Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Normalizace vztahu USA-Kuba

Minulý týden se uskutečnila historická dvoudenní návštěva Baracka Obamy na Kubě. Poprvé po 88 letech stanul na půdě karibského ostrova úřadující prezident Spojených států amerických. Návštěva byla výsledkem procesu resetu vztahů mezi oběma zeměmi, jehož počátek se odvíjel od změny hlav států jak v USA, tak na Kubě. Změna kurzu americké zahraniční politiky vůči Kubě má však své příznivce i oponenty.

Určitý posun v dlouhodobě napjatých vztazích USA-Kuba byl předznamenán zvolením B. Obamy na post prezidenta USA. Krátce po usednutí do úřadu Obama začal plnit předvolební sliby. V roce 2009 zmírnil restrikce uvalené na cestování Američanů za rodinami na Kubu, na finanční toky a umožnil větší výměnu informací prostřednictvím působení amerických telekomunikačních společností. V prosinci roku 2014 prezidenti Obama a Castro ohlásili, že dojde k obnovení plných diplomatických vztahů. Jednou z bezprostředních příčin tohoto kroku se stalo propuštění Alana Grosse. Zatčení Grosse, pracovníka USAID, jenž na Kubě údajně pomáhal se zavedením internetu pro místní židovskou komunitu, výrazně zkomplikovalo vzájemné vztahy obou zemí. Po jeho propuštění zůstalo v platnosti několik překážek pro obnovení diplomatických vztahů. Politika ekonomické a diplomatické izolace Kuby uplatňovaná od začátku 60. let minulého století je posílena legislativně především prostřednictvím tzv. Helms-Burton Act – zákonem, jenž podmiňuje ukončení embarga konáním svobodných voleb a přechodem k demokratickému způsobu vládnutí na ostrově. Plné ukončení embarga je svěřeno do rukou Kongresu Spojených Států. V neposlední řadě byl překážkou obnovení vztahů fakt, že Kuba figurovala na americkém seznamu zemí podporujících terorismus. Vyjmutí ostrova ze seznamu proběhlo v květnu roku 2015. Samotnému obnovení úplných diplomatických vztahů prostřednictvím otevření ambasád v Havaně a Washingtonu v srpnu roku 2015 předcházel historický meeting hlav obou států v rámci Summitu Amerik v Panamě.

Na opětovné navázání diplomatických vztahů obou zemí mají vliv i změny uskutečněné kubánským režimem, ty jsou asociovány s přechodem moci do rukou Raúla Castra. Ačkoliv vláda jedné strany a státem řízená ekonomika jsou na ostrově stále pevně ukotveny, Raúl Castro započal proces tzv. modernizace kubánské ekonomiky, která zavádí prvky smíšené ekonomiky, jejímž cílem je však dle režimu zajistit dlouhodobou budoucnost socialistické revoluce na Kubě. V roce 2010 byly publikovány plány transferovat až 40 % pracovní síly do soukromého sektoru. Došlo k uvolnění podmínek pro podnikání. Větší autonomii se těší i management státních podniků, jenž může spravovat vlastní rozpočet decentralizovaně. Výrazné změny se dočkal i migrační zákon, který nově umožňuje opustit zemi bez oficiálního povolení, ačkoliv režim stále reguluje migrační toky. Mezi další významné reformy patří reforma zemědělství a zlepšení přístupu k internetu. Cílem reforem je restrukturalizace hospodářství a přilákání zahraničních investic. Existence malých soukromých podniků má napomoci redukci výdajů sociálního státu.

Ačkoliv reformy postupně začínají zlepšovat život běžných Kubánců, lidskoprávní situace v zemi bohužel zůstává neutěšená. Podle Human Rights Watch se režim stále dopouští zatýkání a zastrašování politických odpůrců, vykonává kontrolu nad médii a brání občanům v přístupu k informacím. Podle neoficiální Cuban Commission for Human Rights and National Reconciliation došlo jen během ledna 2016 ke krátkodobé detenci 1414 nezávislých aktivistů. Přestože klesá počet dlouhodobých zadržení, počet krátkodobých zadržení naopak v posledních letech roste.

Obamova změna zahraničně-politického kurzu nastoleného za G. W. Bushe se setkala s mnohými odpůrci. Kritici především poukazují na nesplnění základního předpokladu, jenž si prezident sám vytyčil, a to, že změna přístupu USA bude reakcí na určité uvolnění poměrů. Nejhlasitějším kritikem procesu normalizace vztahů je floridský senátor Marco Rubio, jenž oponuje unilaterálním ústupkům autoritářskému režimu v Havaně. Normalizace vztahu USA-Kuba je často kritiky interpretována jako snaha B. Obamy zanechat „odkaz“ svého působení jako prezidenta USA. Její načasování na konci druhého volebního období, kdy se nemusí obávat o znovuzvolení a ztráty podpory nejen na Floridě, která je označována jako „swing state“, tomu odpovídá.

Oproti tomu tábor, který vítá změnu kurzu zahraniční politiky, vidí dosavadní politiku USA jako selhání. Poukazuje na více než pět desetiletí dlouhé embargo, které nebylo schopno dosáhnout sebemenší změny režimu a chování ostrovního státu. Dlouhodobě uplatňovaná politika vůči Kubě izolovala USA v regionu a snižovala schopnost použití širokého spektra nástrojů k přispění k pozitivní změně na Kubě. Silná lobby v Kubě vidí ekonomický potenciál a nechce ponechat výhody zemím EU. Nová kapitola ve vztazích USA-Kuba je podle vyjádření Bílého domu nutná k dosažení dlouhodobého cíle – posílení schopnosti Kubánců vybudovat otevřenou společnost.

„Oteplení“ vzájemných vztahů přináší výhody oběma stranám. Pro Kubu jsou klíčové především americké kapitálové investice, jež povedou k tolik potřebnému ekonomickému rozvoji. Na druhé straně pro americké firmy představuje Kuba atraktivní trh. I přes nastíněné sbližování však mezi zeměmi přetrvává řada konfliktních témat, jako je otázka lidských práv, citlivé téma politických vězňů, či základna Guantánamo. Budoucí diskurz vztahů mezi oběma zeměmi se může změnit po prezidentských volbách v USA. Zásadní bude i rok 2018, kdy Raúĺ Castro oznámil svůj odchod z funkce. Budoucnost vztahů mezi USA a Kubou tedy závisí na ochotě nových hlav států obou zemí.

blog comments powered by Disqus
Autor
Kateřina Valíčková
Rubrika
GP Briefing
Témata
, , , , ,
Publikováno
6. 4. 2016