Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

GP Briefing: Osamělá francouzská odysea v Mali

Před téměř dvěma měsíci, 11. ledna 2013, zahájila Francie vojenský zásah v Mali na vlastní žádost malijské vlády, která přišla o den dříve. Tato severoafrická země a zároveň bývalá francouzská kolonie se již delší dobu potýkala s islamisty na severu svého území. Mezinárodní společenství se ale zdráhalo zahájit důraznější akci, a proto vzala Francie tuto záležitost do vlastních rukou.

O nepříznivé situaci v Mali se v mezinárodním společenství vedly debaty minimálně od poloviny minulého roku. Organizace spojených národů se touto záležitostí zabývala v rámci Valného shromáždění v září 2012, avšak bez konkrétnějšího výsledku. Nepovedeně skončil také zásah, který mělo na starosti Hospodářské sdružení západoafrických států, ECOWAS. 11. ledna 2013 tak Francois Hollande potvrdil svůj záměr zasáhnout v Mali vojenskou silou. „Mali čelí útokům teroristických skupin, jejichž brutalita a fanatismus jsou známé po celém světě,“ zdůvodnil francouzský prezident své rozhodnutí. Dodal také, že intervence je v souladu s mezinárodním právem a bude trvat „tak dlouho, jak to bude nezbytné“. S francouzskými vojsky se intervence účastní i bojové jednotky některých zemí z již zmíněného sdružení ECOWAS. Ty by po skončení francouzského zásahu měly převzít dozor nad oblastí ve spolupráci s malijskými ozbrojenými složkami.

Většina států s tímto krokem souhlasila. Britský premiér David Cameron Francii téměř okamžitě vyjádřil podporu. Británie ale, stejně jako všechny ostatní země, odmítla zapojení vlastních vojáků v Operaci Serval, jak byl zásah v Mali nazván (ve skutečnosti však nakonec k vyslání nebojových jednotek došlo). David Cameron se rovněž vyjádřil negativně o případném zapojení Severoatlantické aliance. Malijský ministr zahraničí Tieman Hubert Coulibaly je ale jiného názoru: „To, co se děje v Mali, je globální hrozbou. Vzpomeňte si na 11. září. Terorismus se totiž může vyskytnout kdekoliv, v jakýkoliv moment, proti komukoliv.“ Odmítavě na možnou spoluúčast zareagovalo mimo jiné i Německo. „Bylo správné, že Francie zareagovala na žádost o pomoc ze strany malijské vlády, ale využití německých bojových jednotek není předmětem diskuse,“ sdělil Guido Westerwelle, německý ministr zahraničí. Od britského deníku Guardian si tak francouzský zásah i přes nepřímou podporu USA a Velké Británie vysloužil přezdívku „lonely intervention.

Ta ale nijak neodradila obyvatele Mali od oslav a nadšeného vítání francouzské pomoci. Pro mnohé byla tato reakce překvapivá s ohledem na to, že Mali bylo přece jen před několika desítkami let francouzskou kolonií a vřelé diplomatické vztahy se za vlády Nicolase Sarkozyho zdály nemyslitelné. Atmosféru v hlavním městě popsal v rozhovoru pro stanici PRI’s THE WORLD Ousmane Diadie Toure, režisér a člen aktivistického hnutí Defenders of the Republic: „Když přijeli francouzští vojáci, bylo v Bamaku cítit úlevu. Teď jsou po celém Bamaku k vidění francouzské vlajky. Myslím, že se v Mali znovu rozmohla láska k Francii, protože nás Francouzi přišli zachránit a pomoct nám z této situace.“

Přestože se v Mali podle statistik asi 90 % obyvatel hlásí k islámu, většina z nich s radikály, kteří dosud téměř veskrze ovládali sever země, nesouhlasí. Islamisté na území, které kontrolují, uplatňují striktní právo šaría. V červenci 2012 dokonce došlo k incidentu, při kterém byl za účasti publika ukamenován pár obviněný z výchovy nemanželských dětí. Jako důsledek tohoto a několika dalších případů krutých a většinou nepodložených trestů už blíže nespecifikovaný počet obyvatel severního Mali utekl do sousedního Alžírska. Většina občanů již situaci považuje za neúnosnou, proto jsou jejich reakce na francouzský zásah nekriticky pozitivní.

Objevily se ale také nesouhlasné hlasy. Hlavním argumentem kritiků vojenského zásahu byl zrod neo-kolonialismu, právě kvůli společné historii Francie a Mali. To striktně odmítly vlády obou zemí. Zazněla ale i konstruktivnější kritika, zaměřující se na motivaci Francie. „Z dlouhodobého hlediska má Francie zájem na tom, aby chránila suroviny v oblasti Sahelu – především ropu a uran. Ty francouzská firma Areva získává už desetiletí v sousedním Nigeru,“ uvedla Katrin Sold z Německé společnosti pro zahraniční politiku.

Ať už ale byly motivy Francie jakékoliv, v Mali jsou francouzští vojáci už téměř dva měsíce. Operace, která je možná komplikovanější, než se očekávalo, se tak přehoupla do své druhé části. To alespoň tvrdí francouzská a malijská diplomacie. Mnoho odborníků se ale domnívá, že vojenský zásah nakonec může trvat déle, než se očekávalo (více na toto téma například zde, zde a zde). Africká vojska totiž podle nich nejsou připravena operaci převzít. A co na to Francois Hollande? „Zůstaneme v Mali tak dlouho, jak to bude nutné. Naše dlouhodobé zapojení ale nepřichází v úvahu. Toto je krátká operace.“ Před nedávnem tvrdil, že francouzská vojska jsou připravena Mali opustit na začátku března, nyní se hovoří o konci stejného měsíce. Jaká bude nicméně skutečná realita, na tuto odpověď si budeme muset ještě nějakou chvíli počkat.

Adéla Válková je redaktorkou The Student Times a studentkou The English College v Praze.

Marek Hrdina je redaktorem Global Politics a studentem ESF MU a FSS MU v Brně.

blog comments powered by Disqus
Autor
Adéla Válková a Marek Hrdina
Rubrika
GP Briefing
Témata
,
Publikováno
4. 3. 2013