Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

GP Briefing: Egypt míří k prezidentským volbám

Po velmi bouřlivém vývoji v několika posledních týdnech se zdá, že se konečně stabilizoval seznam kandidátů pro egyptské prezidentské volby, jež by se měly uskutečnit na konci května. Výsledná třináctka reprezentuje široký průřez egyptským politickým polem, přičemž odhady dávají prozatím největší šance sekulárnímu kandidátu Amr Moussovi. Právě chaotický proces výběru a schvalování jednotlivých uchazečů o post prezidenta, při kterém byli postupně diskvalifikováni hned tři podle průzkumů nejpopulárnější z nich a který byl doprovázen častými a stále trvajícími demonstracemi, ovšem poměrně dobře ilustruje těžkosti, které provázejí tranzici nejlidnatější arabské země směrem k demokracii.

Turbulentní vývoj posledního měsíce odstartovalo již na konci března Muslimské bratrstvo (MB), vítěz parlamentních voleb ze začátku roku, které se rozhodlo oproti svým slibům zaregistrovat svého kandidáta v podobě vysoce postaveného a velmi vlivného člena hnutí Khairata Al-Shatera. Samotné toto rozhodnutí vyvolalo vlnu spekulací o důvodech, které přimělo MB porušit své dřívější sliby, Marc Lynch v této souvislosti zmiňuje dva hlavní náhledy – první z nich akcentuje především strach MB ze stálé dominance armády během procesu tranzice, druhý naopak zdůrazňuje možnou spolupráci obou, kdy armáda mění s MB politický vliv za respektování svých zájmů. .

Al-Shater byl nicméně společně s velmi radikálním televizním kazatelem Hazemem Salahem Abu Ismailem (profil z NYT a z blogu The Egypt Report), bývalým šéfem Mubarakovy tajné policie Suleimanem a bývalým diplomatem Amr Moussou viděn jako jeden z hlavních favoritů nadcházejících voleb. Několik dnů po uzavření přihlášek ovšem egyptský parlament schválil zákon, podle kterého se prezidentských voleb nesmí účastnit kandidáti spjatí s Mubarakovým režimem, což z boje vyřazovalo jak Suleimana, tak dalšího poměrně populárního kandidáta, Ahmeda Shafiqa, který byl předrevolučním premiérem. Komise pro prezidentské volby následně z voleb škrtla z formálních důvodů kromě nich dalších devět kandidátů a mezi nimi i Al-Shatera, Abu Ismaila, a Suleimana. Kompletní přehled vyloučených a důvody vyloučení od blogerky Zenobia. Poté co 23. dubna přechodná vojenská vláda země posvětila zmíněný zákon o zákazu veřejné činnosti činitelů Mubarakova režimu, proti němu podal Shafiq odvolání, které bylo poměrně překvapivě přijato a umožnilo mu opět kandidovat (více např Egypt Independent nebo Al Jazeera).

Finální počet kandidátů se tak 26. dubna ustálil na číslu 13, přičemž MB dokázalo do tohoto seznamu protlačit na poslední chvíli i svého „rezervního“ kandidáta v podobě předsedy jeho politické strany Mohameda Morsiho (širší profil na NYT). Profily celé výsledné třináctky přináší například BBC nebo egyptský Al Ahram. Isobel Coleman poté tvrdí, že mezi jednotlivými kandidáty nejsou ve většině oblastí výrazné rozpory, co je ale skutečně odlišuje, je postoj k islámu a jeho roli ve veřejném životě.

Největší šance na vítězství jsou připisovány Amr Moussovi, tedy v podstatě kandidátu armády a sekularistů, Ahmedu Shafiqovi, tedy další osobnosti s pevnými vazbami na armádu, Abdelu Fotouhovi (rozhovor s Al Jazeerou), bývalému členu MB, jenž je považován za kandidáta revolučních liberálů, ale i salafistů a kandidátu MB Morsimu. Steve Negus ale připomíná, že podobně jako v parlamentních volbách se bude velká většina Egypťanů rozhodovat na poslední chvíli, což se může opět projevit nárůstem hlasů pro islamisty nyní procházející krizí popularity (blíže WSJ, Al Jazeera). Některé další rozdíly oproti parlamentním volbám a hlavní výhody a nevýhody jednotlivých kandidátů shrnuje komentář H. Hellyera. Mnohé analýzy pak konstatují, že s vyloučením hlavních islamistických kandidátů se nyní bude bojovat především o salafistické a obecně konzervativní voliče (např. Al-Ahram). The National pak připomíná, že dva kandidáti spjatí s MB (Morsi a Fotouh) pro něj představují významný test jednoty. Antropoložka Yasmin Ahmed pak ukazuje podle čeho se vlastně voliči islamistů rozhodují.

Podle Michaela Collinse Dunna již chaotický proces výběru a selekce kandidátů, při kterém jich byla bezmála polovina vyloučena, volby připravil o veškerou důvěryhodnost. The Economist se ve svém komentáři naopak domnívá, že eliminací extrémních kandidátů typu Abu Ismaila se volby sice stávají nudnější, ale zároveň pro Egypt bezpečnější. S úlevou zareagoval například i bloger Issander Al-Amrani na vlivném blogu The Arabist. Hani Sabra a John Watling poté na stránkách Foreign Policy poukazují na to, že v chaosu ohledně prezidentských voleb a dalších kauz (dohadování o ústavu a vlastně i o prezidentských pravomocech, spory s USA, stálé protesty na náměstích ad.) se zapomíná na volný pád egyptské ekonomiky, což může mít do budoucna mnohem zásadnější dopad. To zdůrazňuje i rozsáhlá analýza Chatham House. Mohamed al-Dahshan poté sumarizuje vývoj a osobnosti vyloučených kandidátů a svůj příspěvek zakončuje větou, že i přes jednotlivé zmatky tentokrát alespoň roky dopředu nevíme, kdo vyhraje. Mnohem skeptičtější názor pak prezentuje Ammar Ali-Hassan, který načrtává deset možných scénářů budoucího vývoje s tím, že očekává silnější nedemokratické zapojení armády.

Celý proces výběru kandidátů poté bývá řadou komentátorů interpretován jako „přetlačování“ MB a armády, respektive jí vedenou Nejvyšší radou. Podle rozsáhlé analýzy International Crisis Group totiž prezidentské volby představují pro armádu, jež se odcizila jak sekulárním liberálům, tak islamistům, jednu z posledních (legálních) možností, jak si udržet politickou moc a chránit své zájmy. ICG také poukazuje na prakticky totální ztrátu důvěry mezi jednotlivými skupinami, přičemž souboj sekularistů, armády a islamistů je tak nyní viděn mnohými z nich jako hra s nulovým součtem. Postupnou eskalaci vzájemného konfliktu, který se promítá i do vyhrocené kampaně jednotlivých kandidátů, komentuje také panarabský deník Al-Hajját. Noha al-Hennawy naopak obviňuje MB z toho, že nevystupuje proti armádě dost silně a nechává jí volnou ruku k manipulaci s procesem tranzice. Podobný názor pak prezentuje i Nader Fergany a proti zasahování armády do politiky koneckonců protestovaly v posledních týdnech i desetitisíce lidí (často islamistů, byť ne pouze) na náměstí Tahrír (NYT).

Nová rubrika časopisu Global Politics GP Briefing vám bude každý týden přinášet souhrn nejdůležitějších názorů, které potřebujete vědět, vždy na jedno aktuální téma.

blog comments powered by Disqus
Autor
Jan Daniel
Rubrika
GP Briefing, Redakce
Témata
,
Publikováno
30. 4. 2012