Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Recenze: Perry Link – An Anatomy of Chinese: Rhythm, Metaphor, Politics

Publikace Perryho Linka An Anatomy of Chinese představuje díky svému multidiscipli­nárnímu přístupu propojení kognitivní lingvistiky a politické vědy. Její autor je emeritním profesorem na Princetonské univerzitě a jeho hlavním předmětem výzkumu je moderní čínská literatura. Právě to je jedním z důvodů, proč předkládaná kniha má spíše lingvistický a sinologický charakter, než charakter politologický. Ačkoliv má Perry Link po překladu The Tiananmen Papers sám vstup do Číny zakázaný, ve svých knihách dokazuje aktuální, osobitý a zároveň silně erudovaný vhled do současné čínské společnosti a politické kultury.

Kniha An Anatomy of Chinese představuje směsici metodologických přístupů od sinologie, přes kognitivní lingvistiku až po vědy sociálně-politologické. Publikace samotná je rozdělena do tří hlavních kapitol. Je třeba zdůraznit, že čtenáře časopisu Global Politics patrně nejvíce zaujme až poslední, tj. třetí část knihy, které je v této recenzi věnována největší pozornost.

První dvě kapitoly zaměřené na rytmiku čínštiny a její metafory jsou, ač jakkoliv hlubokou studnicí informací v daném oboru, také poměrně složitou polemikou s jinými autory v dané disciplíně, a bez alespoň základní lingvistické, či jazykové průpravy mohou pro širší čtenářstvo působit v jistých pasážích vědečtěji, než by bylo pro tento typ publikace nutné. I přesto je však zapotřebí zdůraznit základní poznatky důležité pro námi preferovanou část knihy: rytmika samotná přináší do jazyka skryté významy (imperativní, sounáležitost skupin, …) a metafory pak vytvářejí základní představy o světě, ve kterém žijeme, aniž bychom jej líčili skutečnými popisem. Obě tyto informace jsou důležité pro překryv politiky a samotného jazyka, kterému se věnuje poslední část knihy.

Ve třetí kapitole Link aplikuje teoretické úvahy z předchozích částí. Postupně se věnuje vlivu politického prostředí na změnu jazyka; způsobu, jakým je jazyk používán; smyslu vlastních vyjádření; a nakonec i jazykové hře jako celku.

V první části autor přesvědčivě dokazuje, jak rytmika oficiálních vládních prohlášení a sloganů přispívá k pocitu „správnosti“, který vytvářejí, zajímavě ale také argumentuje, jak původně politický jazyk nezbytně spjatý s obdobím vrcholného maoismu zakořenil v běžných obratech moderní čínštiny. Opomineme-li jazykovou hru tak typickou pro autoritativní režimy jako takové, samotné výrazy s původně například pouze vojenskými konotacemi získaly na běžnosti v mluvené řeči, metaforická vyjádření pak na a priori negativním, či naopak pozitivním podtextu.

  • 广大 guangda – rozsáhlý/široký

Tento přívlastek v komunistické terminologii, která tíhla ke spojování lidových mas a správnosti, dostal v moderním použití i tento skrytý nádech.

  • 广大的群众 guangda de qunzhong – široké masy tedy mají i podvědomý význam správnosti.

Oficiální prohlášení Link charakterizuje jako neosobní, na nikoho nemířená, leč ve stejném čase abstraktním způsobem přikazovací. K tomu slouží jak gramatické struktury, které čínským heslům dovolují opomíjet podmět, tak i používání nekonkrétních sloves, které jsou bez předmětů jen těžko vyložitelné a přeložitelné.

  • 全心全意搞四化 quan xin quan yi gao sihua – dělat/sledovat/vy­konávat Čtyři modernizace celým srdcem a celou myslí.

Jednak v tomto zcela typickém apelu chybí předmět, tedy činitel děje, a my se tak můžeme tázat, kdo tuto aktivitu má vykonávat, jednak je ale samotná akce vyjádřená slovesem gao, jež dosahuje vrcholu abstrakce, který dovoluje celé spektrum pochopení spojených pouze tím, že je se Čtyřmi modernizacemi třeba něco dělat.

Jazyková hra je pak průvodním jevem i současné čínské politické scény. „Jazyk ovoce“, jak jej nazývá jeden z citovaných zdrojů, dovoluje vyšším kádrům „mluvit o dobrém ovoci“, přičemž je tak dána možnost vlastní interpretace se širokým polem pro výklad u kádrů nižších: dobré mohou být totiž banány stejně jako jablka. Konkrétnějších výsledků (za stejně abstraktní podoby) může jazyková hra nabývat i na mezinárodní scéně s nutným přesahem do diplomacie.

Proč například bez přemýšlení obviňovala KSČ po událostech z roku 2008 a 2009 zahraniční vlivy z podpory nepokojů v Tibetu a Xinjiangu? Link má následující vysvětlení: čínští politici se tak změnili z pozorovatelů na hráče, kteří 1) z protestujících činí pouze loutky v rukou Rabíji Kadírové či Dalajlámy; 2) tímto zároveň odrazují od sebenaplňujícího poslání; 3) stimulují čínský nacionalismus; 4) prezentují KSČ jako advokáta čínských zájmů a 5) rozostřují zájem o jiné problematiky domácí politiky.

Nehledě na konkrétní příklady, díky nimž je naznačeno hluboce rozostřené chápání pravdy a účelnosti v čínském prostředí, autorova snaha směřuje k pochopení tohoto rozdělení. Jistě, jak vidíme, autoritářské společnosti nutně vytváří rámec oficiálního nebo alespoň akceptovatelného vyjadřování, které je nutné pro přežití v režimu, ale je důležité brát v potaz i historicko-kulturní analogie, kdy namísto sofistické posedlosti po dyadických konstrukcích a vylučovacích vztazích je v čínském prostředí přípustnou podmínkou plauzibility i možnost.

Je tak naznačeno, že jediným kritériem používání jazyka (snad vedle jeho cyklické uzavřenosti v jednom hodnotovém prostředí) je 提法 tifa, tedy používání jazyka podle očekávání, jakým způsobem bude vyjádření uvedeno v platnost. V otázkách vládnutí pak samozřejmě v top-down přístupu. To, že obyčejní lidé něco tvrdí, nemusí nutně znamenat, že je to pravda, nebo že oni sami věří, že je to pravda. Je to pouze akceptovaný způsob jazykového (a tak ale ovšem i významového) přístupu k daným otázkám. Není tak důležité chápat komunismus, ale umět o něm mluvit – to je ovšem naneštěstí stejně dobře použitelné i ve snaze o perzekuci.

Linkova značně úspěšná snaha má tak za cíl vysvětlit vztah mezi myšlením, jazykem a politikou v čínském prostředí. V návaznosti na lingvistické výzkumy a znalosti čínského prostředí se mu to přesvědčivě daří. Příklad a jeho ritualizace může mít jednoduše větší váhu než objektivita, která ani v nejvyšších kruzích nepředčí při používání jazyka utilitarismus. Propaganda, vytváření mainstreamových názorů, nálepkování zločinů vznešenými jmény a ovlivňování tak myslí lidí vedoucí až k vlastní autocenzuře byly zejména v období tvrdého maoismu účinnými nástroji vlády.

I když v ne tak drastickém množství, i dnes jsou takovéto techniky používány. Ani v běžné společnost, ani v politických kruzích však nemusí docházet k přetváření světa záměrně – jazyk není pouze nástroj, ale hlavně základní životní prostředí, které je od mentálních pochodů neoddělitelné. Vedle propagandy oficiální můžeme tedy uvažovati o propagandě sebenaplňující. Tím, že se totiž lidé v takovémto prostředí „naučí chodit“, má i zpětně posilující tendenci. Zde bychom však mohli také zmínit, že takovéto pochody jsou patrné ve větším množství uzavřených hodnotových systémů.

V závěru lze říci, že pro pochopení konotací mezí čínským „policy makingem“ a jazykovým světem, ze kterého vychází, nabízí kniha nepostradatelnou příručku. Velkým množstvím příkladů napomáhá autor nejen pochopení toho, co Číňané mají skutečně na mysli použitím vybraných slov, ale co je zajímavější, pomůže si uvědomit, i proč jsou dané výrazy vyjadřovány, a polemizuje tak o podvědomém používání jazyka. Ačkoliv k takovýmto poznatkům bylo nutné použít multidisciplinární přístup, ten samotný může být i hlavní negativní stránkou celého díla, neboť místy nadbytečný, vědecky polemizující obsah může mít pro širokou veřejnost spíše zdlouhavý nádech.

Z akademického pohledu je však dílo doporučeníhodné všem zájemcům o ukotvení čínského myšlení a politiky v lingvisticko-kognitivních mezích. Nepřeberné množství příkladů je totiž s to přesvědčit každého čtenáře, že se nejedná o pouze nahodilé jednotlivosti, či o praxi a zkušenost se neopírající teorie. Perry Link totiž svoji prací vdechuje na první pohled zcela nespojitelným záležitostem jako je rytmika, jazykové metafory a politika i vitální sounáležitost, že se není možné nadále dívat na politický vývoj v Číně bez přihlédnutí k jazyku, jímž tento „policy making“ hovoří.

Link, Perry (2013): An Anatomy of Chinese: Rhythm, Metaphor, Politics. Harvard University Press.

blog comments powered by Disqus
Autor
Ondřej Macháček
Rubrika
Recenze
Témata
, , , ,
Publikováno
27. 2. 2014