Jaký soud pro Saddáma Husajna

Ľubomír Majerčík - 18. Leden 2004, rubrika Studie

Témata: Blízký východ, mezinárodní právo/organizace

Přestože se zájem mezinárodního společenství o souzení Saddáma Husajna zvedl pochopitelně až s Husajnovým polapením, o možnostech postavení iráckých představitelů se diskutuje už delší dobu. Jedním z nejvýznamnějších příspěvků do této debaty byla řeč Davida J.Scheffera, velvyslance USA pro otázky válečných zločinů, přednesená 27. října 1999 na půdě organizace Carnegie Endowment for International Peace. Scheffer v ní představil devět okruhů zločinů Saddáma Husajna tak, jak je identifikovalo americké ministerstvo zahraničních věcí. Jedná se o:

v 80. letech zločiny proti lidskosti a možnou genocidu v kampani „Anfal“ proti iráckým Kurdům včetně použití jedovatého plynu v Halabja v roce 1988, která při jednom útoku zahubila přibližně 5 000 lidí
v 80. letech zločiny proti lidskosti a válečné zločiny užití jedovatého plynu proti Iránu a další válečné zločiny proti Iránu a iránskému lidu
v roce 1990–91 zločiny proti lidskosti a válečné zločiny proti Kuvajtu, jeho lidu a životnímu prostředí a následná protiprávní invaze do Kuvajtu a jeho okupace
v roce 1991 válečné zločiny proti koaličním silám v průběhu války v Zálivu
v průběhu 90. let možné zločiny proti lidskosti a válečné zločiny protiprávních experimentů na lidech
v průběhu roku 1990 možné zločiny proti lidskosti zabití politických odpůrců v Iráku
od roku 1991 zločiny proti lidskosti a možná genocida proti iráckým Kurdům v severním Iráku
od roku 1991 zločiny proti lidskosti a možná genocida proti obyvatelům jižního Iráku
zločiny proti lidskosti a válečné zločiny možných zabití iránských válečných zajatců.

David Scheffer na tomto místě dále nastínil představu o obvinění Saddáma Husajna u mezinárodního trestního tribunálu (ne však dnešního Mezinárodního trestního soudu) a představil snahy, které za tímto cílem podniká americká vláda na úrovni OSN od roku 1997. Na domácí půdě v roce 1997 jak americký Senát, tak Sněmovna reprezentantů posvětily toto úsilí přijetím rezolucí, v roce 1998 Kongres rovněž projevil zájem na ustavení mezinárodního trestního tribunálu k obvinění Saddáma Husajna v Zákoně o osvobození Iráku (Iraq Liberation Act). Od roku 1998 začaly USA rozdělovat prostředky soukromým organizacím, jako například britské lidskoprávní skupině INDICT, na vyšetřování iráckých zločinů.¹

Otázka iráckých zločinů na půdě OSN

Rada bezpečnosti OSN v minulosti ani v roce 2003 nevěnovala trestání iráckých mezinárodních zločinů² soustavnou pozornost. V sedmi rezolucích vyjadřujících se k situaci v Iráku v roce 2003 se o iráckých zločinech dozvíme jen na jednom místě.

Rezoluce 1483 (2003) potvrzuje v preambuli jednou větou potřebu nesení odpovědnosti za zločiny spáchané předešlým iráckým režimem. Zvláštnímu představiteli OSN pro Irák uděluje vágní zodpovědnost za prosazování ochrany lidských práv a povzbuzení mezinárodních snah o právní a soudní reformu. Dále Rada bezpečnosti apeluje na členské státy, aby neposkytovaly členům předešlého iráckého režimu zodpovědným za zločiny útočiště a aby podporovaly akce na jejich předvedení před spravedlnost.³

Tento postup Rady bezpečnosti si vysloužil razantní kritiku mezinárodních lidskoprávních organizací, které vyčítaly USA a Velké Británii nekonzistentní přístup, kdy porušování lidských práv představovalo jedno z odůvodnění vojenské akce proti Iráku, ale příležitost věnovat se tomuto problému na úrovni OSN zůstala nevyužitá.⁴ Lidskoprávní skupiny volaly od dubna 2003 po ustavení komise expertů, která by pod záštitou OSN a s využitím iráckých a mezinárodních specialistů vypracovala program řešící komplexně otázku irácké justice a souzení nejtěžších zločinů podobně, jak tomu bylo v případě bývalé Jugoslávie.⁵

Vedle rezolucí Rady bezpečnosti se stíhání bývalých iráckých zločinů věnují i zprávy generálního tajemníka vycházející z 24.odstavce rezoluce 1483 (2003) požadujícího podávání pravidelných zpráv o postupu Zvláštního představitele OSN pro Irák. První zpráva ze 14.července uvádí, že o těchto otázkách může rozhodovat jen zvolená irácká vláda, přesto je nutné začít vést diskuse co nejdříve.⁶ Sergio Vieira de Mello, Zvláštní představitel pro Irák, navrhuje zřídit fórum umožňující výměnu zkušeností a dne 30. června uspořádává první národní lidskoprávní workshop, kde se probírají i zločiny předešlého iráckého režimu. Sergio Vieira de Mello dále na zasedání Rady bezpečnosti 22. července podporuje myšlenku zřízení smíšeného iráckého a mezinárodního panelu expertů zabývajícího se možnostmi řešení minulých iráckých zločinů.

Druhá, prosincová zpráva pokrývá jen krátké dvouměsíční období od vydání předešlé zprávy do doby útoku na ředitelství OSN v Bagdádu 19. srpna. Zpráva zmiňuje setkání Zvláštního představitele OSN s iráckou Vládní radou, kde se diskutovalo o dalších možnostech spolupráce, jako je poskytnutí expertní pomoci. Od tragického srpnového útoku na bagdádské ředitelství OSN byla činnost OSN minimalizovaná a žádné další obdobné zprávy nevyšly, stejně tak zapadla i myšlenka na speciální panel expertů.

Cesta k tribunálu

V žádné významnější řeči amerického prezidenta nebo britského premiéra před válkou nebo v jejím průběhu s výjimkou „řeči o ultimátu“⁷ nenajdeme hlubší zmínku o trestání bývalých iráckých zločinů, nebo dokonce o podobě budoucího případného tribunálu.

Americká strana upřesnila poprvé 7. dubna 2003, jaký tribunál si představuje pro souzení iráckých zločinů. Pierre-Richard Prosper, současný americký velvyslanec USA pro otázky válečných zločinů, prohlásil, že pro válečné zločiny spáchané v průběhu nynějšího konfliktu se stále řešení hledá. Jestli byly spáchány vůči Američanům, budou se jimi zabývat americké soudy. Mezinárodní zločiny předešlého režimu by ale měly být obecně souzeny soudem pod patronací Iráčanů.⁸ Tímto projevem se odchýlil od představ svého předchůdce za Clintonovy administrativy, který upřednostňoval záštitu OSN.

Od července 2002 zorganizovalo americké ministerstvo zahraničních věcí několik setkání Pracovní skupiny pro tranzitivní spravedlnost (The Transitional Justice Working Group), skupiny nezávislých iráckých právníků, zástupců politických skupin a mezinárodních expertů, jejíž cílem bylo prodiskutovat problematiku justice v poválečném Iráku. Kromě otázek reformy soudnictví, vězeňství, právního státu se věnovala pozornost i stíhání zločinů saddámovského režimu. Pracovní skupina přišla v dubnu 2003 s komplexním návrhem reformy, který se stal podkladem pro Statut Speciálního Tribunálu pro zločiny proti lidskosti (Iraqi Special Tribunal for Crimes Against Humanity, dále také Tribunál).⁹

Irácká vládní rada schválila 10. prosince vytvoření iráckého trestního tribunálu, který má soudit mezinárodní zločiny spáchané bývalými členy režimu Saddáma Husajna. Podle statutu Tribunálu pokrývá příslušnost ratione temporis období od 17. července 1968 do 1. května 2003, příslušnost ratione personae zahrnuje irácké občany nebo občany s trvalým pobytem v Iráku, příslušnost ratione loci pokrývá území Irácké republiky nebo kterékoli jiné v souvislosti s válkami proti Iránu nebo Kuvajtu.

Příslušnost Tribunálu ratione materiae zahrnuje genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a porušení některých iráckých zákonů.¹⁰ Tribunál bude mít sídlo v Bagdádu nebo kdekoli jinde v Iráku. Procesní řád a pravidla důkazního řízení navrhne prezident Tribunálu. Statut dále umožňuje odvolání se a obsahuje vymezení práv obviněného. Soudci a prokurátoři budou iráčtí občané, ale Vládní rada může, považuje-li to za nezbytné, jmenovat neirácké soudce. Neiráčané mohou být podle Statutu jmenováni i jako poradci.

Na statut Tribunálu se vzápětí snesla kritika od lidskoprávních organizací, které vznesly několik námitek, jedná se zejména o:

umožnění trestu smrti
absenci požadavku odborných zkušeností po soudcích a prokurátorech
otázku legitimity podle mezinárodního práva na vytvoření podobného tribunálu
neveřejnost příprav statutu, nekonzultování jeho ustanovení s mezinárodním společenstvím a iráckou občanskou společností
umožnění souzení v nepřítomnosti
nedostatečnou ochranu svědků a obětí nebo zaměstnanců tribunálu
čerpání zásad trestního práva z iráckých zákonů a při tom nedostatečné zohlednění mezinárodních standardů¹¹

Mezitím byl v neděli 14. prosince Saddám Husajn dopaden. Reakce politiků, komentátorů i představitelů mezinárodních organizací začaly ihned reflektovat otázku budoucnosti bývalého iráckého prezidenta, jestli mu bude udělen status válečného zajatce, před jaký soud, jestli vůbec, má být postaven, zda si zaslouží trest smrti. Jaké má mezinárodní společenství možnosti? Mezinárodní trestní právo je poměrně mladé, legitimita každé nové instituce, která ho aplikuje, musí být obhajována. Za posledních deset let rozmachu mezinárodního trestního práva stále nebyl nalezen univerzální institucionální model, jak reagovat na vážná porušení lidských práv, a proto bude případ Saddáma Husajna důležitým indikátorem budoucího vývoje.

Při postavení Saddáma Husajna a dalších představitelů bývalého iráckého režimu před spravedlnost přicházejí do úvahy tři podoby soudu: mezinárodní soud, smíšený mezinárodně-irácký soud, irácký soud.

Mezinárodní soud

Pokud se jedná o čistě mezinárodní soud, historie nabízí dvě možnosti: ad hoc tribunál nebo Mezinárodní trestní soud (International Criminal Court, dále také ICC). ICC je pro případ Saddáma Husajna nevhodný hned z několika důvodů. Jednak je časová působnost ICC vymezena pouze vůči zločinům spáchaným počínaje vstupem Římského statutu Mezinárodního trestního soudu v platnost, tj. 1. červencem 2002. Dále není ani Irák, Irán nebo Kuvajt smluvní stranou Římského statutu, což by ale bylo možné obejít, pokud by tyto země přijaly prohlášením jurisdikci ICC vůči příslušným zločinům (čl. 12 Římského statutu). Nehledě na zmíněné překážky by při zvažování této možnosti bylo nutné zohlednit zásadu komplementarity, na které ICC stojí, totiž že by se Mezinárodní trestní soud mohl zabývat případem jen za podmínky neochoty nebo neschopnosti Iráku skutečně vést vyšetřování či stíhání. Jako poslední faktor je potřeba zohlednit odmítavý postoj Spojených států vůči ICC.

Co se týče formy ad hoc tribunálu, tak jak byla využita v bývalé Jugoslávii a Rwandě, při mezinárodním složení soudců z různých právních systémů, pod zaštítěním OSN a bez trestu smrti by tato forma mohla vyhlížet i fungovat nejvíce nestranně. Druhou stranou mince je relativní nákladnost, pomalost a nízká efektivita, které provázejí mezinárodní tribunál pro Jugoslávii (ICTY) i Rwandu (ICTR). Co je neméně problematické na ICTY a ICTR, je jejich vzdálenost od místa činu. Důsledkem toho je menší legitimita soudů, menší zájem dotčené veřejnosti o přelíčení, oběti zločinů nemusí považovat soud za svůj. Menší informovanost veřejnosti neurychluje proces usmíření a „národní katarze“, což měly být další pozitivní dopady procesů. Pokud by se uvažovalo o mezinárodním ad hoc tribunálu pro Irák, nebylo by ale vyloučené, pokud by to bezpečnostní situace dovolila, aby měl sídlo v Bagdádu nebo kdekoli jinde, jak je to možné u ICC.

OSN nasbírala za deset let od vzniku ICTY řadu zkušeností a má na této půdě nejlépe vyvinutou expertizu. A tu si bude irácký tribunál vyžadovat více než co jiné. Na rozdíl od bývalé Jugoslávie nebo Rwandy je v Iráku zájem o vyšetřování dekády starých zločinů, kde bude mimořádně náročné sbírat důkazní materiál. Už nyní jsou k dispozici desítky tun listinných pramenů, postupně se otevírají masové hroby, bude potřeba vyslechnout množství svědků. Mezinárodní spolupráce a nasbíraná zkušenost by mohla zpracování této zátěže usnadnit (ne-li přímo umožnit).

Aplikace jakéhokoli jiného tribunálu než mezinárodního by mohla vznést otázky, čím se liší Saddám Husajn od Slobodana Miloševiče, proč Američané neříkali, že Rwanďané mají sami rozhodnout o osudu původců zločinů ve Rwandě. Pro mezinárodní rozměr soudu mluví i mezinárodní rozměr Husajnových zločinů, kdy Irán už projevil zájem na vstupu do procesu.

Největším problémem by ale bylo při nynějším rozdělení mezinárodně politických karet ustavení soudu. ICTY stejně jako ICTR byly zřízeny rezolucemi Rady bezpečnosti. Jak vyplývá z výše uvedeného, současná Rada bezpečnosti nenachází dostatek politické vůle k podobnému kroku, čímž je tato možnost vyloučena.

Smíšený mezinárodně-irácký tribunál

Tato varianta funguje nebo se připravuje pro souzení zločinů spáchaných v Sierra Leoně, ve Východním Timoru, v Kosovu nebo v Kambodži. Je pro ni typické zastoupení domácích i mezinárodních právníků, aplikace domácího i mezinárodního práva a jistá forma zaštítění OSN bez nutnosti zřízení soudu rezolucí Rady bezpečnosti. V dalších ohledech se tyto soudy různí, neexistuje vzorový model, protože každý z tribunálů je navržen tak, aby co nejlépe odpovídal místní situaci. Tento model má při zachování výhod mezinárodního prvku oproti čistě mezinárodnímu modelu další plusy. Působí vždy na místě činu, což je výhodnější jak pro dokazování, výslechy svědků, tak to zvyšuje domácí legitimitu a důvěryhodnost instituce stejně jako informovanost o obsahu procesu. Protože jsou mezi zaměstnanci soudu a soudci samotnými zahrnuti místní obyvatelé, vytváří se z těchto nová generace vyškolených a zkušených právních specialistů. Nevýhodou se alespoň v případě Speciálního soudu pro Sierra Leone (dále také SCSL) ukázala otázka financování. ICTY a ICTR jsou financovány z rozpočtu OSN, kdežto SCSL z dobrovolných příspěvků,¹² což způsobilo, že pro druhý rok jeho fungování mu chybí téměř 18 milionů dolarů, téměř polovina předpokládaného rozpočtu. Bez vyřešení této naléhavé situace nebude SCSL schopen po únoru 2004 fungovat.¹³ Hybridní model také trpí podle některých odborníků pověstí druhořadé spravedlnosti,¹⁴ dále může mít problémy s mezinárodní soudní spoluprací, protože zde chybí povinnost spolupracovat vyjadřovaná v rezolucích Rady bezpečnosti týkajících se ICTY nebo ICTR. Jaké jsou vyhlídky pro využití tohoto modelu v Iráku? Stejné jako v případě čistě mezinárodního tribunálu. S rolí OSN se podle slov amerických ani iráckých představitelů nepočítá, nic v tomto směru nenaznačuje ani irácký Statut Speciálního tribunálu pro zločiny proti lidskosti.

Národní, irácký soud

Národní soudy se mohou při souzení mezinárodních zločinů opřít o princip teritoriality (skutek byl spáchán na území soudící země), pasivní personality (oběť je občan soudící země), aktivní personality (pachatel je občan soudící země) nebo univerzality (bez vazby na soudící zemi). Výhodou národního souzení mezinárodních zločinů, s výjimkou užití principu univerzality, je jeho vysoká legitimita, přístup dotčené veřejnosti k soudu, který se vede v domácím jazyce, snazší dokazování, větší domácí důvěryhodnost. Dokazování a výslechy svědků jsou opět snazší, a proto může líčení postupovat rychleji. Nevýhodou můžou být některá ustanovení vnitrostátního práva omezující souzení mezinárodních zločinů, např. amnestie, promlčení, imunity. V případě, že by bylo nutno využít mezinárodní soudní spolupráci, chybí opět povinnost spolupracovat, která by mohla vyplývat z rezoluce Rady bezpečnosti. Skutkové podstaty zločinů a celkové dodržení lidskoprávních standardů nemusí dosahovat úrovně mezinárodní ochrany. A konečně národní justice nemusí být při komplexnosti souzení mezinárodních zločinů ani schopna řádně přelíčení vést.

Zmíněné výhody a nevýhody jsou velmi dobře aplikovatelné na situaci v Iráku, kde podle posledního vývoje bude zřejmě model národního soudu využit. Lidskoprávní skupiny upozorňují, že irácká justice není po mnoha letech saddámovského režimu schopná uchopit tak složité případy a že by proto měl být Tribunál co nejvíce internacionalizován. „V Iráku bývala obvykle trestní líčení velmi krátká, trvala několik hodin, nejvíce pár dní. Někdy byli obvinění uvězněni bez jakéhokoli soudu nebo přímo na místě popraveni. Iráčtí právníci nemají zkušenosti s vedením řízení tak komplikovaných, jakými zřejmě budou případy Saddáma Husajna a dalších obviněných z vážných zločinů.¹⁵ Domácí právníci rovněž nemusí být nestranní. Otázkou dále zůstává, zda vůbec může být právoplatně využit současný statut Tribunálu schválený Vládní radou dosazenou Koaliční prozatímní správou (Coalition Provisional Authority). Na jakém právním základě bude Saddám Husajn jako válečný zajatec předán irácké vládě?

Událost roku

Postavení Saddáma Husajna před soud se může stát událostí letošního roku. Přiláká pozornost světových médií, bude mít trvalý dopad na iráckou politiku a ukáže cestu dalšího vývoje mezinárodního trestního práva. Jako takový musí soud splnit takřka nedosažitelné cíle, musí být zároveň legální, legitimní, efektivní, transparentní a spravedlivý. Saddám Husajn podobně jako Slobodan Miloševič bude první, kdo bude hledat a snažit se využít sebemenší vady ke zpochybnění celého procesu. Už jen z toho důvodu by měly USA zasahovat do přelíčení co nejméně. Ustanovení statutu Tribunálu o mezinárodní účasti (ne nutně západní) odborníků by neměla být jen úlevou mezinárodnímu společenství, ale měla by být co nejvíce prakticky využita. Ve Statutu by měly být zohledněny některé výhrady lidskoprávních skupin. Jestliže splní soud se Saddámem Husajnem tyto podmínky, pomůže tím obnovit tradici vlády zákona v Iráku a ukáže dalším válečným zločincům, jaký osud by je mohl potkat. Proto by neměla být tato historická příležitost promarněna.

Poznámky pod čarou

viz David J. Scheffer Ambassador-at-Large for War Crimes Issues Remarks, Carnegie Endowment for International Peace Washington, D.C., October 27, 1999
Pojem mezinárodní zločiny je zde používán v souladu s vymezením uvedeným v Cassese, A.: International Criminal Law, Oxford University Press 2003. Jako takový zahrnuje válečné zločiny, zločiny proti lidskosti, genocidu, mučení, agresi a některé extrémní formy terorismu.
UN Security Council Resolution 1483 (2003) of 22 May 2003, UN Doc.S/RES/1483 (2003).
Human Rights Watch: Iraq: Security Council Resolution Silent on Human Rights, May 20, 2003; Amnesty International: Iraq: Security Council misses opportunity, must focus on human rights now, 22 May 2003.
International Center for Transitional Justice Policy Paper: Transitional Justice in Iraq, May 2003; HRW: Letter to Members of United Nations Security Council on Reconstruction of Iraq, May 13, 2003; AI: Iraq Ensuring justice for human rights abuses, April 14, 2003.
viz http://daccess-ods.un.org/access.nsf/Get?…
President Says Saddam Hussein Must Leave Iraq Within 48 Hours. Remarks by the President in Address to the Nation, March 17, 2003
DoD News: Briefing on Geneva Convention, EPW’s and War Crimes, April 7, 2003.
Bassiouni , M. Ch.: Ace in the hole. Saddam Hussein is ours, but what are we going to do with him?, Chicago Tribune, December 21, 2003.
Definice skutkových podstat zločinů jsou podle Human Rights Watch více méně konzistentní s mezinárodními standardy. HRW: Iraq: Law Creating War Crimes Tribunal Flawed, December 11, 2003.
HRW: Memorandum to the Iraqi Governing Council on ‘The Statute of the Iraqi Special Tribunal’, December 2003, AI: Iraq: Only justice can serve the future of Iraq, 15 December 2003.
UN Security Council Resolution 1315 (2000) of 14 August 2000, UN Doc.S/RES/1315 (2000).
Funding Note, Special Court for Sierra Leone, November 2003.
McDonald, A: Sierra Leone’s shoestring Special Court, International Review of the Red Cross, No. 845/2002.
HRW: Saddam Hussein’s Trial, December 2003, blíže také viz dílo citované v poznámce č. 4, 5, 11.

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

S podporou International Institute of Political Science v Brně