Politics & International Affairs magazine

Global Politics

Politics & International Affairs magazine

Than Shwe: Unmasking Burma’s Tyrant

Bývalý barmský diktátor Than Šwei dlouhou dobu unikal pozornosti autorů, přestože se množstvím spáchaných zločinů vyrovná takovým, jako je Miloševič, Pinochet či Omar al-Bashir. Roku 2010 se konečně dočkal vlastní v tomto článku recenzované biografie s názvem Than Shwe: Unmasking Burma’s Tyrant. Jeho život v knize zachycují autoři Benedict Rogers a Jeremy Woodrum s cílem poskytnout podrobné informace o jednom z nejkrutějších tyranů na světě, zachytit vývoj jeho osobnosti a vykreslit život ve Šweiem donedávna ovládané Barmě.

Mezi odbornými knihami, které se zabývají životy velkých světových zločinců, bychom mohli nalézt biografie mnohých despotů, již se dopouští zvěrstev na obyvatelích svých zemí. Je však jeden, bývalý barmský diktátor Than Šwei, který dlouhou dobu unikal pozornosti autorů, přestože se množstvím spáchaných zločinů vyrovná takovým, jako je Miloševič, Pinochet či Omar al-Bashir, aby se roku 2010 dočkal vlastní více než třísetstránkové biografie. Ve své knize s názvem Than Shwe: Unmasking Burma’s Tyrant jej zachycuje spisovatel a lidskoprávní aktivista specializující se na Barmu Benedict Rogers ve spolupráci se spoluzakladatelem a ředitelem U.S. Campaign for Burma Jeremy Woodrumem s cílem poskytnout těm, kteří se chtějí něco naučit o Than Šweiovi i Barmě jako takové, podrobné informace o jednom z nejkrutějších tyranů na světě, zachytit vývoj jeho osobnosti a vykreslit život ve Šweiem donedávna ovládané Barmě1 jako dějišti širokosáhlé humanitární a lidskoprávní krize.

Kniha je rozdělena celkem do osmi kapitol, které popisují Šweiův život od narození až do současnosti. Šweiův původ, vzdělání a rané působení ve vojsku v první kapitole, jeho kariérní vzestup od roku 1962 až po dobu, kdy se stal regionálním velitelem v kapitole druhé. Dále jsou rozebrány studentské protesty, formování demokratické strany NLD2 a revoluční snahy barmské aktivistky Aun Schan Su Ťij v kapitole třetí, čtvrtá kapitola se pak týká zločinů proti lidskosti, které byly Šweiem, byť nepřímo, spáchány. Šweiova marnotratnost a zapojení v obchodu s drogami, ekonomika režimu, vojsko a používané zbraně či zahraniční styky země jsou podrobně rozebrány v následující, tedy páté kapitole, vytvoření nového hlavního města zasazené do kontextu astrologických a buddhistických vlivů v kapitole šesté, období Šafránové revoluce a cyklonu Nargis v kapitole sedmé a konečně Šweiův autoritářský charakter, jeho loajální následovníci i odpůrci a vojenský aparát USDA,3 to jsou ústřední témata poslední, tedy osmé kapitoly. Na pozadí událostí, které jsou v těchto kapitolách popisovány, se přitom odvíjí Šweiův osobní příběh a proměna, kterou procházel, viděna očima osob, jež byly s tímto diktátorem v přímém kontaktu.

Co se samotného obsahu knihy týče, jak sám jeden z autorů jakožto ochránce lidských práv v úvodu přiznává, neponechává si kniha naprostou nestrannost, což ovšem nelze hodnotit negativně, přeci jen jde o biografii tyrana. Spíše bychom autorům mohli vytknout fakt, že mnohá tvrzení, která jsou v knize publikována, jsou založena na vyprávění očitých svědků, a přímo se tak nabízí otázka, zdali jsou tato tvrzení pravdivá v celém svém rozsahu. Jednoznačně pozitivní je, že se autoři nezabývají pouze samotným Than Šweiem, jeho životem a činy, ale zasazují jeho osobu do mnohem širšího kontextu. Bylo by dobré zdůraznit, že kniha v souladu s cíli vytyčenými v jejím úvodu slouží poměrně dobře i jako určité seznámení se zemí jako takovou. Často se v textu objevují zmínky o barmské kultuře, geoekonomických faktech a, co je nejpodstatnější, mentalitě obyvatel této země, která je do značné míry postižena represemi junty, což je z obsahu knihy výrazně znatelné.

Jestliže jsou naším hlavním centrem zájmu lidská práva, je nutné zprvu konstatovat, že v Barmě bylo zaznamenáno až 16 činů, které porušují Římský statut Mezinárodního trestního soudu. Mezi ty, které spadají pod Článek 7 Římského statutu, označené jako „zločiny proti lidskosti“, patří: vražda, zotročování, deportace nebo násilný přesun obyvatelstva, mučení, věznění nebo jiné závažné formy zbavení osobní svobody, znásilnění, perzekuce identifikovatelných skupin, nedobrovolné mizení osob a jiné nelidské činy (International Human Rights Clinic at Harvard Law School, 2009). Autoři řeší otázku, zda si je Šwei vědom všech těchto krutostí, přičemž tvrdí, že „Than Šwei strávil svou kariéru ve všech úrovních vojenského systému (…) a rozumí tomu, jak funguje odshora dolů. Když byl jihozápadním regionálním velitelem, (…) řídil nucené práce.“ (str. 140) Tento argument potvrzuje, že Šwei alespoň zčásti nese vědomou vinu za tyto zločiny, což autoři dokládají zprávami OSN a výpovědí jednoho z bývalých barmských diplomatů, pokud je ovšem hodnověrná. Zda první porušování lidských práv určovalo právě regionální velitelství, nebo byl Šwei zapojen do zločinů proti lidskosti již dříve, například při aplikaci programu vyhlazování etnik „four cuts“ (Canadian Friends of Burma, 2011) či potlačování studentských demonstrací v 70. letech, je zřejmě nemožné s určitostí prohlásit.

Na zločiny proti lidskosti, které byly spáchány za vlády Šweie či přímo jím samotným, se specificky zaměřuje jen jedna nepříliš dlouhá kapitola, což ale proporčně odpovídá životopisnému charakteru knihy. Je však otázkou, jak zhodnotit celkový obsah knihy z pohledu poměru informací přímo se týkajících Šweie a informací doplňujícího kontextového charakteru. Rozhodně nelze říci, že je v knize snadné jednoznačně identifikovat linii Šweiova života a zločinů, které Šwei spáchal nebo se na nich alespoň částečně podílel. .= Zřejmě největší přínos knihy z lidskoprávního hlediska je možnost zkoumat Than Šweie jako pachatele porušování lidských práv z jeho psychologické stránky. Celou knihou se prolíná jedna podstatná otázka: jak je možné, že Šweiova osobnost prošla takovými radikálními změnami, jaké jsou v knize popsány? Na tuto otázku se autoři snaží odpovědět deskripcí různých vlivů, které na Šweie v průběhu jeho života působily, zvláště v první kapitole, kde jsou za tímto účelem snad až příliš podrobně vykresleny široké historické souvislosti, které s generálem Šweiem nemají přímé spojení. Ovšem právě na základě tohoto kontextu můžeme určit faktory, které mají na porušování lidských práv vliv. Mezi ty, které v Barmě v obecném měřítku působí, můžeme bezpochyby zařadit autoritářskou orientaci země, její rozdělení na skupiny „my“ a „oni“ (etnika) či velkou vzdálenost moci.

Tato kniha nám ale umožňuje sledovat i subtilnější vlivy, které formovaly Šweiovu mentalitu, k čemuž nemalým dílem přispívají i mnohé popisy a vyprávění poskytnuté osobami, jež byly s tímto tyranem údajně v osobním styku. Právě díky nim můžeme krok za krokem pozorovat Šweiovu vnitřní proměnu a lépe identifikovat mechanizmy, které vedly Šweie k porušování lidských práv. Kupříkladu jednoznačně negativní bylo Šweiovo rané členství ve vojenských složkách. Je jasné, že byly praktiky těchto složek zločinné i před Šweiovým zapojením, jak ostatně dokazuje i dříve zmíněný program „four cuts“ zavedený někdejším barmským diktátorem Nei Winem v 60. letech, jejichž účelem bylo odříznout čtyři hlavní spojení (jídlo, zdroje, inteligenci a rekruty) mezi povstalci, jejich rodinami a místními vesničany (Canadian Friends of Burma, 2011). Vojsko pak fungovalo jako předem daná sociální struktura, do které byl Šwei vsazen. Nepodlehnout tlaku takového prostředí je téměř nemožné.

Z poskytnutých svědectví vyplývá, že Šwei neslavil při svém raném působení ve vojsku mnoho úspěchů. Naopak, svědci popisují Šweie jako člověka spíše neschopného, než schopného. Jestliže musel Šwei čelit při svém kariérním postupu četným prohrám, je pravděpodobné, že chtěl později dosáhnout určitého zadostiučinění či seberealizace, což je další spouštěcí mechanizmus porušování lidských práv. Celý proces byl završen, když se Šwei ujal moci, což jej přesunulo do pozice osoby fakticky nepáchající žádné zločiny proti lidskosti – tyto zločiny totiž páchají podřízení. Zvláště pro vysoce postavené představitele barmské junty je ve spojení s tímto jevem typické, že se všechny zločiny, z kterých je junta obviněna, popřou na základě buddhistické filozofie neubližování4 podobným prohlášením, jako „my jsme buddhisté, neublížili bychom ani mouše“. Není náhodou, že jsou to právě náboženská etnika, která jsou v Barmě obětí perzekuce (International Human Rights Clinic at Harvard Law School, 2009).

Kromě podobných úvah o příčinách Šweiova porušování lidských práv a místy velmi obsáhlých a znepokojujících popisů zvěrstev, která vykonává barmský režim, by bylo vítané určité nastínění možností změny současného stavu. V knize se však takového nastínění nedočkáme, což ale není překvapivé, vzhledem k jejímu spíše informativnímu životopisnému charakteru. Přeci jen se ale v textu objevuje otázka, kterou si bez nejmenších pochyb položí mnozí čtenáři této knihy: bude mezinárodní komunita situaci v Barmě vyšetřovat, nebo bude předstírat, že problémy v této zemi nevidí? Právě kniha Than Shwe: Unmasking Burma’s Tyrant přispívá k řešení této důležité otázky svými četnými svědectvími o hrubém porušování lidských práv v Barmě, a proto si bezpochyby zaslouží pozornost a alespoň symbolické ocenění za svůj přínos k tématu lidských práv.

Seznam použité literatury


Poznámky

  1. Than Šwei jako militaristický vůdce rezignoval v březnu roku 2011, do konce fiskálního roku 2011 však zůstal v čele civilní vlády (The Irrawaddy, 2010).
  2. National League for Democracy.
  3. Union Solidarity and Development Association.
  4. V zemi je 89 % buddhistů (Central Intelligence Agency, 2011).

Autor je studentem magisterského studijního oboru Mezinárodní politika a diplomacie na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze.

blog comments powered by Disqus
Author
Lukas Buric
Section
Reviews
Topics
, ,
Published
7th April 2013