Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

O extremismu, terorismu a bezpečnostních studiích

Miroslav Mareš na katedře politologie FSS Masarykovy univerzity řídí obor Bezpečnostní a strategická studia a odborně se věnuje především extremismu. Jak docent Mareš vnímá samotný pojem extremismus a jak se dívá na terorismus či na jeho moderní bojové a propagandistické prostředky? Jakým směrem se orientuje výuka bezpečnostních studií v Brně? Na tyto a další otázky odpovídal známý domácí odborník v rozhovoru pro GP.

Doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D., působí na katedře politologie
FSS MU. Odborně se zabývá především výzkumem extremismu, terorismu a
politickými stranami, především v politických systémech ČR a EU.
Docent Mareš je mimo jiné členem vědecké rady Ústavu strategických
studií Univerzity obrany v Brně, člen redakční rady Politologického
časopisu či časopisu Rexter. Své texty publikoval v řadě sborníků a
časopisů u nás i v zahraničí (USA, Německo).

 

Téměř každý den je v médiích používán pojem extremismus, který však dodnes není jednoznačně definován. Politolog Zdeněk Zbořil řadu let prosazuje umírněné užívání tohoto de facto žurnalistického termínu. Nese termín reálnou náplň nebo se jedná o úmyslně znejasněný, manipulační obrat?

Záleží na kontextu použití pojmu. Někdo jej může používat jako difamační obrat v politickém boji, existují však i propracované koncepce použití, především od Uwe Backese a Eckharda Jesseho. Ty jej vymezují v zásadě jako antitezi dějinné linie vývoje demokratického ústavního státu.

Široce se používá označení Al-Káida, jméno Usáma bin Ládin či teroristické útoky z 11. září 2001… Útok na New York však dodnes nebyl dostatečně osvětlen, tudíž spíše stále sílí názory, že smrtící atak byl pro strategické záměry USA požehnáním, jež následovalo po nastolení nové energetické politiky… Jak, prosím, nahlížíte na podobné názory?

Nevěřím, že by 11. září bylo záminkou ke globální expanzi USA, která by byla výsledkem nějakého spiknutí proamerických kruhů připsaného neoprávněně na vrub islamistům. Útoky z 11. září dočasně vzbudily vlnu solidarity s USA, ale dnes již v podpoře USA nebo naopak v antiamerikanismu dominují jiné faktory. A snaha o kontrolu uzlů světového obchodu a oblastí surovinových zdrojů je v politice USA jakožto supervelmoci tak jako tak tradičně přítomna.

Samozřejmě jsem nemínil, že by za útokem nestáli islamisté, šlo mi spíše o situaci možného zneužití tohoto výrazného momentu. Nakolik je v tomto smyslu možné spojovat tradici krajní pravice vzniklé na starém kontinentu s radikálním politickým islamismem?

Nevím, jestli jsem zcela pochopil otázku. Pokud směřuje k porovnání tradičního fašismu s islamismem, lze podle mě sledovat určité společné mechanismy politického působení, ale ideologicky se jedná z velké části o odlišné fenomény. Proto například odmítám pojem islamofašismus. Společně sdílený antisemitismus však v řadě případů spojil historické nacisty i soudobé neonacisty s islamismem, viz třeba společné revizionistické konference.

Pokud se ptáte na současnou krajní pravici, jsou její moderní proudy hodně závislé na voličích, kteří protestují proti přistěhovalectví z muslimského světa a proti nárůstu islámských komunit v Evropě. Samozřejmě že v propagandě ultrapravice využívá kritiku militantního džihádismu. Domnívám se, že ten se ale více soustřeďuje na nepřátelství vůči západní dekadenci a imperialismu než na boj proti evropské ultrapravici.

Ještě k mezinárodnímu terorismu. V nedávné minulosti jsme byli trochu absurdně upozorňováni, že teroristické skupiny mohou operovat mezikontinentálními střelami. Uvedl byste pro reálné srovnání některé moderní postupy světového terorismu?

Myslím si, že důraz je nyní teroristy kladen hlavně na sebevražedný terorismus v různých podobách Za hrozbu do budoucna považuji námořní terorismus (např. skrze kontejnerové nákladní lodě). Domnívám se však, že otevřeně teroristických útoků bude ubývat na úkor dlouhodobější subverze, infiltrace do mocenských struktur a vyvolávání masových nepokojů ze strany extremistů. Mezikontinentální rakety zůstanou zbraní států, ne nestátních teroristů. K nim se mohou dostat pouze se státní pomocí nebo tehdy, pokud by získali pod kontrolu státní vojenská zařízení.

Zajímal by mne Váš náhled na budoucnost kyberterorismu. Z posledních let jsou známé případy kyberútoků – například v Estonsku, v Gruzii, v ústředí NATO či na ministerstvech v USA.

Tady bych spíše použil pojem kybernetická válka, protože terorismus se spoléhá primárně na zastrašující účinek, zatímco Vámi uváděné případy směřovaly i k přímému poškození potenciálu protivníka. Souhlasím s tím, že je to velmi důležité téma.

Jste autorem pozoruhodné knihy Terorismus v České republice. Hrozí v současnosti reálné nebezpečí teroristického útoku v České republice?

Mám za to, že zcela aktuálně zde hrozba není. Ale určitý potenciál pro spáchání teroristických činů, včetně bombových útoků s masovějším dopadem, v ČR existuje. Ze strany džihádistů může být motivem odpor k zahraničněpo­litické orientaci ČR, především ve vztahu k USA a k Izraeli, a přítomnost židovských a amerických turistů v ČR i islamofobní projevy v ČR.

S tímto souvisí i nedávný provokativní pochod pravicových radikálů židovskou čtvrtí v Praze, který byl městem zakázán. Kvůli nepovolenému protestu, uskutečněnému prý proti válce v Iráku, zasáhli policisté a situaci využili k potyčkám i anarchisté. Myslíte si, jakožto bývalý soudní znalec, že podobným manifestacím má být apriori bráněno, či je lepší zasáhnout teprve při zjevném porušení zákona?

Na úvod musím říct, že jako soudní znalec bych neměl řešit právní otázky. Ale role soudního znalce je v ČR nepochopena, a to bohužel nejen v laických kruzích, což byl jeden z důvodů mé rezignace na tuto činnost. Ale k meritu otázky, na niž odpovím z pozice vystudovaného politologa a právníka zabývajícího se touto problematikou. Prvním problémem je, že v ČR vlastně kvůli vágním zákonům a jejich nejednoznačnému a nejednotnému výkladu není často jasné, kdy dojde k porušení zákona. Obecně bych preferoval takové zákonné vymezení, které by příliš nezasahovalo do svobody shromažďování, snad s určitou výjimkou přesně vymezených pietních míst. Domnívám se, že hlavním kritériem pro rozpouštění demonstrací by mělo být násilné jednání jejich účastníků.

Jedním ze souvisejících bezpečnostních témat, jež hýbají středoevropským veřejným míněním, je tzv. americký radar a protiraketový systém USA. Považujete celý bezpečnostní projekt za racionální?

Nevím přesně, co v daném kontextu myslíte slovem racionální. Jako sociální vědec a ostatně i jako občan jsem v zásadě odkázán na víru v informace od technických odborníků, a v tomto případě se jejich informace o schopnostech systému liší. Nemám dostatek technických znalostí, abych byl projekt schopen posoudit racionálně z tohoto hlediska. Ke komu se přikláním, to už přinejmenším podprahově ovlivňují spíše moje strategické úvahy či politické sympatie.

Podle mě jednají USA racionálně tím, že se snaží rozšířit svůj geopolitický vliv. Pokud věřím v převahu USA jakožto dominující velmoci 21. století, považuji spojenectví malého státu s ní za racionální. Zvláště pak v situaci, kdy společná evropská bezpečnostní politika je spíše chimérou, alespoň ve skutečně zásadních otázkách.

Nevěřím ovšem v to, že pokud by nějaký tzv. darebácký stát sestrojil omezený počet jaderných náloží a balistických raket schopných zasáhnout USA, vystřelil by je tak, aby je vybudovaný protiraketový systém byl schopen zlikvidovat. Existují méně riskantní způsoby jak dopravit funkční jaderné nálože k americkému území, třeba kontejnerovými loděmi. Současný systém protiraketové obrany má podle mého názoru smysl jednak ve strategickém rozšíření pozic USA do našeho geopolitického prostoru, jednak možná jako element budoucího mocnějšího systému, schopného odvrátit masový jaderný úder proti USA.

Na závěr se věnujme Vašemu pedagogickému působení. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity vedete obor Bezpečnostní a strategická studia, založil jste také odborný časopis Rexter. Jaká je vaše představa o rozvoji tohoto oboru?

Naším hlavním cílem je vychovat odborníky, schopné pochopit a řešit bezpečnostní dění na společenské mesoúrovni a makroúrovni (zhruba od komunální/regi­onální bezpečnosti výše). Klademe důraz na soudobé komplexní a širší pojetí bezpečnosti, nikoliv však pojetí bezbřehé – nezabýváme se tedy například bezpečností práce.

Jaká by tudíž měla být náplň výuky a profil absolventa oboru?

Na bakalářském stupni zohledňujeme dokument „Společné minimum pro potřeby vzdělávání odborníků v oblasti bezpečnosti“, schválený vloni Bezpečnostní radou státu a následně ministerskou akreditační komisí. Snažíme se studentům a studentkám poskytnout vědomostní zázemí o pojetí a metodologii oboru, o domácí a mezinárodní bezpečnostní politice a o soudobých bezpečnostních hrozbách a rizicích a o řešení soudobých bezpečnostních problémů (a to i ze strategického hlediska). Mezi bakalářským a magisterským studiem jsou samozřejmě rozdíly v nárocích a odbornosti. Doufáme v uplatnění absolventů ve státní a mezinárodní administrativě, v bezpečnostních složkách, v nevládních organizacích zabývajících se bezpečnostní problematikou, v mediální sféře apod. Výzkumně samozřejmě část z nás, včetně mě, navazuje na dlouholeté tradice výzkumu politického násilí, terorismu a extremismu na katedře politologie, ale zbytek oddělení se věnuje i jiným důležitým oblastem výzkumu soudobé bezpečnosti, namátkou organizovanému zločinu, surovinovým konfliktům, etnickým konfliktům, sociálním dopadům kybernetických válek, konceptualizaci lidské bezpečnosti a podobně.

Děkuji za Váš čas a názory.

Mgr. Pavel Kopecký

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Pavel Kopecký
Rubrika
Rozhovory
Témata
, ,
Publikováno
23. 11. 2008