Bernd Posselt: Evropská unie bude ideální až za 100 let
Michal Vít - 1. Únor 2010, rubrika Rozhovory
Témata: Evropská unie, Evropský parlament, Turecko
Bernd Posselt je poslancem Evropského parlamentu, předsedou Panevropské
unie Německo a členem Česko-německého diskusního fóra.
Exklusivní rozhovor, který poskytl Global Politics, se týká jeho pohledu na
současný stav integrace Evropské unie, na její další rozšiřování nebo
na pozici Turecka jako kandidátské země. Příjemným překvapením rozhovoru
je poměrně otevřené představení názorů Bernda Posselta na budoucí
podobu EU a na časový horizont jejího dalšího rozšíření.
Dr. Bernd Posselt (1956) je od roku 1994 poslancem Evropského
parlamentu za CSU (Křesťansko-sociální unie). Od roku 1978 do 1994 byl
asistentem Otto von Habsburga v Evropském parlamentu. Od roku 1998 je
předsedou Panevropské unie Německo. Zabývá se problematikou rozšiřování
EU, vztahy zejména s balkánskými státy (v letech 2004–2009 byl vedoucím
delegace Evropského parlamentu pro Chorvatsko) a mimo jiné se věnuje
česko-německým vztahům. Od roku 1998 je členem Česko-německého
diskusního fóra. Bernd Posselt je původní profesí novinář.
Rozhovor proběhl v Mnichově v říjnu 2009.
Ve volebním programu CSU pro volby do Evropského parlamentu stojí, že Evropské unie musí mít jasně definované hranice. Co přesně míníte těmito hranicemi – počet členů EU, hlubší vnitřní integraci nebo rozdělení kompetencí?
Na rozšíření EU je třeba nahlížet nejen z pohledu stanovených kritérií, to znamená v současné době Kodaňských kritérií, ale také z hlediska podstaty daného státu, zda se jedná o stát evropský. S tím souvisí otázka, co je evropský stát. Odpověď na tuto otázku nelze plošně dogmaticky prosazovat, neboť tu se musí pokusit zodpovědět každý sám. Z mého hlediska a z hlediska CSU leží na východní hranici východoevropských států. To znamená, že Chorvatsko bude v roce 2010 přijato do EU a následně všechny státy mezi Chorvatskem a Řeckem. To stejné se týká také Běloruska, Ukrajiny a Moldávie. U těchto států je pouze otázka, kdy a za jakých podmínek budou přijaty. Následně jsou státy, které nejsou ze své podstaty evropskými státy (Rusko, kavkazské státy, Turecko, Izrael, státy severní Afriky), ale je třeba s nimi navázat blízké vztahy prostřednictvím privilegovaného partnerství. Státy stojící mimo EU si samy musí ujasnit, co je pro ně hlavní podstata. Je tedy zásadní rozdíl mezi členstvím a partnerstvím.
Vaše představa EU je tedy podobná jako pojetí Rady Evropy? Myslím tím geografickou oblast působnosti Rady Evropy, která zahrnuje mimo jiné i kavkazské státy.
Ano, ale bez členství zmíněných států v EU. Politicky a ekonomicky by tyto státy měly velmi blízký vztah k EU a také nemalý vliv, ale ne členství.
V jakém časovém horizontu vidíte další rozšíření EU?
V případě Chorvatska se domnívám, že jsou přístupové rozhovory zbytečně protahovány. Chorvatsko mělo být přijato již v roce 2004 společně se státy středoevropského regionu. Myslím si, že Chorvatsko je připraveno lépe než některé státy, které jsou dnes členy – například Rumunsko nebo Bulharsko. Z hlediska historické příslušnosti Chorvatska ke střední Evropě není důvod, proč by mělo stát tak dlouhou dobu mimo EU. Nesouhlasím s tím, aby politické kritéria byla překrucována podle toho, jak se to komu hodí, ale např. u ekonomických kritérií byla požadována naprostá důslednost. Musí být jasně stanovena kritéria, která se budou také týkat toho, co je vlastně evropská země. Na podzim 2005 jsem vedl v Evropském parlamentu zajímavou debatu s poslancem Cohn-Benditem o tom, kde leží hranice EU. Shodli jsme se, že případné rozšíření EU o Turecko by bylo prvním opravdovým rozšířením Evropy, resp. EU. Samozřejmě, že Cohn-Bendit chce, aby se EU rozšířila za své hranice, což já odmítám. Prosazuji velmi úzký vztah s Tureckem formou privilegovaného partnerství. U ostatních balkánských států vidím jejich členství v EU v perspektivě 10, maximálně 20 let.
Otázku přistoupení Chorvatska tedy vidíte jako politický problém některých států EU?
V případě Chorvatska se jedná opravdu o politický problém. Jak je možné, že se tohoto času vysoký představitel pro SZBP Javier Solana může vyjádřit, že Izrael je připraven na případný vstup do EU mnohem lépe než Chorvatsko? Tím úplně popírá podstatu EU.
Proti Chorvatsku (a balkánským státům obecně) často zaznívají argumenty, že v politickém a společenském životě hraje podstatnou roli nacionalismus. V tomto nevidíte problém při přistoupení balkánských států?
Konkrétně v případě Chorvatska je velký rozdíl, zda se budeme soustředit na národní nebo na regionální úroveň. Osobně se znám s politiky z Východní Slavonie a na regionální úrovni se rozhodně nejedná o oblibu nacionalismu. Na celostátní úrovni se mohou některá prohlášení zdát nacionálně zabarvená, ale rozhodně ne dramaticky více než v ostatních zemích EU. Uvedu jeden příklad. Když se volil předseda zahraničního výboru EP, stáli proti sobě můj kolega z CDU Elmar Brok a polský poslanec Ryszard Czarnecki. Hlasoval jsem pro Czarneckého, ačkoli mi mnoho kolegů říkalo, že jsem měl volit Broka, neboť se přece jedná o německý post. V prvé řadě se nejedná o německý post a za druhé se nikdo nepozastavil nad tím, že by tato reakce mohla mít závan nacionalismu. Tento příklad je samozřejmě nadsazený, ale v principu velmi pravdivý. V případě Srbska, které je velmi často označováno za stát, kde se nacionalismus i nadále rozmáhá, je nutné vycházet ze současného stavu, ve kterém se nachází: Srbsko je nyní de facto na začátku své identifikace s EU a záleží, zda se otevře Evropě, či zůstane uzavřeno bez vidiny rozvoje. Nedávno jsem hovořil s jedním srbským starostou z Vojvodiny, který je členem z našeho pohledu nacionalistické strany, a jasně mi řekl, že pro Srbsko není jiná možnost než směřovat do EU. V případě Srbska jsem optimistou, že se i zde podaří i díky EU nacionalismus eliminovat již v zárodku.
Jaký je důvod Vašeho nesouhlasu se vstupem Turecka do EU?
Chce-li EU hrát významnou roli v globalizovaném světě po boku USA, Číny a jiných, musí tvořit jednotný celek nejen z ekonomického hlediska, ale zejména z kulturního a politického. Proto je důležité, aby se EU více integrovala z politického hlediska a aby se občané byli schopni identifikovat s EU. Z tohoto pohledu je jasné, že Turecko není evropskou zemí a rozšíření EU o Turecko by rozhodně nepřineslo posílení tohoto faktoru. Ale regionální a ekonomická spolupráce EU s Tureckem je bezpochyby velmi důležitá, nejlépe formou privilegovaného partnerství. EU není uskupením pouze ekonomickým a politickým, ale také ze značné části kulturním společenstvím a z tohoto pohledu odmítám vstup Turecka do EU. Turecko jednoduše není evropskou zemí.
Jakým směrem by se měl ubírat směr evropské integrace? Na ekonomickou oblast, jako je dokončení společného trhu, nebo spíše na politickou oblast?
Ekonomická část integrace je bez pochyby velmi důležitá, ale je nutné se věnovat i tomu netechnokratickému směru integrace. Lisabonská smlouva učinila velký pokrok ve vnímání zahraničně-politické oblasti, což je jeden z předpokladů silné pozice EU vůči vnějšímu světu. Je také nutné dbát i na demokratizaci institucí EU. Evropský parlament sice posílil své pravomoci, ale stále nemá legislativní pravomoc a ostatní instituce, zejména Komise, jsou pro normální občany stále velmi nedostupné a nesrozumitelné. Na tom je třeba pracovat. Nicméně se domnívám, že nyní je nutné nespěchat s další reformní smlouvou, aby se usadily současné změny. Přibližně za 10 let bude aktuální hlavně obranná a zahraniční politika, na což je třeba se dopředu připravit.
Na závěr si dovolím jednu nadnesenou otázku. Jaká je Vaše představa ideální EU?
Má představa ideální EU je, aby toto společenství bylo jednotné, pochopitelné a občané s ním cítili sounáležitost. Když lidé nerozumí procesům, které v EU probíhají, jak se s tím mohou ztotožnit? Je nutné, aby EU měla nějaký základní dokument, můžeme to nazvat ústavou, které by rozumělo i malé dítě, a celá struktura institucí by byla pochopitelná – místo Komise vláda, místo předsedy prezident atd. Současná EU rozhodně není snadno pochopitelná a srozumitelná. To se týká také zahraniční politiky. Chápu, že to je velmi citlivé téma pro každý stát, ale současný stav není dlouhodobě udržitelný. Jestliže chce být EU jeden politický celek, pak musí mít jednotnou zahraniční politiku. Na druhou stranu jsem pragmatický. V evropské politice se pohybuji již dlouho, a proto vím, že vše má svůj čas. Nikdy jsem nepomyslel, že je možné, aby byl Evropský parlament volen přímo, abychom měli společnou měnu a další významné společné projekty. Tento proces nelze uspíšit jednotlivým rozhodnutím, musí se k nim dospět časem. Proto není zas tak důležité, zda bude společná zahraniční politika ve své ryzí podstatě ustanovena na 10, 20 nebo 50 let. Důležité je, že se k tomu pomalými kroky přibližujeme. Proto není pro mne příliš důležité, kdy se podoba EU přiblíží mé ideální představě, což může trvat i sto let.
Děkuji za rozhovor
Autor studuje mezinárodní vztahy a evropská studia na Masarykově univerzitě a je místopředsedou Studentské sekce Mezinárodního politologického ústavu MU.
Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy
S podporou International Institute of Political Science v Brně