Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Ungoverned Spaces: Alternatives to State Authority in an Era of Softened Sovereignity

V souvislosti s šokem z řady občanských válek odehrávajících se od počátku 90. let v mnoha zemích (bývalého) třetího světa a s tím spojeným růstem významu výzkumu tzv. lidské bezpečnosti stoupl výrazně i zájem o dříve nepoznaný koncept slabých, křehkých, selhávajících, rozpadajících se či dokonce úplně rozpadlých států. Co se ale stane, pokud selže státem garantovaný sociální řád? Nastoupí anarchie a boj všech proti všem o tenčící se zásoby surovin, jak sugestivně líčil ve svém slavném článku The Coming Anarchy Robert Kaplan, nebo se naopak k moci dostanou jiní aktéři, kteří stát v jeho funkcích zastoupí? Právě odpovědi na tuto stále aktuální otázku se věnuje do jisté míry průlomová kniha Ungoverned Spaces: Alternatives to State Authority in an Era of Softened Sovereignity.

 

Tým studentům problematiky bezpečnosti a ozbrojených nestátních aktérů známých (např. William Reno, Ken Menkhaus či Enrique Arias), ale i méně známých výzkumníků pod vedením Anne Clunan a Harolda Trinkunase z Naval Postgraduate School se rozhodl pojmout toto téma poměrně široce a vzhledem k domovské instituci obou editorů nepřekvapí, že především s důrazem na bezpečnost. To koneckonců není ničím novým, rozpadlé státy se dostaly do hledáčku amerických bezpečnostních odborníků již nedlouho po teroristických útocích z 11. září, kdy byly identifikovány jako potenciální bezpečná útočiště pro teroristy, piráty, organizovaný zločin a další entity potenciálně ohrožující zájmy Spojených států.

Clunan a Trinkunas se proti tomuto pojetí do jisté míry vyhraňují, ale také ho částečně přijímají. Uznávají, že oblasti mimo kontrolu státu mohou představovat potenciální rizika pro (poměrně široce definovanou) národní bezpečnost, ale zároveň poukazují na nutnost oproštění se od státocentrického pojetí výzkumu tohoto jevu. Místo selhávajícího státu, což je v současném světě oslabující suverenity a schopnosti i rozvinutých států vyrovnat se s dynamikou globalizace velmi relativní pojem, navrhují soustředit se právě na konkrétní „neovládané prostory“, kde autoritou disponují jiní aktéři než národní stát. Ve své podstatě není ani tento přístup ničím úplně novým, neboť výzkum nestáních „soukromých“ autorit v mezinárodních vztazích probíhá již přinejmenším od druhé poloviny 90. let (např. problematika nestátních autorit v globálním vládnutí či celá diskuze o „neomedievalismu“ mezinárodního systému), případně ještě déle v souvislosti s v důsledku prohlubující se globalizace revitalizovaným výzkumem role nestátních aktérů v mezinárodních vztazích.

Rozhodně novátorské je ale jejich integrující (i když možná až příliš široké) pojetí, kdy zmíněné neovládané prostory (spaces) chápou v kontextu prakticky všech „oblastí“, kde státy nejsou schopné či ochotné efektivně vykonávat svou autoritu. Nejedná se tak jen o teritoriální prostory, ale též o kybersprostor nebo o „prostory“ toků mezinárodního trhu v mnoha jeho podobách. Mezi neovládané prostory tedy patří jak kmenová území (Federally Administred Tribal Areas) na pomezí Afghánistánu a Pákistánu, tak sítě černého trhu, internet nebo off-shore bankovnictví. Jak nicméně autoři dokládají, je poměrně problematické mluvit v tomto kontextu o „neovládaných prostorech“, neboť v každém z nich funguje zpravidla alespoň určitá míra „nestátní“ regulace zajišťující alespoň elementární vzájemnou důvěru.

První kapitola knihy je tak věnována vymezení toho, co editoři knihy chápou jako „neovládané prostory“, jak vznikají a jak proměňují suverenitu národních států. Je nutné dodat, že byť by se s některými jejich východisky dalo částečně polemizovat (je například otázkou, zda pokud chceme chápat tento koncept jako překonání státocentrismu bezpečnostní analýzy, je vhodné se na něj dívat primárně prizmatem hrozby státům a jejich zájmům), zhostili se tohoto velmi nesnadného úkolu se ctí. Druhá kapitola je poté věnována tomu, co znamená existence neovládaných prostorů pro mezinárodní systém a mezinárodní bezpečnost v éře globalizace. Phil Williams v ní mimo jiné velmi zajímavě vymezuje široce chápaný pojem prostor a ukazuje, jak mohou neovládané prostory v důsledku globalizace a neefektivních vnitřních politik existovat i v rámci stabilních západních států a představovat ohrožení pro své „okolí“.

Po tomto konceptuálním teoretickém úvodu následují případové studie rozdělené na základě povahy nestátní autority a „typu“ neovládaného prostoru. V druhé části knihy jsou tak diskutovány případy alternativního společenského řádu v oblastech výrazně oslabené státní teritoriální suverenity. Jako první je zařazena studie Williama Rena snažící se ukázat, jaký vliv mají předkonfliktní politické a klientelistické vztahy na chování warlordů vůči civilním obyvatelům. Ačkoliv se jedná o argument, který Reno zpracoval na příkladu západní Afriky mnohokrát, zde je poměrně svěže obohacen o srovnání s odlišným kontextem východní Afriky a Somálského rohu. Následující text je poté opět věnován problému, který byl jeho autorem již podobným způsobem zpracovaný dříve, a to působení sítí Al-Kajdy v kontextu rozpadlého somálského státu. Ken Menkhaus a John Shapiro zde ukazují, že pro teroristy jsou mnohem vhodnější slabé státy než ty plně rozpadlé, kde mají jen zřídkakdyco místnímu obyvatelstvu nabídnout. Poslední text Ty Groha ukazuje snahy jednotlivých států o omezení samosprávy paštunských kmenů na hranici Pákistánu a Afghánistánu a snaží se poukázat na politické implikace jejich opakovaného selhání.

Třetí část knihy je věnována případům nestátního poskytování bezpečnosti (a případně dalších kolektivních statků) v kontextu městského prostředí. Jako první je zde zařazen příspěvek Enriqua Ariase dokumentující vládnutí nestátních ozbrojených aktérů (paramilitárních milicí, organizovaného zločinu atd.) v Latinské Americe, především pak v Kolumbii a Brazílii, a jejich komplexní vztahy se státem. Arias zde velmi inspirativně integruje historickou analýzu s politickou ekonomií a politologickými přístupy, aby ukázal různé faktory ovlivňující vzájemné vazby násilných i nenásilných nestátních aktérů a státu. O mnoho širším způsobem je pojatý text Anne Marie Baylouny zkoumající různé nestátní autority na Blízkém východě. Ačkoli přináší mnoho zajímavých příkladů a poznatků z různých úrovní analýzy (a kombinuje antropologické studie s těmi politologickými a sociologickými), její příspěvek bohužel do určité míry postrádá skutečně silnou jednotící linii. Tato část je poté uzavřena kapitolou Loren Landau a Tamlyn Monson pojednávací o de facto suverenitě různých skupin v prostředí imigrantských komunit jihoafrických megapolí a povaze autorit jim vládnoucích.

Následně se kniha začíná lehce vzdalovat od teritoriálně chápaných neovládaných prostorů a ve čtvrté části přesunuje pozornost na ekonomické toky mimo kontrolu státu. Kapitola Vandy Chelbab-Brown zkoumá povahu vládnutí (ve smyslu ustanovování řádu a závazných pravidel) v oblasti černého trhu na územích bez silné státní autority. Jakkoli jde o téma velmi nesnadné k zachycení a ještě hůře teoreticky konceptualizo­vatelné, dá se říci, že autorka dokázala vypíchnout nejdůležitější poznatky a poukázat na případná konkrétní politická doporučení při postupu proti sítím černého trhu. Na druhou stranu i zde do jisté míry chybí skutečně silná jednotící linie a jde tak spíše o představení určitého problému. Velmi konkrétní je naopak text Ljudmily Zajtsevy, který zkoumá podstatu trhu s radioaktivním materiálem v neovládaných prostorech post-sovětské oblasti. Zajtseva zde konstatuje, že problémem nejsou ani tolik samotné neovládané prostory jako spíše obecná slabost post-sovětských států, které nejsou schopné (či ochotné) proti tomuto trhu zakročit.

Poslední tři případové studie jsou věnovány různým druhům nestátního vládnutí ve virtuálních prostorech. Zde se kniha asi nejvíce odchyluje od klasicky chápané bezpečnosti a do jisté míry také rozmělňuje svoje původní zaměření na konkrétní bezpečnostní hrozby pro stát a jeho autoritu. Bill Maurer ve svém textu lehce esejistickým způsobem popisuje vznik a fungování různých nezávislých autorit v globálním finančním systému, jež umožňují obcházet některé aspekty vládních politik, především pak těch daňových. J. P. Singh poté ukazuje konkrétní příklady vyjednávání o globálních normách regulujících internet a přístup vlády USA k nim. Ve svém textu poukazuje především na nutnost multilaterálního přístupu k této problematice spíše než unilaterálního silového řešení, které USA v minulosti praktikovaly. Závěrečná případová studie Ronalda Dieberta a Rafala Rohozinskiho je pak věnována aspektům tvorby a fungování norem regulujících internet. Ty často nepocházejí od vlád, ale od epistemických komunit jednotlivých síťových správců a společností spravujících infrastrukturu. Tato kapitola otevírá také v poslední době v kontextu boje proti internetovému pirátství čím dál aktuálnější témata týkající se autority v oblasti správy internetu a možnost jejího vztáhnutí ke konkrétním národním státům.

Závěrečná kapitola celé knihy se pokouší o shrnutí toho, co neovládaná území pro zajišťování bezpečnosti znamenají a snaží se nabídnout konkrétní politická doporučení. Zde Clunan a Trinkunas zdůrazňují především nutnost hledat specifická řešení pro konkrétní případy a také fakt, že v mnoha případech je lepším řešením určitá forma akomodace s nestátní autoritou a její postupné ovlivňování než silová intervence a snaha o její proměnu. Nepřímo se tak vyslovují pro více fragmentovaný „neomedievalis­tický“ mezinárodní systém, ve kterém je místo i pro jiné aktéry než jsou jen národní státy.

Konečný dojem z knihy nicméně zůstává trochu ambivalentní, za což bezesporu může její velmi široký záběr a do jisté míry nevyrovnaná struktura a kvalita jednotlivých kapitol. Na druhou stranu je tento dojem spíše důsledkem vysoké kvality některých z nich, které částečně zastiňují ty ostatní. Je pak samozřejmě otázkou, zda lze takovéto téma zpracovat ucelenějším a konkrétnějším způsobem a autorům je třeba určitě přiznat kredit za to, že velmi důležitou diskuzi o těchto tématech posunuli opět dále. Knihu lze bezesporu doporučit jak studentům bezpečnosti v jejím širokém pojetí, tak i zájemcům o problematiku globalizace, jejích důsledků a globálního vládnutí či obecně roli nestátních aktérů v mezinárodních vztazích.

Clunan, A. – Trinkunas, H. (eds. 2010): Ungoverned Spaces: Alternatives to State Authority in an Era of Softened Sovereignity, Stanford, Stanford University Press.

Autor je studentem magisterského programu Mezinárodní vztahy na FSS MU a redaktorem Global Politics.

blog comments powered by Disqus
Autor
Jan Daniel
Rubrika
Recenze
Témata
, , ,
Publikováno
25. 2. 2012