Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

GP Briefing: Příměří mezi Izraelem a Hamásem je zatím stále v nedohlednu

Nové kolo bojů mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenými skupinami v čele s Hamásem vstupuje již do čtvrtého týdne svého trvání a jeho rychlému ukončení zatím mnoho nenasvědčuje.

Současný konflikt, jemuž předcházely pokusy o vytvoření koaliční palestinské vlády a kolaps mírových jednání začal rychle eskalovat především po únosu a následné vraždě tří židovských mladíků, z níž byli obviněni členové Hamásu (byť zde existují pochyby nakolik byl tento akt s Hamásem skutečně koordinován – NY Mag). Situaci dále vyhrotilo izraelské pátrání po vinících a rozsáhlé zatýkání, doprovázené nepokoji na palestinských územích, v nichž nechyběli mrtví, a především odvetná vražda palestinského chlapce (jejíž pachatelé byli později zatčeni a čekají na soud). Na začátku července pak palestinští radikálové odpálili větší počet raket směrem na Izrael a židovský stát začal bombardovat cíle v Gaze (shrnutí dosavadního vývoje a kořenů konfliktu např. BBC nebo CNN).

Vzhledem k rozsahu debaty, která se o bojích v Gaze (a potažmo o celém konfliktu mezi Izraelem a Palestinci) vede, se v tomto GP Briefingu zaměříme pouze na několik témat, která rezonují v mezinárodním tisku a méně již v české debatě. Stranou tak ponecháme například problém mezinárodně-právní legality operace a celé blokády Gazy, případně s ní spojené lidskoprávní otázky. V briefingu se tak soustředíme spíše na debatu ohledně možnosti uklidnění celého konfliktu a komplikace, které tomu brání.

Řada komentářů v první řadě poukazuje na naprostou odlišnost chápání konfliktu mezi oběma soupeři. Vzhledem k výrazné neslučitelnosti cílů a vidění protivníka je tak pro obě strany tentokrát velmi obtížné najít konkrétní body, na kterých by bylo možné postavit dlouhodobější příměří, píše Joshua Keating na portálu Slate. O stále se zvětšující uzavřenosti bubliny, ve které jsou uzavřeny obě strany a jejich schopnosti vyzobávat z historie detaily na podporu své pozice píše i Rebacca Mavin na webu Your Middle East a David Grossman v New York Times. Ten zároveň kritizuje i izraelskou vládu za nedostatek ochoty otevřít se palestinským návrhům během necelých dvou let, které uplynuly od posledního konfliktu a zabetonování jejích pozic.

Kritiku izraelského postoje přináší také Dahlia Scheindlin na webu Guardianu, která upozorňuje na to, že Izrael ve své obhajobě současné operace poukazuje pouze bezprostřední příčiny konfliktu (smrt izraelských mladíků a raketové ostřelování – pro izraelské argumenty např. twitter IDF) a ignoruje jeho širší kontext – tedy blokádu Gazy a další omezení svobody Palestinců. Současná tvrdá operace a s ní spojené bombardování vybrané primárně civilní infrastruktury navíc podle ní podporuje image Izraele jako státu odmítajícího jakékoli mírové řešení, což povede v budoucnu pouze k dalším bojů.

Izraelská debata nicméně vnímá operaci v Gaze primárně prizmatem bezpečnosti a práva na sebeobranu a to tím spíše, když se k raketovému ostřelování (počet raket zdokumentován například zde) přidaly i útoky Hamásu na Izreal vedené skrz podzemní tunely (o posunu politické debaty od ekonomiky k bezpečnosti například Al-Monitor). Izraelci se tak často ptají proč je svět kritizuje za oprávněnou obranu proti útokům ze strany teroristů a 95 % židovských obyvatel Izraele současnou operaci v Gaze schvaluje a nepovažuje ji za příliš tvrdou (Reuters). Obecná nálada je nicméně spíše ve znamení hněvu a obav z budoucího vývoje, uvádí The Economist, jenž zároveň rekapituluje postoje obou stran. V této souvislosti také židovský mírový aktivista Hagai Matar upozorňuje na to, že mírové demonstrace jsou odmítány silněji než dříve a The Economist si všímá zhoršování vztahu mezi Židy a v Izraeli žijícími Araby.

Vzhledem k rozsahu, který boje postupně nabraly a rostoucím ztrátám i na straně IDF, je tak pro Izrael v současnosti jen obtížně akceptovatelná jakákoli dohoda, která by udržela nadvládu Hamásu v Gaze za podmínek, které panovaly před konfliktem a preferuje jeho úplné odzbrojení, píše časopis Time nebo Larry Derfner v magazínu 972.

Jak ale uvádí Jacob Stoil na blogu War On The Rocks, Hamás oproti tomu potřebuje velké vítězství, na kterém by mohl založit nadále svoji vládu v Gaze a zároveň potřebuje zmírnění současné blokády, která jej začala ekonomicky významně vyčerpávat. Islamistické hnutí tak v současném konfliktu prakticky hraje o všechno. Podle Jeffreyho Goldberga má navíc díky nechuti, kterou aktivity Izraele budí u mezinárodního společenství, paradoxně v konfliktu navrch i přes svou výrazně neliberální politiku a agendu.

I když Izrael dokázal většinu útoků prozatím zadržet (ať již raketových prostřednictvím obranného systému Iron Dome nebo těch skrz tunely vedoucí na izraelské území), jeho armáda již utrpěla největší ztráty od konfliktu v roce 2006. Z Hamásu se tak podle Shlomiho Eldara dokázala stát efektivní a dobře vybavená bojová síla, jež v přímém boji může ještě Izraelcům způsobit vážné problémy. Bojovou taktiku islamistického hnutí dále rozebírá například také Adnan Abu Amer na serveru Al-Monitor. O tunelovém systému v Gaze a pod jejími hranicemi s Izraelem, který komandům Hamásu umožňuje překvapivě udeřit přímo na izraelském území, se šířeji rozepisuje znovu Shlomi Eidar a na jejich psychologický význam poukazuje Gerard DeGroot.

Obě strany tak nejsou příliš ochotny ke vzájemným ústupkům a jednání, v čemž přinejmenším Hamás podporují i jeho regionální spojenci. Například Aziz Abu Sarah tak varuje, že se z Gazy může stát další Sýrie – tedy konflikt polapený ve hře zájmů regionálních mocností. Oči mnoha analytiků se tak po selhání plánu amerického ministra zahraničí (podrobněji New York Times) upírají k Egyptu, který by měl přijít s konkrétní nabídkou pro Hamás a díky svým stykům s oběma aktéry konfliktu se pokusit zprostředkovat jednání. Egyptský prezident Sisi má ovšem s Hamásem (navázaným na Muslimské bratrstvo) spíše chladné styky a jeho širší zapojení do konfliktu mu může přinést významné problémy doma (Reuters, Al Monitor, Economist).

Převažující nálada je tak v řadě komentářů velmi pesimistická, a to tím spíše, že konflikt v Gaze se rozhořel v průběhu řady dalších krizí, kterým současný Blízký východ čelí (David Remnick v magazínu New Yorker a Rosemary Hollis v Guardianu). Americké vojenské zdroje (Reuters) se navíc ptají, co vlastně může v Gaze vzniknout poté, kdyby byl svržen Hamás, přičemž očekávají vzestup ještě radikálnějších islamistů, podobně jako se tomu stalo v Sýrii. Závěrem tohoto briefingu bychom ještě rádi upozornili na několik otázek, které by si měli podle Marca Lynche političtí vědci klást v souvislosti s vypuknutím a vývojem konfliktu.

blog comments powered by Disqus
Autor
Jan Daniel
Rubrika
GP Briefing
Témata
, , ,
Publikováno
30. 7. 2014