Charles Kupchan píše, že volební výsledky ve Francii znamenají změnu rovnováhy v evropské politice ve prospěch podpory hospodářského růstu a odklon od úsporných opatření. V této snaze se bude moci nový prezident spolehnout i na další země jako Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko a počítat může i s podporou amerického prezidenta Obamy. Podrobný profil nově zvoleného prezidenta Hollanda připravil Council of Foreign Relations.

Sebastian Mallaby říká, že výsledky voleb ve Francii a v Řecku přinesou střet mezi německou politikou fiskální zodpovědnosti a „prorůstověji“ založenými strategiemi jižních států. A. Barroso a M. Rahman si však myslí, že žádné významné změny, nebo střety mezi rozdílnými názory v Německu a ve Francii nehrozí, protože to bude Francie a ne Německo, která bude mít problém se zabezpečením růstu.

Barry Eichengreen vidí paralelu mezi současnou situací a vývojem v 30. letech, kdy ve světě kolaboval systém zlatého standardu a vztahy mezi Německem a Francii se zhoršovaly. I v současné době očekává mírné zhoršení, ne však až tak výrazné.

Zajímavý komentář přinesl blog Open Europe, kde je zastáván názor, že současná situace nahrává oteplení vztahům mezi Německem a Velkou Británií, které po jejím nepřistoupení k Paktu stability v minulém roce nejsou v nejlepší kondici.

Penelope Chester píše, že volební výsledky ve Francii a Řecku připomínají politikům, že se musí neustále ucházet o přízeň voličů, kteří je v případě nespokojenosti s jejich politikou nebudou znovu volit. Paul Krugman souhlasí a nazývá výsledky těchto voleb „revoltou“, kterou vnímá jako krok správním směrem v pravý čas. Podle něho voliči ukázali politikům, kterou cestou jít nechtějí a podle Krugmana má teď euro a samotný projekt EU lepší šanci na přežití.

Ne každý je ovšem takový optimista. Časopis The Economist ještě před volbami nazval Hollanda „nebezpečným mužem a tvrdil, že jeho zvolení nebude dobrým krokem pro Francii, ani pro Evropu. Ve svých dalších článcích svou rétoriku časopis zmírnil, když ukazoval, že nový prezident bude mít velice těžký úkol ve snižování deficitu, ke kterému se zavázal a dokonce že jeho politika nebude až tak zaměřena proti úsporným opatřením, jak věří jeho voliči.

Na závěr můžeme konstatovat, že většina evropských novin zastává mírně optimistické stanovisko po zvolení Hollanda. Zároveň se však shodují, že vztahy mezi Německem a Francii projdou v nejbližších několika měsících těžkými zkouškami. Faktem zůstává, že jednoznačná politika úsporných opatření v Evropě s největší pravděpodobností skončila a v budoucnu bude muset být brán do úvahy i růst a jeho podpora. Tomu odpovídá i reakce Evropské Komise, která bezprostředně po výsledcích voleb ve Francii a Řecku zahájila legislativní kroky na podporu růstu, které podle ní v novém politickém klimatu mají větší pravděpodobnost podpory.

Nová rubrika časopisu Global Politics GP Briefing vám každý týden přináší souhrn nejdůležitějších názorů, které potřebujete vědět, vždy na jedno aktuální téma.

Na jednu stranu je dohoda způsobem, jak vyslat Talibanu a dalším skupinám operujícím v zemi signál, že nemá smysl plánovat v roce 2014, kdy má oficiální přítomnost amerických vojáků v zemi být ukončena, převzetí moci do svých rukou. Nicméně je zřetelné, že se Obama tímto krokem také snaží upevnit svou pozici v rámci letošních prezidentských voleb. Přestože drtivá většina americké společnosti dlouhodobě oponuje přítomnosti svých vojáků v blízkovýchodní zemi, podle některých odborníků se tímto krokem prezident snaží opětovně upřít pozornost voličů na úspěch mise proti Usámu bin Ládinovi a svou zahraniční politiku tak postavit do dobrého světla. Leslie Gelb například upozorňuje, že by bylo pro Obamu velkým rizikem přijmout opačný přístup a tak zvýšit pravděpodobnost, že se po deseti letech, kdy USA obětovaly ekonomické zdroje a životy svých vojáků, kábulská vláda zhroutí a Republikáni si tak ve volební kampani přijdou na své. Angažmá v Afghánistánu autor nazývá Obamovou válkou.

E. J. Dionne z Washington Post zmiňuje další aspekt věci – fakt, že Republikáni poprvé od šedesátých let mají v letošní kampani výraznou nevýhodu v tématu zahraniční politiky, jelikož Obama v rámci svého volebního období správně adresoval požadavky amerických občanů – opustil Irák a soustředil se na dopadení nejhledanějšího teroristy. Přestože většina Američanů favorizuje ještě rychlejší stahování vojsk ze země, je podle autora článku pravděpodobné, že přijmou fakt, že se jejich prezident nesnaží o dosažení příliš ambiciózních plánů, ale realisticky o zamezení toho, aby teroristické skupiny převzaly v zemi kontrolu. Naopak podle názoru Jacka Goldsmitha by Mitt Romney mohl ke svému prospěchu využít fakt, že se Obamova administrativa odmítá efektivně vypořádat se zadrženými teroristy a proponuje ve věznici Guantanámo užití civilních procesů. Robert Heddick navíc upozorňuje na další možné nebezpečí – jaký má Obama záložní plán pro případ, že by bylo v Kongresu nutné žádat o další finance, ne-li rovnou o lidské zdroje, pokud by došlo k opětovnému oslabení kábulské vlády?

Obamovy kroky samozřejmě mají i své otevřené oponenty. Například David Swanson dohodu srovnává se smlouvou uzavřenou Obamovým předchůdcem s iráckým premiérem Nouri al-Malikim v roce 2007. Jediným rozdílem mezi nimi je podle autora fakt, že nynější dohoda nemá jakýkoliv časový rámec a je velice vágní. Richard Haas kritizuje „Obamův Afghánistán“ z několika úhlů. Afghánistán podle autora získal v USA prominentní postavení, přestože „válka proti teroru“ má být svým charakterem válkou globální. USA kromě odporu proti Al Kajdě nemají v zemi žádné vitální zájmy a podle toho by měly tomuto úkolu být přisouzeny patřičné lidské a finanční zdroje.

Nová rubrika časopisu Global Politics GP Briefing vám každý týden přináší souhrn nejdůležitějších názorů, které potřebujete vědět, vždy na jedno aktuální téma.

Turbulentní vývoj posledního měsíce odstartovalo již na konci března Muslimské bratrstvo (MB), vítěz parlamentních voleb ze začátku roku, které se rozhodlo oproti svým slibům zaregistrovat svého kandidáta v podobě vysoce postaveného a velmi vlivného člena hnutí Khairata Al-Shatera. Samotné toto rozhodnutí vyvolalo vlnu spekulací o důvodech, které přimělo MB porušit své dřívější sliby, Marc Lynch v této souvislosti zmiňuje dva hlavní náhledy – první z nich akcentuje především strach MB ze stálé dominance armády během procesu tranzice, druhý naopak zdůrazňuje možnou spolupráci obou, kdy armáda mění s MB politický vliv za respektování svých zájmů. .

Al-Shater byl nicméně společně s velmi radikálním televizním kazatelem Hazemem Salahem Abu Ismailem (profil z NYT a z blogu The Egypt Report), bývalým šéfem Mubarakovy tajné policie Suleimanem a bývalým diplomatem Amr Moussou viděn jako jeden z hlavních favoritů nadcházejících voleb. Několik dnů po uzavření přihlášek ovšem egyptský parlament schválil zákon, podle kterého se prezidentských voleb nesmí účastnit kandidáti spjatí s Mubarakovým režimem, což z boje vyřazovalo jak Suleimana, tak dalšího poměrně populárního kandidáta, Ahmeda Shafiqa, který byl předrevolučním premiérem. Komise pro prezidentské volby následně z voleb škrtla z formálních důvodů kromě nich dalších devět kandidátů a mezi nimi i Al-Shatera, Abu Ismaila, a Suleimana. Kompletní přehled vyloučených a důvody vyloučení od blogerky Zenobia. Poté co 23. dubna přechodná vojenská vláda země posvětila zmíněný zákon o zákazu veřejné činnosti činitelů Mubarakova režimu, proti němu podal Shafiq odvolání, které bylo poměrně překvapivě přijato a umožnilo mu opět kandidovat (více např Egypt Independent nebo Al Jazeera).

Finální počet kandidátů se tak 26. dubna ustálil na číslu 13, přičemž MB dokázalo do tohoto seznamu protlačit na poslední chvíli i svého „rezervního“ kandidáta v podobě předsedy jeho politické strany Mohameda Morsiho (širší profil na NYT). Profily celé výsledné třináctky přináší například BBC nebo egyptský Al Ahram. Isobel Coleman poté tvrdí, že mezi jednotlivými kandidáty nejsou ve většině oblastí výrazné rozpory, co je ale skutečně odlišuje, je postoj k islámu a jeho roli ve veřejném životě.

Největší šance na vítězství jsou připisovány Amr Moussovi, tedy v podstatě kandidátu armády a sekularistů, Ahmedu Shafiqovi, tedy další osobnosti s pevnými vazbami na armádu, Abdelu Fotouhovi (rozhovor s Al Jazeerou), bývalému členu MB, jenž je považován za kandidáta revolučních liberálů, ale i salafistů a kandidátu MB Morsimu. Steve Negus ale připomíná, že podobně jako v parlamentních volbách se bude velká většina Egypťanů rozhodovat na poslední chvíli, což se může opět projevit nárůstem hlasů pro islamisty nyní procházející krizí popularity (blíže WSJ, Al Jazeera). Některé další rozdíly oproti parlamentním volbám a hlavní výhody a nevýhody jednotlivých kandidátů shrnuje komentář H. Hellyera. Mnohé analýzy pak konstatují, že s vyloučením hlavních islamistických kandidátů se nyní bude bojovat především o salafistické a obecně konzervativní voliče (např. Al-Ahram). The National pak připomíná, že dva kandidáti spjatí s MB (Morsi a Fotouh) pro něj představují významný test jednoty. Antropoložka Yasmin Ahmed pak ukazuje podle čeho se vlastně voliči islamistů rozhodují.

Podle Michaela Collinse Dunna již chaotický proces výběru a selekce kandidátů, při kterém jich byla bezmála polovina vyloučena, volby připravil o veškerou důvěryhodnost. The Economist se ve svém komentáři naopak domnívá, že eliminací extrémních kandidátů typu Abu Ismaila se volby sice stávají nudnější, ale zároveň pro Egypt bezpečnější. S úlevou zareagoval například i bloger Issander Al-Amrani na vlivném blogu The Arabist. Hani Sabra a John Watling poté na stránkách Foreign Policy poukazují na to, že v chaosu ohledně prezidentských voleb a dalších kauz (dohadování o ústavu a vlastně i o prezidentských pravomocech, spory s USA, stálé protesty na náměstích ad.) se zapomíná na volný pád egyptské ekonomiky, což může mít do budoucna mnohem zásadnější dopad. To zdůrazňuje i rozsáhlá analýza Chatham House. Mohamed al-Dahshan poté sumarizuje vývoj a osobnosti vyloučených kandidátů a svůj příspěvek zakončuje větou, že i přes jednotlivé zmatky tentokrát alespoň roky dopředu nevíme, kdo vyhraje. Mnohem skeptičtější názor pak prezentuje Ammar Ali-Hassan, který načrtává deset možných scénářů budoucího vývoje s tím, že očekává silnější nedemokratické zapojení armády.

Celý proces výběru kandidátů poté bývá řadou komentátorů interpretován jako „přetlačování“ MB a armády, respektive jí vedenou Nejvyšší radou. Podle rozsáhlé analýzy International Crisis Group totiž prezidentské volby představují pro armádu, jež se odcizila jak sekulárním liberálům, tak islamistům, jednu z posledních (legálních) možností, jak si udržet politickou moc a chránit své zájmy. ICG také poukazuje na prakticky totální ztrátu důvěry mezi jednotlivými skupinami, přičemž souboj sekularistů, armády a islamistů je tak nyní viděn mnohými z nich jako hra s nulovým součtem. Postupnou eskalaci vzájemného konfliktu, který se promítá i do vyhrocené kampaně jednotlivých kandidátů, komentuje také panarabský deník Al-Hajját. Noha al-Hennawy naopak obviňuje MB z toho, že nevystupuje proti armádě dost silně a nechává jí volnou ruku k manipulaci s procesem tranzice. Podobný názor pak prezentuje i Nader Fergany a proti zasahování armády do politiky koneckonců protestovaly v posledních týdnech i desetitisíce lidí (často islamistů, byť ne pouze) na náměstí Tahrír (NYT).
 

Nová rubrika časopisu Global Politics GP Briefing vám bude každý týden přinášet souhrn nejdůležitějších názorů, které potřebujete vědět, vždy na jedno aktuální téma.

16. dubna 2012 byl za nového prezidenta Světové banky (WB) dle očekávání zvolen korejský Američan Jim Yong Kim, současný předseda Dartmouth College a odborník na zdravotnickou problematiku, oficiálně nominovaný prezidentem Obamou. Tato volba byla vůbec první v dosavadní historii WB, kdy proti americkému kandidátovi na tento post stál nějaký oponent. USA jsou ovšem poněkud osamocené ve tvrzení, že jeho zvolení bylo otevřené a transparentní. Jestli je Kimova poněkud nezvyklá odbornost vhodná, ukáže až budoucí vývoj, nicméně proces jeho zvolení mu jeho i tak těžkou úlohu nijak neusnadňuje.

Nezvyklá situace volby prezidenta WB vyvolala bohatou diskusi a mnoho expertů se o svém názoru na jednotlivé kandidáty nechalo slyšet již před samotnou volbou. Joseph Stiglitz píše, že všichni tři jsou vhodní a doufá, že volba bude opravdu svobodná. Odbornice na zdravotnickou politiku Larie Garett tvrdí, že i když je největší předností Jima Kima jeho background v zdravotnictví, i v tomhle bude čelit jeho přístup ve WB problémům. Podle Jagdishe Bhagwatiho je jednoznačně nejvhodnější kandidátkou Okonjo-Iweala, a to především díky svým odborným kvalitám a zkušenostem. Podle Bhagwatiho prezident Obama mohl vybrat i vhodnějšího amerického kandidáta než je ten současný. Podobný názor zastává i časopis The Economist, podle kterého byla tohle příležitost ocenit odborné předpoklady neamerického kandidáta. Mohamed El-Erian dokonce tvrdí, že existuje konsensus o tom, že Okonjo-Iweala je nejvhodnější kandidát a vědí to i američtí představitelé. Jeffrey Sachs si to ale nemyslí a říká, že americký kandidát je stále jednoznačný favorit na pozici. 

Článek v Guardianu cituje kandidátku Okonjo-Iweala, která se ještě před volbou vyjádřila, že zvolen bude americký kandidát. Podle jejích slov je jasné, že v této věci se očividně nerozhoduje podle kvality uchazečů. Třetí kandidát Jose Antonio Ocampo dokonce před volbou odstoupil a označil ji za politické cvičení.

V závěrečné volbě za amerického kandidáta podle zpráv hlasovaly evropské země, Kanada, Japonsko, Jižní Korea a Rusko. Další státy jako Mexiko, Čína a India jeho kandidaturu podpořily. Jedná se tedy o pokračování neformální dohody, podle které na čele Mezinárodního Měnového Fondu stojí vždy Evropan a na čele WB Američan. Informaci o tom přinesla agentura Reuters, Al Jazeera a portál Globaltimes.cn. 

Ve svém oficiálním vyjádření po zvolení Kim představil svou agendu a priority na pozici prezidenta WB a uznal kvality svých oponentů Ocampa a Okonjo-Iweala. Prezident Obama ocenil, že tentokrát byla volba prezidenta otevřená a transparentní a vyjádřil potěšení nad širokou podporou mezi světovými lídry. Následně Obama uznal i kvality neúspěšných kandidátů. Oficiální tisková zpráva Bílého domu gratuluje nově zvolenému prezidentovi WB, vyzdvihuje jeho kvality a těší se na spolupráci v oblasti rozvojových programů. 

Speciální zpravodaj OSN pro Palestinu Richard Falk se nicméně kriticky vyjadřuje, že Západ propásl dobrou šanci ukázat, že to s reformou globálních institucí myslí vážně. Pasivita států BRIC pak podle něj ukazuje podobným směrem. Mezinárodní rozvojová agentura Oxfam International ve své tiskové zprávě uvedla, že příští prezident je dobrá volba a odborník na rozvojovou problematiku. Zpráva ale dále dodává, že jestli byl Kim skutečně nejlepším kandidátem se nikdy nedozvíme a to především z důvodu netransparentního volebního procesu, který poškozuje pověst celé instituce. 

Blog Guardianu Powerty Matters přináší názory několika rozvojových expertů, kteří ukazují, jak by Kimova agenda měla v nadcházejícím období vypadat. Všichni autoři se shodují, že reforma vnitřního fungovaní WB je nutná a to především z důvodu, aby tato instituce mohla vykonávat rozvojovou činnost v prospěch celého světa. Jednotliví autoři vyjmenovávají politickou dimenzi, nevyváženost názorů, nedostatek dialogu a aroganci jako hlavní problémy jejího fungování. Časopis The Economist pak konstatuje, že Kimova úloha je díky jeho nepříliš legitimní volbě o to těžší. 

Další názory a analýzy ohledem budoucího vývoje ve WB přináší fórum expertů Council of International Relations
 

Autor je doktorandem Katedry Mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU a členem redakce Global Politics.

SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ ODBORNÝ TEXT NA TÉMA: MEZINÁRODNÍ BEZPEČNOST

Autoři mohou volit témata z širokého spektra oblastí např. jaderné, energetické či kybernetické bezpečnosti; náboženského nebo politického extremismu; terorismu, mezinárodních konfliktů a z mnoha dalších dle vlastního výběru.

Soutěže se mohou účastnit studenti bakalářských a magisterských studijních programů.

Nejlepší práce budou oceněny finančními obnosy na nákup odborné literatury v následujícím složení: 1. místo 2000 Kč, 2. místo 1500 Kč a 3. místo 1000 Kč, zároveň budou publikovány na stránkách časopisu Global Politics a portálu Sekuritaci.cz.

Práce musí splňovat formální a obsahové požadavky odborného textu. Délka textu by se měla pohybovat okolo 10 normostran (1 ns = 1800 znaků).

Své texty a pár informací o sobě posílejte do 30.dubna 2012 na emailovou adresu redakce@globalpolitics.cz; do předmětu nezapomeňte uvést „Soutěž GP“

Kvalita prací bude posuzována anonymním recenzním řízením. Případní zájemci o zpřístupnění hodnocení své práce nechť laskavě zašlou požadavek na emailovou adresu.

Recenzovanou knihu je možno nahlížet z několika směrů. Z prvního – tematického – pohledu Walker nepřichází s žádnou zásadní obměnou základních námětů, které je možno pozorovat již v jeho dřívějších dílech. Za druhé, z pohledu autorových ambicí je představovaná kniha společně s připravovanou a navazují monografií Out of Line: Boundaries, Borders, Limits patrně snahou vytvořit osobní magnum opus. Z třetího – „metodologického“ – hlediska je možné vidět sice jen částečnou, ale přesto nejvýraznější změnu oproti předchozí Walkerově práci. Zatímco nejslavnější Inside/Outside (1993) se snaží odhalit základy mezinárodních vztahů jako akademické disciplíny, recenzovaná kniha již přesahuje i do analýzy politické praxe. 

Walkerova kniha neklade otázky, které by byly převratné samy o sobě. Rovněž neposouvá výzkum k novým tématům, stále užší analýze partikulárních problémů a nevyužívá ani žádných nových teoretických konceptů. Naopak se vrací k těm nejzákladnějším tématům, jejichž podstata podle knihy (např. s. 102) zůstává v současné vědecké praxi nereflektována. Walker se tedy ptá, co je politickým subjektem, kde je situován, jakou roli hraje státní suverenita a jaký je vztah mezi suverenitou a systémem států. Dílčí otázky, které se v průběhu knihy (mnohdy opakovaně a někdy snad až nahodile) vynořují, se věnují podstatě a roli hranic, povaze politického násilí a autorizaci podstaty politického rozhodování. Walker nepopírá, že současná politika čelí řadě výzev či problémů, které překračují hranice států, ani že existují nestátní a transnacionální aktéři. Podle Walkera je však podstatné, že ani tito transnacionální aktéři, ani transnacionální problémy (související např. s ekologií) nemění podstatu vymezení politiky tak, jak byla definována v době zrodu západní modernity. 

Z mnoha výzev současnosti vyplývají podle Walkera dvě základní výzvy. Tou první je snaha překonat stávající politický řád a vytvořit nové politické uspořádání, které bude univerzalističtější a vytvoří novou konfiguraci partikulárních jednotek v rámci univerzálního politického subjektu (např. světový stát). Tuto snahu autor nazývá jako úsilí o dosažení světové politiky. Druhou snahou je upevnit a promyslet akceschopnost partikulárních politických jednotek, tedy v současnosti národních států. Taková snaha upevnit jejich platnost (či vyvrátit možnost přechodu k něčemu univerzálnějšímu) směřuje k potvrzení partikulární jednotky (národního státu) jako jediné entity, která může svým členům nabídnout vizi lineárně-progresivního vývoje. Jde tedy o naplnění univerzálního v rámci partikulárního. Toto je pojmenováno jako mezinárodní politika. Walker argumentuje, že obě tyto snahy jsou obsaženy v samotných zárodcích západní modernity a jsou nerozlučně spjaty. 

Walker s tímto hlavním argumentem nepracuje úplně standardním způsobem. Stává se mu spíše hypotézou, výzkumnou otázkou, ale zároveň je hned v počátku deklarováno, že jde i o samotný závěr a shrnutí. Při prozkoumávání argumentu autor postupuje po hermeneutickém kruhu, kdy postupně a obšírně vymezuje předpoklady pro svůj základní argument. Často se ale vrací ve svém výkladu zpět a doplňuje, či dokonce pozměňuje dřívější stanoviska. Takovýto přístup je ovšem jedním ze dvou hlavních důvodů, který činí Walkerův text obtížně čitelným. Tím druhým je vysoký stupeň abstrakce jeho analýzy. Je možno konstatovat, že oproti After the Globe, before the World jsou jeho předchozí díla konkrétní a snadno uchopitelná. 

Konkrétní metodou je zde analýza autorů a textů tvořících jádro západní modernity. Ve výběru autorů se Walker nijak výrazně neodlišuje od standardního kurikula, které se zaměřuje na Machiavelliho, Hobbese, Kanta apod. V čem se však Walker již výrazně odlišuje, je interpretace těchto autorů. Především v případě Kanta se snaží poukázat na rozpolcenost německého filosofa mezi realismem a idealismem. Podobně ale problematizuje i ostatní. 

Walkerovou výzkumnou linií, hypotézou, argumentem i závěrem tedy je, že snaha představit si a konstruovat novou světovou politiku (v protikladu k partikulární mezinárodní politice) je obtížnější, než se zdá. Každá taková snaha je totiž uchycena v určité rozpolcenosti mezi partikulárním a univerzálním, která je zabudována v samotném jádru západní modernity, i uvnitř myšlení jednotlivých moderních autorů (např. u zmíněného Kanta). Modernita podle Walkera inherentně produkuje potřebu rekonceptualizovat, kde má být politika umístěna (jestli v rámci mezinárodního a partikulárního, nebo v rámci světového a univerzálního), avšak zároveň zabraňuje toto dilema vyřešit. Tato hlavní linie či argument tvoří i jádro všech kapitol. 

V první kapitole Walker specifikuje paradoxní a vzájemně konstitutivní vztah mezi potřebou vymyslet (novou) světovou politiku a trváním na (současné) mezinárodní politice. Následující kapitola se zaměřuje na to, jakým způsobem má být případně dosaženo světové politiky, a zároveň ukazuje proč je to v rámci tradice moderního myšlení nemožné. V třetí kapitole Walkerův zájem směřuje ke kořenům západní modernity a k tomu, jak dnešní promýšlení politiky tyto kořeny obnovuje, nikoliv podkopává. Předposlední kapitola spíše doplňuje výklad o dílčí postřehy. Poslední kapitola, která je rozvedena na více než sedmdesáti stranách, je netypickým závěrem, který postrádá jasný ukončující bod, avšak snaží se znovu zformulovat problematiku předchozích kapitol a alespoň částečně ji kategorizovat. 

Je jistě možné tvrdit, že kniha je určena všem, kteří studují mezinárodní vztahy z teoretické perspektivy. Kniha však předpokládá, že její čtenář bude již pokročilým studentem schopným filosofického myšlení. Zároveň ovšem tento text i aktivně vstupuje do dialogu s ostatními teoretickými přístupy. Nastavuje kritické zrcadlo nejen realismu a idealismu, ale velmi sofistikovaným způsobem také normativní kritické teorii vycházející z tradice Frankfurtské školy. Možná nejpříhodnějším způsobem, jak knihu popsat, je však označit ji za zhmotnění autorovy meditace sloužící hlavně autorovi samému k urovnání jeho myšlenek. Zároveň se tak zdá, jako by na čtenáře myslela až druhotně. 

Z toho vyplývá i hlavní problém celé knihy, kterým je její srozumitelnost, resp. nesrozumitelnost. Ta je dána obtížným jazykem, ale zejména specifickou strukturou, jež nevede od jednoznačně formulovaných problémů k jednoznačně formulovaným závěrům. Jelikož se kniha nezabývá jen podstatou moderní politiky (tedy tím, co je), ale její zájem souvisí i s výzkumným programem v rámci politických věd, zůstává nejasné, jakou roli Walker přisuzuje ostatním teoretickým směrům kromě realismu a liberalismu. Jakou roli zaujímá např. konstruktivismus či přístupy vycházející z marxismu, autor vůbec nekomentuje. Na různých místech knihy se čtenář může ptát, proč Walker volí zrovna onoho myslitele či proč se uchyluje zrovna k danému tématu. Nejde o to, že by Walkerova analýza daného tématu či autora byla tematicky mimo, avšak často se zdá, že se jeho dílčí příklady či otázky vynořují téměř až nahodile. 

Walkerovu poslední knihu je nutno považovat za hluboké rozvinutí témat, která již předložil dříve, a za inspirativní kritický esej věnující se nejzákladnějším otázkám o podstatě moderní politiky, jenž umožňuje promýšlet témata jako politický subjekt, suverenita a její vztah k systému států z originálního úhlu pohledu. Přínos Walkerovy knihy spočívá především v tom, že stimuluje přemýšlení a je toto přemýšlení schopna do značné míry vést. Kromě toho nabízí řadu dílčích postřehů, které často nejsou pro výklad knihy příliš zásadní, ale dále čtenáři umožňují otevírat nové dimenze chápání.

Walker, R. B. J. (2010): After the Globe, before the World. London, New York: Routledge.

Další literatura: Walker, R. B. J. (1993): Inside/Outside. International Relations as Political Theory. Cambridge: Cambridge University Press.

Autor studuje mezinárodní vztahy na Aberystwyth University.

S těmito označeními, metaforami a obraty se můžeme setkat nejen ve veřejných sdělovacích prostředcích, ale také v oficiálních vládních dokumentech, populární kultuře a akademickém světě. Přestože tyto nálepky a jejich slepence, koneckonců stejně jako jejich sofistikovanější akademické obdoby (sociálněvědní/ge­opolitické koncepty a teorie), mají, jak upozorňuje Klaus Dodds, svoji heuristickou hodnotu a usnadňují nám orientaci ve spletitém mezinárodním prostředí, neznamená to, že by měly být přijímány nekriticky. Kritická geopolitika tak usiluje o odhalení zdrojů geopolitických tematizací světa a snaží se porozumět rovněž tomu, jakým způsobem tento proces ovlivňuje naše chápání jednotlivých regionů, aktérů ale i celého mezinárodního systému, a jak se tato přesvědčení promítají do samotného „výkonu geopolitiky“ (zpravidla zahraničněpolitické aktivity národních států). Jinými slovy, ukazuje, jak se dělá geopolitika.

V předchozím souboru článků byl tento kritický pohled na geopolitiku zastoupen pouze jedním textem srovnávajícím geopolitický diskurs v dílech Nicholase J. Spykmana a Karla Haushofera. Zbývající texty lze považovat za „klasickou“ geopolitickou analýzou, kde jsou politicko-geograficky definované problémy jako např. rozšiřování NATO nebo status Arktidy vysvětlovány prostřednictvím aplikace geopolitických konceptů a teorií. Naproti tomu pojítkem této série textů je reflexe geopolitických konceptů, vizí a diskursů. Geopolitika je tak zasazována zpět do svého kulturně-historického kontextu a slovy Gearóida Ó Tuathaila, nejvýraznějšího představitele tohoto přístupu, zbavována statusu „pohledu odnikud“.

První článek, hodnotící vliv díla Alfreda T. Mahana na formulaci a prosazování zahraniční politiky USA, se věnuje tématu propojení formální a praktické geopolitiky. Ukazuje tedy, na rozdíl od ostatních textů prostřednictvím historiografické, nikoli diskursivní, analýzy, do jaké míry se teoretické předpoklady, podmíněné sociálním kontextem, hodnotovými preferencemi a idiosynkraziemi autora, mohou stát vodítkem pro zahraničněpolitické chování státu. Nalezneme zde také srovnání geopolitického myšlení dvou výrazných představitelů studenoválečné reálpolitiky – Henryho Kissingera a Zbigniewa Brzezinského – čerpajících z tradic doby „velkých mírumilovných státníků“ knížete Metternicha či kancléře Bismarcka. Třetí text se poté zabývá z pohledu České republiky stále aktuální debatou o vymezení prostoru a definici charakteru „střední Evropy“. Změny chápání tohoto pojmu jsou dokumentovány na pozadí přeměn a střídání geopolitických vizí odrážejících historické rozložení sil mezi Západem a Východem. Poslední příspěvek se věnuje významu populární kultury coby specifického zdroje utváření geopolitického smýšlení. Jedním z cílů populární geopolitiky je hledání reprezentací dominantních norem, idejí a identit charakterizujících mezinárodněpo­litické aktéry či určitý geografický prostor. Datovou bází, na jejímž základě je definován obraz mezinárodního systému a pozice Spojených států, jsou zde knihy (resp. jejich filmové zpracování) Toma Clancyho, který pracuje s geopolitickými vizemi velmi blízkými neokonzervativnímu proudu americké zahraniční politiky.

Dodejme, že autory všech následujících příspěvků jsou studenti Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS (texty byly psány jako seminární práce do kurzu Geopolitika: teorie a případové studie).

Jak se dělá geopolitika?

• Vliv díla Alfreda Thayera Mahana na zahraniční politiku USA na přelomu devatenáctého a dvacátého století (Dohnal, Malinek)
• Analýza geopolitického diskurzu Henryho Kissingera a Zbigniewa Brzezinskiho (Ližička, Ondriaš)
• Geopolitické vize střední Evropy – proměny chápání pojmu “střední Evropa“ a jejich důsledky (Daniel, Durkošová)
• Populární geopolitika: reprezentace geopolitického uvažování v dílech Toma Clancyho (Fridrichová, Svobodová)

1. Úvod

Alfred Thayer Mahan bývá pokládán za průkopníka a jednoho z nejvýznamnějších představitelů rané anglosaské geopolitiky. Na rozdíl od řady jeho souputníků měly přitom myšlenky obsažené v jeho díle značný ohlas a vliv na zahraniční politiky států již bezprostředně po svém publikování. Poněkud paradoxně se tak nejdříve stalo v Evropě, zejména ve Velké Británii, přestože publikace tohoto autora byly vždy primárně psané s ohledem na situaci Spojených států a způsob, jakým mohou posílit své mezinárodní postavení. Nutno však podotknout, že přinejmenším od 90. let 19. století zahraniční politika USA skutečně prošla proměnou, která v mnoha ohledech odrážela základní Mahanovy myšlenky, přičemž tento námořní důstojník a teoretik měl nezpochybnitelný vliv na špičky americké administrativy. Právě transformací americké zahraniční politiky a rolí Alfreda Thayera Mahana v tomto procesu se zaobírá tento článek. 

2. Alfred Thayer Mahan

Alfred Thayer Mahan se narodil 27. září 1840 ve West Pointu ve státě New York. Jeho otec, Denis Hart Mahan, byl sám významným vojenským teoretikem, který se na rozdíl od svého syna zaměřoval na pozemní síly a jehož myšlenky měly velký vliv zejména v období občanské války. Mahan starší se v mnohém inspiroval napoleonským teoretikem Antoine Henri Jominim, jehož vliv je možné najít i v díle jeho syna – například ve vyzdvihování významu jediné rozhodující bitvy. 

A. T. Mahan zprvu studoval na Columbijské univerzitě, ale po dvou letech studia se rozhodl navzdory přání svých rodičů přestoupit na Námořní akademii ve West Pointu, kterou dokončil v roce 1859, čímž také začala jeho kariéra námořního důstojníka (Moll, 1963: 132).

Jak mnoho autorů zmiňuje, je poměrně pozoruhodné, že Mahan ve svých velitelských schopnostech zdaleka nevynikal tak, jak by bylo možné očekávat podle jeho pozdějšího bezprecedentního vlivu na poli námořní strategie a geopolitiky. Různí autoři uvádějí, že během aktivní služby se jeho lodě často dostávaly do kolizí (Weir, 2007: 187). Peter Paret také poněkud překvapivě uvádí, že samotné službě na moři se Mahan pokoušel vyhnout, přičemž neměl příliš v oblibě moderní parní lodě, které byly v té době vrcholem námořní techniky (Paret, 1986: 445).

V průběhu občanské války sloužil Mahan na několika plavidlech, do bojů se však příliš nezapojil. Výjimkou byl útok na přístav Port Royal, kdy se ovšem poněkud nešťastně srazil s další unionistickou lodí. Brzy nato byl pověřen vyučováním na Námořní akademii, to však Mahan nesl poměrně těžce a pokládal to za ponižující práci (Weir, 2007: 187). Po skončení občanské války v USA zpravidla sloužil na námořních výpravách v oblastech Pacifiku a Asie, což podle některých autorů jen podpořilo jeho uzavřenou povahu, převážně šovinistický vztah k cizincům a také poněkud přezíravý postoj k většině kolegů z námořnictva (Chambers II., 2000).

V roce 1885 začal učit na Naval War College, kde se stává o rok později ředitelem. V této funkci pak působil až do roku 1896, s krátkou přestávkou v letech 1889–1892, kdy pracoval v Úřadu pro navigaci. Během svého působení na Naval War College se v roce 1887 setkává s budoucím prezidentem Theodorem Rooseveltem, na něhož udělaly Mahanovy názory značný dojem a který jeho dílo doporučil vlivnému senátorovi Henry Cabot Lodgeovi, jenž později stanul v čele Výboru pro zahraniční záležitosti (Judis, 2004: 35). V roce 1890 pak vyšla nejzásadnější Mahanova kniha The Influence of Sea Power upon History 1660–1783. Ta se poněkud paradoxně dočkala většího úspěchu nejprve mimo USA, především ve Velké Británii, kterou Mahan v roce 1893 navštívil (Moll, 1963: 134–135). Velkou část svých nejvýznamnějších prací pak připravoval ještě před svým odchodem z aktivní vojenské služby v roce 1896, kterým naplno začala druhá éra Mahanovy kariéry jako teoretika. Ta byla velmi plodná: celkem napsal více než dvacet teoretických knih (Chambers II., 2000).

V roce 1897 Rooseveltův vliv (a tím zprostředkovaně vliv Mahana) značně posílil, když jej prezident McKinley jmenoval viceministrem námořnictva. Roosevelt a Mahan aktivně podporovali válku se Španělskem v roce 1898, protože předpokládali, že by to mohlo definitivně vést k vybudování silného námořnictva a učinit tak z USA skutečnou námořní velmoc. Samotný Mahan byl v období války povolán zpět do vojenské služby a byl členem Naval Strategy Board (Karsten, 1971: 589).

Po americko-španělské válce Mahan odešel do důchodu, ale příležitostně zastával řadu významných funkcí. V roce 1899 byl například hlavním zástupcem USA na Haagské konferenci o omezení zbrojení. V souladu se svým realistickým přesvědčením zde Mahan odmítl zákaz chemických zbraní jako nehumánního prostředku s prostým odůvodněním, že Spojené státy by se neměly vzdávat zbraní, jež by mohly být v případné válce užitečné (Joy, 2008: 89–90).

V letech 1903–1904 pak byl členem Senátního výboru námořního obchodu a Komise pro reorganizaci ministerstva námořnictví (Parkin, 1995: 256). S Rooseveltem si Mahan vyměňoval dopisy až do své smrti v prosinci 1914. Prezident s ním zpočátku konzultoval řadu otázek týkající se námořní strategie, v pozdějších letech však Mahanův vliv poněkud zeslábl a jeho názory se s Rooseveltovými začaly rozcházet (Turk, 1987: 99).

3. Hlavní Mahanovy myšlenky

3.1 Konflikt mořské a pozemní moci

Mahan byl jedním ze zakladatelů ranné školy anglo-saské geopolitiky, pro niž bylo typické vnímání uspořádání světa jako binární opozice mezi pozemskou a mořskou mocí. Tento dualismus byl podle Mahana v historii vždy přítomný, což dokládal mimo jiné i na příkladech antických pozemních (Sparta, Řím) a mořských (Athény) mocností. Základem veškerých jeho textů přitom bylo přesvědčení, že pro sílu národů či států není rozhodující držení rozsáhlého pozemního území, ale naopak nevyhnutelně souvisí s ovládnutím mořského prostoru (Sumida, 2001: 100–101).

Na základě své představy o vzájemně neslučitelných zájmech mořských a pozemních mocností předpokládal dlouhodobou spolupráci mezi USA, Velkou Británií, Německem a Japonskem na jedné straně a Čínou a Ruskem na straně druhé. Tento antagonismus byl podle Mahana dán nejen neslučitelnými geopolitickými zájmy, ale částečně měl i hlubší, rasové a kulturní kořeny, přičemž na jednu stranu stavěl anglo-germánské národy „Teutonů“ a na druhou slovanské národy (Krejčí, 2010: 530–531).

Místem konfliktu mezi pozemní a mořskou mocí byla podle Mahana zejména Asie (Mahan, 2010: 13, 328). V tomto pojetí Rusko dominuje vnitru kontinentu a expanduje na východě, západě a směrem na jih, což je vedeno jeho snahou získat přístup k nezamrzajícímu moři. Tímto se přirozeně dostává do konfliktu s mořskými mocnostmi jako je Japonsko či Velká Británie. Mahan předpokládal, že mořská síla poskytuje možnost variabilnějšího a rychlejšího manévrování. Právě kvůli lepšímu ovládnutí komunikací byl přesvědčen, že mořská síla má ve výše zmíněném konfliktu převahu (Krejčí, 2010: 530–531). Zejména pozdější obchodní pronikání USA do Číny a lpění na politice „otevřených dveří“ v tomto regionu lze chápat jako naplnění Mahanovy politiky, která má za cíl zabránit přílišnému ruskému vlivu v této oblasti.

3.2 Taktika a strategie

Ve válečném konfliktu Mahan rozlišoval mezi taktikou a strategií, přičemž pod první pojem zahrnoval momentální kroky prováděné armádou při přímém střetu s protivníkem, zatímco pod druhou kategorii zahrnoval obecnější kroky, jež jsou plánovány dopředu (Mahan, 2010: 8, 88). Mahan kladl důraz na vybudování masivní vojenské flotily a jejího nasazení v jediné rozhodující bitvě, čímž, jako někteří další autoři, přímo navazoval na řadu let staré myšlenky Karla Von Clausewitze (Cowley, 1996: 323). Za významnou zbraň mořské moci považoval námořní blokádu, přičemž předpokládal, že v řadě případů může být odříznutí pozemní mocnosti od mořských obchodních cest pro výsledek konfliktu určující (Lenz, 2008: 91).

Mahan přikládal značný význam kontrole nad strategickými místy, takzvanými škrtícími body (choke points), kde pokládal za vhodné vybudovat systém základen pro doplnění pohonných hmot. Za takový škrtící bod pokládal například Havajské ostrovy nebo případný panamský průplav, jehož vybudování navrhoval (Globalsecurity, 2010). Tímto přístupem do značné míry navazoval na myšlenky Henri Jominiho z přelomu 18. a 19. století, s nímž však nesdílel přesvědčení, že vítězství v bitvě je otázka dodržování několika jasně daných matematických pravidel. Mahan se naopak blížil spíše pojetí Clausewitze, když tvrdil, že bitva je vždy do značné míry otázkou náhody a správného momentálního úsudku velitelů (Sumida, 1997: 109–110).

Ačkoliv si byl Mahan vědom, že proměna některých podmínek a vývoj zbraní v průběhu historie může mít zásadní vliv na taktiku, byl zároveň přesvědčen, že základní zákony celkové strategie zůstávají neměnné (Lenz, 2008: 89). Ve své nejvlivnější knize The Influence of Sea Power Upon History 1660–1783 proto na základě studia námořní historie vyvozuje aktuální doporučení pro politiku Spojených států.

3.3 Základní faktory síly námořní mocnosti

Mahan sílu mořských mocností odvozoval od šesti základních faktorů, z nichž zdaleka ne všechny byly geografické povahy. Za první faktor považoval geografickou pozici státu, jež zahrnovala přístup k otevřeným mořím, zranitelnost pozemních hranic či možnost udržování strategických mořských základen. Druhým faktorem bylo rozsáhlé pobřeží a dostatek dobrých přístavů. V obou těchto ohledech bylo postavení Spojených států mimořádně dobré. Za třetí faktor považoval Mahan rozsah území, respektive především délku pobřeží a rozmístění populace ve vztahu k obraně území. V tomto směru se postavení USA značně zlepšilo vybudováním železnice mezi východním a západním pobřežím. Čtvrtým faktorem byl podle Mahana počet obyvatel a i v tomto směru byly Spojené státy koncem 19. století ve výhodné pozici, neboť stále absorbovaly velký příliv imigrantů. Kapitalistická americká společnost také zcela vyhovovala pátému Mahanově principu, kterým byl národní charakter se zvláštním ohledem na kladný vztah k obchodu. Posledním faktorem byl pro Mahana charakter vlády, pro nějž bylo klíčové, zda příznivých geografických podmínek dokáže stát využít. Lze předpokládat, že na svou dobu velmi demokratický systém USA v tomto poskytoval určitou výhodu (Mahan, 2010: 29–69).

3.4 Mahanův imperialismus

Mahan otevřeně podporoval imperialistickou politiku Spojených států, především ve své knize The United States Looking Outward (1890) – základem mělo být rozsáhlé válečné námořnictvo se strategicky rozmístěnými základnami v zahraničí, systém pobřežní ochrany a agresivní pronikání na Spojených států na zahraniční trhy (Mattox, 2000).

V protikladu k tradičnímu konceptu Spojených států jako země, již ze dvou stran chrání oceán, považoval Mahan moře nikoliv za ochranný prostředek, ale naopak za prostor, který umožňuje americkou expanzi všemi směry. Mahan si byl vědom toho, že tyto možnosti omezuje fakt, že pro spojení mezi západním a východním pobřežím Spojených států bylo nutné obeplout celý kontinent, a proto patřil k velkým propagátorům vybudování Panamského průplavu, který pohyb amerického námořnictva značně usnadnil (Murphy, 2009: 279).

Mahan přitom nevěnoval pozornost pouze vojenským faktorům, ekonomický aspekt byl pro něj minimálně stejně důležitý. Mahan, který citoval Sira Waltera Raleigha jako jednoho ze svých myšlenkových souputníků, by zřejmě souhlasil i s jeho slavným výrokem „kdo vládne oceánům, ten vládne obchodu – kdo vládne obchodu, ten disponuje bohatstvím světa, kdo disponuje bohatstvím světa, ten je vládcem světa“ (Lenz, 2008: 91). Jak upozorňuje Chovanec, hlavním důvodem, proč Mahan usiloval o to, aby Spojené státy vybudovaly loďstvo, jež by mohlo konkurovat britskému, byla právě ochrana hlavních obchodních cest (Chovanec, 2006).

Mahanův důraz na rozsáhlý námořní obchod a získávání zámořských území podle některých odpovídal tehdy dominantnímu ekonomickému přístupu „merkantilistického imperialismu“, který považoval zisk zámořských kolonií za vhodný ze dvou důvodů – jednak jako zdroj primárních surovin, jednak jako odbytiště pro rostoucí ekonomiku centra (Pugh, 1996).

LaFeber však upozorňuje, že Mahan nebyl zastáncem autarkie, ale naopak požadoval snížení cel a dalších bariér mezinárodního obchodu. Reciproční obchodní vztahy podle něj byly logickým důsledkem zahraniční expanze. Mahan podotýkal, že efektivní a stále se rozvíjející průmysl Spojených států na konci 19. století přinášel nadprodukci, přičemž dosavadní pozemní expanze Spojených států směrem na západ již pomalu dosáhla svých limitů. Považoval tedy za logické řešení pronikání USA na zámořské trhy, což v důsledku znamenalo potřebu vybudovat dostatečně silné námořnictvo. V pozdějších letech však Mahan začal na vlastní obchodní loďstvo klást menší důraz – v jeho nové koncepci bylo třeba vybudovat dostatečně silné vojenské námořnictvo k ochraně obchodních tras, ale nebylo přitom podstatné, zda se zboží dopravuje na vlastních či zahraničních lodích (LaFeber, 1962: 674–685).

4. Americké námořnictvo a zahraniční politika před rokem 1890

4.1 Izolacionismus a úpadek námořnictva

Po skončení občanské války probíhající v letech 1861 až 1865 se politika USA soustředila především na domácí záležitosti, zejména na celkovou ekonomickou i sociální rekonstrukci země a další rozšiřování infrastruktury v méně obydlených částech země (Palmer, 2004). Útlum zahraničně politických aktivit s sebou přinesl také klesající význam amerického námořnictva. Nathan Miller uvádí, že zatímco po konci občanské války čítal arzenál amerického námořnictva bezmála sedm set lodí, v roce 1880 mělo v provozu pouze 48 zastaralých plavidel (Miller, 1997: 143–144). Hlavní příčinou tohoto vývoje byla neochota udržovat nákladné námořnictvo v době, kdy byla země zaměstnána především vnitřní rekonstrukcí. Jak poznamenává Michael Palmer, Američanům trvalo téměř celou generaci, než se z války vzpamatovali natolik, že se opět začal tvořit celonárodní zahraničněpolitický konsenzus (Palmer, 2004). USA navíc v této době nedržely žádné kolonie, k jejichž správě by bylo rozsáhlé námořnictvo potřeba. Všeobecně rozšířený byl také názor, že relativní slabost kontinentálních sousedů a geografická vzdálenost od evropských mocností poskytují Spojeným státům dostatečné bezpečnostní záruky.

4.2 Ojedinělé snahy o teritoriální expanzi

Přesto se i v tomto období našlo několik předních politiků, kteří uvažovali o teritoriálním rozšíření USA, jejich pokusy však, vyjma odkoupení Aljašky od Ruska v roce 1867, skončily neúspěšně. Odkoupení Aljašky tehdejší ministr zahraničí William H. Seward přitom zamýšlel jako první krok k ovládnutí celé oblasti severozápadního pobřeží Pacifiku. Jeho plán na připojení Britské Kolumbie však tehdy nevzbudil ve Washingtonu příliš velké nadšení (Pletcher, 2001: 40–41). Sám Mahan později viděl Aljašku jako důležitou oblast pro případnou válku s Japonskem, když předpokládal, že shromáždění amerického loďstva v této oblasti může mít zásadní vliv na rozložení sil v Pacifiku (Allard, 2008: 4).
Dalším neúspěšným pokusem o územní expanzi byl záměr prezidenta Ulyssese S. Granta o připojení Dominikánské republiky. K tomu ho vedly převážně vnitropolitické důvody související s umístěním osvobozených afroamerických otroků, ale zároveň území viděl jako případný zdroj primárních surovin a zároveň odbytiště pro americkou ekonomiku. Tento plán však Senát zamítl (PBS, 2010). O území Dominikánské republiky se později zajímal i Mahan, avšak z jiných důvodů. Chtěl zde vybudovat námořní základnu, která by poskytovala zázemí americkým lodím v oblasti Panamské šíje (Turk, 1987: 37).

4.3 Počátek modernizace vojenského námořnictva

I v tomto období menší počet amerických lodí stále operoval ve Středomoří, Pacifiku, Indickém oceánu či Perském zálivu, kde měl za cíl podporu a ochranu obchodních zájmů, ale americké loďstvo se stále zmenšovalo a zároveň nedokázalo adekvátně reagovat na rychlý technologický rozvoj námořní síly evropských mocností (Palmer, 2004). V asijských oblastech, kde se USA před občanskou válkou obchodně výrazněji angažovaly (např. v Číně) v tomto období spíše vyklidily prostor snahám evropských zemí (University of Illinois, 2010). Po občanské válce se dokonce USA z velké části vrátily od parních lodí zpět k plachetnicím. To bylo způsobeno nejen snahou ušetřit za poměrně drahé uhlí, ale i tím, že země neměla v cizích vodách dostatek základen, které by byly schopné zajistit pro rozsáhlou flotilu parních lodí zásobování uhlím. Už v této době se sice objevovaly návrhy, které souzněly s pozdějšími Mahanovými doporučeními, aby USA vybudovaly síť základen na Havaji, v Samoy či v oblasti Panamské šíje, zatím se jim však nedostávalo patřičné odezvy (Miller, 1997: 144; Sprout, 1990: 196–197).
Do otevřených konfliktů se americké námořnictvo v tomto období pouštělo jen výjimečně. Významnější incident, kdy v roce 1871 zhruba námořní síly USA v počtu 650 mužů zaútočily na pevnosti korejského Soulu, ve snaze vynutit si omluvu za zabití několika amerických trosečníků, byl v tomto ohledu výjimkou (Miller, 1997: 145).

V roce 1873 nastala krátká krize ve vztazích se Španělskem, takzvaná “aféra Virginius”, jež byla jakousi předzvěstí pozdější Americko-Španělské války. Virginius bylo soukromé plavidlo s americkou posádkou a kapitánem, jež přímo podporovalo v boji Kubánské povstalce bojující proti Španělsku. Po zajetí lodi Španělé popravili několik lidí, včetně amerických občanů. Krize nakonec ve válku nepřerostla, nicméně pomalá mobilizace amerického námořnictva byla velkým varováním. Jak hořce poznamenal jeden z tehdejších předních námořních důstojníků Robley D. Evans: “dvě moderní válečné plavidla by nás zničila během třiceti minut” (Tamtéž: 143).

Okolo roku 1880, tedy deset let předtím, než Mahan vydal svou první vlivnou knihu, však již začaly sílit hlasy volající po aktivnější zahraniční politice i silnějším námořnictvu. Už v roce 1881 ministr námořnictva William H. Hunt ustanovil poradní sbor, který měl předložit koncepci celkové reformy amerického námořnictva. Huntův nástupce William E. Chandler o rok později zavedl opatření, jež upřednostňovala nákup nových lodí namísto oprav starých plavidel. V letech 1883–1885 už kongres schválil vybudování pěti moderních obrněných křižníků. V roce 1884 pak vznikla Naval War College, která měla přispět k lepším taktickým a strategickým schopnostem nové generace námořních důstojníků a kde se do té doby nepříliš známý A. T. Mahan stal učitelem a později ředitelem (Miller, 1997: 148–152). Jak dokládá Seager, během 80. let už se v kongresu vedla spíše debata o konkrétní podobě modernizace námořnictva, nežli o tom, zda je tento krok nutný (Seager II., 1953: 497–498). Mahana, který v té době dosud nepublikoval své hlavní myšlenky, tedy nelze považovat za původce myšlenky rozsáhlé modernizace námořnictva. Jeho hlavní role tak spočívá spíše v tom, že argumenty pro silné námořnictvo a imperialistickou zahraniční politiku USA dokázal přesvědčivě a souhrnně formulovat, přičemž úspěch jeho knihy Influence of Sea Power Upon History nepochybně vliv těchto myšlenek výrazně posílil.

5. Pozadí změn americké zahraniční politiky v letech 1890–1914

Předtím než se dále budeme věnovat odkazu a vlivu A. T. Mahana na americkou a světovou zahraniční politiku, je třeba vyjít z dobových konotací a povahy tehdejšího mezinárodního multipolárního systému.

Ten je na počátku 90. let 19. století definován několika klíčovými vlivy a událostmi hýbajícími světovou politikou. Je to období evropské intervence v podobě kolonialismu a imperialismu na čtyřech světových kontinentech, respektive rozdělování posledních nerozdělených území a vymizení termínu terra incognita/mare incognitum. Je to období, kdy Velká Británie ovládala třetinu celkové tonáže všech obchodních lodí na světě, období horečných závodů o Afriku (Scramble for Africa), při kterém se střetly velké evropské imperialismy, a které rokem 1890 byly v plném proudu. Mluvíme však také o složitém systému aliancí praktikovaných německým „železným“ kancléřem Ottem von Bismarckem, respektive jeho reálpolitikou, která také do značné míry charakterizuje tehdejší systém a funkci mezinárodních vztahů. Dochází k vzestupu nových mocností na Dálném východě. Ruský imperialismus a tlak na jižní (vliv na Britsko-afghánské války) a východní (Mandžusko) hranice, dále pak sílící vliv japonského imperialismu (od roku 1868), mající důsledek v konfliktech mezi Ruskem a Čínou, jsou dvěma dobrými příklady.

S ohledem na zmíněné jevy působí přetrvávající odkaz otců zakladatelů (G. Washington, J. Madison, J. Adams, T. Jefferson, a dalších), značně kontrastně (Raico, 2010). Mám na mysli americký excepcionalis­mus¹, spojený s politikou neintervence (Monroeova doktrína), neutralitou, resp. politikou America First, často oponenty pejorativně nazývanou „izolacionismus“ či zastánce anti-imperialismu (často z řad ekonomických klik). Tyto vlivy však od roku 1890 částečně ustupovaly do pozadí. Naproti izolacionismu (pro časté užívání termínu v soudobé literatuře se jej také budu držet) se objevila dlouhou dobu skrytá víra v tzv. Manifest Destiny (O’Sullivan, 1845). Jednalo se o názor a přesvědčení, původně užité Demokraty k ospravedlnění války v Mexiku roku 1840, hlásající názor, že expanze území je logická a nevyhnutelná.

Byl to právě Mahan, který řekl, že USA v dětství hraničily s Atlantikem, v mládí s Mexickým zálivem a v dospělosti přišly k Pacifiku. Logicky se pak ptal, zdali nemají Spojené státy právo jít dál. Proto se ctnosti, poslání a osud amerického lidu tak, jak je popsal W. Weeks přetvořily ve formu intervencionismu, který bude až do první světové války omezen na americký kontinent a bude obhajován především Republikány (od W. McKinleyho) (Weeks, 1996: 61). 

5.1 William McKinley (1897–1901)

Prvním prezidentem, který vzal v potaz Mahanovu koncepci a apel po expanzionismu, který Mahan dokládal 20-ti knihami a řadou článků, byl 25. prezident USA, William McKinley.

McKinleyho zahraniční politika byla ovlivněna snahou proniknout na zahraniční trhy a přivedla k anexi Havaje, ke konfliktu se Španělskem a vedla ke zrodu amerického imperialismu. Vize otevření zahraničních trhů Americe měla reflexi v politice „otevřených dveří“ vůči Číně (Open Door Policy). V praxi se jednalo o to, že na území Číny žádná z velmocí nevznášela nárok a přitom s ní vedly obchodní styky, což mělo být v principu prospěšné všem, avšak ve skutečnosti existovala celá řada koncesí a nároků na majetek či území, které tuto politiku popíraly. Od Mckinleyho prezidentství navíc námořnictvo přestalo hájit pouze obchodní zájmy a začalo bránit americké území jako celek a americký národ obecně.

McKinleyho administrativa navíc spadala do období celkové a komplexní přestavby či lépe řečeno výstavby „nového“ námořnictva, které v USA upadalo a stárnulo od roku 1850, jak bylo zmíněno výše. Impulsem k jeho obnově se stal rok 1885, kdy Senát obdržel řadu stížností na jeho stav. Tato výstavba byla na konci 90. let 19. století v plném proudu a pokračovala ve dvou fázích až do roku 1929 (Walters, 2000: 418–431). Je třeba také dodat, že v této době se stává ministrem námořnictva budoucí McKinleyho nástupce, Theodore Roosevelt.

5.2 Anexe Havaje (1898)

V roce 1898 poté, co byl prezident G. Cleveland po svém druhém funkčním období vystřídán Republikánem W. McKinleym, můžeme sledovat posun v politice směrem k ideji Manifest destiny („božského předurčení“, pozn. autor). McKinley se vyjadřuje, že je v tomto ohledu nutno podniknout kroky k anexi za cílem zvýšení prestiže a významu USA.

Celou situaci okolo Havaje zahájilo svržení havajské královny v roce 1893. Následoval jej návrh tehdejšímu prezidentu Harrisonovi, nabízející anexi území Spojenými státy. Ten byl předložen senátu, kde zůstal až do mandátu prezidenta Clevelanda, který připojení území z ideologických důvodů nakloněn nebyl. Proto byly další kroky ohledně této situace podniknuty až za W. McKinleyho.

Mahan se však na věc díval ze strategického pohledu. Již v roce 1983 publikoval článek s názvem Hawaii and Our Future Sea Power, kde upozorňoval na význam Havaje pro námořní dopravu, zejména s ohledem na budoucí možné otevření panamského průplavu a na funkci ostrovů jako strategického námořního bodu, který by měl pomoci zabezpečit západní pobřeží USA. Zejména z těchto důvodů Mahan vyzýval k co nerychlejší anexi souostroví (Paret, 1986: 465). Rok 1889 je pak datem, kdy na ostrově vzniká námořní základna v Pearl Harbor, mimo jiné také jako důsledek Mahanova vlivu.

5.3 Válka se Španělskem (1898)

Válka se Španělskem, americko-španělská, respektive španělsko-americká válka byla na jednu stranu vývojovým stupněm Monroeovy doktríny, politikou „velkého klacku“ (Big Stick ideology), a tedy i vývojovým stupněm americké zahraniční politiky (1845 anektován Texas, 1846 anektován Oregon, 1846–1848 zábor části mexického území, 1867 odkoupení Aljašky, atd.), ale i odkazem A. T. Mahana (Harrell, Gaustad, 2005: 409–439).

Od roku 1898 až po začátek první světové války probíhala v karibsko-pacifické oblasti snaha námořnictva o vytvoření průplavu mezi Jižní a Severní Amerikou pod kontrolou USA. Dohoda z roku 1901 mezi tehdejší největší námořní mocností, Velkou Británií, a Spojenými státy vedenými administrativou T. Roosevelta (Hay–Pauncefote Treaty), znamenala uznání americké svrchovanosti v karibském regionu Brity a zároveň schvalovala výstavbu průplavu pod americkou kontrolou. Byla to ilustrace upadající britské moci, snaha upevnit vztahy s USA a věnovat se tehdejšímu největšímu vyzyvateli – Německu (Tamtéž: 821).

Jako záminka k intervenci proti evropské mocnosti, Španělsku, na Kubě, byl mimo španělský osvobozenecký boj, který byl podporován americkou veřejností, údajný útok ze strany Španělska na bitevní loď druhé třídy USS Maine 15. 2. 1898. Bitevní uskupení pod velením generála Sampsona zahájilo námořní blokádu Kuby. První vážné střety se však odehrály v Tichém oceánu, konkrétně u Filipínského pobřeží. Zde se střetly obě válečné flotily ve velkém střetu 30. 4. 1898 nedaleko od Manily a Cavite. Američané nakonec dosáhli rozhodného vítězství, když potopili 11 španělských bitevních lodí. Cavite se pak stalo prvním americkým předmostím pro obsazení Filipín, ke kterému došlo ještě téhož roku pařížskou mírovou smlouvou. Důvodem k filipínsko-americké válce se pak stalo neuznání I. filipínské republiky americkou vládou (Campbell, 2008: 176–178). Po neúspěšném povstání začalo toto souostroví fungovat jako důležitý americký opěrný bod v Tichém oceánu spolu s Havají a ostrovem Guam (taktéž přesunut pod americkou správu pařížskou mírovou smlouvou).

Po střetu v Tichomoří následovala série konfliktů v karibském moři. Američané po ostřelování měst vytvořili předmostí u vesnice Caimanero a zahájili námořní blokádu Santiaga de Cuba. Při pokusu španělské flotily o únik a prolomení blokády byla tato rozdrcena a jediným plavidlem, které se udrželo nad hladinou, zůstal křižník Cristobal Colón. Po námořním vítězství následovala květnová kapitulace kubánského hlavního města. Španělé se tedy ve výsledku museli vzdát jak Filipín a Guamu, tak Kuby a Portorika. USA navíc získaly první území, které se nenacházelo přímo na americkém kontinentu.

5.4 Prezident T. Roosevelt (1901–1909)

Dalším státníkem po W. McKinleym, který se zasadil o změnu směru zahraniční politiky USA, byl 26. americký prezident Theodore Roosevelt. Roosevelta můžeme charakterizovat jako zastánce progresivismu², podobně jako později H. Hoovera, Ch. E. Hughese či W. Wilsona, avšak na rozdíl od nich se jednalo o zastánce progresivismu mimo jiné v oblasti námořnictví a politiky „velkého klacku“, znamenající rozšíření Monroeovy doktríny na de facto intervencionismus vzhledem ke státům Jižní Ameriky (Hofstadter, 1955: 158).

Důsledkem výše zmíněného pak bylo to, že v prezidentských volbách 1896 si Roosevelt kladl dva významné cíle – a) vybudování silného námořnictva, b) dostavbu panamského průplavu s důrazem na region Střední Ameriky (zejména Karibiku) a vyvarování se evropskému vlivu v této oblasti.

Již v roce 1882 T. Roosevelt publikuje svoji prvotinu, The Naval War of 1812. V životo­pisných dílech Gouverneur Morris anebo v knize o senátoru Thomasi Hartu Bentonovi můžeme pozorovat silné prvky merkantilismu a důrazu na námořnictví. Zároveň se Roosevelt vyjadřoval pro námořní expanzi (New York’s Union Legue Club) (Karsten, 1971: 588). Pokud jde o vliv Mahana na T. Roosevelta, tak o něm nemůže být pochyb. Sám mu v korespondenci navrhoval a žádal jej o osobní setkání a radu(-y), přičemž jeho knihu The Influence of Sea Power Upon History, 1660–1783 označoval za klasiku (Tamtéž: 590).

Dalším důkazem, tentokrát přímého vlivu, je zamítnutí rozdělení americké válečné flotily mezi flotilu atlantickou a flotilu tichomořskou při hrozbě válečného střetu s Japonskem v roce 1906 (Tamtéž: 595). Není tedy s podivem, že Mahanův termín „kontrola moří“ (command of the sea) je přítomný i v Rooseveltově slovníku. Mahan se tedy s pomocí T. Roosevelta zasadil o ukončení americké formy „skvělé izolace“ (splendid isolation). Roosevelt navíc po nástupu do funkce inicioval výrobu těžkých lodí typu Dreadnought po britském vzoru (Paret, 1986: 472). Britové byli totiž první, kdo s konstrukcí těchto lodí pod vlivem A. T. Mahana začali.

5.5 Panamský průplav (1904)

Theodore Roosevelt pak Mahanovy myšlenky, skloubené s nevolí dělit vojenskou flotilu na atlantickou a tichomořskou část a snahou zdůraznit význam námořní moci obecně (vznik nové důležité SLOC), využil při prosazení a realizaci výstavby Panamského průplavu. Částečně tak byl průplav reakcí na události americko-španělské války z roku 1898, kdy musela americká bitevní loď USS Oregon přeplout 14 500 námořních mil, aby se dostala na východní pobřeží USA, respektive do karibského moře, částečně na předvolební situaci, ve které by Republikáni byli oslabeni, kdyby nebyla záležitost samotné stavby průplavu včas vyřešena (Metford, 1964: 281).

Po neúspěšných jednáních s Kolumbií (Panama byla kolumbijskou provincií, kanál pak původně vlastněn Francouzi), která tehdy Panamu ovládala, byl námořnictvem podpořen rychlý převrat. Americké námořnictvo provedlo blokádu panamského území a zabránilo kolumbijským lodím v jeho dosažení. Revolta, která americké blokádě předcházela, byla nepřímo iniciována ze strany USA, když T. Roosevelt oznámil podporu separatistům. Dne 3. 11. 1903 vyhlásila Panama nezávislost. Dohodou z 6. 11. 1903 (Hay-Bunau Varilla Treaty) mezi novou panamskou vládou a Spojenými státy pak druhý zmíněný získal naprostou volnost ve stavbě kanálu a v jeho využívání (Major, 1993: 49). Námořní blokáda země se tak nejen stala klíčovou v prosazení strategických zájmů, ale byla příčinou úspěšného převratu v zemi a porážky Kolumbie bez použití pozemních sil. Je zde tak dobře vidět Mahanova klasifikace mezi schopnostmi pozemní a námořní moci.

Politika „velkého klacku“ poté pokračovala i nadále. Admiralita se snažila zabránit ostatním neamerickým mocnostem v založení námořních základen v západní hemisféře a sama se zasadila o vytvoření jedné v Guantánamo Bay. Námořnictvo se dále účastnilo intervencí na Haiti, Santo Domingu, Kubě či Nikaragui, fungujíc jako „regionální policista“. V průběhu britsko-německé blokády Venezuely (1902) byla v karibském moři koncentrována do té doby největší flotila, kterou kdy USA shromáždily za účelem cvičení, jednak jako důkaz toho, že Monroeova doktrína je stále brána vážně, a jednak z důvodu realizace Mahanových myšlenek v praxi (American Foreign Relations, 2010). 

6. Odkaz A. T. Mahana

Význam A. T. Mahana není a nebyl v tom, že by objevil význam moří a významu námořní síly jako klíčového aspektu kontroly světa a světové dominance či hegemonie, i když některé zdroje tvrdí opak (viz např. Life, 1940). Všechno co zmiňuje, bylo v menší či větší míře využito v námořní taktice a boji již dříve, zejména u britské admirality. Jako první však konceptualizoval koherentní vojenskou námořní teorii, a zařadil se tak mezi klasiky geopolitiky (Waisová a kol., 1997: 53). Prakticky udělal pro námořnictvo tolik, kolik toho udělal H. Jomini či K. von Clausewitz pro teorii války na pevnině – definoval základní principy, ze kterých se dále odvozovaly (respektive odvozují) konkrétní vojenské strategie a operační metody. Námořní mocnost se stala klíčem k pochopení světových dějin a významu vojenství v nich stejně tak jako nejdůležitějším prvkem „moderní války“. Jejím konkrétním vyjádřením se pak stala bitevní flotila (battle fleet), tedy koncentrované uskupení jednotek, sestávající z nejsilnějších válečných lodí, jejímž úkolem na cestě k ovládnutí moří bylo porazit v rozhodující bitvě nepřátelskou flotilu.

Přelom 19. a 20. století nám mnoho takových bitev nenabídl, ale nenabídl je de facto již od bitvy u Trafalgaru (Baylis, Wirtz, Cohen, Gray, 2004: 116). Nenabídl je paradoxně ani v průběhu první světové války, kde sice Německo v bitvě u Jutska (1916) bylo přinuceno přistoupit na britskou taktiku a střetnout se v rozhodující bitvě, nicméně ta skončila patem, bez vítěze. Mahanův koncept v tomto částečně utrpěl. Jeho přínosy jsou však značné. Díky němu došlo k posílení vojenského námořnictva, USA prosadily svoji dominanci v karibské oblasti (hlavně Kuba, Portoriko, Panama, Haiti, Nikaragua), získaly několik tichomořských ostrovů (Pearl Harbor, Havaj, Americká Samoa, Wake Island, Guam a Filipíny), začaly hospodářsky pronikat do Číny, prosadil se nový typ těžkých bitevních lodí, které se staly budoucími dominantami námořních sil po celém světě (první z nich nesla název HMS Dreadnought). Na počest A. T. Mahana pak byla jedna lodní třída pojmenována podle jeho jména (Mahan Class Destroyer). Navíc byla v průběhu první světové války Mahanem oživena a hojně spojenci užívána „strategie Anakondy“, původně praktikovaná v americké občanské válce generálem W. Scottem. Cílem v tomto případě bylo odepřít ústředním mocnostem a jejich spojencům přístup k moři.

S ohledem na bezpečnostní rizika Spojených států si je třeba uvědomit, že USA nikdy neměly v severní části amerického kontinentu vyzyvatele. Neměly ho ani ve Střední Americe a pokud se omezíme na přímé sousedy, se kterými mají Spojené státy společné hranice, tak ty po celou dobu své existence mocensky převyšovaly. Mahan tak správně určil slabé místo národní bezpečnosti země – moře. Byl tedy zastáncem velkého námořnictva, v něm viděl nejen možnost zvýšení prestiže Spojených států, ale i zvětšení amerického vlivu v globálním měřítku (Howarth, 1999: 217).

Přes všechno zmíněné je těžké přesně určit, jak velký vliv měl A. T. Mahan na vojenskou námořní teorii a zahraniční politiku USA obecně. Po skončení války v roce 1918 se stal svým způsobem „kultovním hrdinou“ v amerických námořních kruzích, na Naval War College po něm byla pojmenována knihovna a profesor Allan Wescott jeho dílo zpracoval tím způsobem, že mladí studenti námořních akademií tuto práci studovali po tři roky povinně. To se ale dělo pouze do roku 1922, kdy A. Wescott vypracoval novou práci, kde tentokrát z Mahana „pouze“ vycházel. Mahan společně s námořní historií tak dočasně poněkud upadl do pozadí za autory, jako byli Sir Julian Corbett, Sir Herbert W. Richmond či admirál Raoul Castex (Paret, 1986: 475).

Jestliže je sporné určit přesnou míru Mahanova vlivu na jeho nástupce, můžeme s určitostí říct, že jeho práci studovali jak námořní důstojníci, tak vojenští teoretikové a státníci. Zmiňme například H. Lodge, W. McKinleyho, W. Churchilla, T. Roosevelta, F. D. Roosevelta, N. J. Spykmana (Mahan de facto narýsoval obrysy Rimlandu). Mahanova teorie byla integrována do námořních strategií Německa (admirál Alfred von Tirpitz) a Japonska. Byl publikován v řadě periodik jako Atlantic Monthly či National Review a jeho ideje ovlivnily i námořní závody ve zbrojení. Vymezovali se proti němu i jiní významní autoři, mezi něž patřil například H. Mackinder a jeho teorie Heartlandu. 

7. Závěr

„Vzhledem k manévrovacím možnostem a rychlosti se mořská moc jevila A. Mahanovi jako vítězící a říše moře jako světová říše“ (Krejčí, 2010: 500). Důležitost komunikací a jejich relativní rychlost znamenají rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. Mahan ukázal, že námořní moc je pak předpokladem existence světové říše. Ohlédneme-li se do minulosti, zjistíme, že má pravdu. USA samy ve 20. století ukázaly, že námořní moc je předpokladem pro vítězství. Blokáda Německa v první světové válce, válka v Tichomoří nebo námořní blokáda Kuby v období kubánské raketové krize 1963 – to vše jsou příklady, kdy byla suverenita USA přímo či nepřímo ohrožena. Význam konceptu odepření (denial) se ukázal v druhé světové válce kdy se křižník Tirpitz nakonec ukázal nebýt tak velkou hrozbou, za jakou byl považován, přestože byl několik let opticky největší hrozbou Severního moře.

Bez opěrných bodů, velké flotily, a to jak válečné, tak obchodní, a rozhodující bitvy by jednotlivá vítězství nebyla možná nebo byla alespoň mnohem nákladnější. Ne ve všem měl ovšem Mahan pravdu a ne se vším počítal. Je pravda, že ponorky sehrály v námořních bitvách a operacích v průběhu první světové války zásadní roli, stejně jako později v druhé světové válce letadlové lodě. Ne vždy bylo uvedení jeho rad v praxi efektivní (podcenění ponorek britským námořnictvem v první světové válce a japonským v druhé světové válce), nicméně i v tom spočívá odkaz jeho myšlenek.

Závěrem bych použil citaci jednoho z jeho nekrologů, který tohoto důstojníka, stratéga a historika charakterizují: „Dreadnoughty jsou jeho děti, burácení 16-ti palcových děl jsou ozvěny jeho hlasu.“(Time, 2010) A. T. Mahana bych tak osobně necharakterizoval „pouze“ jako námořního důstojníka, historika a stratéga, ale jako osobu, která se zasadila o přeformulování Monroeovy doktríny, skoncování s izolacionizmem a vzestup Spojených států jako velmoci ve světě mezinárodních vztahů v onom „krátkém 20. století“.

Literatura a zdroje:

• Allard, Dean C. (2008): The North Pacific Campaign in Perspective. In: Chandonnet, Fern (ed.), Alaska at War, 1941–1945: The forgotten war remembered, Anchorage, University of Alaska.
• Americal Foreign Relations (2010): Naval Diplomacy – The second period: 1890–1945. (cit. 2010–12–7), Dostupné z: (http://www.americanforeignrelations.com/…90-1945.html).
• Baylis, John; Wirtz James, Cohen Eliot; Gray, Colin, S. (2004): Strategy in the Contemporary World, An Introduction to Strategic Studies. Oxford, Oxford University Press.
• Campbell, Ballard, C. (2008): Disasters, Accidents and Crises in American History: A Reference to the Nation’s Most Catastrophic Events. New York, Infobase Publishing.
• Cowley, Robert, P., G. (1996): The Reader’s Companion To Military History. New York, Houghton Mifflin Company, p 323.
• Globalsecurity (2010): Mahan & The Influence of Sea Power Upon History. Globalsecurity.org, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.globalsecurity.org/…ip/mahan.htm).
• Harrell, David, E.; Gaustad, Edwin, S. (2005): Unto a Good Land: A History of the American People. Cambridge, Wm. B. Eerdmans.
• Hofstadter, Richard (1955): The Age of Reform. New York, Vintage Books.
• Howarth, Stephen (1999): To Shining Sea: A History of the United States Navy, 1775–1998. Oklahoma, University of Oklahoma Press.
• Chambers II, John W. (2000): „Alfred T. Mahan“. In: The Oxford Companion to American Military History, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.encyclopedia.com/…AlfredT.html).
• Chovanec, František (2006): Vplyv diela A.T. Mahana na americké geopolitické myslenie. In: Slovenská politologická revue, vol. 6, no. 4, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.ucm.sk/…hovanecf.pdf).
• Joy, Robert, J., T. (2008): Historical Aspects Of Medical Defense Against Chemical Warfare. In: Medical Aspects Of Chemical And Biological Warfare, US Army Medical Departement.
• Judis, John B. (2004): The Folly Empire: What George W. Bush Could Learn From Theodore Roosevelt and Woodrow Wilson. New York, Simon and Schuster.
• Karsten, Peter (1971): The Nature of „Influence“: Roosevelt, Mahan and Concept of Sea Power. In: American Quarterly, vol. 23, no. 4.
• Krejčí, Oskar (2010): Mezinárodní Politika. Praha, Ekopress.
• LaFeber, Walter (1962): A Note On The „Mercantilistic Imperialism“ of Alfred Thayer Mahan. In: The Mississippi Halley Historical Review, vol. 48, no. 4, pp. 674–685.
• Lenz, Lawrence (2008): Power and policy: America's first steps to superpower 1889–1922. Portland, Angora Publishing.
• Lichtenberg, Judith (2004): Pre-emption and exceptionalism in U.S. foreign policy. In: Weiss, Thomas, G. – Crahan, Margaret, E. – Goering, John (eds., 2004): ‘Wars on terrorism and Iraq: Human Rights, Unilateralism and U.S. Foreign Policy’. London, Routlege, pp. 61–73.
• Mahan, Alfred, T. (1890): The United States Looking Outward. In: Atlantic Monthly, LXVI.
• Mahan, Alfred, T. (1940): Foretold Modern Navies, Life, 28. 10. 1940, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://books.google.cz/books?…).
• Mahan, Alfred, T. (1900): The Problem of Asia and Its Effect Upon International Policies. New York, Harper and Brothers.
• Mahan, Alfred, T. (2010): The Influence of Sea Power upon History: 1660–1783. Forgotten Books, (cit. 2011–10–07). Dostupné z: (http://books.google.cz/books?…).
• Major, J. (1993): Prize Possession: The United States and the Panama Canal 1903–1979. Cambridge, Cambridge University Press.
• Mattox, Henry (2000): Two If By Sea. In: American Diplomacy, vol. 5, no. 1, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.unc.edu/…edit_15.html).
• Metford, J., C., J. (1964): The Background to Panama. In: International Affairs (Royal Institute of International Affairs 1944-), vol. 40, no. 2.
• Miller, Nathan (1997): The U.S. Navy: A History. Annapolis, Naval Institute Press.
• Moll, Kenneth L. (1963): A.T. Mahan, American Historian. In: Military Affairs, vol. 27, no. 33.
• Murphy, Justin D. (2009): Hay-Herrán Treaty. In: Tucker, Spencer T., The Encyclopedia Of The Spanish-American and Philippine-American Wars. ABC Clio.
• O’Sullivan, John (1845): Annexation. In: United States Magazine and Democratic Review, vol. 17, no. 1, pp. 5–10, (cit. 2011–10–06). Dostupné z: (http://web.grinnell.edu/…ullivan.html).
• Palmer, Michael A. (2004): The Navy: The Continental Period 1775–1890. Naval Historical Center, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.history.navy.mil/…history2.htm).
• Palmer, Michael A. (1996): The Navy: The Oceanic Period 1890–1945, Naval Historical Center, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.history.navy.mil/…history3.htm).
• Paret, Peter (1986): Makers Of Modern Strategy Form Machiavelli To The Nuclear Age. New Jersey, Princeton University Press.
• Parkin, Robert S. (1995): Blood on the Sea: American Destroyers Lost in WWII. Cambridge, Da Capo Press.
• PBS (2010): People & Events: Charles Sumner, 1811–1874. PBS, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.pbs.org/…_sumner.html).
• Pletcher, David M. (2001): The Diplomacy of Involvement: American economic expansion across the Pacific. Missouri, University of Missouri Press.
• Pugh, Michael (1996): Is Mahan Still Alive? State Naval Power in the International System. In: The Journal Of Conflict Studies, vol. 16. no. 2, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.lib.unb.ca/…/bin/get.cgi?…).
• Raico, Ralph: American Foreign Policy — The Turning Point, 1898–1919. In: Freedom Daily, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://www.fff.org/…om/0795c.asp).
• Seager, Robert (1953): Ten Years Before Mahan: The Unofficial Case for the New Navy 1880–1890. The Mississippi Halley Historical Review, vol. 40, no. 3.
• Sprout, Harold, H.; Sprout, Margaret (1990):* The Rise of American Naval Power, 1776–1918*. Princeton, Princeton University Press.
• Sumida, Jon (1997): Inventing Grand Strategy and Teaching the Command: The Classic Works of Alfred Thayer Mahan Reconisedered. Washington, The Woodrow Wilson Center Press.
• Sumida, Jon (2001): New Insights from old books: The Case of Alfred Thayer Mahan. In: Naval War College Review, vol. 54, no.3, pp. 100–101.
• Time (2010): ARMY & NAVY: Imperial Mahan. (cit. 2010–12–7). Dostupné z:

(http://www.time.com/…1128,00.html).

• Turk, Richard W. (1987): The Ambiguous Relationship: Theodore Roosevelt and Alfred Thayer Mahan. New York, Greenwood Press.
• University of Illinois (2010): Early American Trade with China – Changes In The Trade. University of Illinois, (cit. 2010–12–7). Dostupné z: (http://teachingresources.atlas.uiuc.edu/…ction04.html).
• Waisová, Šárka a kol. (1997): Atlas mezinárodních vztahů. Prostor a politika po skončení studené války. Plzeň, Aleš Čeněk.
• Walters, William, D. (2000): American Naval Shipbuilding, 1890–1989. In: Geographical Review, vol. 90, no. 3, pp. 418–431.
• Weeks, William E. (1996): Building the Continental Empire: American Expansion from the Revolution to the Civil War. Chicago, Ivan R. Dee.
• Weir, William (2007): 50 Military Leaders Who Changed The World. New Jersey, The Career Press.

Úvod

Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski představují jedny z nejvýznamnějších osobností americké zahraniční politiky v období studené války. Oba se jako poradci v otázkách národní bezpečnosti (a Kissinger i jako ministr zahraničí) zásadně podíleli na směřování Spojených států amerických v tomto dlouholetém střetu. Zároveň jsou oba známí jako významní vědci, ať už svými historickými analýzami v případě Kissingera, či výzkumem totalitních režimů v případě Brzezinského. Kissinger se jako jeden z významných zástupců vědy o mezinárodních vztazích propracoval do vysoké funkce poradce pro otázky národní bezpečnosti v administrativě prezidenta Nixona. Brzezinski je znám rovněž díky svému působení ve funkci poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidenta Jimmyho Cartera, který se snažil zaměřit americkou zahraniční politiku z rigidního střetu mezi Západem a Východem na přehlížené otázky mezi Severem a Jihem a otázky lidských práv. Kissinger i Brzezinski zůstali po odchodu ze svých funkcí vlivnými osobnostmi, které stále budí zájem i kontroverzi. Výběr těchto dvou politiků se nám proto zdá zvlášť příhodný pro kritickou diskurzivní analýzu, jelikož zde můžeme vysledovat, jak je v tomto případě politická argumentace spjatá s tou vědeckou, a jak může být akademická argumentace do větší míry ovlivněná právě politickou zkušeností. Tato práce proto hodlá předložit kritickou analýzu toho, jaké si oba tito vědci a diplomaté vytvořili o geopolitice a její důležitosti představy, a zároveň se zaměří na to, jaké geopolitické myšlenky oba autoři prezentují.

Kritická geopolitika a diskurzivní analýza

Práce je založena na teoretických základech kritické geopolitiky. Ta svým pojetím vychází z postpozitivis­tické vlny v mezinárodních vztazích. Postpozitivistické přístupy se obrátily proti samotným základům dosavadních paradigmat. Podle nich věda tedy nemůže plnit roli nezaujaté, objektivní disciplíny sloužící k poznání a rozvoji, ale je součástí sociální reality. Jedná se však o označení pro mnoho odvětví; můžeme sem zařadit rovněž feministické přístupy, historickou sociologii, kritickou školu a postmoderní přístupy (Smith 2001: 37–40).

Jedním ze základních předpokladů kritické geopolitiky je tedy odvržení geopolitiky jako objektivní vědy. Kritická geopolitika nestaví na základech studenoválečné geopolitiky, která svými myšlenkami pouze kopíruje hlavní (neo)realistické předpoklady v teoretické i praktické oblasti. Kritická geopolitika se zaměřuje na rozložení samotného pojmu geopolitika, odhalení kontextu tohoto pojmu a jeho vazeb na reprodukci moci. Hlavním bodem je chápání pojmu geopolitika v jeho rozložené podobě: geo- symbolizující prostor a – politika symbolizující společnost a její výtvory. Základem pro tento přístup je postmoderní kritika etnocentrického přístupu ke geopolitice, který se vyvinul za studené války (Dalby, Ó Tuathail 1998: 2). Dalby a Ó Tuathail (1998: 3–7) specifikují několik zásad, kterými se kritická geopolitika vyčleňuje vůči předešlé praxi:

(1) Kritická geopolitika je širokým fenoménem, který se mnohem více než o klasickou geopolitickou analýzu poskytující návod pro budování státu snaží o zachycení toho, na jakých zásadách je stát utvářen vzhledem k chápání prostoru. Vznik státu chápe kritická geopolitika jako geopolitický akt, který se děje skrze procesy vymezování teritoria, jeho popsání na mapách a budování identity svázané s tímto teritoriem.

(2) Pro kritickou geopolitiku je důležité odlišné pojetí prostoru a jeho politická konstrukce. Samozřejmě, že i kritická geopolitika je svázána s konceptem státu jako hlavní jednotky, jeho zahraniční politiku však chápe jako fenomén konstituovaný skrze chápání „vnitřku“ a „vnějšku“, „domácího“ a „cizího“. Týká se to především problému hranic, na které se kritická geopolitika zaměřuje, ale odlišuje se od jejich materiálního chápání a větší ohled bere na takové hranice, které nejsou zaneseny v mapě.

(3) Kritická geopolitika popisuje geopolitiku jako pluralitní teorii, která má mnoho použití podle toho, kdo a kde ji produkuje a užívá. Můžeme rozlišit praktickou geopolitiku státníků a diplomatů, formální geopolitiku vědců a analytiků a populární geopolitiku tvořenou masmédii.

(4) Kritická geopolitika jasně uvádí, že není neutrální vědou. Jejím cílem je narušit ustálenou představu o geopolitice jako vědním oboru. Klasická geopolitika chápala sebe sama jako objektivní návod, což kritická geopolitika odmítá a snaží se být založena na kontextuálním chápání.

(5) Kritická geopolitika zaměřuje svůj pohled na širší okolnosti zahrnující spojení sociální reality, technologií a prostoru. Klasická geopolitika byla zaměřena na hledání návodu, jak správně vládnout využíváním prostoru. Kritická geopolitika se naopak dívá na kontext, ve kterém se odehrávalo budování států (pozornost je upřena na historická díla věnující se expanzi států, historii technologického pokroku a chápání teritoriality).

Toto chápání představuje spojení s postpozitivis­tickými přístupy popsanými výše, především na postmoderní formu chápání mezinárodních vztahů. Ó Tuathail se k tomuto základu hlásí i v dalších příspěvcích, když říká, že cílem kritické geopolitiky je dekonstrukce tradičního geopolitického myšlení založená na využití moderních metod, vycházejících z postmoderního myšlení (Ó Tuathail 1994: 313; Ó Tuathail 1998: 17).

Diskurzivní analýza

Diskurz je pojem, který přivádí do mezinárodních vztahů autoři, kteří vycházejí především z práce Michela Foucaulta. Jeho chápání je poměrně široké. Pod diskurz můžeme zahrnout používaný jazyk prezentovaný nejenom skrze texty a verbální komunikaci, ale také jakoukoli jinou formu neverbální komunikace. Postmodernisté chápou jazyk jako nedílnou součást společenského života, skrze kterou je realita konstruována. Text nepředstavuje objektivní znázornění reality, ale je její součástí. Diskurzivní analýza tedy zkoumá především jazyk a jeho vztah s politicko-společenskou realitou (Beneš 2008: 92–93).

Rozdílné chápání diskurzu se promítá i do rozdílných přístupů k jeho analýze. Neexistuje jednotně přijímaná metoda, což způsobuje značnou rozdílnost ve výzkumných technikách používaných při analýze. Na krátkém nástinu variant diskurzivní analýzy bude prezentován náš pohled na tuto metodologii a její spojení s kritickou geopolitikou.

Müller (2010: 5) se snaží o systematizaci výzkumu diskurzu skrze stanovení tří os, které se protínají v analýze. Jedná se o kontextovou dimenzi analýzy, analytickou formu a politický postoj analýzy (viz obrázek 1). Kontextová část obsahuje analýzu všeho, v čem se pohybuje zkoumaný text. Kontext je pak chápán jako přímý význam textu (proximate context), nebo jako zahrnující obecnější aspekty (distal context) (Müller 2010: 5–7). Analytická forma analýzy diskurzu se pohybuje mezi dvěma póly tvořící na jedné straně explanatorní-interpretativní zaměření výzkumu, chápající diskurz jako význam samotný. Na druhé straně stojí post-strukturalistické chápání diskurzu jako mechanismu, který tento význam vytváří (Müller 2010: 7). Politickým postojem diskurzivní analýzy je chápána její aktivní kritická, politická a sociální role, kterou hraje díky svému odkrývání hegemonie a nerovností (Müller 2010: 9).

Jaké typy diskurzivní analýzy lze z této systematizace odvodit, nabízí přehledový příspěvek Beneše (2003). Beneš rozeznává tři hlavní směry: sociálněpsycho­logickou diskurzivní analýzu, kritickou diskurzivní analýzu a Foucaltovskou historickou diskurzivní analýzu (Beneš 2003: 94–97). První dva přístupy se více zaměřují na lingvistickou část analýzy. My se budeme věnovat posledně jmenované formě. Podle Foucaltovské historické diskurzivní analýzy je realita konstruována skrze diskurz, který reálným věcem přiznává významy. Tento typ analýzy nevěnuje takovou pozornost lingvistické části textu, ale je zaměřen na chápání diskurzu jako významové struktury; pravidel, skrze která jsou vytvářeny významy jednotlivých výpovědí. Foucaltovská historická diskurzivní analýza se tedy mnohem víc zajímá o obsah výroků a jejich sociální dopad než o formální stránku. Důležité je to, jak jsou významy jednotlivých výpovědí vytvářeny skrze srovnávání s jiným pojmem, který bývá hodnotově nadřazen druhému pojmu, a jaká je struktura takovéhoto diskurzu (Beneš 2003: 96–97, 105–107, Müller 2005: 8). Ukazuje se zde jasná návaznost na zásady obsažené v kritické geopolitice. Například stát jako pojem můžeme pochopit jedině při jeho vymezení vůči jinému objektu z jeho vnějšku (Dalby, Ó Tuathail 1998: 4).

(Obrázek 1: Müllerovy dimenze diskurzivní analýzy, převzato z Müller 2010: 5)

Spojení diskurzivní analýzy a kritické geopolitiky: návod pro výzkum

Foucaltovská historická diskurzivní analýza bohužel neposkytuje podrobnější návod pro další výzkum. Je tedy spíš základem, který určuje, co hledat (tedy významové struktury). Odpověď na otázku jak a kde to hledat nabízí Neumann, který popisuje tři kroky diskurzivní analýzy: (1) určení zkoumaných textů, jejich umístění v čase a prostoru; základní „monumenty“ prací, ze kterých zkoumaní autoři ve svém diskurzu vycházejí a vracejí se k nim (ať již jde o zásadní práce či myšlenky), (2) zmapování reprezentací představujících dominantní a alternativní proudy náhledu na realitu a jejich vývoj, (3) prozkoumání vrstvení a nerovnost těchto reprezentací diskurzu v tom, které názory nabývají dominantní pozici a jak ji v průběhu času ztrácí (Neumann 2008: 65–75). Tyto obecné kroky nás vrací zpět k Müllerovi a Ó Tuathailovi, kteří spojují diskurz a geopolitiku.

Müller se zabývá spojením kritické geopolitiky a diskurzivní analýzy a definuje jej ve třech bodech. Za prvé, sociální praktiky je třeba chápat jako součást diskurzu – tedy geopolitický diskurz není jen záležitostí lingvistiky, ale je vytvářen v rámci širšího kontextu. Za druhé, diskurzivní analýza by se měla více zabývat strukturálními charakteristikami – analýza by neměla končit u shrnutí obsahu či jeho kritiky, ale měla by hledat shodné pojmy, variace, popisovat hegemonii a antagonismus v tvorbě diskurzu a posunout se tak za tradiční kritický přístup k textu. Posledním bodem je opozice kritické geopolitiky a diskurzivní analýzy vůči hegemonnímu diskurzu, který je pouze efektem dočasného politického uspořádání, které z diskurzu vyčleňuje konfliktní názory (Müller 2010: 14–15).

Ó Tuathail jako přední představitel kritické geopolitiky upozorňuje na přílišné zjednodušení vztahu kritické geopolitiky a diskurzivní analýzy, kdy se pouhé geografické rozlišení „vnějšku“ a „vnitřku“ snaží spadat pod kritickou geopolitiku. Geopolitický diskurz je třeba chápat jako analýzu geopolitických představ, které konstituují geopolitickou kulturu (Ó Tuathail 2003: 83–84). Tyto geopolitické představy zastupují základní obraz o světě, národní identitě státu, jeho poslání a vymezení vůči ostatním. To vše dále ovlivňuje složky geopolitické kultury, které jsou prezentovány tím, jak stát chápe sám sebe jako zahraničněpoli­tického aktéra, institucionálním nastavením a komunikační kulturou zahraniční politiky (Ó Tuathail 2003: 98).

Diskurzivní analýza geopolitických představ Henryho Kissingera

Následující řádky se zabývají odpovědí na základní otázky analýzy geopolitického diskurzu Henryho Kissingera pomocí kroků představených výše. Analýza se zaměří na rozpoznání toho, v jaké geopolitické kultuře se Kissingerovo myšlení pohybuje. Hledány budou významy, které Kissinger přisuzuje geopolitice a prostoru. Vzhledem k omezenému rozsahu textu byla k analýze vybrána pouze zásadní Kissingerova díla, která by měla poskytnout základní obraz o jeho chápání geopolitiky.

Texty, které byly podrobeny analýze, tvoří Kissingerovy projevy z nedávné doby a především jeho kniha Potřebuje Amerika zahraniční politiku? z roku 2002 (české vydání). Další Kissingerovy myšlenky jsou analyzovány z jeho pamětí Roky v Bílém domě z roku 2006 (české vydání) a z obsáhlého díla Umění diplomacie z roku 1999 (české vydání). Při analýze je nutno podotknout, že Kissinger nikdy nevytvořil žádnou velkou geopolitickou koncepci jako klasičtí anglosaští či němečtí geopolitikové, ve svých textech se téměř výhradně věnuje analýze zahraničních politik jednotlivých států. Proto bude hlavní pozornost věnována nejdůležitějším tématům, která Kissinger zmiňuje.

Kontext diskurzu H. Kissingera

Kissingera je třeba chápat jako vědce a diplomata vycházejícího z realistického paradigmatu¹ . To významně formuje jeho pohled na okolní svět, který se snaží pochopit tak, aby poskytl návod pro americkou zahraniční politiku. Dalším významným momentem je Kissingerovo působení v administrativách dvou amerických prezidentů v sedmdesátých letech dvacátého století. On sám to tak chápe a často zmiňuje (Kissinger 2007b; Kissinger 2007c). V tomto období se snažil aplikovat svůj realistický pohled a stal se kontroverzní osobností. Dobře to lze vysledovat na jeho rozhodnutích spojených s válkou ve Vietnamu, podporou diktátorských režimů v Jižní Americe či na snaze sblížit USA s Čínou. Přes tyto velké události vykazuje Kissingerovo myšlení značnou stálost.

Kissinger své názory stále obhajuje na stejných základech a věnuje se téměř výhradně analýze americké zahraniční politiky a historie mezinárodních vztahů. Po konci studené války zůstal Kissinger aktivní osobností politického života, avšak jako vědec se musí vyrovnávat s novými myšlenkovými proudy a celosvětovými fenomény jako je globalizace či postupná proměna chápání suverenity států (ať už dobrovolné v případě Evropské unie či nucené v případě amerických zásahů na Balkáně a proti Iráku či humanitárních intervencí).

Témata diskurzu H. Kissingera

V Kissingerově diskurzu lze identifikovat dvě základní široká témata, která spolu úzce souvisí. Prvním z témat je analýza historie mezinárodních vztahů a jejích základních pojmů. Kissinger porovnává současnou situaci, ve které se státy nacházejí, se situací, ve které se státy nacházely v minulosti, především v osmnáctém a devatenáctém století. Tato komparace umožňuje Kissingerovi ospravedlňovat, jak jeho vlastní činy, tak zveličovat úlohu „velkých mírumilovných státníků“ devatenáctého století Metternicha či Bismarcka a ukazovat neschopnost současných vůdců (Kissinger 2002: 29–30). Historické vsuvky používá Kissinger téměř při každé příležitosti a jsou jeho hlavním podkladem a návodem pro posuzování současného stavu mezinárodního systému.

Národní stát je pro Kissingera základní jednotkou analýzy. Jako klasický realista jej Kissinger chápe jako prostor jasně ohraničeného teritoria, jehož suverenita by měla být nedotknutelná zvnějšku, pokud se nejedná o zásadní národní zájem jiného státu. Racionálně definovaný národní zájem musí být podle Kissingera tím, čím se státy mají řídit (Kissinger 2002: 24; Kissinger 2007a). Geopolitika je pak Kissingerem chápána jako nástroj k prosazování národního zájmu a zároveň jako měřítko racionálního postupu. Při prosazování svých národních zájmů se státy musí vždy obracet k ostatním národním státům, musí brát v úvahu jejich historii, kulturu a geografickou polohu a pomocí těchto faktorů určit nejlepší postup. Toto posuzování je pro Kissingera geopolitika. Geopolitika tedy představuje správný postup. Není to morální nebo legitimní postup, ale takový, který je v souladu s národním zájmem.

Všechny národní státy představují společenství, jež si v průběhu času vytvořilo jisté zvyklosti, které stojí na jediném pravidlu – rovnováze moci. V Kissingerově pojetí představuje rovnováha moci historií prověřený koncept, který se vytrácí a s ním i používání geopolitiky (Kissinger 1999: 848). Pokud mezi státy panuje rovnováha moci, panuje i mezinárodní řád a stabilita. Problémem tohoto pojetí je jeho neuskutečnitelnost v případě velkého počtu států (tedy současný stav), proto Kissinger ve svých textech vždy specifikuje jednotlivé regiony a analyzuje je odděleně jako uzavřené prostory – USA a Evropu, východní Asii, Afriku, střední a západní Asii (Blízký východ) (Kissinger 2002: 19–20, Kissinger 2007a). Aplikace rovnováhy moci na jednotlivé oblasti světa je však založena na analýze jejího stavu v Evropě osmnáctého a devatenáctého století. Kissinger se tak snaží popsat například asijské či africké státy na základě této skutečnosti a vnutit tak představu, že západoevropské pojetí dějin a jejich principů je uplatnitelné na celý svět.

Druhým hlavním tématem je analýza americké zahraniční politiky. Ve svých textech se Kissinger věnuje především podání návodu, jak by měly USA provádět správnou, tedy na geopolitickém sledování národního zájmu založenou zahraniční politiku. Americká zahraniční politika se podle Kissingera pohybuje mezi dvěma extrémy – izolacionismem a internacionalismem (Kissinger 1999: 12, Kissinger 2006: 65–70). Oba jsou reprezentovány geopolitickým nepochopením konkrétní situace. Kissinger se snaží najít mezi těmito přístupy rovnováhu, kterou chápe jako kombinaci obou přístupů. Ve svých návodech pro zahraniční politiku analyzuje jednotlivé mezinárodní systémy. Explicitně říká, že geopolitika musí být součástí americké zahraniční politiky, jinak dojde k novým střetům v Evropě v důsledku rozpínání Ruska a Německa i v Asii v důsledku rostoucí síly Číny (Kissinger 1999: 849; Kissinger 2002: 41, 119–125). Pokud ji USA opustí, dopustí se zásadní chyby stejně, jako to učinily Francie a Velká Británie po první světové válce (Kissinger 1999: 306–317). V tomto případě vidí Kissinger pro USA jedinou geopolitickou možnost – trvající zapojení USA v geografických oblastech jejich zájmu. USA by se neměly podílet na prosazování svých hodnot v místech, na které nemají geopolitické vazby.

Ohrožení geopolitiky vidí Kissinger v tom, že převládnou domácí motivy v řízení zahraniční politiky, a to především důraz na politiku lidských práv a snaha řešit jakýkoli problém na světě jako projev idealismu Kongresu (Kissinger 1999: 846, 867; Kissinger 2002: 21). Zde se Kissinger dotýká zejména tématu humanitárních intervencí. Právě ty jsou pro něj zásadním fenoménem, kterými USA ohrožují stabilitu světového řádu vybudovaného na suverenitě národních států. Pro Kissingera je geopolitika nejefektivnější projekcí moci státu a je zároveň jeho určujícím principem. Pokud stát nejedná geopoliticky ve svém národním zájmu, jehož nejdůležitějším bodem je obrana své suverenity, ztrácí svou moc. Ukazuje to na příkladu Evropy, která procesem integrace mění vlastní chápání státní suverenity (a tak ji pro Kissingera nepochopitelně oslabuje) a ztrácí tak své postavení na úkor pacifické a asijské oblasti (Kissinger 2010). Stejně tak pokud budou USA nadále jednat v oblastech, ve kterých nemají žádné geopolitické vazby, na základě potlačení svého národního zájmu v důsledku prosazení témat z domácí politiky (lidská práva) způsobí výrazné turbulence ve světovém řádu, které mohou oslabit samotné Spojené státy. Ztráta suverenity (ve skutečnosti její proměněné chápání) je pro Kissingera ztrátou identity.

Diskurzivní analýza geopolitických představ Zbigniewa Brzezinskiho

Z. Brzezinski pôsobil počas prezidentovania J. Cartera v rokoch 1977–81 ako poradca pre národnú bezpečnosť. Podobne ako v predchádzajúcich prípadoch (Kissinger, Scowcroft) je strategické myslenie u poradcov akýmsi nutným predpokladom pre takúto funkciu. V nasledujúcej časti sa za užitia diskurzívnej analýzy sústredíme na podrobnejší rozbor Brzezinského strategického myslenia a najmä na rolu geopolitiky a od nej odvodených konceptov v jeho diele Grand Chessboard: American primacy and its Geostrategic Imperatives.² Z po­medzi jeho viacerých diel, sme túto knihu zvolili zámerne, hlavne kvôli jej všeobecnému ohlasu, ktorý po publikovaní vyvolala a tiež preto, že sa domnievame, že dostatočne reprezentuje práve Brzezinského ideje o geopolitike. Nemalú role tiež hrala obmedzený priestor, ktorý pre analýzu Brzezinského máme.

Uvedenie do diskurzu: Čo je veľká šachovnica?

Brzezinski si vo svojej knihe určuje dva na seba nadväzujúce ciele. V prvom rade je to dôkladne analyzovať súčasný geopolitický a geostrategický význam jednotlivých štátov a regiónov na Eurázijskom kontinente a v druhom rade vytvoriť akúsi sadu doporučení pre USA ako súčasného hegemóna.

Brzezinski vychádza z viacerých predpokladov. Základným predpokladom je práve nespochybniteľné prvenstvo USA v medzinárodných vzťahoch. Už v úvode Brzezinski argumentuje a dokazuje na príkladoch minulých veľkých ríš, že súčasná hegemónia je v istých aspektoch výnimočná. Zdôrazňuje, že USA v súčasnosti nekontrolú len „všetky moria a oceány, ale disponujú priebojným vojenským potenciálom na obojživelnú kontrolu pobrežia, ktorý im umožňuje projektovať silu do vnútrozemia politicky významným spôsobom“ (Brzezinski 1998:23). Brzezinski ďalej argumentuje ekonomickou silou. Tá napriek tomu, že od konca 50-tych rokov poklesla z rekordných 50%, sa v období konca studenej vojny ustálila na solídnej úrovni približne 30% z celkového svetového HNP.

USA tiež nedostižne vedú vo vedeckom vývoji, ktorý ma dosah rovnako na vojenské ako aj civilné technológie. Brzezinski preto zhŕňa, že USA stoja na vrchole v štyroch rozhodujúcich sférach globálnej mocnosti: vojenskej, ekonomickej, technologickej a na záver pridáva kultúrnu sféru (Brzezinski 1998: 24).

Americká hegemónia je navyše výnimočná v ďalšom aspekte, a to v spôsobe, akým sa chová k ostatným štátom v systéme. Podľa Brzezinského je historicky bezprecedentné, aby hegemón presadzoval demokratické zriadenie v ostatných štátoch a rovnako, aby kooptoval do svojho systému štáty, proti ktorým bojoval a porazil ich (príklad Japonska a Nemecka).

Po odôvodnení americkej hegemónie pristupuje Brzezinski k ďalšiemu predpokladu, tento krát výhradne geopolitickému. Autor totiž vychádza z kľúčovej roly Eurázijského kontinentu. Z hľadiska geografickej veľkosti, zaľudnenia a koncentrácie ekonomického a vojenského (vrátane nukleárneho) potenciálu sa jedná o najväčší jednoliaty priestor. Tento priestor pre USA predstavuje výzvu, keďže všetky štáty, ktoré v budúcnosti môžu ovplyvniť americký primát v svetových záležitostiach sú umiestnené práve tu. Eurázia je preto podľa Brzezinského „šachovnicou, na ktorej sa bude odohrávať zápas o globálne prvenstvo“ (Brzezinski 1998:31).

Práve tieto dva predpoklady formujú ďalšiu štruktúru Brzezinského analýzy. Vzápätí totiž autor identifikuje kľúčových geostrategických hráčov na tejto „šachovnici“ a zároveň miesta, ktoré budú strategické pri ich vzájomnej partii. Najprv označuje umiestnenie kľúčových hráčov v rámci štyroch regiónov. Jedná sa o Západ (Európa), Juh (Stredný východ), Stred (v zásade priestor Ruska) a Východ (Ďaleký východ a juhovýchodná Ázia) (Brzezinski 1998:34). Usporiadanie v týchto regiónoch je z pohľadu autora rozhodujúce pre nadvládu USA v Eurázii. Za ideálne považuje, „ak oblasť stredu bude v narastajúcej miere pohltená expandujúcim Západom (kde má Amerika prevahu), ak južný región nebude podliehať nadvláde jediného jedného hráča a ak Východ nebude zjednotený natoľko, aby prinútil Ameriku stiahnuť sa z jeho pozemných základní“ (Brzezinski 1998:36). Neskôr hráčov konkrétne menuje, podľa neho sú to Francúzsko, Nemecko, Rusko, Čína a India.

Medzi týmito štátmi ležia oblasti, ktoré označuje ako geopolitické pivoty. Brzezinski ich identifikuje ako štáty, ktoré slúžia ako vstupné brány pre väčšie územia, alebo sú strategickými z hľadiska ťažby a prepravy nerastných surovín. Takýchto pivotov je rovnako päť. Sú to Ukrajina, Azerbajdžan, Turecko, Južná Kórea a Irán.

Brzezinski v ostatných kapitolách knihy pristupuje k dôkladnej geopolitickej analýze všetkých štyroch zmienených regiónov. Analyzuje predovšetkým mocenské postavenie dôležitých štátov v rámci regiónu, potenciálne konflikty, snaží sa načrtnúť záujmy jednotlivých krajín v usporiadaní regiónu a z toho celého sa snaží vytvoriť sadu doporučení pre administratívy USA, ako by obecne mali postupovať, aby sa im darilo udržiavať žiaducu prevahu v regiónoch a následne v celej Eurázii.

Témy diskurzu Zbigniewa Brzezinskiho

Prvým krokom, ktorý by nám mal napomôcť pri dekonštruovaní Veľkej šachovnice je vyhľadanie dôležitých teoretických predpokladov, ktoré čitateľ môže pokladať za samozrejmé, avšak výrazne ovplyvňujúci celý koncept a závery knihy. V tomto by nám mala napomôcť klasifikácia v rámci paradigiem v medzinárodných vzťahoch resp. jednotlivých geopolitických smerov, ktoré z týchto paradigiem vychádzajú.

Brzezinski kladie jednoznačný dôraz na štátnych aktérov. Doslova vraví: „národné štáty sú stále základnými jednotkami svetového systému“ (Brzezinski 1998:37). V podaní Brzezinského národné štáty mierne zostúpili zo svojho výsadného postavenia v post-vestfálskom systéme, avšak neexistuje žiadna iná forma, ktorá by ich primát dokázala nahradiť. Štát je v tomto zmysle stále zopätý so svojim územím a širším umiestnením, avšak nie v zmysle geografického determinizmu. Ekonomické či technologické faktory naberajú na dôležitosti, avšak veľkosť územia stále najvýraznejšie vplýva na jeho moc a status, zatiaľ čo širší geografický priestor definuje jeho chovanie ergo zahraničnú politiku.

Brzezinski jednoznačne postupuje podľa realistickej paradigmatickej línie. Ak by sme si pomohli geopolitickou klasifikáciou podľa V. Mamadouh (Mamadouh 1998), Brzezinskeho pojatie nielenže exemplárne spĺňa všetky kritéria tzv. neo-klasickej geopolitiky, ale v niektorých miestach pôsobí priamo ako jej manifest. Brzezinski je jednoznačne ovplyvnený klasickou geopolitickou školou už len v tom, akým spôsobom pozerá na Euráziu, avšak svoju neo-verziu odlišuje od klasickej Mackinderovej. Podľa neho dnes už nezáleží na konkrétnej časti Eurázie, tak ako to formuloval Mackinder či Spykman. Pravý Heartland dnes neexistuje, keďže svet sa posunul „z regionálnej na globálnu dimenziu“ (Brzezinski 1998:38). Nie je preto dôležité, ktorá časť je kým ovládaná, dôležité je, aby celý kontinent nebol ovládaný jednou mocnosťou. To by spôsobilo posadenie takejto mocnosti nielen na eurázijský, ale priamo na svetový trón. Brzezinski takto opúšťa aj tradičnú debatu medzi klasickými geopolitikmi, ktorá sa viedla na rozhraní námornej a pozemnej mocnosti. Ani toto už dnes, dedukujúc z Brzezinského názorov, nie je dôležité.

Brzezinski sa zaujíma predovšetkým o bezpečnostné hľadisko. Napriek tomu, že niektoré regióny, ktoré analyzuje sú dôležité z pohľadu energetických surovín, jeho primárnym zameraním je stanoviť, ako môže zápas o energetické suroviny nahlodať politickú rovnováhu v tomto regióne. Ekonomický rozmer je takto zatlačený do úzadia a zároveň sa tým navodzuje atmosféra, že je potrebné problémy riešiť silovými prostriedkami.

Podobne ako väčšina realistov je aj Brzezinského hlavným cieľom odhaliť práve moc a mocenské záujmy v pozadí konania aktérov. Moc má preto slúžiť počas analýzy ako hlavné vodítko. Vo svojej knihe používa Brzezinski tento termín neuveriteľných 413 krát.³ Moc ako kontrola nad konaním aktérov je primárnym prvkom, o ktorý sa má zahraničná politika štátu snažiť. Nepriamo tiež Brzezinski priznáva konflikt, v zmysle konfliktu záujmov, ako neodlúčiteľný prvok medzištátnych vzťahov. Nástrojom, ktorý má slúžiť na riešenie konfliktov má byť práve rovnováha moci. Tá tiež zabezpečí, aby konflikty neprerástli do vojenských stretov veľkých rozmerov a zároveň „balansovanie“ má slúžiť ako nástroj americkej administratívy pre udržanie priaznivých podmienok na zachovanie hegemónie. Domnievame sa, že práve prihliadanie na dokonalé prevedenie rovnováhy moci v podaní USA prinútilo Brzezinskeho analyzovať súčasné geopolitické rozloženie síl a spísať ich do akéhosi návodu pre amerických decision-makerov.

Kritika kľúčových konceptov

Spochybnenie jedného alebo viacero z týchto realistických predpokladov, ktoré Brzezinski prezentuje ako samozrejmé, by prinieslo fatálne následky pre celú Brzezinskeho argumentačnú líniu. Odhalenie realistického ukotvenia Zbigniewa Brzezinského nám ďalej umožňuje odkrývať významy konceptov a ideí, s ktorými pracuje počas celej knihy. Náš text sa preto na nasledujúcich riadkoch bude sústrediť na dekonštruovanie nasledujúcich pojmov: (1) Národného amerického záujmu a globálneho záujmu. (2) Eurázie a kontextu, v ktorom je historicky Eurázia používaná.

Prvým dôležitým bodom v Brzezinskeho argumentácií, ktorý je možné dekonštruovať, je americký národný záujem a globálny záujem. Na začiatku sa Brzezinski snaží opísať súčasný americký hegemonický systém ako unikátny. Brzezinski zdôrazňuje výlučne len jeho prednosti. Ako sme spomenuli vyššie, je to kooptácia porazených krajín, projekcia demokratických domácich princípov do medzinárodných vzťahov či pluralita v rozhodovaní. Brzezinski totiž ďalej navodzuje atmosféru, že úpadkom americkej moci medzinárodné spoločenstvo stratí. Keďže USA je zmieneným spôsobom unikátna a relatívny úpadok moci USA je nevyhnutný, je nutné, aby sa USA stala akýmsi manažérom tohto prerodu z unipolárneho, hegemonického systému na multilaterálny. Globálny záujem by sa mal preto stať americkým národným záujmom. Zároveň však Brzezinski nanovo dodáva, že USA môže byť poslednou mocou, ktorá bude vládnuť v unipolárnom svete a v budúcnosti už unipolarita nebude z viacerých dôvodov možná. (Brzezinski 1998:209–210). V spojení s unikátnosťou súčasného systému a s jej budúcou neopakovateľnosťou preto Brzezinski vytvára dojem, že je v globálnom záujme udržať takýto systém. Toto už nie je odporúčanie len pre americkú zahraničnú politiku, ale aj pre ostatné krajiny. Nepriamo tak tvrdí, že ostatné krajiny by mali prijať rolu USA ako oficiálneho kustóda medzinárodných vzťahov. Týmto dochádza k akejsi konvergencii globálneho a národného amerického záujmu. To vzhľadom na realitu niektorých amerických krokov nie je možné akceptovať. Riziko, ktoré by mohlo vyplynúť z akceptovania takejto oficiálnej roli správcu systému, by znamenalo budovanie neomylnosti USA.

S prihliadnutím na tieto okolnosti nám v tomto kontexte dáva potreba argumentovať Euráziou väčší význam. Dôležité je porovnanie práve s pôvodným Mackinderovým konceptom a následné vytvorenie paralely s Brzezinského prácou. Je známe, že Harold Mackinder vytvoril koncept Eurázie z pohľadu vtedajšieho britského vedca, ktorého úlohou bolo zabezpečiť, aby Veľká Británia bola schopná do budúcnosti napĺňať svoje záujmy a aby nedochádzalo k ohrozeniu Britského impéria. Práve z tohto dôvodu načrtol Mackinder koncept Eurázie, pretože tam podľa neho ležalo najväčšie ohrozenie Británie. Mackinder sa najviac obával prepojenia Nemecka s Ruskom, čo by vďaka výsadnej geopolitickej nadradenosti eurázijského kontinentu znamenalo v konečnom dôsledku nadvládu týchto mocností nad celým svetom a teda automaticky hrozbu pre Britské impérium. Dôležitým bolo presvedčiť britských štátnikov, aby konali, a aby konali tak, aby prepojeniu dvoch veľmocí zabránili. Vedecký koncept Eurázie takto slúžil ako ultimatívny argument, prečo je potrebné konať (Dugan 1962: 241–257)

Analogickú situáciu vidíme v Brzezinského práci a paralela s Veľkou Britániou nám pomáha odhaliť ďalšie dôvody, ktoré mohli Brzezinského viesť k použitiu konceptu Eurázie. Napriek tomu, že dochádza k miernemu pozmeneniu a Brzezinski odmieta presne identifikovať a lokalizovať Heartland, stále prisudzuje Eurázií prominentnú rolu z pohľadu geopolitiky. Táto prominentná rola, ako nás učí Mackinder, nie je samoúčelná a čisto vedecká, ale priamo slúži americkým politikom a má ich nútiť konať. Strata, nepokoj alebo vychýlenie rovnováhy moci akýmkoľvek spôsobom na tomto kontinente by znamenalo automatické ohrozenie výsadného postavenia USA, tak ako predtým znamenalo ohrozenie Veľkej Británie. Americký decision-makeri sú preto vmanipulovaní do úlohy konať a svetové spoločenstvo má akceptovať ich dôvody, a to bez ohľadu na to, či skutočne dochádza k pravdivému ohrozeniu amerických záujmov. V ponímaní Brzezinského je dôležitejšie, že k tomu dochádza na Eurázijskom kontinente. Výsadnosť eurázijského kontinentu preto môže veľmi dobre slúžiť ako odôvodnenie na rôzne účely.

Text Z. Brzezinskeho navyše pozerá na svetové problémy výhradne z amerického geopolitického pohľadu. Hoci autor neupiera v knihe žiadnemu štátu možnosť na sebarealizáciu, predstavením amerického záujmu a stotožnením tohto národného s globálnym záujmom prisudzuje Spojeným štátom akúsi vedúcu úlohu v systéme. USA sa v poňatí Z. Brzezinskeho stávajú primus inter pares, čo u čitateľa môže vzbudzovať dojem, že akékoľvek rozhodnutia USA je vždy správne a kritika, ktorú USA mieri na ostatné štáty, je vždy odôvodnená. Domnievame sa preto, že americko-centristický pohľad, ktorý Brzezinski počas celej knihy prezentuje a nahliada ním na každý jeden analyzovaný región a každý jeden možný problém zabraňuje čitateľovi vidieť svet v širšej perspektíve. Nakoľko je to Brzezinského zámerom, alebo len hlbokým presvedčením, ktoré sa nepatrí spochybňovať, je otázne.

Záver

Na záver je nutné zhrnúť, čo nám porovnanie H. Kissingera so Z. Brzezinskim ďalej prináša. Obidvaja autori prezentujú realistický resp. neo-klasický pohľad na svetový poriadok. Autori majú veľmi podobné videnie sveta. Moc, štátny aktér či presadzovanie národného záujmu sú pre oboch základným stavebným kameňom svetového systému. Dôkladná geopolitická a historická analýza, ktorá potom určuje spôsob užitia nástroja rovnováhy, je základným receptom a nástrojom na rozhodovanie v zahraničnej politike. Otázka nakoľko môžeme svet riadiť podľa historických analógií a na koľko predpoklady, ktoré autori formulujú, sú pravdivým obrazom reality, je potom hlavným protiargumentom, ktorý môžeme aplikovať na týchto autorov.

Súčasne obaja autori počítajú s hegemonickým postavením USA. Posolstvo, ktoré týmto predávajú ostatným štátnikom a čitateľom, jednoznačne umocňuje americko-centristické videnie sveta. Jednak môže takéto videnie budovať identitu amerického národa, ale tiež môže aktivizovať americký národ, aby si súčasné postavenie zachoval. Sociálny dopad tohto odkazu je navyše znásobený povesťou, ktorej sa obaja autori tešia. Argumenty obidvoch sú totiž vnímané ako vysoko kvalifikované, keďže ich prezentujú ako historicky podložené. Obidvaja tiež dodávajú argumentom kredibilitu tým, že pôsobili na významných postoch americkej administratívy. Je otázka, na koľko by sa obsah výrokov tešil priazni, keby nebol podoprený práve rešpektovanými osobnosťami americkej zahraničnej politiky. Považujeme tiež za dôležité, že postavenie obidvoch autorov v akadémií a v politike môže vytvárať akýsi seba umocňujúci resp. samo napĺňajúci efekt ich argumentov, keďže postulujú svet, ktorí sami vytvárajú a navyše sa netaja tým, že ich odkaz je priamo určený ľuďom, ktorí takýto svet budú aj v budúcnosti vytvárať. V tomto zmysle je preto odkaz a autor neoddeliteľnou súčasťou diskurzu.

Aj keď bude vždy ťažké presne identifikovať motívy, ktoré autorov vedú k formulovaniu rôznych odporúčaní alebo predikcií, zdá sa nám, že uvádzanie širších súvislostí a kritika „samozrejmých“ konceptov môžu aj na prvý pohľad nespochybniteľným argumentom ubrať na ich validite. Z tohto pohľadu je existencia kritickej geopolitiky resp. kritickej diskurzívnej analýzy z nášho pohľadu vždy odôvodnená.
 

Použitá literatura

• Beneš, V. (2008): „Diskurzivní analýza.“ In: Drulák, P. a kol.: Jak zkoumat politiku. Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál;
• Brzezinski, Z. (1998): Grand Chessboard: American primacy and its Geostrategic Imperatives, New York: Basic Books;
• Dalby, S., Ó Tuathail, G. (1998): „Rethinking geopolitics: towards a critical geopolitice.“ In Dalby, S., Ó Tuathail, G. (eds.): Rethinking Geopolitics, London: Routledge, s. 1–15;
• Dugan, A.B. (1962): Mackinder and his critics reconsidered, Journal of Politics, Vol.24, No.2, s. 241–257;
• Kissinger, H. (1999): Umění diplomacie. Český Těšín: Prostor;
• Kissinger, H. (2002): Potřebuje Amerika zahraniční politiku? Praha: BB art;
• Kissinger, H. (2006): Roky v Bílém domě. Praha: BB art;
• Kissinger, H. (2007a): Does the West Still Exist? America and Europe Moving Towards 2020, on-line http://www.henryakissinger.com/…/022307.html, ověřeno k 1.12.2010;
• Kissinger, H. (2007b): US Naval Academy Forrestal Lecture, on-line http://www.henryakissinger.com/…/041107.html, ověřeno k 1.12.2010;
• Kissinger, H. (2007c): Current International Trends and World Peace

Expanded Version of Delivery at The Pontifical Academy of Social Science, on-line http://www.henryakissinger.com/…/042807.html, ověřeno k 1.12.2010;

• Kissinger, H. (2010): International Institute For Strategic Studies

Global Strategic Review Speech, on-line http://www.henryakissinger.com/…/091010.html, ověřeno k 1.12.2010;

• Lobell, S.E., Ripsman, N. M, Taliaferro, J. W., ed. (2009): Neoclassical realism, the state, and foreign policy,. Cambridge: Cambridge University;
• Mamadouh, V. D.(1998): Geopolitics in the Nineties: One Flag, Many Meanings, GeoJournal, Vol. 46;
• Müller, M. (2010): Doing discourse analysis in critical geopolitics, on-line text přístupný z www.alexandria.unisg.ch/…DL/59907.pdf, ověřeno k 10.11.2010;
• Neumann, I., B. (2008): „Discourse Analysis.“ In: Klotz, A., Prakash, D. ed.: Qualitative methods in international relations: a pluralist guide. Basingstoke : Palgrave Macmillan, s. 61–77;
• Ó Tuathail, G. (1994): „The Critical Readings/Writing of Geopolitics: Re-Reading/Writing Wittfogel, Bowman and Lacoste.“ Progress in Human Geography 18, 3 s. 313–332;
• Ó Tuathail, G. (1998): „Postmodern geopolitics? The modern geopolitical imagination and beyond.“ In Dalby, S., Ó Tuathail, G.: Rethinking Geopolitics, London: Routledge, s. 16–38;
• Ó Tuathail, G (2003): „Geopolitical Structures and Cultures: Towards Conceptual Clarity in the Study of Critical Geopolitics.“ In Tchantouridze, L. ed: Geopolitical Perspectives on World Politics, Winnipeg : Centre for Defence and Security Studies, s. 75–102;
• Smith, S. (2001): „Sebepojetí jednoho oboru: Genealogie teorie mezinárodních vztahů.“ In Booth, K.; Smith, S.: Současné teorie mezinárodních vztahů, Brno: Barrister & Principal, s. 9–46.

Ondřej Ližička vystudoval obor Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií MU v magisterském stupni. Peter Ondriaš studuje navazující magisterské studium Mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií MU.

Úvod

V souvislosti s diskuzí o umístění části protiraketového systému Spojených států v Polsku a České republice došlo na tiskové konferenci v Moskvě ke kurióznímu rétorickému střetu mezi ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a jeho českým protějškem Karlem Schwarzenbergem. Spor se vedl o to, zda Česká republika a Polsko patří do Evropy východní, či do Evropy střední . Zatímco ruská strana umístila obě země na východ, česká delegace trvala na střední Evropě (Romancov 2009: 85–86). Přinejmenším v České republice spustila tato v podstatě banální pře o geografické záležitosti vlnu komentářů, které poukazovaly na ruské mocenské ambice v prostoru střední Evropy a komplex ze ztráty sovětského impéria.

Tento příklad dobře poukazuje na geopolitickou relevanci pojmu střední Evropa, který bychom v našem textu dále rádi prozkoumali. Cílem práce je zmapovat jednotlivé vize střední Evropy a alespoň částečně analyzovat jejich (geo)politické implikace především v období po roce 1990, byť určitý prostor bude věnován také historickým dimenzím tohoto pojmu. Primárním teoretickým a metodologickým východiskem se nám stala tradice kritické geopolitiky, která poukazuje na sociálně a politicky konstruovaný charakter zdánlivě přirozených geografických regionů. Hlavní část práce ovšem bude věnována nejdůležitějším geopolitickým vizím, které měly vliv na konstrukci konceptu střední Evropy a jeho chápání od konce studené války do současnosti.

Problémy vymezení střední Evropy

Střední Evropa jakožto pojem označující svébytný geopolitický prostor jak ho chápeme v podstatě dnes, vznikla až v 19. století v souvislosti se změnou dominantního chápání evropského prostoru. Zatímco přinejmenším od období renesance byla hlavní osa Evropy definována jako severojižní, v období po Vídeňském kongresu a s ním spojeného překreslení politické mapy Evropy se začíná prosazovat dělení podél osy západ-východ (Lemberg 1985: 250–256). Právě „uprostřed“ této osy postupně vzniká specifický prostor, který je později označen jako střední Evropa.

Při nejvyšší míře obecnosti by se dal tento prostor geograficky vymezit na území ohraničené na jihu Alpami (byť některá území historicky náležející ke střední Evropě se nachází i na jejich jižním úpatí) a na severu regiony přilehlými k Baltskému moři. Západní a východní hranice střední Evropy jsou mnohem nejasnější. Za západní hranici bývá označována řeka Rýn, což je ovšem z historického a politického hlediska značně pochybné a mnoho vymezení nezahrnuje Německo do střední Evropy vůbec. Východní hranice není prakticky možné přesně geograficky určit, neboť se v tomto prostoru nenachází podobně výrazný geografický prvek. Za dělící linii je tak považována spíše hranice mezi katolickým a ortodoxním křesťanstvím, která samozřejmě také není nikterak ostrá. Při vymezení střední Evropy se tak spíše přihlíží k historickým, sociálním a politickým charakteristikám, než k těm geografickým (Hnízdo 2002: 328–329).

Nicméně i vymezení podle těchto charakteristik je velmi sporné a otevřené různým interpretacím. Jednotlivé středoevropské národy, nemluvě o těch mimo tento region (srov. Hnízdo 2002: 327–328), totiž chápou střední Evropu do jisté míry odlišně. V maďarském pojetí je tento prostor ohraničen z východu Karpaty a ze západu řekami Labe, Vltava a Inn, což z jeho hlavní části někdy vyřazuje jak české země, tak Rakousko. V polském prostředí se za střední Evropu chápe spíše prostor mezi Baltským a Černým mořem a jsou do něj tedy zahrnovány částečně i baltské státy. Toto pojetí je odůvodněno historickou zkušeností místních národů ohrožovaných silnými sousedy. Konečně české prostředí považuje za střední Evropu především země bývalého Rakouska-Uherska, ke kterým je řazeno navíc i Polsko a naopak z něj vyloučeno Chorvatsko a balkánské země vůbec. I zde bylo ovšem silně akcentováno ohrožení ze strany silnějších sousedů (Havelka 2000: 100–101, Havelka 2010: 203–211). Chápání střední Evropy, jako vycházející z dědictví habsburské monarchie, bylo částečně zpochybněno poválečným rozdělením Evropy na dva bloky. Díky tomu Rakousko sdílelo jinou historickou zkušenost než ostatní země a není jej proto možné podle některých autorů k nim nadále řadit (srov. Křen 2005: 26).

Teorie a metodologie

Jak jsme již načrtli v předchozí části naší práce a hlouběji rozebereme v kapitolách následujících, pojem střední Evropa je sám o sobě poměrně neukotvený a v různých koncepcích je chápán do značné míry odlišně. Samotný pokus o jeho formulaci s sebou poté často (ne-li vždy) nese geopolitickou vizi daného prostoru a jeho uspořádání. Na následujících stránkách se proto pokusíme zmapovat, jaké vize střední Evropy se objevovaly v politických diskuzích po pádu komunismu. Hodláme k tomu využít konceptuální aparát kritické geopolitiky, která se na rozdíl od klasických geopolitických teorií věnuje právě roli politiky při formování geopolitických koncepcí a vizí určitého prostoru. Tento přístup tak nestuduje geografické regiony samy o sobě a nesnaží se je objektivně analyzovat, ale pokouší se naopak poukázat na jejich sociální (a politickou) konstruovanost (srov. Kuus 2007: 7–8). Kritická geopolitika tak vychází především z teoretických tradic post-strukturalismu a sociálního konstruktivismu. Oba tyto směry (byť každý v jiné míře) přiznávají klíčový podíl na konstrukci sociální reality jazyku a jím vyjádřeným diskurzům (Slačálek 2009: 146).

Gearóid Ó Tuathail (2004) rozděluje v rámci svého pojetí výzkumu kritické geopolitiky geopolitické myšlení na několik vrstev. Nejnižší úrovní jsou dva druhy diskurzů, které jsou přímo artikulovány ve veřejném prostoru. Prvním z nich jsou geopolitické diskurzy. Ty jsou vlastně sadou textů (projevů, atd.), které vymezují celkový náhled na určitý prostor (v našem textu celkovou vizi uspořádání střední Evropy). Kategorií podřazenou geopolitickým diskurzům jsou diskurzy geostrategické, které se dají popsat jako sada výpovědí, jež se zabývají přímými hrozbami a zájmy dané referenční jednotky (zpravidla státu, ale také jiných celků). Geostrategické diskurzy tak upřesňují a konkretizují tvrzení geopolitických diskurzů (např. konkrétní hrozba ze strany Ruska pro země střední Evropy) a zároveň je legitimizují (Ó Tuathail 2004: 93–97).

Tyto diskurzy poté vycházejí z určitého celistvějšího geopolitického obrazu mezinárodního prostředí. Tento náhled tak do sebe zahrnuje soubor různých normativních hodnot, představ a identit, které definují určité území, ale také systém mezinárodních vztahů. Tyto geopolitické obrazy ovšem čerpají z geopolitické kultury a dlouhodobějších geopolitických tradic a na nejabstraktnější úrovni také z geopolitické „představivosti“ vycházející z vidění pozice vlastního národa ve světě, inkluzivního, nebo exkluzivního chápání ostatních států a identit (Ó Tuathail 2004: 82–93).

V naší práci se hodláme omezit pouze na zkoumání hlavních geopolitických diskurzů definujících středoevropský prostor, nicméně při jejich popisu se občas nevyhneme ani poukázání na některé z výše zmíněných „hlubších kořenů“ daného diskurzu. Na druhou stranu, vzhledem k limitovanému rozsahu textu nehodláme plně využít metodologický postup diskurzivní analýzy a proto nechceme nadále odkazovat k pojmu diskurz. Budeme se proto věnovat „pouze“ popisu podoby hlavních geopolitických konceptů a vizí střední Evropy (tedy v podstatě jednotlivých hlavních diskurzů v Ó Tuathailově vymezení) a hlavních politik z nich plynoucích. Vycházíme především z poměrně bohaté sekundární literatury věnující se tématu střední Evropy a politickým vztahům v tomto regionu. Je ale třeba dodat, že zde jsme byli poměrně limitováni našimi lingvistickými znalostmi, z čehož plyne i o trochu větší důraz, který klademe na reflexi konceptu střední Evropy v českém a případně slovenském prostředí.

Geopolitické vize střední Evropy do roku 1990

V českém prostředí vytvořil první ucelenější geopolitickou vizi situace ve střední Evropě v polovině 19. století historik František Palacký. Střední Evropu chápal především jako skupinu malých národů žijících v prostoru ohrožovaného ze západu Německem a z východu Ruskem. Pro jejich přežití a ochranu proti vnějším vlivům tak bylo nutné je integrovat v nějaké širší politické jednotce v Palackého pojetí v austroslavistické federalizované rakouské monarchii. S touto vizí vlivů (a případně i hrozeb) ze západu a východu a nutnosti integrace v nějakém širším celku následně operovaly také další generace českých a slovenských politiků a historiků , mezi jinými především Josef Pekař, částečně Tomáš Garrigue Masaryk, či během druhé světové války Milan Hodža (Havelka 2010: 208–211). K této koncepci se také váže idea střední Evropy jako „mostu“ zprostředková­vajícího kontakt a výměnu (nejen) idejí mezi Západem a Východem. Toto chápání bylo později znovu obnoveno během 70. a 80. let mezi částí konzervativních proudů středoevropského disentu (Hnízdo 2002: 334).

Zajímavým případem je poté vize střední Evropy jako nárazníkového či přechodového pásma mezi Ruskem a Německem. Ta s předchozí koncepcí sdílí některé shodné prvky – především ostré vymezení střední Evropy jak proti Západu (Německu), tak proti Východu (Rusku). Takovéto koncepce byly poměrně vlivné v meziválečném období především ve francouzském a angloamerickém prostředí. Oproti předchozí vizi se zde ale nepočítá s nutností integrace středoevropských států do většího celku a o střední Evropě se také v podstatě neuvažuje jako o svébytném regionu (někteří autoři tento pojem ani nepoužívají – jedná se jen o pásmo zemí bez vlastní „identity“). Spíše se jedná o prostor, který je důležité nějakým způsobem strategicky uspořádat vzhledem k bezpečnostní situaci a rovnováze sil v Evropě. Do tohoto prostoru jsou poté počítány například i Rumunsko či Bulharsko (srov. Dugan 1962: 250–255, O'Loughlin 2001: 611, 615–616).

Další, v kontextu historických událostí velmi významnou, vizí se stala německá Mitteleuropa, jejíž kořeny je možné najít v německém prostředí nejpozději od poloviny 19. století (srov. Hnízdo 2002: 332, O'Loughlin 2001: 611). Na váze však získala až na začátku 20. století a především po roce 1915, kdy ji zpopularizoval Friedrich Naumann. Mitteleuropa v podstatě předpokládá sjednocení prostoru střední Evropy (s jeho tehdejším německým obyvatelstvem) pod německým vlivem, což by Německu umožnilo stát se mocností srovnatelnou s Francií či Ruskem. První ránu této vizi zasadila již Versailleská mírová konference, díky které vznikly na území Mitteleuropy nové suverénní státy s významnými německými menšinami (Hnízdo 2002: 332–333).

V meziválečném období se tak spíše prosadila koncepce Mitteleuropy, jak ji chápali zástupci německé geopolitické školy (především Friedrich Ratzel a Karl Haushofer). Ti do ní promítli svou teorii organických hranic státu, čímž se rozšířilo, ale i částečně rozvolnilo prostorové ukotvení tohoto konceptu. Jádro tohoto pojetí Mitteleuropy se tak nacházelo v Německu, (bývalém) Rakousko-Uhersku, Polsku a Nizozemsku. Je třeba ovšem dodat, že i zde představuje tento region (alespoň na počátku plánované expanze) prostor „mezi“ vlivy Západu (USA, Británie) a Ruska (Chiantera-Stutte 2008: 189–192). Tato geopolitická koncepce ve své extrémní podobě přestala být s koncem druhé světové války relevantní, ale v německém prostředí se některé její méně radikální verze vyskytovaly i nadále . V abstraktnější rovině je možné tuto vizi chápat nejen jako fyzickou německou hegemonii ve střední Evropě, ale také obecněji jako kulturní a politickou hegemonii západních (především ale opět německých) hodnot a idejí v regionu (Blokker 2008: 268).

Velmi významnou kulturní a politickou vizi střední Evropy popsal v polovině 80. let spisovatel Milan Kundera. Jeho hlavní tezí bylo, že ve střední Evropě lze nalézt autentickou evropskou kulturu a její hodnoty, které jsou v současné době pouze pod mocenským útlakem „východního“ ruského komunismu. Tato autentická evropská kultura v jeho pojetí vychází z tradice Rakouska-Uherska, jehož hranicemi (společně s Polskem) by se také dala střední Evropa prostorově vymezit. Přičleněním tohoto prostoru k Východu se tedy jedná (Kunderovými slovy) o jeho únos, neboť tento region přirozeně patří do Evropy, byť nikoli přímo na Západ. Text vyvolal silnou odezvu i v dalších středoevropských zemích a to na obou stranách železné opony (Blokker 2008: 258, Havelka 2010: 214–215).

Ačkoliv se Kunderova esej nese spíše ve znamení kulturních hodnot, má velmi silný geopolitický náboj. Nehledě na to, že doporučuje Západu orientaci na území střední Evropy, formuluje také poměrně jasnou vizi toho, co tento region definuje, kam by měl patřit a kdo by v něm měl mít geopolitický vliv .

V ruském chápání je střední Evropa součástí širšího vnitřně diferencovaného celku označovaného jako středo-východní (případně střední a východní) Evropa, kam spadají země bývalého Východního bloku. Západní hranice je tak určena hranicí se státy nespadajícími pod sovětský vliv a východní hranice je dána bývalými sovětskými republikami či územími osídlenými etnicky ruskou populací. Definice toho, které státy sem patří, se často řídí spíše ruskými geopolitickými zájmy. Podle těch se dají zhruba vymezit tři skupiny států – jižní (státy bývalé Jugoslávie, Rumunsko a Bulharsko), střední (zhruba státy sdružené ve Visegrádské skupině) a baltská (Dančák 2002:11–12) .

Střední Evropa po konci Studené války

Konec bipolárního rozdělení světa a následný zánik Sovětského svazu měly zásadní vliv na další vývoj v oblasti střední Evropy. De facto ze dne na den tady vzniklo šest samostatných státních útvarů , které musely čelit mnohým výzvám v oblasti bezpečnosti, diplomacie, státní správy a ekonomiky. Současně se snažily najít vlastní identitu a argumenty pro zachování samostatné existence. Právě s hledáním vlastní identity je spojený návrat pojmu střední Evropa, který nejprve začali používat intelektuálové, často z řad disidentů.

Ideologické vakuum po ústupu komunismu se státy této oblasti snažily vyplnit odkazováním na předválečnou minulost, tedy na zlaté období jednotlivých zemí. Cílem bylo pozvednutí národního uvědomení a hrdosti v čase nestability (Gati 1990/1991: 131). Nejčastěji byli připomínáni nacionalisté a odpůrci komunismu, přičemž se často zapomínalo na etnické a náboženské předsudky některých z nich. Proto se vedle T.G. Masaryka, F. Palackého či I. Széchenyho připomínaly i poměrně kontroverzní osobnosti, jakými byly například bulharský král Boris, J. Tiso nebo J. Piłsudski (Gati 1990/1991: 133–135).

Průvodním jevem glorifikace minulosti bylo obnovení starých rozepří a dělících linií mezi obyvateli regionu. Dotýkalo se to zejména států, které měly jen krátkou historii samostatné státnosti. Příkladem může být Slovensko, kde se vynořily staré křivdy spáchané Maďary v období jejích nadvlády (van Zon 1994: 8–9). Spory z minulosti byly ale oživené taktéž mezi Českou republikou a Německem, Polskem a Německem atd.

Připomínáním 19. a 20. stol. se státy také snažily poukázat na to, že bývaly plnohodnotnou součástí Evropy a že se zeměmi Západu mají historicky i kulturně víc společného než s Ruskem. Států, které se po pádu komunismu rozhodly pro evropskou cestu, bylo hodně a většina z nich se snažila získat označení středoevropská země, protože očekávala, že právě středoevropské státy budou jako první začleněny do institucí západního světa. Žádný stát nechtěl zůstat osamocen na periferii, vydán na milost a nemilost nepředvídatelnému Rusku (Fawn 2001: 49).

Praktické vymezení toho, které státy patří do střední Evropy a jaký význam má tento region v geopolitice Evropy nebylo vůbec jednoduché. Po pádu železné opony se v rámci rozhodování o dalším směřování střední Evropy zvažovaly tři možné cesty, které vycházely z historické tradice regionu. Jednalo o koncepce „mostu“, „Mitteleuropy“ a „evropské periferie“ (Hnízdo 2002: 333).

Chápání střední Evropy jako mostu mezi Západem a Východem vycházelo z historické tradice Rakousko-Uherska a na začátku 90. let se velké podpoře těšilo zejména v Maďarsku. Uvažovalo se dokonce o vytvoření jakési středoevropské federace (Lukáč 2004: 208) . Během 90. let, v období Mečiarovy vlády byla politika mostu považována za nejpřirozenější mezinárodní postavení SR, které je na to údajně svou polohou předurčené (Horváth 2004: 6). Koncem 90. let oživili tento koncept někteří odpůrci rozšiřování NATO v Polsku a ČR, kteří se obávali, že se střední Evropa příliš vychýlí z rovnováhy mezi Západem a Ruskem (Hnízdo 2002: 334).

Oživení konceptu Mitteleuropy souvisí zejména se sjednocením Německa a plánovaným rozšiřováním EU východním směrem, v důsledku čeho by se Německo z okraje západního společenství posunulo přímo do jeho centra. Vůči ambici Německa stát se vedoucí zemí střední Evropy se na základě historické zkušenosti stavěli chladně obzvláště ČR a Slovinsko. Realizaci tohoto konceptu zabránily i silné nacionalistické tendence v některých částech Rakouska a Německa, které se v daném čase výrazně vymezovaly především vůči zemím bývalého východního bloku (Hnízdo 2002: 334–5).

Největší ohlas zaznamenal koncept „Evropské periferie“, podle kterého je střední Evropa inherentní součástí Evropy a je v podstatě variací výše zmíněné Kunderovy teze o „únosu“ regionu na Východ. Tento koncept je tak možné považovat i za ideologický základ známého hesla 90. let „Zpátky do Evropy!“. Cílem středoevropských zemí se proto staly významné ekonomické a politické reformy a následné zapojení se do evropských a severoatlantických institucí. Za účelem rychlejšího vymanění se zpod východního vlivu a přizpůsobení se Západu se rozhodly státy této oblasti spolupracovat, což položilo základ renesance pojmu střední Evropa i v politické praxi. V této souvislosti Rick Fawn (2004) poukazuje na propojení mezi regionální spoluprací středoevropských zemí (především v rámci Visegrádské skupiny) a vývojem významu samotného pojmu střední Evropa.

Hlavními realizátory středoevropské spolupráce po pádu komunizmu byly politické elity z řad disidentů. V jejich chápaní představovala střední Evropa unikátní prostor, v rámci kterého je žádoucí vytvářet větší územní celky nebo alespoň rozvíjet regionální spolupráci. Za průlomový bývá označován projev V. Havla v polském Sejmu v lednu 1990, ve kterém připomínal vzájemnou podporu během boje proti komunismu a vyzýval k rozšíření středoevropské spolupráce (Havel 1990). Začátky Visegrádské spolupráce jsou dobrým příkladem toho, do jaké míry mohou intelektuální aspirace ovlivnit reálný politický vývoj (Lukáč 2004: 209). Odkazem na konkrétní historickou událost zároveň toto hnutí předurčilo limity rozsahu členství.

Ve srovnání s ostatními regionálními iniciativami tohoto období (Středoevropská iniciativa, CEFTA) působil Visegrád koherentněji i díky jasnému ideologickému obsahu s důrazem na rozvoj spolupráce ve všech oblastech . Navíc ho tvořily jen nesovětské postkomunistické země a neparticipovala v něm ani žádná západní země. Koncem r. 1992 už byl Visegrádsky trojúhelník dobře etablován a tento pojem používali na vymezení střední Evropy i hlavní mezinárodní aktéři (Fawn 2001: 51–4).

Jak již bylo uvedené výše, hlavním cílem Visegrádské spolupráce bylo odstranění totalitních struktur, vybudování parlamentní demokracie s fungující tržní ekonomikou a plná integrace jejích členů do evropských struktur (Deklarace o spolupráci České a Slovenské Federativní Republiky, Polské republiky a Maďarské republiky na cestě evropské integrace 1991). Snaha vytvořit funkční pojem střední Evropa také pomocí institucionalizace spolupráce měla v sobě od počátku zabudovaný určitý rozpor. Na jedné straně se státy oblasti snažily vymezovat proti ostatním postkomunistickým zemím zdůrazňováním vlastní jedinečnosti, na druhé straně usilovaly primárně o začlenění do západních struktur. Z pohledu středoevropských politiků proto bylo nutné postupovat opatrně, aby Západ nezačal považovat regionální kooperaci ve střední Evropě za postačující alternativu rozšiřování EU a NATO (Hagen 2003:503–4).

Inherentní kontradikce Visegrádské spolupráce se začaly projevovat v polovině 90. let, kdy byly poslední zbytky sovětské přítomnosti odstraněny a zároveň se začala projevovat deziluze z pomalého postupu v rámci přístupových jednání s EU a NATO. Obě instituce totiž v daném období ještě hledaly odpověď na otázku, zda se rozšiřovat východním směrem a které země by měly být eventuálně do tohoto procesu zahrnuty. Pochybnosti o vhodnosti a připravenosti postkomunistických zemí na integraci do severoatlantické aliance se projevily např. v r. 1994, kdy jim byl namísto očekávané nabídky vstupu do NATO představen „jen“ program Partnerství pro mír.

Kromě vnějších okolností ovlivnil negativně Visegrádskou spolupráci i vnitropolitický vývoj jejich členů. Politické změny v Československu a jeho následný rozpad představovaly vážnou výzvu pro udržení seskupení. Samostatné Slovensko oživilo antagonizmus vůči Maďarsku a celkově začalo svou zahraniční politiku orientovat více na Rusko. Odtrhnutím slovenského území se ČR geopoliticky posunula více na západ, čímž ztratila bezprostřední hranici s územím bývalého SSSR a začala se více formovat jako součást společenství západních států. Integritu a potenciál seskupení dále oslabil premiér ČR V. Klaus, který považoval Visegrád za umělý výtvor Západu. Vycházejíc z představ o ekonomickém náskoku ČR tvrdil, že ČR nepotřebuje regionální spolupráci a do EU může vstoupit i samostatně (Fajmon 2000). I přes snahu Polska udržet jednotu Visegrádu i celé střední Evropy pokračovala dezintegrace dále, až se koncem roku 1997 zdálo, že se Visegrád a s ním i koncept jednotné Střední Evropy vytratily z diplomatické mapy světa .

Zásadní změna přišla až po výměně politických elit v ČR a na Slovensku, kdy byl premiér Klaus nucen rezignovat a V. Mečiara vystřídal M. Dzurinda. Tím se změnilo zahraničněpolitické směřování SR a bylo možné obnovit středoevropskou regionální spolupráci. V roce 1999 byl ustanoven tzv. Visegrád 2 společně s programem rozsáhlé spolupráce v nejrůznějších oblastech. Členy nadále zůstali jenom ČR, SR, Maďarsko a Polsko; žádosti Slovinska a Chorvatska o vstup byly zamítnuty, protože Visegrád je údajně nejefektivnější ve stávajícím složení (CTK, 31. květen 2000 in Fawn 2001: 65). I když Visegrád přímo nepomohl SR v rámci přístupových jednání do EU, spolupráce seskupení se progresivně rozvíjela, čímž kromě jiného přispěla k obnovení používání termínu střední Evropa na Západě.

Vnitropolitický vývoj v středoevropských zemích po konci studené války je možné považovat za vzorový příklad převáření politické reality na základě intelektuálních idejí. Na začátku 90. let, kdy byly vlády tvořeny především disidenty podporujícími středoevropskou jednotu a spolupráci, sílil i význam samotného pojmu střední Evropa. Po změně politických garnitur je znatelný úpadek tohoto označení (vycházející z nízkého zájmu hlavních státních představitelů SR a ČR o budování a rozvoj konceptu středoevropské spolupráce). S další změnou politických elit koncem 90. let je možné pozorovat oživení daného významu a jeho širší používání i v zahraničí.

Reflexe konceptu střední Evropy v kontextu rozšiřování NATO a EU

V kontextu bezpečnostní situace střední Evropy se na začátku 90. let taktéž uvažovalo o třech různých konceptech. Kromě užší spolupráce se strukturami Západu se zvažovalo vytvoření vlastní středoevropské bezpečnostní struktury a stejně tak i neutralita této oblasti. Neutralitu prosazovali na vnitropolitické úrovni především populisté, kteří ji považovali za nejlevnější nástroj zajištění národní bezpečnosti. Tyto myšlenky měly odezvu zejména na Slovensku (Dančák 1999: 59–60). Avšak, kterýkoliv stát střední Evropy může být neutrální jenom za předpokladu garanci ze strany mocností. Jelikož záruky tohoto typu ze strany Ruska na začátku 90. let absentovaly , neměl koncept neutrality střední Evropy dlouhého trvání.

Vytvoření samostatných bezpečnostních struktur podporovalo především Polsko. V této souvislosti představil v r. 1992 polský prezident Walesa koncepci NATO-bis, ve které navrhoval ustanovení předstupně členství v NATO podléhající jeho přímé kontrole. Současně by však členské státy mohly uzavírat mnohostranné dohody. Vedoucí postavení v NATO-bis by přirozeně mělo Polsko, které aspirovalo na pozici vůdce regionu (Dančák 1999: 61–2). Tento návrh byl jednoznačně zamítnut Ruskem, které v něm vidělo hrozbu pro vlastní bezpečnost a velkou podporu nezískal ani mezi středoevropskými partnery. Zůstala tedy jediná možnost – integrace do severoatlantických struktur a tím zakotvení střední Evropy na Západě.

Zájem postkomunistických zemí o vstup do těchto struktur našel odezvu západních politiků a intelektuálů, kteří v integraci viděli způsob, jak zabránit vzniku potenciálně nestabilního bezpečnostního vakua ve střední Evropě a předejít tak opakování scénáře z Jugoslávie (O'Brennam 2006: 156–8). V případě EU šlo často primárně o rétorické závazky politiků, kteří však v praxi postupovali mnohem opatrněji, neboť se obávali negativních dopadů rozšíření na jejich domácí pracovní trh a ceny tzv. „citlivých produktů“, např. v oblasti zemědělství (van Zon 1994: 88–9).

V případě NATO bylo zdůrazňování hrozby mocenského vakua ještě výraznější. Významnou roli v tomto směru sehrál článek autorů z RAND Corporation upozorňující na skutečnost, že z nestability v oblasti střední Evropy už dvakrát vzešla světová válka. Jako prevenci před opakováním scénářů minulosti doporučovali začlenění států této oblasti do severoatlantických i evropských struktur (Asmus, Kugler, Larrabee 1993: 35). Argument o nezbytnosti stabilizace daného regionu následně přebrala Clintonova administrativa a od ní postupně i evropští členové NATO (Asmus 2002: 260–274).

V rámci úvah o rozšiřovaní NATO dominovala ze začátku mezi jeho členy snaha najít kompromisní řešení s Ruskem, které východní rozšiřování NATO jednoznačně odmítalo jako hrozbu své národní bezpečnosti . Přístup ke střední Evropě jako k jednotnému celku byl až sekundární a vycházel spíše z podobnosti politicko-strategické a ekonomické situace, ve které se tyto země nacházely. V rámci plnění jednotlivých kritérií byly posuzovány státy individuálně, v důsledku čeho např. nebyla SR na madridském summitu v r. 1997 přizvána ke členství.

Podobně i Evropské společenství (ES) a později i EU přistupovaly ze začátku ke střední Evropě jako k celku zemí se společnými charakteristickými znaky. Výraznější posun v integračních procesech kandidátských zemí v podobě Kodaňských kritérií a zásad strukturovaného dialogu přišel až po přijetí Maastrichtské smlouvy, která v mnohých ohledech zásadním způsobem reformovala Evropské společenství. Strukturovaný dialog z r.1992, ve kterém měla určující postavení Evropská komise (EK), byl v r. 1995 nahrazen strategií regaty, která přinesla volnou soutěž mezi kandidátskými zeměmi bez ohledu na délku jejich asociačních dohod (Fiala, Pitrová 2003: 154). Tímto krokem tak de facto zaniklo chápání střední Evropy jako unikátní entity v procesu rozšiřování EU a začal jasně dominovat individualistický přístup .

Oživení pojmu střední Evropa tedy mělo výrazný vliv na směřování zemí v tomto prostoru bezprostředně po konci studené války, kdy jim regionální spolupráce výrazným způsobem pomohla v začátcích tranzitního období. Nicméně, instituce Západu při svém rozšiřování přistupovaly ke kandidátským zemím spíše individuálně, v důsledku čehož byla i spolupráce států, ucházejících se o členství, postupně omezována. Koncem 90. let se začíná mluvit o zániku střední Evropy jako užitečného jednotícího konceptu.

Střední Evropa po vstupu do Evropské unie

Po vstupu velké části středoevropských států do NATO a naprosté většiny z nich do Evropské unie se diskuze o střední Evropě a její povaze částečně ztratily z veřejné a politické sféry. Střední Evropa tak sice stále existovala jako historický a geografický region, ovšem v rámci geopolitických diskurzů se zdálo, že se asi nejvíce prosadila vize střední Evropy jakožto určité „periferie“ Evropy západní nebo přímo její součásti . Zastáncem „konce střední Evropy“ byl mezi jinými i T. G. Ash, podle kterého měl tento koncept význam v 80. letech, kdy umožnil státům této oblasti vymezit se vůči Sovětskému svazu, sjednotit se proti němu a přispět k rozpadu impéria. Zánik komunismu tak znamenal i konec jednotícího prvku, v důsledku čehož vystoupily do popředí rozdíly a rivalita mezi jednotlivými zeměmi střední Evropy (T.G. Ash 1997: projev na konferenci Forum 2000). Jiní autoři považovali za konec střední Evropy jakožto svébytného geopolitického celku až vstup do západních struktur. Příčinou jeho úpadku poté bylo, že splnil svůj cíl „pozápadnění“ bývalých zemí východního bloku (srov. Hnízdo 2002: 336, Hagen 2003: 508, Zenker 2009) .

Středoevropské regionální organizace, především Visegrádská skupina, sice pokračovaly v existenci i po vstupu většiny jejich členů do EU (případně své členy výrazně obměnily a rozšířily se i mimo hranice regionu), ale omezily se „pouze“ na vzájemné konzultace jednotlivých středoevropských států a omezenou politickou a kulturní spolupráci (Dangerfield 2008: 650–661, Sladičeková 2010: 20–27). I když Visegrádská skupina deklaruje snahu o posílení středoevropské identity, nesnaží se o vytvoření svébytné geopolitické vize, odlišné od současného „připoutání“ střední Evropy k Evropě západní. Na druhou stranu je ale třeba dodat, že státy sdružené ve Visegrádské skupině mají některé geopolitické zájmy do určité míry odlišné od států západní Evropy, což se projevuje například v aktivnějším přístupu k tzv. Východnímu partnerství EU , otázkám energetické bezpečnosti či nejobecněji ve vztahu k Ruské federaci (srov. Neuman 2010: 8–10, Szczerski 2009: 54–55).

Právě obavy z Ruské federace a její politiky jsou tak v období po vstupu zemí střední Evropy do EU a NATO prvkem, kdy je znovu alespoň částečně odkazováno na koncept střední Evropy jako svébytného celku, který ale již náleží k Západu a především nesmí znovu patřit do ruské „sféry vlivu“. Taková argumentace se objevovala v zemích střední Evropy ve sporech týkajících se energetických dodávek z Ruské federace, především během krizí dodávek ruského plynu na Ukrajinu a dále do Evropy v letech 2006 a 2009. Schopnost Ruska kontrolovat dodávky strategických surovin do střední a východní Evropy tak vedla ke spekulacím o možném ruském politickém ovlivňování těchto zemí (Kratochvíl 2008: 229, Tichý 2009, Vondra 2007a). V některých případech (například v diskuzích o vybudování plynovodu Nord Stream mezi Ruskem a Německem přes Baltské moře) bylo možné především v Polsku sledovat vymezení se jak proti Rusku, tak proti Německu a zdůraznění historické zkušenosti útlaku středoevropského prostoru od obou těchto krajin (Best 2006: 107–108, 110). V poslední době nicméně dochází i k „pozitivnímu“ středoevropskému přístupu k energetické bezpečnosti, kdy se jedná o plánu na vzájemné propojení plynovodů jednotlivých středoevropských zemí . V některých případech pak již došlo i uskutečnění prvních projektů (například propojení Rakouska se Slovenskem) (Economist 2010, iHNed 2010).

Druhým případem, který vedl k částečné revitalizaci pojmu střední Evropa se stala otázka vybudování části systému protiraketové obrany Spojených států v Polsku a České republice . Negativní ruské reakce vůči tomuto projektu byly politickými elitami často interpretovány (přinejmenším v České republice) jako snaha o opětovné politické ovlivňování středoevropských (!) zemí, přičemž vize střední Evropy přičleněné k Západu byla českými politiky několikrát přímo užita (Kuchyňková 2009: 192, Topolánek 2008, Vondra 2007b). Naopak zřízení základny bylo některými politiky chápáno jako potvrzení připojení celého regionu střední Evropy k Západu a jeho zajištění proti možnosti opětovného pronikání Ruské federace. Konsenzus na těchto otázkách byl nicméně mnohem menší než v 90. letech na „návratu do Evropy“ (srov. Ditrych 2009: 160–161).

Závěr

Jak jsme se snažili ukázat v průběhu textu, geopolitická situace a jednotlivé geopolitické vize střední Evropy jsou primárně definovány vztahem k Západu a Východu. Geopolitické koncepce střední Evropy tento stav různým způsobem kontinuálně reflektují již od 19. století, kdy se poprvé tento pojem objevuje, do konce druhé světové války, kdy dočasně zaniká. Je proto nasnadě, že po rozpadu bipolárního rozdělení světa a Evropy bylo nutné opět tento region definovat právě na západovýchodní ose. Paradoxně ale tentokrát posloužil koncept regionu, který by měl ležet „uprostřed“ této osy, k jeho přičlenění na Západ.

Západní volba ale bezprostředně po kolapsu východního bloku nebyla jedinou diskutovanou geopolitickou vizí, neboť své příznivce měla například i koncepce „mostu“ mezi Západem a Východem. Díky souhře geopolitických zájmů středoevropských států a států západních, jež se snažily o zajištění potenciálně nestabilního regionu, došlo k prosazení „návratu“ středoevropských zemí „do Evropy“. Této souhře zájmů nicméně příliš neodpovídala souhra geopolitických vizí, neboť EU a NATO nechápaly střední Evropu jako jednotného aktéra a preferovaly individuální přístup. Tím také došlo k oslabení středoevropské spolupráce a geopolitické vize spojené střední Evropy, která se již ve větším rozsahu nikdy neprosadila.

Po úspěšné integraci do západních struktur v podstatě zaniklo vymezování se střední Evropy vůči Západu, nicméně stále je tento koncept využíván k vyhranění se proti Ruské federaci a jejím zájmům v tomto prostoru.

Použitá literatura

Primární zdroje

• Ash, T.G. (1997): Forum 2000 Conference Transcript, September 5th, afternoon session, on-line text (http://www.forum2000.cz/…noon-session—sept—5/#timothy_gar­ton_ash), ověřeno 8.12.2010.
• Deklarace o spolupráci České a Slovenské Federativní Republiky, Polské republiky a Maďarské republiky na cestě evropské integrace (1991), on-line text (http://www.visegradgroup.eu/main.php?…), ověřeno 8.12.2010.
• Havel, V (1990): Projev prezidenta ČSSR Václava Havla v polském Sejmu a Senátu, Varšava, 25.ledna 1990, on-line text (http://old.hrad.cz/…90/2501.html), ověřeno 8.12.2010.
• Topolánek, M. (2008): Projev premiéra Mirka Topolánka v sídle Heritage Foundation ve Washingtonu, D.C., USA. Zahraniční politika České republiky: Dokumenty, Vol. 16, No. 2, s. 32–37.
• Vondra, A. (2007a): Projev vicepremiéra Alexandra Vondry na konferenci ve Vilniusu na téma „Energetická bezpečnost 2007“, Zahraniční politika České republiky: Dokumenty, Vol. 15, No. 10, s. 28–29.
• Vondra, A. (2007b): Projev místopředsedy vlády Alexandra Vondry na dnech USA a Evropské unie, Zahraniční politika České republiky: Dokumenty, Vol. 15, No. 10, s. 36–38.
• Zenkner, P. (2009): Jacques Rupnik: Středoevropská spolupráce neexistuje, online text (http://www.euroskop.cz/…-neexistuje/), ověřeno 8.12.2010.

Sekundární zdroje

• Asmus, R.D. (2002): Opening NATO's Door. How the Alliance Remade Itself for a New Era, New York, Columbia University Press.
• Asmus, R.D. – Kugler, R.L. – Larrabee, F.S. (1993): Building a New NATO, Foreign Affairs, Vol. 72, No. 4, September/October, pp. 28–40.
• Beneš, Vít (2008): Diskurzivní analýza. In: Drulák, P. et al. (eds. 2008): Jak zkoumat politiku: Kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích, Praha, Portál.
• Best, U. (2006): Europe, the nation-state and centre-periphery discourses. Definitions of security in debates about the Yamal and the Baltic Pipeline. In: Leszek Jesień (ed.2006): The Future of European Energy Security. Krakow. Tischner European University.
• Blokker, P. (2008): Europe ‘United in Diversity’ From a Central European Identity to Post-Nationality? European Journal of Social Theory. Vol. 11, No. 2, pp. 257–274.
• Dančák, B. (1999): Geneze spolupráce ve střední Evropě. In: Dančák, B. – Benda, L. – Hloušek, V. – Kopeček, L. – Urubek, T. (eds. 1999): Integrační pokusy ve středoevropském prostoru II, Brno, Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity.
• Dančák, B. (2002): Visegrádská skupina a integrace střední Evropy: Multilaterální vztahy mezi Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem na přelomu dvacátého a jednadvacátého století, disertační práce, Brno, Masarykova univerzita.
• Dančák, B. (2004): „Noví Evropané“ a jejich role v transatlantických vztazích po vstupu do EU – český a polský příklad. Sociální studia, Vol. 2004, No. 1, s. 9–20.
• Dangerfield, M. (2008): The Visegrad Group in the Expanded European Union: From Preaccession to Post-accession Cooperation, East European Politics and Society, Vol. 22, No. 3, pp. 630 – 667.
• Dangerfield, M. (2009): The Visegrad Group and the European Union’s ‘Eastern’ Dimension, online text (http://euce.org/…ield_06G.pdf), ověřeno 8.12.2010.
• Ditrych, O. (2009): Spojené státy americké v české zahraniční politice : Kořan, Michal a kol. (eds. 2009): Česká zahraniční politika v roce 2008, Praha, Ústav mezinárodních vztahů.
• Dugan, A. (1962): Mackinder and His Critics Reconsidered, Journal of Politics, Vol. 24, No. 2, pp. 241 – 257.
• Economist (2010): Central questions: United in the cause of undermining Russian pipeline monopolies, online text (http://www.economist.com/node/15622359?…), on-line text, ověřeno 8.12.2010.
• ¬Fajmon, H. (2000): Česká zahraniční politika po roce 1989, on-line text (http://www.fajmon.eu/cze/stranka.php?ID=1), ověřeno 8.12.2010.
• Fiala,P. – Pitrová, M. (2003): Evropská unie, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury.
• Fawn, R. (2001): The Elusive Defined? Visegrad Co-operation as the Contemporary Contours of Central Europe, Geopolitics, Vol. 6, No1, pp. 47 – 68.
• Gati, Ch. (1990/1991): East-Central Europe: The Morning After, Foreign Affairs, Vol. 69, No 5, Winter, pp. 129–145.
• Hagen, J. (2003): Redrawing the imagined map of Europe: the rise and fall of the “center”, Political Geography, Vol. 22, No. 5, pp. 489 – 517.
• Havelka, M. (2000): Konotace pojmu „střední Evropa“ v českém prostředí In Havelka, M. – Cabada, L. (eds. 2000): Západní,východní a střední Evropa jako kulturní a politické pojmy, Plzeň, Západočeská univerzita v Plzni.
• Havelka, M. (2010): Ideje, dějiny, společnost: studie k historické sociologii vědění, Brno, CDK.
• Horváth, P. (2004): Stredná Európa a jej integračné pokusy, Slovenská politologická revue, Vol. 4, No. 2, pp. 1 – 18.
• Hnízdo, B. (2002): Střední Evropa v geopolitických proměnách kontinentu In: Kabele, J. – Mlčoch, L. – Pscheidt, S. (eds. 2002): Konsolidace vládnutí a podnikání v České republice a v Evropské unii. I, Umění vládnout, ekonomika, politika. Praha, Matfyzpress.
• Chiantera-Stutte, P. (2008): Space, Großraum and Mitteleuropa in Some Debates of the Early Twentieth Century, European Journal of Social Theory, Vol. 11, No. 2, pp. 185 – 201.
• iHNed (2010): Závislost Slovenska na plynu z Ruska se sníží. Pomůže Rakousko, online text (http://ekonomika.ihned.cz/…uze-rakousko), ověřeno 8.12.2010.
• Kratochvíl, P. (2008): Rusko v české zahraniční politice. In: Kořan, Michal a kol. (eds. 2008): Česká zahraniční politika v roce 2007, Praha, Ústav mezinárodních vztahů.
• Křen, J. (2005): Dvě století střední Evropy, Praha, Argo.
• Kuchyňková, P.(2009): Rusko v české zahraniční politice. In: Kořan, Michal a kol. (eds. 2009): Česká zahraniční politika v roce 2008, Praha, Ústav mezinárodních vztahů.
• Kuus, M. (2007): Geopolitics Reframed: Security and Identity in Europe's Eastern Enlargement, New York, Palgrave Macmillan.
• Lemberg, H. (1985): Ke vzniku pojmu „Východní Evropa“ v 19.století. Od „Severní“ k „Východní“ Evropě. In: Havelka, M. – Cabada, L. (eds. 2000): Západní,východní a střední Evropa jako kulturní a politické pojmy, Plzeň, Západočeská univerzita v Plzni.
• Lukáč, P. (2004): Dejiny a zahraničná politika v strednej Európe, Bratislava: Kalligram.
• Neuman, M. (2010): EU-Russian Energy Relations After the 2004/2007 EU Enlargement: An EU Perspective, online text (http://assessingaccession.eu/…02010-01.pdf), ověřeno 8.12.2010.
• O’Brennan, J. (2006): ‘Bringing Geopolitics Back In’: Exploring the Security Dimension of the 2004 Eastern Enlargement of the European Union, Cambridge Review of International Affairs, Vol. 19, No 1, March, pp. 155–169.
• O'Loughlin, J. (2001): Geopolitical visions of Central Europe. In Antonsich M. – Kolossov, V. – Pagnini, M. (eds. 2001): Europe between Geopolitics and Political Geography. Rome, Societa Geografica Italiana.
• Ó Tuathail, G. (2004): Geopolitical Structures and Cultures: Towards Conceptual Clarity in the Critical Study of Geopolitics. In: Tchantouridze, L. (ed. 2004): Geopolitics: Global Problems and Regional Concerns, Winnipeg, Centre for Defence and Security Studies.
• Olma, N. (2010): The Polish – Ukrainian Special Partnership 1990 – 2010, online text (http://www.idec.gr/…tionship.pdf), ověřeno 8.12.2010.
• Poti, L. (2007): The Rediscovered Backyard: Central Europe in Russian Foreign Policy In: Iwashita, A. (ed. 2007): Eager Eyes Fixed on Eurasia Russia and Its Neighbors in Crisis, online text (http://src-h.slav.hokudai.ac.jp/…/06_poti.pdf), ověřeno 8.12.2010.
• Romancov, M. (2009): Nová studená válka mezi Ruskem a Západem. Acta Politologica, Vol. 1, No. 1, s. 85–93.
• Slačálek, O. (2009): Postmodernismus In Barša, P. a kol. (eds. 2009): Dialog teorií: Filozofická dilemata výzkumu mezinárodních vztahů, Praha, Sociologické nakladatelství.
• Sladičeková, E. (2010): „Inštitucionálny“ vývoj visegrádskej spolupráce, jej možnosti, limity a perspektívy, bakalářská práce, Brno, Masarykova univerzita.
• SME (2007): Fico chce ruské koľajnice, online text:
• (http://www.sme.sk/…e-video.html), ověřeno 8.12.2010.
• Szczerski, K. (2009): The EU’s Eastern Policy and the strategy of the Visegrad Group In: Albrycht, I. (ed. 2009): The Eastern Partnership in the Context of the European Neighborhood Policy and the Agenda of the Visegrad Group, online text (http://www.europeum.org/…ions/enp.pdf), ověřeno 8.12.2010.
• Tichý, L. (2009): Pokračování energetických zájmů a vlivu Ruské federace ve střední Evropě, online text (http://www.natoaktual.cz/…_analyzy.asp?…), ověřeno 8.12.2010.
• van Zon, H. (1994): Alternative Scenarios for Central Europe, Aldershot, Avebury.

Jan Daniel je studentem oboru Mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě a redaktorem Global Politics. Petra Durkošová je absolventkou oboru Mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě.