 2003: 72). V době svého vstupu do NATO se Turecko nacházelo v kontaktu se středomořím, jihovýchodní Evropou, Sovětským svazem i Blízkým východem. Z tohoto hlediska mělo Turecko unikátní bezpečnostní problém – mohlo čelit přímému útoku ze strany Varšavského paktu a to hned ze dvou stran (ze západní strany z Bulharska, z východní strany ze SSSR) (Farington 1989: 203). Tuto nevýhodu však částečně vyrovnávalo strategicky výhodné umístění Turecka mezi Černým a Středozemním mořem, jež umožňovalo Turecku díky úžinám Bospor a Dardanely kontrolovat plavbu a přepravu mezi těmito dvěma moři. Zmíněná poloha získala v rámci studené války značný význam, neboť dávala Alianci skrz tureckou kontrolu úžin možnost bránit proplutí sovětské černomořské flotily do středozemního moře (Moustakis 2003: 72). Význam Turecka spočíval i v jeho blízkosti k oblastem bohatých na nerostné suroviny – především Kaspickému moři a Blízkému východu.

Geopolitický význam Řecka pro NATO tkvěl především ve faktu, že sousedilo s Tureckem. Řecký přínos spočíval především v jeho širokém přístupu ke Středozemnímu moři, potažmo jeho poloze u Egejského moře, jako vstupní brány k tureckým úžinám. Řecko mohlo také sloužit jako zadržovací bod pro rizika z Balkánu. Společný vstup obou států jednoznačně posílil bezpečnost jižního křídla NATO, neboť uzamykal sovětský přístup k volnému moři.

3.2. Druhé kolo rozšiřování (1955)

V roce 1955 bylo do NATO přijato Západní Německo, čímž začala éra včleňování Německa do Západu. Ačkoliv bylo NATO primárně bezpečnostní aliance poskytující záruky proti sovětské hrozbě, v případě Německa hrálo významnou politickou roli z hlediska usmíření států západní Evropy s poválečným Německem. Tomuto usmíření však musela předcházet představa Německa jako státu, jenž rezignoval na své původní expanzionistické a nacionalistické tendence. Přijetí Německa tak mělo dvě strategické implikace – jednak se jednalo o kontrolu a ujištění se o západoněmecké neškodnosti („keep the Germans down“) a zároveň zadržování až vytlačení SSSR ze Západní Evropy („keep the Russian out“) (Russet; Stamm 1998: 370).

Německem v době studené války procházela faktická linie rozdělení světa na dva bloky a tak bylo chápáno jako potenciální epicentrum a bojiště v případném konfliktu těchto bloků. Přijetí Západního Německa do NATO bylo silně spojeno s logikou, že v případném konfliktu se Sověty by měly být Západní vojenské síly umístěny co nejvíce na „východě“ (Kay 1998: 54–55). NATO považovalo v rámci svých obranných plánů Západní Německo za geograficky významné – jednalo se totiž o oblast potenciální centrální bojové fronty, v níž by bylo možné okamžitě využít spojenecké západoněmecké vojenské síly (Farington 1989: 260). Nepřijetí Západního Německa do NATO by tedy bylo i z hlediska geopolitiky chybou, neboť by tak byla ponechána výhoda pro SSSR, který by těžil ze svého pevného postavení ve Východním Německu.

Nutno také zdůraznit, že přijetím Západního Německa do NATO došlo také k praktickému pevninskému „připojení“ Dánska do aliance – Dánsko sice vstoupilo do NATO jako zakládající člen v roce 1949, ale až do roku 1955 bylo od evropských kontinentálních členů Aliance geograficky odříznuto.

3.3. Třetí kolo rozšiřování (1982)

Ve třetím kole rozšiřování bylo do NATO přijato Španělsko, které zlepšilo geopolitické jeho postavení z více hledisek. Jednak díky přijetí Španělska (podobně jako v případě Východního Německa) došlo k praktickému pevninskému připojení dalšího ze zakládajících členů Aliance – Portugalska, jež bylo do té doby od Aliance geograficky izolováno. Pyrenejský poloostrov byl tak funkčně a přímo připojen ke zbylé části alianční Evropy a mohl tak konečně hrát plnohodnotnou funkci v obranném plánovaní Aliance.

Dle Snydera získalo NATO díky přijmutí Španělska také potřebnou geografickou hloubku, jež by v případě konfliktu Západu s Východem umožňovala větší efektivitu a bezpečnost – především pro podpůrné prostředky, soustředění materiálu i sil. Španělsko by mohlo díky Pyrenejím, jako ideální přírodní bariéře, sloužit jako „zásobárna“ a místo „obnovy“ aliančních sil. V případě nutnosti by také území Španělska mohlo být využito jako bezpečný vstupní bod pro posílení Aliance o americké síly a výchozí bod pro jejich transport na bojovou frontu (Snyder 1998: 141–142).

Poloha Španělska, podobně jako poloha Turecka, také umožňovala kontrolu námořních cest skrz Gibraltarskou úžinu, potažmo námořní pohyb mezi Atlantikem a Středozemním mořem. Velkou výhodou mohly být pro NATO také Kanárské ostrovy, které byly považovány za případný most pro transatlantickou přepravu aliančních spojenců (Farington 1989: 248). Tím byla posílena bezpečnost jihozápadního křídla Aliance.

3.4. Konec studené války, sjednocení Německa a nové geopolitické prostředí

Konec studené války, rozpad Sovětského svazu a rozpuštění Varšavské smlouvy přinesl Evropě nevídanou geopolitickou změnu. Pád sovětského svazu definitivně ukončil jeho zásadní geopolitický vliv a završil éru dělení světa na dva geopolitické bloky. Na druhou stranu se však objevila nová geopolitická nejistota mocenské vakuum v oblasti střední a Východní Evropy. Severoatlantická aliance, primárně defenzivní pakt proti sovětské hrozbě, ztratila jediného protivníka, přičemž se pro ni však objevily nové a rozptýlené hrozby vyplývající z nestability a mocenského vakua v oblasti postsovětských stá­tů.

Jednou z prvních výrazných geopolitických změn po konci studené války bylo sjednocení Německa a členství tohoto nově unifikovaného státu v NATO. Tímto krokem došlo k posílení Německého geopolitického statusu a počátku znovuzískání jeho dřívějšího mocenského potenciálu. Ačkoliv bylo sjednocení posvěceno Sovětským svazem s příslibem, že NATO nebude již dále rozšiřováno na východ, jednalo se o první „překročení“ studenoválečné hranice mezi bloky a počátek posouvání NATO na východ.

3.5. Čtvrté kolo rozšiřování (1999)

Osm let po pádu Sovětského svazu a zrušení Varšavského paktu byly do NATO přijaty tři středoevropské státy, jež za studené války patřily do Východního bloku – Česká republika, Polsko a Maďarsko. Přijetí těchto států mělo samozřejmě významné politické implikace, ale také reagovalo na nové geopolitické prostředí ve střední a východní Evropě. Dle Faty bylo čtvrté kolo rozšiřování založeno více na geopolitickém, než na čistě geostrategickém základě (Fata 1998).

Oblast střední Evropy je průsečíkem mocenských zájmů neboť se nalézá mezi dvěma hegemony – Ruskem a Německem, kteří v této oblasti v minulosti své zájmy silně uplatňovali. Vstupem do NATO tedy získaly Polsko a Česká republika pevnou bezpečností garanci před případnými vlivy obou hegemonů. Českou republiku a Polsko lze navíc považovat za nárazníkovou zónu u Německa, proto jejich přijetí do Aliance přineslo hlubší zakotvení Německa do NATO, stejně jako přineslo oběma těmto státům zmiňovanou bezpečnostní jistotu ze severní a západní strany (Kadlecová 2001: 68–69). Zahrnutí Polska do NATO přineslo Alianci širší přístup k Baltskému moři a geograficky Alianci přiblížilo k Baltským státům, jež měly o vstup do NATO taktéž zájem. Díky Polsku se také území NATO dostalo do fyzického kontaktu s Kaliningradem, ruskou exklávou, v níž se nachází strategicky významná ruská vojenská základna a velitelství ruské baltské flotily. Polsko lze také z geopolitického hlediska chápat jako „most“ mezi oblastí střední a východní Evropy.

Maďarsko bylo v době jeho přijetí do Aliance považování za „pivotální stát“, především díky budoucí role týkající se dalšího rozšiřování NATO na východ (sousedilo se čtyřmi kandidáty na vstup) (Grigoriadis 2005). Zároveň však poloha Maďarska přiblížila Alianci k zóně nestability na Balkáně, čímž Aliance získala lepší možnosti pro crisis management a peacekeeping. Nutno však podotknout, že přijetí Maďarska a současné nepřijetí Slovenska a do Aliance bylo geopolitickým paradoxem, neboť tím bylo Maďarsko geograficky odříznuto a sdílelo hranice pouze s nečleny NATO.

Včlenění států střední Evropy do NATO zamezilo vzniku nestability vyplývající z mocenského vakua v této oblasti, zmírnilo tamější napětí i znovuzrození dřívější geopolitické rivality a zároveň vyřešilo německé bezpečnostní dilema (Larrabee 1999: 73). Díky Polsku, Maďarsku a České republice tak vznikla de iure nárazníková zóna mezi historickými mocnostmi  – Ruskem a Německem. Pomocí Maďarska byla vytvořena obranná zeď proti balkánské nestabilitě, ale také dostupnější operační oblast pro pozdější mise v Bosně a Hercegovině (Hillen;Noonan 1998: 21–34).

3.6. Páté kolo rozšiřování (2004)

V dubnu 1999 proběhl ve Washingtonu summit, kde byl přijat a spuštěn akční plán členství, který měl uchazečům poskytovat poradenství, asistenci a praktickou podporu v jejich přípravě na členství. K tomuto programu se do roku 2001 připojilo deset zemí, z nichž se sedmi bylo z rozhodnutí na summitu v Praze v roce 2002 zahájeno jednání o přistoupení. Těmito zeměmi byly Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko (NATO Handbook 2006).

V případě Slovenska se jednalo o opakovanou snahu získat plné členství v Alianci, jelikož o něj usilovalo již v době pátého kola rozšiřování (1999). Z geopolitického i geostrategického hlediska bylo potřebné připojit k Alianci také Slovensko, protože spojuje Maďarsko s ostatním územím Aliance a dochází k jakémusi „uzavření“ východní hranice. Na slovenském území se dále nacházejí Karpaty, které tvoří jakousi přirozenou blokádu východní části země (a tím i celé Aliance). Přes jeho území vedou důležité železniční i pozemní komunikace, které spojují Polsko, Maďarsko, Německo a Českou republiku. Je tedy jakýmsi logistickým uzlem pro region střední Evropy. Bývá poukazováno také na to, že Slovensko se nachází na geografickém a strategickém místě, které Sun Tzu nazývá klíčovou a obtížnou půdou. Klíčovou v tom, že je stejně výhodná či prospěšná jak pro nepřítele, tak pro ochránce, a obtížnou díky velkému lesnímu porostu a obrovským řetězem Karpatských hor na východě (Hillen; Noonan 1998).

Slovinsko je také zemí, která spojuje na pevnině Maďarsko s Aliancí, jelikož je sousedem dalšího členského státu – Itálie. Přijetím jak Slovenska, tak Slovinska, se uzavřel pomyslný kruh členských států na evropském kontinentu a především ucelení jihovýchodní hranice NATO. Svou polohou v blízkosti Balkánského poloostrova mohlo být považováno za posilu, ale také oslabení Aliance. Mohlo být využito jako zátaras, který bránil dalšímu rozlévání se konfliktu na daném území, ale zároveň přibližovalo Alianci k velmi nestabilní oblasti.

Případ rozšiřování Aliance o pobaltské státy byl jedním z největších problémů šestého kola rozšiřování. Území Litvy, Lotyšska a Estonska bývalo neustále předmětem zájmu ostatních zemí. Postupně se zde vystřídaly země jako Německo, Dánsko, Švédsko či Sovětský svaz. Také byly častým bojištěm, na kterém se střetávalo Německo s Ruskem, Švédsko s Ruskem nebo Švédsko s Polskem. Přes všechny tyto skutečnosti si pobaltské státy dokázaly uchovat vlastní specifické rysy, které je odlišovaly od ostatních zemí. Jakýmsi vrcholem bylo vítězství národních hnutí a vytvoření nezávislých států po první světové válce, kdy byla vytvořena jakási nárazníková zóna mezi Sovětským svazem a Západem. Po konci druhé světové války se však pobaltské státy opět dostaly pod vliv Sovětského svazu (Roucek 1949: 171–175). Právě s pádem železné opony a osamostatněním se pobaltské státy rozhodly zajistit si bezpečnost svého území. Problémem však zůstávalo Rusko, které si na toto území činilo nárok jako sféry mocenského vlivu. To bylo patrné také v samotném procesu vyjednávání přistoupení těchto tří zemí k NATO. V souvislosti se objevila také aktivita ze strany pobaltských zemí, kdy byla v roce 1998 podepsána Baltická Charta partnerství mezi Spojenými státy a Estonskem, Litvou a Lotyšskem, kde se uvádělo, že tyto státy mají nezcizitelné právo samy si vybrat druh zajištění své bezpečnosti (Meyer 2000/2001: 67–82). Jedinečnost a zároveň problematičnost těchto zemí je fakt, že jejich přijetím získá Aliance další část hranice přímo s Ruskem (Kaliningrad), ale zároveň se jedná o státy s velkými rusky-mluvícími menšinami. Přestože Rusko vyhrožovalo téměř po celou dobu jednání Aliance s pobaltskými státy, tak se u něj objevily také slabé náznaky konstruktivnějšího přístupu spolupráce v této oblasti (Huldt 1999: 169–170). Právě velmi výhodná poloha na jakési ose spojující Rusko, Baltské moře, Skandinávii, Velkou Británii a dál do otevřeného Atlantického oceánu dělá pobaltské státy tak geograficky „atraktivními“. Prochází jimi dopravní a komunikační uzly spojující Evropu s Asií. Nemluvě o tom, že připojením k Alianci Rusko přichází o značné území, které má přístup k nezamrzajícímu moři Roucek 1949: 171). Kaliningrad tak bude obklopen členy NATO a fakticky zůstane jedním z velmi mála bran Ruska k nezamrzající­mu moři.

Zbývajícími přistupujícími zeměmi v roce 2004 byly Bulharsko a Rumunsko. Jejich přijetím se naprosto uzavřela mezera mezi členskými státy ve střední Evropě a jižním křídlem Aliance. Dochází také ke konci jakési strategické izolace především Turecka (ale také Řecka) z integrovaného evropského bezpečnostního prostoru. Členstvím těchto dvou zemí navíc NATO získala přístup k strategicky významnému Černému moři a tím také částečný vliv na vývoj události v daném regionu. Právě geopolitické znaky regionu Černého moře jsou velmi složitým a komplexním problémem spojeným s mnoha bezpečnostními hrozbami, kterým členství v NATO nebo samotný proces integrace do Aliance může do jisté míry pomoct, avšak ne úplně odstranit. Mezi tyto hrozby patří slabá občanská společnost, proliferace technologií jaderných, biologických a chemických zbraní, transfery lehkých zbraní, „vojenské diktatury“, kriminalita, nezaměstnanost, zhroucené regiony či environmentální vratkost (Herd; Moustakis 2000). Nestabilita daného regionu je částečně dána také kvůli neúspěšným či pozastaveným tranzitním projektům a snahy některých území o osamostatnění a získání nezávislosti.

„Příčiny konfliktů kolem černomořské nížiny jsou multi-dimenzionální. Etnická diverzita na severním Kavkazu, například, spojená se soutěží o zdroje a hraniční území obnovily konflikty v Čečensku a Abcházii. Další potenciální příčiny zahrnují Turecko a Írán jako tradiční rivaly o moc, ekonomickou důležitost ropovodů a znovuobjevení se pokračujících nevyřešených historických neshod a současné strategie state-buildingu.“ (Herd; Moustakis 2000)

Podobně jako Slovinsko můžou tedy oba státy přispět nejen jako blokáda proti dalšímu rozlévání se konfliktu a nestability dále, ale také se Aliance přibližuje k bezpečnostně komplikovaným oblastem.

3.7. Šesté kolo rozšiřování (2009)

V období od 2. – 4. dubna 2008 proběhl v rumunské Bukurešti summit NATO. Kromě dalších bodů se mělo řešit právě přizvání k započetí jednání o členství s vybranými zájemci. Z původně více aspirujících kandidátů však byly nakonec pozvány pouze dva státy – Albánie a Chorvatsko (Natoaktual 2008). Od 1. Dubna 2009 se obě země staly plnohodnotnými členy Severoatlantické Aliance (Natoaktual 2009).

Albánie se rozprostírá na Balkánském poloostrově a sousedí s Černou horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem. Přestože se to může zdát vzhledem k její poloze na mapě nepravděpodobné, nemá Albánie žádné větší teritoriální neshody se svými sousedy. Například pouhý jeden den po vyhlášení nezávislosti Kosova 17. února 2008, jej uznala také Albánie (Republic of Albania, Council of Ministers 2008). Právě blízkost dané země k nestabilnímu balkánskému regionu může být viděno jako pozitivní, ale i negativní věc. Větším počtem členských států Aliance na daném území se tak může vytvořit alternativní prostor pro řešení problémů v regionu. Navíc postupný zisk členství balkánské země může hrát také inspirační roli pro ostatní země nacházející se v její blízkosti. Albánie má společné alianční hranice pouze s Řeckem, avšak s přistoupením také Chorvatska se jakoby uzavíral pomyslný kruh kolem nestabilní zóny na Balkáně. K tomuto cíli dozajista dopomáhá také společná regionální aktivita v podobě podpisu Jadranské charty 2. května 2003 v Tiraně, která je pod patronací Spojených států. Kromě Albánie se na ní podílí také Chorvatsko a sousední Makedonie. Všechny tři země se rozhodly posilovat jak individuální, tak společné snahy dosáhnout potřebných vnitřních reforem co nejdříve, aby zvýšil bezpečnost, prosperitu a stabilitu v regionu. Zároveň se hlásí ke sdíleným společným hodnotám a kladou důraz na spolupráci v oblasti politické, ekonomické a obranné (U.S. Department of State 2009). Důležitost Albánie je dána také tím, že leží na střetu dvou významných dopravních os – severo-jižní (přes Slovinsko, Chorvatsko, Černou horu až k Řecku), a východo-západní (přes Albánii, Makedonii, Bulharsko se spojením na severní Řecko a turecký Istanbul) (Hall 2002: 115).

Chorvatsko sousedí se Slovinskem, Maďarskem, Srbskem, Bosnou a Hercegovinou a Černou horou. Má velmi členité pobřeží poskytující mnoho přístavů. Právě námořní charakter státu měl vliv také na vztahy s okolními státy. Především se jednalo o neshody s Itálií a Slovinskem ohledně své pobřežní zóny, kdy v březnu 2008 chorvatský parlament zrušil u daných států nepopulární „ekologickou a rybářskou ochrannou zónu“. Také námořní hranice se Slovinskem se vyřešily dohodou, že budou určeny Mezinárodním soudním dvorem v Haagu (Corelli 2008). Stejně jak je tomu v případě Albánie, tak také přijetím Chorvatska se Aliance přibližuje a „dotýká“ nestabilního centra na Balkánském poloostrově (Kurečić 2008).

Pokud se blíže podíváme na obě kola rozšiřování (2004 a 2009), pak můžeme vypozorovat jasný posun pozornosti Aliance ze zemí střední a východní Evropy směrem na jihovýchod – především země na Balkánském poloostrově a kolem Černého moře. Právě tyto nové členské země budou hrát v budoucnu důležitou roli ve vztahu Aliance k dalším zemím v černomořské oblasti, Středního východu, Kavkazu a Střední Asie.

4. Rozšiřování NATO a Mackinderovy koncepce

NATO vzniklo v roce 1949, v době existence dvou bloků, jež se nápadně podobaly Mackinderově vizi světa. Západní blok se skládal z veskrze mořských mocností, s dominancí Spojených států (jako nejmocnějším státem „vnitrozemského oceánu“)  – východní blok byl čistě pozemní povahy, s dominancí Sovětský svazu (státem rozkládajícím se na klíčovém území Heartlandu). Vznikem NATO a Varšavské smlouvy byla definitivně započata éra bipolární rovnováhy moci, kterou lze přirovnat k Mackinderově geografické rovnováze moci založené na balancování mezi Heartlandem a Vnitrozemských oceánem.

Mackinder nejen předpověděl vznik bipolárního světa, ale dokázal také předem identifikovat členy bezpečnostní aliance „Vnitrozemského oceánu“ jako Francii, Velkou Británii, Kanadu a Spojené státy (tedy zakládající státy NATO). Rozšiřování Aliance mělo primárně geopolitické implikace (princip sjednocení Západu proti Východu), nicméně posloupné přistupování jednotlivých států bylo samozřejmě podmíněno i dalšími faktory. Protože státy přistupovaly do NATO vždy až v době, kdy byly splněny odstraněny především vnitrostátní překážky vstupu (nedemokratický režim apod.) je v tomto ohledu oddělené hodnocení jednotlivých kol rozšiřování NATO komplikované. Jednoznačně lze však konstatovat, že v době studené války logika rozšiřování NATO odpovídala mackinderovskému dělení světa. V době studené války byla oblast Heartlandu ovládána Sovětským svazem, jenž svými ambicemi aspiroval na ovládnutí Světového ostrova. Nutno zdůraznit, že SSSR také kladl velký důraz na udržení si Mackinderem označené „nárazníkové“ oblasti střední a východní Evropy. Za jisté potvrzení této hypotézy lze považovat invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, jejímž účelem bylo znovunastolení pevné a sovětocentristické vlády v této zemi.

Zároveň byla v rámci rozšiřování velice vážně vnímána problematika Německa (označeného Mackinderem za potenciálního hegemona Světového ostrova), které bylo okamžitě, jak to bylo možné přijato do NATO, čímž byl jeho geopolitický potenciál konsolidován. Zapletení Německa do aliančního systému kolektivní bezpečnosti snížilo bezpečnostní obavy států střední a východní Evropy, které by byly v případě německého tažení na Heartland napadeny jako první. Přijetí Německa do Aliance také fungovalo jako prevence vzniku spojenectví mezi Ruskem a Německem, které Mackinder považoval za potenciální vládce světa.

Po konci studené války vzniklo ve východní a střední Evropě bezpečnostní vakuum, jež mělo být dle Mackindera složené z nezávislého pruhu států, tvořit nárazníkovou zónu a balancovat mezi eurasijskými hegemony. Po odchodu sovětských vojsk z této oblasti vyjádřila většina států touhu stát se členem NATO a v pátém a šestém kole byly výše analyzované státy do Aliance opravdu přijaty. Ačkoliv se může zdát, že tímto krokem byla narušena Mackinderem proklamovaná rovnovážná role střední a východní Evropy, nutno zdůraznit že tato oblast získala díky vstupu do Aliance bezpečnostní garance a jistotu vlastní existence. Tyto jistoty se staly základem pro suverenitu a politickou nezávislost států střední a východní Evropy, jež do Aliance vstoupily. V tomto ohledu lze považovat státy NATO ze střední a východní Evropy za oblast relativně nezávislou a tudíž schopnou vyrovnávat mocenské tlaky jak ze západu, tak z východu.

Všeobecně lze však konstatovat, že s koncem studené války došlo ke změně geopolitických implikací a hrozeb, které zdaleka přesahují Mackinderovy koncepty. V tomto ohledu se autorka práce ztotožňuje s Davidem Hoosenem, jež shledává že „ s rozpadem SSSR byl Heartland vytržen z mapy světa“ (Hooson 2004: 169).

5. Spykman – aplikace teorie na geopolitiku rozšiřování

Přestože byla Severoatlantická aliance založena až šest let po smrti Nicholase Spykmana, můžeme v jeho teoretickém díle nalézt návrhy podobné instituce a jisté návody pro její efektivní fungování. První myšlenky tohoto typu formuloval a přednesl 8. července 1942 na University of Virginia, kde navrhoval organizaci evropské mocenské zóny se Spojenými státy jako extra regionálním členem (Blouet 2001: 119–120). Hlavním zájmem je tedy udržení rovnováhy moci, kdy pouze v systému přibližně vyvážených mocností je kolektivní bezpečnost možná. Aby takový systém kolektivní bezpečnosti byl úspěšný, musí být podle Spykmana založen na regionální bázi. Pouze v omezené bezpečnostní oblasti jsou státy ochotné dát dopředu záruky, které budou dodržovány (Furniss 1952: 392). Ve svém článku Geography and Foreign Policy Spykman uvádí prerekvizity efektivního systému:

„(…) Region dostatečně velký, aby zahrnoval alespoň tři velké mocnosti přibližně stejné síly, aby dvě z nich mohly poskytovat naprostou převahu nad třetí, a malé státy v daném regionu, jejichž nezávislost je přibližně strategicky stejná.“ (Spykman 1938: 228)

Představoval si, že po druhé světové válce vzniknou nejméně tři takové regionální organizace – a to v Evropě, Asii a na Západní polokouli (Spykman 1938: 228).

Pokud se blíže podíváme na západní část oblasti Spykmanova Rimlandu, pak rozšiřování Aliance zahrnuje státy nacházející se právě na daném území. NATO také splňuje Spykmanovu prerekvizitu, že se jedná o regionální organizaci. Zapojení Západního Německa do struktur Aliance bylo také v duchu Spykmanova návrhu, jelikož kladl důraz na přibližně stejnou sílu států. Velmi slabý stát by ohrožoval rovnováhu moci v daném regionu, a proto bylo důležité zajistit obnovu a posílení německého státu. Spojené státy americké se prostřednictvím Aliance staly „hlídačem“ rovnováhy moci na evropském kontinentu.

6. Závěr

Z geopolitického hlediska přinesly nové státy Aliance prostorovou hloubku, ale zároveň posunuly NATO blíže k novým zdrojům nestability a nepokojů jako například region Středního východu. Z tohoto regionu právě vyvstávají největší hrozby pro euroatlantickou bezpečnost. Jak Mackinder tak Spykman přicházejí ve svých teoretických dílech s návrhem jistého bezpečnostního uspořádání, které se do určité míry podobá Severoatlantické alianci. Geopolitika dodnes hraje v rozšiřování Aliance důležitou roli. Pokud se blíže podíváme i na samotnou zakládající Washingtonskou smlouvu, pak článek 10, který pojednává o přijímání nových členů, výslovně mluví o státech evropských (The North Atlantic Treaty 1949). Proces rozšiřování Severoatlantické aliance zatím pokračuje a na listině dalších potenciálních kandidátů jsou státy jako Makedonie, Gruzie či Ukrajina. Jejich přijetí je však do budoucna podmíněno vyřešením veškerých problémů spojených s jejich případným členstvím. Je totiž důležité udržet jistou míru koheze Aliance. Po konci studené války se Aliance posunovala směrem na východ, avšak dnes je patrná změna směru na jihovýchod. Ať už je tomu jakkoliv, Severoatlantická aliance se nadále drží své „open door“ politiky.

Jak už bylo zmíněno výše, geopolitika hraje v procesu rozšiřování jistou roli, avšak je vcelku složité určit, do jaké míry jsou jednotlivá rozhodnutí aktérů zapojených do daného procesu vedená geopolitickými či jinými pohnutkami. Například vyjádření americké ministryně zahraničních věcí Madeleine Albright na summitu v Madridu 1997, že žádná evropská demokracie by neměla být vyloučena z procesu rozšiřování jen kvůli tomu, kde se nachází na mapě. Na druhou stranu můžeme však nalézt i názory, které obhajují geopolitická rozhodnutí a trvají na jejích dodržování. John Hillen ve svém článku The Geopolitics of NATO enlargement doslova píše: „If NATO (regardless of whether it has 16, 19, or 25 members) gets out of geopolitics, then it will indeed go out of business – and deservedly so.” (Hillen; Noonan 1998: 28)
 

7. Literatura

Monografie

• Blouet, B.W. 2001. Geopolitics and Globalization in the Twentieth Century. London: Reaktion Books
• Farington, H. 1989. Strategic geography: N. A. T. O., the Warsaw Pact and the Superpowers. London: Routledge, s.203, 248, 260
• Huldt, B. 1999. „The Enlargement and the Baltic States.“ In: The Challenge of NATO Enlargement. Ed. Bebler, Anton A. Westport: Praeger, s.169–170
• Kay, S. 1998. NATO and the Future of European Security. New York: Rowman & Littlefield Publishers, s.54–55
• Mackinder, H. 1919. „Democratic ideals and reality: A study in the politics of reconstruction.“ London: Constable, s.194 sekundárně citováno dle Blouet, B.W. 2005. „Halford Mackinder and the pivotal Heartland.“ In: Global geostrategy : Mackinder and the defence of the West. Ed. Blouet, B.W. London; New York: Cass, s.1
• Moustakis, F. 2003. The Greek-Turkish Relationship and NATO. London: Frank Cass, s.72
• NATO Handbook. 2006. Brussels: Public Diplomacy Division

Editované svazky

• Blouet, B. W. 2005. „ Halford Mackinder and the pivotal Heartland.“ In: Global geostrategy : Mackinder and the defence of the West. Ed. Blouet, B.W. London; New York: Cass, s. 1
• Butlin, R. 2005. „The pivot and imperial defence policy.“ In: Global geostrategy : Mackinder and the defence of the West. Ed. Blouet, B.W. London; New York: Cass, s. 38
• Hall, D. 2002. „Albania in Europe: Condemned to the Periphery or Beyond?“ In: The changing geopolitics of Eastern Europe. Ed. Dawson, A. H.; Fawn, R. London: Frank Cass Publishers, s.115
• Hooson, D. 2004. „The Heartland – then and now.“ In: Global geostrategy : Mackinder and the defence of the West. Ed. Blouet, B.W. London:Frank Cass,s.169
• Kadlecová, A. 2001. „The first NATO Enlargement: Breaking the cold war block borders and changing the geopolitical situation.“ In: European security and NATO enlargement . Ed. Jireš, J. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, s. 68–69
• Snyder, G. 1998. „Spain in NATO: The reluctant Partner.“ In: Spain's entry into NATO : conflicting political and strategic perspectives. Ed. Martorell, J.A.; Gil, F.G.; Tulchin, J.S. Boulder: Rienner, s.141–142
• Taylor, P. 2002. „Unity and division in global political geography.“ In. Companion Encyclopedia of Geography: The Environment and Humankind. Ed. Douglas, I.; Huggett, R.J.; Robinson, M. London; New York: Routledge, s. 332–352

Časopisy

• Fata, D. 1998. „NATO’s Next Round: Why Geostrategy Matters for Lithuania.” Lithuanian foreign policy review. Winter 1998. Vol.2. on­line.
• Furniss, E. S. 1952. „The Contribution of Nicholas John Spykman to the Study of International Politics.“ World Politics. Vol. 4. No. 3, s.383–392
• Gray , C. S. 2004. „In Defence of the Heartland: Sir Halford Mackinder and His Critics a Hundred Years On.“ Comparative Strategy. Jan-Mar 2004. Issue 1. Vol. 2, s. 9–25
• Hagan, B. Ch. 1942. „Geopolitics.” Journal of Politics. Nov. 1942. Vol. 4. No. 4, s.280
• Hartshorne, R. 1999. “Recent Developments in Political Geography II.” American Political Science Review. Dec. 1935.Vol. 29. No.6., s.944–966
• Hillen, J.; Noonan, M.P. 1998. „ The Geopolitics of NATO Enlargement.“ Parameters. Autumn 1998. Issue 3.Vol. 28, s. 21–34
• Kurečić, P. 2008. „NATO Enlargement: A „Geopolitical Victory of the United States in the Post-Cold War Era? Results and Perspectives.“ Hrvatski Geografski Glasnik. 70/1, 25–42.
• Larrabee, S.F. 1999. „NATO Enlargement after the First Round.“ The international spectator. April – June 1999. Vol. XXXIV. No. 2, s. 73
• Meyer, K. 2000/2001. „US Support for Baltic Membership in NATO: What Ends, What Risks?“ Parameters. Winter, s.67–82
• Roucek, J. S. 1949. „The Geopolitics of the Baltic States.“ American Journal of Economics and Sociology. Vol. 8. No. 2, s.171–175
• Russet, B.; Stam, A.C. 1998. „ Courting Disaster: An Expanded NATO vs. Russia and China.“ Political Science Quarterly. Autumn 1998. Vol. 113. No. 3, s.370
• Sempa, F. 2000. „Mackinder´s Word.“ American diplomacy. Winter 2000. Vol. 5. No.1. online.
• Spykman, N. J. 1938. „Geography and Foreign Policy, II.“ The American Political Science Review. Vol. 32. No. 2, s.228
• Venier, P. 2004. „The geographical pivot of history and early twentieth century geopolitical culture.“ The Geographical Journal. Dec. 2004. Vol.170­. No.4, s.330–336

Online zdroje

• Corelli, Vincent. 2008. NATO Enlargement: Albania, Croatia,and Possible Future Candidates, CRS Report for congress, online.
• Grigoriadis, T.N. 2005. Security And Transition In East-Central Europe:Hungary And Ukraine In The Regional Epicenter, online.
• Herd, G. P.; Moustakis, F. 2000. Black Sea Geopolitics: Dilemmas, Obstacles and Prospects, online.
• NATO Eastward Enlargement: Strategic Implications for Eurasia, Centro Argentino de Estudios Internacionales, online.
• Natoaktual.cz. 2008. Summit NATO – Bukurešť 2008, online.
• Natoaktual.cz. 2009. NATO se rozšířilo o Albánii a Chorvatsko, online.
• Republic of Albania, Council of Ministers. 2008. Statement of Prime Minister of Albania Mr. Sali Berisha on Recognition of Independence of Kosova, online.
• U.S. Department of State. 2009. Adriatic Charter, online.
• The North Atlantic Treaty. 1949. online.

Autorky studují mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě.

Tento text je součástí projektu Geopolitika v 21. století: soubor textů o geopolitice, v jehož rámci časopis Global Politics publikuje sérii příspěvků studentů Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU, které se geopolitikou zabývají.
 

1. Rozvoj SZBP

1.1 Nový geopolitický kontext Európy a potreba novej politiky

Desintegračný proces komunistických režimov v Európe, ktorý začal v roku 1989, so sebou priniesol radikálny posun v geopolitickej rovnováhe na európskom kontinente. Najzásadnejšou globálnou zmenou bol rozpad bipolárneho usporiadania. Rozpad Sovietskeho zväzu na jednej strane zvýšil európsku bezpečnosť, ale zároveň zvýšil nestabilitu v okrajových územiach. Namiesto hrozby konfliktu veľkého rozsahu sa objavili etnické teritoriálne spory, ktoré mohli kedykoľvek vyústiť v lokálne konflikty (Rudolský 2002). Počas Studenej vojny bola bezpečnosť Európy zaisťovaná prítomnosťou USA a NATO.¹ Po studenej vojne sa podľa R. Kagana značne znížila geopolitická úloha Európy vo svete. Európa už nebola hlavným geostrategickým priestorom, o ktorý sa hádali Washington a Moskva, a jediná superveľmoc, ktorá pretrvala, teda USA, mohla postupovať aj bez Európanov (Kagan 2003: 57). Americký záujem o európske problémy po zmiznutí sovietskej hrozby značne opadol.²

Druhou významnou udalosťou bolo zjednotenie Nemecka. Nebolo totiž jasné, či Nemecko zostane neutrálnym štátom, alebo sa stane členom NATO. Vo vnútri Európskych spoločenstiev sa so zjednoteným Nemeckom muselo vyrovnať Francúzsko.

Geopolitické podmienky na konci Studenej vojny boli teda veľmi odlišné od predošlého obdobia. Náhle sa objavilo veľa nových rizík, predovšetkým lokálne konflikty, ktoré hrozili, že sa rozšíria do okolitých štátov. Ďalej tiež terorizmus, fundamentalizmus, pašovanie zbraní a drog, narastajúca (ilegálna) migrácia. Na členské štáty, ktoré sa už nemohli spoliehať do takej miery na NATO, bol vyvíjaný silný tlak vyvolaný potrebou vysporiadať sa s týmito problémami, ako politicky, tak aj inštitucionálne. Aktuálne problémy a udalosti si vyžadovali aktívnejšiu rolu Európy. J. Rudolský hovorí o „syndróme tretej moci“ (Rudolský 2002). Od Európy sa očakávalo, že začne hrať úlohu, ktorá jej náleží a prestane sa schovávať za atlantickú alianciu (Cafruny 1998: 23).

Uvedené geopolitické zmeny v Európe spôsobili, že hlavným bodom jednaní počas medzivládnej konferencie členských štátov ES v rokoch 1990 – 1991 sa stala SZBP (Rudolský 2002). Výsledkom stretu medzivládneho a komunitárneho prístupu³ bolo vytvorenie pilierovej štruktúry v Maastrichtskej zmluve. SZBP tvorila II. pilier štruktúry a uplatnil sa tu medzivládny prístup. Nástrojmi SZBP boli spoločné postoje a spoločné akcie ako právne nástroje pre zásahy EU za jej hranicami. Výkonnou zložkou EU podľa Maastrichtskej zmluvy sa mala stať Západoeurópska únia (ZEU), ktorá ale zostala naďalej európskym pilierom Atlantickej aliancie.⁴ 

1.2 Kríza na Balkáne a jej dôsledky pre rozvoj SZBP

Nasledujúce udalosti v Európe ukázali, že aj keď vymedzenie SZBP v Maastrichtskej zmluve je v mnohých otázkach bližšie nešpecifikované a má mnoho nedostatkov,⁵ Ú­nia dokáže prispôsobovať zahraničnú politiku danému kontextu.

Hlavnou skúsenosťou pre EU bol vývoj juhoslovanskej krízy na začiatku 90-tych rokov, kde po vyhlásení nezávislosti Slovinska, Chorvátska a Bosny a Hercegoviny vypukol ozbrojený konflikt, ktorý sa podarilo ukončiť až zásahom síl NATO. Pod tlakom udalostí vo východnej a juho-východnej Európe stretnutie ministrov ZEU v Bonne v júni 1992 prijalo Peterbergskú deklaráciu.⁶ Zá­padoeurópania spoliehali na vodcovstvo USA, ale americká administratíva pevne naznačila, že Európania by mali prevziať zodpovednosť (Wallace 2005: 439). EU ale nebola schopná na krízu adekvátne reagovať. SZBP práve vznikla, ale ešte nefungovala,⁷ na­vyše bola konštruovaná nedostatočne na to, aby dokázala podobným konfliktom predchádzať alebo čeliť. Nové nástroje SZBP – spoločné akcie a spoločné postoje bolo ťažké prijímať z dôvodu medzivládnej povahy II. piliera. ZEU nemala potrebné vedenie a štruktúry nutné k zvládnutiu komplexného zásahu do Chorvátska a Bosny. EU ako sused bývalých juhoslovanských republík bola nútená venovať tejto kríze značnú pozornosť a balkánska kríza a neschopnosť EU na ňu dostatočne reagovať ovplyvnila ďalší vývoj európskych politík.

Členské štáty, vedomé si neúspešného prvotného fungovania SZBP, sa pokúsili o jej reformu v Amsterdamskej zmluve. Táto zmluvná revízia vyjasnila rozdiel medzi dvoma existujúcimi nástrojmi a priniesla ďalší – spoločnú stratégiu. Ďalej vznikol nový spôsob hlasovania – tzv. konštruktívna absencia, ktorú mohli využiť štáty, ktoré sa nechceli na danom unijnom postupe podieľať, ale zároveň nechceli zablokovať postup ostatných. Týmto sa čiastočne pomohlo odstrániť nevýhody jednomyseľného hlasovania.⁸ Am­sterdamská zmluva tiež vytvorila nový post Vysokého zmocnenca pre SZBP, ktorý mal reprezentovať EU navonok. Nakoniec otvorila zmluva priestor pre ďalší rozvoj obrannej politiky EU a vyjasnenie vzťahu so ZEU.⁹ Petersber­ské úlohy sa presunuli do Zmluvy o EU, čím bol vytvorený právny základ pre európsky krízový manažment. Od týchto a ďalších zmien sa očakávalo, že umožnia EU zaistiť stabilitu a mier v európskom priestore (Hochleitner 2001: 190). 

1.3 Druhá balkánska kríza ako ďalší impulz pre rozvoj SZBP

Na začiatku roku 1998 sa vyostril konflikt v Kosove, kde prebiehali násilné boje medzi kosovskou oslobodzovacou armádu a Srbmi. Hrozilo, že sa konflikt rozšíri aj do okolitých štátov, predovšetkým do Macedónska, v ktorom žila asi 23% albánska menšina, čo by ohrozilo vratký mier vytvorený Daytonskými dohodami. Pri zhoršujúcej sa situácii a množiacich sa nepokojoch, USA aj EU zlyhali v prevencii konfliktu a skôr sa zamerali na jeho následný manažment. Reakcia EU spočívala predovšetkým v diplomatickom prístupe, ekonomických opatreniach a vágnych prehláseniach­.¹⁰ EU však za daných okolností ani viac urobiť nemohla. NATO reagovalo vojenskými náletmi (Duke 1999: 5).

Kosovská kríza mala významné dôsledky pre ďalší rozvoj SZBP. V tomto smere je možné vidieť určité paralely medzi situáciou v Bosne v roku 1991 a Kosovom: diplomacia sa prejavila ako neúčinný nástroj, pokiaľ nebola krytá vojenskou silou, čo znížilo význam EU, keďže EU vystupovala v týchto konfliktoch predovšetkým ako vyjednávacia (nie vojenská) moc. USA ako najdôležitejší európsky vojenský spojenec v súvislosti s Bosnou a Kosovom vyjadrili jasnú ochotu prenechať Európanom diel zodpovednosti za bezpečnosť, ktorá nemá priamy vzťah k národným záujmom Ameriky (Shabu 2003).

V tejto práci je dôležité zdôrazniť, že v oboch prípadoch išlo o krízy, ktoré sa síce odohrávali mimo EU, avšak mali na jej členov podstatný vplyv, pretože hrozilo, že prerastú do širšieho regionálneho územia (Frank, Khol 2003: 21). Úloha EU v kosovskej kríze spočívala na diplomacii a ekonomických sankciách a v konečnom dôsledku bola minimálna. EU významnejšie prispela skôr k postkonfliktnému urovnaniu (ustanovenie dočasnej medzinárodnej správy, organizácia volieb, apod.), než k predchádzaniu alebo riešeniu samotného konfliktu (Glenny 1994: 32).

Za takýchto okolností Únia registrovala zmenu v uvažovaní o európskej bezpečnosti a snažila sa nájsť svoj modus operandi, ktorý by jej umožnil efektívnejšie reagovať na bezpečnostné hrozby, ktoré so sebou priniesla zmenená geopolitická situácia Európy 90. rokov. Európski lídri si jasne uvedomovali, že nabudúce je neprípustné opakovať ad hoc postupy pri riešení kríz, ktoré sa odohrávali na okraji Európy (Shabu 2003).

Vyššie naznačený medzinárodný kontext spolu so zmenou britského postoja¹¹ výrazne ovplyvnil následný vývoj SZBP a rozvoj už skôr vytvorenej Európskej bezpečnostnej a obrannej politiky (EBOP). EBOP bola vytvorená už pred Kosovom, ale práve skúsenosť z Kosova jasne stimulovala jej rozvoj (Allen 2009). Po roku 1998 tak nastalo v oblasti SZBP najdynamickejšie obdobie (Shabu 2003). V decembri 1998 schôdzka v St. Malo odštartovala novú fázu EBOP.¹² Následne na summite v Helsinkách bol vytýčený tzv. Európsky základný cieľ (European Headline Goal, EHG), vytvorenie Síl rýchlej reakcie (Rapid Reaction Forces), ktoré by mali byť schopné plniť agendu Petersbergských misií. Inštitucionálnu štruktúru pre uskutočnenie EHG a riadenie krízových situácií tvoril Politický a bezpečnostný výbor, Vojenský výbor a Vojenský štáb, ustanovené v máji 2000. EHG znamenal možnosť projekcie vojenskej sily EU i bez použitia kapacít a prostriedkov NATO. Ciele definované v Helsinkách boli ďalej rozoberané na summite v Santa Maria de Feira v júli 2000 (Shabu 2003).

Naďalej sa problémy mali riešiť v rámci regiónu, v ktorom vznikli. Tento princíp „regionality“ vyjadrila iniciatíva EU – Pakt stability pre juho-východnú Európu prijatá 10. júna 1999. Cieľom malo byť vytvorenie stability v celom regióne a prevencia konfliktov pomocou bezpečného prostredia, demokratického systému a zlepšovania ekonomických a sociálnych podmienok (Noordzij 2006: 10).

Zmluva z Nice definovala postavenie orgánov EBOP, priniesla princíp posilnenej spolupráce v oblasti SZBP a nové štruktúry vo vzťahu s NATO. Prechodné orgány – Politický a bezpečnostný výbor, Vojenský výbor a Vojenský štáb, sa stali stálymi orgánmi EBOP. Posilnená spolupráca mala zabezpečiť istú flexibilitu v postupe v oblasti SZBP, ale mohla byť použitá len ako posledný prostriedok a musela zahrňovať min. 8 členských štátov EU.

Môžeme zhrnúť, že obdobie po kosovskej kríze znamenalo veľmi dynamický rozvoj SZBP a EBOP. Aj keď právny rámec už existoval skôr (Amsterdamská zmluva), podstatným impulzom boli až následné geopoliticky významné udalosti (Kosovo). Členské štáty rozvíjali svoju bezpečnostnú a obrannú spoluprácu v praxi. Ťažisko zmien sa prenieslo z medzivládnych konferencií, ktoré revidovali zakladajúcu zmluvu o EU, na summity Európskej rady a aktivity inštitúcií EU pri realizácii cieľov EBOP. Následné zmluvné revízie (Zmluva z Nice) tak už len z prevažnej časti odrážali už existujúcu prax.¹³ 

2. Základné princípy geopolitického spávania EU

Napriek ekonomickej sile a politickej vôli zostáva EU slabým geopolitickým hráčom. EU býva označovaná za „ekonomického obra ale politického trpaslíka“ (Griller 2000: 373). To je z časti spôsobené neúspechom vytvoriť koherentnú zahraničnú politiku (Usov 2008: 1). Z dôvodu absencie koherentnej zahraničnej politiky je ťažko charakterizovať geopolitiku EU a otázne či sa vôbec v prípade EU dá hovoriť o geopoliticky motivovanej politike. V spojitosti s nekoherentnosťou EU ako hráča medzinárodnej politiky a v súvislosti s názorom, že EU nedisponuje vlastným geopolitickým konceptom, Brzezinski európsku geopolitiku charakterizoval ako pokračovanie americkej geopolitiky (Usov 2008: 2). Brzezinski nielenže spochybnil fakt, že jednotná európska geopolitika existuje, ale zároveň poukázal na sčasti ešte stálu závislosť Európanov na USA a prepojenie ich politík.

Rozdiel v geopolitickom zmýšľaní členských štátov EU nie je očividný len pri hodnotení významných spojencov EU, ale aj napríklad v energetickej politike. Dôkazom toho je nemecko-ruská dohoda o vybudovaní plynovodu Nord-Stream. Práve unilaterálne správanie členských štátov bez ohľadu na záujmy EU ako celku podkopávajú EU ako významného globálneho hráča (Usov 2008: 1).

V predchádzajúcom odstavci sme poukázali, že je ťažko hovoriť o EU ako o jednotnom hráčovi v zahraničnej politike, čo jednoznačne komplikuje výskum geopolitiky EU. Aj napriek tomu je však možné princípy geopolitiky EU zaznamenať analýzou jej SZBP a jej European Security Strategy.

Oficiálne neexistuje geopolitická stratégia EU a ani škola, ktorá by sa touto otázkou zaoberala. EU sa dlhé roky bránila myšlienke, že jej „správanie“ je geopoliticky motivované. Podobný názor zastávali aj odborníci európskej integrácie (Gomart 2006: 9). V súčasnosti panuje názor, že SZBP nemôže byť analyzovaná inak ako optikou geopolitiky z dvoch dôvodov: 1) rozširovanie EU má geografický charakter, keďže EU rozširuje svoje územie. EU musí byť považovaná za geopolitického hráča, pretože rozširovanie má aj geopolitický podtext (napr. eliminovanie vplyvu Ruska na štáty strednej Európy alebo politické zámery typu udržanie procesu demokratizácie v krajinách);¹⁴ 2) druhým dôvodom je, že EU je vnímaná ako geopoliticky hráč svojím okolím (Gomart 2006: 9), týmto spôsobom je napríklad vnímaná Ruskom.¹⁵

Aj napriek tomu, že EU svoje geopolitické zámery popiera, na základe jej SZBP a správania sa na medzinárodnej scéne je možné odvodiť základné geopolitické premisy EU.¹⁶ V Hlave V. Zmluvy o EU sú za ciele SZBP považované: a) zabezpečenie nezávislosti EU, b) upevňovanie bezpečnosti EU a jej členských štátov, c) posilňovanie mieru a medzinárodnej bezpečnosti v súlade s OSN, d) podpora medzinárodnej spolupráce, e) posilňovanie demokracie, právneho štátu a ochrana ľudských práv (Pitrová 2003: 551).

Ciele SZBP sa dajú považovať za geopolitické ciele EU. EU vedie svoju zahraničnú politiku s ambíciou napĺňať tieto ciele. Všeobecne by sme mohli povedať, že geopolitickou podstatou EU je zachovanie stability, mieru a udržanie bezpečnosti EU a jej členských krajín. To sa ukázalo pri formovaní SZBP, ktorá mala slúžiť predovšetkým k dosahovaniu týchto cieľov. EU sa zameriava majoritne na svoje blízke okolie, pretože ak v okolí EU prevláda mier a krajiny hospodársky prosperujú, znižuje to riziko ohrozenia bezpečnosti EU samotnej. EU potrebuje stabilitu na vlastných hraniciach (Kravchenko 2007: 46). Uvedené tvrdenia by sa dali považovať za logiku európskeho geopolitického myslenia, ktoré sa odráža vo všetkých pilieroch geopolitického myslenia EU uvedeného nižšie.

Prvým základným bodom geopolitiky EU je koncept „eurosféry“. Pojem „eurosféra“ predstavuje územia, ktoré majú pre EU geopolitický význam a z tohto dôvodu je vplyv EU (ekonomický, politický, kultúrny) v týchto oblastiach očividný. Do „eurosféry“ patrí územie strednej a východnej Európy, Balkánu, Stredomoria a niektoré post-sovietske republiky (Kravchenko 2007: 44).¹⁷ „Eurosféra“ má pre EU geopolitický význam, pretože je zárukou bezpečnosti EU a jej členov. Zjavne sa to prejavilo, ako sme ukázali v predchádzajúcej kapitole, počas konfliktov na Balkáne. Akékoľvek politické alebo geopolitické zmeny v „eurosfére“ majú priamy vplyv na EU a jej zahraničnú politiku. Na tomto mieste je dôležité poznamenať, že politiky a prístup EU voči regiónom „eurosféry“ sú súčasťou Európskej susedskej politiky, politiky rozširovania EU a iných iniciatív, ktorými EU disponuje voči regiónom.

EU pri smerovaní svojej pozornosti na regióny a územia zahrnuté v „eurosfére“¹⁸ disponuje rôznymi nástrojmi a politikami,¹⁹ kto­rých cieľom je udržať dominantné postavenie EU v daných regiónoch a zabezpečiť jej bezpečnosť. EU verí, že aktívna spolupráca so svojimi susedmi jej napomáha chrániť seba a to nielen pred vypuknutím konfliktov, ale aj v otázkach ako pašovanie, ilegálna migrácia, atď. EU presadzuje konštruktívny dialóg (Kravchenko 2007: 47).

V náväznosti na predchádzajúci bod je ďalej v záujme EU, aby v regiónoch v jej okolí panovala stabilita, demokracia a ekonomická prosperita, pretože to sú predpoklady k spolunažívaniu v mieri. Z tohto dôvodu sa EU snaží šíriť demokraciu, čo je jeden z cieľov jej zahraničnej politiky. EU sa usiluje o politickú, ale aj ekonomickú stabilitu v „eurosfére,“ ktorú sa EU snaží k sebe ekonomicky „pripútať“ (Kravchenko 2007: 48). Ako príklad spôsobu, akým si EU môže k sebe ekonomicky „pripútať“ iné regióny, je možné uviesť vybudovanie zóny voľného obchodu. Takýto cieľ bol deklarovaný ako súčasť Barcelonského procesu pre spoluprácu so Stredomorím a takýto cieľ si EU stanovila aj v prípade vzťahov s Radou pre spoluprácu krajín Perzského zálivu. Tento cieľ bol znovupotvrdený na júnovom stretnutí v tomto roku. EU vychádza z premisy, že pre jej vlastnú bezpečnosť je lepšie ak krajiny v jej blízkom okolí vyznávajú demokratické hodnoty. Jednoznačne to bolo možné pozorovať v 90-tych rokoch, kedy EU apelovala na krajiny strednej Európy a pomáhala im pri demokratických reformách. Svedčia o tom aj kodanské kritéria, podľa ktorých sa členom EU môže stať len demokratická krajina s fungujúcim tržným hospodárstvom. Kodanské kritéria majú význam pri napomáhaní demokratizácii, keďže na ceste k členstvu musia krajiny prejsť demokratickými reformami.

Energetická bezpečnosť je ďalším pilierom európskej geopolitiky a je nepriamo zahrnutá aj v cieľoch SZBP. Samotná podstata energetickej bezpečnosti spočíva v snahe EU nebyť závislou na žiadnom inom aktérovi. Práve v oblasti energetiky je EU závislá na dovoze nerastných surovín, čo predstavuje bezpečnostné riziko pre EU a jej členské štáty. Z toho dôvodu je v záujme EU udržiavať dobré vzťahy s krajinami, ktoré majú nerastné suroviny s cieľom diverzifikovať svoje zdroje.

Dôraz kladený na regióny „eurosféry“ a spôsobom snahy udržať si v nich vplyv poukážeme na konkrétnom príklade a to Stredomorí, ktoré Komisia označila za región so strategickým významom pre EU (Commission of The European Communities 2008: 2). EU a aj jej jednotlivé členské štáty podporujú prehĺbenie spolupráce s týmto regiónom a to nasledujúcim spôsobom. EU rozvíja konkrétne projekty a aj inštitucionálnu spoluprácu. Cieľom je udržať dobré vzťahy a ďalej ich prehlbovať, či už v ekonomickej, politickej alebo kultúrnej oblasti. Barcelonský proces funguje už od roku 1995. Význam Stredomoria pre EU a jednotlivé európske krajiny potvrdzuje aj najnovšia iniciatíva, ktorej cieľom je posilniť vzťahy EU s krajinami Stredomoria. Jedná sa o projekt presadzovaný Francúzskom pre vytvorenie Stredomorskej únie, ktorá aj napriek rozsiahlej kritike členov EU bola vytvorená v roku 2008 a oficiálny názov je „Barcelonský proces: Stredomorská únia“. Komisia doslovne hovorí, že „nový“ Barcelonský proces má byť novým momentom vo vzťahu EU – Stredomorie (Commission of The European Communities 2008: 2 – 4). Stredomorská únia bola vytvorená na základe kladne zhodnoteného prínosu Barcelonského procesu a nová iniciatíva má prispieť k prehĺbeniu spolupráce s týmto regiónom a reflektovať momentálne potreby krajín v Stredomorí. Toto podporuje tvrdenie, že EU má konštruktívny a flexibilný prístup k regiónom „eurosféry“ a snaží sa, aby jej spolupráca s daným regiónom odrážala jej vlastné potreby ale aj potreby daného regiónu.

Spolupráca EU so Stredomorím zahrňuje spoluprácu nielen v ekonomickej oblasti, kedy EU je jedným z najvýznamnejších obchodných partnerov týchto krajín, ale aj v oblasti ľudských práv a demokratických reforiem, ďalej tiež v kultúrne a vzdelávaní. Spolupráca EU s regiónmi Stredomoria má viesť k vytvoreniu efektívnejších nástrojov potierania ilegálnej imigrácie do EU a tým k zvýšeniu bezpečnosti. Vytvorenie zóny voľného obchodu so Stredomorskou úniou môže slúžiť ako nástroj na väčšie pripútanie si krajín k EU a tým eliminovanie možnosti vypuknutia nepokojov, prípadne konfliktov.

Napokon je za prehlbovaním spolupráce s regiónom Stredomoria nutné vidieť aj energetický záujem EU, keďže v danom regióne sa nachádza Líbya a Alžírsko, významní exportéri zemného plynu a ropy, čo prispieva k diverzifikácii zdrojov týchto nerastných surovín a v prípade dobrej spolupráce aj k väčšej spoľahlivosti dodávok.

Nakoniec tejto kapitoly je možné ešte uviesť, že geopolitika EU je veľmi často dávaná do kontrastu s geopolitickým myslením USA. Známe je pripodobnenie EU k Venuši a USA k Marsu. Základným rozdielom medzi geopolitickým zmýšľaním týchto dvoch „aktérov“ je v nástrojoch, ktoré používajú pri presadzovaní svojich geopolitických cieľov. EU preferuje „soft power“ a spolieha sa na multilateralizmus (Kravchenko 2007, Germond 2009), zatiaľ čo USA preferuje iný spôsob vedenia zahraničnej politiky. Jasný rozdiel medzi prístupom EU a USA vo vedení ich zahraničnej politiky je možné postrehnúť napríklad analýzou US National Security Strategy (USNSS) z roku 2003 a European Security Strategy (ESS) z roku 2002. 

3. Geopolitika v praxi

V tejto časti práce ukážeme geopolitické smerovanie EU v praxi. Vplyv geopolitiky, v zmysle ako sme si geopolitiku zadefinovali v európskom kontexte v predošlej kapitole, je možné vidieť na nasledujúcich politikách: 1) energetická politika a 2) rozširovanie EU. 

3.1 Energetická politika

J. Van Aartsen, bývalý holandský minister zahraničných vecí, prehlásil, že energetická politika EU sa musí stať základom pre európsku geopolitiku (Usov 2008: 3). V tejto spojitosti sa hovorí o geoenergetike ako novej forme európskej geopolitiky (Usnov 2008: 3). Nerastné suroviny a tým energetická bezpečnosť je nevyhnutným atribútom ekonomického rastu každého štátu. Z tohto dôvodu sa stalo vitálnym záujmom každého štátu zabezpečiť energetickú bezpečnosť pre seba (Prtina 2008: 122) a EU ako celok. Politické aktivity EU sa preto zameriavajú na dosiahnutie stabilných dodávok ropy a zemného plynu. Európska únia prijala v roku 2007 rozhodnutie o novej európskej energetickej politike, na základe ktorej sa „energetika má stať ústrednou časťou vonkajších vzťahov EÚ“ (Usov 2008: 3). Oficiálne energetická politika nie je súčasťou SZBP, ale je jednoznačne významnou oblasťou vzťahov EU s okolitým svetom.²⁰ Svedčí o tom aj fakt, že čoraz viac autorov a politikov je presvedčených o tom, že energetická politika by sa mala stať súčasťou SZBP.²¹

V kontexte energetickej bezpečnosti došlo k posilneniu vzťahov s regiónmi juhovýchodnej Európy,²² Kau­kazu, Blízkeho Východu a Severnej Afriky, (Usov 2008: 3) čiže s oblasťami, ktoré sú bohaté na energetické suroviny alebo zohrávajú dôležitú úlohu pri transporte nerastných surovín na územie EU.²³ Cieľom EU je udržiavať dlhodobé vzťahy s týmito regiónmi a prispieť k procesu demokratizácie a zároveň aj k politickej stabilite v daných krajinách (Usov 2008: 3) a tým neohroziť zásoby dodávok energetických surovín. Dobré vzťahy s týmito krajinami majú súčasne napomôcť k diverzifikácii zdrojov nerastných surovín a prispieť k väčšej nezávislosti EU, čo je jedným z cieľov zahraničnej politiky EU uvedených v Zmluve o EU.

V energetickej politike je možno postrehnúť geopolitické atribúty v niekoľkých ohľadoch. Tým prvým je, že EU ma majoritne záujem na získaní prístupu k nerastným surovinám, čomu podriaďuje svoju zahraničnú politiku. Dôvodom je, že EU si chce zabezpečiť prežitie a pokračujúci ekonomický rast a dosiahnuť nezávislosť.

Pre EU je otázka energetickej bezpečnosti kľúčová a od 90-tych rokov sa stala dôležitou bezpečnostnou témou (Waisová 2008: 9). Podľa najnovších odhadov závislosť EU na dovoze ropy a zemného plynu stále stúpa.²⁴ V sú­vislosti s narastajúcou cenou ropy spôsobenou geopolitickými zmenami v regióne Blízkeho východu, boli vytvorené podmienky, aby sa EU energetickou politikou začala zaoberať intenzívnejšie. Toto znovu potvrdzuje vyššie uvedené predpoklad, podľa ktorého geopolitické dianie na medzinárodnej scéne jednoznačne ovplyvňuje SZBP. Z toho dôvodu je EU a jej inštitúcie postavené pred úlohu vypracovať konkrétnu stratégiu, v ktorej musia byť jasne zadefinované geopolitické priority EU ako celku (Usov 2008: 5). Avšak v tomto bode musíme poukázať, že požiadavka zadefinovať geopolitické ciele EU ako celku naráža na problém preto, že EU v oblasti energetickej politiky sa nespráva ako celok (Prtina 2008: 126), čo jednoznačne podkopáva EU ako geopolitického hráča a oslabuje pozíciu EU v porovnaní s Ruskom v geopolitických stretoch. Jasne sa to ukázalo na projektoch typu Nabucco vs. South Stream kde sa potvrdilo, že členské štáty uprednostňujú svoje vlastné záujmy pred záujmami EU ako celku. Väčší manipulačný priestor tak získava Ruská federácia, ktorá môže ťažiť výhody z toho, že je unitárnym aktérom (Prtina 2008: 126).

EU pri presadzovaní svojej energetickej politiky a naplňovaní jej cieľov je postavená pred geopolitické výzvy a strety v regiónoch ako je juhovýchodná Európa alebo Kaspik (Prtina 2008: 125), kde sa dostáva do stretu so záujmami Ruska, keďže oba aktéri majú ciele, ktoré sa navzájom prekrývajú (Prtina 2008: 126–127). Z tohto dôvodu nemôže byť energetická politika podceňovaná z hľadiska geopolitického významu pre EU. Energetická politika má geopoliticky význam pre EU, ale je otázne, či EU je schopná presadzovať svoje záujmy, keďže ako sme uviedli vyššie jej geopolitické postavenie je oslabované jej nejednotnosťou ako aktéra. 

3.2 SZBP a geopolitický význam rozširovania EU

Rozšírenia EU (predovšetkým posledné dve, v rokoch 2004 a 2007) inšpirujú najnovší vývoj v európskom geopolitickom myslení. Prijatie nových členských štátov je nepochybne geopoliticky významnou skutočnosťou, pretože sa jednak zväčšuje geografická rozloha Únie, jednak sa menia hranice a tým aj susedia, čo má zásadné dôsledky. Po východnom rozšírení sa východná hranica EU mala posunúť k bývalým postsovietskym republikám a Rusku, čo prinieslo zvýšený záujem EU o tieto štáty, voči ktorým sa predtým výraznejšie nevymedzovala­.²⁵ V Stredomo­rí sa zase geopolitická logika rozširovania výrazne prejavila u Cypru, od ktorého kandidátstva Komisia očakávala pokojné vyriešenie cyperskej otázky.²⁶

Pred „severným“ rozšírením EU v roku 1995 sa polemizovalo o dôsledkoch prijatia neutrálnych štátov na SZBP. Ukázalo sa však, že ich prijatie nezabráni ďalšiemu rozvoju SZBP ako sa očakávalo. Švédsko a Fínsko prispeli k posilneniu bezpečnostnej oblasti tak, že na medzivládnej konferencii v rokoch 1996–97 navrhli začlenenie Petersbergských úloh do novej pripravovanej zmluvy. Chápanie neutrality týchto štátov sa teda zmenilo s koncom Studenej vojny (Sjursen 1998).

Podstatne náročnejším procesom oproti severnému ale bolo východné rozšírenie. Otázka rozšírenia EU o štáty strednej a východnej Európy sa stala aktuálnou hneď po konci Studenej vojny. Členské štáty EU sa obávali toho, že v týchto oblastiach Európy by mohlo dôjsť k nestabilite a mocenskému vákuu (Sjursen 1998). Rozšírenie teda malo priniesť stabilitu do okrajových európskych oblastí a tým prispieť ku geopolitickej stabilite Európy ako celku. Jednou z podmienok vyjednávaní o pristúpení bolo podľa B. Tonru a T. Christiansena „dobré susedstvo“. Princíp dobrého susedstva znamenal ochotu kandidátskych štátov spolupracovať s ich susedmi a predovšetkým vyriešiť hraničné spory. Prvý krát to bolo vyjadrené v Pakte stability na konferencii 1994–95, ktorý vyzýval stredoeurópskych a východoeurópskych kandidátov, aby uzavreli dvojstranné a mnohostranné dohody garantujúce menšinové práva a hranice. V Agende 2000 z roku 1997 Komisia vyzývala kandidátske štáty, aby sa snažili vyriešiť medzi sebou všetky hraničné spory (Tonra, Christiansen 2004: 134).

EU sa na jednej strane snažila o stabilitu v danom regióne, na druhej strane touto stabilitou a ďalšími faktormi podmieňovala budúce členstvo; EU používala prísľuby integrácie ako nástroj pre stabilizáciu a reformu okolitých štátov.²⁷ Cieľom bolo exportovať stabilitu, bez toho aby importovala nestabilitu.

Ako už bolo naznačené vyššie, EU sa po východnom rozšírení musela vyrovnať predovšetkým s dvoma problémami: na jednej strane musela definovať svoju geopolitickú pozíciu vo svete prispôsobením SZBP zmenenému geografickému okoliu. Na druhej strane sa členmi EU stali nové štáty, ktoré boli v minulosti súčasťou socialistického bloku a preto mali odlišné vzťahy s Ruskom a postoje voči USA, keďže tieto štáty viac spoliehali na americkú pomoc.

Z členských štátov sa geograficky najviac zmenila pozícia Nemecka – predtým malo východnú hranicu EU, dnes je obklopené len členskými štátmi (okrem Švajčiarska). Pred rozšírením to bolo hlavne Nemecko, ktoré presadzovalo východne orientovanú politiku EU, dnes túto úlohu plnia predovšetkým Poľsko a pobaltské štáty (Beichelt 2005: 14).

V súvislosti s východným rozšírením bolo pre EU nutné formulovať svoju politiku voči novým susedom. Za týmto účelom vznikla Európska susedská politika (ESP). V máji 2004, teda krátko po rozšírení, EK navrhla akčné plány ako nástroj ESP a spresnila princípy politiky. ESP smeruje predovšetkým voči balkánskym štátom. U týchto štátov sa uplatňuje podobný prístup ako bol použitý pred rozšírením z roku 2004 – EU sa snaží o stabilitu v danom regióne, ktorou podmieňuje ďalší postup v prístupovom vyjednávaní.

Významným geopolitickým dôsledkom východného rozšírenia²⁸ je zmena pozície tzv. regiónov „in between“.²⁹ Naj­výraznejšie sa to prejavilo u pobaltských oblastí, ktoré tradične plnili funkciu takýchto regiónov. Vstup trojice štátov do EU a NATO znamenal presun role hraničných území v smere politickom, ekonomickom a sociálnom na Bielorusko a Rusko. Východné rozšírenie zdôraznilo pozíciu Ukrajiny, Moldavska a Gruzínska ako regiónov „in between“, čo bolo impulzom pre jeden z významných úspechov EU v poslednej dobe a to schválenie spoločnej poľsko-švédskej iniciatívy nazvanej „Východné partnerstvo“. Partnerstvo má za cieľ zvýšiť väzby EU s Moldavskom, Ukrajinou, Gruzínskom, Arménskom, Azerbajdžanom a Bieloruskom. Východné partnerstvo je koncipované ako súčasť Európskej susedskej politiky a nevyžaduje preto vlastný sekretariát a rozpočet (Petersen 2008: 68).

Hlavná pozornosť sa okrem uvedených geografických oblastí ďalej zameriava predovšetkým na Turecko a jeho prípadné začlenenie do EU a geopolitické dôsledky vyplývajúce z prechodu z jeho „in between“ k „insider“ statusu.

Najzásadnejším problémom pre fungovanie SZBP po rozšírení je zvýšená heterogenita únie. V minulosti SZBP zlyhávala predovšetkým kvôli rozdielnym záujmom jednotlivých štátov, ktoré sa nedokázali dohodnúť na jednotnom postupe. Rozšírením sa to ešte viac skomplikovalo, pretože štáty majú rozdielne postavenie a odlišné záujmy: k už existujúcim neutrálnym štátom sa pridala Malta, ostatné nové štáty vstúpili krátko predtým do NATO (1999 alebo 2004) a nakoniec Cyprus má špecifickú pozíciu (nie je členom NATO ani Partnerstva pre mier a jeho územie je rozdelené). Táto heterogenita záujmov sa najviac prejavila pri irackej kríze, keď „nová Európa“ podporila USA. Naopak voči Rusku nové členské štáty celkom pochopiteľne prechovávajú nedôveru, ktorá môže prekážať snahám Nemecka a Francúzska o uznanie Ruska ako jedného zo základov nového multipolárneho usporiadania. Nové členské štáty tak udržiavajú úzke vzťahy s USA, od ktorých sa západná Európa snaží odpútať (Beichelt 2005: 14–16). 

4. Zhrnutie

Aj napriek tomu, že EU sa nepriznáva ku žiadnej geopolitickej doktríne a oficiálne ňou nedisponuje, je možné vystopovať základné princípy jej geopolitiky a skúmať geopolitickú motiváciu niektorých európskych politík. EU sa sústreďuje na svoje blízke okolie – „eurosféru“; jej hlavnými geopolitickými cieľmi je udržať mier a stabilitu vo svojom okolí, čo predstavuje záruku jej vlastnej bezpečnosti. Ďalším neprehliadnuteľným cieľom je diverzifikácia zdrojov nerastných surovín a prepravných trás, čo jasne determinuje jej vzťahy s inými krajinami.

Geopolitické prvky sa budú prejavovať aj naďalej v SZBP a to predovšetkým v oblasti energetickej. Energetika bude významným deterministickým faktorom smerovania EU. Väčšia pozornosť bude zameraná na geografické oblasti, ktoré sú z hľadiska nerastných surovín významné pre samotnú ťažbu alebo tranzit. Z dôvodu geopolitického významu energetiky sa aj ozývajú mnohé hlasy požadujúce, aby sa stala energetická politika oficiálne súčasťou SZBP, keďže dnes ňou nie je. Energetika a energetická politika, z dôvodu svojho vzrastajúceho významu, sa veľmi pravdepodobne stane jedným zo základov geopolitiky EU.
 

Zoznam použitej literatúry

• Allen, D. (2009): The Solana Era: The Development of the EU´s CFSP and ESDP during the period of Office of the first High Representative and Secretary general of the Council 1999–2009. Dostupný zde. Citované 16.11.2009.
• Baran, Z. (2007): EU Energy Security: Time to End Russian Leverage. The Washington Quarterly, vol. 30, n. 4, p. 131–144.
• Beichelt, T. (2005): The impact of Eastern enlargement on the Common Foreign and Security Policy of the European Union. Dostupný zde. Citované 16.11.2009.
• Cameron, F., Primatarova, A. (2003): Enlargement, CFSP and the Convention. The Role of the Accession States. EPIN Working paper No. 5. Bruxelles: EPIN.
• Cafruny, A., Peters, P. (1998): The Union and the World: The Political Economy of a Common Foreign Policy. Hague: Kluwer Law International.
• Copilas, E. (2009): Within and after the Cold War: Europe´s struggling role and position inside the Global Security Matrix. Studia Europaea, LIV, n. 1, p. 5–26.
• Duke, S. (1999): From Amsterdam to Kosovo: Lessons for the future of CFSP. Eipascope, n. 2, p. 2– 15.
• Frank, L.; Khol, R. (2003): Evropské bezpečnostní struktury. Obrana a strategie, roč. 3, č. 2, s. 17–26.
• Glenny, M. (1994): The Fall of Yugoslavia: The Third Balkan War. New York: Penguin Books.
• Gomart, T. (2006): The EU and Russia: The needed Balance Between Geopolitics and Regionalism. Dostupné zde. Citované 19.11.2009.
• Griller, S. (2000): The Treaty of Amsterdam: facts, analysis, prospects. New York: Springer Wien New York.
• Hladký, L. (2006): Daytonská mírová smlouva a její uvedení do života. Dostupný zde. Citované 15.11.2009.
• Hochleitner, E. P. (2001): Das europäische Sicherheitssystem zu Beginn des 21. Jahrhunderts. Wien/Köln/Weimar: Böhlau Verlag.
• Howorth, J. (2008): The European Union: A Power in the World – Not (Yet) a World Power? In: Serfaty, S. (2008ed.): A Recast Partnership? Institutional Dimensions of Transatlanctic Relations. Washington DC: Centre for Strategic and International Studies, pp. 95–112.
• Kagan, R. (2003): Of paradise and power : America and Europe in the new world order. New York: Alfred A. Knopf.
• Kravchenko, I. (2007): The European Neighborhood Policy. International Affairs, vol. 53, n. 1, p. 43–49.
• Meurs, W. van (2001): Balkan-politiek als Europese luchtspiegeling. Internationale Spectator, vol. 55, n. 6, p. 319–323.
• Noordzij, T. (2006): EU and the Balkan: blame, responsibility and dependability. University of Groningen.
• Petersen, A. (2008): Regions in Between: Europe, NATO and the Geopolitics of Shifting Frontiers. Turkish Policy Quarterly, vol. 7, n. 2, pp. 59–69.
• Pitrová, M. (2003): Evropská Unie. Brno: CDK.
• Popescu, G. (2008): The conflicting logics of cross-border reterritoriali­zation: Geopolitics of Euroregions in Eastern Europe. Political Geography, vol. 27, p. 418–438.
• Prtina, S. (2008): Role Jihovýchodní Evropy v energetické bezpečnosti EU. In: Waisová, Š. (eds. 2008): Evropská energetická bezpečnost, Plzeň, Aleš Čenek s.r.o., pp. 12–140.
• Rudoský, J. (2002): Hlavní faktory, které měly vliv na vznik SZBP. Dostupný zde. Citované 11.11.2009.
• Shabu, M. (2003): Vývoj bezpečnostní a obranné dimenze Evropské unie v 90. letech. Dostupný zde. Citované 3.11.2009.
• Sjursen, H. (1998): Enlargement and the Common Foreign and Security Policy: Transforming the EU´s External Policy? Dostupný zde. Citované 13.11.2009.
• Tonra, B., Christiansen, T. (2004): Rethinking European Union foreign policy. Manchester University press.
• Usov, P. (2008): Geoenergetická politika EÚ ako možný základ novej geopolitickej doktríny. Dostupný zde. Citované 30.11.2009.
• Waisová, Š. (2008): Úvodem. Energetická bezpečnost v evropském prostoru: současný stav a střednědobé perspektivy. In: Waisová, Š. (eds. 2008): Evropská energetická bezpečnost. Plzeň: Aleš Čenek, s. 9–40.
• Wallace, W., Ludlow, P. (1995): Europe. In Danchev, A. (ed.): Fin de Siècle. The Meaning of the Twentieth Century. London: Tauris Academic Studies.
• Wallace, W. (2005): Foreign and Security Policy: The Painful Path from Shadow to Substance. In Wallace, H., – Wallace, W., Pollack, M.: Policy Making in the European Union. 5th ed. Oxford University Press.

Primárne zdroje

• Zmluva o založení Európskej únie
• Zmluva o založení Európske únie, revidovaná Amsterdamskou zmluvou
• Petersberská deklarácia
• Declaration by the Presidency on behalf of the European Union concerning the upsurge of violence in Kosovo
• European Security Strategy
• US National Security Strategy
• Commision of the European Communities (2008): Barcelona Process: Union for the Mediterranean. Dostupný zde. Citované dňa 24.6.2010.

Jana Benčová študuje medzinárodné vzťahy a právo na Masarykovej univerzite. Lucia Piteľová študuje medzinárodné vzťahy a európske štúdiá na Masarykovej univerzite

1. Úvod

Text má za cieľ ukázať, nakoľko bola Európska bezpečnostná a obranná politika (EBOP) výsledkom pôsobenia epistemických komunít, ako tieto epistemické komunity (ďalej EpKom) ponúkli inovatívne myšlienky v oblasti bezpečnosti a obrany, ktoré ďalej šírili a pomohli tak prispieť k spoločne zdieľanej interpretácii problému, čo sa napokon odrazilo v správaní jednotlivých aktérov (členských štátov EU) a ich ochote spolupracovať v oblasti bezpečnosti a obrany. Toto zodpovedá štyrom krokom v procese vývoj a pôsobenia EpKom. Ide o inováciu, difúziu, selekciu a perzistenciu (porovnaj Adler, Haas 1992: 375).¹

EpKom je sieť profesionálov s uznávanou odbornosťou a kompetenciou v určitej oblasti. Aj keď EpKom môže pozostávať z profesionálov z rôznych disciplín, majú 1) zdieľané normatívne presvedčenie, na základe ktorého jej členovia postupujú, 2) zdieľané príčinné presvedčenia o možných krokoch a následných výsledkoch, ktoré vyvodzujú zo svojej praxe v danej oblasti, 3) zdieľané interne definované kritériá pre hodnotenie a overovanie poznatkov v danej oblasti, 4) spoločný súbor postupov spojených s danými problémami (Haas 1992: 3).

Uvedená problematika bola zvolená preto, lebo ako tvrdia autori E. Adler a P. Haas, stále zostáva veľký priestor pre skúmanie epistemických spoločenstiev. Nové technológie a komplexná a technická podstata problémov, ktorá sa nepochybne týka aj obrannej a bezpečnostnej spolupráce, totiž podľa nich zvyšuje neistotu politikov a otvára priestor pre odborné pôsobenie EpKom (Adler, Haas 1992: 387).

Ide o pomerne problematickú otázku, pretože vysvetlenie pôsobenia EpKom si vyžaduje reflektivistický prístup, ktorý skúma medzinárodné vzťahy nielen z pohľadu národných záujmov, ale aj prostredníctvom významu ideí.² Idey pritom treba vnímať odlišne od záujmov, nemusia však byť protichodné. Obecne sa tvrdí, že vplyv ideí je najslabší v oblasti bezpečnostnej a obrannej politiky.³ Zá­kladnou otázkou je, či za rozhodnutím vytvoriť EBOP stála zmena národných záujmov jednotlivých štátov, alebo došlo k zmene definície národných záujmov pod vplyvom pôsobenia EpKom.⁴ EpKom pôsobia v tejto oblasti jednak na úrovni národnej, kde môžu prispieť k zmene postojov štátnych predstaviteľov a jednak na rovine európskej. Tieto EpKom budú v texte stručne predstavené.

2. Epistemické komunity na národnej úrovni

Zásadný význam pri myšlienke na spoločnú bezpečnostnú a obrannú politiku zohrali predovšetkým EpKom vo Francúzsku a Veľkej Británii.⁵ Ku koncu studenej vojny sa ukázali prvé snahy Európanov budovať svoju bezpečnosť na základe Západoeurópskej únie (Haagská platforma, ktorá vznikla v októbri 1987). Platforma mala byť mostom medzi európskou bezpečnosťou a NATO a mala viesť k euro-americkému deleniu zodpovednosti a vplyvu. Francúzsko súhlasilo s platformou, pretože sa hlásilo k európanstvu; Nemecko preto, lebo výborne sedela jeho postoju medzi atlanticismom a europanizmom; a Veľká Británia preto, lebo sa poučili z Reaganovho obdobia o tom, že európska bezpečnosť si vyžaduje viac snahy od Európanov samotných (Howorth 2004: 215). Medzi týmito európskymi elitami teda došlo k základnému konsenzu, ten sa ale vytratil s pádom berlínskeho múru a zmenenou medzinárodnou situáciou 90-tych rokov.

Najaktívnejším hráčom bolo Francúzsko, ktoré sa už od 50-tych rokov snažilo vytvoriť nový európsky bezpečnostný režim, ktorý by bol nezávislý na USA. Nepodarilo sa im o tom ale presvedčiť svojich európskych partnerov. Na konci studenej vojny, keď viacerí analytici ohlasovali pokles významu NATO, sa Francúzsku v tomto smere otvorila nová príležitosť.

Podľa J. Howorta najvýznamnejšími EpKom vo Francúzsku boli: Centrum analýzy a predpovedi, Delegácia strategických záležitostí pri Ministerstve obrany, Inštitút vysokých štúdií národnej obrany, Francúzsky inštitút medzinárodných vzťahov, Nadácia pre štúdium národnej obrany/Nadácia pre strategický výskum, Delegácia pre informovanie o obrane.⁶ Išlo o vysoko odborné inštitúcie, ktoré mali za úlohu okrem iného informovať verejnosť o závažných otázkach obrany a stratégie. Tieto EpKom presadzovali nový európsky bezpečnostný prístup. O základných otázkach ohľadne obrannej a bezpečnostnej politiky dokázali vďaka vzájomnej komunikácii dosiahnuť medzi sebou konsenzus. Čo je však najdôležitejšie, o tomto konsenze dokázali presvedčiť politikov, ktorých podporu si získali. Hlavným úspechom bola podpora prezidenta F. Mitteranda.

Vo VB bola situácia odlišná od Francúzska. Zatiaľ čo F. Mitterand sa snažil o vytvorenie európskej bezpečnostnej politiky, predstava J. Majora bola taká, že NATO zostane najdôležitejšie v európskej bezpečnosti. Britský premiér diskutoval výlučne s USA a NATO, prípadne s atlanticky zameranými európskymi politikmi. Postavenie v NATO bolo dôležitým bodom kampane labouristov celkovo. Na začiatku 90-tych rokov sa tak zdalo, že projekt európskej bezpečnostnej platformy nenájde podporu medzi britskými politikmi.

Francúzsky prístup bol teda europanistický a britský bol atlantistický. Oba štáty si napriek týmto odlišným víziám uvedomovali potrebu spolupracovať medzi sebou na úrovni európskej a prepojiť spoluprácu aj s NATO. V polovici 90-tych rokov sa ale začali ozývať hlasy ako v Paríži, tak v Londýne o tom, že by sa mala opustiť myšlienka o Západoeurópskej únii ako o základe európskej bezpečnostnej a obrannej politiky a malo by sa nájsť riešenie priameho vzťahu medzi EU a NATO. Francúzom pritom išlo o vytvorenie európskej vojenskej kapacity a Britom o zachovanie vzťahu s NATO (Howorth 2004: 219). V tejto fáze bolo nutné nájsť diskurz, ktorý by umožnil zhodu medzi elitami a diskurz, ktorý by presvedčil verejnosť.

Zásadná zmena prišla s novým premiérom T. Blairom. Za jeho zmenou postoja nepochybne stáli geopolitické udalosti, predovšetkým európska neschopnosť reagovať na Kosovo. Zároveň je ale možné zaznamenať aj vplyv skupiny odborníkov, ktorí redefinovali národnú obrannú politiku v Strategic Defence Review v roku 1998. Táto skupina sa vyznačovala vysokou odbornosťou v oblasti strategickej obrany. Podarilo sa jej vytvoriť spoločnú interpretáciu problému a na základe nej i koordinatívny diskurz.

Uvedené príklady skupín odborníkov sa stali súčasťou nových medzinárodných epistemických komunít. Odborníci v Londýne, Paríži a Bonne/Berlíne sa postupne spoznali, hovorili spoločným jazykom (Howort 2004: 221). Postupne vznikali EpKom na európskej úrovni, ktoré budú ďalej bližšie predstavené.

3. Európske epistemické komunity

M.K. Davis Cross charakterizoval tri základné EpKom, ktoré sa na európskej úrovni zaslúžili o vytvorenie a rozvoj EBOP: 1. skupina osobností v oblasti bezpečnostného výskumu, 2. užší okruh diplomatických osobností a 3. skupina osobností z oblasti obrany a vojenstva (Davis Cross 9–29).

Prvá skupina pozostáva zo stratégov, akademických osobností, odborníkov v priemysle a výskumníkov v bezpečnostných otázkach. Odbornosť a profesionalita týchto ľudí je nepochybná. S dlhodobým pôsobením v danej oblasti sa vzájomne šírili poznatky a na základe nich si jednotliví členovia osvojili spoločné postupy. Prvú skupinu preto je možné na základe kritérií vymedzených v úvode textu považovať za EpKom.

Druhá skupina pozostáva z užšieho okruhu diplomatických osobností. Diplomati nie sú vedci, ale majú tiež veľmi hlboké odborné znalosti, zdieľajú spoločné hodnoty, sú zaviazaní rovnakými profesnými pravidlami (Davis Cross 2007: 18). Diplomati reprezentujú štáty, ale ich práca spočíva v tom, že sa typicky dohodnú medzi sebou a následne sa o tomto rozhodnutí snažia presvedčiť politikov. Diplomati sa dohodnú skôr než štátnici a politici, pretože štátnici sú tvrdohlaví a nemajú spoločný jazyk. Stretávajú sa často, majú podobné vzdelanie a prax, spoločenské zázemie, diplomatický protokol a to všetko im umožňuje jednoduchšie dosiahnuť kompromis (Davis Cross 2007: 19).

V tretej skupine pôsobia osobnosti z oblasti vojenstva a obrany. Tieto osoby sú odborníkmi, majú špecifické technické znalosti. Mnoho z týchto odborníkov má za sebou dlhoročné skúsenosti v obrannom priemysle, bezpečnostnom výskume a samotnom plánovaní vojenských stratégií. Často sa stretávajú na konferenciách, seminároch a prostredníctvom think-tankov. Aj keď členovia pochádzajú z rôznych oblastí – výskum, vojenstvo, technológia, akademici – majú súladné odborné vedomosti. Na jednej strane vojenskí činitelia plánovali stratégie, na druhej strane výskumníci a akademici teoretizovali a zovšeobecňovali tieto stratégie. Odborníci na technológie riešili technologické a logistické otázky zbraní a výdajov (Davis Cross 2007: 32). Súčasťou tejto skupiny sú aj vysokí vojenskí činitelia, u ktorých je zvláštnosťou, že je netypické aby verejne predstavovali iné politické názory než ich velitelia alebo ministri obrany. Práve preto nevyužívajú prostriedky médií, aby sa vyjadrili, ale za scénou sú veľmi aktívni v think-tankoch a akademických inštitúciách.⁷

Všetky uvedené skupiny je možné považovať za EpKom. Pre každú z nich platí, že je potrebné, aby si najskôr vyjasnila spoločné normy a formovala spoločné hodnoty predtým než dôjde k ich difúzii a politickej selekcii, ako ďalším štádiám v procese politickej inovácie (Adler, Haas 1992: 375).

3.1. Skupina osobností v oblasti bezpečnostného výskumu

Túto EpKom tvorilo 27 odborníkov v technologickom priemysle – stratégov, akademikov, priemyslových odborníkov a výskumníkov. V počiatočnej fáze svojho fungovania si táto skupina vyjasňovala spoločne zdieľané normy. Výsledkom bol text „Research for a Secure Europe“ vydaný v marci 2004, v ktorom navrhujú nevyhnutné kroky v súvislosti s bezpečnosťou proti terorizmu (porovnaj Report of the Group of Personalities in the field of Security Research 2004). Po tejto fáze, kedy si vyjasnili zdieľané normy, nastala fáza formovania spoločných hodnôt. Základnou spoločnou hodnotou bolo presvedčenie o význame technológie; technológia podľa nich umožní bezpečnosť, resp. bez technológie je bezpečnosť nemožná (porovnaj Davis Cross 2007: 12).

Skupina osobností ukázala schopnosť dohodnúť sa na normách, vytvoriť spoločne zdieľané hodnoty a schopnosť presvedčiť ostatných. Išlo o skupinu veľmi vysoko odbornú. Podstatným ale bolo, že táto skupina dokázala mať vplyv na politické rozhodovanie. Svedčí o tom to, že Európska komisia sa stotožnila so závermi tejto skupiny jednak v texte „Security Research: the Next steps“ (porovnaj Commission of the European Communities 2004), jednak v programe „Seventh Research Framework Programme“ (Davis Gross 2007: 17). Napokon sa zvýšili európske výdaje na technologický výskum, bola vytvorená Európska obranná agentúra (v roku 2004) a nový Obranný fond (v roku 2006), ktoré je tiež možné pripísať zásluhám tejto EpKom.

Skupina osobností sa dokázala zhodnúť na spoločných hodnotách a na základe nich vytvoriť koordinovaný diskurz. Ústredným bodom bol význam technológie na bezpečnosť, o ktorom dokázali presvedčiť európskych lídrov.

3.2. Diplomatická skupina

EpKom diplomatov je tvorená niektorými stálymi zástupcami vo výbore Coreper II. Aj napriek tomu, že Coreper II je medzivládne teleso, v ktorom zástupci reprezentujú jednotlivé štáty, proces vytvárania spoločných hodnôt je tu jednoduchší než medzi politikmi. Diplomati majú totiž spoločné normy, názory, vzdelanie a pod. Uvedomujú si, že je niekedy lepšie vzdať sa časti svojich nárokov, aby sa dosiahla spoločná spolupráca. Pre diplomata je úspechom kompromisné riešenie. Takže sú schopní prekonať do určitej miery tento inter-governmentalizmus (Davis Cross 2007: 21).⁸

Diplomati zamerali svoju rétoriku pri vytváraní EBOP na potrebu väčšieho vplyvu EU na svetovej scéne (Mérand 2006: 146). V roku 2005 predstavil Coreper II text „Strategy on Radicalization and Recruitment“ (ďalej SRR), z ktorého môžeme dovodiť základné zdieľané normy a hodnoty tejto EpKom. Coreper vo svojej stratégii predovšetkým zdôrazňovali hrozbu terorizmu (porovnaj Council of the European Union 2005a: 1–4). Stáli zástupci tu vyjadrili spoločne zdieľaný názor, že bezpečnostná integrácia prospeje všetkým štátom.

Diplomati dokázali ovplyvniť výsledné politické správanie. To je možné ukázať tak, že sa stratégia SRR stala súčasťou širšieho akčného plánu boja proti terorizmu, ktorý EU reviduje každých 6 mesiacov (porovnaj Council of European Union 2004). Tento akčný plán rozlišuje 4 kategórie politík: „Prevent, Protect, Pursue, Respond“. Stratégia SRR bola kompletne podradená pod bod „Prevent“.

3.3. Osobnosti z oblasti obrany a vojenstva

Táto tretia EpKom sa výraznou mierou zaslúžila o prepojenie domácej a zahraničnej bezpečnosti a v presadení dlhodobých bezpečnostných plánov a prvých krokov voči dlhodobej bezpečnostnej integrácii (Davis Cross 2007: 30). Od začiatku 90-tych rokov postupne zdôrazňovali potrebu EBOP a snažili sa ju legitimizovať (Howorth 2003: 175).

EpKom sa skladala z: expertov na bezpečnosť z Európskeho inštitútu pre bezpečnostné štúdiá „EUISS“ v Paríži (v roku 2001 Rada vytvorila EUISS ako nezávislý think-tank, ktorý mal skúmať a rozvíjať SZBP); z členov Európskeho vojenského výboru „EUMC“ a ich permanentných zástupcov (vznikol v roku 2000); a z Európskeho vojenského personálu „EUMS“, ktorý tvorí asi 200 členov civilného a vojenského personálu.⁹ Ja­drom tejto EpKom pritom boli práve členovia EUMC, ktorí rovnako ako ministri v Rade ministrov majú svojich stálych zástupcov (Davis Cross 2007: 30–33). V rámci EU je EUMC vhodnou inštitúciou na to, aby vojenskí činitelia poskytli svoju odbornosť pri vytváraní politiky. Politici ich vyhľadávajú práve pre ich vysokú profesionalitu v danej oblasti, čo je základnou charakteristikou a úlohou EpKom (Davis Cross 2007: 31).

U tejto EpKom je možné dobre ukázať proces difúzie: napr. EUISS usporadúva každoročné konferencie, ktorých sa zúčastňujú predstavitelia z oblasti vojenstva, zahraničnej politiky, bezpečnosti a výskumu; semináre s menšou účasťou zamerané na transatlantické vzťahy; okrúhle stoly, apod. EUISS tak od svojho založenia prispieva ku kontaktu osobností, ktoré by sa inak pravdepodobne nestretli a spája tak jednotlivé domáce EpKom.

Vďaka tomuto dosiahla EpKom na európskej úrovni isté spoločné presvedčenie založené na spoločných hodnotách a podpore ďalšej bezpečnostnej spolupráce (Davis Cross 2007: 33). Osobnosti z oblasti obrany a vojenstva smerovali pozornosť na kapacity a otázku interoperability (Mérand 2006: 138–141, 146). Predovšetkým presadzovali vypracovanie dlhodobej bezpečnostnej stratégie EU. EU mala podľa nich mať vlastné vojenské schopnosti a byť sama schopná zapojiť sa do vojenských operácií (porovnaj Davis Cross 2007: 34).

Dokázala týmito svojimi myšlienkami ovplyvniť politické výstupy? V júni 2003 Európska rada v Solúne schválila vytvorenie Európskej obrannej agentúry, s cieľom vytvoriť európsky trh s obranným tovarom (Council of the European Union 2005b: 2). Agentúra začala fungovať v roku 2005 v čele s J. Solanom (vysokým predstaviteľom pre SZBP). Snaha EpKom o vypracovanie dlhodobej bezpečnostnej stratégie EU sa odrazila v dokumente „Long-Term Vision for European Defence Capability and Capacity Needs“, ktorý 3. októbra 2006 prijala Agentúra a následne začala pracovať na dlhodobej stratégii EU (porovnaj EDA 2006a: 4, 20, 24). Na záveroch EpKom, ako sa ukázalo, bola obecná (aj keď nie výslovná) zhoda (EDA 2006b: 1–2). Dokonca aj VB, ktorá je tradične bezpečnostnej spolupráci zdržanlivá, prehlásila, že LTV je hodnotnou prácou a že dlhodobá snaha smerovať budúci vývoj európskych obranných kapacít je potrebná (porovnaj House of Commons 2006; Davis Cross 2007: 36).

4. Kritika

Interpretácia vzniku a rozvoja EBOP v dôsledku pôsobenia EpKom je kritizovaná predovšetkým pozitivistickými teóriami medzinárodných vzťahov. Podľa liberálneho intergovernmen­talizmu politickí aktéri presadzujú národné záujmy na medzinárodnej scéne. Medzinárodné organizácie a medzinárodná spolupráca odrážajú tento princíp a slúžia záujmom najvplyvnejších štátov (Métard 2006: 132). Členské štáty sa rozhodli spolupracovať v oblasti obrany a bezpečnosti, pretože mali k tomu predovšetkým pragmatické motívy. Potreba obrannej politiky vyvstala v kontexte celkovej zmenenej geopolitickej situácie v Európe v 90-tych rokoch a konfliktov na hraniciach EU (najmä druhá Kosovská kríza), ktoré mohli ohroziť stabilitu v susedných regiónoch.

Primárny záujem racionalistických teórií je na výstupy (Moravcsik 1998: 24), a skúmanie vplyvu ideí preto síce môže byť zaujímavé, ale nepridáva žiadnu analytickú hodnotu. Základná deliaca línia medzi racionalistickými teóriami a prístupom predstaveným v texte spočíva teda v otázke, či sú výstupy formované čisto národnými záujmami alebo či na ich formovanie môžu mať vplyv aj idey.

Prístup predstavený v tomto texte, ktorý vysvetľuje EBOP v súvislosti s pôsobením EpKom, reaguje na kritiku zo strany pozitivistických teórií. Ambíciou tohto prístupu totiž nie je byť nejakou obecnou teóriou medzinárodných vzťahov, ani vymedziť sa proti pozitivizmu. Ide o metodologicky pluralistický prístup, ktorý sa snaží prepojiť pozitivisticky-empirické a relativisticky-interpretatívne prístupy, ako sú neorealizmus, liberálny inštitucionalizmus, neofunkcionalizmus a kognitívna analýza (Adler, Haas 1992: 368). Je to reflektivistický prístup, ktorý vidí interakciu medzi domácou a medzinárodnou politickou hrou. Nepopiera zameranie na aktérov a ich záujmy pri tradičnej interpretácii EBOP, ale dopĺňa ho o pozornosť na proces vytvárania týchto záujmov. Práve v tomto smere EpKom významne pôsobia, keď sa podieľajú na vytváraní interpretácie problémov, od ktorej závisí následná koordinácia politík jednotlivých štátov.

5. Záver

Spolupráca v oblasti EBOP zostáva tradične interpretovaná predovšetkým v kontexte premeny medzinárodnej situácie po skončení studenej vojny, kedy mali členské štáty záujem hrať významnejšiu úlohu v zahraničnopo­litickej a bezpečnostnej rovine. Predovšetkým nová kríza na Balkáne na konci 90-tych rokov odhalila všetky nedostatky obranných schopností EU (Shabu 2003). Ambíciou tohto textu nebolo takúto interpretáciu vyvrátiť, ale poukázať na to, či a do akej miery prispeli epistemické spoločenstvá k formovaniu EBOP. Predstavené epistemické spoločenstvá predovšetkým svojimi odbornými znalosťami prispeli k pochopeniu technických problémov a dokázali zdôrazniť niektoré otázky (potreba technologickej inovácie, zvyšovanie ekonomických kapacít). Vďaka spoločne zdieľaným hodnotám vytvorili koordinovaný diskurz. Expertným poukázaním na uvedené aspekty a ich význam pre obranu a bezpečnosť ovplyvnili smerovanie EBOP. Ich vplyv sa odrazil na konkrétnych výstupoch a opatreniach v rámci EBOP. Na záver je preto možné tvrdiť, že pokiaľ EpKom majú vplyv na výsledné politické jednanie aj v takej citlivej oblasti akou je bezpečnosť a obrana, znamená to, že skúmanie politík EU z pohľadu národných záujmov jej jednotlivých členov je vhodné rozšíriť o proces utvárania zdieľanej interpretácie problémov a formulácie národných záujmov.

Použité zdroje

• Adler, E., Haas, P.M. (1992): Conclusion: epistemic communities, world order, and the creation of a reflective research program. International Organization, Vol. 46, No. 1, pp. 367–390.
• Davis Cross, M.K. (2007): European Security Integration: Competing Epistemic Communities. 2007 Annual Meeting of the American Political Science Association Paper. Dostupný zde. Citované 1. 12. 2009.
• Haas, P.M. (1992): Introduction: Epistemic Communities and International Policy Coordination. International Organization, Vol. 46, No. 1, p. 1–35.
• Howorth, J. (2003): France, Britain and the Euro-Atlantic Crisis. Survival, Vol. 45, No. 4, Winter 2003–04, pp. 173–192.
• Howorth, J. (2004): Discourse, Ideas, and Epistemic Communities in European Security and Defence Policy. West European Politics, Vol. 27, No. 2, p. 211–234.
• Lewis, J. (2005): The Janus Face of Brussels: Socialization and Everyday Decision Making in the European Union. International Organization, Vol. 59, No. 4, pp. 937–971.
• Mearsheimer, J. (1990): Back to the Future: Instability in Europe after the Cold War. International Security, Vol. 15, No. 1, p. 5–56.
• Mearsheimer, J. (1995): The False Promise of International Institutions. International Security, Vol. 19, No. 3, p. 5–49.
• Mérand, F. (2006): Social Representations in the European Security and Defence Policy. Cooperation and Conflict: Journal of the Nordic International Studies Association. Vol. 41, No. 2, pp. 131–152.
• Moravcsik, A. (1998): The Choice for Europe: Social Purpose and State Power from Messina to Maastricht. Ithaca, NY: Cornell University Press.
• Shabu, M. (2003): Vývoj bezpečnostní a obranné dimenze Evropské unie v 90. letech. Dostupný zde. Citované 17. 4. 2010.

Primárne zdroje

• Commission of the European Communities (2004): Security Research: The next steps. Brussels, 7 September 2004.
• Council of the European Union (2004): From Coreper to Council; EU Action Plan on Combating Terrorism. Brussels, 11 June 2004.
• Council of the European Union (2005a): The European Union Strategy for Combating Radicalisation and Recruitment to Terrorism. Brussels, 24 November 2005.
• Council of the European Union (2005b): Report by the Head of the European Defence Agency to the Council. Brussels, 17 May 2005.
• EDA (2006a): An Initial Long-Term Vision for European Defence Capability and Capacity Needs. Brussels, 3 October 2006.
• EDA (2006b): Steering Board News Conference Opening Remarks By Head of Agency Javier Solana European Defence Agency. Levi, 3 October 2006.
• Report of the Group of Personalities in the field of Security Research (2004): Research for a Secure Europe. Louxembourg.
• UK House of Commons. Select Committee on European Scrutiny Fourth Report (2006): European Defence agency, 14 December 2006.

Autorka študuje medzinárodné vzťahy a právo na Masarykovej univerzite.

Jitka Benešová se ve svém článku „Interregiona­lismus: progresivní dimenze vnějších vztahů EU“ zaměřila na možnosti, které EU přináší spolupráce s jinými regionálními uskupeními. Díky vskutku bohatému seznamu literatury a zdrojů jde o výborný úvod pro každého, kdo by se tomuto tématu chtěl věnovat podrobněji. Naproti tomu Matej Kresáč upřel svou pozornost na východ k jednomu z nejvýznamnějších sousedů EU – Ukrajině. Výsledkem je brilantní článek „Ukrajina medzi Európskou úniou a Ruskom, alebo čo môže Brusel a Moskva ponúknuť Kyjevu?“ analyzující působení EU a Ruska na současnou Ukrajinu . Konečně Jan Husák zaměřil svou pozornost na problematiku vztahů EU a Gruzií. Výsledkem je článek „EU a Gruzie – vzájemné vztahy a perspektiva do budoucna“, který shrnuje vývoj vzájemných vztahů od 90. let do současnosti a rovněž nabízí několik možných perspektiv budoucího vývoje.

Za celý tým projektu Zaměřeno na EU Vám přeji příjemné a inspirativní čtení a těším se na shledanou v příštím akademickém roce.
 

• Jitka Benešová – Interregiona­lismus: progresivní dimenze vnějších vztahů EU
• Matej Kresáč – Ukrajina medzi Európskou úniou a Ruskom, alebo čo môže Brusel a Moskva ponúknuť Kyjevu?
• Jan Husák – EU a Gruzie – vzájemné vztahy a perspektiva do budoucna

Základní zařazení interregionálních vztahů

Evropská unie je z kvantitativního hlediska jednoznačně nejaktivnějším aktérem při vytváření interregionálních partnerství. Vezmeme-li v potaz pouze vztahy k jiným organizacím či skupinám států, tedy interregionalismus v užším slova smyslu dle typologie H. Hänggiho (2006: 40–42), EU se účastní přibližně dvou desítek dialogů.

V Asii dlouhodobě úzce spolupracuje s regionálními organizacemi ASEAN a SAARC (viz níže Seznam zkratek) a zároveň se účastní bezpečnostního fóra ARF, stejně jako aktivně participuje v transregionálním dialogu ASEM (blíže viz Gilson 2002, Robles 2004). Spolupráci se subsaharskou Afrikou, karibskou a pacifickou oblastí zastřešuje nejstarší interregionální partnerství – se skupinou ACP (blíže např. Farrell 2005b). V rámci tohoto partnerství dále můžeme identifikovat specifické subregionální strategie vůči střední (CEMAC, CEEAC), východní (COMESA, IGAD, IOC, EAC), západní (ECOWAS, UEMOA) a jižní Africe (SADC), vůči karibské oblasti, reprezentované uskupením CARIFORUM, a vůči pacifické oblasti, reprezentované PIF/PIFS (European Commission – External Relations 2010). Pro úplnost dodejme, že ve vztazích s Afrikou po roce 2002 postupně na důležitosti nabývá i spolupráce s Africkou unií. Přejdeme-li k Latinské Americe, zde podobně jako v Africe funguje setkávání na nejvyšší úrovni v rámci strategického partnerství EU – LAC. Funkčněji zaměřená spolupráce je pak realizována s organizacemi MERCOSUR, CAN a skupinou zemí střední Ameriky na bázi Dialogu ze San José. Kromě novějšího fóra EU – LAC zde navíc již od 80. let působí další zastřešující struktura, Skupina z Ria (blíže např. Faust 2006; Vasconcelos 2007). Posledním regionem, se kterým EU rozvíjí interregionální partnerství, je oblast Zálivu, resp. tamní Rada pro spolupráci, GCC (blíže viz European Commission – External Relations 2010).

Pokusíme-li se tuto pestrou škálu vztahů zařadit do širšího kontextu vnějších vztahů EU a potažmo i mezinárodních vztahů obecně, v literatuře se profiluje řada různých pohledů. Zde zmíníme tři nejčastěji používané. Nejobecnější přístup na interregionalismus nahlíží zvnějšku, spíše očima disciplíny mezinárodních vztahů, a úzce jej spojuje s globalizací, regionalizací a novým regionalismem. V tomto smyslu bývají interregionální vztahy chápány jako jedna z úrovní vertikálně diferencovaného víceúrovňového systému globálního vládnutí, s bilaterálními vztahy mezi národními státy na nejnižší a globálními multilaterálními fóry na nejvyšší úrovni (Hänggi et al. 2006: 12). Podobně interregionalismus charakterizuje i jedna z prvních autorek píšících o novém regionalismu a interregionalismu 90. let, E. Regelsberger, která jej staví mezi bilateralismus a universalismus (Regelsberger 1990: 8 – 9). Interregionalismus tak přináší do systému mezinárodních vztahů novou dimenzi, nicméně podle všeho nemá potenciál zpochybnit národní státy jako dominantní či relativně nejvýznamnější aktéry mezinárodních vztahů, ale spíše „pomáhá starému systému národních států přizpůsobit se novému kontextu globálních výzev“ (Regelsberger 1990: 17).

Pokud sestoupíme v úrovni obecnosti o krok níže, můžeme interregionalismus zařadit do širšího celku vnějších vztahů EU. Zde lze identifikovat pět komplexních kategorií členěných zčásti dle geografických měřítek (dle Hettne – Söderbaum 2005: 540 – 548). První z nich je kategorie rozšiřování pojímající nejbližší země Unie, řadící se mezi přistupující, kandidátské či potenciálně kandidátské. Další je pak kategorie stabilizační politiky pojímající blízké okolí EU v rámci Evropské politiky sousedství (ENP). Do třetí kategorie spadá bilateralismus, tedy vztahy k jiným státním aktérům, zejména strategickým partnerům typu USA, Čína či Rusko. Čtvrtá kategorie zahrnuje námi studovaný interregionalismus, realizovaný se vzdálenějšími partnery zejména v Asii, Africe a Latinské Americe. Aby byl obrázek kompletní, zbývá ke třídění Hettneho a Söderbauma přidat poslední kategorii procházející napříč předchozími, totiž aktivity EU na multilaterálních fórech typu OSN či WTO.

Třetí a nejkonkrétnější pohled na charakteristiku interregionálních vztahů EU vychází spíše zevnitř a zaměřuje se na obsah konkrétních vztahů. Z této perspektivy se interregionální partnerství jeví poměrně komplexně, neboť zpravidla prochází napříč řadou politik. V první řadě se jedná o společnou obchodní politiku a rozvojovou politiku, včetně problematiky podpory lidských práv, demokracie, právního státu a dobrého vládnutí (good governance), někdy charakterizované jako export evropských hodnot. Dále ve výčtu politik nesmí chybět ani SZBP včetně bezpečnostní problematiky či vnější aspekty politiky spravedlnosti a spolupráce ve věcech vnitřních jako např. boj proti organizovanému zločinu. Kooperace také v menší míře sahá do oblasti ochrany životního prostředí, vědy a výzkumu, kultury a vzdělávání a dalších.

Jaké příležitosti interregionalismus Evropské unii nabízí?

V předcházející části jsme zmínili kvantitativní rozsah a geografický záběr interregionálních vztahů a dále jsme se je pokusili zařadit do širšího kontextu, jak z pohledu vnitřního, tak vnějšího. V následujícím textu nastíníme několik tezí, odpovídajících na otázku, proč jsou interregionální vztahy pro EU důležité a co jí mohou nabídnout. Jelikož odpovědí existuje samozřejmě vícero, v souvislosti s tím, jaký přístup zvolíme, zaměříme se zde pouze na tři z nich, vycházející ze tří širokých tradic mezinárodních vztahů – liberalistické, sociálně-konstruktivistické a realistické.

První teze vychází z liberalistického paradigmatu, zejména pak neoliberálního institucionalismu a liberálního intervencionismu. Tato teze říká, že intenzifikace interregionálních vztahů je odrazem měnícího se mezinárodního kontextu po konci studené války. Spolu s rozpadem východního bloku a rozvolněním toho západního totiž vzniklo určité mocenské vakuum, jež dalo prostor úvahám o jiném a potenciálně lepším světovém uspořádání na bázi multilateralismu. EU je zřejmě nejhlasitějším zastáncem multilaterálního řádu ve světě, jehož podpora je i jedním z hlavních cílů jejích vnějších akcí (SEU ve znění Lisabonské smlouvy: čl. 21(2)h). A právě síť otevřených interregionálních vztahů, chápaných jako předstupeň spíše než překážka multilaterálního uspořádání, by mohla přispět k vytvoření takového systému fungujícího podle evropských představ a na základě evropských hodnot. Jinými slovy, institucionali­zovaná síť partnerství EU de facto s celým světem by mohla pomoci ke snížení nepředvídatelnosti mezinárodního prostředí a k lepšímu managementu tlaků vycházejících z globalizace a rostoucí globální interdependence. Slovy J. Solany: „inter-regionální dialogy budou postupně přetvářet povahu mezinárodní politiky a prosazovat nové mechanismy, jak zvládat globální interdependenci a řešit přeshraniční problémy“ (Solana 2005 in Farrell 2007: 299).

Zároveň by takové prostředí velmi odpovídalo i cílům vnějšího působení EU směrem k „míru, bezpečnosti a udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy“ (SEU ve znění Lisabonské smlouvy: čl. 3(5)). Jelikož EU samu sebe vnímá jako model pro zbytek světa (EC 2004: 3), právě podpora regionální integrace jinde ve světě a interregionální vztahy obecně ji nabízí příležitost, jak přinést do mezinárodních vztahů více normativních aspektů charakteristických pro ni samotnou. Nehledě na to, zda jde o neoliberální obchodní doktrínu nebo respekt k lidským právům po vzoru evropských standardů.

S tímto liberálním pojetím úzce souvisí i druhá teze, opírající se o socializující přístupy. Interregionální vztahy EU jsou touto optikou viděny jako jistá sebeprojekce EU navenek s cílem potvrzovat svoji vlastní identitu a legitimitu jako mezinárodního aktéra. Zmíněnou sebeprojekci lze spatřovat především v tom, že EU se prostřednictví interregionálních vztahů snaží přenést svůj vlastní úspěch a zkušenost s regionální integrací na mezinárodní úroveň (blíže Hennis 2001 in Farrell 2005a: 145). Činí tak přitom podobnými prostředky, jaké slavily úspěch při samotné evropské integraci, tedy zejména cestou hospodářské spolupráce a integrace. M. Farrell v tomto smyslu dokonce konstatuje, že v interregionálních vztazích je inherentně přímo přítomen v principu stejný politický projekt, jako v evropské integraci samotné – tedy vytvořit politické společenství ekonomickými prostředky (Farrell 2005a: 145).

Tato taktika tak nejenže pomáhá šířit evropské chápání světa, ale i utvrzuje a legitimizuje samotný evropský projekt integrace. Specificky vztahy s podobnými hráči jako je sama EU potvrzují její identitu jako aktéra mezinárodních vztahů v plném slova smyslu. Navíc, jak zdůrazňují F. Söderbaum a L. van Langenhove, „tato strategie také podporuje legitimitu a statut ostatních regionů. To zase podněcuje další regionalismus a interregionalismus procházející napříč celým světem“ (Söderbaum – van Langenhove 2005: 251). Je tedy zcela v zájmu EU snažit se legitimizovat své vlastní postavení a samotný integrační proces touto cestou, neboť v mezinárodním systému vestfálského typu, ať už více či méně oslabeném, se státy jako jedinými nebo dominantními aktéry bude vždy spíše zvláštním a do jisté míry izolovaným hráčem. Na druhou stranu v systému, kde regiony a regionální aktéři budou mít svoji pevnou mezinárodně-politickou pozici a kde EU bude nejvyspělejším aktérem tohoto typu, bude její výchozí postavení značně výhodnější. „Interregionalismus tak vytváří a legitimizuje regionální aktéry včetně, a možná nevýrazněji, EU.“ (Söderbaum et al. 2005: 372 – 373).

Třetí teze se inspiruje realistickým paradigmatem mezinárodních vztahů a zabývá se propojením interregionalismu s mocenskou politikou. Přestože by mnohý zastánce realistického paradigmatu nesouhlasil s pojetím EU či jakéhokoliv jiného regionálního uskupení jako plnohodnotného aktéra mezinárodních vztahů, pokusíme se od tohoto problému abstrahovat a spíše se snažit realismus uplatnit při posuzování samotných interregionálních vztahů.

Jak vyplývá z výčtu interregionálních partnerství EU uvedeného výše, ve většině případů je protějškem Unie uskupení rozvojových zemí, které je charakterizováno jak menší hospodářskou vyspělostí, tak i relativně nižším stupněm integrace a institucionalizace. EU oproti nim disponuje lepšími mechanismy pro formulaci společného stanoviska, a to jak v rámci ekonomických vztahů, tak i v rámci SZBP. Kromě toho se díky atraktivitě svého vnitřního trhu a štědré nabídce rozvojové pomoci nachází v lepší vyjednávací pozici. Unie sice často deklaruje kultivovanost a ušlechtilé humanistické cíle své zahraniční politiky ve shodě s „image“ civilní mocnosti (blíže viz Telò 2006) či soft-power aktéra (dle Nye 2004), v konkrétních interregionálních vtazích však rozhodně neváhá své negociační převahy využít.
Nejmarkantněji je tato skutečnost viditelná u politicky a ekonomicky nejslabších partnerů, tedy skupiny ACP. Do tohoto regionu sice směřují největší objemy evropských prostředků, děje se tak ale za relativně rozsáhlých podmínek, tzv. kondicionality, soustředěných do oblasti politické i ekonomické (blíže např. Farrell 2005b: 271 – 279). Někteří pozorovatelé zde dokonce mluví až o soft imperialismu ze strany EU (Hettne – Söderbaum 2005: 550 – 551). Na druhé straně v případě ASEAN jsou nastavené podmínky spolupráce o dost mírnější – např. jinde silně prosazovaná agenda lidských práv je spíše potlačována ve prospěch ekonomických zájmů, přestože země v regionu mají k demokraciím západního typu v některých případech velmi daleko (blíže viz Robles 2004: 127 – 164). Znatelnější síla zemí ASEAN, které navíc nejsou recipientem podstatnějšího objemu evropské pomoci, činí totiž jejich uskupení mnohem méně zranitelným vůči evropským politickým a ekonomickým tlakům (Robles 2004: 138).

Novější fórum, ASEM, pokrývající větší část Asie, přináší odlišný případ mocenské politiky EU s pomocí interregionalismu. ASEM totiž Unie používá k prosazování jednak svých ekonomických zájmů a normativních hodnot, ale je chápán i jako průvodní jev tripolarizace globální ekonomiky (Gilson 2005: 313). EU se totiž jeho prostřednictvím snaží vybalancovat trojúhelník vztahů mezi Triádou – tedy jí samotnou, USA a východní Asií – zejména v reakci na založení APEC (Rüland 2006: 300).

Slabším partnerům tak EU podmínky vzájemných vztahů do značné míry diktuje (Söderbaum et al. 2005: 377), kdežto vůči srovnatelně silným uplatňuje klasickou strategii mocenského vyvažování. Navzdory rétorice plné rovnosti, solidarity a dalších normativních ideálů, tedy EU ve strukturování interregionálních vztahů jedná ve shodě s konkrétním rozložením sil podobně jako jakýkoliv jiný aktér hájící své egoistické zájmy. Shrňme, že EU může velice dobře využít své pozice silného hráče interregionálních vztahů pro prosazování svých zájmů vůči obecně slabším a méně koordinovaným protihráčům.

***

Abychom naše krátké představení jinak dosti komplexní problematiky interregionalismu shrnuli, řekněme, že tato progresivní dimenze vnějších vztahů přináší EU několik zajímavých příležitostí. V první řadě, interregionalismus se přímo nabízí jako vhodný nástroj pro podporu mezinárodního systému založeného na multilaterální spolupráci, mírových vztazích a vzájemné úctě mezi národy, tedy pro podporu hlavních cílů vnějších akcí EU. Unie má přitom příležitost tuto globální síť interregionálních vztahů značně uzpůsobit svým zájmům a představám. Dále jí interregionalismus nabízí prostor k další legitimizaci jejího vlastního integračního projektu a také identity jako aktéra mezinárodních vztahů. EU může v interregionálních vztazích navíc využít své dominantní pozice mezi ostatními regiony, dané řadou faktorů od ekonomické a politické váhy až po ve srovnání mnohem funkčnější mechanismy pro společný postup a negociace s partnery. Musíme však mít na paměti, že jde pouze o jeden z kanálů interakcí, který často spíše doplňuje bilaterální vztahy s jednotlivými státy. Nicméně co je zde nejdůležitější, interregionalismus výrazně zvětšuje prostor, v rámci něhož se EU při prosazování svých zájmů může efektivně pohybovat.
 

Seznam zkratek

ACP – Skupina států Afriky, Karibiku a Pacifiku (African, Caribbean and Pacific Group of States) APEC – Asijsko-pacifická hospodářská spolupráce (Asia – Pacific Economic Cooperation) ARF – Regionální fórum ASEAN (ASEAN Regional Forum) ASEAN – Sdružení národů jihovýchodní Asie (Association of Southeast Asian Nations) ASEM – Asijsko-evropské setkání (Asia – Europe Meeting) CAN – Andské společenství (Comunidad Andina) CARIFORUM – Karibské fórum (Caribbean Forum) CEEAC – Hospodářské společenství států střední Afriky (Communauté Economique des Etats de l’Afrique Centrale) CEMAC – Středoafrické hospodářské a měnové společenství (Communauté Economique et Monétaire de l'Afrique Centrale) COMESA – Společný trh pro východní a jižní Afriku (Common Market for Eastern and Southern Africa) EAC – Východoafrické společenství (East African Community) ECOWAS – Hospodářské společenství západoafrických států (Economic Community of West African States) ENP – Evropská politika sousedství (European Neighbourhood Policy) EU-LAC – Evropská unie a Latinská Amerika (European Union and Latin America) GCC – Rada spolupráce Zálivu (Gulf Cooperation Council) IGAD – Mezivládní úřad pro rozvoj (Intergovernmental Authority on Development) IOC – Komise Indického oceánu (Indian Ocean Commission) MERCOSUR – Společný trh Jihu (Mercado Común del Sur) PIF/PIFS – Forum/Sekretariát ostrovů Pacifiku (Pacific Islands Forum/Secretariat) SAARC – Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci (South Asian Association for Regional Cooperation) SADC – Jihoafrické rozvojové společenství (Southern African Development Community) SZBP – Společná zahraniční a bezpečnostní politika UEMOA – Západoafrická hospodářská a měnová unie (Union Economique et Monétaire Ouest-Africaine)

Literatura a internetové zdroje

• EC [European Commission]. 2004. A World Player: The European Union’s External Relations. Europe on the Move series. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, on-line verze.
• European Commission – External Relations.
• Farrell, M. 2005a. “The EU and Interregional Cooperation: In Search of Global Presence?” In: The Political Economy of European Integration: Theory and Analysis. Eds. Erik Jones and Amy Verdun. London, New York: Routledge, pp. 128 – 148.
• Farrell, M. 2005b. “A Triumph of Realism over Idealism.” European Integration, Vol. 27, No. 3, pp. 263 – 283.
• Farrell, M. 2007. “From EU Model to External Policy? Promoting Regional Integration in the Rest of the World.” In: The State of the European Union. Eds. Sophie Meurnier and Kathleen R. McNamara. Oxford, New York: Oxford University Press, pp. 299 – 315.
• Faust, J. 2006. “The European Union’s Relations with MERCOSUR: the Issue of Interregional Trade Liberalization.” In: Interregionalism and International Relations. Eds. Heiner Hänggi, Ralf Roloff and Jürgen Rüland. London, New York: Routledge, pp. 155–167.
• Gilson, J. 2002. Asia Meets Europe: Inter-Regionalism and the Asia-Europe Meeting. Cheltenham, Northampton: Edward Elgar Publishing.
• Gilson, J. 2005. “New Interregionalism: The EU and East Asia.” European Integration, Vol. 27, No. 3, pp. 307 – 326.
• Hänggi, H. 2006. “Interregionalism as a Multifaceted Phenomenon: In Search of a Typology.” In: Interregionalism and International Relations. Eds. Heiner Hänggi, Ralf Roloff and Jürgen Rüland. London, New York: Routledge, pp. 31 – 62.
• Hänggi, H. et al. [Hänggi, H. – Roloff, R. – Rüland, J.]. 2006. “Interregionalims: A New Phenomenon in International Relations.” In: Interregionalism and International Relations. Eds. Heiner Hänggi, Ralf Roloff and Jürgen Rüland. London, New York: Routledge, pp. 3–14.
• Hettne, B. – Söderbaum, F. 2005. “Civilian Power or Soft Imperialism? The EU as a Global Actor and the Role of Interregionalism.” European Foreign Affairs Review, Vol. 10, No. 4, pp. 535 – 552.
• Nye, J. S. 2004. Soft Power: The Means to Success in World Politics. New York: Public Affairs.
• Regelsberger, E. 1990. “The Dialogue of the EC/Twelve with Other Regional Groups: a New European Identity in the International System?” In. Europe’s Global Links: The European Community and Inter-Regional Cooperation. Eds. Geoffrey Edwards, Elfriede Regelsberger. London: Pinter Publishers, pp. 3 – 26.
• Robles, A. C. 2004. The Political Economy of Interregional Relations: ASEAN and the EU. Aldershot, Burlington: Ashgate.
• Rüland, J. 2006. “Interregionalism: An Unfinished Agenda.” In: Interregionalism and International Relations. Eds. Heiner Hänggi, Ralf Roloff and Jürgen Rüland. London, New York: Routledge, pp. 295 – 313.
• SEU [Smlouva o Evropské unii] ve znění Lisabonské smlouvy. 2008. In: Lisabonská smlouva: Konsolidovaný text Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy. Ed. Jan Sochorek. Praha: Úřad vlády ČR, Odbor pro informování o evropských záležitostech.
• Söderbaum, F. et al. [Söderbaum, F. – Stålgren, P. – Van Langenhove, L.]. 2005. “The EU as a Global Actor and the Dynamics of Interregionalism: A Comparative Analysis.” European Integration, Vol. 27, No. 3, pp. 365 – 380.
• Söderbaum, F. – van Langenhove, L. 2005. “Introduction: The EU as a Global Actor and the Role of Interregionalism.” European Integration, Vol. 27, No. 3, pp. 249 – 262.
• Telò, M. 2006. Europe: a Civilian Power? Houndmills, Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan.
• Vasconcelos, A. 2007. “European Union and MERCOSUR.” In: European Union and New Regionalism. Ed. Mario Telò. Farnham, Burlington: Ashgate, pp. 165 – 184.

Autorka studuje evropská studia a ekonomii na Masarykově univerzitě.

Otázky kam a s kým zamestnávajú ukrajinskú politickú elitu aj spoločnosť prinajmenšom v období volieb, keď každý z lídrov predstavuje občanom svoju víziu ukrajinskej budúcnosti. Cieľom textu je zamyslieť sa nad tým, či je Únia atraktívna pre Ukrajincov a ako to vplýva na vzájomné vzťahy a kde sú naopak nedostatky a rezervy. Cieľom je tiež zamyslieť sa nad postavením Ruskej federácie voči Ukrajine a porovnať ho s postavením EÚ. Akýmsi výstupom by mala byť úvaha, ktorý z aktérov má väčšie možnosti realizovať svoju politiku alebo v ktorom prípade existuje väčšia možnosť na prehlbovanie vzájomných vzťahov.

Predpokladom je, že Európska únia disponuje voči Ukrajine fenoménom soft power ako ho definuje Joseph Nye, teda schopnosťou dosiahnuť svoje ciele prostredníctvom ovplyvnenia správania partnera. Presnejšie soft power je založená na schopnosti ovplyvňovať čo chcú druhí na základe kultúrnej atraktivity, ideológie alebo inštitúcií, je to v skratke opak toho ak je aktér prinútený meniť svoje rozhodnutia na základe hrozieb, napr. vojenských. (Nye 1990: 181 182)

Motívom na takúto úvahu je aj komparácia prípadu Ukrajiny a jej vzťahu k EÚ s prípadmi iných krajín ktoré sa v nedávnom období do Únie integrovali alebo sa o integráciu pokúšajú v súčasnosti. Nie je pravdepodobne nevyhnutné hlbšie preniknúť do témy integrácie krajín strednej Európy do EÚ, ktorá bola zavŕšená v roku 2004 k tomu, aby bolo možné vysloviť domnienku, čo viedlo dané krajiny k snahe sa integrovať. Vyskytovali sa dôvody ako návrat do Európy (alebo snaha o návrat do západnej civilizácie), snaha dosiahnuť blahobyt západných krajín, snaha prekonať dedičstvo komunizmu. Taktiež vo významnej časti spoločnosti tzv. nových členských krajín existuje presvedčenie, že veci verejné (politika, správa) sú v západoeurópskych krajinách spravované lepšie. Samozrejmosťou bolo presvedčenie mnohých o vyššej rozvinutosti demokracie, nižšej korupcii atď. Všetky nemateriálne „statky“ vyplývajúce z členstva boli dopĺňané samozrejmou predstavou o postupnom zvyšovaní životnej úrovne ako dôsledku členstva, ako už bolo spomenuté. Táto atraktivita myšlienky európskej integrácie zafungovala v 90. rokoch a funguje do určitej miery aj teraz, stačí sa pozrieť na príklady balkánskych krajín bývalej Juhoslávie, kde napriek problémom nastáva postupné zmierovanie znepriatelených strán. Inšpiráciou im pravdepodobne je zmierovanie európskych krajín po 2. svetovej vojne a významnou motiváciou je bezo sporu možnosť zlepšenia vzťahov s EÚ a perspektíva členstva. Deje sa tak „prirodzene“ bez hrozieb silou, vydierania.

Ukrajina je v inej geopolitickej situácii ako krajiny Západného Balkánu, ktoré sú obkolesené iba Úniou, a ktoré si, aspoň sa zdá, vybrali kam sa chcú zaradiť V Ukrajine prebieha diskusia kam má patriť. V prípade integrácie do EÚ je podpora relatívne vysoká- vyššia ako podpora integrácie do Spoločenstva nezávislých štátov.(Popescu-Wilson 2009: 28), čo sa napr. nedá povedať o integrácii do NATO. Ukrajinci si pod pojmom EÚ predstavia asi nasledovné: dobré platy, lepšia životná úroveň, lepšie možnosti uplatniť sa, kvalitnejšie cesty, menej korupcie… Ilustrujúc na konkrétnych číslach tak v roku 2008 by sa podľa jedného z prieskumov v prípadnom referende za členstvo v NATO vyjadrilo 23 % respondentov, proti 57 %, za členstvo v EÚ 41 %, proti 28 %. Najčastejšími uvádzanými dôvodmi pre členstvo v Únii sú očakávané vyššie životné štandardy, ekonomický rozvoj a politická stabilita/demo­kracia. (Public Opinion in Ukraine 2008: 28–29) Je to rozhodne potenciál, na ktorom sa dajú vzťahy ďalej budovať. Slovami jedného diplomata z krajiny EÚ pôsobiaceho v Kyjeve: „žiadny majiteľ hotela nehovorí o ruskej kvalite ubytovania vo svojom hoteli ale o európskej kvalite, ktorú poskytuje.“ Takýto postreh je len detail, avšak posolstvo je jasné. Európa a Európska únia je pre obyčajných Ukrajincov, viac-menej bez ohľadu na to, z akého regiónu alebo prostredia sú, atraktívna. Samozrejme takýto pocit môže byť ešte intenzívnejší u tých, ktorí mali v štátoch EÚ možnosť nejakú dobu pobudnúť. Zdalo by sa, že história sa, v porovnaní so strednou Európou, opakuje. Nie je však jasné, či v Ukrajine existuje taká popularita myšlienky „návratu do Európy“, ako to bolo u jej západných susedov. Tento slogan zaznieva výrazne od eurooptimistických politikov. Popescu a Wilson však rolu tejto idey v šiestich krajinách Východného partnerstva spochybňujú. Aj keď lídri môžu hovoriť o návrate do Európy tento mýtus má konkurenciu v alternatívach, akými sú izolacionizmus alebo nejaká slovanská, eventuálne postsovietska alebo pravoslávna vzájomnosť. (Popescu, Wilson 2009: 16)

Aká vlastne je politika Únie voči tomuto veľkému susedovi, resp. aké sú možnosti a perspektívy vzťahov, keďže samotná atraktivita rozhodne nemôže stačiť? Treba poznamenať, že nie je kandidátskou krajinou, teda nemá jasnú perspektívu členstva, na rozdiel napr. od Chorvátska alebo aj Turecka. To, že Ukrajina nemá status kandidáta, má viacero príčin a takisto následkov. Dá sa pochybovať o tom, že v takom hospodárskom alebo sociálno-politickom stave môže byť daný jasný prísľub alebo potenciálny dátum členstva v Únii. To by sa pravdepodobne nestretlo s pozitívnou odozvou v niektorých členských krajinách. Kto vie ako by sa zatvárili voliči napr. vo Francúzsku na to, keby vláda presadzovala integráciu 45 miliónovej Ukrajiny, kde priemerná úroveň miezd dosahuje zlomok úrovne členov Únie. Brusel si nateraz nemôže dovoliť motivovať Kyjev jasným prísľubom členstva. Čo však urobiť môže, je poskytnúť pomoc Ukrajine pri reformách a snažiť sa o jeho priblíženie k Únii. Ukrajina je v bruselskom prístupe zaradená do projektu Východného partnerstva (VP), spolu s Bieloruskom, Moldavskom a krajinami Južného Kaukazu. Cieľmi projektu sú okrem iného podpora demokracie, dobrá správa vecí verejných (good governance), podpora reforiem, ekonomický rozvoj, stabilita alebo spolupráca v energetickej oblasti. Zaradenie štátu do tejto skupiny sa stretlo aj s nesúhlasom medzi Ukrajincami, keďže si podľa nich zaslúžia viac.

Treba povedať, že rámec Partnerstva neobmedzuje Ukrajinu ako individuálneho aktéra. Vo všeobecnosti je kvitované, že krajiny na východ od Únie boli vyčlenené v rámci Európskej politiky susedstva (ENP) samostatne. Vnútorná deľba ENP na južnú a východnú dimenziu je pre obe skupiny výhodnejšia a umožňuje adresnejší prístup Bruselu k obom oblastiam. Východné partnerstvo však určite nemôže riešiť všetky problémy vo vzťahoch medzi oboma aktérmi. Keďže celý koncept Partnerstva bol do života uvedený iba v minulom roku, je ťažké hovoriť o tom, či je úspešný alebo nie. Je nevyhnutné, aby neboli jeho zámery s cieľom všestrannej spolupráce bez členstva vnímané len ako záujem Bruselu, bez aktivity partnerských krajín.

Jednou z priorít VP je rozvoj kontaktov medzi ľuďmi. Samozrejme je dôležité, aby boli umožňované výmeny napr. študentov, aby sa ľudia mohli navzájom spoznávať. Pre ukrajinských občanov to však nie je až také jednoduché. Prezident Juščenko, potom ako bol v roku 2005 zvolený za prezidenta, zrušil vízovú povinnosť pre občanov Európskej únie. Z opačnej strany však obdobný krok vykonaný nebol. Pre to, aby krajina mohla byť zaradená do zoznamu štátov, ktoré majú s EÚ bezvízový styk (v tomto prípade možno hovoriť o krajinách Schengenu), musí ten ktorý štát spĺňať prísne nastavené podmienky. Musí byť zmluvne ošetrená otázka readmisie (zjednodušene ak niekto ilegálne prekročí hranicu z Ukrajiny na Slovensko alebo do Maďarska, bude vrátený na Ukrajinu). Toto Ukrajina splnila a dohoda o readmisii je prijatá a viac nie je problémom.

Európska únia ustúpi od vízovej povinnosti len vtedy, keď z toho nebudú vyplývať bezpečnostné riziká. Technickým problémom, ktorý možno relatívne jednoducho vyriešiť, je zabezpečiť primeranú ochranu cestovných dokladov. V krajine bolo donedávna celkom bežným javom, ak niekto vlastnil celú radu cestovných pasov. Efektívna centrálna evidencia v krajine neexistovala. Z hľadiska riešenia je náročnejším problém efektívnej ochrany vonkajších hraníc Ukrajiny. Ak Kyjev nebude môcť garantovať bezpečnosť svojich hraníc, nebude môcť byť vízová povinnosť pre Ukrajinských občanov zrušená. Do roku 1992 hranice medzi republikami Sovietskeho zväzu de facto neexistovali. Napr. na rusko-ukrajinskej stále neprebehla demarkácia. Táto hranica stále rajom pre pašerákov a je (na rozdiel od hranice „Schengenu“) pomerne ľahko nelegálne prekonateľná. Posolstvo je jasné, Ukrajina nateraz nespĺňa podmienky na to, aby bola zrušená vízová povinnosť zo strany Bruselu. Na druhej strane krajiny EÚ bývajú kritizované za nehumánne postupy pri vydávaní víz Ukrajincom. Ide prinajmenšom čiastočne o oprávnené pripomienky. Čo to sa podarilo napraviť, napr. víza pre študentov, pedagógov sú vydávané zdarma. Niektoré problémy eliminuje aj Vízový kód EÚ prijatý v apríli 2010. Podľa neho budú musieť všetky konzuláty pri vydávaní víz postupovať rovnako, budú existovať časové limity na vydanie dokumentov a takisto pri zamietnutí žiadosti bude možné dozvedieť sa príčiny zamietnutia. Vydávanie dlhodobých víz by malo byť taktiež zjednodušené.

Obraz sa čiastočne vylepšil, avšak stále zostáva zo strany ukrajinskej spoločnosti negatívny. Problematika víz je len koncovým prejavom problémov vo vzťahoch Ukrajiny a EÚ. Únia je pre Ukrajincov atraktívna, avšak nevedia, aká je ich perspektíva vo vzťahu k nej. EÚ môže rozhodne urobiť viac, čím by presvedčila svojho partnera, že bezvízový styk pre Ukrajincov je pre Brusel prioritou. Solonenko napr. uvažuje o tom, že by sa Brusel v rámci VP mohol podieľať na zavedení poriadku na rusko-ukrajinskej hranici, bez čoho víza zrušené určite nebudú. Integrované riadenie hraníc je jednou z priorít VP. EÚ by pri tom mala spolupracovať ako s Ukrajinou tak aj s Ruskom- strategickým partnerom EÚ. (Solonenko 2009: 201–204 )

Zdá sa, že jasnejšiu perspektívu Ukrajine ponúka Rusko. Obe krajiny spája mnohé, dominantným náboženstvom v oboch je pravoslávie, ruský jazyk má na Ukrajine významné postavenie, takisto ako ruská kultúra. Obyvatelia oboch spoločne žili v jednom štáte a to, relatívne dlho. Spoločné dedičstvo je zjavné každému, kto mal príležitosť nejakú dobu v Rusku a na Ukrajine pobudnúť. Možno namietať, že v tak intenzívnej podobe neexistuje na západe Ukrajiny, avšak neplatí to bezo zvyšku. Rusko má omnoho lepšiu východiskovú pozíciu než Európska únia, ktorá si musela postavenie budovať sama. To však rozhodne nie je všetko. Rusko a Ukrajina sú veľmi výrazne prepojené hospodársky.

Problematickou otázkou je plyn, ktorý Rusko Ukrajine dodáva. Súčasný prezident Janukovyč podpísal s ruskou stranou dohody podľa ktorých bude na ukrajinskom Kryme naďalej dislokovaná ruská flotila a Ukrajine výmenou za to bude z ruskej strany dodávaný ruský plyn lacnejšie než sú svetové ceny. Vojenská prítomnosť tisícok ruských námorníkov na Kryme ako prejav vplyvu je známa. Takisto v otázkach cestovania sa Únia Ruskej federácii nevyrovná. Medzi krajinami je bezvízový styk, na prekročenie hranice stačí ekvivalent slovenského alebo českého občianskeho preukazu. V RF, hlavne vo väčších mestách, pracuje veľa ukrajinských pracovných migrantov (aj keď asi o tretinu menej ako ich je v EÚ(Popescu, Wilson 2009: 34)), medziľudské vzťahy sú veľmi intenzívne, na Ukrajine žije početná ruská menšina, platí to aj opačne. Paradoxnou „výhodou“ je tiež ruský prístup k demokracii a ľudským právam.

Európska únia nesmie (nemala by) pristúpiť na sfalšovanie volieb alebo nehovoriť o korupcii. Ruskí reprezentanti nemali problém s uznaním výsledkov nelegitímnych volieb prezidenta v roku 2004, takisto nekritizovali garnitúru dovtedajšieho ukrajinského lídra Kučmu, zapleteného do korupčných afér. Rusko nepranierovalo ukrajinské pomery, keď došlo k vražde novinára Honhadzeho. Moskva ponúka svojim susedom vlastnú alternatívu soft power, založenú na rétorike bratstva, možnosti integrácie, strategických investíciách, ochrane autoritárskych režimov, voľného prístupu na pracovný trh, suverénnej demokracie (Popescu, Wilson 2009:38)

Je vidno, že Moskva a Brusel majú vo vzťahu ku Kyjevu v rukách iné karty. Momentálne sa zdá, že ruský postup nachádza na Ukrajine výraznejšiu odozvu. Rusko ponúka za politické a bezpečnostné ústupky jasné politické a hospodárske výhody. Únia nie je schopná Rusku konkurovať v tom, že by povedzme znížila cenu dodávaných surovín na Ukrajinu pod trhovú úroveň, ironicky povedané „krajiny môžu prežiť bez IKEY ale nie bez plynu“ (Popescu, Wilson, 2009:32). Takisto si Brusel nedovolí ustupovať z demokratických štandardov, nekritizovať korupciu, porušovanie zákonov. Rusko sa taktiež poučilo z tzv. Oranžovej revolúcie a uvedomilo si, že staré praktiky (napr. mierne porušovanie volieb alebo zjavná podpora proruského kandidáta) viac nemusia na kontrolu susedov stačiť a rozvinulo svoju soft power vskutku obdivuhodným spôsobom. (Popescu 2006)

Naopak Európska únia sa mnohým (kritikom EÚ) zdá byť akýmsi impériom, ktoré Ukrajine (a ostatným štátom Východného partnerstva) málo niečoho konkrétneho/hma­tateľného sľúbi a naopak veľa vyžaduje. Partnerské krajiny majú preberať únijné pravidlá, avšak bez jasnej perspektívy členstva. Obdobné podmienky (i keď samozrejme náročnejšie) sú kladené aj kandidátom. Ich postavenie sa však od postavenia Ukrajiny líši práve budúcim možným členstvom. Akú teda má Európska únia pozíciu v ukrajinskom povedomí. Je otázkou, či sa tu bude opakovať scenár známy zo strednej Európy, keď Únia bola pre občanov aj politikov taká atraktívna, že to umožňovalo realizovať reformné a iné často nepopulárne kroky s odôvodnením, že Brusel to tak chce, a teda v konečnom dôsledku (a v prípade integrácie) to bude pre občanov prínosom. Disponuje Únia týmto potenciálom v takej intenzite na Ukrajine ako to platilo pri stredoeurópskych štátoch? Autor textu ponúka odpoveď – NIE.

Ak sa dramaticky nezlepší obraz EU v krajine a zároveň sa nebude zhoršovať obraz Ruska, čo by muselo ísť ruku v ruke s väčšou aktivitou EÚ, tak budú stále častejšie zaznievať z Ukrajiny hlasy, že „EÚ nás nechce, musíme byť s Ruskom.“ Možno, že nastane nejaký ideový súboj medzi Ruskom a Úniou o Ukrajinu. Pričom je namieste poznamenať, že akokoľvek sa bude Kyjev približovať Bruselu, nebolo by správne, aby boli prerušené všetky dovtedajšie väzby s RF. Práve tak sa snažia argumentovať niektorí ruskí politici, avšak najmä v kontexte možného členstva v NATO, keď sa Rusko vyhráža prerušením väzieb. (Rossija možet vvesti dla žitelej Ukrajiny vizy 2008)

Únia bude musieť produkovať aktívnejšiu východnú (ukrajinskú) politiku. Ak aj nemá prísť prísľub členstva, je namieste pokúšať sa o všestrannú spoluprácu. Avšak skôr či neskôr, ak Ukrajina bude mať stále záujem a pomery sa zlepšia, bude musieť byť nastolená otázka budúceho členstva. Vzťahy majú potenciál byť na veľmi vysokej úrovni, čo plynie aj z atraktivity Únie pre Ukrajinu, ktorá by zo strany Bruselu nemala byť premrhaná, samozrejme ak je spolupráca skutočnou prioritou. Ak má skutočne Európska únia ašpirácie byť významným zahranično-politickým aktérom, tak sa v prvom rade musí snažiť v svojom bezprostrednom susedstve, pretože ak sa to nepodarí tam, pravdepodobne sa to nepodarí ani inde. Ak Únia nebude jednotnejšia a akčnejšia, tento cieľ nedosiahne a z atraktivity, ktorú určite má, zostane len prázdna fráza. Navyše vo východnej Európe soft power už nedisponuje iba ona sama, ako je o tom presvedčených stále veľa predstaviteľov v EÚ.

Zdroje

• Nye, J. (1990): The Changing Nature of World Power, Political Science Quarterly, Vol. 105, No. 2, pp. 177–192.
• Popescu, N. (2006): Russia’s Soft Power Ambitions, CEPS Policy brief, No. 115, October 2006.
• Popescu, N. –Wilson, A. (2009): The Limits of Enlargement-Lite: European and Russian Power in the Troubled Neighbourhood, Policy Report. ECFR, London.
• Public Opinon in Ukraine 2008, IFES, text on-line.
• Rossija možet vvesti dla žitelej Ukrajiny vizy, 27.10.2008, text on-line.
• Solonenkol, I. (2009): A Ukrainian Perspective on the EU-Russia Relationship, in Duleba, A. (ed.): Searching for new momentum in EU-Russia Relations: Agenda, Tools and Institutions. SFPA, Bratislava, pp. 177–210.

Autor studuje mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě.