Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Zheng Yongnian: The Chinese Communist Party as Organizational Emperor. Culture, Reproduction and Transformation

Čína a její politika patří v současnosti mezi jedno z nejprominen­tnějších témat ve výzkumu mezinárodní politiky. Mezi různými otázkami, které se v souvislosti s Čínou velmi často probírají, však do určité míry chybějí analýzy Čínské komunistické strany (v této recenzi bude používána obvyklá anglická zkratka CCP – the Chinese Communist Party), které se nezaměřují pouze na vnitrostátní a vnitrostranickou politiku, ale mají ambici analyzovat CCP jako specifický a unikátní politický útvar.

Navíc někteří pozorovatelé čínské politiky mohou mít pocit, že CCP není ničím neznámým díky tomu, že jsme velmi dobře obeznámeni se sovětskou komunistickou stranou či dalšími komunistickými stranami z doby nedemokratických režimů ve východní Evropě. Recenzovaná kniha The Chinese Communist Party as Organizational Emperor: Culture, Reproduction and Transformation je studií, která zaplňuje zmíněnou mezeru ve výzkumu a snaží se také ukázat, že CCP není možno vnímat pouze jako kopii sovětského modelu, ale spíše jako produkt čínské kulturně-politické tradice.

Autorem knihy je čínský profesor politologie Zheng Yongnian, který v současnosti působí na univerzitě v Singapuru. Zheng se ve své dosavadní kariéře věnoval čínské zahraniční i domácí politice, kde se zaměřoval na otázky demokratizace a nacionalismu. I v této jeho nejnovější publikaci na téma možností demokracie a demokratizace Číny naráží. V souvislosti s recenzovanou knihou je zajímavá Zhengova akademická biografie. Zheng, podobně jako řada dalších čínských akademiků, studoval politické vědy v Číně a následně v USA, kde však začal pracovat s teoretickými přístupy, které nejsou v Číně příliš populární. Konkrétně v recenzované knize pracuje s konstruktivis­ticko-kritickým teoretickým aparátem. V Zhengově knize se tak spojuje pohled zasvěceného pozorovatele, který vyrůstal v čínské politické kultuře, který se ale snaží analyzovat CCP pomocí západní sociálně-vědní optiky.

Základními třemi cíli knihy jsou: 1) vyvinout koncept, který by vysvětloval politické uspořádání Číny, resp. CCP, 2) vědecky analyzovat CCP a 3) interpretovat kulturní význam politických změn, které se v Číně odehrály od konce 70. let 20. století. (s. xiv-xv) Tyto tři cíle jsou velmi široce vymezené a v případě druhého cíle snad až příliš nekonkrétní. Zheng zmiňuje i tři další otázky, které si při analýze CCP hodlá v průběhu celé knihy klást: A) jak se CCP (z)měnila, B) proč se CCP změnila tak, jak se změnila, C) jaká je povaha CCP. (s. 16) Zároveň hned v úvodu knihy představuje jednu z hlavních tezí a také nejzajímavější myšlenku celé knihy. Touto myšlenkou je, že CCP svou kulturně-politickou rolí v čínském prostředí představuje reinkarnaci dřívějšího císařského vládnutí (autor knihy používá termínu „organizational emperor“). Tato teze je pak také hlavní odpovědí na cíl 1) a otázku C). Při definování těchto cílů a směru knihy se pak Zheng vymezuje proti tomu, co sám považuje za silně zabudovaný prvek lineárního myšlení v hodnocení možností vývoje v politických systémech. Tímto lineárním prvkem má Zheng na mysli teleologickou představu o vývoji všech politických systémů směrem k demokracii. Toto vymezení je však zčásti problematické, a to jednoduše proto, že i sama západní (i mainstreamová) komparativní politologie si je vědoma, např. skrze dnes již klasickou Huntingtonovu teorii vln demokratizace, značné problematičnosti lineárního směřování k demokracii.

Po uvedení zmíněných výzkumných cílů a základního kontextu svého výzkumu v úvodu a první kapitole dává autor své knize následující strukturu. Ve druhé kapitole představuje teoretický rámec své práce. Třetí kapitola se věnuje historickému pozadí vzniku současné struktury politiky v Číně a původu některých politických prvků, které přebírá současná CCP. Poté následuje empirické jádro práce, které je rozebráno v kapitolách 4 – 7. Závěrečnou kapitolu autor věnuje úvahám nad budoucím možným vývojem spíše než shrnutí celé knihy. Jako teoretické zázemí jsou využity hlavní myšlenky třech sociálních teoretiků – Foucaulta, Bourdieuho a Gramsciho –, které sám autor knihy poněkud problematicky řadí pod termín nový marxismus (new Marxism). Od Foucaulta přebírá náhled na diskurz a vztah mezi mocí a věděním, od Bourdieho teorii sociálních polí a způsob analýzy sociálních institucí a od Gramsciho koncept hegemonie.

Povaha CCP je postupně analyzována ve třech krocích, přičemž každému z nich je věnována samostatná kapitola. Čtvrtá kapitola se soustřeďuje na vnitrostranickou politiku CCP. Jako klíčový moment, okolo kterého se koncentrují zlomové momenty, řada klíčových (často neformálních) institucí a hlavní projevy politického boje, Zheng správně identifikuje nástupnictví uvnitř CCP. V páté kapitole je analyzován způsob koexistence CCP a vlády (government)/by­rokracie. Je kladen důraz na vykreslení vlády a byrokratických struktur jako na CCP potenciálně nezávislých entit, ale také na způsoby, jakým CCP dosahuje své dominance nad vládními a byrokratických institucemi. Šestá kapitola se přesouvá k rozboru dominance CCP nad společností. Sedmá kapitola pak doplňuje předchozí tři empirické kapitoly o analýzu role stranických škol (akademií). Právě díky analýze prováděné na třech rozdílných úrovních (vnitrostranická úroveň, strana-stát, strana-společnost) dokáže autor knihy dobře vykreslit působení CCP ve vnitrostátní čínské politice.

Poslední kapitola navazuje na právě zmíněné empirické části jen velmi volně a není ani závěrem či shrnutím v pravém slova smyslu. V závěrečné kapitole se totiž Zheng zamýšlí nad možnostmi demokracie a demokratizace v Číně a snaží se i modelovat možné cesty demokratizace. To je vzhledem k předcházejícímu textu problematické ze dvou důvodů. 1) V samotném závěru obrací svou pozornost k tomu, co bylo v předchozím textu pojednáno maximálně nepřímo. 2) Jeho modelování se do značné míry zakládá na teorii racionální volby a na představě o existenci homogenních sociálních tříd s neměnnými preferencemi, což popírá v předchozích částech knihy.

Kromě výše uvedených (dílčích) nedostatků se však kniha potýká i s celou řadou závažnějších problémů. I když autorův teoretický rámec v obecném smyslu odpovídá tomu, jak autor přistupuje k analýze, není teoretický rámec v jednotlivých kapitolách (kromě 6. a 7. kapitoly) téměř vůbec využíván. Také se v textu neobjevuje žádná explicitní foucaultovská analýza vztahu mezi mocí a věděním či analýza sociálního pole. Kniha také po celou dobu pracuje s tezí, že CCP je „organizational emperor“, avšak tato teze není nikde přímo a podrobněji vysvětlena ani dostatečně obhájena. Obhajoba této teze je omezena na řadu náznaků či až příliš obecných historických srovnání, podle kterých by snad každá strana v totalitním státě mohla být „organizational emperor“. Kromě toho se v textu objevuje celá řada tvrzení, která nejsou blíže objasněna. Knize rovněž chybí závěrečná kapitola, která by jasně demonstrovala odpovědi na položené výzkumné cíle/otázky.

Přes uvedené problémy lze recenzovanou knihu považovat za hodnotný příspěvek k výzkumu CCP. Kniha totiž často podává poměrně hluboký popis CCP, její struktury a jejího fungování, přičemž autor využívá řady čínských pramenů i „vnitřní“ znalosti Číny a její politiky. Zajímavá je také snaha analyzovat politickou stranu s pomocí sociální teorie, nikoliv tradičních schémat komparativní politologie, která by mohla spíše svazovat možnosti porozumění do konceptů vyvinutých pro politické strany v západním světě. Závěrem tak lze knihu doporučit všem studentům a akademikům zajímajícím se o fungování čínské domácí politiky. Tato kniha by mohla obohatit rovněž odborníky a/nebo politiky, kteří potřebují pro své rozhodování analyzovat procesy na čínské politické scéně, i když této skupině lidí není primárně určena.

Zheng Yongnian (2010): The Chinese Communist Party as Organizational Emperor. Culture, Reproduction and Transformation. London, New York: Routledge.

blog comments powered by Disqus
Autor
Aleš Karmazin
Rubrika
Recenze
Témata
, ,
Publikováno
28. 12. 2012