Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Vyšla knižní pocta prof. Vladimíru Čermákovi

Baroš, Jiří (ed., 2009): Vladimír Čermák. Člověk – filozof – soudce, Masarykova univerzita, Brno.

Student brněnské politologie či práva, ale i filosofie a divadelní vědy, se může jen stěží vyhnout osobnosti Vladimíra Čermáka a přitom o sobě prohlásit, že pečlivě studuje svůj obor. Profesor Čermák (1929–2004) je nepřehlédnutelnou osobností všech těchto disciplín, v jejichž rámci dokázal během svého života nejen excelovat, ale také „nepříjemně“ vyčnívat. Možná právě proto je dosud mnohými považován za přehlíženou a nedoceněnou osobnost, kterou však nelze jednoduše ignorovat a obejít.

Příslušníka elity poznáte dnes jen podle sociálního výkonu, tedy podle toho, jestli je schopen se obětovat nebo něco obětovat. (Vladimír Čermák)

 

Profesor Čermák (1929–2004) je nepřehlédnutelnou osobností všech těchto disciplín, v jejichž rámci dokázal během svého života nejen excelovat, ale také „nepříjemně“ vyčnívat. Možná právě proto je dosud považován mnohými považován za přehlíženou a nedoceněnou osobnost, kterou však nelze jednoduše ignorovat a obejít. Takto o Čermákovi hovoří i jeho žák a kolega prof. Petr Fiala, současný rektor Masarykovy univerzity, který pro knihu Vladimír Čermák. Člověk – filozof – soudce napsal předmluvu. Tento sborník vydaný nakladatelstvím Masarykovy univerzity je nejen výraznou poctou prof. Čermákovi, ale také skvělým nahlédnutím do jeho obsáhlého díla a v důsledku i do kontextu sociálních věd a práva v ČR během posledních desetiletí.

Kniha Vladimír Čermák. Člověk – filozof – soudce se skládá ze tří částí, které Čermákovo dílo představují z různých pohledů (viz obsah knihy). Pro první část se stala základem magisterská práce editora celé knihy Jiřího Baroše obhájená na Právnické fakultě MU, ve které hledá spojení mezi Čermákem filosofem a právníkem. Baroš se pokouší představit Čermákovo pětisvazkové dílo Otázka demokracie v podobě, která by pak umožnila sledování autorových myšlenek v jeho judikátech jakožto soudce tzv. „prvního“ Ústavního soudu v letech 1993 až 2003. Baroš píše o Čermákově díle obecně, o jeho způsobu myšlení, o jeho řazení do normativně-ontologického proudu politického myšlení, o jeho vnímání totalitarismu jakožto ne pouze moderního fenoménu, o jeho křesťanském smýšlení a postupně se dostává k jednotlivým svazkům jeho pětidílné monografie. Toto složité dílo, které skutečně nemůže číst každý, se Baroš pokouší reformulovat za účelem dalšího použití konceptů filosofa Čermáka při srovnání s justiční prací Čermáka soudce. Baroš je tak ve druhé části svého textu schopen interpretovat některé významné judikáty Ústavního soudu,1 na jejichž tvorbě se Čermák výrazně podílel. Baroš tímto přístupem plasticky představuje Čermákova témata jako svár (polémos) sil dobra a zla ve společnosti, vztah demokracie a totalitarismu, hledání demokracie, udržování hodnot nebo vytváření společenského konsensu (dále viz recenzi v SEPS).

První část knihy se snaží o nelehký úkol přiblížit čtenáři Čermákovo dílo. To bylo přitom kvůli nemožnosti vydat jej v 80. letech v češtině připravováno pro překlad a využívalo řady cizích slov, které by překladateli do angličtiny či němčiny pomohly najít přesný význam Čermákových myšlenek. Čermák skutečně cizími slovy a latinskými výrazy nešetří. Barošův text je velmi zdařilý a přehledný. Po formální stránce je sice možné vytknout místy horší přehlednost textu často využívajícího kurzivu a uvozovky, nedostatečné využívání podnadpisů nebo opakování se (s. 64–65), ale text je jinak velmi dobře čitelný.

V této úvodní části zařazuje Baroš Čermáka do tzv. „normativně-ontologické“ tradice politického myšlení oproti „empiricko-analytické“ tradici. To obecně nemusí být v českém prostředí zcela přehledné dělení, vždyť se jedná o koncept autorů Berg-Schlosser a Stammena, které reflektuje spíše německé reálie z 80. let. Je ovšem zřetelné, co dané pojmy v kontextu Čermákova díla mají vyjadřovat a kam jeho dílo zařazují. Baroš představuje Čermákovo dílo velmi fundovaně, se znalostí moderní politické filosofie a především se znalostí složitého Čermákova díla (dále viz i zde). První část knihy obsahuje kromě Barošova textu ještě nekrolog od soudce Ústavního soudu Pavla Holländera, Laudatio od docenta politologie Jana Holzera přednesené při příležitosti udělení čestného doktorátu MU in memoriam, smuteční řeč JUDr. Jaroslava Brože, přehled díla Vladimíra Čermáka a fotografickou přílohu.2

Druhá část knihy je věnována vzpomínkám přátel, kolegů a žáků profesora Čermáka, kteří na něj ve svých kratších textech vzpomínají a přibližují jeho osobnost i dílo. Jedná se místy o velmi osobní příspěvky (Marek Čejka, Vlasta a Bohuslav Smutných) a přátelské komentáře jeho více či méně blízkých žáků (Iva Brožová, Eva Zarembová, Vojtěch Šimíček, Eliška Vágnerová), kolegů z Ústavního soudu (Miloš Holeček), divadelníků (Petr Oslzlý, Josef Kovalčuk) nebo osobních přátel (Karel Lipák, Karel Šindler).3 Oproti většině textů o Čermákovi, který vrcholu své profesní kariéry dosáhl až po roce 1989, se jedná o texty připomínající i Čermáka manžela a otce, autora divadelních her, právníka a soudce v době normalizace i v 50. letech nebo i Čermáka křesťana. Z těchto komentářů bych vyzdvihl texty od dr. Janů, dr. Wagnerové a doc. Šimíčka, které Čermákovu osobnost přibližují velmi plasticky a nabízejí řadu možností k následným úvahám o jeho díle.

Třetí část knihy je složena z článků samotného Čermáka, který od roku 1989 publikoval texty k divadelním hrám (např. Euripidovy Bakchantky nebo Beckettovo Čekání na Godota), právnické příspěvky (K některým otázkám Kelsenovy ryzí nauky právní) nebo společensko-kritické články do revue Proglas (O listopadové revoluci trochu jinak; Několik slov o otevřené společnosti a jejích nepřátelích).

Kniha, kterou recenzovali doc. Zdeněk Kühn a Judr. Kateřina Šimáčková, jako celek působí exklusivním dojmem (je součástí nové edice Pocta osobnostem), přesvědčivě a poutavě představuje život a dílo profesora Čermáka a podněcuje zájem o jeho další texty. Pokud bych měl knize něco vytknout, byla by to absence širší reflexe práce profesora Čermáka před rokem 1989. Většina textů v knize se zabývá posledními patnácti lety Čermákova života, ale o dřívějším období se toho moc nedozvíme. Jsem si vědom, že dílo Otázka demokracie a funkce soudce Ústavního soudu vypovídá velmi mnoho o celém Čermákově životě, nicméně například jeho činnost jakožto soudce v 50. a 60. letech by si zasloužila také zmínit a blížeji představit. Této kapitole Čermákova života se krátce věnuje velmi zajímavý rozhovor s Karlem Hvížďalou z roku 2003, nicméně zasloužila by si jistě větší pozornost.

Pokud bych měl na závěr vyjádřit svoji osobní nepřímou vzpomínku na profesora Čermáka, tak bych uvedl knihu jeho rozhovorů s Petrem Fialou a Františkem Mikšem z roku 2000, která pro mě představovala uvedení do brněnské politologie a myšlení řady brněnských právníků a politologů. Jednalo se pro mě o velmi inspirativní čtení, které mě popostrčilo i k zájmu o Čermákovu Otázku demokracie a dle mého názoru nabízí skvělý vhled do myšlení tohoto předního českého filosofa, právníka a politického myslitele.

Kniha Vladimír Čermák. Člověk – filozof – soudce představuje poctu profesoru Čermákovi, která jeho myšlenky kvalitně přibližuje čtenářům a láká je do světa úvah o demokracii. Na závěr tedy krátká citace z Čermákovy hry Hostina filosofů, kde se ke svému životnímu tématu ústy bohyně Diké vyjadřuje:

Dokonalá demokracie, pánové, není možná, když neexistuje dokonalý člověk a když nejsou dokonalé ani poměry ve společnosti. Pro demokratický stát a demokratickou společnost bývá určující již to, že jsou obráceny směrem k demokracii, že otevírají cestu k jejímu dosahování a k tomuto cíli se přibližují.

Autor je šéfredaktor Global Politics.

Poznámky pod čarou

  1. V textu jsou analyzovány především judikáty, které Čermák v knize rozhovorů s Petrem Fialou a Františkem Mikšem z roku 2000 označil za klíčové – jedná se o případ „vlastizrádce“ Vojtáska, církevní a jiné soukromé objekty Pražského hradu, případ Rudolfa Dreithalera a nález ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení některých ustanovení volebního zákona. Použity jsou nicméně i další případy.
  2. Fotografické příloze bych vyčetl neexistenci datace u jednotlivých fotografií.
  3. Celkový seznam přispěvatelů v této části knihy v abecedním pořadí: Iva Brožová, Marek Čejka, Eugenie Dufková, David Hanák, Miloš Holeček, Dáša van der Horst, Ivana Janů, Josef Kovalčuk, Stanislav Krátký, Karel Lipták a Karel Šindler, Jana Nechutová, Petr Oslzlý, Vlasta a Bohuslav Smutných, Vojtěch Šimíček, Eliška Wagnerová, Eva Zarembová a Karel Hvížďala.
blog comments powered by Disqus
Autor
Lukáš Hoder
Rubrika
Recenze
Témata
, , ,
Publikováno
6. 9. 2010