Úvod

Ve své práci se budu zaměřovat na předsednictví Rady EU a na jeho význam pro malé členské státy Evropské unie; především potom na možnosti, které předsedající stát má. Je zřejmé, že Unie je složena ze států různých rozměrů, přičemž každý z nich má nějaké ambice a národní zájmy, které se snaží před ostatními členy obhájit. V případě velkých států, jako je Německo, Francie nebo Velká Británie, je to poměrně snadné. O něco horší výchozí pozici však mají malé státy, které musí vynaložit obrovské úsilí, aby si jejich požadavků někdo všímal.
Určitě tedy jde také o šikovnost státu a jeho diplomatické kapacity a taktiky. Pokusím se tedy v této eseji ukázat, že právě předsednictví Rady EU je velice významným nástrojem a dává šanci malým zemím, přičemž zde použiji také příklady některých předsednictví. 

Předsednictví Rady EU a malé státy

Malé státy jsou odjakživa ve znevýhodněné pozici, vzhledem ke svému deficitu vlivu, ale také deficitu autonomie. I v naší historii jsme mohli vidět jakým způsobem je zacházeno se zemí, která nemá dostatek prostředků, ať už politických, ekonomických nebo vojenských, aby sama prosadila své zájmy, v ne příliš pozitivně nastaveném mezinárodním prostředí. Hovořím o Mnichovské dohodě, která byla uzavřena ,,o nás, bez nás“, kdy stát jako Československo pak mohl pouze přihlížet, jakým způsobem o něm mocnosti rozhodly, vzhledem ke svým vlastním prioritám. Do jisté míry se toto (avšak v mnohem demokratičtějším duchu než tomu bylo v minulosti) děje i na poli EU. Menší státy jsou nuceny hledat si strategické partnery a musí se velice dobře orientovat v zájmech ostatních, aby s nimi byly schopny vyjednávat.
Pokud jde o předsednictví Rady EU, naskýtá se malým státům obrovská možnost zvolit právě ty oblasti, ve kterých jsou silné a sebevědomé a ne pouze přihlížet, co si vůdčí státy mezi sebou ujednají. Zejména některé funkce předsednictví, využije-li malý stát šikovně, mohou být velice účinné. Jde například o vyjednávání, ale také o poněkud spornou funkci, kterou je prosazování národních zájmů. (Kaniok 2008: 44–45) 

Vyjednávání

Prvním zmíněným je tedy vyjednávání, používající různé nástroje, kdy se země snaží o vyjednání optimálního kompromisu či dohody. (Kaniok 2008: 72–73) Příležitost státu ukázat se v dobrém světle a jako zkušený diplomat, je zde velká. Předsednický stát řídí politickou diskuzi mezi členy EU a snaží se o nalezení řešení, která by byla vhodná pro sedmadvacet členů, což není jednoduchý úkol. Situaci navíc často komplikuje tvrdohlavý přístup některých států, jejichž představitelé nehodlají slevit ze svých priorit. Malý předsednický stát pak působí jako prostředník, který dbá na to, aby debata nezůstala na zamrzlém bodě a aby se neustále vyvíjela. Jeho pozice je o něco výhodnější a jednodušší především v tom, že jakožto malá země, nemá tolik mocenských zájmů, jako jeho větší sousedé, a je tak optimálním partnerem pro vyjednávání. (Euractiv 2008) To se projevilo například v případě Lucemburska v letech 1985 a 1991, kdy se jednalo o revizi primárního práva. V prvním případě stál předsednický stát za posunem evropské integrace, jelikož JEA se stal významným mezníkem v dějinách evropské integrace, a v 90. letech přišla země s kompromisem v podobě tzv. tří pilířů, které se nakonec skutečně objevily v Maastrichtské smlouvě. (Luxembourg Presidency Of the Council of the European Union 2004) 

Prosazení národních zájmů

Právě tato funkce by mohla být jednou z nejatraktiv­nějších pro malé státy, které nemají takové možnosti protlačit své priority na některá z jednání a není jim věnována taková pozornost jako větším státům. Jak je v mnoha odborných textech zdůrazňováno, ačkoli se od předsednického státu očekává neutrální pozice, nikdy nebude zcela schopen odpoutat se od svých vlastních cílů a dlouhodobých plánů, neboť by stál sám proti sobě a způsoboval si problémy. Záleží ale také na tom, jaká témata jsou státem prezentována, jelikož ne všechna mohou být v konkrétní době vnímaná Unií kladně. (Kaniok 2008: 95) Domnívám se však, že tento problém je typický spíše pro velké vůdčí státy, které mají dostatek prostředků k prosazení svého. Malé státy naopak volí v této oblasti velice šikovnou taktiku a prosazují taková témata, která jsou snadno obhajitelná a všeobecně přijatelná. Často bývají také založena na vyšších hodnotách, než jsou materiální aspekty (jde například o ekologii, enviromentální otázky atd.). Výhodou malých zemí může být také skutečnost, že ,,stojí nohama pevně na zemi“ a uvědomují si své možnosti. Nekladou si tedy kolikrát nerealizovatelné cíle. (Euractiv 2008) Domnívám se, že právě s tímto přístupem mají malé členské státy EU, téměř stoprocentní šanci obhájit své priority a úspěšně zvládnout předsednictví, jelikož nepřináší kontroverzní tematiku, proti které by se ostatní mohli postavit.
Další součástí této funkce, která dává státům možnost zviditelnit se, je prezentace vlastního státu před ostatními členy EU, ale také před okolním světem. Právě formou doprovodného kulturního programu, v podobě seminářů, výstav apod., je stát schopen upoutat pozornost a představit své cíle. I tyto možnosti jsou především malými státy hojně využívány. (Pitrová a Kaniok 2006: 199) 

Rotační princip a jeho význam pro malé státy

Je důležité si uvědomit, že žádná z těchto funkcí by nemohla být malými zeměmi využívána, kdyby neexistoval princip rotace předsednictví, kdy se členské státy pravidelně střídají v čele Rady EU a mohou tak po dobu šesti měsíců řídit jednání mezi členskými státy.
Jistou změnu zavedla Lisabonská smlouva, kdy však stále platí spolupráce tří států předsedajících po sobě. Vyjma Rady pro zahraniční věci tak zůstávají ostatní záležitosti stále v rukou předsednického státu, který spolupracuje ve skupině. (Vláda ČR 2010) Bezpochyby jde o jeden z důležitých demokratických principů, které EU obsahuje, jelikož funguje ,,bez ohledu na velikost, hospodářskou sílu nebo zásluhy“ (Bunse 2009: 28) členských států. Zaručena je zde také rovnost, s jakou přistupují ostatní instituce, jako je Komise nebo Evropský parlament, k předsednickému státu. Je proto naprosto pochopitelné, že jakékoli pokusy o zavedení stálého předsednictví, jsou pro tyto státy nepřijatelné, neboť přirozeně očekávají, že tento úkol by nebyl svěřen do rukou žádného z nich. (Bunse 2009: 28–30) 

Specifické problémy předsednictví malých států

Velikost státu může být důležitým elementem pro praktické fungování kvalitního předsednictví. Nejprve bych se zaměřila na personální a diplomatické zajištění státu, což se může v malých členských zemích během příprav na půlroční předsednictví projevit jako problém. Domnívám se totiž, že naprosto nelze porovnat administrativní aparát, který pracuje na přípravách předsednictví v Německu, s kapacitami, které má například Lucembursko, Belgie nebo jiné malé země.
V této souvislosti je potřeba zmínit i jeden z dopadů předsednictví a to zejména na státní zaměstnance konkrétní země. Pro většinu států, starších i nových, je tato událost vnímána, jako možnost obohatit znalosti svých úředníků a vzdělávat je v aktuálních tématech. Pracovníci jsou po celou dobu příprav i poté zapojováni do hlavních procesů EU, což může pro stát znamenat, že si zajišťuje velice kvalitní zaměstnance i na dobu příští. (Kaniok 2008: 106–107) Právě velikost personálního zázemí, samozřejmě také s ohledem na to, jaké zkušenosti stát s předsednictvím má, mohou představovat riziko, ale také výhodu. Pro příklad zkušeného státu, který již mnohokrát v historii předsedal Radě EU, bych uvedla opět Lucembursko. Jde o zakladatelský stát, který i přes svou velikost velmi ovlivňuje dění v EU a jehož diplomaté mají dlouholeté zkušenosti z průběhu evropské integrace. Dalším faktorem je přítomnost velkého množství evropských institucí právě na tomto území. (Kovanda 2008) Je tedy zřejmé, že právě takovýto stát dokázal svou malost a malé administrativní zázemí, dlouholeté zkušenosti a blízkost evropských institucí velmi dobře zužitkovat v nejednom předsednictví.
Zmiňovala jsem zde také zkušenosti státu, jakožto faktor, který může ovlivňovat průběh a výsledek předsednictví. Malé státy jsou v tomto ohledu značně znevýhodněny, jelikož jejich zahraničněpolitické aktivity se často soustředí pouze na jejich nejbližší okolé. Ukázkou by mohlo být předsednictví České republiky, která je v rámci EU řazena také mezi menší země a která v roce 2009 předsedala Radě EU poprvé, což vyvolalo velmi rozporuplné ohlasy napříč členskými státy. Diskuze se točila především kolem obav, že by EU měla předsedat euroskeptická země, která nedisponuje přílišnou diplomacií, nehledě na vnitropolitickou situaci. Žádná z těchto skutečností nepřidávala České republice na důvěryhodnosti a problémem se zdála být i autorita, kterou si měla země s „pouhými“ deseti miliony obyvatel získat. (Slavík a Potužník 2009: 10–11) 

Závěr

Je zřejmé, že postavení malých států v EU je zcela odlišné od větších zemí, které svou převahu získávají nejen rozlohou a počtem obyvatel, ale také šíří svých zájmů. Málokdy se objeví téma nebo událost, za kterou by nestála mocnost jako je Francie, Německo, Velká Británie apod. Je ale také pravda, že v mnoha případech právě tyto země potřebují vhodné partnery pro vyjednávání a prosazování svých zájmů. Těmi jsou pak často menší členové.
Předsednictví Rady EU však představuje příležitost na půl roku „řídit EU“, určovat její priority, směr a zaobírat se především takovými otázkami, které jsou v národním zájmu. Je k tomu ovšem zapotřebí kvalitní příprava, dobré diplomatické vztahy a podpora dalších členských států. Obecně se však dá říci, že právě menší státy tyto podmínky většinou splňují a proto jsou jejich předsednictví hodnocena kladně. Nemají totiž důvod blokovat nebo vetovat některá jednání, tak jak tomu často bývá u zemí s mnohostrannými zájmy. Naopak představují propracovaná a obecně respektovaná témata, která pro ně mají význam, a hrají roli mediátora při řešení témat závažnějších a citlivých. Je totiž především v jejich zájmu, posunovat evropskou integraci kupředu, neboť ji potřebují a na rozdíl od „velikánů“ nemají kapacity na samostatné fungování v mezinárodním společenství.
 

Zdroje

Knižní zdroje

• Bunse, Simone. 2009. Small States and EU Governance: Lesdership through the Council presidenty. New York: Pelgrave Macmillan.
• Kaniok, Petr. 2008. Předsed­nictví Rady EU: Příběh půlstoletí. Brno: Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ús­tav.
• Slavík, Herbert a Potužník, Jiří F. 2009. Mirek Topolánek: Sto dní v čele Evropy. Praha: WWA Photo.

Internetové zdroje

• Euractiv 2008. Předsed­nictví malého státu: Výhoda nebo překážka (cit. 15.3.2011). online text.
• Luxemburg Presidenty of the Council of the European Union 2004 (cit. 15.3.2011). online text.
• Kovanda, Lukáš. 2008. „Proč je Lucembursko bohaté“. Týden – Blog (cit. 17.3. 2011). online text.
• Pitrová, Markéta a Kaniok, Petr. 2006. „Předsednictví: vrcholem rad v EU“. In: Česká politika v Evropské unii. Evropský integrační proces a zájmy České republiky. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 199. (cit. 16.3. 2011). online verze.
• Vláda České republiky 2008. Předsed­nictví EU (cit. 17.3.2011). Online text.

Autorka je studentkou třetího ročníku bakalářského stupně evropských studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

1 Úvod

Historické tendencie svetovej politiky neboli existencii malých štátov príliš naklonené. Už Thukydides svojím výrokom „silní robia to, na čo majú silu a slabí akceptujú to, čo musia“ (Thukydides cca 400 př.n.l). Historie akcentoval tradičnú marginálnu úlohu malých štátov v priestore rozhodovacieho procesu medzinárodného systému. Možnosti a výzvy, ktorým sú malé európske štáty vystavené v súčasnosti sú markantne odlišnými, a to predovšetkým v európskom prostredí. Naďalej však pretrvávajú v pozícii subjektov, ktoré sú zároveň závislejšie na európskej integrácii než mocnosti, a menej schopné ovplyvniť výstup zmluvných vyjednávaní. (Wivel 2010:16)
50 rokov dlhý proces zjednocovania Európy viedol k vytvoreniu podmienok, ktoré sú pre malé štáty priateľskejšie, čím dramaticky zmenil predpoklady ich správania. S cieľom dosiahnuť čo najkonsenzuál­nejšieho usporiadania novovznikajúceho spoločenstva sa inštitucionálne zriadenie naklonilo v prospech malých štátov a s východným rozšírením sa početná nerovnováha medzi malými a veľkými krajinami radikálne zvýšila. Esej vychádza z predpokladu, že malé a veľké štáty uplatňujú rozdielne zahraničné politiky. 

2 Lisabon ako nová výzva?

Predsedníctvo členských krajín Európskej únie prešlo počas historického vývoja inštitúcii, ale aj Spoločenstva ako takého, niekoľkými premenami. Jeho podoba do ratifikácie Lisabonskej zmluvy bola výsledkom ad hoc implementovaných reforiem, ktoré viedli k postupnému vzniku konglomerátu vzájomne nesúvisiacich funkcií, pomerne jednoducho aplikovateľnému v období s relatívne nízkym počtom členov, avšak po sérii rozširovaní s počiatkom v 90. rokoch ťažko udržateľnému. Snahy o reagovanie na integračný proces viedli k presahu predsedníckej agendy do Európskej rady a do zahraničnopoli­tických záležitostí. (GS Finland: 2006) Zmeny vo formálnej stránke priniesli výzvu pre malé štáty s tendenciou uplatňovania svojho vplyvu na európskej pôde. Na základe tejto skutočnosti môže byť lisabonská reforma chápaná vo všeobecnosti negatívne, keďže dochádza k faktickému návratu podoby agendy k jej pôvodným koreňom, či už reguláciou právomocí, ale i povinností. (Rada EU: 2008)
Vychádzajúc zo zahraničnopoli­tického kapacitného deficitu malých štátov, by ale na spomínané skutočnosti mohlo byť nazerané ako na potenciálnu prednosť, keďže predsedníctvo predstavuje významnú šancu pre kompenzáciu deficitu ich zahraničnopoli­tických kapacít. Technokratická povaha funkcií vytvára pre malé krajiny priestor k upriameniu pozornosti ku kompetenciám, v ktorých majú možnosť disponovať komparatívnou výhodou, a pri ktorých nie je nedostatok možností natoľko viditeľný. Hlavný dôraz sa nanovo vracia k funkcii tzv. „honest brokera“ a koncentrácii na management a logistiku Rady EÚ, ktorých výkon nie je priamo podmienený pôsobením v oblasti zahraničnej a bezpečnostnej politiky či priamou reprezentáciou Európskej rady. (Hey: 2003) 

3 Príliš veľa hráčov na európskom poli?

Lisabonskou zmluvou sa do hry dostávajú noví inštitucionálni aktéri v podobe stáleho predsedu ER a Vysokého komisára pre zahraničnú a bezpečnostnú politiku EÚ, na ktorých prechádza časť predsedníckych kompetencií. Na margo angažovanosti v problematike zahraničnej politiky je potrebné podotknúť, že bližšou analýzou prebehnutých predsedníctiev malých štátov je zrejmé, že nesledujú veľké ciele, skôr sú naviazané na európsku regionálnu dimenziu, bezprostredné záujmy, resp. na nikové priority. (Drulák: 1997)
Lisabon je zároveň pravdepodobne jedným zo spôsobov EÚ ako obmedziť presadzovanie národných ziskov. Už v minulosti bola akákoľvek snaha výrazne obhajovať národné priority pomerne kontroverznou, keďže silne odporuje neformálnym normám, na základe ktorých sa od krajiny na čele Rady očakáva „zaplatiť cenu prezidentstva“ a „urobiť ústupok za účelom dosiahnutia kompromisnej dohody“ (Bjurulf a Elgström 2004: 260). Na druhej strane by bolo naivné očakávať, že sa predsednícke krajiny, a to vrátane tých malých, vzdajú na obdobie šiestich mesiacov zdôrazňovaní národných záujmov, a nevyužijú príležitosť presadiť svoje spoločensko-politické ciele, avšak v rámci komunitárnych priorít.
Lisabonská zmluva zároveň položila právne základy tzv. Trojky vytvorenej s cieľom zaistenia kontinuity programových cieľov. Napriek tendenciám, či deklaráciám v prospech rovnocennosti, je viac ako zrejmé, že vzhľadom na nedostatok zahraničnopoli­tického potenciálu je eventuálna konkurencieschop­nosť malej krajiny v porovnaní s veľkou v prípade riešení kríz celokontinentál­neho, resp. globálneho charakteru zanedbateľná¹. Jednotliví aktéri disponujú odlišným názorovým zameraním či národnými a regionálnymi preferenciami a presadenie vlastnej agendy môže byť pre malý štát problematické. K úspešnému predsedníctvu je preto potrebné nielen zvládnutie jeho organizačnej stránky, ale aj vhodná identifikácia priorít a ich následná realizácia v praxi.
Na druhej strane sú všetky sledované novinky vhodnou príležitosťou vyrovnať informačný deficit a možnosťou dosiahnutia kontaktu s politickými osobnosťami bezprecedentného charakteru, ktorý v prípade úspešnej prezentácie môže ovplyvniť následný vývoj bilaterálnej agendy upevnením formálnych i neformálnych vzťahov. 

4 Vstup do centra diania?

Predsedníctvo je pre členskú krajinu taktiež nespochybniteľnou príležitosťou zviditeľniť sa. Ak je predsedníctvo vo všeobecnosti hodnotené pozitívne, dochádza k zvýšeniu záujmu obyvateľstva o pôsobenie štátu v Únii, a zároveň k potenciálnemu nárastu popularity Spoločenstva ako takého. Táto skutočnosť by nemala byť podceňovaná, a to predovšetkým vo vzťahu k menším novým členským štátom, z dôvodu zvýšenia možnosti identifikácie občanov s Európskou identitou.
V prípade, že daný malý štát nie je aktívnym zahraničnopoli­tickým hráčom, môže práve predsedníctvo zabezpečiť jeho posun, aj keď pravdepodobne iba dočasný, z periférie európskej politiky do centra svetového diania. Nová pozícia v Únii stavia malé európske štáty charakteristické nízkou participáciou na svetovej politike pred situáciu, v ktorej sú nútené riadiť politickú agendu spoločenstva dvadsiatich siedmich krajín a hľadať nové spôsoby kooperácie založenej na odklone od tradičného postoja „čierneho pasažiera“ európskej politiky. Polročné obdobie, počas ktorého členská krajina zdvojuje svoje pôsobenie, zároveň vyvoláva tlak na zvýšenie administratívnych kapacít, ktoré bude môcť zapojiť do následných zahraničnopoli­tických aktivít, čím prináša pozitíva nielen stávajúcej vládnej garnitúre, ale aj jej potenciálnym nasledovníkom. (EU2009.cz: 2009) 

5 Záver

Lisabonská zmluva priniesla viaceré zmeny odrážajúce sa v inštitucionálnej štruktúre Európskej únie, vrátane reformy Predsedníctva rady EÚ a jeho vplyvu na formovanie zahraničnej politiky malých štátov. Ako prezentuje predkladaná esej, predsedníctvo umožňuje malým štátom adaptovať tzv. „smart state strategy“. Táto stratégia pozostáva z viacerých rozhodujúcich faktorov: vytvoriť prioritné oblasti, zamerať sa na ich presadzovanie, a zároveň signalizovať ochotu kompromisu v ostatných oblastiach; predstaviť vlastné iniciatívy ako súčasť spoločného uníjného záujmu, bez vstupovania do konfliktu s všeobecne platnou európskou agendou alebo záujmami veľkých členských štátov; zaujať tzv. „honest broker“ pozíciu. Predsedníctvo Rady je práve tým nástrojom, prostredníctvom ktorého dokážu malé štáty maximalizovať národné, ale i európske záujmy, akceptujúc limity svojich kapacít snahou o implementáciou vlastnej agendy v rámci tej existujúcej.
Neskúsenosť členských krajín môže byť v prípade predsedníctva limitujúcou, a preto sú správna evaluácia funkcie, jej možností a potenciálnych rizík, ale i príprava inštitucionálneho, technického i politického charakteru, vrátane realokácie ľudských i materiálnych zdrojov k efektívnemu využitiu potenciálu predsedníctva v národný i unijný prospech neopomenuteľné. Analýza vybraných možností poskytovaných predsedníckou funkciou dokazuje, že predsedníctvo môže byť významnou šancou kompenzácie zahraničnopoli­tického deficitu malých krajín v európskom spoločenstve. Môže priniesť bezprecedentný manévrovací priestor pre malých aktérov, ktorí sa rozhodli priblížiť veľkým.
 

ZDROJE

Primárne:

• Government Secretariat for EU Affairs Finland. 2006. Preliminary Agenda for Finland´s Pre­sidency of the EU. (cit. 2011–04–29). online text.
• Rada Evropské unie. 2008. Konsoli­dované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. (cit. 2011–04–29). online text.
• Work Programme and Priorities of the Czech EU Presidency: Europe withou Barriers. (cit: 2011–04–29). online text.

Sekundárne:

• Bjurulf, B. and Elgström, O. 2004. Negotiating Transparency: The Role of Institutions. JCMS: Journal of Common Market Studies, 42: 249–269.
• Bunse, Simon. 2009. Small states and EU governance: leadership through the Council presidency. Oxford: Palgrave Macmillan.
• Drulák, Petr. 1997. „Co dělat když jste malý.“ Mezinárodní politika, č. 5.
• Hey, Jeanne. A.K. 2003: Small States in a World Politics. Colorado: Lynne Riener Pubblishers.
• Thucydides: The History of the Peloponnesian War, online verze.
• Wivel, Anders. 2010. From Small State to Smart State: Devising a Strategy for Influence in the European Union“. In. Small States in Europe: Challenges and Opportunities. Ed. Steinmetz, Robert a Wivel, Anders. Farnham: Ashgate Publishing Limited. online verze.

Autorka je študentkou bakalárskeho stupňa odborov medzinárodných vzťahov a európskych štúdií na FSS MU v Brne.

Pojmy obsažené v názvu textu se na první pohled mohou zdát poměrně jasné. Rada EU je institucí s jasně definovanými úkoly a pravomocemi, stejně tak funkce předsednictví je smlouvami definována. Odpověď na otázku „Které země jsou malé?“ a „Co pro ně představuje šanci?“ už je nicméně problematičtější. Na začátku je proto nutné je pro potřeby tohoto textu konceptualizovat. 

Pokud jde o „malé země“, lze použít přinejmenším dvě kritéria, podle kterých do nich lze stát zahrnout. Těmi jsou jednak geografická velikost, jednak pak „velikost“ ve smyslu významu a vlivu, kterým daný stát disponuje v mezinárodním prostředí. Přičemž lze samozřejmě tvrdit, že do velké míry se druhé jmenované kritérium odvozuje od prvního, samozřejmě společně s ekonomickými, populačními a vojenskými charakteristikami. Prostředí Evropské unie je specifické v tom, že zde existuje (a dala by se dle mého názoru dokonce považovat za jeden z jeho hlavních rysů) snaha o co největší eliminaci rozdílného významu jednotlivých členských států vyplývajícího z jejich geografických podmínek. Jako by Unie fungovala podle hesla „Není malých států“ – státy s menší rozlohou disponují v Radě EU při jednomyslném hlasování stejnou možností vetovat návrhy, jako státy geograficky větší. Přes tento dozajista vznešený princip se nicméně v praktickém fungování Evropské unie na „politické“ úrovni neformálně, o to však zřetelněji, objevuje jakási mocenská asymetrie na základě vyspělosti jednotlivých členských zemí. Mezi malé státy tak lze zařadit jižní státy a zejména státy přistoupivší v rámci tzv. východního rozšíření v roce 2004 a v roce 2007, které prozatím neměly dostatek času na to, aby „starým“ členským zemím dokázaly, že jsou jejich plnohodnotnými partnery v integračním procesu (např. Kaniok 2011). 

Další otázkou je, co pro tyto státy představuje šanci, respektive, čeho chtějí či potřebují dosáhnout. Ve specifickém prostředí Evropské unie jakožto typicky liberálního projektu poněkud ztrácí na významu klasický realistický národní zájem, tedy bezpečnost, kterou jako by samotné členství v Unii zajišťovalo – s cílem zachovat mezinárodní mír ostatně Unie vznikla. Na druhou stranu není radno dělat si iluze o tom, že státy v Evropské unii v praxi konají pro dobro všech ostatních a celku. Národní státy si i v rámci Unie zachovávají jistou míru egoismu, což je evidentní například při pohledu na současné řešení finanční krize. Jde spíše o to, že pokud se stát jednou stane „členem klubu“, akcentuje poněkud jiné zájmy a prosazuje je jinými cestami. Mezi tyto zájmy lze zařadit ekonomický prospěch, získání respektu a důvěry ostatních členských států a získání vlivu mezi nimi. Předsednictví v Radě EU dle mého názoru poskytuje dobrou příležitost, jak tyto zájmy naplnit. 

Nutno podotknout, že ještě větší příležitost pro prosazení výše uvedených zájmů skýtala situace před tím, než vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Tehdy bylo předsednictví nejúčinnějším nástrojem pro národně podmíněné ovlivňování chodu celého Společenství, protože jednotlivým zemím umožňovalo realizovat vlastní priority a ovlivňovat program organizace (Kaniok, Pitrová 2005: 5–23, in Fiala, Pitrová 2009: 214). Předsednický stát stál zároveň i v čele Evropské rady a vystupoval jako mluvčí Evropské unie v zahraničněpo­litických otázkách. To samo o sobě nutně zvýšilo povědomí o daném státu, jehož političtí lídři se samozřejmě začali se zvýšenou frekvencí objevovat v médiích po celém světě a do jisté míry mohli vyvinutím vlastních iniciativ v zahraniční politice Evropské unie získat na prestiži, jako tomu bylo například v první polovině roku 2009, kdy české předsednictví bylo nuceno řešit krizi v dodávkách plynu mezi Ruskem a Ukrajinou. Po přijetí Lisabonské smlouvy, která zavedla funkci stálého předsedy Evropské rady a vnější reprezentaci Evropské unie vložila do rukou stálého představitele, resp. představitelky pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, se však manévrovací prostor pro předsedající zemi výrazně zmenšil. 

Instituce předsednictví je nicméně zakotvena i v Lisabonské smlouvě a přesto, že ztratila některé ze svých někdejších funkcí, stále si zachovává důležitost. Článek 16 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou hovoří o šestiměsíčním rotujícím předsednictví (resp. osmnáctiměsíčním předsednictví tří členských států), které se uplatňují v rámci jednotlivých složení Rady pro obecné záležitosti, s výjimkou Rady pro zahraniční věci, které předsedá vysoká představitelka pro Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (článek 18 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou). Předsednický stát si tedy i nadále může do velké míry naplňovat své priority. 

Úspěch konkrétního předsednictví nicméně závisí na mnoha faktorech, spočívajících samozřejmě jak ve vnějších podmínkách, tak v, dle mého názoru důležitějších, faktorech vnitřních. Mezi vnější faktory lze zařadit současnou politickou a ekonomickou situaci v Evropské unii, „náladu“, která zde panuje. Například najít cestu ze „slepé uličky“, do níž se Evropská unie dostala po krachu „evropské ústavy“ bylo úkolem hodným Německa, které disponovalo dostatečným vlivem na to, aby zahájilo vyjednávání o Lisabonské smlouvě. Stejně tak bylo nedávné maďarské předsednictví nuceno koordinovat řešení finanční krize – a šlo přitom vypozorovat, že iniciativu v této oblasti přejímají silnější hráči, totiž Francie a Německo. Dalším důležitým aspektem jsou i ostatní dva státy, tvořící osmnáctiměsíční předsednický „tým“. Je třeba, aby v rámci priorit těchto tří států existovala koherence a návaznost, to se ovšem v případě některých týmů může ukázat jako problém. Je dost dobře možné, že například skupina předsedající Radě EU v letech 2013/2014, tedy Irsko, Litva a Řecko (Rada EU 2007), bude společnou řeč hledat obtížně. Složení předsednických týmů podle Lisabonské smlouvy musí brát v úvahu „rozmanitost a zeměpisnou rovnováhu v Unii“ (článek 16). Zde se ovšem znovu dostáváme k tradičnímu evropskému rozporu mezi efektivností a legitimitou. Konkrétní předsednický stát má v každém případě možnost prosadit své zájmy v rámci předsednického týmu, pokud ho jeho význam předurčuje k roli lídra ve skupině. Jinými slovy, „větší malý stát“ vytěží z členství v takové skupině více, než „menší malý stát“. Dalším vnějším faktorem, majícím na potenciální úspěch předsednictví malého státu vliv, je, výše již částečně naznačený, despekt ze strany států větších a mocnějších, které doposud jako by nepojali důvěru v kompatibilitu „starých“ a „nových“ členských států (Kaniok 2011). 

Jak bylo předesláno výše, větší význam přikládám vnitřním faktorům daného státu. České předsednictví v první polovině roku 2009 je vypovídajícím důkazem o tom, že ačkoli se může objevit dostatek příležitostí k prokázání schopností řešit různé krizové situace, nevyřešené domácí politické neshody mají potenciál srazit dojem z celkového vystupování do záporných hodnot. Proto je pro vládu každého předsednického státu namístě zkonsolidovat vnitřní politickou situaci. Zájem na úspěšnosti předsednictví koneckonců nemá pouze současná vláda, ale celá země z něj může profitovat v dlouhodobé perspektivě. Naopak eventuální skandál má zejména u nových členských států potenciál utvářet jejich image ještě dlouhou dobu poté. 

Dalším významným krokem pro předsednický stát je včas si stanovit priority. Ty je samozřejmě třeba přizpůsobit kapacitám dané země (a v rámci předsednického tria i oběma jejím partnerům) a orientovat je do oblastí, v nichž má daný stát potenciál něčeho dosáhnout. Je nabíledni, že například země Visegrádské skupiny se orientují na prohlubování vztahů Evropské unie se státy východní Evropy, s nimiž je pojí mnoho společného, spíše než například na země severní Afriky, k nimž má mnohem bližší vztah Francie. Země střední Evropy jsou také ve vhodné pozici k nastolování otázky energetické závislosti Unie, zatímco například pro Švédsko je přirozené akcentovat problematiku životního prostředí. 

Visegrádská skupina poslouží jako vhodný příklad i k dalšímu aspektu významně ovlivňujícímu úspěch či neúspěch předsednictví. Tím je schopnost daného státu využívat blízkých vazeb s ostatními členskými zeměmi Unie a získat jejich podporu, zejména, když jako v případě V4 existují společné zájmy. Užitečná může přirozeně být i podpora některého z velkých států, nebezpečí v takovém případě nicméně spočívá v možnosti, že bude svému méně významnému partnerovi nápomocen až příliš, v tom smyslu, že svůj vliv uplatní i na něj, čímž ho zastíní a „malý“ stát se tak stane nástrojem „velkého“ k prosazování jeho vlastních zájmů. 

Obrovský vliv na to, zda bude předsednictví pro konkrétní zemi úspěchem či naopak neúspěchem má míra, do jaké je tato daná země, či spíše její vládní reprezentace, odvážná a schopná riskovat. Existují dva základní typy předsednictví – pokud se země rozhodne pro roli „honest brokera“, tedy hrát na jistotu a pokud možno se vyhýbat konfliktním tématům, nikoho sice neurazí, ale ani nenadchne. Obdrží zřejmě z nejvyšších pater Evropské unie pochvalu, které si ale s největší pravděpodobností nikdo mimo Unii nevšimne. Pokud se naopak rozhodne pro předsednictví ve stylu „driving seat“ a poukazování na citlivé oblasti, které je třeba řešit, nebude se bát postavit čelem i velkým hráčům a konstruktivně vyjadřovat své názory, riskuje, že se dost možná něco nepodaří – a obzvlášť v případě nových členských států lze očekávat, že kritika z řad států „starých“ zazní velmi hlasitě. Může ale také hodně získat – pověst hráče, který se pouze neveze na vlně líbivé rétoriky, nýbrž zvládá přispívat k řešení problémů a je ho třeba respektovat. Výběr z těchto dvou možností záleží na odvaze politické reprezentace jednoho každého předsednického státu. 

Jsem přesvědčena, že pro „malé státy“ vykonávání předsednictví Rady EU šanci skýtá, záleží ovšem na nich, jak se k ní postaví. Ideální cestou k úspěšnému předsednictví pro ně je snaha splnit to, co se od nich v rámci jeho vykonávání očekává, ovšem ve spojení s dostatečnou mírou asertivity. Nevyčnívat nevhodnými excesy, nicméně nenechat se zastínit.
 

Seznam použitých zdrojů

• Kaniok, P. – Pitrová, M. (2005): Institut předsednictví Evropské unie – principy, problémy a reforma. Mezinárodní vztahy, č. 3/2005, s. 5–23.
• Kaniok, P. (2011): České předsednictví Rady EU: lessons learned pro Polsko?, on-line text.
• Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, on-line text.
• Rada EU (2007): Rozhodnutí Rady ze dne 1. ledna 2007 o pořadí pro výkon předsednictví Rady, on-line text.

Autorka je studentkou evropských studií a mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

These questions were answered by Anja Mihr, Associate Professor at the Netherlands Institute of Human Rights, University of Utrecht (Netherlands), who is in her research focusing on transitional justice, reconciliation, human rights and democratization. Her work is mainly focused on transitional justice and reconciliation in Rwanda, Kosovo, Bosnia and Herzegovina, Germany, Chile, Spain and Somaliland.

Anja Mihr received her Ph.D in Political Sciences from the Free University in Berlin in 2001. Mihr has worked for Amnesty International and the German Institute for Human Rights. Starting as an assistant professor with UNESCO Chair in Human Rights at the University of Magdeburg in Germany in 2002, she later became a research director at the Humboldt University of Berlin, carrying out the research project „Teaching Human Rights in Europe“ from 2003–2006.

From 2002–2006 Anja Mihr also served as Chair of Amnesty International Germany. From 2006–2008, Anja was the European Programme Director for the European Master Degree in Human Rights and Democratization at the European Inter-University Center for Human Rights and Democratization (EIUC) in Venice, Italy. In 2008, Anja Mihr was Visiting Professor for Human Rights at Peking University Law School in China and worked for the Raoul Wallenberg Institute of Human Rights and Humanitarian Law.

“Strictly speaking, to apply transitional justice in processes of democratization is not about winners and losers, as such, but about strengthening democratic institutions.”

Is there an existing connection between transitional justice and democratization? That is to say, if transitional justice (TJ) is not fully implemented, will there be a negative impact on the process of democratization and furthermore on consolidation of a newly born democratic regime?

Transitional justice has both positive and negative effects on democratization processes. Positive effects include, for example, when citizens’ claims for transitional and/or criminal justice lead to governments having to react and respond by installing commissions of inquiry or initiating trials against perpetrators, etc. This level of responsiveness is one of the criteria to measure the quality of democracy. The assumption is that the more responsive governments are towards their citizens or victim groups’ needs, the more efficient democratic institutions are. Nevertheless, government responsiveness is only one side of the coin. At the same time, parliamentarian and legislative powers also have to be capable of restricting executive powers.

TJ measures can be indicators of how effectively democracy works, for example when the outcome or goals of these measures increase the civic trust of citizens in democratic institutions and thus strengthen the democratic regime. Governments are required to respond to the needs of people in transitional processes and democratization. If there are victim groups that suffered under previous regimes, they make claims for compensations, or for trial, etc. The government has to react to these claims. By responding to victim groups in this way, they government members experience democratic institutions – often for the first time in their lives. Executive and legislative powers should not suppress victim claims, and thus the government should take action within the framework of human rights’ norms and apply the rule of law. By doing so, civilians, civil society and governments learn about democracy. Human rights norms have an educative impact here.

For example, the government in transition countries can say that victim groups may want trials for every police officer in the country, but the government will conduct trials only for those police officers for which they have sufficient legal evidence to ground a prosecution. It is difficult in the first years after the end of a conflict or authoritarian regime to try and indict all potential perpetrators without even considering the lack of evidence and procedural mechanisms. But trials, whether domestic or international, can demonstrate what perpetrators can be held accountable for. At the same time, the perpetrators need a fair trial and also human rights’ standards have to be applied.

The negative effect of too many TJ mechanisms in too short time can lead to a radical reaction by citizens, old political elites and the dysfunction of new and yet still fragile democratic institutions. Some TJ mechanisms, for example memorial events and truth commissions, can open deep wounds or lead to arbitrary revenge. If names of perpetrators are made public through vetting without a proper indictment or a functioning independent judiciary in place that can uphold equity of rights, alleged perpetrators are without protection and may be subject to acts of vengeance. Family members of victims or victims themselves often take revenge without really knowing what precisely happened and considering to what extent someone had been involved in the previous regime or responsible for atrocities. Nevertheless, it is important to have a mix of TJ mechanisms and to respect the fact that some mechanisms might apply earlier than others, depending on the type of conflict, the severity of injustice and atrocities and how long oppression or war was going on.

Thus, sequencing and timing is important, too. It is also critical during this transition process, that the rule of law is applied and international human rights standards and law respected. Strictly speaking, to apply TJ in processes of democratization is not about winners and losers, as such, but about strengthening democratic institutions.

“There is also an argument, particularly often visible in Eastern Europe, that when people are taken to the court, old wounds will be opened. This is probably the basic argument you have against TJ.”

There are many core dimensions within transitional justice, e.g. criminal prosecutions, institutional reforms, restitution for the victims, truth commissions, etc. Which one would you say is the most crucial to impose first in periods of the transition? Otherwise, what far reaching negative consequences will result?

This is also connected to the question of when TJ can do harm to the democratization processes and hamper democratic institution building instead of supporting it. We should not expect countries in transition periods to imply all the TJ tools and mechanisms at once. For instance, maybe it is more adequate to have a trial against the former government, two, three or even ten years after the transition. I think what is crucial is that interim or elected governments acknowledge immediately after the regime change that atrocities and human rights abuses have happened in the past and that TJ measures will be applied to bring those responsible to justice at a later, more opportune time.

Governments and political elites have to be sensitive and responsive to the different needs and claims of their citizens. Not everybody in a society wants immediate trials. You need some time, and in these cases it can take a couple of years, even ten or twenty years, to really identify what kind of atrocities have happened. Taking the example of post WWII Germany, we have learned that there is no strict time limit on when and what TJ measures to apply. The important issue is that if there is a claim or a need to confront the past, democratic institutions ought to respond adequately in compliance with human rights and democratic standards. They can however install and initiate different mechanisms, but the important factor is, that they do not shy away from confronting the past.

In general, I would be careful with mass trials against the whole bureaucratic elite of the former regime. Needless to say that terror regimes and governments including dictators should be expelled immediately and be trialed – but here we talk about a rather small number of people – not necessarily the whole technocratic elite. It is better not to impose trials immediately after transition but as soon as possible. Governments should not wait twenty years. History commissions or lustration procedures can be an interim solution. They can investigate the alleged cases according to international human rights standards and the domestic law that was in place at the time the abuses, crimes against humanity or atrocities happened. In some cases it can take some years to have enough facts on the table before you can launch the trial.

There is also an argument, particularly often visible in Eastern Europe, that when people are taken to court, old wounds will be opened. This is probably the basic argument you have against TJ. Any memorial, any history commission or any trial can open old wounds but you need to reconcile divided society in order to go ahead with democracy. However, a government has to balance these two very important interests; on the one hand, the victims that claim truth and justice and, on the other hand, the desire to reconcile, to reach peace and stability, which might be jeopardized with TJ measures. People also need truth and justice to demystify the previous regime. At the same time one has to be careful with commencing trials. I would say that trials, truth commissions and history commissions can contribute to democratization, but the mix of measures and the timing will frame their success.

We can look at the specific case of Spain after Franco’s death in 1975, for which it took almost two decades to initiate transitional mechanisms and begin dealing with former regime.

This is a very good example for the need of TJ. From the Spanish case we learn that the request and the need for TJ never ends, regardless of how far back in the past the conflict is. In Spain, the younger generation wanted to know what happened in the past, to their grandparents and older generations. They wanted to know their own identity, the identity of their parents and their grandparents.

In the case of Spain it was just a matter of time before there would be a generation going to the streets and saying: “I want to know where the dead body of my grandfather is buried.” To know who did it, that is the basic desire. Often these people, who take up victims’ claims, do not necessarily want to bring perpetrators in front of the court, they do not necessarily need money, but they want to know what really happened because it is part of their family history and identity and, thus, the collective narrative. But at the end of the day, the way governments respond to these claims is also in a way a ‘stress test’ how a country and its authorities deal with perpetrators in general – regardless of whether they committed crimes in the past or in the present. By letting them go without punishment, even if the crime happened forty of fifty years ago, the government or the judiciary of a country is indirectly saying that everybody can kill at any time without being charged. The new democratic regime, however, needs civic trust and engagement; otherwise, the democratic institutions will not function effectively. One way to prove it can function efficiently is, whether the judiciary is capable of charging perpetrators, regardless of when the crime happened. Nowadays we know this will happen, but in the 1980s and 1990s, when many countries in Latin America and in Eastern Europe were in democratic transition, the effect that TJ could have on the regime was not so evident. Many were saying that it was not necessary but now we know that sooner or later people seek truth, justice, fairness and overall equity – and this is where TJ can make a difference.

Thus we can say that transitional justice is a necessary pre-condition for development of trust within civil society and that sooner or later it will be applied in every country.

Absolutely. Sooner or later there will be claims for TJ of some sort. We know also from societies where even hundreds of years after the massacres and crimes happened, the family members of those who were murdered, were saying that they wanted to have a memorial as a way of acknowledging their ancestors. Thus, transitional justice is important to increase and manifest the civic trust of the society in a political regime. Memorials, historical commissions, trials, etc – the list of mechanisms and instruments is long. It is important for democratic elites to respond to the needs of the society. But you also have to respond to the needs of the perpetrators. At the end of a day, the accused and alleged perpetrators deserve to have fair trials, regardless of whether they are innocent or guilty. To the extent to which a government respects this, also shows how strong its democratic institutions are.

“We have to be really careful with amnesties. They should by no means lead to a culture of impunity. We have to see them as a very last resort of any political decision to be taken in the transitional process.”

And what about the role of amnesties? From your experiences in many post-conflict countries, including Somaliland and Rwanda, do you consider amnesties as an adequate transitional mechanism within a process of regime transition?

We have to be really careful with amnesties. They should by no means lead to a culture of impunity. We have to see them as a very last resort of any political decision to be taken in the transitional process. Amnesties should not be the first measure to deal with the past, especially before looking at the cases and people involved. But it can be applied to a very small group of former elites or technocrats, which the new regime needs in order to smoothly transition to democracy. For instance lawyers, administrators, doctors, engineers and the military that served under the previous regime may have the institutional and technical knowledge that a state needs in order to build a democratic society.

If a new government’s ad­ministration needs to organise a functioning state, and therefore issue amnesties, then those former elites and technocrats are free from trial or investigation for a number of years. This can actually help to build up the new democratic institutions because then these people contribute to the new regime, instead of mobilizing their old networks to destabilize the new democratic institutions through corruption, blackmailing or coup d’états. However, this has to also be assessed on a case by case basis and depending on the kind of conflict and the availability of new and old elites in the country. The regime certainly needs the technical skills of lawyers, for instance, but the government should not issue blanket amnesties or forget what each individual has been responsible for. These, sort of semi-amnesties and playing on time, show that you have many different forms of amnesties. In the end of the day, amnesties can be considered a useful tool for a determined time. Today we also know that even blanket amnesties such as those issued in Spain or Argentina can be subject to change and can be abolished.

“There is no regime in this world going through transition within the last hundred years, which would have enough people to replace the former elites and technocrats over night.”

Certain authors within democratization theory defend an argument that for every regime transition it is actually crucial to have technocrats overlapping from the former regime to the new regime, in order to keep up the functioning of its basic structure.

Yes, it is very important in transition periods to transfer some former technocrats to the new regime. A functioning state needs functioning institutions and institutional memory. But for the victims of the former regime, to see these people in their old positions, it is sometimes hard to understand and difficult to deal with emotionally. This is particularly the case in Eastern Europe where a lot of people were risking their lives working underground, like the Samisdad movement in Poland or the Charta 77 in Czechoslovakia or those protesting on the streets in 1989 in East Germany. For them, it is sometimes very difficult to hear that many of the old communist apparatchiks are still in powerful and administrative positions, particularly at the local level in smaller towns and villages where there are no alternatives and enough technocratic elites to replace them.

The problem is often, that to educate lawyers, judges, doctors or administrators can not be done over night and, in transition periods, societies often have to live and work with old apparatchiks for much longer than they wish to do so. From a personal and emotional point of view, the anger about this is understandable. But on the other hand, you need a functioning state. You cannot have anarchy. If you have enough people to replace the old elites, then this is better. There is no regime in this world which has undergone transition within the last hundred years, which would have had enough people to replace the former elites and technocrats over night. The only exception we might consider is East Germany after 1990, because there were enough people from Western Germany to replace the communists-elites at many state and institutional levels. But apart from that, it rarely applies. How the new government decides who has to leave and who can stay plays a role here. Governments or parliaments can for example acknowledge responsibilities of people or groups of technocrats for crimes, but at the same time continue to employ them under certain conditions – for example members of the former elite cannot hold a public political office, etc. Governments should give a clear signal to victim groups that the crimes and injustice they suffered from these people are not forgotten and are well acknowledged. Trials might be instituted at a later stage. What counts here is building democratic institutions to increase citizen participation and thus trust in those democratic institutions.

“…it would have been definitely better for the transitional and democratization process for Libya if the dictator had been alive, indicted and received a fair and open trial.”

Muamar Ghadaffi was killed in Libya at the beginning of November. Can we see this as a very difficult situation for the National Transitional Council to deal with, in that they missed the opportunity to symbolically try him and help themselves to build a legitimate new regime as such?

Ghadaffi would have been more useful to the transitional council if he would have been alive and put to trial. This way, the new regime could not only shed light on the abusive regime of the Ghadaffi clan but also demystify it. At the same time the new government can highlight better why and how it will now install different (democratic) institutions that will run the country in a more equal, fair and efficient way than the old regime.

Alive, Ghadaffi would have helped to identify and determine all those atrocities and human rights violations he was responsible for because international law and national law works in such a way that you cannot try people that are no longer alive. Maybe it will change in the future, but for now that is the way it is. In short, it would have been definitely better for the transitional and democratization process for Libya if the dictator had been alive, indicted and received a fair and open trial.

If we look at Ghadaffi’s death, what are the biggest difficulties for National Transitional Council to deal with at the moment?

We assume that the more radical and violent revolutions that take place, the less likely they will succeed in bringing democracy about. Thus, Libya is in a difficult position because it underwent a very violent revolution and civil war. People sacrificed their lives, every family in the country counts a personal loss and, on such an emotional basis, it is hard to install rational and technical democratic reforms. To build a constitution now, Libya has not only to please those who have experienced losses over the last months but also future generations. At the same time it ought to respect international human rights standards and establish a rule of law. But often we see that after such a violent conflict, the winners want to get it all and the respect for those who lost the fight is rather low.

According to some theorists, this is a very difficult start. But what is good for Libya is that you have a fairly well educated middle class, the literacy rate is high and it is an economically stable country. Members of the previous regime’s elites know exactly how the society and institutions work and can bring expertise and institutional knowledge. This can fuel democratic reforms, but not guarantee them. If the new interim-government makes their full commitment to democracy, not only thinking about themselves, then democracy may succeed.

How should we measure the success of transitional justice? In a case of Hybrid Regimes in post-conflict societies such as Rwanda, is the number of resolved trials or cases won an indication of success? Or should we focus more on the legitimacy of a new regime?

In terms of transitional justice and democracy, Rwanda is a failure. Rwanda is by no means a strong or effective democracy. Opposition is suppressed and to ask questions about the role of Kagames troops during the 1994 genocide can result in penalties. Human rights standards are not applied. Political and freedom rights are a farce and not respected. People are intimidated and far too many get political trials. Kosovo is not much better. In many of these societies the old idea of the “winner takes it all,” dominates, which is very dangerous to democracy because democracy shows its strength in the way it treats minorities, vulnerable groups and those opposing its elites by democratic means. In terms of Rwanda, it was a top-down TJ approach. Official authorities or the government never really adjusted it to the peoples’ needs. They have re-educational camps, called reconciliation camps, but people there are forced to think and believe differently. They are not necessarily convinced.

Plus, what is even more crucial, is that the Kagame government has not lost an election since 1994, because of election fraud and manipulations. This is a very important indicator. If the same government, 10 years after the transition, is still in power, it is alarming. And those countries very often argue that the opposition groups are not ready for taking over the government, a typical paternalistic and anti-democratic view of the situation. The current government does everything to disorganise, destabilise and threaten the opposition so that they cannot really build political and organisational capacities among them.

The opposition leaders often cannot organise in public or express their views…the list of human rights abuses towards them is long. And there is no willingness to give up power, because they are still in the mindset of times of warfare with the former regime. Similarly, Kosovo had a very bad start after 1999. For 10 years the State was so busy fighting for independence from Serbia, that it ‘forgot’ to install proper democratic institutions, respect the rule of law and to issue fair trials to perpetrators, which according to the government could only be Serbs, which of course is wrong. Perpetrators and war criminals have been found on all sides of the conflict. After independence in 2009, the government performed very low in democratic terms, the level of corruption is rather high and there are reports about unfair trials. Nevertheless, the citizens of these countries deserve a chance.

When we were talking earlier about reconciliation, you mentioned a very specific way of commemorating victims in post-conflict societies, especially in Rwanda. Could you illustrate in this case what the commemoration of victims looked like?

Every country commemorates victims of mass crimes in a different way. In Rwanda, one of the policies was to oblige former perpetrators that actively participated in genocide, and thus murders mainly belonging to “category four,” to wash the bones and sculls of those they had killed in 1994. They do this once a year at the Genocide Commemoration Day in April. Generally speaking, many of these people are from the region where they committed the crimes. Some of those sculls and bones were buried, if family members wanted it, but the majority of the remains of those killed stands there for the rest of year, often exposed to the public, as a warning memorial for future generations.

In one of the last essays dealing with the Arab spring, Timothy Garton Ash pointed out our inability to predict things such as revolutions in North Africa, explicitly mentioning, “no one was able to predict it, but everyone can explain it right now.” This quote points to an important dilemma which every social science scholar is facing, and sooner or later, has to answer for himself. Would you say, in the end, social scientists should be driven by predictions; or should we be satisfied only with providing the most precise empirical explanations of contemporary events which took place?

Maybe I belong to a new generation of political scientists. Timothy Garton Ash belongs to my teachers’ generation, who were indeed more careful with predictions. They had much less empirical evidence 20 or 30 years ago about patterns for democratic change in societies. Within the last ten years huge empirical data and evidence across the world on democracies and democratization processes has been generated and it allows us to make more careful predictions. We become more and more precise in analysing the patterns which trigger societal change after periods of suppression, crimes and inequality and at the same time what keeps societies from protesting against governments.

In a nutshell, we can say that if governments do not respect human rights on a large scale over generations, if they permanently exclude minorities from decision making processes, if they hamper the development of younger generations and do not provide the grounds for equal distribution of resources or access to professional development, education, health, etc.; than tensions will rise to such an extent that people will rebel against their regimes one day.

Some analysts predicted the Arab spring to happen within this decade based on the sheer number of young ‘angry man” in these regions that have no chance for social progress in these countries. This is exactly what happened over the last year. Today, we have data that gives us indicators and thus we can predict at least tendencies, and we are getting better at it. I personally believe that we will be able to make more precise predictions of societal and political trends in the future by analysing the present and the past. The same is true for measuring the link between TJ and democracy. Today, when we talk about consolidation periods in democracy, we know it should take place within five to ten years after the end of the previous anti-democratic regime. Maybe we can even be more precise on this too, one day.

Thank you very much for the interview.

Petr Pribyla is a student of European Master's Degree in Human Rights and Democratisation in Venice and an intern at the Czech Centre of Human Rights and Democratization of Masaryk University.

1. Úvod

Mají vlády právo uzavírat cizincům své hranice a znemožňovat jim tak svobodu pohybu a pobytu, resp. lze nějak ospravedlnit požadavek imigrantů na vstup do jimi vybrané země? To je základní problém, kterému se chce věnovat tento text. Špatné životní podmínky v řadě zemí motivují velké množství lidi, aby se pokoušeli nalézt si vhodnější místo k životu. Mnohdy je jejich snaha přesídlit spojena s řadou ilegálních činů (nezákonné překračování hranic, práce a pobyt bez státního povolení apod.), zvláště pokud je v cílové zemi imigrace výrazně redukována. Příliv přistěhovalců na druhé straně vyvolává obavu současných obyvatel cílových zemí, např. že nově příchozí zvýší míru kriminality, zatíží sociální systém, že přistěhovalci budou zdrojem levné pracovní síly a budou tak vytvářet podmínky, aby zaměstnavatelé snižovali mzdy, což následně může vést k nižší životní úrovni pracovníků, resp. se zvyšuje pravděpodobnost, že ztratí práci. Zvyšující se počet cizinců v určité zemi může také vyvolávat obavu, že jejich příchod ohrozí kvalitu demokracie a pluralitní charakter společnosti.

Pro jedny tak imigrace představuje naději, pro další problémy, kterým musí čelit. Západní politická věda se snaží empiricky zkoumat potencionální hrozby, které jsou s tímto jevem spjaty. Většinou vychází z představy, že je třeba usilovat o uchování liberálně demokratické podoby společnosti. V této souvislosti je důležité prozkoumat, jak by onen ideální cílový stav měl vlastně vypadat a k čemu by měly státy směřovat. V tomto textu budou zmapována různá zdůvodnění, proč má být lidem poskytnuta volnost se stěhovat, resp. zda má být v určité míře limitována. Cílem tak nebude empirický výzkum dopadů imigrace na státy, politický systém apod., ale poskytnutí přehledu, jak můžeme tuto oblast normativně hodnotit, resp. jak lze vytvářet konkrétní podobu imigrační politiky. Článek si však neklade za cíl poskytnout úplný přehled ospravedlnění této politiky či dokonce najít jedinou správnou odpověď na otázku, jak by měly vlády postupovat, aby mohla být jejich imigrační politika spravedlivá.

V textu budou prezentována tři možné přístupy k migraci – restriktivní, liberální a radikálně levicový. Nejdříve bude stručně popsáno pojetí Giovanniho Sartoriho obsažené v knize Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. V další části bude tematizovaná realistická a idealistická morálka ve vztahu k dané problematice. Čtvrtá část bude obsahovat argumenty, které lze vznést proti restrikci migrace. V páté části se text dotkne názorů, které zpochybňují samotnou legitimnost státních hranic. Následně bude ukázáno radikální levicové řešení chudoby jakožto jednoho z důvodu emigrace z chudých zemí.

2. Imigrace jako hrozba

Italský politolog Giovanni Sartori se vyslovuje pro limitaci práva imigrantů usilovat o možnost přestěhovat se do pluralitní demokratické země, konkrétně do Itálie. Tento politolog byl zvolen pro tento text nikoliv proto, že by byl považován za představitele extrémní nesnášenlivosti k cizincům, ale spíše proto, že − podobně jako jiní obránci určitých hodnot − klade důraz na obranu jedné skupiny osob (tedy především Italů) a současně má tendenci zlehčovat situaci jiných (imigrantů). Jeho cílem je ochrana pluralitní podoby demokratické společnosti, uchování západní nedestruktivní formy otevřenosti a zabránění dezintegrace společnosti (Sartori 2005: 9–14). Hrozbou podle něj nejsou všichni imigranti, ale jen ti, kteří si v sobě přináší ze své domoviny hodnoty a zvyky, které nejsou slučitelné s liberálním pluralismem. Sartori proto odmítá jen určité skupiny cizinců, které by mohli být zdrojem problémů. Imigranty dělí do čtyř skupin podle typu odlišností, kterými se vyznačují: (1) jazyk, (2) zvyklosti a tradice, (3) náboženské vyznání a (4) etnický původ. První dvě kategorie jsou překonatelné, pokud k tomu existuje vůle, ale zbývající dvě představují zdroj zásadních odlišností. Sartori se domnívá, že pokud se nebude rozlišovat, jak se nově příchozí liší od starousedlíků, nemůže se vytvořit úspěšná imigrační politika, která by systém nenarušovala (Sartori 2005: 65).

Podle Sartoriho je integrace jedinců nábožensky a etnicky odlišných nemožná. Pokud někdo přísluší k teokratické kultuře a je-li tento jedinec více věřícím než občanem, tato nemožnost se zvětšuje. Sartori zdůrazňuje, že lidé pocházející z islámských zemí zažili ve své vlasti, že nárok na plnohodnotné občanství mají pouze věřící a s tímto občanstvím je těsně spojeno podřízení koránu. „Korán […] nezná lidská (osobní) práva v podobě všeobecných, neporušitelných individuálních práv“ (Sartori 2005: 35). Tito lidé tak internalizovali odlišné pojetí práva, které je v rozporu se západním univerzalismem.

Odlišnou interpretaci Koránu můžeme najít u Norani Othmanové, která vyvozuje důležité závěry např. na základě náboženského požadavku, aby muslimové pomohli tomu, kdo trpí útiskem: „Snášení útlaku vede ke dvojímu porušení Bohem určené lidské přirozenosti a autonomie: ze strany utlačovaného a ze strany oběti. Implicitně je v tom obsaženo hluboké potvrzení lidské svobody, důstojnosti a autonomie a chápání člověka jako bytosti obdařené právy“ (Othman 2008: 314). Mimo to lze v Koránu najít základ pro náboženskou svobodu, rovnost věřících a nevěřících či právo svobodně vypovídat u soudu aj. (Othman 2008: 313–316). Toto pojetí není sice široce přijímáno, ale je důkazem toho, že islám není možno vnímat jako monolit. Existují zde různé proudy, které usilují o změnu či o reinterpretaci jeho tradičního pojetí.

Sartori vidí problém především v míře, resp. v absenci zájmu imigrantů stát se občany pluralitního státu. Není-li přítomen, integrace se nemůže zdařit. Nestačí pouze pasivně přijmout občanská práva, je třeba přispět k jejich existenci. „Učiníme-li občana z někoho, kdo si přivlastňuje statky v podobě subjektivních práv, leč necítí se na oplátku povinován přispívat k jejich tvorbě, stvoříme onoho diferencovaného občana, který bude pluralitní obec balkanizovat“ (Sartori 2005: 69).

Sartori dále upozorňuje na to, že pokud počet příchozích ze zemí nenáležících do Evropské unie dosáhne většího počtu, začleňují se přistěhovalci do uzavřených etnických struktur. V tom okamžiku si začnou nárokovat právo na vlastní kulturně-náboženskou identitu. Rozčlenění společností do několika neprotínajících se linií pokládá za zdroj ohrožení pluralitní povahy společnosti (Sartori 2005: 26). Přitom samotný fakt existence (nějaké) různorodosti skupin není pro Sartoriho pluralitností. Odmítá koncept, který prosazují obhájci multikulturalismu; podle něj jsou totiž pluralismus a multikulturalismus dva zásadně odlišné jevy. Zatímco první je něco přirozeně se vyvinutého, co kladně hodnotí odlišnosti, druhý je umělým projektem „neboť předkládá vizi nové společnosti a plánuje její uskutečnění. Současně je to také producent odlišností – sám je vytváří tím, jak se zasazuje o zviditelnění rozdílů, jejich posílení, a tím i o rozhojnění jejich počtu“ (Sartori 2005: 75).

Multikulturalismus tak není pokračováním pluralismu, ale spíše jeho opakem. Liší se především ve dvou ohledech. Multikulturalismus má tendenci posilovat vykonstruované či umělé identity; jen část identit, které multikulturalismus chce zachovat, jsou závazné a askriptivní. „Bývají znovu vymýšleny nebo objevovány ex novo, zásluhou multikulturního diskurzu se pak stávají závaznými a vedou k návratu do identit, z nichž jsme už kdysi vystoupili a jež nyní patří mezi volitelné“ (Sartori 2005: 76–77). Pluralismus naopak osvobozuje, a to od tzv. nevyhnutelných příslušností. Druhou odlišností je typ sociálních a kulturních linií. „Pluralismus tedy pracuje s křížícími se cleavages, jež se navzájem neutralizují či minimalizují, zatímco multikulturalismus zdůrazňuje clevages, které se sčítají a tím navzájem posilují“ (Sartori 2005: 76–77). V multikulturalismu tak slučuje např. jazyk, náboženství, etnikum a ideologie. Pokud by došlo k rozštěpení politické obce, ohrozí to její samotnou existenci. V Sartoriho pojetí si právě vlivem schopnosti oslabování protikladných identit a jejich křížení dokáže udržet svobodnou povahu politické komunity. Nekontrolovaný příliv cizinců s jejich uzavíráním se do vlastních skupin a vymezováním se proti politické kultuře nového státu, jejich neochota či přímo neschopnost se integrovat, je tak viděna jako problém ohrožující stabilitu a trvání současného stavu.

Sartori nepovažuje za správné, aby se umožnilo přistěhování těm, kteří mají momentálně zájem o imigraci. Zástup zájemců se tím totiž nezmenší. Naopak. „Ti, kteří již do hostitelské země vstoupili, nijak nesnižují počet žadatelů o vstup; když už, tak způsobují jeho další růst“. (Sartori 2005: 68). Nemyslí si ani, že by to byla možnost, jak zmírnit chudobu. V Africe či v oblastech Středního východu je život obtížný dlouhodobě. Není to nic pro tamní obyvatele neobvyklého. Co je relativně novější skutečností, je demografický růst a s tím spjaté přelidnění.

Sartori vysvětluje svůj postoj nutností zohledňování následků jednání. Odvolává se přitom na známé rozlišení dvou typů etik, které používal Max Weber, tedy na etiku smýšlení a etiku odpovědnosti. Odmítá, že by první z nich mohla mít své místo v moderní politice. „[E]tika dobrého smýšlení má své oprávněné místo v individuální morálce a v náboženském hlásání, ale […] na poli eticko-politickém [se] stává nepřijatelnou a též nemorální“ (Sartori 2005: 115). Není podle něj možné nezvažovat následky jednání a odvolávat se jen na dobré úmysly. To ústí do etiky nezodpovědnosti. V této oblasti se totiž přijímají rozhodnutí platná pro všechny a politikové proto musí brát v úvahu následky svých činů (Sartori 2005: 115).

Sartoriho kniha Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci vzbuzuje řadu otázek, možná více než jich je na první pohled schopna řešit. Mezi problematická místa patří určitá míra generalizace o povaze lidí, kteří přicházejí hledat do jiných států své pojetí štěstí. I kdybychom předpokládali, že je ospravedlnitelné chtít po nich, aby se integrovali, proč si myslet, že úplně všichni se nechtějí začlenit, přijmout nová pravidla a že se nechtějí podílet na udržení existence pluralitní společnosti? Sartori přitom sám na jiném místě varuje před unáhleným zevšeobecňováním. „Evropané (ze Západu) jsou zneklidněni; cítí, že jsou vystaveni přistěhovaleckému přílivu, a začínají reagovat. Rasismus? To je ukvapené a povrchní obvinění, které příliš zevšeobecňuje a vystavuje se nebezpečí, že dosáhne zcela opačného účinku. Kdo je označen za rasistu a přitom jím není, rozlítí se a možná se jím skutečně stane“ (Sartori 2005: 34). Nemůže stejná nedůvěra vůči cizincům zmenšit jejich míru touhy se integrovat, resp. v nich vytvořit negativní postoj?

Přesvědčení, že všichni cizinci nemají zájem se integrovat a přispívají tak, byť neuvědoměle, k rozkladu společenské soudržnosti, je problematická. V pozadí je představa určitého determinismu, tendence všech jedinců určité skupiny jednat stejně. Jak naznačuje několik sociologických výzkumů, které byly realizovány mezi francouzskými členy přistěhovaleckých islámských komunit, jejich postoj k modernizaci, náboženství, ke způsobu odívání apod. se různí. Jejich vztah k nové vlasti je výrazně ovlivňován postojem přijímající společnosti (Barša 2004).

3. Realita jako negace morálního nároku

Sartoriho důraz na následky lidského konání není ničím ojedinělým. Tento postoj, který vlastně vyzývá, abychom současné spoluobčany (či pluralitní podobu společnosti) kladli výše než zájmy lidí z jiných oblastí, můžeme nalézt také třeba u Myrona Weinera. Podle něj je třeba pečlivě zvažovat, které aspekty migrační problematiky budeme zahrnovat do morálního zvažování v rámci veřejné politiky. Jinak řečeno, je třeba si uvědomovat důsledky imigrační politiky. Odvolává se také na již zmíněné rozlišení dvou etik, které používal Max Weber – jedna se orientuje na konečné cíle, které mají být v souladu s nějakým ideálem; druhý typ etiky naopak klade důraz na odpovědnost konajících. Výsledky v tomto případě nesledují dosažení ideálu, ale nedochází ani k nezamyšleným důsledkům, protože ty se snaží jednající kontrolovat. „Zákonodárce nesmí pouze zvažovat, zda jsou politiky v nějakém abstraktním smyslu morální, ale také zda je přiměřená pravděpodobnost, že morálně žádoucích cílů může být dosaženo. Etika činu musí být posouzena jeho předpokládanými následky, nikoliv jeho záměrem; dobré úmysly nejsou dostatečnou základnou pro volbu morálních politik, protože mnoho dobře míněných politik má špatné výsledky“ (Weiner 1996: 193).

Weiner toto Weberovo rozlišení aplikuje mj. při posuzování důsledků, které může mít vstřícná azylová politika. Podobně jako Sartori se domnívá, že čím více výhod se lidem hledajícím azyl nabídne (právní pomoc, bezplatné bydlení, lékařská pomoc, jídlo apod.), tím více lidí se vydá stejnou cestou, aby získali identické výhody. Cestu k redukci tohoto problému vidí v přesnějším, resp. užším definování možných příjemců. Současně je třeba, aby se pravidla aplikovala vždy stejně. Weiner sice považuje univerzalistický přístup ke všem jedincům bez ohledu na jejich národnost za morálně lákavé pojetí, pro stát to však představuje problém, protože zdroje jsou vždy omezené a zisk jednoho znamená ztrátu jiného. Zahrnutí morálky do veřejné politiky je často doprovázeno obtížnou volbou mezi různými hodnotami. Je třeba se např. rozhodnout, zda se má vláda znepokojovat dopady rozsahu a složení migrantů, nebo dát přednost prioritám vlastních občanů. Problémy morální volby jsou obzvláště složité v situacích, kdy se snažíme rozhodnout, kteří cizinci vyžadují naši pomoc, jak máme vyvažovat naše vlastní potřeby a zájmy proti cizincům či dokonce nepřátelům (Weiner 1996: 194–195).

Běžná praxe je dokladem toho, že regulace imigrace není prováděna nestranně. Mnohdy je výběr těch, kteří mohou získat trvalý pobyt, závislý na přínosu, který mohou pro cílovou zemi představovat. Možnost dostávají ti, kteří mají požadované vzdělání, tedy mohou vykonávat kvalifikovanou práci na místech, kde chybí dostatek odborníků. Rovněž bohatí imigranti jsou vnímání jako přínos pro cílovou zemi. Ti, co tento intelektuální či ekonomický kapitál nemají, poznávají, že jejich snaha stát se příslušníky bohatého státu nebývá úspěšná (podobně jako těch, kteří utíkají před hladem, válkou apod.) : „vyspělé státy dělají vše, co je v jejich silách, aby zabránily [jejich] migraci a usazování, které chápou jen jako další zátěž svých beztak skomírajících sociálních systémů“ (Baršová, Barša 2005: 281). Potřeby imigrantů se tak dostávají až na druhé místo. Rozhodující je, zda nově příchozí zlepší situaci státu, ve kterém chtějí žít, či nikoliv. Skupinové zájmy současných občanů tím dominují nad individuálními potřebami imigrantů. Jak však podotýká Weiner, mohlo by se zdát, že se zde hájí pouze zájem bohatých států, které by utrpěly ztrátu, pokud by se musely dělit o své bohatství. Podle Weinera je však i v zájmu chudých států odmítat politiku otevřených hranic. Rolníci z hustě osídlených sousedních států by mohli volně vstoupit, hledat půdu a zaměstnání, čímž by způsobili problémy místním lidem. Uprchlíci z civilních konfliktů by mohli překračovat hranice a poškozovat místní ekologii kácením stromů, spotřebováním vody, vytvářením odpadu a poškozováním pastvin. Obyvatelstvo by se mohlo začít obávat dominantních etnických skupin, které je obtěžují, zvláště těch komunit, se kterými je pojí nějaké nepřátelství z minulosti (Weiner 1996: 173).

Weiner se tak domnívá, že při zvažování veřejné politiky je nutné si uvědomovat nemožnost uplatňovat v imigrantské problematice  principy absolutní spravedlnosti. Tyto záležitosti je obtížné vyřešit kvůli konfliktním nárokům, rozporným hodnotám a protikladným právům. Kupř. žádné principy absolutní spravedlnosti neprozradí jak určit, kolik imigrantů může být přijato, jestli má být zohledňován jejich kvalifikační či vzdělanostní typ. „Tyto morální otázky kladené každým z těchto problémů nemohou být vyřešeny bez zvážení důsledku jedné politiky na druhou […] Pokud imigrace není základním lidským právem […] potom každá země musí zvážit konfliktní nároky a posoudit důsledky alternativních politik pro vlastní obyvatele“ (Weiner 1996: 195).

Kritikem tohoto přístupu je např. Mark Gibney, který odmítá názor, že existují dvě skupiny problémů spjatých s migrací. Jedna z nich spadá do morální oblasti, zatímco větší skupina, pro kterou existuje pouze politický zřetel, by měla být mimo sféru etických úvah. Přestože Weiner pracuje s první skupinou, je jeho etický přístup oslabený a odstraňuje z něj morální naléhavost požadavků. Gibney vidí důvod v zúženosti západní perspektivy, pro niž je typické uznání existence morální povinnosti vůči druhým, ale je tu přítomná také obava, jaké důsledky to může mít. Weiner tak sice zmiňuje nějaké pozitivní stránky migrace, ale více zdůrazňuje její možné záporné aspekty, např. hrozbu, že cizinci převezmou moc (Gibney 1996).

Z tohoto pohledu může být zajímavé dělení etiky na realistickou a idealistickou, které nacházíme u Josepha H. Carense: „První je zvláště vnímavá k omezením, které musí být akceptovatelné, pokud má morálka sloužit jako efektivní průvodce k jednání ve světě, kde nyní žijeme. Druhá se hlavně zabývá problémy zásadního ospravedlnění a má tendenci zpochybňovat to, co je, ve jménu toho, co je správné“ (Carens 1996: 156).

Realistický přístup podle Carense přitom není zpochybněním morální kritiky; zdůrazňuje však limity, které existují ve skutečném světě a které nám brání, abychom svět utvářeli podle abstraktních ideálů. Příkladem jednoho z takových slabších míst může být skutečné chování lidí, tedy to, čemu Carens říká behaviorální realita, která potencionálně brání v uskutečnění příliš ambiciózních představ. Pokud se má zabránit vzniku velké trhliny mezi tím, co má být a tím, co je, neměly by se používat morální standardy, které nemůže nikdo splnit ani se jim alespoň přiblížit ve skutečném jednání. „Pokud každý porušuje morální standard, potom je z realistického pohledu sporné, jestli tento standard může být příhodně označen jako morální norma nebo […] jako morální standard, kterým by se měli lidé řídit“ (Carens 1996: 158). Na to by se dalo namítnout, že i takový morální příkaz má svojí hodnotu. I kdybychom se podle něj vždy nechovali, stále si ho budeme vědomi a budeme muset sami sobě vysvětlit, proč právě v tomto případě jednáme jinak. Realistický přístup s vědomím existujících limitů zdůrazňuje nutnost zkoumat sociální skutečnost a přizpůsobovat jí případné návrhy. Zvažuje se např., kdo může mít zájem o určitou úpravu a kdo ji naopak bude chtít blokovat, resp. kdo získá a kdo ztratí. Carens se pokouší ilustrovat realistický přístup na třech faktorech, a to psychologickém, sociologickém a epistemologickém. Znalost psychiky mírní očekávání, že by mohla být od lidí požadována velká míra identifikace s neznámými jedinci podobná té, kterou uplatňují vůči blízkým. Jinak řečeno, zatímco soused nám může pomoci a my na oplátku pomůžeme jemu, nepřítel nás však může nenávidět, a my se proto budeme chovat recipročně. Aplikuje-li se psychologický faktor na stát, lze předpokládat, že bude klást větší váhu na své stávající příslušníky než na ty, kteří teprve usilují o občanství (Carens 1996: 161).

Sociologické aspekty se týkají zájmů a jejich korespondence s případnou morální proskripcí. Čím více se etické požadavky kryjí se zájmy společnosti, tím větší je šance, že budou jejími členy vnímány jako závazné, resp. nebude se vyskytovat velká míra jejich přehlížení či porušování. Lidé proto budou mít menší tendenci přijímat politiku, která je nastavena vstřícně vůči migrantům, je-li to v rozporu s jejich základními a dlouhodobými zájmy. Pokud nějaké jednání vyžaduje určitou oběť, bude přijatelné v případě, že pro současné obyvatele bude znamenat určitý přínos či že náklady nebudou velké.

V souvislosti s třetím epistemologickým předpokladem Carens s odvoláním na Michaela Welzera zdůrazňuje, že jsou morální vědomosti ukotveny ve zvláštním sociálním a historickém kontextu. Není možné, abychom plně abstrahovali od naší kultury a způsobu života, ve kterém je zakotven náš smysl pro rozlišování správného a nesprávného či dobrého a špatného: „musíme proto začít s morálním pochopením těch kolem nás, těch, s nimiž sdílíme společný život“ (Carens 1996: 163). Imigrační politika se také pohybuje v limitech daných kulturou společnosti a její změna je sice možná, nicméně změnit náhle názory většiny lidí nelze. Realistická etika migrace proto akceptuje konvenční pohled jako omezení, v jehož rámci musí působit.

Realistický přístup však může uvíznout v obhajobě toho, co je, jako toho, co je uskutečnitelné a vlastně tím může rezignovat na snahu kriticky hodnotit stávající stav, ukazovat jeho slabá místa a nastínit morálně přijatelnou alternativu. Interpretace skutečnosti jako politická teorie má podle norského teoretika Raino Malnese několik problémů. Patří mezi ně obtíže, které představuje pestrá realita, existence široké palety rozdílných názorů a obtížnost nalézt jedno společné řešení široce akceptovatelné větším množstvím jednotlivců. Na tuto kritiku Walzer namítá, že v takových případech je třeba najít politickou dohodu. Politika tak musí někdy nahradit spravedlnost poskytnutím neutrálního rámce, ve které se shoda vytvoří. Zde je ale dle Malnese obtížné odlišit politiku od spravedlnosti. „Jaký druh neutrálního rámce má Walzer na mysli? Stěží může počítat s politickým procesem, který nemá žádné ideje a argumenty“ (Malnese 1992: 121). Etická a ideologická debata by proto neměla být nahrazována fyzickou silou či počítáním míry podpory určitého názoru na etický problém.

S těmito problémy se naopak snaží vypořádat idealistický přístup. Nezačíná zkoumáním toho, co je, ale naopak se ptá, jak by to mělo být, jak by měl svět být uspořádán, abychom jej mohli považovat za spravedlivý. V případě imigrační problematiky si klade otázku, jak by měl být upraven pohyb lidí po světě. Může se také snažit zodpovědět otázku, zda je vůbec oprávněné, aby ve spravedlivém světě existovaly hranice. Poskytuje normativní inspiraci pro kritiku reálného světa a tím motivaci směřovat ke stavu, kdy existuje méně nespravedlnosti.

Jak však upozorňuje Carens, idealistický přístup k morálce má rovněž slabiny. Pokud se zvažují dílčí problematiky, jakou je i imigrace, existuje tendence přesunout pozornost k základnějším problémům. Např. místo otázky po spravedlivé podobě regulace imigrace se může objevit otázka po oprávněnosti existence státních hranic jako takových. A v případě, že se filozofie pohybuje na vyšší úrovni abstrakce, kde se zabývá především ideálním uspořádáním, je otázka, jak se máme vztahovat k uprchlíkům, problematická, protože v onom ideálním světě takoví jedinci nejsou. „Typickým nebezpečím idealistického přístupu k morálce je, že takový přístup může být irelevantní k morálním problémům, se kterými se potýkáme. Idealistické bádání může být akademické v pejorativním smyslu tohoto slova, privilegované spekulace, která nám může jen nepatrně pomoci reflektovat morální volby, které musíme dělat, či nám poskytovat vodítko k tomu, abychom ve světě jednali odpovědně“ (Carens 1996: 168).

Carensova poznámka týkající se širší souvislosti problematiky imigrace a dalších oblastí má však zásadní význam. Nejde jen o to, zda se má lidem umožnit svobodný pohyb nebo jim v něm naopak bránit. Souvisí s tím také to, jakou míru odpovědnosti máme vůči lidem, kteří žijí v jiných částech světa, zda se máme spokojit jen s otvíráním hranic a už nemusíme řešit důvody, které lidi vedou k odchodu. Význam Carensova postřehu, resp. idealistického přístupu k morálce, proto spočívá především v uvědomění, že věci nelze posuzovat izolovaně, byť to on sám zmiňuje jako slabinu idealistického přístupu.

Carens proto doporučuje kombinovat oba přístupy. Předpoklad o tom, co je realizovatelné, stejně jako předpoklad o morálním významu toho, co je možné, může mít obrovský vliv nejen na otázky, které jsou kladeny, ale i na závěry, které jsou dosahovány. Nejlepším řešením je proto uvědomit si co možná jednoznačně předpoklady daného kontextu a také to, jak způsob, kterým se věnuje pozornost jinému účelu morálního výzkumu, může tyto předpoklady pozměnit (Carens 1996: 168–169).

Carens tak vybízí, abychom se zamýšleli nad skutečností, jak vidíme svět kolem nás a jak to zpětně ovlivňuje naše normativní uvažování. Je však otázka, zda je tento realistický přístup správný a zda bychom neměli klást spíše důraz na snahu nalézt spravedlivá řešení než jen zdůrazňovat, čím realita blokuje jejich uskutečnění. Pokud si dokážeme uvědomit, jaké jsou naše předpoklady a jak ovlivňují naše uvažování, je to bezesporu cenné a vlastně i nutné. Nemělo by to však vyústit v to, že se oslabí role normativní teorie, tedy hledání standardů, podle kterých budeme hodnotit aktuální praxi. Realistická složka by se tak neměla stát omezujícím činitelem, protože tím bychom dospěli do situace, že bychom měli tolik „spravedlivých“ imigračních politik, kolik je kultur, a vlastně bychom tím říkali, že nelze najít nějaké univerzálnější pojetí spravedlnosti. Celou problematiku bychom tím značně relativizovali. Ekonomická, demografická či kulturní situace států není stejná. Pro některé z nich je imigrace běžná a má liberálnější podobu než v zemích s jinou ekonomickou situací a kulturou, jež mohou mít menší tendenci připustit vstup imigrantů. Filozofie se tak v tomto pojetí změnila na prostou obhajobu toho, proč je v dané zemi nutná právě taková imigrační politika, a neplnila by mnohem důležitější úkol, kterým je kritika aktuální společenské praxe.

Problematické je také dělení přístupu k morálce, tedy jednoznačné odlišování realistického přístupu od idealistického, jako by první byl neutrálnější a nebyl také určitým morálním pohledem na člověka a společnost. Pokud budeme tvrdit, že jen popisujeme omezení, která existují a která nám neumožňují uskutečňovat v praxi to, co považujeme za nejlepší, resp. nejspravedlivější v oblasti imigrační politiky, vytváříme tím do jisté míry obraz dvou oddělených sfér, které však tak ostře nemohou být separovány. Svět je pestrá směsice faktů, které samy o sobě nemají význam. Ten do nich vkládá až člověk. Záleží na pozorovateli, jeho cílech, ideových pozicích apod., co do svých úvah zahrne a co přehlíží, jakou těmto skutečnostem dá váhu, co hodnotí kladně a co naopak záporně atd. Zdůrazňuje-li se skutečnosti, které brání změně, říkáme tím také to, že se nám situace nejeví jako naléhavá, že by změna negativně ovlivnila naše cíle či zastávané hodnoty apod. Realistický přístup ostatně má tendenci ke konzervování současného stavu, byť nemusí nutně hájit současnou podobu jako ideální (srov. Císař 2006). Pokud zdůrazňujeme jen překážky, pak přehlížíme, že realitou jsou také neuspokojivé podmínky imigrantů v zemích jejich původu (hlad, konflikty apod.), které mohou být mnohem obtížnější ve srovnání s tím, co pro cílové země představuje přijetí žadatelů o pobyt či občanství.

4. Právo na imigraci

Sartori klade velký důraz na uchování pluralitní podoby politického systému a nutnost zabránit působení destruktivních vlivů. Ponecháme-li stranou, zda příchod cizinců může znamenat ohrožení, zdá se být zjevné, že marginalizuje důvody imigrantů, které je vedou k odchodu z vlasti. Existují však jedinci, kteří ani jinou možnost než se pokoušet o život v jiném státě nemají. To se týká uprchlíků, kteří jsou pronásledování kvůli askriptivním charakteristikám, které nemohou ovlivnit (např. rasová či etnická příslušnost). Další skupinou jsou civilisté, kteří si v době válečných konfliktů snaží zachránit život emigrací. Pro imigranta, který má pouze volbu mezi uniknutím či smrtí, musí být prvořadý etický imperativ, aby uchoval život svůj a své rodiny (Sullivan 1996: 97). V takových případech porušení zákonů, které upravují migraci či imigraci, nezatěžují člověka morální vinou, protože jedná ve snaze uchovat život, resp. životy.

Teresa A. Sullivanová uvádí ještě další dva příklady, kdy lidé nemají svobodnou volbu a musí opustit vlast. Jednou z nich jsou lidé, kteří sloužili jiné zemí a nyní jsou pronásledováni. Příkladem mu jsou jí Vietnamci, kteří pomáhali Američanům v době vietnamské války. Povinnost vůči nim by v tomto případě měly mít státy, kterým tito jedinci pomáhali. Další skupinou imigrantů jsou ti, co argumentují, že děsná bída nepřetržitě ohrožuje jejich život. „Spojené státy byly obecně neochotny přijmout tento argument v případě haitských emigrantů obávajíce se snad, že není možné dosáhnout konce množství těch, kteří musí být přijati a kteří používají tento argument“ (Sullivan 1996: 97).

Sullivanovou to vede k zpochybnění přístupu států k regulaci imigrace. Je-li na jedné straně jedinec, který je zbaven možností, resp. je nucen opustit svojí vlast, musí mít možnost tuto situaci řešit. Pro Sullivanovou z toho plyne potřeba uvolnění represivnosti hostitelských států a rovněž požadavek, aby humanitární zřetel triumfoval nad jinými politickými záležitostmi. „Pravděpodobně neexistuje žádný zvláštní stát, který musí přijmout jednotlivce; tato odpovědnost, pokud existuje, může ležet na společenství států. Skutečně, vedení mnoha emigrantských případů pod patronací Spojených národů funguje právě tímto způsobem“ (Sullivan 1996: 97).

Přenesením tíhy a rizik na nějaké sdružení více států se může jevit jako dobré řešení, zvláště pokud by se podařilo stanovit pravidla, která by zajistila spravedlivé posouzení naléhavosti situace imigranta, a současně by se podařilo najít zdroje k financování komplexní pomoci. Mohlo by to rovnoměrněji rozložit zátěž, kterou to pro zainteresované státy představuje. Pokud by však měl rozhodující vliv na určování cílového státu pro imigranty nějaký nadnárodní orgán, byla by tím omezena možnost lidí pocházejících z problémových států volit si nový domov dle svobodného výběru, jak je tomu bez takového mezinárodního ú­řadu.

Jinou argumentaci pro ospravedlnění větší prostupnosti hranic můžeme nalézt u Jürgena Habermase, který se domnívá, že existuje řada důvodů, proč by především bohaté západní státy měly být vstřícnější vůči chudším oblastem. Stejně jako Michael Walzer bere jako fakt, že lidé neopouští svojí vlast, nejsou-li ve velké nouzi; pokud odchází, je to pro Habermase dostatečný důvod jim pomoci. Zvětšuje se také vzájemná závislost světového společenství, které je vlivem světového trhu a elektronické masové komunikace vzájemně propojeno. Důležitá je dále minulost, která západní svět zavazuje k pomoci. Pramení „z dějin kolonialismu a z vykořenění regionálních kultur průnikem kapitalistické modernizace. Dále lze uvést, že období mezi léty 1800 a 1960 se podíleli Evropané na mezikontinentálním stěhování neúměrnými 80 procenty a těžili z toho, tj. ve srovnání s jinými migranty a ve srovnání s krajany, kteří se nevystěhovali, se jejich životní podmínky zlepšovaly“ (Habermas 2001: 154). Toto vystěhovalectví podle něj výrazně zlepšilo hospodářskou situaci zemí, odkud tito lidé pocházeli.

Pro Habermase to neznamená, že by z toho plynula možnost legitimně požadovat vynutitelnost individuálního práva na přistěhovalectví. Na základě toho však může být ospravedlněna liberálnější imigrační politika, zvláště za situace demografického poklesu. „Z morálního zdůvodnění liberální přistěhovalecké politiky kromě toho vyplývá povinnost neomezovat kvóty přistěhovalců na hospodářské potřeby přijímající země, tedy na ‚vítané odborné síly‘, nýbrž určovat je podle kritérií, které jsou přijatelné z pohledu všech zúčastněných“ (Habermas 2001: 156).

5. Legitimita současné povahy státních hranic

Mezi výrazné kritiky názoru, že lze obhájit represivní politiku bránící lidem žijícím v chudých zemích přijít do bohatých západních států, resp. volně migrovat, patří Joseph H. Carens. Podle jeho mínění by hranice měly být otevřené, resp. státy by měly alespoň směřovat k úplnému otevření hranic, i když to není ihned dosažitelné. Lidé by tedy měli mít možnost svobodně opustit zemi svého původu, usadit se v jiné a tam být vystaveni jen takovému omezení, kterému podléhají současní obyvatelé. Carens si dokonce mysli, že občanství v západních liberálních demokraciích je ekvivalentem feudálního privilegia – je to zděděný status, který zvyšuje životní šance svých nositelů. Nevidí však možnost, jak toto omezené občanství obhájit (Carens 1987: 251–252).

Carens si k podepření těchto názorů vypomáhá argumenty, které nachází u Roberta Nozicka, Johna Rawlse a utilitaristů. Jejich teorie vedou ke stejnému závěru – je v nich jen málo ospravedlnění pro restrikci imigrace; shodně též vycházejí z rovné morální hodnoty jedinců a jejich předností před komunitou, což je však z pohledu utilitarismu poněkud sporné, pokud bychom chápali utilitarismus především jako doktrínu, která je ochotna obětovat blaho jednotlivce, pokud to přinese prospěch společnosti. Carnesovi to nicméně umožňuje tvrdit, že tyto společné charakteristiky nedávají základnu pro rozlišování mezi obyvateli určité země a těmi, kteří se chtějí stát občany tohoto státu.

Nozick vidí ve státu prostředek, jak zajistit spravedlnosti v situaci neexistence instituce, která by ji zajistila a případně sjednala nápravu, když bude porušeno něčí přirozené právo. Carnes se pokouší na základě znalosti Nozickova díla odhadnout, zda by byl pro restrikci imigrace, na což odpovídá záporně: „Podle Nozicka nemá stát žádné právo dělat cokoli jiného než prosazovat práva, která požívají [jednotlivci] v přirozeném stavu. […] Stát je zavázán, aby chránil práva občanů i těch, kteří jeho občany nejsou, protože užívá de facto monopol na vynucování práv v rámci svého území“ (Carens 1987: 253). Důležité je také právo jednotlivců dobrovolně směňovat služby či zboží s jinými. Toto právo jim náleží jako jednotlivcům a stát přitom nemá kompetenci jim narušovat jeho užívání.

Carens z toho následně vyvozuje důležité implikace. Mohou-li jednotlivci mezi sebou směňovat statky a služby, je také možné, aby občan najal k výkonu nějaké práce cizince. Stát do toho nesmí zasahovat, i když zahraniční pracovník může zhoršovat pozici občanů, např. tím, že je ochoten pracovat za méně peněz, než je v tamní zemi běžné. Ke všemu stát nemá možnost omezovat migraci, protože ani půda není považována za kolektivní majetek jeho obyvatel. Omezovat lidem vstup na nějaké teritorium, protože nejsou občany, tak není součástí mandátu, který od svých občanů stát získal (Carens 1987: 254).

Další ospravedlnění požadavku na volnou propustnost hranic států Carens nachází u Johna Rawlse (1995) v jeho Teorii spravedlnosti, byť – jak sám připouští – jej spíše jen domýšlí, než že by přímo našel tuto problematiku tematizovanou u Rawlse. Jeho závoj nevědomosti, kterým chtěl Rawls zabránit volbě nespravedlivých principů, podle Carense neumožňuje či neměl by umožnit rozpoznat, zda je jedinec občan či nikoliv. Původní pozice tak nabízí příležitost se zamyslet, zda jednáme s jinými lidmi (bez ohledu na to, zda náleží k naší společnosti) jako s rovnými a svobodnými jedinci. Carens proto považuje za nutné aplikovat globální verzi závoje nevědomosti, ne pouze zohledňovat zájmy národní jednotky (Carens 1987: 256).

Carens si myslí, že i pokud by státy chtěly institucionalizovat Rawlsem navrhnuté principy spravedlnosti (co nejrozsáhlejší svobody pro všechny a nerovnosti, které co nejméně škodí nejvíce znevýhodněných, viz Rawls 1995: 48–50), stále existuje důvod, aby existovalo právo na svobodný pohyb mezi státy, protože i v ideálním světě by se lidé chtěli stěhovat, např. kvůli odlišným ekonomickým příležitostem, které se mohou v jednotlivých státech lišit. Lidé by si proto v původní pozici zvolili právo migrovat. Toto právo by mohlo být omezeno, pokud by hrozilo, že jeho nekontrolovaný výkon ohrožuje veřejný pořádek, ale muselo by to být založeno na důkazech a úvaze přijatelné pro všechny. Konkrétní podoby restrikce by musely být přiměřené míře hrozby (Carens 1987: 258–259).

Další argument Carens nachází u utilitaristů, kteří zdůrazňují princip maximalizování užitečnosti a rovnost všech jednotlivců, nemožnost některému z nich připisovat větší váhu, resp. někoho opomenout. Všichni musí být zahrnuti v okamžiku, kdy se počítá míra užitečnosti. Přestože existuje několik metod jak ji počítat, každá z nich musí započítávat i zájmy imigrantů. Carens připouští, že část lidí vidí v příchodu cizinců ekonomický problém, dává však větší váhu těm ekonomům, kteří zdůrazňují pozitiva volného pohybu osob pro hospodářskou prosperitu.

Carensova obhajoba větší prostupnosti hranic může vyvolat řadu otázek a pochybností. Některých si je určitě vědom a pokouší se jim čelit. Jednou z nich je obava, že kdyby se otevřely hranice, lidé z chudých států by se vydali do bohatší části zeměkoule. Zde si vypomáhá tvrzením vycházejícím z pozorování Michaela Walzera, že většina lidí se netouží stěhovat a cítí, že náleží ke své rodné zemi, ke svému jazyku, kultuře a komunitě, ve které vyrůstali a v níž se cítí být doma. O změnu se snaží až v okamžiku, kdy se jejich život stává velmi obtížný. „Takže je správné zvažovat požadavky těch, kdo se chtějí stěhovat proti nárokům těch, kteří chtějí zachovat komunitu takovou, jaká je“ (Carens 1987: 270).

Méně radikální verzi volného pohybu, než nalézáme u Carense, zastával Immanuel Kant. Ve svém díle K věčnému míru. O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi mluví o právu na pohostinnost, ale odmítá možnost, aby se cizinec dožadoval práva stát se hostem. Jak Kant upřesňuje, k tomu by bylo zapotřebí zvláštní dobročinné smlouvy, která by jej na určitou dobu učinila spoluobyvatelem domu (Kant 1999: 24). Lidé nemají právo stát se trvalými obyvateli jimi zvolené země, protože „právo na pohostinnost jakožto přirozené právo, tj. oprávnění cizích příchozích, nesahá dále než k podmínkám umožňujícím pokusit se navázat styk s domácími obyvateli“ (Kant 1999: 24). Pokud někdo přichází z jiného státu, nemá s ním být zacházeno na cizím území jako s nepřítelem. „Domácí může cizince odmítnout, pokud se to obejde bez cizincovy záhuby; pokud se však cizinec chová na jeho půdě přátelsky, nelze s ním nakládat jako s nepřítelem“ (Kant 1999: 24).

V této souvislosti je důležitá distinkce, kterou zdůrazňuje Richard Shapcott, a to rozdíl mezi teritoriem a politickou komunitou, tj. skupinou lidí, kteří se všichni navzájem uznali jakožto spolutvůrci zákonů a kteří náhodou obývají určité teritorium. Kant nenacházel nic, co by opravňovalo komunitu na absolutní právo k vlastnictví půdy. Zdůvodňuje tak absencí silnějšího práva jednoho jedince na určitou část země na úkor jiného. Tím je také ovlivněno jeho rozlišení mezi svobodou pohybu po zemském povrchu a omezenou možností stát se členem politického útvaru, protože to vyžaduje akt uznání a závazek vůči veřejné sféře (Shapcott 2010).

Podle Shapcotta Kantova pohostinnost vyžaduje nejenom předpoklad dobré vůle vůči cizincům, ale také uznání jejich práva cestovat po zemském povrchu. Jeho liberální koncepce tak obhajuje právo cestovat a obchodovat bez omezení. Státy v Kantově pojetí měly povinnost neškodit těm, kteří přicházeli na jejich území s dobrými úmysly. „Kant nečinil rozdíl mezi těmi, kteří se snažili vstoupit na jiné území kvůli obchodním záležitostem, a těmi, kteří jen cestovali či migrovali. Kantovská pohostinnost se nerozšiřuje na právo na trvalé členství, nebo to, co označujeme výrazem občanství; bylo to pouze dočasné právo pobytu“ (Shapcott 2010: 91).

Kantova pohostinnost ústí do několika principů. Stát nemá právo předem omezovat pobyt cizinců, kteří mají dobré úmysly. To na druhé straně neznamená právo na trvalé usazení se a možnost státu kontrolovat členství, ne však bránit ve vstupu. Shapcott vidí určitou implikaci či podobnost v omezení možnosti státu někoho nepřijmout v případech, kdy by to pro něj znamenalo záhubu, a současným právem na azyl, jak se uchovalo v mezinárodním právu: je neospravedlnitelné odmítnout někomu poskytnout pobyt, pokud by to mohlo způsobit škodu či vést k destrukci. Současně má ale stát povinnost vůči svým členům vyloučit například známé teroristy či zločince, tedy lidi, kteří by byli zdrojem ohrožení politické komunity. „Kant potom může být vnímán jako ten, kdo balancuje mezi právem jednotlivců s právy politických komunit na své uchování, ale dělá to rovněž v rámci kategorického imperativu, který umisťuje rozhodující zřetel na právo osobní svobody“ (Shapcott 2010: 92–93). Jak však Shapcott upozorňuje, této kosmopolitní pozici Kanta jsou dnes blíže anti-kospomolitní filozofové jako je John Rawls, Michael Walzer než současní liberálové či kosmopolitně orientovaní myslitelé jako třeba Charles Beitz.

Kantovo pojetí pohostinnosti je zacíleno nejen na ochranu proti nebezpečí, které by např. mohlo hrozit nějakému evropskému státu, resp. jeho obyvatelům, ale současně jako kritika počínání Evropanů jinde ve světě v Kantově době. Obsahuje tak v sobě i potřebu bránit Západu přivlastňovat si půdu a území, které mu nepatří, a chránit tamní komunitu před expanzí Západu (srov. Shapcott 2010: 92). Kantovi se např. jevilo jako problematické chování evropských národů ve východní Indii, kam „přiváděly pod záminkou, že chtějí pouze zřídit obchodní sklady, cizí válečnické národy, s nimi pak zavedly potlačování domorodců, podněcovaly různé státy této oblasti k dalekosáhlým válkám a způsobovaly hlad, zrady a dlouhou řadu všemožných útrap, jež sužují lidstvo“ (Kant 1999: 25). Kant proto může být vnímán jako ten, kdo má daleko k protekcionismu a vyzdvihování kladů vlastní kultury, což můžeme vidět třeba u Giovanni Sartoriho, a nepreferuje ani žádnou komunitu, nýbrž stanovuje univerzálně akceptovatelný princip.

6. Radikální řešení imigrace

Radikálně levicoví, tj. především marxističtí teoretici jdou ve svých úvahách, jak předcházet problémům, které obyvatele chudých krajin nutí opustit domovy, mnohem dál. V jejich koncepcích je kapitalismu připisován původ řady negativních jevů, mezi něž patří také vykořisťování dělníků všude na světě. Má-li se tento stav změnit, musí se především odstranit soukromé vlastnictví výrobních prostředků.

Nabádání ke společnému řešení situace chudých nalézáme již v Komunistickém manifestu Karla Marxe a Bedřicha Englese, kteří vyzývají dělníky civilizovaných zemí ke spojenectví a odstranění kapitalismu. Věří, že to povede nejen k odstranění vykořisťování, ale také k zániku konfliktů mezi národy (Marx, Engels 2000: 49). Pokud budeme předpokládat, že tento přístup může mít vliv na odstranění nerovnosti, bídy i jiných negativních jevů v industriálních státech a na jejich distribuci bohatství, nemusí mít přímý dopad na chudé země, kde bídu způsobuje např. sucho či lokální války, které nemají původ v tržním hospodářství.

Současní analytici se zaměřují na řadu aspektů dané problematiky, např. na vliv ideologie, která brání chudým, aby usilovali o změnu, případně na to, jak sebe sama vnímá vyspělý svět, který ve skutečnosti přispívá k problémům chudých států. Jedním z nich je slovinský filozof Slavoj Žižek, který tvrdí, že ve vyspělých státech jsou někdy porušovány i čistě liberální principy například tím, že producenti jsou zvýhodňováni dotacemi, což ničí zemědělce v chudých oblastech (Žižek 2011: 23–24). Současně mezinárodní organizace a vlády vyspělých států, které podle radikálně levicových teoretiků zastupují především zájmy vlastníků kapitálu, nutí africké a asijské země, aby rušily vládní dotace na nákup hnojiv, kvalitního osiva apod., což vede k využívání půdy především pro pěstování plodin na export a ke snižování schopnosti zajistit pro obyvatele dostatečné množství potravin. Tím vzniká závislost na dovozu. Mimo to si zahraniční firmy pronajímají půdu v chudých zemích, aby zde samy pěstovaly plodiny. Za to slibují, že nejen vyprodukují potraviny pro místní obyvatele, ale poskytnout jim také možnost si na ně vydělat, stejně jako zlepšit tamní infrastrukturu. Podle Žižeka se tím vytváří postkoloniální závislost a potravinová nesoběstačnost se ještě více prohlubuje (Žižek 2011: 107–109).

Slavoj Žižek se domnívá, že i když Evropa sama sebe vnímá jako zastánce lidských práv a nositele humanitárního ohledu, její zákony spíše nahrávají nezájmu o utrpení lidí v nouzi. Ilustruje to na příhodě, která se stala u italského pobřeží, kde jedna posádka pomohla lidem na rozbouřeném moři plujícím na gumových člunech. „Kapitán [lodi] se rozhodl vzít je do nejbližšího přístavu na Lampeduse, kde byli on i celá posádka zatčeni. Všichni pozorovatelé se shodují na tom, že jediným smyslem tohoto absurdního procesu bylo odradit posádky jiných lodí, aby se zachovaly obdobně“. (Žižek 2011: 65). Naopak za neposkytnutí pomoci ve stejné situaci podle Žižka nikdo potrestán nebyl.

Podle radikálních levicových teoretiků může být řešením tohoto stavu jedině odstranění kapitalismu a zavedení např. ekonomické demokracie. David Schweickart, který je jejím propagátorem, na jedné straně kritizuje globální kapitalismus, včetně problémů, které lidem způsobuje, současně ale není příznivcem uvolnění hranic, protože smysl pro společnou identitu a společnou kulturu pokládá za vitální prvek zdravé společnosti. Pro chudé krajiny navíc představuje emigrace odliv schopných jedinců, kteří by mohli přispět k řešení tamních nesnází (Schweickart 2010: 167–168). Chudé státy by svoji situaci mohly zlepšit jednak tím, že by odstranily soukromé vlastnictví, ale také pomocí, kterou by jim posílaly bohaté ekonomické demokracie. Schweickartova koncepce totiž počítá s tím, že by se cena levnějšího zboží, které by pocházelo z chudých zemí, navýšila o speciální sociální tarif. Mělo by to jednak chránit dělníky bohatých zemí před konkurencí, jednak exportujícím chudým zemím poskytnout peníze z těchto tarifů (Schweickart 2010: 101–104, 167–168).

Nevýhodou tohoto řešení je přílišná rozsáhlost změn, které by jeho realizace vyžadovala, a idealizace jednání aktérů, kteří by měli o zlepšení usilovat. Zavedení tohoto typu demokracie totiž předpokládá, že bohatí lidé se dobrovolně vzdají svého majetku, že bezprostřední výrobci budou řídit efektivně produkci, ale také že budou ochotni vyplácet chudým státům přirážku, kterou zatíží levné zboží.

7. Závěr

Míra regulace imigrace je poměrně komplexní problematikou, kterou nemohl tento text v celé šířce obsáhnout. Důležité je však vědomí, že se nelze zabývat pouze tím, jak by měla být imigrace regulována, respektive jakou ochranu zájmů současných občanů by měl stát zajistit. Musí se řešit související otázky, například zda nemají bohatší státy závazek vůči chudším, zda nevznikla určitá povinnost pro státy, které měly určité výhody z kolonizace, jaká je míra jejich odpovědnosti k jiným lidem apod.

Předběžně můžeme shrnout, že v názorech na migraci proti sobě stojí dva zájmy či dvě priority, které jsou zpravidla protikladné, pokud nezvažujeme eventualitu, že z imigrace mohou mít zisk obě skupiny. Na jedné straně to jsou imigranti, kteří bývají v tísni, takže nalezení nového domovského státu je pro ně často životně důležité. Na straně druhé najdeme obyvatele cílových zemí, kteří naopak chtějí uchovat stávající stav, zabránit zhoršení své životní situace či ohrožení života, které podle nich může pramenit z nekontrolované imigrace. Za této situace zřejmě nelze určit jediný správný postup vlád, který bude použitelný za každé situace. Co zajišťuje správnost kritérií azylové politiky? Posouzení reálií států, povahy imigrantů či stavu ekonomiky? Domnívám se, že při hledání správného řešení, resp. principů spravedlivé imigrační politiky by bylo lepší k těmto skutečnostem prioritně nepřihlížet, a realitu zohledňovat až následně. Současně je třeba vždy se pokusit objasnit, proč v konkrétním případě nelze uskutečnit úplně ideální postup. Tím by se oslabil problém, který zmiňuje Carense, tedy přílišné zohledňování reality (realistický vs. idealistický přístup k morálce) již při hledání správného řešení imigrační problematiky. Tím ale nemá být řečeno, že je možno zcela přehlížet limity reálného světa a že etika smyšlení by měla být uplatňována za každou cenu, i když to může způsobit problémy.

Pokud vezmeme vážně názory obhájců větší propustnosti hranic (absence jasného práva nějaké konkrétní skupiny k půdě, tíživá situace lidí v řadě zemí apod.) a srovnáme-li je s protiargumenty, které jsou jistě také hodny respektu, zvláště ty, které hájí lidská práva a pluralitní povahu společností, stojí zde proti sobě zájmy těch, kteří mohou být v krizové situaci, proti těm, kteří případně utrpí menší újmu než imigranti, zvláště pokud pocházejí ze zemí, kde se bojuje a ohrožení života je velké. Řešením této situace není odstranění hranic, protože by se našlo mnoho aktérů, kteří by s tím nesouhlasili. Liberálnější imigrační politika je tak jediným východiskem. Rozhodující by tak mělo být zvážení míry bezprostředního ohrožení života a až následně obrana určité životní formy, zvláště není-li předem jisté, že poskytnutím pomoci lidem v nouzi ohrozíme naše pojetí liberální demokracie. Domnívám se, že odmítnutím pomoci otupujeme naši citlivost vůči druhým, která je také součástí liberalismu. Rozhodující by měl být zájem o člověka, nikoliv jeho občanská příslušnost. Přístupy, které prezentuje např. Sartori, evidentně trpí nedostatkem morálního posouzení problematiky imigrace v celé její šíři. Vycházejí pouze z hodnoty současného stavu a jeho uchování, nikoliv ze snahy nalézt morálně nejlepší řešení, které umožní nedělit lidi na dvě kategorie.

Radikálně levicové přístupy předpokládají výraznou změnu současného stavu, přičemž nezaručují, že bude dosaženo spravedlivějšího řešení. Není ani jisté, že lidé v bohatších bez­třídních společnostech by byli motivováni pomáhat chudým zemím, byť jen dorovnáním rozdílu v ceně zboží, jak navrhuje Schweickart. Schůdnější se tak jeví spíše snaha nalézat možnosti jak mírnit chudobu ve stávajícím politickém uspořádání.
 

Použitá literatura

• Barša, Pavel. 2004. „Krize sekulární republiky a sociologie islamizace. Francouzská sociální věda odpovídá na ‚aféru šátků‘.“ Politologický časopis 11, č. 3, s. 288–300.
• Barša, Pavel. 2003. Politická teorie multikultularismu. Brno: CDK.
• Baršová, Andrea, Barša, Pavel. 2005. Přistěho­valectví a liberální stát. Imigrační a integrační politika v USA, západní Evropě a Česku. Brno: Mezinárodní politologický ús­tav.
• Carens, Joseph H. 1996. „Realistic and Idealistic Approaches to the Ethics of Migration.“ International Migration Review 30, č. 1, 156–170.
• Carens, Joseph H. 1987. „Aliens and Citizens: The Case for Open Borders.“ The Review of Politics 49, č. 2, 251–273.
• Císař, Ondřej. 2006. „Epistemologie a ‚objektivita‘ sociálně-vědného poznání.“ Mezinárodní vztahy 41, spec. č., 32–37.
• Gibney, Mark. 1996. „Commentary: A Response to Carens and Weiner.“ International Migration Review 30, č. 1, 198–202.
• Habermas, Jürgen. 2001. „Boj o uznání“. Taylor, Charles. 2001. Multikul­turalismus: Zkoumání politiky uznání. Praha: Filosofia, 123–162.
• Malnes, Raino. 1992. “Philosophical Argument and Political Practice: On the Methodology of Normative Theory.” Scandinavian Political Studies 15 (New Series), 117–133.
• Marx, Karel, Engels, Bedřich. 2000. Komunistický manifest. Praha: Otakar II.
• Kant, Immanuel. 1999. K věčnému míru. O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi. Praha: OIKOYMENH.
• Othman, Yasuaki. 2008. „Na cestě k intercivili­začnímu pojetí lidských práv“. In: Hrubec, Marek. Interkulturní dialog o lidských právech. Západní, islámské a konfuciánské perspektivy. Praha: Filosofia, s.247–318.
• Rawls, John. 1995. Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing.
• Sartori, Giovanni. 2005. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalectví. Esej o multietnické společnosti. Praha: Dokořán.
• Shapcott, Richard. 2010. Interna­tional Ethics: A Critical Introduction. Cambridge: Polity Press.
• Schweickart, David. 2010. Po kapitalizme. Ekonomická demokracie. Bratislava:  Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov.
• Sullivan, Teresa A. 1996. „Immigration and the Ethics of Choice“. International Migration Review 30, č. 1, 90–104
• Weiner, Myron. 1996. „Ethics, National Sovereignty and the Control of Immigration“. International Migration Review 30, č. 1, 171–197.
• Žižek, Slavoj. 2011. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška aneb proč musela utopie liberalismu zemřít dvakrát. Praha: Rybka Publishers.

Autor je doktorským studentem na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

It is our great pleasure to publish the answers of Emil Souleimanov, Anar Valiyev, Leila Alieva, Joshua Kucera, Thomas de Waal and Tomáš Šmíd.

GP questions:
1) How has the geopolitical situation of the Caspian region changed in recent years in relation to the growing ambitions of „emerging“ geopolitical powers represented by Turkey and Chi­na? Can they challenge the established geopolitical order in this area?

2) Can these „new“ geopolitical powers bring any changes to local frozen conflicts, such as the one in Nagorno-Karabakh, in the future?

Addressed experts provided their answers during September and October 2011.
 

Emil Souleimanov

Charles University, Prague, assistant professor

1) No, they can't. Firstly, China is far too far away from the region and it lacks the means to play a more important role in the South Caucasus. Yet it can still improve its positions in Central Asia, which it has recently been doing: redirecting some natural gas (and oil) flow routes from the Caspian to its markets. As for Turkey, because of its complicated relations with Armenia and the fact that Turkey's economic and political potential is quite limited (incomparably lower than that of the EU member-states, the USA and even Russia), it is not in a position to strengthen its standing in the area.  

2) No, they can't. All the regional conflicts may only be solved by Moscow's approval or in the case that Russia sees a rationale behind solving the region's ethnic conflict – which isn't the case as of yet. With South Ossetia and Abkhazia being Moscow's de facto protectorate, Turkey may do its best, yet it won't reverse the situation in these areas. The situation in and around Nagorno-Karabakh is just the same, as its independence from Baku largely rests on Russia's military alliance with Armenia.
 

Anar Valiyev

Azerbaijan Diplomatic Academy, Baku, assistant professor, Associate Dean of Academic Affairs

1) Let me answer this question in two parts. First of all, China. China used to be active in the region during the 1990s and early 2000s. However, since the second half of the first decade of this century, Chinese marginal influence and power in the region were further diminished. The region doesn't feel that China is a major player in the area and countries do not appeal to Beijing as they might to other countries. There are a few reasons for this Chinese role. First of all, China is not interested in the region from an economic perspective. That is, China can easily get access to other oil and gas rich countries in the world. For example, Central Asia, and Kazakhstan, is a much more lucrative region and does not pose too many difficulties. Secondly, local business opportunities are not competitive for Chinese companies, since the economy of the region is highly competitive.

Turkey, by contrast, is increasing its influence, and experts talk more about „neo-Ottomanism“ in Turkish foreign policy. Turkish policy has begun to unlock doors it didn't dare to for years. The Armenian-Turkish rapprochement is one example. Active Turkish penetration into local markets is another. Turkey has, since the Russo-Georgian war, already changed its policy in the region and consequently is changing the geopolitical order. We can now say that, if Turkey was previously a secondary player – after US or Russia – now it plays the same role as the super-powers. Whether it is issue of gas transportation or conflict, Turkey could have opinions or take decisions different from those of the great powers.

2) Definitely, China will hardly bring any changes to this frozen conflict, as a result of its greater proximity to the region and its inability or unwillingness to take sides. Settlement of the conflict would necessarily require taking sides, which China will be reluctant to do. As for Turkey – this country is in a difficult situation. Georgia and Azerbaijan are natural Turkish allies and national interests would require Ankara to be on the side of these two countries. This in turn would make Turkey an antagonist to Russia and Armenia. The frozen conflict could be solved if Turkish influence increases while Russian influence decreases. Then Turkey would be able to press on both sides and bring peace. Otherwise, the counterbalancing Russian influence would present difficulties for Turkey.
 

Leila Alieva

Centre for National and International Studies, Baku, president

1) Caspian geopolitics has not changed much, especially in relation to the growing ambitions of Turkey and China. That is mainly due to the direction of these ambitions – towards the Middle East rather than the Caspian region in the case of Turkey. Chinese activities, for geographic reasons, take place mainly on the eastern shore of the Caspian Sea. Caspian geopolitics have been and always will be mainly affected by the general orientation of the two major oil producing states, Kazakhstan and Azerbaijan, towards Europe and the West in general, and by the growing assertiveness of Russia (in particular, after the 2000s). New states in the region (Azerbaijan, Turkmenistan, Kazakhstan) have always tried to preserve the achievements of their independence and to promote balanced policies, to avoid a one-sided focus. China is not yet a political actor in the Caspian which can compete with Russia, Europe or the US. Geopolitical changes will most probably come from domestic changes in the regional powers – Russia or Iran, as well as domestic changes in other Caspian littoral states.

2) Taking into account all of the above, it is hard to expect China to get involved in conflict resolution in the foreseeable future. Its interests have been so far limited to the economy. There is, however, the significant unrealized potential of Turkey. As a member of the region, it could influence regional conflict resolution, but this has yet to be acknowledged by the international community. Turkey is not part of the Minsk Group of the OSCE, although Russia, despite being involved in the conflict (as a defence and security ally of Armenia), is a member. There is no balance of power in the composition of the mediation group which would support progress in the conflict resolution. Ideally, greater involvement of non-Western powers in Caspian geopolitics may lead to a more stable balance of power. But because of the nature of their interests – energy – their more active involvement may even further strengthen the existing status quo.
 

Joshua Kucera

freelance journalist, analyst, Washington DC

1) The rising international ambitions of Turkey and China have influenced Caspian geopolitics in various ways. China's energy investment in the Caspian, most dramatically represented by the new Turkmenistan-China gas pipeline, is allowing the countries of Central Asia greater independence from Russia, which had previously controlled all export infrastructure from the Caspian. That economic independence should allow a greater political/diplo­matic independence from Russia. But it could backfire, as well, especially in the countries that border China, which tend to be fearful of Chinese migration and economic dominance of their societies, which could then turn back to Russia for protection.

2) Turkey's role is also ambiguous. Its attemped rapprochement with Armenia, though stalled, brings the possibility of unthawing the frozen Nagorno-Karabakh conflict. One of the elements that has kept the conflict frozen had been that each party to the conflict has had a powerful backer: Azerbaijan has Turkey, and Armenia has Russia. But Turkey's attempt to restore relations with Armenia has alarmed Azerbaijan, which has reached out to Moscow, including by buying sophisticated Russian air defense systems. While this realignment has not gone very far yet, it holds the possibility of destabilizing the geopolitical situation of Nagorno-Karabakh, which could mean a greater chance of adventurism or miscalculation by the respective parties.
 

Thomas de Waal

Carnegie Endowment for International Peace, Washington, senior associate

1) It is hard to talk about a “Caspian region” as Central Asia and the South Caucasus are two very different areas, one of which is part of Asia and the other being a Eurasian borderland. In Central Asia, China is now the wealthiest actor, while Russia balances it in terms of political weight. Vladimir Putin’s idea of a Eurasian Union is in many ways a response to the challenge of China. In the South Caucasus, Russia is largely in strategic retreat, aside from its de facto annexation of Abkhazia and South Ossetia. Turkey is more influential but its influence is so far mostly economic, not political. The South Caucasus remains “the lands in-between,” the object of interest of many powers, but not a first priority for one power.

2) The main reason the Nagorno-Karabakh conflict remains unresolved is the intractability of local actors. Armenians and Azerbaijanis—both elites and ordinary peoples—are not prepared to make sufficient compromises to the other side to change the status quo, however miserable it may be. The United States, Russia, Turkey and the European Union want to see the conflict resolved but, because it is not a first-order priority for them, are not prepared to expend the heavy resources and to endure the pain necessary to make it work. The Caucasus is not the Balkans, where the European Union eventually decided to shoulder the burden.
 

Tomáš Šmíd

Masaryk University, Brno, assistant professor

1) The basic geopolitical situation in the Caspian region remains substantially unchanged. In other words, from the shock of 1991 until now, it hasn't been completely established in such a way that we can now speak of changes in a stable geopolitical paradigm. Turkish capitalization on ethnolinguistic and (to some extent) cultural affinities in the area is nothing new, and I am not sure about the success of these Turkish efforts. On the other hand, Turkish influence in the region could, surprisingly, be strengthened further by the potential success of European penetration in the area, mainly because of similar interests in energy and geoeconomic processes (i.e. transport projects); especially, in the energy sector, in the containment of Russian dominance over Caspian raw material deposits. However, Turkey by itself can't be considered a major player.

Chinese expansion is a known fact, especially thanks to the growing demand for strategic raw materials for its huge economy. On the other hand, the Caspian region doesn't play a crucial role in Chinese strategy and its future projects mainly involve Kazakhstan and to a greater extent Turkmenistan. That said, China is still a strategic threat for Russia and, in the longer term, also for the USA. However, there still remains one crucial issue: that a geopolitical status quo in the region hasn't been finalized since 1991, and therefore we must consider all these processes as yet another symptom of the constantly-evolving nature of current Eurasian geopolitics, which is missing the dominant players of the past such as Tsarist Russia, the USSR or, in the more distant past, perhaps even the Mongolian Empire.

2) China – fundamentally not; while Turkey has for a long time, especially regarding the conflict in Nagorno-Karabakh, been consistent in its position. Instead, the question is whether the situation around Nagorno-Karabakh could be influenced by a process of Armenian – Turkish rapprochement, or rather normalization of the relations between two historical adversaries. In this regard, I can imagine that Armenia, in exchange for open borders and easier access to world markets – crucial for the development of the troubled Armenian economy – accepts unexpected compromises with regard to Nagorno-Karabakh. The notion that Turkey will separate both processes – the historical rapprochement and the issue of Nagorno-Karabakh is, in my view, rather naive.

Author of the Symposium is student of the international relations at Masaryk University and Global Politics editor

The Animal Liberation (1975) book is widely considered as a bible of modern animal rights movement, therefore it is not a surprise, that The New Yorker labeled Peter Singer as „the most influential living philosopher“ and in 2005 Time magazine included him amogst 100 most influential people in the world“. From the other publications we should mention e.g.: The expanding circle: ethics and sociobiology (1981), Practical Ethics (1979), A Companion to Ethics (1991), Rethinking life & death: the collapse of our traditional ethics (1994), A Companion to Bioethics (1998), One World: The Ethics of Globalization (2006), The Way We Eat: Why Our Food Choices Matter (2006), and The Life You Can Save: Acting Now to End World Poverty (2009).

While attending his lecture „Animal Liberation: Retrospect and Prospect“ at the University of Melbourne, Peter Singer agreed to provide an exclusive interview to Czech Centre for Human Rights and Democratization, interview by Petr Pribyla.

Within political philosophy you have been standing at the forefront of utilititarianistic perspective towards global poverty, saying we have the same moral obligation to help someone who is standing right next to us as someone being thousands miles away from us. Can you explain your utilitarianistic approach?

What I am criticising is the argument that distance morally makes a difference. In the past distance has made the difference because it has not really been possible to help people in a distance, but today it is.

Some specific group of authors within political philosophy have been defending argument that human beings have only negative obligation, e.g. don’t cause a pain, do not let anyone suffer etc. Therefore anything that goes above our negative obligation, as a positive obligation to help someone in need, is simply a secondary matter.

That is why I started an article I wrote already in the 1970s with the example about rescuing a child drowning in a pond right in front of you. Virtually everybody would agree that you do have a moral obligation towards that child. If you are passing by a pond and see a small child drowning and you can save the child’s life but there is something crossing your mind like ruining a nice pair of shoes, people would think, that it would be wrong to walk on and say I do not want to ruin my shoes and I have no obligation to save that child. So the view, which you suggested, is far outside the mainstream. That alone does not say it would not be defensible. But you start with a burden of proving that there is no obligation to rescue not even the child, which is so easily rescued. There is a kind of libertarian view that you mentioned represented by people like Robert Nozick, who are saying that there is no obligation, but I am simply on the grounds of thinking that everybody’s in­terest matters and you can’t give thousands and thousands times more weight to your own interest than you give to those strangers. That is obviously what you are doing if you reject the idea that you have no obligation to help somebody else.

According to the UN statistics more than 1.2 billion people—one in every five on Earth—survive on less than $1 a day and on the other hand the top 1% of the world’s richest people earn as much as the poorest 57%. Is it morally justifiable to have such a wealth?

The problem is not whether the wealth is morally justifiable but the problem is that those who are having the wealth are doing nothing to help the poor. This is not justifiable and that’s what I object to. It is fine if people have wealth because it is not a zero-sum game. It is not that if some people have wealth it means that others are poor, but the thing is, if they are not helping the poor and they are not doing the things that they could do. Then there is a problem in justifying the wealth.

Within the last decades, a most of discussions about global justice and solving global poverty have tightened themselves with a concept of existing universal human rights. Where does your approach of practical ethics stand towards the concept of universalism in human rights?

The concept of practical ethics is based on moral obligations that do not have to go through arguments about human rights, that is true.
 

“The discussion about Asian values does not do justice to Asian tradition.”

However, even there we have to face questions dealing with objectivism and particularism. There have been lively discussions about an existence of so-called Asian values concerning human rights, which is implying relativism in minimal standards of human rights as consequences of specific differences between western and eastern traditional values. Thus, if we step up into the discussion of global justice through concept of practical ethics, are we than able to reach any objectivism in moral questions? I.e. Aren’t the ethics and ethical question, at the end, a purely subjective matter, for individuals to choose, or perhaps relative to the culture of the society in which one lives?

Yes, I do think that some objectivism in ethics exists and that there are values that by careful reflection and consideration people from any culture can reach. The discussion about Asian values does not do justice to Asian tradition. Certainly, what we have been discussing you can find in work of Asian philosophers like Mencius who thinks there is an obligation of wealthy and powerful to help the poor. Thus, I do not see any fundamental difference between western and eastern traditional values on ethical questions.

International organizations and international systems as such are usually blamed from a political utilitarianistic position for its ineffectiveness, illegitimacy and being responsible for the situation of global poverty. Should we not to be more concern, at the end, to solving the ineffective international system than donating through charity? We can quite often come across an argument saying, that individual direct donations relief just a short-term solution and simply delays additional problems.

I am not interested in short-term solutions. There is all kinds of assistance that we can get and those which are providing short term solutions are not as good as the ones that are providing a long term sustainable solutions. But the question is what is a long-term sustainable solution? And I think that we have to give, from the wealth that we have available, to those most effective organizations providing long-term solutions. There is a huge number of different aid organizations following different strategies and we, as responsible donors, our obliged to find those who are doing it. Fortunately, there are organizations that are examining that. I have mentioned some in my book The Life You Can Save and I talked about organizations like GiveWell who are trying to find out which organizations are the most effective.

For example Brian Barry, well-known political philosopher saying, that natural resources provide a relatively straightforward application of the idea that what nobody can make any special claim on everybody has an equal claim on. In this view, citizens of countries as United Arab Emirates flourishing through having access to the oil under their surface, having no more rights to drill for them than citizens of some of the no resource-rich countries. Thus, Brian Berry defending argument, that there should be an international income tax on countries above some certain amount of GND and where the money would go to poor countries.

That would be fine if countries would do that. That is a sort of social welfare’s theme on a global level rather than on a national level. The money would have to be used effectively and it is not that we want to get money to every government no matter how effective it is in helping its people. What we want to do is to raise the money as we just said and providing long-term solutions. That’s what we have to do and if governments would tax their citizens for this purpose, that would be fine, but since they do not, it is up to us as individuals to do that job.

If we look at the ongoing economical crisis, is it too naive to expect any reassessment of our moral obligations towards poor?

When the global financial crisis started, there were only few people who said that we have to reassess what is important. I do not really see that a lot reassessment is going on. Unfortunately, the global financial crisis affected that some nations give less than otherwise they would give. That is a pity, because people all of a sudden felt that they are not so wealthy. But all together I do not see that it is a huge impact. People are gradually starting donating again and I hope it will continue.
 

Euthanasia

You have been also extensively covering the euthanasia issues within last decades. If we look at Europe, since Netherlands started allowing euthanasia, few other european countries as Belgium, Switzerland and recently Luxemburg joined in. How do you see those changes in European societies and how do you approach the euthanasia questions in general?

I suppose that people should be able to decide to end their lives, if they are incurably ill and they do not wish to go on living. I do not see that it is in the interest of state or anyone else to force them to live in conditions which they regard as unacceptable. The way in which the laws work in Netherlands, Belgium and Luxemburg and other countries you mentioned generaly shows that euthanasia is something people want. I have to admit that I am surprise that it spreads only slowly. But I do think it is spreading.

Let’s think of a situation of someone being in a coma, for many years, no chances to get out of that condition and thus is not able to decide if wants to go on living. Than, are we allowed to make that decision instead him?

I think that patients should be able to decide whether they want to go on living or not, once they are fully informed about their condition. Of course, when they are in a coma they cannot decide, but maybe they will sign a declaration beforehand that they would like to end their life in some situation or maybe they have given power to some friend or relative to make that decision for them. I believe that in these cases the decision should be respected.

If we stay with the autonomy of a person, lets say there is an adult, who wants to commit a suicide, is fully aware of the consequences and is rationally thinking. Is it morally justifiable to commit a suicide?

It can be morally justifiable, especially as you say, if they are fully aware of the consequences and in a rational frame of mind, then it can be morally justifiable. Especially if people are incurably ill, than, it is clearly justifiable. So, the problem is to simply make sure that people are not temporarily depressed by something that has happened and when there is nothing seriously wrong with them. Abortion

If we step out of euthanasia, you have been also extensively writing about abortions, which you have been defending. But if we look at the debates about abortion in general, the discussions are circulating about one side defending an individual right of a mother to decide what to do with her body and on the other side stands interest in protecting prenatal life. How should we deal with those conflicting rights?

First, you have to decide what the moral status of fetus is. I do not think that either of this side, as you mentioned, are right on their own terms. The crucial question really is whether the fetus has a right to live. I argue that a fetus is not the kind of being that has absolute right to live, it does not have any conscious of awareness of its own life, and therefore it is not wrong to end its life before it properly begins. Thus, I do not see a problem in ending a life of a fetus.

However, usually the decisions of highest and supreme courts are mainly focused on finding answer to a question: when the fetus is becoming a human being? In Europe abortion is usually allowed within first 12 weeks of pregnancy, however the threshold varying from country to country. Thus, is the question “when“ really the right sort of question we should be finding answer for?

I do not think you can answer the question of when, unless you ask a question of what is wrong with killing a human being. That is the basic question and that is what you have to ask first. And if you are asking that question, the answer really is that killing a being becomes most serious when the being has some self-conception, some self-awareness of its own life, and of living over time. A fetus never has that, therefore I do not see any problem with killing a fetus if that is what the mother wants. And my view also implies that it is less serious to end the life of a newborn infant than of an older child.

So if we stay with the newborn baby, we can think of a situation where a child is born and diagnosed with an incurrable decease with no perspective of a decent life as such, and his parents do not want to go on in his living and better letting him to die?

Yes, I think that it can be justifiable. It will depend on the condition of child and if other people would want to care of that child and how much that child would suffer, but I certainly think that the child has not any kind of absolute right to life which would makes it wrong to kill that child at the early stage, speaking still about newborn infants.
 

Animal Liberation

“ What gives a being rights and what makes it wrong to treat being in a certain way is not what species it belongs to but what capacities it has. And the most fundamental of those capacities is to suffer or to enjoy life.”

For more than four decades you have stood at the forefront of advocating of animal rights. Your book Animal Liberation from 70’s has become a bible of various animal liberation movements. On which presumptions do you conclude that animals are having the same rights as human beings?

We have to ask the fundamental question, which is why we think that there are human rights in a sense of rights that all members of the species homo sapiens have but no members of any other species have? When you start thinking about that than it becomes rather peculiar. Because why should membership of a certain species give you rights? If there were beings from another planet who could suffer in exactly the same way that we can, would it be right to say that because they are from another species we do not need to care about their suffering, and can treat them as we treat animals today just because they are not members of our species? I think that the answer is clearly not, it would not be right. What gives a being rights and what makes it wrong to treat being in a certain way is not what species it belongs to but what capacities it has. And the most fundamental of those capacities is to suffer or to enjoy life. Since there are many billions of non-human animals that can suffer or enjoy life than we do wrong if we ignore their interests in not suffering or enjoying life simply because they happened not to be a member of our species of homo sapiens.

Recently, the British house of Commons passed a motion directing the government to impose a ban on the use of wild animals in circuses. At the same time, the lower house of the Dutch parliament passed a law giving the Jewish and Islamic communities a year to provide evidence that animals slaughtered by traditional methods do not experience greater pain than those that are stunned before they are killed. How do you see the progress which has been done in protecting animal rights within last decades?

I think that they are actually very small ones. What you should have mentioned and is million times more important than those things in fact are in farming. On the 1st of January next year across the entire European union the standard of conventional battery cages becomes illegal. That will be affecting hundreds of millions of animals, not the very small number of animals that will be affected by the two peaces of legislation you mentioned. And in a year and a half, in January 2013 it will be illegal to keep pregnant sows in individual crates, as they are standardly kept now. This is actually an enormous progress as compared how things were twenty or thirty years ago since I have started writing about those issues. But at the same time I would like to obviously go a lot further because these reforms, important as they are, do not stop widespread cruelties at the farms and cruelties to rise for food, to rise for fur as many other animals are facing. So, we still have a long way to go but there is an encouraging progress being made.

Thank you for the interview.
 

Petr Pribyla is a student of European Master's Degree in Human Rights and Democratisation in Venice and an intern at the Czech Centre of Human Rights and Democratization of Masaryk University.

Pane Šedivý, můžete pro naše čtenáře zrekapitulovat svým pohledem české působení v NATO od vstupu do Aliance v roce 1999?

Česká republika se dokázala poměrně rychle začlenit do NATO, a to jak politicky, tak vojensky. Patříme k těm politicky aktivnějším a proreformně naladěným spojencům. Přišli jsme s řadou vlastních iniciativ, např. v oblasti obranného plánování, logistiky, organizace vrtulníkových schopností. Stále patříme k nejlepším v ochraně proti zbraním hromadného ničení. Naše armáda prošla poměrně záhy transformací a profesionalizací – tedy ve srovnání s ostatními členy z post-komunistické Evropy, a v současné době patří – co do kvality a schopnosti společného nasazení v operacích – k těm v kontextu celé Aliance nadprůměrným. A naše působení v operacích tomu odpovídá jak rozsahem zapojení, tak jeho kvalitou.

Nicméně vzhledem k rozpočtovým škrtům posledních let začínáme již nyní žít takříkajíc z podstaty. Naši těžce vydobytou pozici, nebo lépe řečeno prestiž spolehlivého spojence, který do společného obranného potenciálu NATO náležitě přispívá, můžeme poměrně rychle pozbýt, a to zejména v souvislosti s dalším předpokládaným snižováním našeho rozpočtu. Podle momentálního vládního výhledu má obrana v letech 2013 – 14 ztratit dalších přibližně 20% ve srovnání s dneškem. Klesneme k 0.8% HDP (oproti Aliancí doporučeným 2%) a budeme v zásadě bojovat o přežití ve smyslu zajištění těch nejzákladnějších, absolutně nezbytných a povinných funkcí našich ozbrojených sil. O nějakém rozvoji pak nemůže být ani řeči. Staneme se záhy tzv. černými pasažéry NATO – tedy těmi, kdo berou více bezpečnosti a obrany než přidávají. Naše politická váha a vliv v Alianci tím podstatně klesnou.

Na podzim loňského roku byla v Lisabonu schválena nová Strategie NATO, připravená týmem Madeleine Albrightové. Tato koncepce nepočítala s intervencí v Libyi. Můžeme se vžít do role analytika a bývalého insidera a zkusit odpovědět na otázku, zdali se NATO bude i nadále angažovat ve vojenských intervencích v zemích, kde probíhá tzv. arabské jaro – aktuálně tedy v Sýrii?

Především nutno říci, že smyslem koncepčních dokumentů a strategií není předpovídat konkrétní situace v konkrétním místě a čase. Měly by však být schopny předvídat obecné scénáře a způsoby použití prostředků Aliance pro její cíle. V tomto smyslu operace na podporu bezletové zóny nad Libyí nijak zásadně nevybočuje z aliančního repertoáru plánovacích situací, od nichž se v NATO odvíjí plánování a rozvoj vojenských schopností. Vzhledem k tomu, že NATO paralelně s Libyí operuje na několika dalších místech – a zejména v Afghánistánu, jsou kapacity Aliance natolik vytíženy, že si lze jen stěží představit otevření další vojenské operace v regionu.

Tolik z hlediska kapacity Aliance. Ale především každému nasazení sil předchází politická debata o vážnosti situace v té které zemi či regionu, o hloubce a případných dopadech problému na bezpečnost a zájmy spojenců, atp. Veškerá rozhodnutí o nasazení sil a prostředků Aliance pak podléhají souhlasu všech spojenců. V neposlední řadě je pak žádoucí disponovat mandátem Rady bezpečnosti OSN. Vzhledem k těmto faktorům se prozatím jeví možnost intervence v Sýrii velmi nepravděpodobná. Na druhé straně nelze pominout fakt, že Sýrie sousedí s Tureckem – tedy přímo hraničí s územím NATO. Případnému zvažování společného zásahu NATO by musela předcházet eskalace situace v Sýrii do rozměrů a vážnosti, které by znamenaly přímé ohrožení Turecka.

Když se dnes, v polovině července 2011, podívám do Libye – můžete komentovat, jaká ponaučení přinesla Alianci bezletová zóna nad Libyí?

Odhlédneme-li od složitosti politických debat v Alianci ohledně charakteru zapojení NATO do řešení libyjské krize, základní lekce spočívá v praktickém poznání skutečnosti, že závislost spojenců NATO na USA je v oblasti vojenských schopností je naprosto fatální. Každým škrtem v obranných rozpočtech evropských spojenců – včetně naší země – se tato závislost zvyšuje a propast mezi vojenskými potenciály Evropy a USA se rozšiřuje. Američané zajišťují v Libyi většinu systémů velení a řízení, jsou naprosto nepostradatelní pro informační a zpravodajskou dominanci, poskytují bezpilotní letouny, doplňují Evropským účastníkům jejich rychle se tenčící zásoby přesné munice, atp. S prohlubující se propastí mezi Evropou a USA roste americká frustrace z lehkovážného přístupu většiny evropských států k obraně. Nabízí se otázka, zda se NATO již nyní nevzdaluje od schopnosti naplnit tzv. úroveň ambicí, definovanou v lisabonském strategickém konceptu – tedy požadavek či cíl dosáhnout souboru sil a prostředků, které umožní v případě potřeby vést nejméně dvě větší, případně několik dalších menších vojenských operací současně.

V souvislosti s majoritním zapojením americké armády do operace v Libyi a 75% rozpočtu NATO financovaném USA pronesl americký ministr obrany Robert Gates kritický projev k ministrům obrany členských zemí Aliance, v němž se nechal slyšet, že si nedovede představit, že by USA i nadále financovaly obranu evropských zemí. Působil jste jako ministr obrany ČR i jako náměstek generálního tajemníka NATO. Můžete komentovat tento trend týkající se amerického a evropského zapojení?

K tomu připočtěme fakt, že ještě před několika lety byl poměr sdílení nákladů na obranu mezi USA a zbytkem aliance 50 na 50. Dnes je tento poměr již 75% USA, 25% evropští spojenci. Tedy tempo rozevírání nůžek mezi námi a USA je nebezpečně vysoké. Ještě horší obrázek poskytuje struktura výdajů. Američané investují pětkrát více na jednoho vojáka v oblasti výzkumu a vývoje a třikrát více co do celkových nákladů, než je evropský průměr. Tento dramatický nepoměr se nevyhnutelně projevuje v rozdílné kvalitě – zejména co do úrovně výstroje, výzbroje, informatizace, v podstatě tedy celkové technologické podpory a zajištění amerických a evropských sil.

Robert Gates varoval před zaostáváním evropských spojenců a růstem rozdílů v oblasti vojenských schopností mezi USA a Evropou snad na každém ministerském zasedání během svého pětiletého působení ve funkci ministra obrany. Do svého posledního projevu na půdě NATO shrnul vše, co ho v posledních letech doslova štvalo. Ale tuto frustraci slyšíme i z mnoha dalších stran amerického bezpečnostního establishmentu, ať se jedná o politiky nebo experty. Pokud se tento trend nezmění, čemuž zatím nic nenaznačuje, Aliance se stane pouhým politickým klubem. Postupně totiž zmizí to, co ji činí unikátní – integrované vojenské struktury a společný rozvoj vzájemně se podporujících vojenských sil a prostředků. Především však nelze donekonečna spoléhat na americkou trpělivost a ochotu držet NATO nad vodou. Čili ty státy, včetně našeho, které škrtají v rozpočtech a snižují své vojenské schopnosti spoléhajíce se přitom na obrannou garanci NATO, která ovšem v zásadě stojí a padá s USA, tuto garanci paradoxně oslabují a podkopávají jak v politickém, tak vojenském smyslu.

A ještě jedna poznámka: vývoj světové geostrategické rovnováhy jde neúprosně proti nám. A tak zatímco Západ fakticky odzbrojuje, v jiných částech světa vidíme přesně opačné trendy. Podle odhadů Jane´s Defence Weekly klesne v roce 2015 podíl USA na celosvětových zbrojních výdajích ze současných 51 na 42 procent, čínský stoupne ve stejném období ze současných 5 na 15 procent, čímž se Číňané dostanou na úroveň součtu obranných rozpočtů evropských zemí! Zatímco Evropané škrtnou v tomto období nějakých 20 „obranných“ miliard USD státy skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína) navýší odhadem o nejméně 140 miliard.

Po nástupu prezidenta Obamy do úřadu byla odvolána iniciativa amerického radaru v českých Brdech, do projektu protiraketového deštníku bylo na zmíněném lisabonském summitu přizváno Rusko. Jak jako bezpečnostní expert vnímáte tento politický tah?

Rozhodnutí o změně koncepce protiraketové obrany bylo podmíněno řadou technických, vojenských a strategických faktorů a jsme přesvědčen, že současná logika vytváření pružného a adaptivního systému, je správná. Svědčí o tom i skutečnost, že v lisabonské koncepci se k ní spojenci nejen přihlásili, ale zároveň zařadili protiraketovou obranu do rámce kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy. Předchozí záměr, jehož součástí měly být stálé základny na našem a polském území, byl v tomto smyslu téměř neprůchodný.

Ono jak říkáte „přizvání Ruska“ do projektu nepřeceňujme. Možnost určité spolupráce s Rusy, tedy spíše než přizvání přímo do projektu, zmiňují od Bukurešťského summitu na jaře 2007 všechny alianční dokumenty k protiraketové obraně. Navíc reakce Ruska na otevření možnosti této spolupráce nebyly a nejsou příliš konstruktivní. Prezident Medveděv přednesl na summitu v Lisabonu několik podmínek, z nichž některé jsou pro Alianci prostě nepřijatelné. Takže v tomto ohledu nás čekají ještě dlouhé debaty. Je otázka, zda má Rusko v současné době, i vzhledem k tomu, že tento projekt prezentují ruští politici jako nepřátelsky zaměřený proti jejich zemi, vůbec o nějakou podstatnou a funkční spolupráci zájem.

Jste čistokrevným zástupcem civilních bezpečnostních analytiků – studoval jste na King’s College v Londýně, na Karlově univerzitě jste získal doktorát, vedl jste Ústav mezinárodních vztahů. Vnímáte rozdíly v myšlení či přístupech u analytiků, kteří pocházejí z prostředí vojenských univerzit? Lze vidět rozdíl mezi vojenským mezinárodně-bezpečnostním vzděláním a civilními programy?

Jakékoliv zobecňování by bylo k této otázce zavádějící. Vojensky zaměření absolventi mají zpravidla a přirozené blíže k technologii vojenství, rozumějí lépe „nástrojům a postupům války“ a operačnímu umění. Civilní experti by naproti tomu měli být schopni pojmout širší strategický rámec obrany a bezpečnosti, zasadit jej do dlouhodobější analýzy a vnímat větší spektrum faktorů, které spoluvytvářejí mezinárodní bezpečnostní prostředí. Tedy nejen vojenských, ale též politických, hospodářských a společenských. To však neznamená, že mezi vojenskými experty nepotkávám řadu velmi široce vzdělaných lidí s mimořádným rozhledem a schopností myslet koncepčně. Teď ovšem hovořím spíše o anglosaském světě nebo francouzských vojenských elitách. V našich končinách je bohužel univerzitní vojenské vzdělávání v tomto ohledu, mám na mysli kupříkladu kultivaci strategického a koncepčního myšlení, znalosti válečné historie, apod. značně zanedbané a naprosto nedostatečné.

Děkuji za rozhovor.

Autor pracuje v nevládní organizaci ADRA Česká republika, je spolupracovník Respekt Institutu, Amnesty International, European Values Network a Konzervativních lis­tů

The interview was conducted in June 2011
 

The issue of Islam and human rights seems to be quite far from your original training in methodology and comparative politics. How did you come to this topic?

It is not far. Comparative politics encompasses all of that – political theories, philosophies, different political systems and political cultures. Together with the methodology, it is the heart of political science. So this training enables you to specialize in some area and have more profound theoretical and methodological grounding.

In 2007 I was involved in establishment of the Human Rights and Human Development Department at the University of Jordan. The reason was that Jordan wanted to improve its public policies on human rights and connected issues, so we started a joint English master programme with Pavia, Padova and Lund universities under the umbrella of HDCA (Human Development and Capability Association) founded and led by the great economist Amartya Sen. The challenge of our department is to bridge human rights and human development. They may seem unbridgeable, but thinking of Amartya Sen and others paved the way for us. I particulary wanted to research some topics about Islam and human rights. So my main research interest is the connection between Islamic thought, human rights and human development. These topics I see as foundational for human behaviour.

During our course you spoke a lot about the current situation in the Arab world and you explained it as a „revolution of dignity“. Could you elaborate on this term?

I must say, I am surprised and happy about what is happening, because I am a person who highly values freedom and justice. I was sad about the conditions in which the Arab states were for so long. That is also why I developed my own theory of democratization and wrote my thesis about the alternative path to Arab democracy.

Regarding the concept „revolution of dignity“ – after I gathered information from various sources I came to the conclusion that the major motivation for revolution was all about dignity. People's dignity has been challenged by authoritarian regimes that were humilitating and degrading them. So I think, deep inside the motivations of people, there was cry for restoring their dignity.

Recently, Global Politics held an online symposium about the Arab Spring. One of the questions was about the most overlooked factors in recent events which are of the utmost importance for future development. We've got various answers ranging from activities on a community level to the global context. What would be your answer to this question?

I am personally focusing on contextualizing the revolutions and bridging the gap between micro and macro explanations. My understanding of the way how to explain these events is to combine the nature of existing regimes and their impact on the individuals, their psychology, political orientations and rational calculations. Precisely, we need to find the links between the outcomes of regime policies, psychological developments of individuals and how they together paved the way to overcome the politics of fear practised by Arab regimes.

The situation in Libya, or Syria, is still pretty serious. Do you think the international community will also intervene also in other countries? Assad's regime doesn't seem to be giving up its position that easily…

I think the international community is mishandling the Syrian case. We, I mean the international community, tend to exaggerate the complexity of the situation in Syria. I think this is due to the lack of understanding of what is happening in that country. I guess the international community is as puzzled as the Arab regimes themselves, and it doesn't know what to do. But the people on the streets know exactly what they want. They want to liberate themselves and they know the only way to do it is by being together and collectively pushing the regime out.

So you think the people in Syria will finally succeed?

I have no doubt, and it is not out of optimism, but out of political analysis. As I mentioned, in different places the rational of the regime has collapsed, so the change is a matter of time now. I am not saying it will happen tommorow, nor I am saying it will be at a low cost. But the regime in Syria cannot restore itself as it used to be. At the least, there has to be significant reforms. I am not saying all the Arab countries will have to go the same path as Egypt or Tunisia, but I am saying the regimes will be changed. This change could be by overcoming the regime, ousting the regime, kicking out the regime or reforming the regime. The specific form of change then depends on the sociocultural foundation of each country.

In Libya, it was quite obvious that the regime is massively violating human rights of its citizens, and the army largely switched to the rebels side. But in Syria the army seems to be more or less supporting the regime so far…

Libya has no army, the official army went against Gaddafi and now he is relying on daily-paid mercenaries. In Syria it is the opposite, so far. The security forces, army and other, and not the political regime are handling the situation. What happened in Libya in terms of foreign involvment is another story. Europeans wanted to do something about the events in Tunisia and Egypt, so they placed their bets and picked Libya. Now they struggle with the situation and don't know what to do. Libya could have been for Europe what Iraq is for Americans, and in fact, it still could be.

So what would be your policy if you were in the position of European leaders?

First, I have to say I don't want to be in their position. But I would try to be consistent and combine realism with constructivism in order to conduct my foreign policy. So realism tells me to protect my interests, and constructivism tells me that I have to understand the diverse motivations of people and different realities in various countries. We have to know what Arabs stand for. European policy was, in my opinion, based so far on total ignorance. How could the EU at the same time promote human rights and democratization and align itself with Ben Ali or Mubarak?

Recent polls have shown that even the USA, despite its support for revolutions, is still perceived by the Arab world in a negative way. Do you think this image will change in the future?

Attitudes are not very solid ground for political analysis, because by majority they are changing at very fast rates. If you ask Arabs what they think about the USA after the killing of Osama bin Laden and after Obama's speech on the Egyptian revolution, you'll get completly different answers. So attitudes could only be indicative of politics, unless they are stable for a long time. Then they become opinions instead of attitudes. I think the negative image of America will stay unless two crucial problems are solved. First, the Arab – Israeli conflict and second, the stereotyped image of Arabs and Muslims. If these two things stay the same, this negative image will continue.

Speaking of stereotyping Arabs and Islam, there seems to be rising level of islamophobia in Europe within last ten or fifteen years. How is this issue viewed from the Muslim perspective?

In my opinion, the islamophobia is dead. Muslims and Europeans have recently come very near to each other's positions, and the fault lines between Huntington's ci­vilisations are diminishing. So this islamophobia exists only in the mindset of small conservative circles, while at mainstream level the sense of commonality has risen. Europe doesn't fear Islam any more. It is a media-made myth. While talking to people I see some problems, but I think they could be overcome in a liberal and humanistic fashion. So we should focus more on how we can reconcile the differences between our positions than on the differences as such.

But this – as you say – myth has some serious implications. Far-right political parties are gaining votes from their hard position on Islam and immigration…

My point is that this is more just general xenophobia, than a specific fear of Islam. Furthermore, their criticism of Islam is often based on pure ignorace of facts and lack of understanding what Islam is really about. For example the issue of honor killings, which are in fact violations of true Islamic principles. This xenophobic view of Islam is more about politics than about reality.

Recently some European politicians have said that multiculturalism is dead, and we should find some new way to deal with immigration. Where do you think we should go after multiculturalism?

Multiculturalism cannot be declared dead because of these statements. However, it certainly has its own challenges. The old model of multiculturalism doesn't work anymore, and it needs some innovations. But the basis provided by a multiculturalist approach is still valid, and that is the ethics of recognition, tolerance and respect. These are ethical principles that cannot be declared dead just by saying so. But multiculturalism is also a theoretical model that must be developed over a time and I think there is some very good work done in this manner, mainly by Will Kymlicka and Charles Taylor.

But I am afraid the idea of multiculturalism has become quite hard to sell to general public, and on the other hand, the rhetoric of identity and otherness has became a vote-winner.

I am not sure this is a valid argument. Public opinion is shaped by politicians, and they work heavily to exploit it for their own purposes. But I think if we tackle the identity fear-mongering from the humanistic and open point of view, the fear will go away. Hopefully.

You came to Brno to teach an interesting course about Islam and human rights. How is it to teach about religion and human rights in one of the most atheist European states? What do you think about Czech students?

It is a challenge in one way, but I am really impresed. First, by the number of students who came to class, and then by the quality of them. I assumed the students wouldn't know much about Islam, wouldn't be much interested in it and maybe there would also be some language problems. What surprised and positively impressed me is the awarness and mind-set of interest. The people in the class actually want to learn something. I am also impressed by the discipline. I work with American students, and we have to teach them how to behave to professors from foreign cultures. In the USA, my students call me Zaid, but if they did this to Jordanian professor, it would be regarded as a strong insult. On the other hand, I think the class lacked the broader knowledge of political theories and theories of human rights. You can't study international relations and human rights without knowing the fundamental political theories, such as works by Rawls, Habermas, etc.

How is it to teach human rights in Jordan? We still regard it as a sort of authoritarian regime that surpresses some human rights. Could you compare it to, for example, your teaching experience in USA?

I have to say that I consider myself lucky for being able to teach in various countries and cultures. This experience confirmed one thing for me – the common humanity. It will maybe surprise you, but I found the most enthusiastic students of human rights in Jordan. Not only because they lacked them, they don't in fact, but because they are aware of human rights and human rights movements worldwide. Also, regardless of political freedoms, Jordan is, according to international standards, scoring on one of the highest levels in human rights, particulary in civil rights and human development. Among the Arab states it is absolutely number one. However, there is lack of especially political freedoms, but as I said, the human rights movement is on the rise and making its demands. So teaching there is enjoyable and not risky at all. Moreover our human rights programme has the support of the queen, so that tells you that even the people in power try to push human rights agenda.

During the class you mentioned the project you are working on, which you have called The Muslim Enlightement. Could you please say more about it?

I am really glad you are asking me about this, because it is actually my personal intellectual and scholarly project. Islam has been victimized for so long due to the dominance of conservative and traditionalist understanding of Islam and the lack of opportunities for liberal minded Muslims to promote their ideas. To my mind, the recent philosophical and theoretical development related to the concept of postsecularism is only a confirmation of Islamic enlightement thought.

This intellectual movement could sound really new, but in fact, it goes back to the early days of Islam and its rational aspect, that has been for long time neglected and marginalised. So we are trying to restore Islamic tradition that adhere to reason. Various scholars paved the way for us, such as earliest Islamic modernism and liberalism in late 19th century, followed by Nasr Abu Zayd, Mohammed Arkoun and others. Also, my course on Islam and human rights is theoreticaly based in this approach.

You say „we“. So there is some kind of network?

Yes, it is a network, and I cooperate with some other scholars, some of them are, for example, my teachers – but there are also others. Lots of them were working individually on this topic, and my contribution to the project was bringing them all together. The project should now lead to the series of books, workshops, conferences, seminars and articles.

Our last question is going back to the topic of recent Arab revolutions. How do you see future development? Do you think that we can still expect some important moments during the next few months?

Well, all options are out there, and the outcome is not decided yet. I refer you to the golden rule of politics, which is uncertainity. However, we see some trends and patterns of democratization in both Egypt and Tunisia, and this is very encouraging. We still feel people's sentiments about their strength and power. They still believe they can change something. Unlike Fukuyama, I'm an optimist about future development. I hope for a new Arab age, where liberal and democratic thinking is in the heart of society and not limited to scholars and intellectuals.

Thank you very much for your time and for your interesting answers.