Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Rozvážný pozorovatel z Heidelbergu

Světově uznávaný ekonom a právník Paul Kirchhof přijel ve čtvrtek 5. února do Prahy, aby se zúčastnil předsednické konference na téma rodičovská péče a politika zaměstnanosti, kde mimo něj vystoupili například komisař EK Vladimír Špidla a ministr Petr Nečas. Setkal se s místopředsedou vlády pro evropské záležitosti Alexandrem Vondrou, s poslancem Markem Bendou a jinými. Pro Global Politics si vyčlenil dvacet minut v Růžovém salonku Senátu.

Paul Kirchof (nar. 21. února 1943) je německý právník a profesor na univerzitě v Heidelbergu. V období 1987–1999 byl soudcem Spolkového ústavního soudu. V roce 2005 byl ekonomickým poradcem Angely Merkelové během její předvolební kampaně. Neuspěl s myšlenkou zavedení rovné daně a to ho stálo křeslo ministra financí. Paul Kirchhof je rovněž členem kontrolní komise Deutsche Bank. Kirchhof je členem Pontifikální akademie ve Vatikánu, je katolík a má čtyři děti.

 

Během předvolební kampaně, které jste se zúčastnil po boku Angely Merkelové, vás deník Frankfurter Allgemeine Zeitung nazval Paprskem naděje. Můžete se nyní s nadějí vyjádřit k budoucnosti světové ekonomiky? Znáte nějaké řešení pro zmírnění ekonomické recese? Plyne z krize nějaké ponaučení?

Tato krize opravdu poskytuje jisté ponaučení. Dosud jsme se pohybovali převážně v kategoriích růstu, ale krize nám dává podnět k tomu, abychom začali uvažovat i v kategoriích odpovědnosti.

Například?

Dnes se banky často chovají tak, že neposkytují úvěr, od kterého čekají, že jim bude splacen v nějaké rozumné úrokové míře, ale poskytují úvěry společnostem, které byly účelově založeny, a tím získávají peníze na další transakce.

Je proti tomu nějaká obrana? Jak jinak mají banky čelit krizi?

Jde o to, že každá banka by měla riziko krize předvídat a posléze se s ním vyrovnat sama. Na evropské úrovni by bylo vhodné přijmout opatření, která by stanovila v této záležitosti jasná pravidla. Rovněž je nezbytné bojovat za větší odpovědnost bank. Svoboda není všechno. Měla by kráčet ruku v ruce právě s odpovědností.

Jaká opatření by se měla přijmout?

Je zapotřebí posílit transparentnost, zejména v případě fondů; aby ten, kdo vkládá své peníze do fondu, opravdu věděl, do čeho jsou jeho finance investovány. Dále je podstatná otázka anonymity. Není možné, aby mezinárodně působící společnosti a korporace byly zcela anonymní, jak je tomu dnes. V současnosti není zcela jasné, k čemu byla ta která společnost založena, za jakým účelem, z čeho se skládá, kdo za ní stojí a tak podobně.

Nemohlo by pomoci posílení státní kontroly nad bankami, což se díky krizi děje nyní jak v Americe, tak třeba v Německu?

Stát by neměl provozovat banky, koneckonců to neumí lépe než soukromník. Když už se stát přece jenom rozhodne zasáhnout do bankovního sektoru, měl by postupovat tak, že nejprve banku sanuje a posléze zisk z takového podniku vrátí alespoň v určité míře daňovým poplatníkům, jejichž finance sanaci umožnily. Musíme si ale uvědomit, že má smysl zachraňovat jen takové banky, které jsou té záchrany vůbec schopny. Když nějaká banka není schopna sanace, nemá smysl do ní investovat. Angažmá státu v bankovních záležitostech by ale mělo být časově omezené.

V devadesátých letech jste asistoval při ratifikaci Maastrichtské smlouvy. Myslíte si, že je stále relevantní? Má například zavedení společné euroměny nějaký, ať už pozitivní nebo negativní, vliv na probíhající krizi?

Tehdy jsem byl zpravodajem pro Maastrichtskou smlouvu u Spolkového ústavního soudu. Tenkrát jsme téma eura hodně řešili. Je zapotřebí si uvědomit logickou návaznost, že by nejprve měla vzniknout hospodářská unie a teprve následně unie měnová. Tenkrát nás mnozí ekonomové varovali, že je velice nebezpečné, aby nejprve vznikla unie hospodářská a pak měnová. My jsme ale kladli velký důraz na to, aby byla v projektu měnové unie dostatečně ukotvena stabilizační kritéria pro zajištění budoucnosti eura. To bylo pro ústavní soud to nejdůležitější, navíc pro nás Němce to bylo o to citlivější, protože jsme byli velmi hrdi na stabilní marku. Kvůli tomu jsme kladli velký důraz i na stabilitu eura. Tehdy ovšem došlo k tomu, že zákonodárci změnili ústavu tak, aby bylo možné bez průtahů euro zavést, a kvůli tomu mělo rozhodnutí soudu v tomto případě jen symbolickou hodnotu. Zavedení eura byl tedy projev vůle zákonodárců. Ale jak můžeme vidět, byl to šťastný krok. Dnes se stabilita eura potvrzuje.

Takže euro pomáhá evropským státům při krizi?

To se teprve ukáže, jestli se díky euru podaří krizi zmírnit. Nicméně jsem přesvědčen, že základ je ve srovnání s ostatními měnami postaven dobře.

Na závěr: co si myslíte o současném předsednictví České republiky v Evropské unii?

Imponuje mi, jakým způsobem vedete předsednictví. 6. února jsem se zúčastnil konference o problematice rodičovské péče, kterou pořádal ministr Nečas. Považuji tuto otázku ve spojení s problematikou hospodářského vývoje za mimořádně důležitou. Dále mě velmi těší, že Česká republika otevřela prostor pro kontakt politiků s vědeckým prostředím. Myslím si, že je to evropská tradice: spolupráce politiků s akademickou sférou.

Je mi velmi sympatické, že se české předsednictví zabývá opravdu principiálními otázkami: rodičovskou péčí a hospodářským vývojem, nezabývá se jenom každodenními záležitostmi obchodu. To je velmi lidské a inspirující.

Rozhovor vedl Ondřej Koutský

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Ondřej Koutský
Rubrika
Rozhovory
Témata
Publikováno
8. 3. 2009