Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Amitav Acharya: Rethinking Power, Institutions and Ideas in World Politics. Whose IR?

Amitav Acharya je jednou z hlavních postav, které se ve své kariéře snažily ukázat limity západocentrického vnímání mezinárodních vztahů (jako akademické disciplíny i jako zkoumaného pole) a přinést do nich nezápadní pohledy. Podobně jako jeho pomyslný předchůdce Mohammed Ayoob se i Acharya zabývá vztahem konstituce státu v postkoloniálních podmínkách, institucí (normami, praktikami) suverenity a bezpečnostními otázkami, k čemuž však přidává silný důraz na hledání nezápadních teorií mezinárodních vztahů a na formování regionů, jejich kultur a identit. V rámci regionálních uspořádání klade rovněž silný důraz na zohlednění dynamiky sub-globálních norem. Tato témata jsou patrná i v dané knize, která se tak stává zajímavou zkratkou Acharyovy tvorby.

Ačkoliv jde o knihu z ruky jednoho autora, postrádá jednotný postup a vzájemně úzce provázané kapitoly, jelikož jde o knihu, která byla sestavena z různých dříve vytvořených, publikovaných i nepublikovaných, Acharyových prací. Tyto práce byly různého charakteru (od článků po konferenčních příspěvky) a v této knize se jim v některých případech dostalo rozšíření či menších úprav. Přestože úvodní kapitola elegantním způsobem ukazuje, jak jsou jednotlivé kapitoly a jejich témata vzájemně propojeny, kniha by bez újmy na argumentační a empirické návaznosti mohla existovat bez kterékoliv kapitoly (či kapitol). Prakticky zde nenajdeme, že by argumenty a závěry jedné kapitoly byly odvozovány od předchozí. Rozdílnost témat knihy sahá od nezápadních mezinárodních teorií přes velký pohled na globální řád k regionálním řádům a jejich zakotvení v regionálních normách. Tato recenze se bude následně věnovat těmto jednotlivým velkým oblastem a některým z jejích hlavních bodů. Je však možné již nyní předeslat, že právě kvůli oddělenosti jednotlivých kapitol je poměrně obtížné dospět k jasnému závěru o knize jako ucelené jednotce.

Jedna z kritik Acharyovy práce (této knihy, ale i dalších) se týká způsobu, jakým přistoupil k hledání nezápadních teorií mezinárodních vztahů, což je tematický okruh, který knihu otevírá. Ve zkratce lze říci, že Acharya hledá teorie, které by lépe vyjadřovaly pozici nezápadních států (státy třetího světa, globálního Jihu), zejména těch z východní a jižní Asie, a které by byly inspirovány jejich zkušenostmi jako aktérů, kteří byli zapojeni do Západem definovaného globálního uspořádání. Toto je jistě možný způsob, jak zvýšit citlivost teorií mezinárodních vztahů k nezápadním otázkám a pohledům. Např. kniha zmiňovaného M. Ayooba z roku 1995 Third World Security Predicament zcela využila takovéto perspektivy a znamenala poměrně důležitý posun v pohledu na to, co je bezpečnost v mezinárodních vztazích. Problémem však je, že v případě takovéhoto postupu, který aplikuje Acharya, zůstává nedotčeno základní hluboce uložené jádro vnímání politiky, subjektu, autority apod. Pokud si však Acharya již vytknul cíl hledání nezápadních teorií mezinárodních vztahů, měl by se ideálně pokusit hledat i jejich nejhlubší zdroje ukotvené mimo vlivovou sféru západních teorií a západního chápání politiky. K takovéto analýze podle mého pohledu Acharya v pravém smyslu nedospívá, přesto však v recenzované knize nabízí zajímavý a fundovaný, i když ne kompletně originální, pohled na to, jakým způsobem standardní teorie mezinárodních vztahů fungují jako vyjádření a zároveň určitý stabilizátor dominance Západu.

V případě globálního politického uspořádání se Acharya věnuje především základním stavebním prvkům mezinárodního řádu jako je suverenita, instituce (organizace), hodnoty a normy, role mocností, které spojuje do spíše povrchnější, ale poměrně přesné analýzy. Tato analýza produkuje několik jasně formulovaných závěrů s širokou platností (týkají se např. povahy aktérství – agency – v mezinárodní politice apod.), které znovu odkazují k problematice vytváření teorií mezinárodních vztahů. Nejvíce se Acharya pak věnuje státní suverenitě, zejm. pak v době po 11. září a v kontextu západní (americké) odpovědi na události 11. září. V této souvislosti přepracovává slavný Krasnerův argument o suverenitě jako organizovaném pokrytectví, který je založen na pohledu, že suverenita je využívána a zneužívána silnými státy tak, jak se jim to hodí. Oproti Krasnerovi však Acharya tvrdí, že suverenita se stala spíše dezorganizovaným pokrytectvím, čímž chce zdůraznit stav určitého chaosu a dezorganizace ve vztahu k naplňování této tradiční, ale proměňující se normy/instituce.

V oblasti týkající se regionálních řádů dle mého názoru významem a přínosem vyčnívá ta její část, která se věnuje lokalizaci a subsidiaritě norem a která má velkou relevanci pro řadu teoretických směrů i praktických problémů v mezinárodních vztazích. Oba dva termíny zavádí do mezinárodních vztahů především právě Acharya, ačkoliv se inspiruje z jiných disciplín. Acharyův přínos pro mezinárodní vztahy je zde zcela jasný, avšak spíše z hlediska uvedení a naznačení uplatnění těchto konceptů. Oba dva rozpracovává na konkrétních příkladech z východní a jižní Asie. Oba koncepty se vztahují k situacím dynamiky norem mezi globálním a regionálním uspořádáním. Zejména koncept lokalizace norem vyjadřující způsob, jakým jsou globální normy usazovány a upravovány v regionálních uspořádáních, je ukázán velmi zajímavě. Ačkoliv Acharya provádí základní konceptualizaci těchto pojmů a vyznačuje základní modely šíření („pohybu“) norem, tak jasně systematická a ucelená práce, která by mohla vést širšímu i hlubšímu metodologicko-teoretickému ukotvení a návodu, chybí.

Recenzovanou knihu lze bezpochyby doporučit studentům a výzkumníkům mezinárodní politiky, a to nejvíce tehdy, pokud je jejich myšlení vedeno snahou zohlednit a zviditelnit nezápadní zkušenosti v mezinárodní politice a pokud hledají teoretické a konceptuální přesahy a inspiraci pro svou práci. Kniha by bezpochyby výborně sloužila i jako úvod do práce A. Acharyy. Přestože by slovo „úvod“ mohlo signalizovat jistý stupeň povrchnosti, takto recenzovanou knihu rozhodně hodnotit nelze. Specifickým aspektem knihy je její složení, jelikož je sestavena z dříve připravených prací, což vede k menší míře ucelenosti, návaznosti a kompaktnosti. Toto specifikum bude pro některé čtenáře představovat slabinu, potřebám jiných však vůbec nemusí vadit.

Acharya, Amitav (2014): Rethinking Power, Institutions and Ideas in World Politics. Whose IR? London, New York: Routledge.

blog comments powered by Disqus
Autor
Aleš Karmazin
Rubrika
Recenze
Témata
,
Publikováno
22. 1. 2015