Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Yan Xuetong: Ancient Chinese Thought, Modern Chinese Power

Kniha „Ancient Chinese Thought, Modern Chinese Power“ se zabývá principy politické a mezinárodně-politické filosofie předních čínských myslitelů z období před sjednocením Číny, konkrétně z jednoho z filosoficky nejplodnějších období v celé čínské historii mezi 8. a 3. stoletím před Kristem. Kniha zaslouží pozornost jako poměrně originální, i když ne zcela výjimečný, intelektuální počin, který balancuje mezi rozvíjením teorií mezinárodních vztahů a snahou poskytovat obecné (teoreticko-konceptuální) rady pro současnou mezinárodně-politickou situaci na základě myšlenek starých mistrů. Knize se vyplatí naslouchat nejen kvůli obsahu jako takovému, ale i kvůli pozici jejího hlavního autora Yan Xuetonga1, který je jednou z hlavních akademických hvězd oboru mezinárodních vztahů v Číně a pravděpodobně i jedním z akademiků, kteří mají vliv na formování čínské zahraniční politiky.

Hned na úvod je vhodné představit strukturu knihy, která je poměrně specifická. Kniha není monografií ani klasickým sborníkem. Publikaci editovali Daniel A. Bell, který proslul jako propagátor konfuciánského myšlení na Západě (a to navzdory tomu, že lze k jeho publikacím někdy vyjádřit kritické připomínky), a čínský profesor mezinárodních vztahů Sun Zhe. Autorem prvních tří kapitol je Yan Xuetong, kterého lze bezpochyby označit za hlavního autora, kolem jehož myšlenek je vybudována celá kniha. Následující tři kapitoly poskytují komentáře od tří různých autorů k Yan Xuetongovým úvodním kapitolám. Sedmá kapitola je odpovědí kritikům a je napsána opět Yan Xuetongem. Těchto sedm kapitol se odvíjí od myšlenek a konceptů starých čínských filosofů. Následují ještě tři dodatečné kapitoly, jejichž hlavním zájmem již není analýza starých čínských myslitelů. První dodatek poskytuje krátký historický úvod do života a doby těchto starých mistrů, následující dva se věnují zcela současnému tématu, a to konkrétně otázce o existenci a stavu čínské teorie (či teorií) mezinárodních vztahů.

Knihu je možno číst třemi základními způsoby: 1) jako rozvíjení politické filosofie starých čínských mistrů, 2) jako vytváření nové politické teorie a 3) jako využití principů starých myslitelů v interakci se současnými mezinárodními vztahy (ve smyslu akademické disciplíny i politické praxe). Rovnou je možno říci, že hlavním cílem knihy je přinést teoretické poučení pro současnost ze starodávného čínského myšlení, avšak než budeme podrobněji komentovat jednotlivé roviny čtení, je vhodné představit Yan Xuetonga a jeho pozici v intelektuálním světě. To následně pomůže lépe pochopit, co kniha znamená v kontextu autorovy tvorby, a také to, jaké jsou aspirace knihy. Yan Xuetong je v současnosti jednou z nejzářivějších hvězd mezinárodních vztahů v Číně samotné a zároveň také jedním z autorů, kterého Západ považuje za výrazného reprezentanta čínského mezinárodně-politického myšlení. Někdy bývá označován jako „neo-comm“ (neo-komunista), což je pojmenování vzniklé nápodobou slavnějšího termínu „neo-con“, kterým jsou označování především američtí neo-konzervativci. Yan Xuetong však rozhodně není pravověrným marxistou či komunistou. S neo-konzervativci snad může z určitého pohledu sdílet jestřábí postoje, avšak i to je do značné míry problematické a problematizuje to nejlépe právě recenzovaná kniha.

Yan Xuetong je každopádně intelektuálem, jehož myšlení symbolicky podepírá vzestup Číny v mezinárodních vztazích (srov. str. 65–66 a kap. 7 recenzované knihy). Nebojí se o tématu mluvit velmi otevřeně v akademickém prostředí (srov. zde) ani mezi širší veřejností (srov. zde), avšak jeho rétorika není založena na představě o osudovém souboji mezi správnými a špatnými principy, mezi civilizacemi či přímo mezi dobrem a zlem, ale spíše na premisách realismu o podstatě politiky a mezinárodního prostředí. Yan Xuetong neskrývá, že je realistou. Do značné míry se nechává inspirovat Morgenthauem a jeho důrazem na odpovědnost státníka, která je v protikladu k domnělé nestrannosti a nezúčastněnosti vědce. Zároveň se také ale Yan snaží čerpat ze starého čínského myšlení, což je hlavním záměrem recenzované knihy. Za účelem dalšího představení publikace se věnujeme právě Yan Xuetongovým příspěvkům, které definují jádro knihy, a opomíjíme bližší pojednání o kapitolách jiných autorů, jelikož to bychom již příliš zabíhali do obsahové stránky knihy.

Jak bylo zmíněno výše, knihu lze číst: 1) jako rozvíjení politické filosofie starých čínských mistrů, 2) jako vytváření nové politické teorie a 3) jako využití principů starých myslitelů v interakci se současnými mezinárodními vztahy (ve smyslu teoretické disciplíny i politické praxe). Nejproblematičtější je chápat knihu z prvního pohledu. Kniha sice čerpá z širokého záběru čínské filosofie z období před sjednocením Číny (221 př. Kr.), tedy prochází různými myšlenkovými směry od konfucianismu přes legalismus až k taoismu, ale její ambicí není rozvíjet autentickou tradici žádné z těchto myšlenkových škol. Přesto je vhodné říci, že hlavním filosofickým „hrdinou“ pro Yan Xuetonga je nejspíše velmi inspirativní myslitel Xunzi, který se označoval za nástupce Konfucia, avšak zároveň se v některých ohledech odlišuje od toho, co dnes považujeme za jádro konfuciánského myšlení. Yan využívá myšlenky a citace z děl starých mistrů pro své potřeby, ale někdy až zkratkovitě a bez zájmu o bližší vysvětlení jednotlivých tradic jako takových. Některé dílčí závěry jsou založeny jen na jedné či dvou krátkých citacích bez bližšího objasnění. Nejedná se přímo o dezinterpretaci dřívějších filosofů, ale takovéto čtení jejich děl a myšlenek by rozhodně neobstálo, pokud by šlo v recenzované knize pouze o výklad jejich filosofie.

Kniha sice může v některých dílčích aspektech přispívat k potenciálnímu vytvoření nové politické teorie či nové teorie mezinárodních vztahů, ale rozhodně to nedělá koherentně. Navíc Yan Xuetongova pozice ohledně široce debatované otázky, zda existuje specifická čínská teorie mezinárodních je jasná. Čínská teorie mezinárodních vztahů v singulární a jasně vymezené podobě neexistuje a snad ani existovat nemůže (srov. dodatek 3 recenzované knihy). Kniha především přispívá k obohacení současných mezinárodních vztahů a politického myšlení. Leitmotivem celé publikace je koncept lidské autority (wang). Už jen způsob, jakým je tento koncept z čínštiny překládán („lidská autorita“, „humane authority“ v anglickém překladu) naznačuje, že kniha se snaží o interpretaci a aktualizaci dřívějších principů. Tradiční překlad tohoto konceptu se totiž mnohem spíše vztahuje k moudrosti, správnosti a králi jakožto specifické formě politické autority. Důležité je však především to, že tento koncept je využit na pozadí mezinárodně-politického realismu, jehož je Yan stoupencem. V jeho podání se pak realismus stává „morálním“ realismem ve smyslu existence správné politické autority. Cesta Číny k pozici supervelmoci nevede přes mechanicky pochopené zvyšování ekonomické či vojenské moci, ale skrze správné vedení se skutečnou lidskou autoritou. Takováto autorita možná nezabraňuje existenci mezinárodních konfliktů, jak by si to představovali např. konfuciáni, ale rozhodně by měla přispět ke zvládání konfliktů a dalších problémů na domácí i mezinárodní scé­ně.

Kniha je bezesporu zajímavým příspěvkem k diskusi o mezinárodní politice. Lze ji především chápat jako obohacení teoretického myšlení o mezinárodních vztazích, ale i jako reflexi zvyšujícího se vlivu Číny a i jako určitou „konceptuální“ předpověď toho, jakým způsobem Čína může dosáhnout ještě vyššího vlivu v mezinárodní politice. Z tohoto pohledu je pak možno publikaci doporučit zájemcům o teorie mezinárodních vztahů a zejména těm, které zajímají nezápadní perspektivy. Rovněž může být inspirativní pro všechny, kteří chtějí na obecnější a teoretičtější úrovni pochopit, co může znamenat růst moci Číny v mezinárodní politice.

Yan Xuetong (2011): Ancient Chinese Thought, Modern Chinese Power. Eds.: Bell, Daniel A. – Sun Zhe. Princeton, N.J.: Princeton University Press.


Poznámky

  1. V recenzi je používána pinyin transkripce vyjma zažitého přepisu pro jména Konfucius a konfucianismus.1
blog comments powered by Disqus
Autor
Aleš Karmazin
Rubrika
Recenze
Publikováno
28. 12. 2013