Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

GP Briefing: Maďarská cesta k volbám 2014: od změny ústavy po nárůst krajní pravice

.= Přestože parlamentní volby po celém světě často v dané zemi samozřejmě vzbuzují výrazné emoce, letošní volby v Maďarsku byly v tomto ohledu minimálně na evropské poměry opravdu mimořádné, neboť emoce probouzely takřka mezinárodně. Svůj podíl na této skutečnosti ovšem má celkový background místní politické situace za poslední funkční období maďarského parlamentu.

V roce 2010 ve volbách zvítězil Fidesz, národně-konzervativní pravostředová formace pod vedením Viktora Orbána. Vzhledem k tomu, že se Orbánově subjektu podařilo získat nadpoloviční většinu všech hlasů (52,73 %), znamenalo to pro Fidesz 263 poslanců ve 386mandátovém Národním shromáždění. Tento počet křesel nejsilnější straně zaručil nejen většinu nadpoloviční, ale také dvoutřetinovou, důležitou pro přijímání či změnu ústavních zákonů. Právě tuto ústavní většinu Fidesz naplno využil v roce 2011, kdy navrhl a pak si v zásadě jen svými silami schválil novou ústavu. Tato ústava byla od začátku výrazně kritizována ze strany Evropské unie a Spojených států především pro nedostatečně nastavený systém brzd a protivah mezi legislativou a exekutivou.

Nová ústava přinesla mj. i změnu volebního systému, který se jako původní supersmíšený dočkal zjednodušení. Původně byl parlament tvořen 386 poslanci, kteří byli voleni ve třech odlišných fázích volebního systému – 176 mandátů většinově v jednomandátových obvodech (1. hlas), dále 152 mandátů poměrně na regionální úrovni (2. hlas). Třetí fází pak byla celostátní úroveň, na níž se rozdělovalo 58 mandátů + veškeré další, které se za zvláštních podmínek nerozdělily na předchozích úrovních. Změna tohoto systému přišla s novou ústavou, kdy byla regionální úroveň ze systému odstraněna a zůstaly tak pouze jednomandátové obvody a národní úroveň. Snížil se také počet členů v maďarském parlamentu z 386 na 199 (106 v jednoman­dátových obvodech, 93 celostátně). Do voleb 2014 tak kandidáti vstupovali s vědomím modifikovaného volebního systému. Do parlamentu se nakonec dostaly čtyři politické subjekty: Fidesz (133 poslanců), levicová koalice Sjednocení v čele s Maďarskou socialistickou stranou (37), krajně pravicová formace Jobbik s 24 křesly a zelené hnutí Politika může být jiná s 5členným zastoupením.

Právě Maďarská socialistická strana, která v minulosti vedla několik maďarských vlád, před volbami vyzývala ostatní politické subjekty k jednotě , aby mohlo být dosaženo porážky Orbánova Fidesz. Nejen před volbami, ale především bezprostředně po nich se začaly ozývat kritické hlasy ze strany levice, které si stěžovaly na nespravedlnost voleb. Nejvážnějším trnem v oku levicových politiků se stalo Orbánovo ustanovení, podle kterého jsou významně limitována práva na stranické kampaně, ovšem nikoliv vládní propaganda nebo gerrymandering (manipulace s volebními okrsky tak, aby bylo dosaženo co nejlepšího volebního výsledku), jehož Fidesz hojně využíval.

I po letošních volbách si Fidesz udržel kromě nadpoloviční většiny i ústavní většinu, a bude tak pravděpodobně skládat vládu sám. Nejsilnější strana tak bude moci pokračovat v politice, kterou započala v minulém funkčním období, a to zejména ve významném respektu k tradicím – křesťanským kořenům, velikosti národa v minulosti a obhajobě klasické rodiny, nikoliv však párů stejného pohlaví. Kromě toho je také nadmíru pravděpodobné, že si Orbán udrží dalšího spojence na poli exekutivy – v roce 2017 se konajících prezidentských volbách bude zřejmě znovu zvolen dosavadní prezident János Áder, dlouholetý člen a bývalý předseda Fidesz.

Jedním ze zásadních varování, ne-li dokonce problémem pro demokracii, mohou být alarmující čísla extremistické strany Jobbik. Stranu, která se otevřeně hlásí ke krajní pravici, bojuje proti romské a židovské menšině v Maďarsku, volil ve volbách každý pátý volič, a Jobbiku tak elektorát přisoudil s dvaceti procenty celkem 23 parlamentních křesel. Maďarsko tak můžeme společně s např. Řeckem (Zlatý úsvit) a Slovenskem (Marian Kotleba) zařadit k možné nové vlně nacionalismu putujícímu napříč Evropou. Tuto skutečnost koneckonců potvrzuje i snaha Jobbiku vytvořit alianci sdružující krajně pravicové subjekty východní Evropy.

Poslední stranou, která se dostala do parlamentu, je zelené hnutí Politika může být jiná (LMP) se ziskem 5 %, resp. 5 mandátů. Tento výsledek je možné považovat za úspěšný, vzhledem k intrastranickým problémům ohledně financování hnutí, které subjekt štěpily. Strana v parlamentu představuje zástupce zelené politiky a postmaterialisticky smýšlejícího elektorátu.

blog comments powered by Disqus
Autor
Michal Gorgol
Rubrika
GP Briefing
Témata
, , , , , ,
Publikováno
15. 4. 2014